výboru, že by to netvrdily, kdyby to nebylo pravda. Jestli panu Žďárskému takové nabídky byly činěny, to já ovšem nevím. Mně takové nabídky činěny nebyly bezpochyby proto, že již z předu věděly, že by špatně pochodily. (Výborně! To jest to pravé slovo !) U pana Zďárského to snad nepředpokládaly nebo ještě nevěděly, jak se ve věci pan Žďárský zachová.

Ale, ctění pánové, pan Žďárský má věděti, že to ani nebylo možno, neboť do davatelé, kteří chtěli úplatkem docíliti, aby byly jejich offerty přijaty, špatně by byli pochodili již proto, poněvadž to ani v mé moci nebylo, jim vyhověti.

Nevím, jak jest to dnes, ale když jsem nastoupil úřad jako zemský výbor - v jakémsi tušení - nechci říci, že by se mi mohlo státi, že bych byl podezříván z úplatnosti při dodávání dodávek pro zemské ústavy, byl jsem to já, který požádal tenkráte Jeho Jasnost p. maršálka a zemský výbor, aby se dodávky pro ústavy zemské nenechávaly na libovůli referentově, nýbrž, aby bylo rozhodováno o tom celou komisí, která zvolena byla zemským výborem. (Výborně!)

Od té doby všechny offerty, všechny dodávky se jiným způsobem nezadávaly, nežli že zemským výborem pětičlenná komise skládající se ze tří přísedících zemského výhoru (Posl. dr. Podlipný: Já se na to pamatuji!), jeden ze stavu šlechtického - to byl tenkráte pan prof. Pražák -, jeden z pánů Němců - to byl pan dr. Kiemann - a já co referent, a kromě toho jeden člen z účtárny zemské a jeden člen, úředník zemského výboru. (Slyšte!)

Těch pět osob mělo povinnost zkoumati všechny offerty, učiniti návrhy a sejíti se potom a dle těch návrhů zadati pak dodávky. Jest-li je to dnes jinak, nevím. Tu se ptám, ctění pánové, při takové manipulaci, při takové organisaci, který blázen by byl mně dával nějaký úplatek?

To by musil podplatit všech těch pět, kteří rozhodovali o té věci, a pochybuji, že by se těchto pět členů dalo podplatiti nějakými dary a presenty, o kterých mluvil p. Žďárský.

Tak již z toho ohledu, že jest to čirá nemožnost - a to měl pan Žďárský věděti, - neměl jsem býti podezříván z úplatnosti,

Ctění pánové, z toho, co jsem řekl, zajistě pochopíte všichni, že pan Ždárský dopustil se Činu, který by každého počestného muže musil naplniti největším hněvem.

A tak se dopustil pan Ždárský činu hanebného, neboť pošpinil můj čistý a nezkalený štít, poházev ho blátem pomluvy a lži. (Tak jest!)

Pánové, co mám dělati naproti takovým útokům? Kde a jak mám si zjednati satisfaksi za takové hanobení a za takové zostouzení své činnosti. Řekněte a dejte mi radu, kde mám nějaký prostředek proti tomu? (Posl. Kratochvíl volá: Opovržení!)

Ano! Kdyby na někoho z Vás jdoucího po veřejné cestě nějaký kluk neb uličník vyskočil, poházel Vás blátem a zasypal sprostými nadávkami, co budete dělati? Budete se s ním práti, vezmete hlínu a bláto a bu- dete opět na něj házeti? Budete volati po policii a necháte ho snad zavřít, zvláště když z ohledu na imunitu by to nešlo. (Posl. Březnovský volá: Právě proto to dělá! Jest zbabělec!)

Neznám jiného prostředku, nežli jakého by se každý slušný a poctivý člověk chopil: on by si odplivl a s opovržením by šel svou cestou dále.

A to jest také moje odpověď panu Žďárskému. (Výborně! Hlučný a dlouho trvající potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Ke krátké věcné opravě přihlásil se p. posl. Žďárský.

Dávám mu slovo.

