Zahajuji opět schůzi.

Es haben sich nach Schluß der Generaldebatte noch einige Herren zu tatsächlichen Berichtigungen gemeldet.

Přihlásilo se po ukončení generální debaty několik pánů ku krátkým věcným opravám.

Jsou to:

Es sind dies:

Die Herren Abgeordneten: - páni poslanci: dr. Škarda, Březnovský a dr. Grégr.

Dávám slovo panu poslanci dru Škardovi.

Poslanec dr. Škarda. Slavný sněme! Páni mluvčí strany agrární prokázali mně, mým kolegům a naší straně v rozpočtové debatě tolik pozornosti a učinili nám tolik poklon, že pokládám za svou povinnost, abych výroky, které zde učinili, v krátké, věcné opravě na pravou míru uvedl.

Pan poslanec za venkovské obce okr. Turnovského vytýkal straně naší, že prý jsme hned v prvních sezeních podali dotazy, a sice panem kolegou Březnovským, které byly namířeny proti straně agrární, že dotazy tyto byly útoky proti straně agrární a že také byly urážkami strany agrární.

Maje čest býti předsedou klubu sněmovních poslanců národní strany svobodomyslné, chci v krátkosti věc vysvětliti a poukázati na to, že v dotazech těch tónem zcela klidným, tónem zcela slušným uváděl se obsah stížností uvedených ve veřejných časopisech, ve kterých, zejména pokud se týká přísedících zemského výboru, se vytýkalo, že čeští přísedící, tedy nikoliv přísedící jedné nebo druhé strany, která ve sněmu je zastoupena, při svém úřadování počítají si různé diety jdoucí do desetitisíců a to za výkony, které nemají žádné váhy.

V těch článcích, zejména v časopise »Rozhledy«, bylo řečeno, že prý jsou to takové výkony, jako když jde někdo na procházku po velkém božíhodovém obědě. Zajisté bylo potřeba v této příčině, aby věc byla vyšetřena a aby veřejnost viděla a věděla, jsou-li tyto útoky, které byly učiněny ve veřejných časopisech, správné čili nic.

Podobně bylo to také v interpellaci, která se týkala zemědělské rady Také v této interpellaci nebyl nikdo jmenován, nýbrž pravilo se, že v časopisech byly uveřejněny stížnosti proti jednání zemědělské rady a žádalo se, by zemský výbor věc vyšetřil a shledá-li něco závadného, by to odstranil.

Pánové, pročetl jsem tyto interpellace, a mohu Vám říci, že zcela klidně tyto interpellace jste mohli také podepsati Vy, se strany agrární.

Co se týče výroků, které zde učinil týž pan poslanec, že časopis »Mladoboleslavské listy«, jest mým orgánem, opravuji výrok ten věcně v tom smyslu, že orgánem mým není a že žádné útoky ani proti panu poslanci za venkovské obce Turnovské, ani proti panu poslanci za venkovské obce Novobenátecké do časopisu toho jsem nepsal, že jsem žádný útok neinspiroval a že o žádném útoku jsem nevěděl, až teprve, když jsem dostal vytištěné Číslo do rukou.

S téže strany nám bylo vytýkáno, že prý jsme měli nějakou příčinu tutlati a zamlčovati nepořádky, které se vyskytly v zemských ústavech.

Mohu zde jménem svým a jménem ostatních pánů kolegů, kteří náleží k naší straně, konstatovati, a také pan přísedící Žďárský to musí potvrditi, že každý jeho návrh, který se týkal opravy a odstranění nepořádků v zemských ústavech, jsme loyálně podporovali, ba že jsme kroky, které on navrhoval, za správné výslovně uznali. Ba, pánové, šli jsme ještě dále, my jsme sami upozorňovali na závažné věci, které do veřejnosti vnikly, aneb o nichž jsme se dověděli a návrh činili.

Naléhali jsme na to, aby nepořádky byly odstraněny, ba často jsme šli dále ve svých návrzích, nežli páni přísedící se strany agrární.

