čítati velkou zásluhu za to, že došlo k tak velkému daru ze zemských prostředků ve prospěch živnostnictva. Byl jsem to já, který prvý pronesl tuto myšlenku a dovedl ji v soukromém rozhovoru mezi poslanci prosaditi. Byl jsem to, který v tomto smyslu podal návrh na tomto slavném sněmu, který v rozpočtové komisi a ve sněmu jako zpravodaj ho také zastával. Snad přiznáte, že mám trochu práva, pověděti autenticky něco o úmyslech, s jakými tento dar byl učiněn. Výslovně pravím, že v tom směru panoval všeobecně souhlas, že tento dar má býti věnován nějakému účelu, ze kterého bude míti živnostnictvo trvalý prospěch, že musí býti vyloučeno každé dělení povolené sumy, ať již mezi jednotlivce nebo společenstva. Poukázali jsme v rozpočtovém výboru a také v tomto sl. sněmu na to, že bude nejlepším věnem, určíme-li tento fond k tomu účelu, který jsem již naznačil. Ale jedině z toho důvodu, že jsme nechtěli tento účel naznačiti bez souhlasu živnostenských kruhů samých, připojili jsme ustanovení, že mají býti slyšeny kruhy živnostenské, aby sami o věci té rozhodly.

To se také stalo, a jedná tedy zemský výbor a tento slavný sněm úplně ve shodě s tím, co bylo dříve usneseno, když zachová stanovisko, které bylo naznačeno. Toho bude také třeba, neboť jest pravděpodobno, že na příští říšské radě, již se zřetelem na nové její složení, bude asi podána předloha, kterou stane se pokus o uskutečnění toho, co uveřejněno bylo v Koerbrově vládní studii o rozšíření pojišťování invalidního a starobního.

Jestli k tomu dojde, bude nutno, též otázku pojišťování živnostenského vzíti na přetřes, neboť nejnepříznivější hospodářské poměry stihají právě drobné vrstvy živnostnictva. Ani v dělnictvu nepozorujeme tak nepříznivé poměry jako v tomto nejdrobnějším živnostnictvu; jmenovitě odborové dělnictvo jest lépe na tom než drobný živnostník.

Jestli se proto uzná rozšíření oboru pojišťovacího za sociální akt spravedlnosti, nesmíme pominouti tuto zcela toho zasluhující vrstvu, jejíž poměry vyžadují pomoci co největší.

A nyní dovolte, abych vrátil se k jednáním rozpočtové komise o zemském rozpočtu pro letošní rok. Průběhem jednání rozpočtové komise z letošního roku a také již z let předchozích, pokud totiž zasedala, začíná se nám vytvářeti nový politický pojem.

Dříve hlásán byl s německé strany pojem národnostní državy, a nyní začíná k tomu přistupovati pojem národnostních kompensací.

Při každé téměř položce přišla na řadu otázka, jakým způsobem má druhé národnosti poskytnuta býti kompensace, pakliže navržená položka týkala se jen jedné národnosti. Autorství tohoto nového pojmu sluší přičísti panu Dru Bachmannovi, který při častých příležitostech vystupoval s požadavky, že vše to, co jest povoleno ve prospěch české národnosti, musí v rozpočtu obdobně býti povoleno také německé národnosti. A ještě včera zde tvrdil, že na německé požadavky a národní potřeby pamatováno jest v rozpočtu daleko nižším způsobem, nežli by německý národ v Čechách zasluhoval. Není to tak správné. Kdybychom se probírali rozpočtem, přišli bychom k tomu, že v mnohém oboru němeské národnosti se měří stejným způsobem, jmenovitě mohl bych uvésti jako příklad odbor obchodních škol a museí, kde podíl německý činí asi 50% podílu českého.