Poslanec Žďárský: Slavný sněme ! Před forem tohoto slavného sněmu rozpoutalo se divadlo zvláštní, divadlo zarmucující každou poctivou duši českou. Prohlašuji předem, že česká strana agrární není původcem a vyvolavatelem divadla tohoto. (Tak jest!) Ovšem páni s druhé strany dnes přicházejí s jinými názory, dnes neřeknou, že slova naše, která zde byla pronešena, jsou slova obrany naší cti, ale páni mluví o útocích. (Tak jest!)

O útoku takovém mluvil vážený pan poslanec za Mladou Boleslav, když se zmiňoval o této celé záležitosti, pravě, že tonem klidným a slušným chce projednati otázku, o které bylo v časopisech již delší dobu dříve referováno.

Dovolím si pana poslance za město Mladou Boleslav opraviti, že ne v »časopisech«, toliko v »časopise«. Byl to toliko jediný list, jehož výrok do tohoto sněmu byl přiveden. (Výborně!)

Pánové zapomněli však, že před delší již dobou a také v nedávné minulosti byla mnohá a mnohá otázka ze zemského výboru království Českého přetřásána v různých časopisech. Proč tehdáž pánové nepřišli, aby se vyšetřilo to neb ono; jsou to dnes redaktoři, kteří sedí ve straně svobodomyslné jako členové této strany.

Proč tehdáž nevyšetřili, když se hlásalo, že ten neb onen z přísedících zemského výboru nekoná svou povinnost.

Velectění pánové, bylo zde v tomto slavném sněmu dotčeno se i mé cti. Pánové, řeknu, že v interpellaci, která byla podána, nebyl nikdo jmenován, ale pánové, druhý den rozhlásili v časopisech svých, o koho se jedná a sice způsobem tím nejneurvalejším.

A tu pravím, pánové, že strana naše agrární to nebyla, která v národě našem ten neurvalý boj vzbudila. Jsou to pánové s druhé strany a nevyjímajíc ani toho nejvážnějšího a nejstaršího vůdce této strany, kteří někdy blátem a kalem házeli po těch největších synech národa Českého.

Velectění pánové, dnes nám nemůžete přijíti s takovou frásí, že naše strana agrární utíká se k argumentům a důkazům ostřejším. Byl zde včera při řeči pana dra. Pippicha pronesen jeden výrok panem drem Zimmrem. Ten pravil obrácen ke mně: »Mohl jste býti rád, že jste se mohl očistit. «

Pánové, odpovídám slovutnému panu dru Grégrovi: Měl jsem trpěti, aby na mne celá ta nádoba špíny byla vylita jen k vůli tomu, abych se mohl v tomto slav. sněmu z této špíny očistiti a jestliže někdo ze starších pánů v tomto slav. sněmu má poctivé a čisté jméno, mám ho též a opakuji výrok nebožtíka Palackého: »Zlodějem jest sám sobě, kdo nehájí nařčení cti své. «

Kdybych i já této cti nehájil, musil bych za takovéto býti pokládán.

Velectění pánové, první jsem se hlásil k slovu v debatě rozpočtové a předem jsem uvedl, že hlásím se proto, abych pánům se strany mladočeské dal příležitost, aby k těžkým těm obviněním oproti osobě mé mohli shledati důkazy a důkazy ty podati.

Pánové, musím konstatovati, že se žádné strany žádného důkazu podáno nebylo. To, pánové, co jsem mluvil o cestách, byl jsem nucen uvésti. Promiňte laskavě, že nechci tento sl. sněm déle touto trapnou záležitostí zdržovati, abych se ještě více rozhovořil o tom, o čem jsem již mluvil ve čtvrteční své řeči.

Uvedl jsem podrobně každou jednotlivou cestu, kterou jsem musil vykonati.

Velectění pánové, jesliže jsem se musil dotknouti svého referátu, jakým jsem ho shledal, byla to moje povinnost, abych ukázal, proč ty neb ony výkony jsem vykonati musil. Bylo vzpomenuto dnes mým panem předřečníkem výroku pana rektora Hlavy, který pravil, že v našem ústavu to dnes není lepší.

Jestliže to pan rektor české university myslí ohledně přeplnění v pražských ústavech, to jsem uznal již ve své řeči čtvrteční. Vždyť jsem řekl, že při první návštěvě jsem měl přesvědčení, že tak brzy se nepodaří zjednati nápravu.

