Kdyby chtěl vykonávati spravedlnost, stálo by to jinak. Ale tento muž jest bičem pro své úředníky, nemůže zodpověděti ani to, co se mu veřejně vytkne.

Četl jsem otevřený list v Rozhledech právnických, na který zůstal odpověď dlužen. Ten muž jest přímo otrokářem našeho soudcovského stavu. (Kníže Fürstenberg: Das vielleicht nicht!)

Vám, Jasnosti, tato otázka nezdá se býti důležitou. Vy jste byl nadán statky, Vaše dítky k stavu soudcovskému nepůjdou, a děti velkostatkářů, které se musí věnovati politické nebo soudcovské karriéře, nikdy nepocítí, co je nespravedlnost. Ale co tomu mají říkati lidé, kteří obětují tomu své peníze, aby synové jejich vystudovali; a když se tak stane, a oni ve skutečnosti jsou státními úředníky, nemohou býti živi, nejsouce placeni aneb jen mizerným platem stipendií, ač upotřebuje jich stát pro vykonávání služby soudcovské. Musím protestovati s těchto míst proti tomu, že se jmenování vykonavatelů spravedlnosti činí předmětem politických čachrů, zanáší se v ně znásilnění české národnosti; protestujeme proti tomu, aby justice stala se skutečně vykonavatelkou pouze byrokratické zvůle a vyšších politických přání ke škodě práva.

Až budeme míti justici znemravnělou, pak bude velmi těžko volati po svobodě politické a státní.

Odpusťte, že jsem musil k této věci odbočiti, ale otázka, kterou pan dr. Urban předhodil, rozdělení země a výkřik, že jest to marnost, že se to již provádí, ukazuje na sebevědomou cestu, kterou Němci postupují a velí, aby v plném vědomí politických určitých cílů také státní správa pro ně pracovala. Pro nás jest tím dáno znamení a povel k naší cestě.

Velectění pánové, na tomto sněmu samotném vůbec bojíme se již my Češi v posledních dobách mluviti o politických otázkách. Vsak najednou, před několika dny, jsme zde měli velikou a vysoce důležitou otázku politickou. České i německé strany se shodli na tom, aby byl učiněn projev v příčině rakousko-uherského vyrovnání. A, velectění pánové, komise také ten projev upekla a nám o něm podala prostě ústní zprávu. Ten protest byl prý jednohlasně celým sněmem přijat.

Velectění pánové, já jsem se nepřihlásil k debatě o otázce té, ačkoliv jsem měl jisté pochybnosti v této příčině, ale také jsem pro tento projev nehlasoval. Nehlasoval jsem proti tomuto projevu a to proto, poněvadž se týká hospodářské stránky celé věci.

Myslím, že v Čechách ani Čech ani Němec si nepřeje, aby vláda hospodářské naše zájmy ať české neb německé, dávala úplně v šanc pánům Maďarům. Ale měl jsem a mám jistou pochybnost ve příčině léto otázky po stránce státoprávní a nebyl bych se býval bál konečně, kdyby byla debata zahájena, mluviti o tom, že minoritní votum, které podali Všeněmci, kteří chtěli míti upravenou také státoprávní otázku, ve skutečnosti jest nám Čechům jaksi po mém soudu aspoň bližší.

To se rozumí, cíle jejich s našimi se rozcházejí. Jejich státoprávní úprava směřuje jinam, zajisté, Jasnosti, (obrácen ke knížeti Fürstenbergovi), než naše politické cíle. Státoprávně jsme měli při této věci skutečně pronésti svůj soud česky.

Podívejme se, není vůbec možno o státoprávní otázce na tomto sněmu mluviti ani o politické, a najednou je zde nejvyšší politická otázka. Co se to stalo?

Vláda prostě potřebovala projev pro sebe, potřebovala projev, aby měla prý silnější posici naproti Maďarům, ale po mém soudě také správněji řečeno proti koruně.

Že tím usnesením, třeba se stalo jednohlasně, něco se docílilo neb docílí, o tom již po té debatě samotné mezi námi nebylo jediného sporu, neboť se to vlastně setkávalo s mnohými vtipy, že Košut následkem toho padl, že Weckerle podal žádost za propuštěnou, neboť se vědělo již ve chvíli, kdy projev se přijímal, že bylo vyrovnací jednání úplně rozbito. Celá t. zv, manifestace byla jen ranou do vzduchu. Znění toho projevu se strany české nemělo býti tak akceptováno jak bylo akceptováno.