To, co se týče nabídky, kterou mně týž pán učinil, abych si vyměnil s ním referát, abych převzal referát jeho a on že milerád převezme referát můj, opravuji přísně věcně, že to neleží ani v mé ani v jeho moci, abychom si referáty vyměnili, poněvadž jest známo, že podle jednacího řádu referáty rozděluje a přiděluje nejvyšší maršálek zemský, a nevím, bude-li ochoten přání, které zde vyslovil pan přísedící s agrární strany, vyhověti.

Podotýkám jenom, kdyby referát jeho byl mně přidělen, že bych nikterak neváhal referát ten přijati a jej správně a řádně zastávati. (Výborně!)

Pan poslanec za venkovské obce písecké ve včerejší své řeči útočil na nás a naši stranu způsobem, který nepokládám za důstojný tohoto sl. sněmu. (Výborně!) Na tu cestu, kterou on si vyvolil, se nedám. Jsa si vědom správnosti jednání svého a svých kollegů i celé naší strany, mohu zde zcela klidně útoky ty odmítnouti. (Výborně!) Nenazvu ty útoky jménem, které by zasluhovaly právě z respektu k místu, na kterém stojím. (Výborně!) Kollegům mým a mně byla činěna výtka, že nekonáme svých povinností.

Velectění pánové! Dovoluji si nejprve poukázati na činnost pana kollegy Adámka, svého dobrého přítele. Na tom nezáleží, zda pan kollega Adámek každého dne sedí zde v kanceláři zemského výboru, ale na tom záleží, zda referát svůj ovládá a zdali své povinnosti koná. (Tak jest! Výborně!) Pan kollega Adámek povinnosti své svědomitě koná! To dokazuje výsledek celé jeho činnosti. (Výborně!)

Velectění pánové, kolik pochval dostal od všech komisí, netoliko od českých i členů Vaší strany, nýbrž i od strany německé za horlivé služby (Výborně!), které zde v zemském výboru pro obyvatelstvo bez rozdílu národnosti vykonal. (Posl. dr. Zimmer. Co by musili říci živnostníci!)

Pánové, také byl dotčen můj přítel, kollega dr. Herold; také o něm nemám příčiny ničeho tajiti. Jest pravda, že zde není každého dne v úřadě, poněvadž má také jiné veřejné povinnosti, ale celý referát, který mu jest přikázán, využije tak, že nikdo proti tomu nemůže činiti námitky. (Výborně!) Pracuje-li na těchto věcech zde nebo ve své kanceláři, jest jedno. Toto faktum musí také potvrditi pan nejvyšší maršálek zemský, že dr. Herold veškerý svůj referát náležitě opatřuje.

Pánové, když v letě odjíždíme na prázdniny, jest to dr. Herold, který po namáhavých kampaních na říšské radě přijde sem a za nás úřaduje. On zajisté správně koná své povinnosti, jak je konati má. (Výborně !) Nyní, pánové, k mé osobě.

Co se týče plnění mých povinností, mohu vzíti za svědky nejen všechny členy zemského výboru s Jeho Jasností v čele, všechno úřednictvo, ale také celou českou veřejnost. Od té doby, co mám čest zasedati na tomto sněmu a co mám čest zasedati v zemském výboru, konám své povinnosti věrně, svědomitě, nestranně a obětavě. (Výborně!) Na to jsem byl, pánové, právě hrd, že mohu o sobě zde říci, že po dobu své činnosti vždy počínal jsem si nestranně, vždy pracoval jsem a snažil jsem se vyhověti každému, ať to byl kdokoliv. (Tak jest! Výborně!)

Pánové, na tisíce dopisů mohu Vám ukázati nejen od Čechů, ale také od Němců, netoliko bohatých, nýbrž i chudých, nejen od stoupenců naší strany, nýbrž i od stoupenců Vaší strany agrární, že jsem ochotně vždy vyšel vstříc každému, když se na mne obrátili, a že milerád jsem jim posloužil. Přes veškeré útoky a výpady, které zde byly činěny, budu i na dále konati svou povinnost. Ač ovšem z těchto různých útoků musím vyvoditi konsekvence pro své soukromé jednání, v úřadě nebudu znáti strannictví, nebudu znáti ohledu na tu neb onu stranu, nýbrž dále budu říditi se zásadou, že jsem povinen sloužiti poctivě a nestranně, jak toho zákon žádá. (Výborně! Potlesk. )

