vyhovělo dnes tomu, zítra onomu voliči, dnes tomu, zítra onomu městu, vůbec projednána nebude a putuje do koše. Tolik papíru bylo popsáno a potištěno, že stačí úplně k zalepení očí českého i německého voličstva.

Co má o tom člověk říci, když i v posledních schůzích se podávají návrhy, o kterých v tomto zasedání vůbec nebude jednáno, ba ani v příštím, a jsou to většinou návrhy, které nemají veliké zásadní ceny.

Jedná namnoze o věci, kterým, kdyby je vzaly za své jednotlivé kluby a domáhaly se prostě zakročením autority poslanecké a klubovní organisace u organů státních, bylo by to mnohdy většinou více k prospěchu, než když se na sněmovní stůl hromadí. Co se stane s takovými návrhy?

Slavný sněm se usnese: »C. k. vláda se vyzývá, aby atd, « Pánové, věřte, máme smutné skutečnosti, že c. k. vláda dělá již s těmito vyzváními slavného sněmu zrovna to, co s jednoduchými podáními obyčejného občana, - hází je do koše, a teprve v poslední chvíli hrabou stará akta. Tak je to. Vyzývá se také zemský výbor. Takových věcí výbor zemský má, o kterých by měl zprávu podati a nepodá. Nač tlučeme přímo do vody a zabijíme tolik času?

Jediný nešvar zmizel. Je to otázka prvého člení. Jediná vymoženost, která byla značně zjednodušena. Dnes poslanec podavší návrh spokojuje se tím, že je vytištěn, zalepí jej do obálky a pošle do volebního okresu, a tam jsou lidé šťastni, že jejich pan poslanec něco udělal. Ono ovšem k projednání ve skutečnosti ani nedojde a o tom vůbec nic se nemluví; návrhy přikazují se bez prvního čtení různým komisím. To je značný krok ku předu. Jest si jen přáti, abychom v tomto podávání návrhů hospodárněji si počínali. Když se mluví o silných a disciplinovaných stranách, jest potřebí, aby si toho všeho byly vědomy, že musí pracovati věcně k tomu, aby se využitkovalo drahého času, který zde trávíme, aby se věcně pracovalo. A pamatujte, jak svého času, když se jednalo o prvním zasedání sněmovním, byl učiněn návrh na utvoření společného zastoupení poslanců. Tento návrh jsme i my radikálové radostně uvítali, a byli jsme ochotni pracovati spolu. Mají-li však sdružení takováto, takovéto organisace býti účelné, nesmi zakládati se na principu většiny a na principu možného přehlasování, nýbrž na principu naprosté parity, stejného práva

My jsme tenkráte v těch poradách, súčastnivše se jich, navrhovali, aby byla utvořena společná parlamentárka, v níž byla by každá česká strana bez rozdílu na to, kolik má poslanců, zastoupena jedním zástupcem. Jedině tím by se došlo k positivní práci, kdybychom mohli pevný program pracovní tenkráte ustanoviti.

Zejména podávání zbytečných návrhů bylo by bývalo pojednou zmizelo. Ovšem, tenkráte se věc rozbila o to, že vedoucí strana česká nechtěla tuto paritu uznati, ale pamatujte si, pánové, a jest to dobré naučení, že sám nejvyšší maršálek zemský, když chtěl docíliti dělnosti zemského sněmu, svolávaje konference předsedů v každém případě, povolává za každou stranu, ať zde má kolik chce poslanců, jednoho zástupce. Jestliže to může dělat předsednictvo sněmovní, proč bychom to ve skutečnosti nemohli dělat také my, čeští poslanci.

Nenásledoval jsem na tomto poli podávání návrhů - a stenografické protokoly jakož i sněmovní spisy jsou toho dokladem - v této příčině nemůže mi tedy býti naprosto činěna výtka; neboť jest-li někdy něco hájím, tak to také důsledně provádím i mám odvahu provésti.

Mnozí moji voličové také by chtěli obrovskou sílu různých věcí, které pomocí návrhů se mají přivésti k platnosti, avšak, velectění pánové, poučuji voliče ty a říkám, že podáváním malicherných návrhů pomáháme jen nejvyššímu maršálku zemskému, aby utloukal malými návrhy věci důležité.

