a hospodářským rovněž ne z toho prostého důvodu, že získání těchto budov stálo zemi sumu 1, 025. 000 K, nehledě ani k nákladům adaptačním, které ovšem, pánové, byly a musily býti velmi značné.

Nemám dat o těchto nákladech na adaptaci budov, o které se jedná, ale myslím, že nebudu daleko od pravdy, když pravím, že získánt těchto budov všech i s adaptací překročilo daleko sumu 2 mil. korun.

Tento postup při rozšiřování budovy Sněmovní měl vážné následky pro čtvrť, kterou mám čest zastupovati. Mělo to za následek - nechci říci vylidnění celé Malé Strany, ale alespoň značný úbytek obyvatelstva v srdci Malé Strany, totiž ve farnosti Svato-Mikulášské a Svatého Tomáše.

Tento úbytek obyvatelstva jest trpce pociťován se strany středních vrstev, zejména se strany maloživnostnické a maloobchodnické v naší čtvrti.

Nedostatečnost místností kanceláře zemského výboru pak doléhá velmi citelným způsobem na úřednictvo zemského výboru, kterému, myslím, dlužni jsme opatřiti místnosti zdravé a světlé.

Že místnosti - nechci to tvrditi o všech - ale že značný počet kancelářských místností zemského výboru nemá ani dostatek světla ani vzduchu, jest nepochybné, a nechci o tom dále Šířiti slov, poněvadž jest to okolnost, která všem pánům kollegům zajisté vesměs jest známa.

Ale i v ohledu služby má tento nedostatek vážné následky. Poukazuji na příklad na to, že pokladna zemského výboru, jakož ráčíte věděti, nenalézá se v bloku sněmovních budov, nýbrž vedle sborového velitelství, a pokud se týče účtárny - uvádím zde jen jeden přiklad, poněvadž nechci věc rozebírati do přílišných detailů - jest tato dokonce rozdělena na 3 oddělení. Jedno nalézá se v domě, o kterém jsem se právě zmínil, vedle sborového velitelství, druhá část v Auerspergském paláci a třetí v najatých místnostech na tržišti v domě dra Brettschneidra, poněvadž, jak jest vidět, nestačily ani budovy bezprostředně sousedící se sněmovnou k tomu, aby potřeba kanceláří zemského výboru byla opatřena, nýbrž musilo býti pomýšleno na nájem místností v domech cizích.

Nutno je ze všech těchto důvodů, jež jsem jen krátce byl naznačil, aby v této věci nějaký krok ku předu se stal.

Přicházím ještě ke třetí a poslední okolnosti, která je po mém skromném soudu nejdůležitější v této věci. Otázka přestavby resp. novostavby sněmovny souvisí tedy naléhavě s otázkou regulace Malé Strany. Obec pražská, která od let otázkou vyhotovení regulačních plánů Malé Strany se zabývá, obrátila se na zemský výbor se žádosti za sdělení, jaké úmysly v této příčině u zemského výboru jsou, a jak by asi a kde přestavba nebo novostavba měla býti opatřena. Se strany zemského výboru nedošlo, bohužel, odpovědi a v komisi, která o této věci byla konána, vyjádřili se zástupcové zemského výboru, že otázka přestavby sněmovny hranice akademických úvah nepřekročila. Jak krásně řečeno, velectění pánové ! Aby regulační plány pro Malou Stranu, o jichž dokončení právě nyní se jedná, mohly býti definitivně dokončeny, je zapotřebí, by se napřed určilo, kde nová budova sněmovny a kanceláří zemského výboru bude státi, neboť dle výpočtův arch. Balšánka, který vypracováním plánů regulačních byl pověřen, bude zapotřebí plochy 45. 000 m2 k postavení této budovy, při čemž se počítá na jedno poschodí 15. 000 m2. Tedy otázka takové důležitosti, při níž o tak značnou plochu se jedná, musí býti napřed rozřešena, nežli vůbec k dohotovení těchto plánů regulačních může býti přikročeno, a proto je důležito a pro zájmy této čtvrti nevyhnutelno, aby konečně v této věci nějaký krok ku předu se stal.