Velectění pánové! Tam se mluvilo o tom, že jest nejdůležitější věcí, že musíme naproti druhé polovici říše státi na stanovisku silném a jasném.

Považuji to se stanoviska státoprávního a se stanoviska politické pravdy za nedostatek taktu vůči Uhrům, poněvadž ve skutečnosti nemáme druhou polovici říše.

Úřední a státoprávní název zemí uherských je země koruny uherské. Měl se vůbec adresovati projev len tak, aby tohoto státoprávního názvu bylo šetřeno. Jestli mluvíme o druhé polovici říše, považujeme se v Čechách za první polovici říše a mám to za nesprávné, aby sněm království Českého mluvil za tuto první polovici říše. Mluvme jen za sebe a o tuto druhou polovici se nestarejme.

Sněm král. Českého mohl po mém nazírání a na základě své kompetence se svého státoprávního stanoviska mluviti pouze za král. České a nejvýše za země koruny české, z nichž Čechy jsou hlavní zemí.

Po stránce státoprávní tento projev ve skutečnosti nesouhlasí s naším politickým státoprávním nazíráním.

Ale nač, pánové, vůbec dělati politický projev, když víme, že není nic platný. Dělaly se také veliké projevy, když vyjednával Gautsch s Uhry, a myslilo se, že jeho postavení v otázce uherské jest tak silné, že jest nezviklatelné, a zatím jiný činitel mocnější měl již hotový pakt a ten jiný činitel porazil obratem ruky Gautsche.

A Vy, velectění pánové, myslíte, že toto usnesení, třeba všech sněmů, bude znamenati něco politického.

Dnes mají Maďaři daleko jiných záruk v příčině upravení svých společných poměrů, mají své určité cíle, a vlády budou slabými proti moci koruny, která na konec v poměry zasahovala a je upravovala a bude upravovati jak sama chce a jak sama s Uhry se smluví.

Stojím vůbec na stanovisku, že my Cechové činíme naprosto nepolitickou věc, jestliže politicky stavíme se proti zemím koruny Uherské, tedy také proti Chorvatsku a Slavonsku.

Nemáme příčiny politicky seslabovati snahy jejich státoprávní a politické, naopak bychom měli spíše z důvodů důležitých pracovati k tomu, abychom politicky hleděli se s Maďary sblížiti.

Všechny otázky, které nám byly nadhozeny v politickém životě ustupují před silou politických poměru. Jest zajímavo, že to, co my dnes, mladší politikové, tvrdíme a za své přesvědčení máme, a mám odvahu totéž nepokrytě říci - a bude to zajímavo pro pány Staročechy a snad i pro konservativní velkostatkáře - že totéž stanovisko před 23 lety tehdejší vůdce české delegace dr. Rieger, skoro naprosto stejným způsobem hájil. Hledaje nedávno potřebné jisté věci z minulosti politické, setkal jsem se s názorem, který roku 1884 dr. Rieger, když vrátil se z delšího zasedání delegačního v Pešti, zde v Praze českým politikům sděloval dne 30. listopadu 1884 v Českém kluhu.

Nebudu, vzhledem k pokročilému času, citovati všechny velmi zajímavé vývody, které jsou uveřejněny v časopise »Pokrok« z 1. prosince 1884 a které tenkráte vyvolaly všestranou debatu v celém politickém světě českém, německém i maďarském.

Dr. Rieger tenkráte pravil: Ryli jsme na sebe Čechové a Uhři odjakživa odkázáni a měli jsme společného krále - pravím, krále, ne císaře - my jsme bojovali za svobodu uherskou svými vojsky a dohodnutí teprve Uherského a Českého národa a státu, pánové, utvořilo tento stát.