Jest opravdu zajúnavo, že pracuje se s tímto pojmem jen u nás v zemi a ne jinde. Jestliže na říšské radě povolovali jsme na vybudování terstského přístavu sumu tuším asi 44 mill. korun, nenapadlo nikomu, aby tvrdil, že to jest vyhovění národní potřebě vlašské. Jestli jsme povolili stavbu alpských drah, nikomu nenapadlo tvrditi, že tím jsme činili národnostní dar Němcům v Korutanech a Slovincům a Vlachům v Krajině a v Přímoří. Jestliže regulují se řeky na říšské radě, tu nikdy nerozeznáváme, pro který národ vlastně jsou takové investice určeny. Zkrátka, tam o nějakých národnostních kompensacích nebylo v tom smyslu, jako u nás, řeči. Sotva překročíme však hranice české, to první, co padne do očí, jest jazyková čára, která ohraničuje území obou národností. Jakmile některý podnik, který z veřejných prostředků má býti podporován, překročí tuto jazykovou čáru, ihned prohlásí se za podnik toho či onoho národa. Tak mluvíme dnes u nás o českých a německých železnicích, o českých a německých regulacích říčních, o českých a německých průplavech, o českých a německých melioracích atd.

Ano, jde se tak daleko, že dle národnosti začínají se děliti i takové podniky, které již podle zákonů přírodních děleny býti nemohou. I při toku tak jednotném, jakým je Labe, počínáme rozlišovati mezi německou částí a českou částí, a kladou se dle toho požadavky.

Do jakých důsledků při tom se zabíhá, toho dokladem v rozpočtové komisi bylo jednání o podporách na zachování archaeologických památek, zejména starých, památných kostelů. Ve zprávě zemského výboru o rozpočtu navrženy byly subvence pro zachování některých kostelů v českých krajinách. Hned vytasil se pan posl. Dr. Bachmann s požadavkem že je to nespravedlivé, že sluší také německým městům podobné podpory udělovati.

Zcela správně vysvětlil mu přísedící zemského výboru Dr. Eppinger, že tyto podpory udílejí se dle určitých pravidel, že zemská podpora je velice minimální, že na stavbu, která vyžadovati má ku př. 100. 000 K, dostane obec ze zemského fondu podporu 5000, nejvýše 10. 000 K, tedy položku velice nepatrnou a že právě na české straně jeví se patriotismus v této příčině daleko silnější měrou, než na straně německé.

Německé obce prostě nerady odhodlávají se k takovým nákladným restauracím kostelním, kdežto české obce počínají sobě v té příčině čile. Když potom přešli jsme k otázce »Vodovody«, shledali jsme, že zemský výbor navrhl podpory na zřízení vodovodů ponejvíce obcím německým, nikoli českým, naprosto nikoli z národnostní předpojatosti, nýbrž jedině z toho důvodu, že přihlásily se německé obce ve větším počtu a dříve než obce české.

Tu o národnostní kompensaci nebylo již mluveno; ale když došli jsme zase k položce meliorační, tu zase vystoupilo se s návrhem, že prý české meliorace vyžadují příliš velkých nákladů, nepoměrně vysokých proti německým, že má nastati národnostní konpensace v ohledu meliorací, že máme najíti předměty, ve kterých bychom vyhověli německým proti požadavkům, aby české meliorace mohly býti povoleny.

A zase se přehlíží, že podpora na meliorace znamená veliké oběti, které ty kruhy, jimž se podpory dostane, musí přinášeti; neboť podnik, který chce obdržeti ze zemských a státních prostředků na provedení melioračního podniku podporu, musí v první řadě k tomu přispěti; příspěvek ten činí 50 až 60% všech nákladů, s jakými provádění podniků jest spojeno.

V této příčině nutno říci otevřeně, že pojem národnostních kompensací, tak jak by se měly prováděti podle jednání rozpočtového výboru, není oprávněn, a že pokus důsledného jeho provádění vedl by k finanční deroutě zemského hospodářství bez toho dosti již rozrušeného. Jestliže se poskytují z veřejných prostředků podpory obyvatelstvu, rozhodovati může jen a jen potřeba a nic jiného; tato potřeba závisí zase na podmínkách a poměrech, ve kterých obyvatelstvo žije. V tomto směru zajisté jest u nás znám veliký rozdíl mezi poměry obyvatelstva českého a německého, jak v ohledu kulturním, lak v ohledu hospodářském. V ohledu kulturním nesmíme zapomínati na to, že zcela jiný význam (mají kulturní instituce české a německé pro českou a německou národnost. Středisko kulturní Němců v Čechách nejsou Čechy samy, nýbrž následkem jejich rozšíření po oblasti tohoto mocnářství jinde.