Jsem ovšem, velectění pánové, přesvědčen, že většina rozpočtové komise postavila se proti návrhu menšiny, jen asi pouze z důvodů ryze finančních, a také by mi nenapadlo, a jsem přesvědčen, že také ani zástupci minoritního vota nenapadlo, aby za nynější naší finanční mizérie přikročeno bylo k přestavbě nebo novostavbě budovy ihned.

Velectění pánové, když ráčíte si přečísti minoritní votum, o nějž jde, dle kterého má se zemskému výboru uložiti, aby se všemožným urychlením uvažoval o nové účelné stavbě důstojné budovy, jež by po-, třebám sněmovním dokonaleji než dosavadní skupina budov sněmovních vyhovovala, poznáte, že nejedná se o okamžitou stavbu, o nová vydání, nýbrž o to, aby v této otázce alespoň akademicky se učinil nějaký krok, aby ona úplná stagnace, která v té příčině dosud panuje, přestala.

Tedy z těchto důvodů, velectění pánové, doporučuji minoritní návrh a prosím, abyste proň hlasovali. Při tom připomínám, že zajisté správně vycházím z toho názoru, že menšinový návrh nemá pouze na zřeteli přestavbu a novostavbu sněmovní budovy . nýbrž také budov, které souvisejí s tímto sněmovním blokem, kde právě se nalézají kanceláře zemského výboru. Domluvil jsem. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči první řečník, zapsaný pro návrhy komise, pan posl. dr. Roček.

Dávám slovo panu posl. dru. Ročkovi

Posl. dr. Roček. Slavný sněme! Přihlásil jsem se ke slovu, abych také v této debatě promluvil několik slov.

Celou doba slyšíme nářky na domnělé u_ tiskování. Němců ve příčině zemských úřed níků, a navrhuje se jako odpomoc dělení tohoto království. Jest třeba přihlédnouti, jsou-li tyto stesky oprávněny, kolik je úředníků zemských a ku příčině, proč jich snad není víc. A tu se musí říci, jak v rozpočtové komisi dokázal přísedící zemského výboru pan dr. Burian, že nebyl žádný z Němců, který vykázal způsobilost, odmítnut z přijetí do zemských služeb. Dnes jsou u zemského výboru poměry takové, že jest zde celá řada německých úředníků v zemských službách, kteří zaujímají nejčelnější místa. Mladší úředníci němečtí, kteří vstupují do zemských služeb, dostanou se snadno a rychle na místa nejlepší a na místa nejlépe placená. Ba došlo to tak daleko, že dnes vypisují se uprázdněná místa s podmínkou německé národnosti, jak se stalo při vypisování místa v polepšovně v Králíkách, kdežto do míst ryze českých se přijímají úředníci ryze němečtí, jako v Pardubicích v donucovací pracovně. To dokazuje, jak jsou nářky Němců neodůvodněny. Sluší říci veřejně, že dnes mezi manipulačními úředníky z celkového počtu 40 jest 6 Němců, tedy sedmina. Ze všech 181 účetních úředníků jest 22 Němců, tedy devítina. Z konceptu ze 60 je 6 Němců, tedy desetina. Při tom sluší míti na mysli, že se zde počítají jen rozhodní, ryzí Němci, nikoliv jen původem, kteří jsou mírní.

Sluší uvážiti, proč Němci nejdou četnějším počtem do zemských služeb; jednou z nejhlavnějších příčin jest zajisté neutěšený stav hmotný těchto úředníků. Jest nutno, velectění pánové, aby se to jednou řeklo veřejně, jaké jsou tyto dnešní poměry, aby se to řeklo otevřeně a zjevně. Dle statistických dat předložených zemským výborem, jest království České mezi zeměmi na říšské radě zastoupenými na místě předposledním, jen před Dalmacií, co se týče platů úřednictva v porovnání s celkovými výdaji země. Neutěšené tyto poměry jeví se takto: Úředníci manipulační mají vedle 40 úředníků 75 diurnisty a z těch opisuje pouze 30, ostatních 45 zastává místa úřednická ve spisovně, výpravně atd. Tito denní písaři čekají dosud na úřednická místa s platem 1600 K průměrně 10 až 12 let. Úřednictvo účetní má pouze mezi 181 definitivními úředníky 92 praktikanty, a 72 aspiranty, celkem 164 výpomocných sil vedle 181 definitivní, kteří proti všem předpisům vykonávati musí zodpovědné práce, které mají býti přidělovány jen úředníkům. V tomto účetním oddělení jsou aspiranti s 80 K a stávají se (za dvě léta praktikanty s 1100 K ročně. Další postup jest tak pomalý, že za nynějších poměrů poslední praktikanti mohli by se státi revidenty teprvé za 20 let, neboť úmrtí a pensí starších úředníků jsou průměrně ročně 4. Oficiál má 2200 až 2600 K a v této kategorii sedí úředník dlouhou dobu. Revidentem s platem 2800 až 3200 K, stane se při nynějších poměrech úředník teprve v posledních letech svého úřadování, a v této kategorii někteří úředníci bez dalšího postupu vyslouží, neboř budou míti službu dříve dovršenou, než přijde na ně řada. aby se stali účetními rady.