Po mnoho století poměry naše nacházely se velmi v přátelských stycích. A dále vyvozuje dr. Rieger, že není interesem naším vyvolávati rozporu a přidělávati si nových nepřátel, a že na tom jednom nepříteli společném, totiž na té rozpínavosti německé, máme my Čechové a Uhři zrovna dosti, a dokazuje zejména potřebu, aby styky českouherské se zlepšily, a aby navázaly politické kruhy České s Uhry jisté styky.

Tenkráte dr. Rieger výslovně řekl, že nemáme vůbec příčiny, abychom se s Uhry pouštěli do sporů státoprávních. My jsme ochotni říci, pravil, že respektujeme historická práva Uhrů tak, jako žádáme, aby i oni naše historické právo respektovali. Vy víte, pánové, že vysocí politikové Uherští a Deak sám to řekl, jakož i vedoucí vůdci stran neodvislých prohlásili, že české státní právo není o nic horší státního práva Uherského. My, velectění pánové, naproti společnému nepříteli, rozpínavosti německé, jejíž cílem na konec je takové scenlralisování a snad zgermanisování Uher jako Čech, nemáme příčiny, abychom polilicky s Uhry vcházeli v nesmiřitelný zápas, jenom abychom s nimi vybojovali boj hospodářský.

Připouštím, že za jistých okolností bude míti politicko přiostření, ale nepouštějme se do sporu, který bude míti konsekvence státoprávní Nechme Uhry, aby si na koruně vynutily to, co si vynutiti dovedou.

Vyrovnání jest rozbito prozatím, pánové, a budeme viděti, jak páriové, kteří na říšskou radu přijdou, budou nějaké výhody hospodářské pro království a země na říšské radě zastoupené, ale zejména pro země koruny České vymáhati. Jest zajímavo a myslím, že také se to zdálo podivným i jiným kruhům - že o příčině, kde o rakousko-uherské vyrovnáni se jedná z politické strany vedoucí, mladočeské, vlastní vůdcové neřekli ničeho a nevyjádřili s naprostou otevřeností mínění o celé budoucnosti. Nechci nikomu sahati do svědomí, odpustíte, ale na sněmu, kde se jedná o tak důležitou politickou otázku, zdá se mi, že se ponechávají otevřená zadní dvířka, když se strany mladočeské nebylo z autoritativních úst, se strany vůdců, kteří potom politiku dělají, nepokrytě do budoucnosti řečeno stanovisko mladočeské delegace k rakousko-uherskému vyrovnání i po stránce politickostátoprávní. (Das ist richtig!) Tedy, pánové, myslím, jestliže dnes o takové důležité otázce jednáme, že při tom přece zůstává jen jistá nejasnost, a že nebylo potřebí, abychom harangovali tento sněm k takové velké manifestaci. Panu nejvyššímu maršálku zemskému udělalo to velkou radost, že mohl jednou nechat bez žádosti někoho povstáním zjistiti, že slavný sněm staroslavného království Českého chvátá panu minislrupresidentu Beckovi na pomoc, - když on ovšem, pánové, byl již poražen. (Veselost!) Tedy i naše stanovisko v té věci jest brániti své hospodářské požadavky a svoji hospodářskou sílu.

Ale, velectění pánové, v politice také mnohdy hrají důležitou úlohu i jiná imponderabilia, a nezapírám, že kdyby se vyrovnáním pro nás, Čechy, v ohledu politickostátoprávníra při této otázce docílilo důležitých ústupků, které by nám byly zárukou budoucího zdravějšího vývoje ústavního a tím v budoucnosti sesílení také hospodářského, že bych se nerozpakoval je vykoupiti i jistými ústupky ceny hospodářské (No, no!). Ano velectěný pane doktore Schreinere, vždyť Vy to uděláte také. (Abg. dr. Sohreiner. Ich habe doch nichts gesagt!) Tak odpusťte, ale Vy mne vždycky tak vytrhujete, že člověk slyší-li výkřik, již myslí na Vás. - (Abgeordneter dr. Schreiner. Meine Herren! Sie sind doch Zeugen, ich habe ihn doch nicht ein einzigesmal heute unterbrochen. Der Mann treibt ja heute. Ich höre ihm so andächtig zu!)