Jestliže pan rektor míní, že ve správních záležitostech jest tentýž poměr, pak to popírám. Dnes jest již v tom ohledu pořádek poněkud jiný. (Poslanec Březnovský: Vy nevíte, co se tam děje! Posl. Zázvorka: Vás se půjde zeptat, Václave! Vy na to posvítíte, já bych Vám řekl čím!)

Velectění pánové! Když jsem se dotkl J. M. rektora české university, musím pohříchu poukázati ještě na jednu okolnost, o které ráčil se pan rektor také zmíniti. V dřívější řeči své pan posl. dr. Pippich pravil, že jsem se pustil příliš do podrobností v debatě generální. Ale musím uvésti, že pan rektor jako příslušník strany mladočeské nečinil jinak. Nevytýkal bych to, co včera zde bylo pronášeno, kdyby nebylo uvedeno jméno. Pan rektor zmínil se o tom, že by bylo třeba, aby v Bohnicích byl dosazen ředitel tamnějšího ústavu. Zdá se mi, že pan rektor české university jest trochu špatně zpraven o tom, v jakém stavu dnes kolonie Bohnická se nachází.

V kolonii Bohnické nalézá se 60 nemocných, a nevím, jak bych před slavným zemským výborem a před tímto slavným sněmem mohl zodpovídati, kdybych chtěl navrhnouti, aby systemisováno bylo místo ředitele pro tuto kolonii.

Podotýkám dále, že by tam pro ředitele nebyl ani nejpotřebnější byt. Při té příležitosti jmenoval pan rektor české university jako zástupce českého lékařstva (Slyšte!) dra. Růžičku a pravil, že je k tomu třeba odborníka celého. Zdá se mně, že tím bylo míněno, jakoby dr. Růžička celým odborníkem nebyl. (Posl. rektor dr. Hlava: To nebylo tak!) Jako referent zdravotnický jsem povinen říci, že muž ten konal vždy svoji povinnost jako primář jak v ústavě Kosmonosském a v ústavě Dobřanském, tak nyní v kolonii Bohnické. (Posl. Zázvorka: A jako primář tam zůstane!) O tom jsem se již vyslovil, že v Bohnicích při 60 nemocných nemůže seděti ředitel s vysokou gáží, zvláště když tam bytu nemá.

Mínil-li pan rektor české university v tom ohledu pokračování ve stavbách, podotýkám, že dnes není k tomu jen ředitel jednotlivých ústavů, ale že zrovna tak, jak byl slovutný pan předřečník se zmínil o komisi pro dodávky, že jest dnes zde technická kancelář a komitét stavební, do něhož jest povolán psychiatr a ředitel zdejšího ústavu, do kterékož komitétu bývají voláni v naléhavých případech také jiní psychiatři. O to jest tedy postaráno.

Byl jsem nucen o tom se zmíniti, an jsem velmi litoval, že tak zasloužilý lékař tak zbytečně byl včera vtažen do debaty. (Poslanec Zázvorka: Mladočeskou Magnificencí!)

Mluvilo se zde o boji rozvášněném. Pánové, vložte si ruku na srdce: Kdo začal tento boj ? My to nebyli, kteří jsme vystoupili s hanobením českého jména v naši veřejnosti v této době předvolební. A jestliže snad některý z vůdců strany svobodomyslné, nevyjímaje ani pana Březnovského, mínil zahájiti nějakou akci předvolební tímto způsobem, se špatnou se zajisté potázal. Já bych, velevážení pánové, mnoho měl mluviti též oproti jednotlivým řečníkům, kteří dnes slova se byli chopili, ale po druhé straně již předem prohlašuji, že bolno musí býti každému, že takovýto způsob, ne námi, ne českými rolníky, ale stranou svobodomyslnou, která svoji intelligencí stále hází, zaveden proti nám.