Co se týká úřednictva technického, má vedle 47 úředníků 27 výpomocných techniků, kteří vykonávají práce úřednické. Úřednictvo konceptní nemá sice výpomocných sil, avšak jsou to úředníci s nejnižším platem, což jest ostatně při všech kategoriích úřednictva. Kdyby výpomocné síly byly při konceptu, mohlo by se říci, že zemský výbor jest úřad výpomocných sil a diurnistů, neboť v každé kategorii vidíme síly výpomocné diurnisty na místech úředníků. To jsou poměry statutu. Pokud se týče platů, stačí říci, že platy jsou dnes takové, jak je schválil slavný sněm v letech 70tých; jak od té doby životní poměry se zdražily, jest známo. Proto to, co se navrhuje dnes jako náprava v této příčine, jest nepatrný krok ke zlepšení. Byla zde pronesena stížnost se strany pana prof. Bachmanna a dra Schreinera do mimoúřední činnosti zemských úředníků, zejména zemské účtárny.

To jest zajímavý zjev, který nemá dnes v celém světě sobě rovna, aby úředník, který mimo svou kancelář a mimo své hodiny úřední ještě pracuje osvětově a lidově ku vzdělání lidu, aby byl za to veřejně ve sněmovně kárán, kdežto všude jinde byl by za to pochválen, zásluhy jeho byly by uznány a odměněny. To jen proto, že to jsou Češi a nikoliv Němci.

Druhá notoricky známá příčina, proč Němci tak málo jdou do zemských služeb, jest ta okolnost, že Němci jakožto lidé praktičtí působí k tomu, aby jejich synové věnovali se více povolání praktickému, obchodnímu a průmyslu než studiím.

V dřívějších dobách smáli se českému národů Němci, že má tolik studovaných lidí, že má tolik úředníků. Dokud se hledělo jen k tomu, jestli úředník koná správně své povinnosti, stávalo se, že v městě, kde bylo německé zastupitelstvo, německá většina, mohl býti současně český děkan, český okresní hejtman a český soudce beze vší závady.

Když si však Němci vzpomněli, že musí míti jen své lidi, shledali, že není takových lidí, poněvadž zanedbávali tento obor věnujíce se povolání praktickému. Němci nechtějí čekati, až tento dorost přijde, chtějí všechna místa, počínaje arcibiskupem až do kaplana v nejzazší smíšené obci, obsazena míti svými lidmi.

Němci chtějí míti všechna místa od ministra až po sluhu nejen v německých, nýbrž i v českých krajích a také v Praze. Oni chtějí míti nejlepší místa v království Českém; oni je chtějí míti i v zemských službách. Ale kde je vzíti? Nejlepší svědectví podal o té věci J. E. ministr Prade; když mu bylo vytýkáno, že zdržuje postup úřednictva, odpověděl, že není vinen, že na řadě jest 128 českých úředníků a pouze 2 Němci a že měl u sebe tento návrh 8 dní.

Velectění pánové, nyní se jedná o tojediné, přehlíží se status, prohlíží jej ministr, prohlíží jej presidium vrchního soudu, hledá se na všech stranách, zdali by se našel Němec, který by mohl těchto 128 Čechů přeskočiti, poněvadž se stydí, aby se neopakoval zjev z doby Körberovy, kdy takové skoky byly. Ministr spravedlnosti se z toho roznemohl, ujel do Opatie a když byl povolán do Vídně, hledaly se opět nové prostředky, aby Němci odjinud, z jiných zemí, jak se praví z Moravy, z Rakous, byli sem povoláni.