Dovolte, abych se přiblížil k věci jiné. Viděli jsme, že i v této otázce sněm je ve skutečnosti v zajetí německém, neboť jestli někdo má z toho usnesení sněmu radost, jistě největší radost mají pánové na této straně (obrácen k levici. ) Ti měli tajnou radost, že so jim podařilo docíliti v této věci, že oni ve skutečnosti byli vedoucími politickými činiteli, vidíme, že pánové s německé strany náš sněm tak krásně mají v rukou.

Abyste z toho neměli tak velkou radost, musím říci, že naše konservativní historická šlechta náramně mnoho k tomu přispěla. V samé lásce vyrovnávací při posledních volbách udělali ten znamenitý krásný kompromis, kterým umožnili pánům Němcům, že sem dostali nových 21 svých lidí a že tito ústavověrní velkostatkáři, kteří v srdci svém docela nic si nezadají se srdcem pana posl. Ira, když jest toho potřebí a - honem vstávají na podporu německé obstrukce. Z toho vychází, že také naše historická šlechta má na tom hezký kousek zásluh, že se tento sněm dostal do zajetí německého.

Myslím však, že dnes tato okolnost pány z konservativního velkostatku již mrzí, zejména nyní, když klidně spolkli volební reformu na říšské radě, kterou si přál mocnář, a když poslechnouti musik tohoto tlaku i rozkazu. A, pánové, tohle jsem již před 5 roky prorokoval, když jsem řekl, že oni stavěti se budou proti všeobecnému rovnému hlasovacímu právu a nebudou chtíti dáti jej lidu do tohoto sněmu tak dlouho, až přijde jednou doba, když pokloní se prostě před vůlí panovníkovou, který jim nadiktuje, že všeobecné právo hlasovací dáti musí. A skutečně došlo k tomu. Pánové, jsem mladý politik a nedělám ze sebe žádného politického genia, ale tolik vtipu a předvídavosti jsem přece měl; a hle, objevilo se, že ne mnoho let k tomu stačilo, aby se tato pravda také dokumentovala.

Velectění pánové, historická šlechta zde v tomto sněmu dohrála také svoji vůdčí úlohu, a to proto, že nechce se přiznati otevřeně politicky k tomu lidu, ve kterém žije. Jestliže však při volební reformě na říšské radě měli tito pánové stále plná ústa proti volebnímu právu, dovolávajíce se při tom státního práva, a jestliže titíž pánové tutéž státoprávní politiku zde nedělají, pak bylo jednání jejich po mém soudě jen zástěrkou a záminkou, aby mohli něčím maskovati svoji nechuť k tomu, aby se dělili s někým o politická práva.

Tedy, pánové, konservativní velkostatek a velkostatkáři vůbec ztratili nyní ten význam, jaký dříve měli, což, pánové, znamená také jisté důsledky i jinde. Dnes na sněme budou si sice držeti a silně hájiti svoji posici, avšak nevím, bude-li jim to co platno, neboť proti silné vůli všech lidových stran, proti silné vůli organisovaných dělnických stran všech národností a proti pevné vůli všech lidových zástupců českých bez rozdílu stran, nepodařilo by se udržeti sněm tento v onom podruží, ve kterém jest dnes. Avšak, má-li se to podařiti, musili bychom býti upřímní a nepokrytě s veškerou vervou také starati se o to, aby tento sněm byl postaven na spravedlivější základ. Ale u nás této upřímnosti také není, neboť, vraťme se zpět o 12 let a představte si, kdybyste byli vyvinuli obrovskou sílu agitační v lidu a dovedli prováděti obrovský odpor proti tomuto centralistickému znásilňování sněmovnímu, kdybyste byli dovedli odpor lidu a jeho volání po právu vtěsnati do těch proudů, které by byly vedly ke zlidovění českého parlamentu, představte si, že bychom dnes stáli v parlamentě sestaveném na základě rovného práva, a že by potom bylo volební právo do říšské rady přišlo samo sebou, poněvadž tam by se panovníkem samým prostě oddiktovalo.