Velectění pánové, slovutný můj pan předřečník předčítal z některého listu výňatek řeči mé. Nemám dnes dosud stenografického protokolu po ruce, ale vím, co jsem řekl a nemohu jiného říci než, že celou tu řeč čtvrteční, kterou jsem byl pronesl, že jsem ji pronesl z plného přesvědčení a nemohu ničeho na tom měnit a ničeho slevovati. (Výborně!) Jestli jste měli, pánové, na mysli snad jednotlivé z předních lidí resp. z předních pracovníků naší české strany agrární umlčeti, unaviti a zostuditi, pánové, to se Vám nepodařilo, a jestliže jste hodili blátem po někom jiném, nedivte se, že kousek také spadl zpět na hlavy Vaše. Jestliže pak budete chtíti dnes nebo zítra vystupovati proti nám, brániti nám snad v práci, kterou podle svého nejlepšího přesvědčení konáme, ať je to v jakémkoli oboru, nepodaří se Vám, abyste nás zadrželi.

Jako soukromý jednotlivec, kdybych sloužil za groš, kdybych sloužil za mzdu, ani hodinu v této místnosti bych nebyl více, ale jsem povinen jako stranník, nejen člen české strany agrární, ale jako dobrý vlasti syn (Výborně! Potlesk. ) vytrvati proti každému útoku, jako jsem byl se již zmínil, nejen proti nepřátelům našeho venkova českého, ale proti nepřátelům celého národa zevním i proti škůdcům jeho vlastním. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásili se ještě ke krátké věcné poznámce páni poslanci Rataj a Prášek.

Dovoluji si vznésti k pánům řečníkům, kteří se dali zapsati, žádost, aby skutečně zachovali jak krátkost, tak věcnost svých slov.

Dávám slovo p. posl. Ratajovi.

Poslanec Rataj: Pan přísedící dr. Škarda snažil se vyvrátiti má tvrzení, která jsem učinil včerejšího dne o pánech přísedících mladočeské strany. Nevyvrátil však ničeho.

Ani to, že záležitost obce Trubské byla v jiné kanceláři zemského výboru projednávána, na věci ničeho nemění. Trvám na tom, co jsem řekl.

Panu dru Grégrovi odpovídám na slova jeho, jako bych se dopustil hyenismu mluvením o zesnulém bývalém předsedovi Jandovi. Prohlašuji, že byli jsme mladočeskou stranou vyprovokováni a nebylo vyhnutí nemluviti o něm. (Posl. Zázvorka: Poněvadž oni sami na něj poukazovali, jako na pravzor, prototyp správnosti!)

Již včera jsem prohlásil, že sám toho lituji, že musím o věci mluviti. Pan posl. Březnovský stěžoval si, že užil jsem ve své řeči výrazu, že je nastrčenou figurou. Po té jeho věcné opravě dnešní jsem o tom přesvědčen i dnes. (Posl. Březnovský: Vám je těžko něco dokazovat!)

Předhodili mi včera, že na mně lpí skvrna lháře a na cti utrhače tím, že jsem své doby obvinil žurnalistiku českou z úplatnosti.

Včera jsem řekl, že trvám na prohlášení, které jsem ve Vídni před několika léty v rozpočtovém výboru učinil.

Chlubí-li se však pan Březnovský, že již několikrát byl volen do. městského zastupitelstva i parlamentu, myslím, že i šašků v parlamentě někdy je zapotřebí. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ku slovu, ku krátké věcné poznámce pan poslanec Prášek.

Posl. Prášek: Slavný sněme! Přihlásil jsem se ku krátké věcné opravě, abych opravil výrok pana přísedícího zemského výboru dra Škardy, který ku konci své řeči politické jaksi apostrofoval a mluvil zde o tom, že agrárníci jsou to, kteří staví venkov proti městu, rolníka proti řemeslníku, živnostníku a dělníka a tak dále navzájem, takže zanesli mezi ně ony stanice, kterým nebude nikdy konec. Jestliže, pánové, někdo byl ten, který dovedl vždycky postaviti zájmy měst nad zájmy venkova a celého národa, byli to páni z mladočeské strany, jestliže někdo byl v posledních dobách, kdo dovedl postaviti zájmy měst proti zájmům venkova, byla to mladočeská strana, která ve svých projevech v městských radách a