Možná, že do ciziny vyslána bude deputace, do Turecka a do Číny, aby se tam hledal Němec, byl-li by zbytečný, aby sem přišel, aby byli přeskočeni čeští úředníci, kteří jsou na řadě, kteří již 3 léta nemohou postoupiti jedině proto, že jsou Čechy, ač jsou dobře kvalifikováni. Inu proto, aby čeští úředníci nemohli postoupiti, dějí se tyto pokusy.

Přeji Jeho Excellenci panu ministrovi spravedlnosti, aby se v Opatii vyléčil ze zjevné choroby nekonání spravedlnosti vůči rakouským úředníkům, zejména českými, aby se vyléčil z choroby, ze strachu před německým křikem německých zastupitelstev a německých obcí, ve kterých se mají úřednická místa obsaditi.

Velectění pánové, kde je lidskost na straně německé a na straně vlády ? Na vládě jest, aby konala svou povinnost. Jest potřeba, aby z nových voleb vyšli lidé, kteří by opřeli tuto vládu, aby se nebála německého teroru a aby se ho zbavila. (Posl. Březnovský: Ale ona nechce!)

Jako zázračný prostředek stále doporučuje se dělení tohoto království, a slyšeli jsme, že ode všech německých poslanců se doporučuje dnes dělení zemského výboru.

Velectění pánové! Co by se tím dokázalo? Místo jednoho smíšeného zemského výboru musily by nastoupiti tři rozdílné, český, německý a společný. Ve společném úřadovalo by se oběma jazyky: česky i německy. Ale v českém muselo by se úřadovat také německy, poněvadž toho žádá praktická potřeba, a lid si dnes nedá líbiti, aby se sním mluvilo jazykem cizím; v německém by se úřadovalo také česky, a tak místo jednoho zemského výboru měli bychom tři, a ve všech by se úřadovalo smíšeně.

Ovšem, my zásadně jsme proti každému dělení. Mluví se o dělení na základě poplatnosti tak, aby každý národ platil si své potřeby sám ze svých prostředků, to není možné. U nás nevedou se daně dle národnosti, a nelze dokázati, které peníze jsou české nebo německé, když jdou do státní pokladny.

Ale tolik jest pravda, že výnos německého průmyslu není jen odměnou a výsledkem risika německého továrníka a podninikatele, nýbrž jest to výslednice práce českého dělníka, českého úředníka, českého inženýra, a že taková daň, kterou Němci formálně odvádějí, obsahuje v sobě veškerou tuto práci a že tedy o nějakých výhradně německých penězích nemůže býti řeči. Při jednání o okresních tajemnících slyšeli jsme se strany pana Dr. Eppingra, že důvod, pro který se stavějí proti této předloze, byl čistě finanční, jenom to, že tyto německé okresy nemají tolik peněz, aby mohly zaplatiti své okresní tajemníky.

Co tomu asi řekli pan profesor Rauchberg a Wieser, kteří dokazují, že Němci drží stát a zemi, a teď když slyší od nejpovolanějšího zemského ministra financí, že tyto okresy nejsou s to, aby zaplatiti mohly své okresní tajemníky?

Tím porážejí se navždy tyto theorie, které nemají v sobě žádné podstaty.

Velectění pánové, žádá se uzavřené území, kde by Češi byli odděleni, a skutečně podařilo se novým volebním řádem do říšské rady toto tak zvané německé území sestrojiti.

Řezalo se a krájelo se bez milosrdenství, trhaly se nejen dosavadní okresy, obce a města, nýbrž i ulice a domy, řezaly se a oddělovaly se české menšiny, jen aby zůstalo čistě německé území.