Pravím tedy, že kurie velkostatku dnes sama již cítí, že dopustila se politické chyby. Jest to její věcí, ale přál bych si jenom když již chceme dělati nějakou politiku, musíme ji dělati, bohužel, i s těmi, kteří zde sedí - aby politika jejich byla upřímnější a aby také politicky odpovídala názoru, který vrcholí v nejvyšším státoprávním názoru, totiž v nedílnosti zemí koruny České, v nezkrácených jejich právech a v naprosté rovnoprávnosti národní. Uvidíme, kam až půjdou tito páni se svým odporem a svojí státní moudrostí, až dojdou k projednávání důležité věci, které budou míti velký vliv na otázku trhání království snad již v nejbližším zasedání.

Sněm jest tedy v zajetí německém, a my si nepomůžeme z tohoto zajetí jinak, nežli, jak jsem již před šesti lety, hned ve své druhé sněmovní řeči prohlásil: Bylo to velkou politickou chybou zástupců českého národa na říšské radě, že si nevytkli zásadu jednu, totiž: bez řádného českého sněmu žádnou říšskou radu!

Tenkráte situace byla taková, že měli jste Vy v rukou otázku tuto plně, ale nevyužitkovali jste vhodné chvíle. Dostali jsme se tak daleko, že toto heslo si osvojili páni Němci a obrátili to a řekli: bez říšské rady žádný sněm!

Nuže, pánové, poměry nejsou ještě tak daleko, abychom zase my nemohli říci, že máme v rukou možnost toho, vynutiti si řádné sněmovní zasedání a ovšem zasedání úsporné, zasedání pracovní, zasedání sebevědomé a ne takovéto přímo mizerné sněmování.

Sami říkáme, že nestojí to za to vůbec držeti sněm tento a jen a jen pořád Němcům povolovati.

Ovšem musili bychom dovésti lásku k sněmu probuditi v lidu a nepřispívati k tomu, že se lid od sněmu odvrací, že lid pohlíží na říšskou radu s nadějemi stále většími a že bude politicky připoután k ní vždy více.

Bude důležitým úkolem budoucích poslanců českých na říšské radě, aby dovedli pochopiti situaci na říšské radě a celé politiky a aby dovedli ji využitkovati ve prospěch tohoto sněmu.

Neboť jestliže se chce státoprávní politika dělati a jestliže akceptuje se to, co pan Dr. Baxa zde minule řekl, znamená to především vrátiti se ku sněmům zemským, sesíliti jejich váhu, sesíliti jejich významy, jejich pracovní sílu, a budete viděti, že naše stanovisko a jeho váha budou zcela jiné.

Velectění pánové, my jsme zde během šesti let učinili několik návrhů, které měly dosti zajímavé státoprávní přibarvení, a lituji, že ani poslední návrh náš, který byl namířen právě do Uher, nenašel milosti před očima vedoucích stran, ani před očima strany mladočeské, ani před očima agrárních poslanců. Proto, že tento návrh podali jsme my, radikálové, těch 20 rukou se nezdvihlo proň. Tenkráte 22. května 1905 jsme poukazovali k tomu, co bylo na obzoru, poukazovali jsme k tomu, jak vyvíjí se státní právo koruny svatoštěpánské na všech různých polích, vzhledem k svrchovanosti ústavní této koruny, v oboru práva trůnního, práva mezinárodního, jak se vyvinuje také v otázce co do osobnosti mezinárodní, jak se vyvinuje v otázce ústavní povahy, vojenské, výsostosti královské, otázce samostatnosti uherského vojska, a žádali jsme sněm, aby vzal v úvahu postavení státoprávní také zemí koruny České naproti koruně Uherské a vyslovil se o žádoucí úpravě vzájemných poměrů státoprávních.

K projednání toho nedošlo. Takové dokumenty sněmovní se však dobře schovávají, a uvidíte jednou, že se stala chyba, že jsme tenkráte, kdy čas nejlepší k tomu byl, ještě nerevidovali svůj státoprávní poměr oproti Uhrám.

Pánové, čas spěchá. Pan professor dr. Fiedler bude zajisté reagovati na vývody, týkající se vlastního rozpočtu, který panem drem Urbanem zde byl přednesen, který jest z jeho vlastního celého působení znám, který byl jeho vyhraněným krédem finančním i politickým a který na konec neústí nikde než v naprostém rozdělení.