Představte si, kdyby na stolku předsedově bylo jenom několik málo důležitých věcí, pak by musely býti provedeny, poněvadž by jedna musila následovat za druhou. Jestliže v zásobě jest dnes tolik drobného materiálu, pak může tato tím spíše vůbec každou vážnou práci sněmovní utlouci. Pak jest to jen nehospodárné, že k tomu ve skutečnosti dopomáháme. To jsou snad pravdy smutné a trpké, ale pravdy to jsou, a my sami to mezi sebou, v kuloirech doznáváme a jest potřebí, abychom to veřejně i řekli. Podávání takovýchto návrhů jest.

věcí velice snadnou. Za jedinou hodinu sám dovedu udělati takových návrhů 40. K tomu není potřebí mnoho obratnosti a chytrosti, prostě vezme se starý návrh z minulého zasedání, vystřihne se, přilepí, a už to plave. Ale považte, že jest to věcí svědomí, abychom takovým způsobem neznehodnocovali pracovní sílu sněmovní. Řeknete, Vám se to snadno mluví, nemůžete podávati návrhy proto, poněvadž nemáte dostatečný počet hlasů pro návrh.

Ne - nikoliv - menšina jest vždy ve velké výhodě, a vzpomeňte si, že jest jedna pravda důležitá, že nejsilnější mnohdy jest ten, kdo stojí sám.

Kdybych chtěl podávati populární návrhy s agitačního stanoviska, dovedl bych je podávati také. Na návrhy takové bude činěn dotaz na podporu a budou prostě zamítány většinou sněmovní.

Představte si, kdybych byl nesvědomitým člověkem a agitátorem, to by byla pro mne takřka pastva, kterou bych dovedl mezi voličstvem znamenitě operovat, kdybych řekl: Pánové neuznávají tento návrh za důležitý. (Posl. Březnovsky: Na říšské radě nám to dělají!)

Tak obraťte se také tam.

Voličstvo, když mu mluvím pravdu, uzná to; co vám zde povídám, 5 let svému voličstvu říkám. Chci jej politicky vychovávati, aby nazíral jinak na tento sněm, aby nutil poslance, by měli politický program i aby, chtěli skutečně pracovati na tomto sněmu.

Mně nelze činiti výčitky, že bych zasedání sněmu zdržoval nějakými návrhy.

Když se dostane nějaká věc na denní pořádek, vidíme, jakým způsobem jest projednávána. Způsob projednávání předloh na sněmu král. Českého klesl již značně pod úroveň, a toho jsou si vědomy všechny strany, jak česká tak německá.

Co se zde událo zejména v posledních dnech, myslím, že žádnému z nás nemůže ku cti sloužiti, a lituji, že nezřízeným předvolebním štvaním žurnalistickým byla poskytnuta látka ke sněmovním výjevům, které nám naprosto vážnosti nepřinesou.

Bylo by si přáli, aby to vzalo konec, aby to bylo odkázáno tam, kam to patří.

To patří před voliče, na voličské schůze a jest nehodno sněmu král. Českého, abychom zde poskytovali tolik zžíravého materiálu Němcům, kteří stále poukazují na to, že se nesprávně hospodaří s jejich penězi v král. Českém.

V jistých věcech, pokud se týče předkládání jich sněmu král. Českého, nepanuje dosti zdravý systém. Jest zde celá řada věcí, které jsou - řeknu to upřimně méně důležitého rázu, o kterých podávají se tištěné zprávy.

O takových maličkostech člověk má tišlěné zprávy, a může je dobře prostudovati, ale o věcech mnohdy velice důležitých se stane, že se podávají zprávy pouze ústní.

Taková ústní zpráva nám byla nedávno podána o rakousko-uherském vyrovnání v poslední chvíli, kdy není ve skutečnosti možno člověku věc tak důležitou přivésti na toru sněmovny k patřičnému posouzení. -

Velectění pánové! Myslím, že jsme sami na tom značně vinni, že nemůžeme míti vládu a že nemůžeme viniti stále pana maršálka, nýbrž musíme viniti sebe sami; to si musíme poctivě říci. To jest základem nápravy.