Ale my máme své jediné kulturní středisko zde v Praze, a je tedy zcela přirozeno, že potřebujeme pro své kulturní potřeby poměrně daleko více, než německý národ, kterému přispívá se i z jiných pramenů, mimo jiné zejména z říšských.

Co se týká hospodářských poměrů, je velký rozdíl mezi povahou hospodářských poměrů českých a německých. České kraje jsou ještě dnes převážně agrární, německé zase průmyslové. Doháníme to. Je to pravda. A skutečně můžeme s hrdostí ukázati, že průběhem nevalně dlouhé doby podařilo se nám docíliti cenných pokroků v oboru průmyslovém. Ale přece rázovitost obojích poměrů je nápadná, a kdo stopuje podrobnou statistiku obyvatelstva, setká se s úkazem, že na české straně převládají okresy se zemědělským obyvatelstvem, kdežto německých okresů s převahou agrárního obyvatelstva je velice poskrovnu. Proto je přirozeno, že záleží českému obyvatelstvu silnou měrou na tom, aby zemědělské zájmy doznaly z veřejných prostředků podpory, kdežto německému obyvatelstvu musí silně záležeti na tom, aby v oboru průmyslovém zájmy jeho byly zase intensivněji z veřejných prostředků podporovány. Podpory pak, které se týkají obou těchto různých odvětví, provádějí se různým způsobem. Podpory k účelům zemědělským záležejí hlavně z opatření, aby zdokonalena byla jednotlivá odvětví výroby zemědělské, jmenovitě chov dobytka, pěstování obiliny, vzdělávání půdy atd., atd. Tento způsob podpor vyžaduje zvláštní organisace, poněvadž právě poměry zemědělstva v jednotlivých oblastech jsou velmi různý, takže musí podporování býti differencováno podle zemí a dokonce mnohdy i podle krajů. Proto akce za účelem podpory v zemědělství musí soustředěna býti přirozeně v jednotlivých zemích.

Jiné jsou poměry v průmyslu. Podpora v průmyslu záleží v opatřeních ve velkém slohu, jmenovitě v opatřeních, které zlevňují dopravu zboží, umožňují odbyt ve velkém, v opatřeních transportních i ve výhodách, které umožňují vývoz do ciziny, v opatřeních celních, v opatřeních mezinárodní a hospodářské politiky. Tato opatření nemohou se prováděti podle naší ústavy, v rámci jednotlivých zemí, nýbrž musí se prováděti v rámci celku říšského: proto těžiště průmyslové podpory vězí na říšské radě. V tom vězí příčina, proč zemědělské potřeby vyžadují v zemském rozpočtu nepoměrně vyšších sum, než potřeby průmyslové.

Při převážném rázu českých krajin, který jest zemědělský, musí přirozeně tyto zemědělské podpory dotýkati se více českého zemědělství než německého, které nemá prostorově takového významu v tomto království. Ale přes to vše, i když přísně počítáme, setkáme se s úkazy, že nikterak se neděje křivda Němcům, že dotace se rozdělují podle určitého klíče a správně na německé zemědělské instituce. Takovým způsobem mohli bychom poukazovati na celou řadu jiných okolností, které vysvětlí, proč v některých oborech určité české záležitosti nalezly větší podpory než snad záležitosti německé.

Byla pronesena se strany pana profesora Bachmanna stížnost na to, že naše jednání bylo těžkopádné, že nedospěli jsme vlastně k nejhlavnější otázce, která jest přímo palčivá, totiž k otázce vyhledávání prostředků pro ozdravění zemských financí.