ve shromážděních voličstva městského vyslovila se o nejakutnější otázce naší proti nám, totiž pro otevření hranic srbských na přívoz dobytka k nám, pro utvoření celní a obchodní smlouvy se státy balkánskými za každou cenu, snad proto, aby nějaká firma Škodova dostala zadávku několika kanónů do Srbska a podobné. Nejživotnější zájmy venkova chtěla mladočeská strana znehodnotiti, práci celého venkovského lidu zemědělského. Jim bylo jedno, zdali jsou jen pro to, aby měli lacinější chléb; ačkoliv jest to problematické, dovedli se postaviti se vší vehemencí proti nám. Dovedli v poslední říšské radě tito pánové s této strany podepsati interpellaci a byli v tom súčastněni páni posl. Kaftan a společníci, kteří podali interpellaci na vládu, poněvadž jest nouze o dobytek, poněvadž jest drahota masa, aby byly otevřeny hranice pro přívoz srbského dobytka. Od této strany vypadá toto volání, když ho postavíme do pravého světla takto: »Buďte svorni, jest zapotřebí národní svornosti, totiž dělati to, co my, měštáci, chceme, a budete viděti, že bude svornost.

Pro nás však svornost znamená dle toho, dělati to, co chceme my!« (Výborně!)

A jak jste vypadali ve volební reformě. Ve volební reformě poměřilo a přiřklo se jednomu městskému poslanci 20. 000 až 30. 000 obyvatel, ale venkovskému poslanci bylo naměřeno 60. 000 až 80. 000 obyvatel. Proto snad, aby města řekla, že netáhneme proti městům, měli jsme se s tím spokojiti?

My jsme takové bezpráví nemohli dopustiti; musili jsme hájiti rovnost, musili jsme hájiti zájem našeho venkovského lidu a nemohli jsme připustiti, aby teprve čtyři venkovští řemeslníci, čtyři rolníci a čtyři venkovští dělníci tolik platili, jako jeden měšťák v městech nebo předměstích pražských. (Výborně! Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Ku krátké věcné opravě hlášen dále pan poslanec Anýž.

Dávám mu slovo.

Poslanec Anýž: Slavný sněme! Ačkoliv pan kollega Zázvorka již mne apostrofuje dříve, než jsem se ujal slova, ubezpečuji, že pro celou situaci, v jaké se nalézáme, to, co řeknu, bude velice charakteristické.

Pánové, za řeči pana poslance Dra Pippicha učinil jsem k tvrzení pana poslance Rataje poznámku, že nemluvil pravdu a že jeho slova nemají váhy již proto, poněvadž on v jiném případě také pravdu nemluvil, slíbil důkazy, ale ty důkazy nepodal, a následkem toho byl prohlášen za člověka nečestného (Posl. Rataj Já jsem vám je neslíbil! - Posl, Zázvorka: Vy jste jich udělali víc, že by s nimi Vltavu zastavil!)

Slavný sněme! Nejde o žádný časopis nebo osobu (Hluk a výkřiky), ale prosil bych, abych byl vyslechnut, já jsem vás nevyrušoval ani slovem.

Roku 1902 v rozpočtovém výboru na říšské radě obvinil pan posl. Rataj celou žurnalistiku, že z disposičního fondu přijímá podpory. (Výkřiky. )

Chcete-li, mám celý protokol po ruce. (Posl. Zázvorka: Já jsem mu tehdy říkal, aby s Vámi nemluvil!)

Nejvyšší maršálek zemský: Neračte řečníka vyrušovati.

Posl. Anýž (pokračuje): Spolek českých žurnalistů vyslal své dva zástupce k panu Ratajovi se žádostí, aby pověděl, které jsou to časopisy, a jaké má pro to důkazy.

Pan poslanec Rataj řekl: Neuznávám spolek českých žurnalistů za kompetentní, aby zakročil. (Poslanec Rataj Ano!) Slavný sněme, Spolek českých žurnalistů přistoupil na to stanovisko, ale poněvadž pan Rataj obvinil všechny České Časopisy, byli svoláni nejen redaktoři, ale i vydavatelé všech českých časopisů v Praze Byly tam zastoupeny redakce časopisů: »Čas«, »Hlas národa«, »Katolické Listy«, »Národní Listy«, »Národní Politika«, »Politik«, »PrávoLidu«, »Lidové Noviny«, »Hlas«, »Moravská Orlice«* a »Plzeňské Listy«. (Poslanec Rataj: Celé křižácké tažení!)