A velectění panové, jaký byl účinek po této amputaci všech českých menšin ? První účinek byl jásot Němců, že se jim podařilo prvním zákonem zříditi toto území, drahý však účinek byl, že se po prohlédnutí operovaného amputovaného shledalo, že tam jest ještě tolik českých lidí a českých menšin a že se uznalo za nutné, že tam musí postavěni býti čeští kandidáti k volbě do říšské rady a sice, že budou někde sčítacími kandidáty a jinde, že bude odůvodněna naděje, že je dostanou do užší volby. Tyto volby a tyto hlasy, které budou odevzdány českým kandidátům, dokážou, že není žádného německého území v tomto království i po tomto odtrhání a po této operaci.

Měli dobré geometry, tak na př. obec Dlúhá u Kaplice byla přidělena do českého okresu, poněvadž věděli, že jest česká, ač ve všech seznamech úředních označena jest nesprávně jako obec německá. Až pak dostane se tolik hlasů Čechům v této skupině, pak na vždy přestane se mluviti o tomto území jako uzavřeném, německém, a bude proveden důkaz, že to bylo zbytečné, že pracovalo se na něčem, co ve skutečnosti není. Není žádného místa v království Českém, kde by nebylo Čechů. Bylo zde řečeno, že prý se má vzíti 5krát tolik, co úřední sčítání vykázalo o počtu Čechů v území německém.

Tak ku příkladu v Aši - nebyl nalezen ani jeden Čech, ale ve skutečnosti jest jich tam 130.                                

Z toho viděti, že vzorec početní, Čechů pětkrát víc, než dle úředního sčítání není správný, poněvadž pětkrát nic jest zase nic, početní vzorec musí zníti: pětkrát tolik + 130.

Teprve tenkrát bychom dostali obnos pravého obyvatelstva.

Mluvilo se zde pořád o německé državě, o německém Besitzstandu, a najednou heslem jest dnes poplatnost domnělá a dělení.

Kde jsou, pánové, ti, kteří se drželi Besitzstandu, aby tím i dostali ono německé území, poněvadž se ukázalo, že v každém německém místě jsou Češi a že tato država jest nemožná. Jest i otázka právní, je-li vůbec možno, aby byl národ nějaký podmětem práva neb držby.

Právo veřejné ani soukromé nezná, že by národ mohl býti podmětem nějaké državy. Ani němčina nebyla žádnou državou německého národa, poněvadž vznikla z ohledů státních, poněvadž se stát domníval, že se mu bude lépe úřadovati, když bude jedna řeč. Víme, že císař Josef II., který zavedl centralismus a germanisaci, dlouho se rozpakoval mezi českým a německým jazykem jakožto ústředním jazykem říšským. Z toho, že německá řeč byla vzata za ústřední státní řeč, nemohou Němci odvozovati právo nějaké.

Ostatně i kdyby bylo možná mluviti o držbě, tak každá država, která neodpovídá právu, musí právu ustoupiti. Pánové, dle zkušenosti pravím, že vnitřní řeč německá není žádným právem, neboť i v diplomacii vyslanci, ministři a diplomati užívají jazyka francouzského, a když Bismarck chtěl odstraniti francouzskou řeč a zavésti německou, dostával odpovědi turecké a čínské; poněvadž depeším nerozuměl, nechal toho a vrátil se ke frančině. A přece nikomu ve Francii nenapadlo, aby z této skutečnosti, že diplomaté užívají francouštiny, řekl, že jest to država francouzská, a že by ke změně bylo třeba souhlasu francouzského národa.

K odstranění nějaké vnitřní řeči není také třeba souhlasu Němců.

My, kteří máme zkušenosti o první a druhé stolici v německé samosprávě, máme toho dosti, než abychom si přáli ještě rozdělení třetí stolice na oddělení české a německé.

Vzpomenu jen krátce, že v C. Lípě Beseda, když žádala o povolení stavby, sedmkrát byla se svou žádostí odmrštěna a vráceny jí plány, ale neřeklo se jí nikdy, kde jest domnělá vada plánů. Správní soud dvakrát uznal, ze jest povinností obce jako stavebního řádu vyhověti jí v tomto ohledu, ale dosud se nic nestalo.