Dávám panu poslanci Bachmannovi úplně za pravdu v tom směru, ale vysvětluji, že to není naší vinou. Jednání rozpočtové komise následkem jistých okolností jest tak komplikované, že pokračuje jen velmi zvolna.

V rozpočtové komisi měli jsme dobrou vůli urychlit jednání a učinit opatření, aby příště alespoň jednání to mohlo rychleji pokračovati.

Následkem toho podává rozpočtová komise v závěrečných svých návrzích návrh zvláštní resoluce, kterou má docíleno býti v tom směru jakési nápravy.

Přecházím k věcným vývodům pana posl. dra. Urbana, které týkají se ozdravení zemských financí. Musím doznati, že mne mile překvapilo, že se shodujeme tak podrobně o cestách, po kterých jedině bude lze dospěti v této naléhavé záležitosti k jistým cílům Toliko jedinou věc bych si dovolil opraviti k vůli jasnosti. Pan dr. Urban přikládal mi jisté úmysly, kterých jsem skutečně neměl. Měl totiž za to, že představuji si zdanění předmětů nepřímým daním podrobených ve prospěch zemský ve formě samostatných zemských daní. Nikterak. Neodporučuji to tak, nýbrž spíše v té formě, že zdanění to ponecháno bude státu, že však stát z výnosu těchto daní přikáže zemím podíl, arciť nikoliv podle určitého procenta vypočtený, nýbrž takový, který by odpovídal berní poplatnosti zemské v těchto oborech, neboť jen tak nám vyměřen bude spravedlivý podíl.

Ale i kdybychom volili druhý způsob, nelekal bych se námitek, které pronesl pan dr. Urban a které znějí, že v případě, kdyby došlo k samostatnému zdanění těchto předmětů nepřímým daním podrobených, předpokládalo by to celní čáry kol jednotlivých zemí, což není v rámci jednotného celního svazku přípustno.

Máme podobnou samostatnou daň, pivní dávku, kterou chceme postihnouti spotřebu v zemi samé, i docílili jsme toho, aniž bychom potřebovali zvláštních čar, prostě tím, že vybírání zařizujeme podle toho principu, který byl zaveden přikazovacím řízením v obchodě těmito předměty mezi oběma polovicemi říše. Možno by to bylo, ale účelné by to nebylo, a to proto, poněvadž by bylo zbytečno, aby země, zavádějíc samostatnou daň, chtěla vydržovati celý nákladný a komplikovaný aparát vybírací, nehledě k tomu, že by mohly nastati třenice mezi státním a zemským vybíracím orgánem. V tom se tedy shoduji s panem drem. Urbanem. Pan dr. Urban poukázal ještě na jednu věc, ve které se též s ním shoduji, a sice v tom, že v případě, odhodlá-li se stát nějakým způsobem přispěti k sanaci zemských financí, bude nutno postarati se o jistý pořádek v zemském bndžetování; jinými slovy, že bude nutno zavésti formální pravidla pro zemské finančnictví. Jest pravda, že vadou zemského finančního hospodářství jest nedostatek orgánu, nadaného takovou pravomocí, jakou má vláda, pokud jde o finanční hospodářství státní.

Není to možno, aby v státním hospodářství rozpočtový výbor mohl zvyšovati libovolně položky, jako se to děje v zemském hospodářství, v naší rozpočtové komisi. Tam vláda s plnou autoritou může se tomu opříti. V čem vězí však příčina, že vláda má tu autoritu ? Mohlo by se říci: Tutéž autoritu by mohl míti zemský výbor, a kdyby příslušný referent zemského výboru plnou váhou vyslovil se proti zvyšování položek, nemohla by rozpočtová komise tento hlas nechat nevyslyšen. Ale kořen vězí jinde, a to v tom, že státní rozpočet podle § 13. státního základního zákona o říšském zastupitelství jest finančním zákonem, to jest takovým aktem, o kterém usnáší se zákonodárný sbor, ale který musí býti panovníkem sankcionován: záleží proto na vládě, zdali takový zákon předloží panovníkovi k sankci čili nic.