Hříšník, který poznal, že zhřešil, a jest ochoten učiniti nápravu, jest na nejlepší cestě, aby se napravil.

Musíme si býti toho vědomi, že náprava musí nastati, a pak docela snadno dá se tato náprava provésti. Na příklad pan nejvyšší maršálek má právo - a jednací řád mu dává právo -že může věci a sdělení sněmovní, která se na začátku schůze sdělují a která - buďme si upřímní snad vždy dva, tři členové sněmu poslouchají, tyto věci se mohou prostě rozhodnutím maršálkovým sdělovati až ku konci schůze.

Jsou parlamenty, kde prostě tyto věci, které dojdou na předsednický stolek, se odevzdávají žurnalistické a sněmovní kanceláři, které je prostřednictvím žurnálů přivedou na vědomí veřejnosti. Bylo by značnou vymožeností, kdyby tento formalismus, tento nás značně utloukající způsob, byl posunut až na konec schůze.

Dále důležito by bylo, by sněm zasedal pravidelně a aby sněmu od počátku byla poskytnuta možnost ku projednáváni důležitých záležitosti.

Dvě jedno- až 2hodinné schůze za týden jsou vyhazováním peněz oknem ven. Každý den nás stojí nejméně 4000 K. Takový promrhaný týden práce, ve kterém se odbývají dvě 2hodinné schůze stojí nás přes 30 tisíc korun.

Tedy jest to peníz tak značný, že když uvážíte, co Vám to dá práce, aby se povolilo zvýšení subvence na pokračovací průmyslovou školu o 100 korun, co dá práce, než se zvýší subvence na hospodářský pokračovací kurs o 30 korun, vidíme, že vlastně ve skutečnosti vyhazujeme peníze plnýma rukama ven. To jsou věci, které zasluhují řádné úvahy, a myslím, že by bylo velmi důležito, aby se stalo dohodnutí - a to by se dalo provésti po mém soudu bez velkých obtíží a i se souhlasem Němců, - aby rozpočtová komise byla svolána dříve nežli sněm, která by pracovala klidně bez veškerého nátlaku poslanců a voličstva, aby mohla řádným způsobem dříve material připraviti. Pak teprv by byl sněm k vlastnímu zasedání svolán! To jest návrh, který ovšem zasluhuje propracování; v souvislostí jest. to přirozeně i s jednacím řádem.

Musíme chtíti opravu jednacího řádu, o tom není pochybnosti, a to jest jeden z kardinálních požadavků, s kterými i vedoucí strany české do sněmu království Českého vstoupili, ale do dnes jest to otázkou vůbec.

Vezměte však do rukou seznam komisí a tam uvidíte, že ve skutečnosti komise pro změnu jednacího řádu vůbec neexistuje. Bylo o tom náramně mnoho mluveno, že jest třeba jednací řád změniti. Ale většina stran, které mají dostatečný vliv a možnost toho, by komise z minulého zasedání prostě reaktivovaly, nedošly k tomu, aby toto reaktivování provedly.

Tak vidíme, že ve skutečnosti zůstává volání po změně jednacího řádu, jež s emfasí z velkých stran se prohlašuje za politicky důležitý požadavek a základ nápravy sněmovní, prázdným slovem. Komise zde není, a to jest přece první požadavek k projednání otázky změny jednacího řádu vůbec.

Namátkou jen vybírám některé věci, které jsou zcela praktické a věci, kterým každý sedlák na venku i každý živnostník ve městě by rozuměl.

Takovým způsobem se pracuje v obcích a musí se pracovati i v okresích a každá, i malá samosprávná osoba musí daleko více hospodařiti drahým časem, než se zde hospodaří ve sněmu samém.

Velectění pánové, i to právo interpellační, které zde ve sněmu máme, skutečně také značněji již kleslo. Poslancům se mnohdy ani o to nejedná, co vlastně podpisují, a víte docela, že se chodí s interpellacemi, které nikdo nečte a podepisuje všechno a po straně se tomu prostě vysměje, ano i důležité věci, o nichž by bylo třeba se dotazovati, a které by menšina ku příkladu chtěla přivésti k řeči, nemohou býti ventilovány dotazy a nanejvýš osobním zakročením proto, poněvadž nemá menšina pro ně 20 podpisů, a kluby, které jsou tak sevřené, že nechtějí dotazy politické povahy podpisovati, k tomu nejsou ochotny.