Ale ještě na konec dovoluji si reagovati krátce na některé přemrštěné trochu výčitky, které s německé strany během včerejší debaty byly učiněny. Pan dvorní rada Bachmann ve svém horlení pro rozdělení jazykové a ve svém potírání všeho, co mají prý Čechové v rukou, šel tak daleko, že chtěl, aby v museu král. Českého byli jmenováni také úředníci německé národnosti.

Pánové! Tato otázka jest trochu jiná než si to představuje p. Dr. Bachman, Museum král. Českého, jak víte, jest instituce z dob stavovských; toto museum bylo založeno soukromou společností. Museum bylo také pokud se týče sbírek a příspěvků dotováno českými šlechtici, kteří tenkrát ještě věděli a cítili, čím jsou povinováni svému národu a ze svého bohatství také přispívali na jeho kulturní povznesení. Sbírky jeho jsou z darů učenců, sběratelů a celého národa.

Museum království Českého je ve správě musejní společnosti, je to soukromá musejní společnost, která prostě má zemskou a státní subvenci. A v této musejní společnosti je, ku podivu, také pan dr. Bachman sám zastoupen! (Slyšte!) Vláda za to, že dává státní příspěvek na museum, jmenuje si zástupce a jmenovala jím dra Bachmanna a pan dvorní rada má možnost přesvědčiti se, jak museum království Českého velmi krásně rovnoprávně vypadá na př. vedle musea libereckého.

Ve společnosti musejní zasedá dokonce také p. dvorní rada Gintl, který byl sněmem zvolen a není překážky, aby oba páni spravedlivě mohli se informovati o tom, jak museum je vedeno. Nevím, jestli němečtí poslanci měli již příležitost do musea král. Českého se podívat, ale pokud já v tomto museu byl a znám sbírky, šetří se tam rovnoprávnost až trochu příliš. Tam jsou nápisy vesměs dvoujazyčné a všichni úředníci jsou znalí německého jazyka. Pan dvorní rada Bachmann, jak jsem informován, dokonce i sluhy zkoušel, umějí-li dobře německy. Sluhové se mu trochu sice zasmáli, ale prokázali, že dvornímu radovi Bachmannovi rozumějí a že mu mohou veškeré informace v jeho řeči podati.

Ale máme jiné ještě museum, které je ze zemských peněz podporováno. Kdybyste si do rukou vzali protokoly rozpočtové komise z minulých let, našli byste, že rozpočtová komise svého času se usnesla, když se zaručovala subvence libereckému museu, že děje se tak s podmínkou, že bude tam šetřeno rovnoprávnosti v nápisech, v katalogách, v úřednictvu. Tato podmínka však podnes splněna nebyla. Myslíte však, že peněz těch Němci nepřijali, a že jim také doposud vyplaceny nebyly? Jakmile dopadla lhůta, byly peníze pěkně vyplaceny, zemský výbor to vůbec nezkoumal a neprovedl usnesení komise sněmem schválené, aby rovnoprávnost byla v tomto museu skutečně provedena.

A tak vidíme, že dnes mezi úředníky libereckého musea, jak dotvrdila mně hodnověrná tamnější osoba, není ani jednoho, který by byl českého jazyka mocen.

Toto museum však má sloužiti ku povznesení také řemeslnického dorostu a vůbec obyvatelstva v Liberci a z obvodu celé komory, a nezapomínejte, že v Liberci jest více než 8000 českých lidí, kteří - a byla to tvrdá slova, která pronesl pan dr. Trost, - nechodí se k Vám jen nažrat, ale svou prací pomáhají založiti a udržují blahobyt tak mnohého zpupného německého pána.

Bez těch českých dělníků by nebylo německých millionářů, a také Čech, který tam jest, zadarmo nedostane ani skyvu chleba. Ten má pro své děti také nárok, aby alespoň pomůcky, které jsou dotovány ze zemských prostředků, byly mu učiněny přístupnými jeho jazykem.

Katalog libereckého musea, který měl býti vydán v obou jazycích, nebyl následkem toho vydán, zůstal starý a dnes ve skutečnosti neobsahuje ani plný obsah sbírek.