Pan kollega za venkovské obce písecké také dovolil si přivésti do souvislosti zdejší mé úřadování s činností mého bratra Dra Vlád. Škardy jako advokáta. Pánové, prohlašuji zde zcela rozhodně, a mohu se tu dovolávati svědectví celého zemského výboru, netoliko všech členů jeho a nejvyššího maršálka zemského, nýbrž i veškerého úřednictva, že, co tu jsem, nikdy jsem se neodvážil při nějaké soukromé věci ať své, nebo mé rodiny a mých příbuzných, využíti postavení svého ve prospěch svůj. Naopak, pánové, snažil jsem se vždy do krajnosti býti nestranným a spravedlivým. (Výborně!)

Pánové, o té věci, kterou mi pan posl. za obce písecké vrhl ve tvář, musil jsem se teprve dnes u svého bratra informovati a seznati, jak se věc ta má. A tu konstatuji, že to nebyla žádná věc mého referátu, nýbrž, že to byla věc, jež náleží do referátu p. Dra Herolda. (Slyšte!) Já o té věci ani nevěděl.

Pan posl. za obce písecké předčítal zde položky palmárních účtů, avšak on zde nepoznamenal, jak celá věc se měla, že se tu totiž jedná o záležitost, která trvala skoro 10 let a při které bratr můj Vladimír byl ustanoven od okresního výboru berounského za zástupce obce Trubské, (Slyšte! Hlas: To je hrozné!) a kdy tedy konal povinnost, která byla na něj veřejným úřadem vznešená. (Poslanec Dr. Zimmer volá: To je perfidie!)

Oč se vlastně jednalo? Jednalo se tehdy o to, že byl v obci, vlastně v osadě Trubské, spor o obecní, resp. osadní jmění. A tu, jak jsem již pravil, bratr můj byl jmenován od okresního výboru zástupcem uvedené osady z té příčiny, poněvadž členové osadního výboru byli podjati. Byli to totiž starousedlíci a jednalo se o spor mezi starousedlíky a obcí ve příčině připsání majetku patřícího obci, který si přivlastnili starousedlíci.

Tento spor skončil skutečně s úspěchem pro osadu Trubskou.

Po té, pánové, když věc tato byla projednána, došlo k četným sporům v řízení samosprávném i před soudy, ke sporům, které během této doby od roku 1899 až po dnešní dobu dosáhly počtu 30.

Záležitost tato dospěla k zemskému výboru, a zemský výbor tehdy rozhodnutí v odpor vzaté zrušil z té příčiny, poněvadž nerozhodl v prvé instanci osadní výbor, následkem čehož musela pak býti věc znova v prvé stolici rozhodnuta. Když věc potom byla projednána, znovu došla k zemskému výboru, VI. odboru, a tu zemský výbor rozhodl opět ve prospěch osady. Na to stěžovali si starousedlíci ke správnímu soudu, který za pravdu dal opět osadě.

A přes to, že rozhodl správní soud ve prospěch osady, činili uvedení starousedlíci od té doby stále a stále překážky, aby toto rozhodnutí bylo provedeno, takže, jak jsem již pravil, bylo za těchto 9 let celkem 30 sporů, v této osadě se starousedlíky provedeno.

A když, pánové, všechny ty položky v účtech, které byly předloženy, prohlédnete, seznáte, že se skutečně jednalo jenom o malou odměnu za vykonané četné a obtížné práce.

Pokládal jsem za svou povinnost, jakkoliv vlastně tato věc nenáleží před toto forum, zde na ni poukázati, poněvadž jsem byl viněn že bych byl zde svého vlivu využil.

Prohlašuji ještě jednou, že o celou tuto věc jsem se nestaral, a mohu se v té příčině dovolati všeho úřednictva VI. odboru, že jsem se nikdy do vyřízení této věci nepletl. A takovým útokům za svou poctivou práci byl jsem vydán jen z té příčiny, poněvadž některým pánům na straně agrární záleží na tom, aby proti naší straně bylo útočeno. (Dr. Zimmer: To je unicum!).