Ovšem jedná-li se o společnou národní věc. jest to cesta značně pochybená, zabraňující možnost ku skutečnému společnému, loyálnímu a vzájemnému postupu.

Velectění pánové, když byl sněm svolán, mluvilo se o tom jako o vymoženosti, neboť pravilo se, že konečně jednou podaří se projednati rozpočet řádným způsobem. Tedy rozpočet, věc povahy hospodářské, rozpočet, o kterém se velmi mnoho v rozpočtové komisi mluvilo a o kterém nám ve sněmu nejvíce povídali a budou povídati zase jen členové téže rozpočtové komise. Pro členy sněmu potom zůstane ve skutečnosti k posuzování rozpočtu značně málo času.

Na příklad viděli jsme, že pan dr. Bachmann činil rozpočtu i hospodářství sněmovnímu celou řadu výtek a přece byla tu možnost, by pan dvorní rada Bachmann uplatnil své náhledy hned právě v rozpočtové komisi.

Máme-li dojíti k lepším věcem a k tomu, aby času na sněmu bylo řádným způsobem využitkováno, musíme si toho býti naprosto vědomi, že musíme domácím lidem mluviti naprostou pravdu, jak skutečně věci na sněmu slojí, a podle toho své jednání naprosto poctivě a svědomitě zaříditi, ať se to líbí nebo ne.

Lidé venku jsou poučení přístupni a dovedou situaci naši pochopiti a dovedli by uznati důležitost takového postupu, když by viděli, že vede k určitým cílům. Tou nehospodárností časovou i věcnou jsme ve skutečnosti částečně sami zavinili, že konečně došlo k tomu, že dnešní situace česká je daleko horší, než jak byla zde před šesti léty. Vzpomínáte, co se událo v minulých létech? Vzpomínáte na tu bezradnost české politiky oproti německé obstrukci, které se pracovalo skoro vědomě do rukou, takže musili jsme dojíti k té smutné zkušenosti, že tento staroslavný sněm království Českého jest ve skutečném zajetí německé menšiny, která před šesti léty ani z daleka netušila ještě, že se jí podaří věc, která dnes je brzdou veškeré práce sněmovní. (Výborně!)

Velectění pánové, tu jsem u důležité otázky politické. Vidíme, že dnes na sněmu král. Českého ani jedna věc sebe nepatrnější se neprojedná, aby při ní páni kolegové z německé strany neprohlásili na začátku neb na konci »Teilung«, »rozdělení«, ať se jedná o živnostenskou radu, ať se jedná o pojišťování, o úpravu poměrů okresních úředníků nebo o rozpočet sám, všude a všude, alfa a omega německé řeči jest národnostní a administrativní rozdělení celé země a celé správy.

Ano, chápu docela dobře stanovisko pánů na německé straně, a jsem tak poctivý, že Vám docela nic nezazlívám, že máte své určité positivní cíle. ale závidím Vám jen, že se Vaší straně podařilo konečně docíliti takové jednotné přesvědčenosti o tom cíli, že Vy všichni bez rozdílu postupujete k tomu cestou cíle vědomou.

Co to bude státi dnes práce, než skutečně zmůžeme ten německý odpor, který nám je dnes již přímo střízlivě, ano cynicky sdělován a který je se strany vlády a vysokých kruhů živen, který jest, pánové, správními orgány vší silou podporován; to vše ukazuje, že dlouho to bude ještě trvati, nežli se nám podaří tuto důležitou otázku k prospěchu celé země přivésti ad absurdum.

Pánové, myslíte, že věc je tak daleko, že není možno více zadržeti tento německý postup? Neklamte se. Jsem mladý politik a na Vaši straně jsou zajisté staří pánové, kteří zažili více politických událostí, ale jedno přesvědčení mám, totiž to, kdyby bylo provedeno takové rozdělení země, jak Vy si to představujete, že to bude znamenati vůbec seslabení moci a váhy nejen české autonomie, nýbrž i celého království Českého, celé koruny České, že to bude znamenati - jen si to přiznejte, Vy to mnohdy sami cítíte - skutečný úpadek významu Českého království v tom koncertě států. To jest mé přesvědčeni.