V této poradě stalo se usnesení, aby dva delegáti byli vysláni do Vídně, a aby se ti dva delegáti zeptali, jaké má pan Rataj důvody pro to těžké obvinění, které vrhl na celý český tisk. Byl jsem pověřen tím úkolem s kollegou Kummrem z německé »Politik«; přišli jsme a měli jsme poradu o té věci a pozvali jsme pana Rataje; poradě té byl přítomen pan Zázvorka, býv. předseda našeho klubu pan dr. Pacák a jiní - a žádali jsme, aby pan Rataj podal důkaz. Co se stalo? Pan Rataj vůbec nemohl jmenovati žádný fakt, který by opravňoval jeho obvinění pronesené v rozpočtovém výboru.

Nechci charakterisovati toto jednání pana Rataje v této záležitosti. Uvádím to jen na důkaz toho. jaký význam mají všechna slova, která pan Rataj pronesl v tomto slavném sněmu. (Poslanec Rataj: Já jsem Vám odepřel odpověď!) Neodepřel, mám zde protokol a usvědčím vás, že lžete i dnes.

Když jsme referovali, stalo se následující usnesení, které bylo publikováno ve všech českých časopisech. Prosím, abyste je ráčili vyslechnouti.

»Přítomní vydavatelé a odpovědní redaktoři českých listů vyslechnuvše 2. března 1902 zprávu delegátů svých do Vídně vyslaných, a poznavše podrobný protokol o jednání s poslancem Ratajem dne 21. února ve Vídni sepsaný, oznamují české veřejnosti výsledek svých kroků:

Pan poslanec Jan Rataj vyzván byv od našich delegátů za přítomnosti svědků (poslanců Pacáka, Kramáře, Choce a Zázvorky), aby obvinění českých žurnálů dokázal a výslovně aby jmenoval listy české, které přijímají podporu z disposičního fondu, nemohl podati důkazů žádných, jen nemužně se vytáčel a svou řeč v rozpočtovém výboru ze dne 7. února t. r. jen všelijakým způsobem vykrucoval Následkem toho my, vydavatelé a odpovědní redaktoři českých listů, máme právo projev poslance Rataje před českou veřejností co nejrozhodněji odmítnouti a nazvati jednání jeho nečestným, zástupce lidu nedůstojným. Důsledně s tímto prohlášením my, vydavatelé a odpovědní redaktoři českých listů, zachováme se k poslanci Ratajovi tak, jak toho za svou urážku české žurnalistiky zasluhuje

Spolek českých žurnalistů přistoupil k tomuto prohlášení a projevil s ním úplný svůj souhlas. «

Pánové a slavný sněme! Může-li míti takový člověk mezi Vámi váhy ještě, já Vám k tomu gratuluji. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Zázvorka se přihlásil ještě ke krátko věcné opravě. Dávám jemu slovo.

Posl. Zázvorka: Slavný sněme! Právě pronesená slova pana chefredaktora kollegy Anýže jsou taková, že by to vše, jak to řekl, bylo schopno vrhati špatné světlo na toho, kdo to řekl o části české žurnalistiky. Nevím, jak to dopodrobna v rozpočtovém výboru ve Vídni bylo, to nemohu říci, ale výroky o podplatnosti některých českých listů kollegou Ratajem pronesené on nikdy nepopíral, a kdyby byl zachoval se podle mé rady a se zástupci listů, kteří tam vysláni byli, vůbec nemluvil, byla by tato záležitost dopadla jinak proto, poněvadž, když tam přijdou zástupci... (Posl. Rataj: Vyhodit je!) To nechci říci, ale když přijdou zástupci, kteří na druhé straně jsou chefredaktory velkých žurnálů a požívají poslanecké imunity za kterou se mohou schovati... (Posl. Anýž: To se nikdy nestalo!)

Neříkejte to.

Když s takovými pány máme co dělati, víme, že celé počínání jest již předem nejisté anebo bezúčelné proto, poněvadž páni zástupci alespoň některé části tisku jsou autokraty, jsou lidmi, přes jejichž rozum nikdo nevyrostl, kteří si od nikoho nedají nic říci a kteří si vedou svou; s takovými lidmi přicházeti do styku jest velmi nebezpečné. (Hlas. Jedná se o důkazy!)