Velectění pánové, pan dr. Bachmann ještě jinou věc nám vytýkal, pravil, že zemský výbor, zejména jeho úřední správa špatně úřaduje, ale žádné positivní důkazy pro to podány nebyly. Pánové, bylo by bývalo dobře, kdyby již v komisi byl oznámil, v čem záleží to špatné úřadování zemského výboru a zejména úřednictva. Aby nám bylo oznámeno, jaké je potřeba učiniti kroky, aby úřední úřadování bylo správné, ale paušálně obviňovati lidi, kteří musí míti dvojí kvalifikaci jazykovou a pracují správně, paušalně obviňovati účetní správu zemskou, kterou jsme měli na svém stole, zprávu znalců, kteří také ve státních a německých ústavech jsou, že úřadování jest zařízeno účelně a správně, to prohlašuji za prosté bezdůvodné podezřívání, a není ani hodno politika a vědátora, jakým chce býti pan dvorní rada dr. Bachmann.

Velectění pánové, když mluvil pan dr. Bachmann o museu, které jest institucí z dob stavovských, zapomněl, že máme v Čechách ještě jednu jinou instituci, a o tom pomlčel chytře, poněvadž je to velmi bolavá stránka německá.

Pánové, my máme z těch dob také »Českou spořitelnu« a ta »Česká spořitelna« nemá ve své správě dnes ani jediného Čecha, a není to dávno, co byl kooptován za člena ředitelství zase pan dvorní rada dr. Bachmann. Pánové, v té spořitelně jest hezkých českých kapitálů uložených hloupých českých lidi. »Česká spořitelna« vyrostla do obrovské výše z těchto českých kapitálů. O tom nemluvíte, a slavná vláda dobře své uši zalepuje, aby neslyšela ty stesky a nároky českého národa, zejména pan místodržitel jako kurátor ústavu se nestará ani dost málo o to, aby ve správě také se nám dostalo zastoupení. Tam, kde Vy jste pány, dovedete své moci využitkovati, a kdyby se, pánové, jednalo o srovnání toho, co dostává od »České spořitelny« německá národnost na své národnostní účely, kdybychom znali ty různé tajné fondy, ze kterých se udělují podpory na čistě národnostní agitační účely Němců pražských, vypadal by obrázek zbytků stavovského zařízení jinak. (Hlas: To je tak! - Obersanitätsrat Dr. Ritter v. Jaksch ruft: Wenn es nur wahr wäre, leider ist es aber nicht wahr!)

Pánové, jestli ještě to se Vám podaří dokázati, že tohle není pravda, pak větších kouzelníků na světě není. (Souhlas. )

Chci skončiti a obrátím se ještě k panu poslanci Kasperovi. Pořád slyšíme, že jsou Němci na útraty české utlačováni a že ze zemských peněz českých nedostávají, co dostávati mají. Pan poslanec Kasper učinil to svým koníčkem a na tom jezdí při každé debatě znova a znova. Pan poslanec Kasper má nejméně příčiny, aby tak mluvil. Když se jednalo před čtyřmi lety o nouzovou akci, činil jsem zde tehdy návrhy positivní v příčině nouzové akce, které čelily k tomu. aby nouzová akce obrátila se k podporování veřejných prací, aby tím způsobem nejlepším a pro budoucnost také nejtrvalejším bylo veřejných peněz použito. Dnes v té příčině, pánové, již úsudky, jak u nás, tak u agrární strany, jsou úplně stejné. Co to byla ta nouzová podpora, kterou dostal lid na venkově, ze které mu nezbylo docela nic, nikomu to nepomohlo! A při živém směru akce byli bychom měli komunikační prostředky, chudobince, chorobince a trvalých zařízení po obcích tolik, že to mohlo znamenati pro budoucnost znamenité prostředky dalšího vývoje hospodářského i instituce lidumilné. Tenkrát jsem prohlížel zprávy sněmovní o tom, mnoho-li jednotlivé okresy dostávaly ze zemských subvencí v minulých letech a prohledal jsem celou řadu zpráv sněmovních, a sice vzal jsem to do roku 1897 a od toho roku podrobně a tu jsem zjistil, že ku příkladu okres, který pan Kasper zastupuje, okres Marešovský, dostal do dnešní doby z veřejných peněz jenom na silniční účely 685. 000 (Slyšte!)