Ve skutečnosti tento požadavek rozdělení jest věcí velice dvojsečnou.

Toto rozdělování všeho jest Vašim krédem, a jestliže muž tak hladký a střízlivý, jakým jest dr. Urban, a řekl bych takový suchý finančník a politik dovede na konec s plnou vervou ano zápalem říci, že se otázka rozděleni království stala přímo nejvniternější otázkou jejich srdcí, pak, pánové, pochopíte, jak daleko již pokročila tato otázka v německém programu.

Pochopíte, že jest tím větší naše povinnost, abychom naproti tomu postavili také sílu myšlenky, sílu přesvědčení, myšlenku vědomou určitého cíle, zkrátka cíle vědomou, jednotnou a skutečně opravdovou politiku! (Výborně!)

Pánové, o rozdělení již namluvilo se tolik, že jest to vlastně nosením dříví do lesa.

Vaše vývody (obrácen ku straně německé) končí vždy stejně a naše musí končiti rovněž stejně. K rozdělení země bude moci býti přikročeno přes nejprudší odpor českého lidu pracovního a jeho vrstev výrobních a celého národa. K rozdělení bude moci býti přikročeno jenom a jenom, řekl bych, přes mrtvoly českého národa. (Odpor na straně německé, souhlas na straně české. ) I kdyby snad politikové někdy zapoměli svých cest, i kdyby politikové někdy, řekl bych, z upřílišněného optimismu a positivismu politického přiblížili se této otázce a pustili se do jednání, český lid a české voličstvo bude míti stále ve svých srdcích něco podobného, co má pan dr. Urban a jeho národ, totiž přesvědčení o nedílnosti tohoto království, přímo evropské to nutnosti (Výborně!), jakož i přesvědčení, že oba národové v tomto království mohou žíti klidně vedle sebe. (Souhlas. )

Není to pravda, co Vy pravíte, totiž, že Němci jsou v tomto království znásilňováni. Nechceme žádného znásilňování a neuvede se také žádný positivní důkaz pro tvrzení, že by Němci v jakémkoliv oboru správy ať zemské či státní byli poškozováni. Ovšem jeden jest rozdíl v našem nazírání na politické poměry, totiž naším ideálem jest a chceme, aby všude v celém království a ve všech zemích koruny České Čech i Němec, ať přijde do úřadů samosprávných či státních, mohl se domáhati a došel práva svým jazykem. Pánové, pochopujete také sociální význam této zásady?

Pochopujete, že jest to otázkou, řekl bych, nejlidštější, že jest otázkou nejvyššího sociálního významu, aby právě chudý člověk, který nemá peněz na to, aby si platil advokáta ke svému právnímu zastoupení, nebyl nikdy vydán v šanc následkům neporozumění jazykového a aby nedocházelo k tomu, aby justice naše snížiti se musela na sprostou děvku politického strannictví a to jedině z toho důvodu, že soudce nerozumí mnohdy jazyku svědků a žalobce neb obžalovaného, následkem čehož bývá mnohdy leckterý člověk odsuzován.

Pánové, nepochopujete, že tím znemravňujícím způsobem působí se také na politickou výchovu lidu vůbec. Jestliže člověku, který hledá právo, odpírá se vůbec možnost domáhati se svého práva svým jazykem, snad pochopíte, jak musí to působiti na zjitření nacionálních vášní. Vy dnes strnule stojíte na stanovisku, že se vůbec nesmí žádný Čech státi úředníkem v tak zvaném německém městě - čistě německá města v Čechách mohla by se na prstech spočítati - a trváte na tom, že nesmí se tam žádný Čech dovolávati svého práva rodným svým jazykem a soudy že musí podrobiti se Vašemu diktátu.

Nezapomínejte, pánové, že jedná se také o otázku státní správy, a že máme k tomu své základními zákony státními stanovené právo a nárok! Ovšem, základní zákony státní jakoby pro nás neplatily! Nuže, politika česká musí býti v budoucnosti taková, že dovede proti Vaší síle i proti Vašemu vzdoru postaviti sílu a vzdor svůj!