Vláda má tedy možnost proti budžetní komisi na říšské radě aneb proti říšské radě samé, která by chtěla způsobem vládě nevhodným zvyšovati některou položku rozpočtu, hned prohlásiti, že by takovou položku nepředložila k sankci. To jest brzda, která dává vládě velkou moc v oboru finančního hospodářství

Náš zemský rozpočet není zákonem, jest pouhým správním aktem a má také formu správního aktu. Rozpočet zemský, jakmile se sněm o něm usnesl, nepotřebuje zvláštního potvrzení.

Přeměniti formu zemského rozpočtu do formy zákona není možno se zřetelem na zemskou naší ústavu. Jakým způsobem bychom mohli získati nějakého orgánu, který by měl vliv na stanovení zemského rozpočtu ?

Především, který orgán by to měl býti ? Má to býti zemský výbor, kterému by příslušela moc, aby mohl zabrániti usnesení budžetní komise, která by se zdála ohrožovati stabilitu zemského hospodářství?

Zdá se mi, že zemský výbor by to nemohl býti a sice z toho jednoduchého důvodu, poněvadž nemáme v ústavě zemské žádného ustanovení, které by regulovalo zodpovědnost zemského výboru vůči sněmu. Zemský výbor dle naší ústavy jest orgán, který správním způsobem sněmu není zodpověden. Jest snad zodpověden politickým způsobem, poněvadž jest voleným orgánem, ale volati ho k zodpovědnosti tak, jako může tak činiti říšská rada s vládou, k tomu nemáme žádného práva ani moci. Zemský výbor by tedy takovým orgánem nemohl býti. Snad vláda ?

I to nezdá se mi býti vhodným, poněvadž vláda jest nám příliš vzdálena, i nemůžeme přece ministerstvu dávati moc takovou, aby zde v budžetní komisi vykonávala vliv, jaký uspořádání této věci vyžaduje. Kdo by tedy mohl býti tímto orgánem? Mohl by to býti orgán, který má své sídlo v zemi, tedy místodržitelství v král. Českém, ovšem by mu současně musila býti uložena zodpovědnost vůči sněmu. A tak dospíváme k tomu bodu, že formální úprava finančního hospodářství zemského předpokládala by nezbytně zemský úřad vládní, zodpovědný sněmu.

Pan dr. Urban ve svých vývodech dotkl se otázky vysoké politické důležitosti, totiž, otázky národnostního roztřídění zemského rozpočtu.

Představoval si toto roztřídění takovým způsobem, že by rozpočet zemský obsahoval nejprve položky společné oběma národnostem, tedy položky, které by představovaly jednotnost zemského hospodářství, a vedle toho že by na jedné straně byly seřaděny položky, které by se týkaly české, a na druhé straně položky, které by se týkaly německé národnosti. Poukazoval k tomu, že tento způsob vlastně do jisté míry v některých kapitolách jest již proveden.

Tak zejména uváděl rozpočet zemědělské rady, kde skutečně věc jest provedena takovým způsobem, a vedle toho rozpočet moderní galerie a rozpočet hasičského fondu.

Uváděl též, že, co se týká školství, dalo by se to též provésti, poněvadž beztoho již zemská školní rada jest rozdělena na dvě sekce, a mimo to i okresní školní rady upraveny jsou dle národnosti.

Rozpočet takto roztříděný mohl by vyřizován býti způsobem zvláštním.