Pánové, mám klidné svědomí, mám čisté ruce (Výborně!), nebojím se před nikým. Prohlédněte si kteroukoliv věc v mé kanceláři, kteroukoliv věc zde v zemském výboru, mohu vždy se sebevědomím zde prohlásiti, že jsem vždy počínal sobě spravedlivě a nestranně.

Pánové, bylo zde také včera útočeno proti naší straně. Mnoho nepřátel, mnoho cti! Naše strana a my všichni, kteří se hrdě ke straně svobodomyslné hlásíme, (Výborně!) víme, že konáme věrně svoji povinnost.

Těžká byla doba, kdy vedení záležitostí politických bylo svěřeno straně naší, ale historie dokáže, kolik pohrom od národa českého a od vlasti naší strana naše odvrátila.

Pánové, když probíráme výsledky své činnosti, můžeme s hrdostí na to ukázati, co jsme v oboru politickém, osvětovém i hospodářském ve prospěch našeho národa a své vlasti vykonali.

Máme klidné svědomí. Útočte na nás, jak chcete, my se nebojíme. Můžeme klidně jíti před voliče a říci jim: tak jame pracovali, to jsme vykonali.

Pan poslanec za venkovské obce písecké hrozil nám kletbou národa. Pánové, nehrozte tou kletbou, ja vám jí hroziti nebudu. Jest doba rozvášněná, ale kdo mne viděl v činnosti, ten potvrditi musí, že vzdor všemu tomu napjetí vždy jsem se snažil, aby byl zachován modus vivendi mezi českými stranami. Jak pravím, nezapírám to, že velká část rolnictva stojí za Vámi, ale také konstatuji, že velká část rolnictva jest posud věrna straně naší. S otevřeným hledím vstoupíme do volebního boje a nebudeme užívati prostředků, které by neodpovídaly vážným cílům, které by neodpovídaly opravdovým snahám.

Radím Vám, byste nepokračovali cestou, kterou jste začali, abyste na místo spasitelů rolnictva nestali se jeho hrobaři. Stavíte-li Vy venkov proti městu, stavíte-li zemědělce proti živnostníku, pak činíte zde v národě takové rozpory, že zde nastane boj proti všem a národ český ve svém celku bude oslaben.

Velectění pánové, upozorňuji Vás ještě jednou na to, že tím směrem, kterým se ubíráte, jenom proti samým sobě postupujete, poněvadž zájmy zemědělstva toho žádají, aby bylo podporováno od celého národa netoliko od jedné strany. Rozhlédněte se doma a spočítejte si, kolik z obyvatelstva na venkově patří k střednímu rolnictvu a kolik k ostatním vrstvám; hleďte zájmy všech uspokojovati a ne jedny proti druhým organisovati. (Výborně!) Končím. Přes všechny útoky, které jste na mne učinili, zůstanu věren své zásadě, že ve svém úřadování budu jednati přesně dle zákona a spravedlnosti. (Výborně! Potlesk. )

Nejv. maršálek zemský: Dávám nyní slovo ku krátké věcné poznámce panu posl. Březnovskému.

Posl. Březnovský: Nerad se chápu v této debatě slova. Byl jsem napaden, urážlivě napaden; nejsem zvyklý urážky snášeti Včera jsem byl panem posl. Ratajem nazván za to, že jsem podal interpellaci slušně psanou - přečtu Vám ji, - nastrčenou figurkou.

Konstatuji věcně, že jsem nastrčenou figurkou nebyl, ale že jsem hájil věcně čest poslanců sněmovních, konstatuji též věcně, že byl-li někdo nastrčenou figurkou, že to byl pan Rataj, který zde přece pracně četl jemu napsané klepy. Ovšem, s panem Ratajem se déle zabývati nebudu, poněvadž od aféry, kdy nařkl českou žurnalistiku, že jest úplatnou a toho nedokázal, lpí na něm skvrna, že jest pouhým lhářem a na cti utrhačem.

Opravuji věcně proti urážkám, které přednesl p. přísedící Žďárský - ač-1i je nepopře, jako včera, když byl pohnán k satisfakci za své výroky, které učinil vůči dru Grégrovi, je zbaběle za mé přítomnosti popřel. (Posl. Dvořák: To není pravda! Já při tom stál!) On řekl, že jest to v mladočeských listech, a že to neřekl. (Přísedící Žďárský: Lžete Vy a lhal Jste zas!)