Přijdu k tomu.

Měl jsem příležitost slyšeti lidi, kde se o této otázce mluvilo, kteří poukazovali na to, jakým způsobem se to podplácení děje, a kdybych si chtěl v té věci omočiti, a kdybych chtěl jmenovati lidi, kteří byli při tom účastni a kterým by se musela zabezpečiti budoucí jejich existence, aby mohli před soudem to svědectví dáti o tom, komu se to stalo.... (Hlas: To jest zase vytáčka!)

To není vytáčka, nepotřebuji žádných vytáček, mluvil jsem jen to, co je pravda. Vždycky se snažím mluviti pravdu.... (Hlasy: Snaží se!) a dosud mi nikdo lež ani jednou nevytýkal, alespoň důvodně ne. To by se mohlo o každém z Vašich pánů říci. Jen mohu tolik říci. Uznávám, že jest to těžké nařčení, a nerad jsem slyšel

něco takového o žurnalistice české, o které jsem měl opravdu vysoké mínění; neříkám, kde jsem to slyšel, ale měl jsem za to na základě toho všeho, co jsem slyšel z úst hodnověrných. Kdyby byl zde přítomen pan poslanec Choc, který to také mohl slyšeti, že k takovým jednotlivým případům došlo, dnes by se neopakovalo to, co řekl pan kolega Anýž. (Poslanec Anýž: Musím tak jednati! Jen s tím na veřejnost, jen důkazy!) Chápu, že se pan kolega Anýž rozčiluje a že se hájí, to pochopuji a proto bych ho velice varoval před tím, aby říkal, když někdo nemá tu možnost, důkazy které tu jsou......(Hlas: Když jest jejich povinností to říci!)

Když člověka toho nemohu přivésti a nemám tu možnost. (Hlas: Pak to nemáte říkat!)

To není pravda. (Poslanec Kratochvíl: Podejte důkaz!)

Vy tomu nerozumíte, já si to spravím s panem kol. Anýžem. Dovedu chápati, že se pan kollega Anýž proti tomu ohražuje, ale tu bych snažně prosil, aby o někom, když nechce si dáti líbiti nějakou urážku, netvrdil předem již, protože se mu nepodařilo snad ty živé důkazy přivésti - zavinily to jiné okolností - že jest lhář, a takovým způsobem nevystupoval, poněvadž by mohlo dojíti k nějakým nepříjemným kontroversím. (Poslanec Anýž: Jen ať se to řekne veřejně! Ven s tím!) Pan kollega to dobře ví, poněvadž není každý člověk takový, aby se dovedl ovládati, a když se to s Vaší strany tak apodeikticky řekne, mohlo by dojíti k nemilým výstupům. Chápu to, ale takové vystupování s haněním a špiněním našeho kollegy, poněvadž měl kuráž něco říci, co mnoho jiných lidí říká a ví (Posl. Kratochvíl. Podejte důkazy!), nemůžeme strpěti. Kdyby byl poslechnul mne a nemluvil s Vámi, byla by věc jednoduchým způsobem uklizena. (Hluk, výkřiky. )

Já ale k celkové situaci, jak se zde vyvinula, dovolím si sděliti, že z úst mnohých pánů kollegů z mladočeského poselství bylo soukromě vysloveno politování nad tím, že přišlo k takové debatě, a nepřetvařuji se, když řeknu, že nám to v prvé řádě nebylo milo, poněvadž jsme měli od počátku usnesení zkráceným jednáním umožniti projednání rozpočtu a všech věcí, které krátká lhůta dopouští, aby projednány byly. Nám to bylo s Vaší strany prostě znemožněno. Byl jsem nucen těchto několik slov pronésti, ač Vy i přes to svými novinami do světa budete hlásati, že vina spadá na nás.