Nesmí se opakovati, aby státní správa tak hanebným způsobem zbaběle dávala se na útěk mnohdy před davem nemyslícím, vedeným mnohdy uličníky, jedná-li se o to, aby státní správa, placená poměry všeho obyvatelstva, měla vykonati spravedlnost tak, jak toho spravedlnost káže. (Výborně!)

Ovšem, Vy máte velkou podporu. Včera, když se zde jednalo o téže otázce a dr. Baxa správnými slovy, které můžeme všichni podepsati, postavil se proti Vašemu stanovisku, tu někteří páni poslanci němečtí řekli: To se provede a dělejte si, co chcete!

Máte pravdu potud, že skutečně státní správa Vaše choutky podporuje a cílům Vaším připravuje cestičku. Mluvilo se o otázce jakové. Mám za svou povinnost, abych zde ve sněmu pozvedl svého hlasu o jedné otázce, která je s to, aby znemravnila a podkopala veškerou důvěru v naší justici.

Jedná se o průtah ve jmenování soudců. To jest otázka, která v poslední chvíli objevila slabiny správy státní a nám pomáhá odhalovati tu vnitřní lásku státní správy k německým požadavkům a myšlénce statečného rozdělení země.

To není, pánové, otázkou pouze těch 100 aneb 200 právních praktikantů, adjunktů a soudců, tato otázka jest vysoce důležitou otázkou vůbec práva a spravedlnosti v království Českém, otázkou politické a státní mravnosti.

Řekne se, to nepatří sem na sněm. Tak daleko jsme došli se sněmem, že pomalu si netroufáme mluviti o žádných jiných věcech než o rozpočtu a podřízených předlohách, které nám zde jsou na stůl podávány.

Velectění pánové, sněm království Českého má právo a povinnost mluviti o takových důležitých věcech, které zasahují až na jádro mravního i společenského života a týkající se politických i hospodářských a národních potřeb celého národa.

Postup posledních let při jmenování soudců vůbec a odklad jmenování nyní zvlášť jest otázkou takové nemravnosti politické a státní, že jí hned tak nebylo rovno. Snad jest to silné slovo, řeknete pánové. (Výkřiky na straně německé. ) Pan dr. Schreiner užívá takových silných slov velikou spoustu a třeba ne vždy s rozmyslem. Co jsem řekl, budu hleděti skutečně dokázati.

Víte, pánové, co znamená soudce v životě člověka? Sami dobře víte ze svého vlastního života, že, utíkáte-li se k soudci, ať již jako žalobci nebo předstupuje-li jako žalovaní, žádáte od tohoto představitele státní spravedlnosti skutečně objektivní pravdu, skutečné rozpoznáni práva a výrok čisté spravedlnosti.

A naše státní základní zákony postavily tento stav státního úřednictva na první místo, neboť základními státními zákony stanovena jest stavu soudcovskému jedinému naprostá neodvislost.

Do rozhodování soudce nemá práva míchati se a zasahovati žádná státní moc a žádný státní vliv, ani sama koruna nemá míti práva vykonávati vliv na rozhodování úředníka-soudce, který slouží pod svou úřední přísahou a má za svého nejvyššího soudce své čisté svědomí. Tato neodvislost soudcovská předpokládá, aby také náš soudce byl vychován státem ve skutečném nazírání mravním na celou podstatu svého působení. Ale jestliže u našeho dorostu soudcovského a nejen českého, ale i německého, při začátku, když nastupuje na cestu státní služby soudní, viklá se na zásadách spravedlnosti sociální i mravnostní, prostě znamená to, že se nám znemravňuje pro celou budoucnost vůbec celý stav, znamená to, že se dostává soudcovský stav do područí byrokracie a nacionální vášně a znamená to otřes víry ve právo a spravedlnost vůbec. (Výborně !)