Pánové, Vy jste také slyšeli, že to popřel. (Posl. Dvořák: Nikoliv, já byl při tom. Posl. Zázvorka. My tomu nevěříme, co bude říkat Václav!) Zázvorko, křičte si, odměna od pana předsedy zemědělské rady Vás nemine!

Ten způsob mluvy, na který se snížil přísedící Žďárský, následovat nebudu. (Posl. Zázvorka- On si to od Vás opíše!) Ovšem člověk, který mluvil o svém předchůdci, o zasloužilém starém bojovníku, kterého ctí celý český národ, od toho nemohu žádati žádnou čest, od toho mohu žádati jen způsob, jakým se pronesl ve své řeči. Pánové, béřu Vás za svědky, co jsem udělal. Ve veřejných listech po dva měsíce byla přetřásána otázka, že někteří čeští členové zemského výboru vykořisťují svůj úřad. Já klidně čekal, že ta věc bude vyvrácena, to však se nestalo.

Co jsem tedy učinil? Když se sešel sněm, přednesl jsem krátkou interpellaci, ve které jsem žádal, aby se nám odpovědělo. Vy, pánové, kteří se nejvíce rozčilujete, patrně jste této interpellace ani nečetli. Já vám jí přečtu, račte dáti pozor, je-li v tom něco urážlivého. Interpellace zní:

»Vaše Jasnosti! Po delší dobu uveřejňují některé časopisy stížnosti, že si zemědělská rada pro království České v některých případech správně nepočíná ve svém úřadování.

Zejména se vytýká, že zemědělská rada subvence zemské, jež měly vedle usneseni slavného sněmu býti rychle vydány za příčinou nouze vzniklé živelními pohromami, nerozděluje, nýbrž v sumě 500. 000 K převyšující ve svůj prospěch na úrok ukládá. Tím způsobem děje se jenom křivda strádajícím zemědělcům, kteří potřebovali rychlé pomoci, jednak poškozují se zemské finance, neboť země je nucena platiti úrok ze zápůjček, kdežto jejich části se ku prospěchu zemědělské rady na úrok ukládají.

Rovněž bylo si s několika stran stěžováno, že některé subvence, jako ku př. na zahrádky, nerozdělují se dle platných předpisů okresním výborům a korporacím, nýbrž jednotlivcům, mezi nimi poslancům a delegátům zemědělské rady.

Další nehospodárnost jeví se v tom, je-li správné tvrzení, že funkcionáři zemědělské rady účtují za své cesty mnohokráte za týden konané denní jízdné, kdežto pořízení celoročního lístku by vydání značně snížilo.

Tu a tam se také vytýká, že jednotliv1 funkcionáři účtují za intervence při komisích, jež za den lze obstarati, diety za dva i tři dny, taktéž Že účtovaná vydání za povozy jsou nepřiměřeně vysoká.

Všechny tyto stížnosti jsou předmětem úvah širokých kruhů a pochopitelně způsobují, že se nepříznivě posuzuje způsob, jakým se hospodaří se zemskými penězi.

Aby pravda byla zjištěna, tážeme se slušně:

1.   Jsou Vaší Jasnosti okolnosti ty z úřadování zemského výboru známy?

2.   Zabýval-li se zemský výbor těmito stížnostmi, jsou-li stížnosti odůvodněny čili nic?

3.   Jaké kroky učiní zemský výbor-, aby nešvary, budou-li vyšetřeny, byly zamezeny?«

Co je v tom urážlivého? Neměl jsem jsem na to právo, jako poslanec? (Docela správně!)

Podal jsem interpellaci a nejmenoval jsem nikoho, ale první, který začal křičet, byl pan přísedící Žďárský. Ovšem, pánové, koho to svrbí, ten se nejvíce škrábe. Vezměte na vědomí, Vy jste se chlubili, že jste dostali poděkovati lístky z venkova. Následkem své interpellace dostal jsem také listy, kde se mi děkuje, že konečně na ten šlendrián jsem poukázal. Pan přísedící zde se vyjádřil o mé osobě, že co se týká práce, té prý jsem se vždycky vyhýbal. Jak to můžete říci, znáte mou působnost? Co Vy jste vykonal? 0 tom křičí zemská pokladna. (Poslanec Zázvorka: Takhle to napravuje !)