Pánové, to nejsou žádné fráse, stojí Vám k disposici sněmovní zprávy i technického oddělení zemského výboru, které jsou uloženy ve sněmovní kanceláři a dole v knihovně. Musel jsem to perně shledávat a mám podrobný výkaz o tom, poněvadž se mi jednalo, dokázati markantně, mnoho-li bychom my, české okresy, měly dostat.

Také druhý sousední okres, Vrchlabí, dostal do dnešní doby na silniční účele, pokud jsem mohl zjistiti - možná že více - 610. 000 K !

Pánové, nezávidím to nikomu, nepřeji také žádnému okresu, aby ho potkávaly takové katastrofy jako okres maršovský, a považuji to za spravedlivé, aby veřejná moc přispěla slabším a pomáhala udržovati hospodářskou sílu jich. Ale při tom tyto oba okresy a zejména maršovský dostaly zrovna tolik - ne-li více - ze státních peněz. Jde to z těch samých společných kapes. To znamená, že není to pravda, co tvrdil pan Kasper. Pan poslanec Kasper to velice rád činí i v soukromých rozhovorech, že si stěžuje na referát pana dra. Werunského, a to jest právě ten referát, ve kterém okres jeho ty peníze dostal Kdybych Vám měl ukázati, mnoho-li dostaly z peněz zemských jednotlivé okresy na českém jihu, to byste otvírali oči. Okres Blatenský na příklad, který jest skoro o polovičku větší než maršovský a který v posledních 10 letech byl stižen třemi velkými živelními katastrofami a pohromami na komunikacích, dodnes nedostal ze zemských a státních peněz ani desetinu toho obnosu, který dostaly okresy výše zmíněné. To jsou všechno fakta zjištěná, a jsem ochoten posloužiti i důkazy ze zpráv sněmovních a technického oddělení.

Na ostatní věci bude zajisté reagovat velectěný pan zpravodaj o rozpočtu a já spěji ke konci své řeči. Žádám Vás za prominutí, že jsem zdržoval tak dlouho Vaši pozornost a prosím, abyste nehleděli na tyto vývody jako na vývody stranníka, nýbrž abyste hleděli k nim jako k vývodům člověka, který sem přišel s idealním úmyslem pracovati, a chtěl nalézti pracovníky sněmovní, ale který takovéto pracovníky sněmovní nenašel. Všichni jsme již tak roztrpčeni a zejména noví poslanci tohoto sněmu tak jsou tím sněmováním zde již přímo zdrceni, že nemůže již větší roztrpčenosti mezi námi býti. A proto, pánové, musíme si umíniti, že ten čas, který nám v příštím zasedání bude poskytnut, věnujeme od samého počátku rationelně ku práci české.

Bude snahou naší v nastávající volební kampani, aby voličstvu nebylo stále předkládáno s jedné i druhé strany vyprání tolika špinavého prádla - kterého bude beztoho nazbyt - nýbrž že bude snahou naší, abychom použili této kampaně, abychom přispěli k výchově lidu, abychom naučili lid se správního stanoviska hleděti na jeho zastupitelstvo zemské - legální to zastupitelstvo není, poněvadž je to sněm neústavně nám zřízený, učme ho, že se musí domáhati pracovitého sněmu, že musí vysílati na tento sněm ze svého středu nejlepší pracovníky, abychom potom provedli koncentraci pracovních sil, ve které bychom byli všichni rovni, malá strana jako velká, stejná parita, a budete vidět, že potom budou vypadat poměry naše jinak než dnes, a že podaří se nám přesvědčiti lid o tom, že sněm může býti tím, čím býval v dávných svých starých dobách, v dobách počátku našeho ústavního života. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přeruším nyní sezení.

Ich werde jetzt die Sitzung unterbrechen.

Žádám pány, aby se opět dostavili zde ve 1/4 4 hod.

Ich ersuche die Herren, sich um 1/4 4 Uhr hier wieder einzufinden.

(Schůze přerušena ve 2 hod. odp. -

Unterbrechung der Sitzung um 2 Uhr nachm. )

(Schůze opět zahájena ve 3 hod. 30 min.

- Wiederaufnahme der Sitzung um 3 Uhr 30 Min. )

Oberstlandmarschall (läutet). Ich eröffne wieder die Sitzung.