Ve Vimperce po 5 let zdržuje se neoprávněným způsobem stavba České villy, v Prachaticích děti rodičů, jimž byly odňaty, aby se nezkazily, které tam posílá pražský chudinský úřad, jsou v poměrech ještě horších. Na zřízení třetí třídy české v Prachaticích je dětí dosti mimo tyto pražské děti. Bydlí tam pevně a patří jaksi k obyvatelstvu. Konečně v Pláni Věžovaté, když po pěti létech povolení ke stavbě české školy soukromé došlo, když jsme zvítězili, byl účinek tak ohromný, že sám pan poslanec Dr. Schreiner přijel v den slavnosti do Věžovaté Pláně a plamennou řečí způsobil, že všichni Němci přitáhli před školu, zdvihli tam velký křik, což jsme si u národa kulturního vysvětliti mohli jen tím, že Němci jásají, že jsme zvítězili, a křivda že byla poražena.

A když Němci hrozili holemi a pěstí směrem k budově školní, vykládali jsme si to mohli jen tím, že hrozí všem těm, kteří stavbu zdržovali, zvláště starostovi Stefflovi. Připojím ještě jeden nejkřiklavější případ a prosím pana nejvyššího maršálka a jeho náměstka, aby si této záležitosti všimli.

V Kaplici stál můstek přes potok Ermeleibach u samého vtoku jeho do řeky Malše. Za tímto můstkem bydlí pět sousedů, a poněvadž se obecní zastupitelstvo kaplické domnívalo, že jsou to Češi a členové Národní Jednoty Pošumavské, dalo můstek strhnouti. Přes 15 stížností bylo v té záležitosti podáno, ale dosud nevyřízena žádná. Poněvadž můstek spojuje cesty veřejné, jest sám částí cesty té a věcí veřejnou a nemůže proto býti tato záležitost spořádána soudně, ani politickými úřady, nýbrž musí rozhodnuta býti samosprávnými úřady. Důvod tohoto zrušení jest dle protokolu obecního zastupitelstva Kaplického jen ten, že prý tato cesta vozová překážela procházejícím se lidem. A pánové, kdo že se tam tudy procházel? Byli to pánové: tehdejší c, k. okr. hejtman Kaplický nynější hejtman českokrumlovský pan Štěpán a pan purkmistr Kaplický Papsch, který jako pekař měl jediný odpůldne volný čas ku procházce.

A k vůli těmto dvěma pánům - ne snad, aby se rozšířila cesta anebo aby se těmto pánům řeklo, by šli procházeti se někam jinam, - zřídila se po velkých bojích zvláštní cesta přes dřevěný můstek pro pěší, a nikoliv vozová.

Pánové, ti lidé mají hned několik minut odtud před městem svá pole, a tu když se chtějí na svá pole dostati, musejí choditi takovou oklikou, jako kdyby musel jeti kdos od Křížovníků na Malou Stranu přes vrch Žižkov, Letnou a Hradčany. Pánové, nemyslete si, že jest to maličkost. Patnáct stížností leží nevyřízených v referátě pana dra Werunského, a žádného rozhodnutí posud nemůžeme dostat; okresní výbor nezakročuje, ačkoliv dotyčné vyřízení nebylo schváleno ani okresním výborem ani c. k. okresním hejtmanstvím.

Opakuji, že ani okresní výbor, ani c. k. okresní hejtmanství v Kaplici nezakročilo na zrušení onoho usnesení, a tak se stává, že oni lidé přes tři léta musí nositi všecko v klíně přes ten můstek, který jest jen pro pěší, nemohouce dostati vozové cesty.

Pánové, případ tento jest tak křiklavý, že není důstojný naší samosprávy.

Ovšem, jedno rozhodnutí v té věci došlo; byl to pan berní, který veden jsa názorem, že žádosti podané v této věci podléhají povinnosti kolkovní, pospíšil si, aby mu v této příčině ničeho neuniklo. Ovšem zapomněl při tom, že zde jde o záležitost týkající se zájmů veřejných.

Avšak přes to dokazuje tato věc, že naše berní úřady jsou nejčilejší, kdežto úřady samosprávné silně za nimi pokulhávají. Prosím pana nejvyššího maršálka, aby se přičinil, by jeho soused na levo vyřízení toto urychlil, zejména, aby vyzval okresní výbor Kaplický, by stížnost onu vyřídil, po případě aby J. Excellence pan místodržitel poukázal nynějšího okresního hejtmana, aby v této věci, pokud jeho kompetence sahá, zakročil z moci práva dohlédacího.