Pánové, před 25 lety mne voličstvo povolalo k čestným úřadům; od té doby byl jsem osmkrát zvolen do sboru obecních starších; volám za svědky pány, kteří se mnou zasedali na radnici, jestli jsem nekonal vždy nezištně svou práci. Pochybuji, že Vám se té cti dostane. Zemská pokladna tak dlouho by to nevydržela. (Pohnutí)

Že jsem ve veřejnosti se nevyhýbal práci; dokáži následovně.

Před 22 léty, když jsem byl zvolen za inspektora humánních ústavů obecních volám opět za svědky obecní starší zde přítomné - kde se stravuje a je zaopatřeno na tisíc lidu, co jsem udělal? Odebral jsem se na cesty, procestoval jsem celou střední Evropu - pane Žďárský, na své útraty, já prostý řemeslník, vy zemane Žďárský neúčtoval jsem diet a Vy se opovážíte říci, že jsem se práci vyhýbal?

Po nápravě ve stravování, kterou jsem provedl v ústavech obecních, provedla se náprava v ústavech zemských.

Pánové, odpusťte, jsem rozčílen. (Posl. Zázvorka: To nic nevadí!)

To jsem neočekával, ale buďte ubezpečeni, že co jsem docíliti chtěl svou interpellaci, pánové, toho jsem docílil. Pánové budou od té doby opatrnější, a věřte mně, že touto svou interpellaci jsem zachoval zemskému jmění tisíce, poněvadž nebude se tak vykořisťovati zemská pokladna jako dosud od nesprávných členů zemského výboru! (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo ke krátké poznámce panu poslanci Dru. Grégrovi.

Posl. dr. Grégr: Slavný sněme! Dovolte mi poznámku, jak si přeje pan maršálek, a sice k obraně mé vlastní osoby, nikoliv k obraně strany, ke které po celou dobu své veřejné činnosti přináležím a o níž souditi nebudu já, ani pp. agrárníci, o níž souditi bude někdy historie, dějiny národa našeho. Jsem přesvědčen, že to budou listy, které budou ke cti sloužiti straně, kterou jste nyní tak napadli a potupili.

Co se mé osoby týče, tedy jen několik slov:

Nebyl jsem ve čtvrtek ve sněmovně a nebyl jsem přítomen, když pan Žďárský měl řeč, v níž mne způsobem, který nechci pravým jménem zde pojmenovati, poněvadž bych nenalezl správného výrazu parlamentárního, a výrazů neparlamentních, jakých takové obliby se zdaji býti u strany agrární, použíti nechci.

Dověděl jsem se teprve o polednách, když jsem přišel do sněmovny, o útoku pana Žďárského na mou osobu a dozvěděl jsem se to také z novin. Ne snad ze stenografických protokolů, ty ještě dnes nemáme v ruce a nevezmu je také do ruky, poněvadž mi bylo sděleno, že jak se často stává, kteří neumějí svůj jazyk vždy držeti na uzdě a kteří užívají výrazů, za které se později sami stydí, že takové stenografické protokoly od nich bývají potom v kanceláři tak opraveny, že to konečně vypadá docela slušně, ačkoliv to, co řekli, byl pravý opak toho, co potom v stenografických protokolech čítáme. Proto také neodvolávám se na stenografické protokoly, poněvadž stenografické protokoly obecenstvo nečte, nýbrž noviny čte,, a jsem přesvědčen, že v novinách a mám zde noviny, které jsou právě osobní orgán pana Žďárského a které zajisté věrně uvádějí slova pana Žďárského. Velké široké obecenstvo dává víru tomu, co právě v orgánech těch jest obsaženo. Chci jenom promluviti a odpověděti na některé útoky, týkající se mé osoby.