Při této příležitosti, která jest velice lákavá, byla vyslovena různá slova i celé věty, které, kdybychom dále rozbírali není to žádnou hrozbou, velectění pánové nejnepříjemněji by se dotkla pánů s Vaší strany. (Hlasy: Ale? ale?) Bude lépe, když celou tuto záležitost skončíme. Jest to pro Vás, pánové, naučení. (Posl. Kratochvíl: Pro Vás!) Pro Vás pane kollego Kratochvíle, poněvadž Vy to potřebujete jako sůl.

Jest jen jedno pro Vás naučení, že nemáte své nepřátely podceňovat a že si máte do budoucnosti vážiti toho, co Vám nyní řeknu:

Chcete-li míti docela pokoj, chovejte se k agrárníkům uctivě. (Výborně! Výborně! Bouřlivá veselost!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan zpravodaj má závěrečné slovo?

Der Herr Berichterstatter hat das Schlußwort.

Zpravodaj posl. dr. Fiedler: Slavný sněme ! Po trapných výkladech, jichž svědky právě jsme byli, pokládám za nutné omeziti své úvahy na míru nejnutnější. Cítím sám dobře, že věcné úvahy o předmětu tak prosaickém, jakým jsou zemské finance, v tomto rozechvěném ovzduší sotva by našly vlídného slechu.

Rozpočtové debaty v tomto slavném sněmu mívaly velký, velmi často směrodatný význam pro rozvoj veškeré politiky v Rakousku. Odtud vydávána byla hesla, podle kterých řídily se strany na říšské radě, odtud často diktován byl jednotlivým poslancům postup v zastupitelstvu říšském.

A význam dnešní debaty?

Nechci pronášeti svůj úsudek, charakterisoval je vážný řečník z německého tábora prostými slovy: politický význam této debaty není žádný. (Tak jest!)

Jindy měli jsme aspoň možnost pokleslý význam rozpočtové debaty přičítati na vrub jiným okolnostem, vyšším mocnostem, mohli jsme vyčítati vládě, že nepopřává slavnému sněmu dosti času, aby vyřídil své záležitosti; mohli jsme vyčítati německým stranám, že si nepřejí, aby probírány byly zemské záležitosti tak podrobně, jak by důležitost věci toho vyžadovala. Dnes tyto výčitky by byly marny.

Musíme doznati bez obalu, že klesnutí významu této debaty zavinili jsme sami. Nebudu se šířiti o dojmech, jaké projevy zde učiněné musili vzbuditi v nás, kteří lpíme neustále na tomto slavném sněmu království Českého. Obraz, který celá debata poskytovala, vystihl zase jiný řečník na německé straně, když zcela stručně řekl: »obraz, který jsme z tohoto celého jednání a mínil tím jednání včerejší - získali, byl nejšetrněji neutěšený. «

Bývá zvykem, že zpravodaj v závěrečných svých slovech podává jakýsi obraz celého průběhu jednání rozpočtového, že jmenovitě poukazuje na takové výroky, které jsou charakteristické pro jednotlivé strany, a že obírá se požadavky, jež během jednání byly co do rozpočtu vysloveny. (Hlas: To by byl velice nevděčný úkol!)

Úkol můj dnešní jest následkem toho velice snadný. Mohu celou řadu projevů pominouti, poněvadž ani s rozpočtem, ani s politickou situací naprosto nesouvisely. Shostím se tedy svého úkolu způsobem velice stručným, a to tím snáze, že na některé věcné výklady, které podány byly s německých stran, bylo s naší strany již odpověděno, jmenovitě řečníky panem posl. dr. Pippichem, panem dr. Baxou a panem posl. Kalinou.

Nejprve musím však opraviti výčitku, která se nám v tomto slavném sněmu neustále opakuje: Posledně pronesl nám výčitku onu posl. Kasper. On nám neustále vyčítá, že půl millionu korun, které byly povoleny v roce 1904 živnostnictvu jakožto nouzová podpora, nerozdělují se mezi živnostníctvo, po případě mezi jednotlivá společenstva. Nese prý nemile, že celá tato suma má býti uložena a použito jí pro velké úkoly, které ve prospěch živnostnictva jedenkráte veřejným orgánům nastanou, totiž pro pojištění živnostnictva.

Pokládám za svou povinnost odpověděti a podati v této věci vysvětlení, poněvadž mohu sobě, aniž bych byl neskromným, při-