Ti lidé - jest jich 5, a 2 z nich jsou rození Němci, neznající slova českého domnívají se tam, že trestají a chikanují Čechy, kdežto do opravdy trestají vlastní lidi. Tito pak nemají žádného zastání, poněvadž úřady samosprávní, které jsou povolány k rozhodování, jsou německé.

Německé volání po rozdělení královstv připomíná mi, pánové, ženu, která stála před soudem Šalamounovým a souhlasila s tím, aby mečem rozťato bylo dítě, ačkoliv věděla, že dítě toto tím roztětím zahyne. Němci se neohlížejí na to, že by tímto rozdělením zahynulo nejen království, nýbrž i říše, a že by tím porušena byla rovnováha evropská. Oni žádají, abychom k tomu dali syůj souhlas, jako ta ničemná žena před Šalamounem.

Poněvadž jest dokázáno volební opravou, která zcela zbytečně učinila uzavřené území, že jest toto území marné a zbytečné, a poněvadž jsme z důvodů státoprávních, státních, hospodářských a finančních proti každému dělení, prohlašuji, že jsme také proti dělení zemského výboru.

Nedílným bylo, jest a také po všechny časy budiž. království České! Pryč. se všemi rozdělovacími návrhy (Výborně! Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejv. maršálek zemský: Dovoluji si sděliti, že se přihlásili ještě ke slovu, a sice proti návrhu pp. poslanci Dr. Reiniger a Dr. Kaftan, a pánové tito vyměnili si zároveň místo, takže mezi nimi jest pořad: Dr. Kaftan, a po té Dr. Reiniger.

Jelikož nyní řečnil řečník pro návrhy, přijde k řeči p. poslanec Kaftan.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich die Herren Abg. Dr. Reiniger und Dr. Kaftan noch als Kontraredner zum Worte gemeldet haben und dann ihre Plätze in der Rednerliste derart getauscht haben, daß die Reihenfolge ist: Dr. Kaftan und dann Dr. Reiniger.

Nachdem gegenwärtig ein Herr gesprochen hat, welcher für die Anträge eingetragen war, so gelangt nunmehr zum Worte der nächste Kontraredner.

Dávám slovo panu posl. dr. Kaftanovi.

Posl. dr. Kaftan: Slavný sněme! Velectěný kolega p. posl. Maštálka. jakož i kolega p. dr. Pinkas přimlouvali se vřelými slovy za konečné provedení účelné a důstojné budovy pro sněm království Českého a pro úřady administrační s ním spojené.

Novostavba účelné budovy sněmovní, velectění pánové, není otázka nová, bylo o  ní jednáno již v rozpočtové komisi jakož i na sněmu v letech osmdesátých. Původně pomýšlelo se postaviti sněmovnu na pozemcích bývalé kadetní školy na Josefském náměstí.

Poslanci zemští i poslanci říšští, kteří mají čest zastupovati Menší Město Pražské se tomu opřeli a naléhali, aby za příčinou udržení historické kontinuity dosavadní byla nová budova sněmovní vystavěna na Malé Straně, a sice vyhlédnuto k tomu účelu místo, které zaujímá nynější Zbrojovna. Místo to postačí úplně, aby tam byla vystavěna nejen účelná budova pro sněm království Českého, nýbrž také budovy administrační, které by se v sousedství budovy sněmovní nalézaly.

V tomto smyslu bylo již mluveno na sněmu království Českého v r. 1896, a dovolil jsem. sobě již několikráte v tom ohledu dotazovati se. jak daleko otázka ta pokročila, co bylo již podniknuto ke zdárnému jejímu řešení.

Bohužel, doposud nedostalo se mi žádné uspokojivé odpovědi. Důvodů těch, které jsme uváděli na postavení nové budovy, bohužel, nebylo sobě povšimnuto. Tvrdilo se, že není dostatek prostředků k tomu, že není prostředků finančních, avšak zatím skupoval se současně v sousedství této sněmovny jeden dům po druhém, tak ku př. historický dům »u Montágů« a palác Auerspergův, jehož nádherné sály byly příčkami rozděleny na jednotlivé místnosti kancelářské.