Pan Žďárský mluvil o mé činnosti úřední, když jsem měl čest býti přísedícím zemského výboru, tedy o činnosti, které jak vám známo - již před šesti lety jsem se vzdal, tedy po době dosti dlouhé. Pan Žďárský mluvil takovým způsobem, že jest to skutečné novum v tomto parlamentě; jest to novum v tom ohledu, že přísedící zemského výboru po tak dlouhé době si dovolil nekvalifikované útoky proti svému předchůdci v úřadě zemského výboru. To, ctění pánové, - jak povídám - jest novum, a to novum přeji skutečně té straně, ke které pan Žďárský náleží, poněvadž ke cti nějaké straně tato methoda sloužiti nemůže a nebude. (Tak jest!)

Pan Žďárský bezpochyby si dovolil útok proti mé osobě z toho důvodu, aby odvrátil veřejnou pozornost vlastně od své vlastní osoby. Vždyť smysl jeho řeči byl jinými slovy tento: »jsem hodný a pořádný úředník, jsem hodný a pořádný vykonavatel své povinnosti jako přísedící zemského výboru, ale ten můj předchůdce, dr. Eduard Grégr, ten byl nepořádný, nepoctivec, pravý darebák, ale já jsem hodný, poctivý člověk. « To jest smysl celého útoku proti mě.

Tato methoda, ctění pánové, tak skutečně jest taková, že jenom s oné strany mohla pocházeti; a že se tam ihned také ujala, do dokazuje, že řečník, kterého jsme včera slyšeli se strany agrární, pan Rataj, docela téže methody použil, dal se do útočení i na ostatní členy zemského výboru, kteří patří k naší straně, na dra Škardu, na dra Herolda i na našeho Adámka. V celku bych mohl si pokládati za čest v takové společnosti býti. Ale pan poslanec Rataj neútočil pouze na živé, on šel ještě dále, on útočil také na mrtvé.

On házel plnou hrstí pomluv po nebožtíku našem kollegovi Jandovi.

Velectění pánové! Nejsou hyeny, které na bojišti trhají poslední cáry s padlých vojínů, vidíte, že jsou i hyeny parlamentární, které také ještě poctivé a dobré jméno nebožtíků svých kollegů hledí pokáleti a zhanobiti.

Avšak, velectění pánové, k věci samé. Co mě vytýkal pan Žďárský ?

Vytýkal mně vlastně dvě věci, předně nekonání své povinnosti a zanedbávání úřadu atd. Zkrátka odsuzoval mou úřední činnosti. A čím to dokázal? On to dokazoval hlavně tím, že jsem nekonal tolik cest a výletů a exkursí do rozličných ústavů jako on. To je pravda, to jsem nekonal a viděti z toho, že jsem skutečně za svých 12 let nepočítal tolik diet a cestovného, jako to učinil pan Žďárský v mnohem kratší době 4-5 let.

Učinil jsem výlety a cesty jen tenkrát, když to bylo podle instrukcí, které jsem jako přísedící zemského výboru měl předepsány.

Učinil jsem ty výlety a cesty jen tenkrát, když mně to pan nejv. maršálek nařídil a když jsem viděl, že to má účel praktický, že jest toho potřeba. Ale když jsem viděl, že to nemůže míti praktický účel a úspěch, tu jsem si dělal svědomí z toho, abych takovými výlety poškozoval zemské finance.

Pan Žďárský praví, že následkem mé nedbalosti se nalézalo v zemských ústavech mnoho vád. Na tuto výtku dal včera odpověď nejkompetentnější v této věci muž na tomto sněmu, pan prof. a lékař Hlava, rektor české university. On pravil, že jsou vady v našich ústavech a institutech, že jest mnoho křiklavých nepřístojností, ale že jsou dnes zrovna takové, jako za doby mé. A proč, co je toho příčina?