O celkovém rozpočtu radila by se celá budžetní komise a o rozpočtu pro jednotlivé národnosti pak sekce národnostní, které by v budžetní komisi se zřídily. Nutno uznati, že pokud jde o stránku čistě finančně technickou, takovéto rozdělení zcela dobře by bylo možné. O tom není sporu. Tak, jak jest to možné v rozpočtu zemědělské rady, bylo by to možno také v rozpočtu zemském. Ale jedna věc se zde přehlíží. Kdyby mělo dojíti k takovému roztřídění, bylo by třeba, aby také tyto úkoly, které by takovýmto způsobem byly rozděleny, obstarávány byly zvláštními orgány správními, to jest jinými slovy, tyto úkoly, o které by postaráno bylo v rozpočtu pro německou národnost, musily by býti obstarávány orgány pro německou národnost zřízenými a úkoly v českém rozpočtu obsažené, zase správními orgány české národnosti; zkrátka, návrh vybíhá k tomu, aby došlo ve všech oborech, ve kterých by takové roztřídění rozpočtu bylo provedeno, k reformě správy, směřující k rozdělení správní organisace v království Českém podle národností. Připomínám hned, že by to mohlo jeviti důsledky ještě další, totiž, že by to mohlo svého času vésti k rozdělení zákonodárství. Neboť bylo by přece zcela dobře možno, že při správě určitého oboru, který je vyhražen určité národnosti, vyskytly by se snad zvláštní potřeby, anebo že mohlo by se snad postupovati v jiném směru než ve druhé národnosti. V tomto případě by se přirozeně mohla uplatniti snaha, aby také zákonodárná úprava těch záležitostí byla vložena do rukou téže národnosti, t. j. jinými slovy, že ze správního rozdělení mohlo by postupně se vyvinouti též zákonodárné rozdělení.

Jest známo, že jsme proti takovémuto rozdělení správy a zákonodárství v tomto království, že podle svého programu stojíme na jednotnosti správy i zákonodárství tohoto království. Jest jisto, že otázka reformy veřejné správy patří k naléhavým otázkám, která bude musiti býti určitě řešena. Hlediska, dle kterých může tato otázka býti řešena, mohou býti různá; reforma veřejné správy může býti řešena se stanoviska politického, s hlediska hospodářského nebo konečně finančního.

S hlediska finančního řešena by byla otázka ta, kdyby šlo o to, abychom reformou veškeré správy docílili úspor ve veřejném hospodářství. Nezdá se mi, že by vůbec taková reforma za dnešních poměrů byla možná, neboť s tím musíme se spřáteliti, že každá reforma veřejné správy bude a zůstane zdokonalením této správy, a že tudíž úspor docíleno nebude. Zbývá tudíž volba mezi hlediskem politickým a hospodářským. Kdo chce řešiti otázku reformy veřejné správy se stanoviska politického, vyslovuje v král. Českém požadavek, aby celý správní aparát byl nástrojem, kterým by národnosti mohly uplatňovati bez omezení své nároky. Zkrátka, celé ústrojí správního organismu má býti postaveno do služeb té které národnosti.

To je princip, který je v myšlence reformy správy se stanoviska politického zjevně vysloven. Ti, kdo stojí však na stanovisku hospodářském, žádají od reformy správy něco zcela jiného, žádají především, aby správní úkoly, které veřejná organisace v zájmu kulturním a hospodářském prováděti má ve prospěch obyvatelstva, obstarávány byly rychle, dokonale a potřebám úplně přiměřeně bez poruchy a vzájemného tření mezi jednotlivými orgány. Proto musí ti, kdo toto stanovisko hájí, klásti požadavky jiné a sice následující.

Především musí žádati, aby úřady byly obecenstvu co nejvíce přiblíženy a aby byly všeobecně přístupny. Tomu dnešní správní organisace v některých orgánech nevyhovuje. Jest to starým, často opakovaným steskem, že obvody našich nynějších orgánů správních, okresních hejtmanství, jsou příliš rozsáhlé, nežli aby tyto úřady mohly zasahovati iniciativně v kulturní a hospodářské poměry obyvatelstva. Vyhovění tomuto požadavku vyžaduje tedy nezbytně zmenšení obvodů prvých instancí správních.

Dále nutno žádati - a to jest požadavek moderní - zmenšení počtu instancí ve správě. Dnešní postup instanční jest rozvláčný, jest tu nahromaděno příliš instancí bez potřeby.