Velectění pánové, jelikož skupina těchto domů nenalézá se na rovině, nýbrž na svahu z toho následuje, že jejich patra neleží v stejné rovině, nýbrž mají různé úrovně, z čehož povstal, pánové, jak každý z vás se zajisté přesvědčil, hotový labyrinth, že jest i poslanci, který zde již několik let mešká, velmi těžko, aby bez průvodčího v tomto labyrinthu se vyznal.

Avšak, velectění pánové, toto skupování soukromých domů mělo pro Menší město pražské taktéž osudné následky. Byli tím totiž nájemníci, kteří tyto domy po léta obývali, a sice byly tyto domy velmi hustě obydleny, nuceni se vystěhovati, a jelikož jim v krátké době nebylo možno nabýti jiných vhodných bytů, odstěhovali se do jiných čtvrtí pražských, a tím se stalo, že Malá Strana počala se povážlivě vylidňovati.

A podobně počíná sobě c. k. místodržitelství, jehož agenda každým rokem úžasně roste, a které tedy nuceno, aby sobě pro kancelářské potřeby pořídilo nové místnosti, najati je v privátních domech, poněvadž nedisponuje vlastním majetkem, což opětně mělo to za následek, že musili se nájemníci, kteří dlouhá léta ty domv obývali, vystěhovati a opustiti Malou Stranu. A mělo to nejen pro soukromé nájemníky velmi nepříjemné důsledky, nýbrž a hlavně pro živnosti a obchod, který se na Malé Straně nalézal, a který ubýváním obyvatelstva velmi jest poškozen.

Nechci věřiti rozšiřovaným zprávám, že by zemská správa zamýšlela budovy, které skoupila, zbořiti a na jejich místě vystavěti účelnou budovu pro sněm král. Českého. Tím byly by historické ano architektonicky velice cenné památky stavitelské zničeny - poukazuji na palác Smiřický, kde ono velké drama české na začátku 17. věku vzalo svůj počátek, a na ostatní jiné podobné budovy. Nevěřím tomu, že by byla zemská správa schopna takového vandalismu, že by sbořila budovy velice památné, které zajisté mají mnohem větší cenu, než zbrojovna, jejíž průčelí jest velice pěkně upraveno, které se však nemůže přece architektonicky a historicky rovnati budovám těm. které by měly býti sbořeny.

Vystavěním nové budovy sněmovní na pozemcích zbrojovny mohla by dosavadní, zejména průčelní část postoupena býti místodržitelství, které v nejbližším sousedství se nalézá, a jež by velmi dobře mohlo této části použiti ku svým účelům, aniž by muselo místnosti pro své kanceláře najímati v soukromých budovách. Tím získala by země, výměnou pozemků jedné této části za zbrojovnu, která jest erární budovou, velmi účelná místa ku stavbě, ale také by získala pronajetím ostatních budov, které nyní byly adaptovány a které by opět mohly býti soukromníkům pronajaty, dosti veliký příspěvek k zúročení stavebního nákladu tak, že by skutečně nebyl zbývající schodek tak veliký, aby se nemohla vystavěti účelná budova.

Velevážený kolega pan dr. Pinkas poukázal již k tomu, co se od roku, tuším, 1867 až do poslední doby vydalo na adaptaci a na koupi těch domů, ačkoliv poslední data, jak sám řekl, nemohl udati.

Již to obnášelo 1, 700. 000 K. V rozpočtovém výboru po celé řady let kladl jsem na referenta slav. zemského výboru žádost, aby se mnou sdělil, mnoho-li vlastně bylo vydáno na koupi těchto domů a mnoho-li na adaptaci. Podnes však [nemohl jsem se toho dozvědět. Když prohlížel jsem rozpočet, nemohl jsem doposud vyjmouti z něho nějakou položku na koupi těchto domů, takže skutečně mohu říci, že jsem byl na jedné straně z finančních ohledů, ač ne z ostatních, potěšen, poněvadž jsem si myslel, že některý mecenáš domy skoupil a zemi daroval. (Veselost. ) Ovšem, zase soudili jiní, že potřebné sumy získávaly se tím, že propadlých kreditů na jiné stavby se užilo (Veselost. )