Příčinou toho není ani nedbalost má, ani nedbalost pana Žďárského, nýbrž jedině proto, že scházel nervus rerum, že scházely peníze následkem zbědovaných financi zemských. Ty vady jsem znal tak dobře, ba ještě lépe než pan Žďárský, a ti pánové, kteří byli v rozpočtové komisi, byli toho svědky - a dobře přítel Pippich již na to poukázal, - že jsem si stěžoval často na to v rozpočtové komisi, že není možno odstraniti aspoň nejkřiklavější vady, chyby a nedostatky v našich ústavech, poněvadž finanční komise a zemský sněm nemohl povoliti patřičné k tomu prostředky. To byla ta pravá příčina a ne nějaká nedbalost se strany mé. Ta příčina trvá ještě dnes, a uhlídáme, jest-li se p. Žďárskému podaří, lépe než-li mně je odstraniti. Ostatně uváděl p. Žďárský konkrétně jen jednu chybu, které jsem se prý dopustil. On ji nejmenoval, nýbrž ta se týká toho, že v ústavě Dobřanském se vystavěly nové pavilony a že tam pak nebylo důstatek vody. To jest pravda. Pavilony byly vystaveny a vody tam nebylo dosti; ale, prosím, byla to snad vina moje? Nejsem znatel toho umění, vyhledávat vodu. To bylo věcí komise, znalců, inženýrů, odborníků, a ti tvrdili, že bude zde vody dost a dost. Potom se ukázalo, že se mýlili, a trvalo to dlouho a stálo to mnoho peněz, nežli se přišlo na dostatečnou vodu. To byl jen jediný faktický konkrétní případ mé nedbalosti, a za to zodpovědnost na sebe bráti nemohu. (Poslanec Kratochvíl: Každý není takuniv ersální znalec jako pan Žďárský!)

Ctění pánové, tolik jen, co se týká první výtky, že jsem zanedbával své povinnosti úřední, ale v této věci nechci déle mluviti, poněvadž u porovnání s druhou výtkou, kterou mi pan Žďárský činil, je přece jen malicherná, ba směšná.

Mnohem horší a těžší byla výčitka druhá, kterou mi učinil; nebo výčitka tato se nedotýkala jen mé úřední činnosti, ale která se týkala mé osobní cti, která se týkala mého dobrého jména a mé počestnosti a nezištnosti. (Výborně!)

Mohu-li, ctění pánové, býti na to hrdým, co jsem si získal během 40tileté své veřejné činnosti ve službách národa, tedy to není zajisté snad majetek, peníze nebo statky - těch mám věru tak málo, že by mně jich ani žádný z těch pánů agrárníků nezáviděl - ale na co jsem hrdým vším právem, to jest moje osobní čest, moje nezištnost, moje neúhonnost a počestnost.. (Výborně!)

To jsou skvosty pro mne největší, to jsou mé největší poklady, to jest také jediné a to nejlepší dědictví, které zanechati mohu svým dětem. (Výborně!) A na tento skvost a na toto nejkrásnější, co jen v životě svém mohu míti, na to sáhl pan Žďárský drzou rukou a způsobem takovým, že to nemohu pravým slovem jmenovati. Proč a jakým způsobem on zde dotýkal se mé cti a bezúhonnosti? On pravil: »Ve zdravotním referátu dra Grégra bylo také zadávání dodávek pro veškeré zemské ústavy v Čechách. « A tu poslanec Žďárský uvedl, že, když svůj úřad z rukou dra Grégra přejal, byla mu od různých firem, jež pro zemské ústavy dodávaly nebo chtěly podat offertu, zaslána celá řada cenných darů. On to odmítl s podotknutím, aby se mu ničeho více nezasílalo, a tu dostal prý několik dopisů od štědrých těchto firem, ve kterých mu sdělují, že prý za jeho předchůdce (to jsem byl já) bylo poskytování takových darů ustáleným zvykem. Vedle toho byly prý mu učiněny nabídky od měst a obcí, co se týče kupování pozemků pro nový ústav.

»To jest obžaloba - praví se v časopise jež byla včera na zemském sněmu českém vznesena na dra Ed. Grégra. Pravíme, že jest to obžaloba těžká. Dr. Grégr jest tu přímo obviňován z přijímání úplatků. Jest to veliká hanba a trestuhodno. «

Ano, jest to těžká obžaloba, a kdyby to bylo pravda, jest to trestuhodné. Avšak každý, kdo to čte takhle podáno, musí skutečně mysliti, že je na tom aspoň nějaké zrno pravdy, že to aspoň jest možná, že jsem takové úplatky přijímal, že firmy, které dodávky chtěly dostati v zemském