Pravidelně čítají se tři instance, a nad to dána možnost stížnosti k správnímu, po případě říšskému soudu, které postaveny jsou nad tyto tři instance ještě jako instance čtvrtá. Tento přílišný počet instancí zdržuje však jednání, Činí je zdlouhavým. A to pociťuje obyvatelstvo nejvíce tam, kde jde o hospodářské zájmy. Stačí přečísti protokol o anketě, která konána byla před několika léty u obchodní komory, abyste tam mohli zvěděti o všech těch stescích, které jmenovitě průmyslové kruhy na tento komplikovaný systém instanční pronášejí.

Dále jest třeba decentralisace správy. Není potřebí, aby každá, třebas i malichernější záležitost musila probíhati celým pořadím instančním až do ministerstva. Stačilo by, kdyby řada záležitostí končila svůj instanční pořad v zemích samých.

Mimo to jest třeba, - a to jest také nejnaléhavější požadavek, ozývající se hlasitě v kruzích obyvatelstva - aby posilněna byla veřejná správa lidovými živly, aby jmenovitě k rozhodování o takových otázkách, které týkají se zájmů určitých stavů, přibírány byly osoby z těchto stavů. Tento požadavek vyslovují zemědělské i živnostenské průmyslové kruhy.

Konečně, máme-li přikročiti k reformě správy, jest nutno, aby ohraničena byla velice sporná pravomoc jednak státních orgánů a jednak orgánů samosprávních. To jest otázka, o které v tomto slavném sněmu bylo již častokrále mluveno, takže není třeba o tom déle se šířiti.

Které s obou stanovisek jest správnější, zdali stanovisko politické či stanovisko hospodářské pokud jde o reformu správní, jest mezi námi a německými krajany spor.

Tito staví se na stanovisko politické, my na stanovisko hospodářské.

Pan dr. Urban v závěrečných svých slovech pravil, že požadavek rozdělení správy dle principu národnostního jest takovým požadavkem německým, který bude zastáván německými členy tohoto slavného sněmu, nechť na lavicích jejich zasedati budou poslanci jacíkoliv, a který bude Němci vždy hájen a musí konečně býti proveden. Jest to předpověď do budoucnosti.

Jako pan dr. Urban, jsem zajisté i já oprávněn činiti předpovědi do budoucnosti. Soudím tedy něco jiného. Volební reforma pro říšskou radu rozšíří kruh těch, kteří budou se zabývati politickými záležitostmi. A tu jest jisto, že v těchto vrstvách, které přijdou na nové kolbiště, stavovské a hospodářské zájmy budou míti důležitost jistě větší, než měly zájmy ty mezi vrstvami v kuriích zastoupenými. Následkem toho přirozeně na reformu správy, dojde-li k ní, budou hleděti se stanoviska hospodářského daleko důrazněji, nežli by na ni snad hleděli poslanci, kteří vycházeli z kuriových voleb.

Myšlenka, že reforma správy posuzována bude s hlediska hospodářského, má proto větší naděje do budoucnosti, než myšlenka, že bude tato otázka řešena jen podle politických hledisk. Tím končím, vyslovuje přání, abyste přijali tento rozpočet. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Na konci generální debaty jest mi předložiti slavnému sněmu otázku, zda-li přijímá návrhy komise za základ rokování podrobného.

Am Schlüsse der Generaldebatte habe ich dem hohen Hause die Frage vorzulegen, ob dasselbe die Anträge der Kommission als Grundlage der Spezialbebatte annimmt.

Žádám pány, kteří na tuto otázku odpovídají kladně, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Frage beigeben, die Hand zu erheben.

Slavný sněm se na tom usnesl, by se mohlo jednati na základě návrhu komise v podrobné debatě.

Das hohe Haus hat den Beschluß gefaßt, die Anträge der Kommission als Grundlage der Spezialdebatte anzunehmen.

Přikročím nyní k ukončení sezení.

Ich werde nunmehr zum Schlusse der Sitzung schreiten.

Komise pro záležitosti okresní a obecní koná schůzi v úterý o 10. hod. dopolední.

Die Kommission für Bezirks- und Gerneindeangelegenheiten hält Sitzung Dienstag, am 26. März um 10 Uhr vormittags.

Die nächste Sitzung findet statt Dienstag, den 26. März 1906 um 10 Uhr vormittags.

Příští schůze se bude odbývati v úterý, dne 26. března o 10. hod. dopolední.

Aus die Tagesordnung setze ich die Fortsetzung der heutigen Tagesordnung und schließe daran noch einige Gegenstände, nämlich:

Den mündlichen Bericht der Kommission für die Regelung der Verhältnisse der Bezirksbeamten, zu welchem die Kommission vom hohen Hause beauftragt worden ist.

Dann die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über den Landesausschußbericht, betreffend den Beitritt, der an den evangelischen Privatschulen mit Öffentlichkeitsrecht angestellten Lehrer zu dem Lehrerpensionsfond, Ldtgs. -Z. l106, Druck CDLXXX.

Zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht, betreffend das Gesuch der Stadtgemeinde Reichenberg um Erwirkung eines Landesgesetzes zur Ausnahme eines Darlehens von 960. 000 K. Ldtgs. -Z. 1139, Druck CDXCI.

Zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gerneindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht, betreffend das Gesuch der Stadtgemeinde Reichenberg um Erwirkung eines Gesetzes, womit der Gemeinde Reichenberg die Bewilligung zur Ausnahme eines weiteren Darlehens von 3, 400. 000 K erteilt wird. Ldtgs. - Z. 1236, Druck DXXXII.

Zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegen - heiten über den Landesausschußbericht, betreffend die Erteilung des Öffentlichkeitsrechtes an das Bezirkskrankenhaus in BöhmischKamnitz. Ldtgsz. 1266, Druck DXLIII.

Dann die zweite Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten und der Landeskulturkommission über den Antrag der Abg. Zuleger, Ungermann, Kutscher und Genossen, betreffend die Abänderung des Gesetzes vom 8. Jänner 1889 über die Bauordnung für das Königreich Böhmen. Ldtgs. -Z. 1200, Druck DXVI.

Na denní pořádek příští schůze kladu: Pokračování v dnešním denním pořádku a pak ještě několik předmětů a sice:

Ústní zprávu komise pro úpravu poměrů úředníků okresních o návrhu zákona, kterým se upravují služební poměry úředníků při okresních výborech v království Českém, kterážto ústní zpráva byla této komisi uložena slavným sněmem.

pak druhé čtení zprávy komise školské stran přistoupení učitelů evangelických soukromých škol s právem veřejnosti k pensijnimu fondu učitelskému, čís. tisku CDLXXX;

druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávě zemského výboru týkající se žádosti městské obce Liberecké za vymožení zákona zemského stran povolení k uzavření výpůjčky 960. 000 K, čís. tisku CDXCI;

a podobná záležitost, která se týká taktéž obce Liberecké, ve příčině vymožení zákona, jímž se obci té povoluje uzavříti, další výpůjčku v částce 3, 400. 000 K. čís. tisku DXXXII;

pak druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávě zemského výboru v příčině prohlášení okresní nemocnice v České Kamenici za nemocnici veřejnou, čís. tisku DXLIII;

druhé čtení zprávy komise pro záleži~ tosti okresní a obecní a komise pro záležitosti zemědělství o návrhu posl. Zulegra a některých jiných ve příčině změny zákona

ze dne 8. ledna 1889 o řádu stavebním pro království České, čís. tisku DXVI.

Prohlašuji schůzi za skončenu.

Ich erkläre die Sitzung für geschlossen-

(Schůze skončena v 5 hod. 45 min. odp. Schluß der Sitzung um 5 Uhr 45 Min. nachmittags. )

Verifikátoři:

- Verifikatoren:

Hrabě Leop. Nostitz-Rienek.

Müller.

Dr. Zimmer.

Praha. - Rohlíček & Sievers. - Prag