President vrchního zemského soudu v král. Českém, takový nejvyšší neodvislý soudce jest po mém soudu vyšší politickou mocí, než sám mimstrpresident ve Vídní, poněvadž jemu, chce-li konati svědomitě jemu ulomenou služební přísahu, nemůže do vykonávání úřadu mluviti nikdo. Ale jestliže má země a národ, který zemi tuto obývá, takové z pekla štěstí že stane se tím presidentem vrchního zemského soudu muž podle jména Čech ale ve skutečnosti srdcem i přesvědčením Němec, muž jako pan rytíř Wessely - pak loučí se s vírou v neodvislost i spravedlivost chéfa justice v království. (Posl. Pacher: Also teilen wir!) ale jděte, já bych mu to nepřál, ač bychom se ho potom zbavili. Ale tak daleko to ovšem nejde, poněvadž Herodesové již tu nejsou a pan Wessely není žádným betlémským neviňátkem. (Veselost. )

Přecházím ku zadržovanému jmenování soudců, které bylo již na říšské radě i zde také interpellováno. Slavná vláda se halí doposud v pythické mlčení, a jsem přesvědčen, že jmenování soudců nebude provedeno pokud sněm zasedá, ba nebude snad provedeno ani před volbami.

To je něco, co se sociálně dotýká těch, kteří mají děti, to dotýká se sociálně zejména chudého obyvatelstva a chudých otců, kteří dali poslední groš na to, by svým synům zajistili lepší budoucnost, než jakou měli oni sami. Našich právních praktikantův je dnes na 200. Seznam jich, který mám po ruce, byl ovšem pořízen svépomocí, poněvadž není úředně přístupného jiného dokladu.

Dle seznamu tohoto měli nejstarší z nich 21. ledna 3 roky bezplatné služby. Od 1. března dostalo nejstarších 105 praktikantů velké milosti, totiž stipendií po 840 kor., ovšem mezi těmi stipendisty nalézala se ku podivu celá řada protekčních dětí, které pan president vrchního zemského soudu měl daleko raději, nežli lidi, za které žádný mocný a vlivný strýček postaviti se nemůže. A ačkoliv ministr spravedlnosti tenkráte slíbil, že praktikanti ministerstvu spravedlnosti podléhající nesmějí býti zkráceni, když dostanou jiní, přece ve všech oborech státní správy byla adjuta větší přikázána, ale ressortu páně Kleinově teprve po dlouhé době byla adjuta povolena. Výmluva byla tu ta. že právní praktikanti nemají žádného c. k. »rangu«. Ale proč je stát přijímá a když je přijímá, proč upotřebuje zadarmo jich služeb? (Výborně. )

Na říšské radě bylo již mnoho o tom mluveno, jak přímo hrozně dopadlo jmenování, které bylo v srpnu 1905 provedeno Stav soudcovský žil v přesvědčení, že není možno, by jejich pevný status byl změněn. Ten status úřadnický je celým kredem života stavu, celou nadějí života rodiny. Leč pan rytíř Wessely způsobí prostě, že němečtí praktikanti přeskakují 15, 20, 26 až 60 a 70 těch, kteří před nimi jsou službou o 2, 4, 8 až 10 napřed a poctivě ji vykonávají. Pánové, takovéto přeskakování právních praktikantů při jmenování auskultantů má obrovský význam pro budoucí jmenování adjunktů. A dnes ve přijímání praktikantů právních u vrchního zemského soudu přišlo do prakse, jak mohou také potvrditi mnozí pánové, kteří do věci jsou zasvěceni, že přijímáni jsou většinou praktikanti němečtí a děti protekční, synové presidentů soudních, vrchních radů soudních a radů soudních.

Podívejte se, mám po ruce výkaz, seznam právních praktikantů, a jest zajímavo, že, ku př. v době od 12. ledna 1906 do 19. června 1906 mezi 16 přijatými praktikanty nacházejí se 4 Němci a dále 6 synů vysokých státních soudních úředníků, presidenta, dvou vicepresidentů a třech radů soudních. Víte, co to znamená? Toť system protekční nejhoršího zrna.

Vidíme, že od základu se viklá na přesvědčení o nestrannosti a spravedlivosti právní. Chudý člověk, který se narodil jako syn chudých rodičů, řádně ale těžce vystudoval, jde se ucházeti k panu Wesselému o přijmutí do služby soudní jako právní praktikant. Víte, že zavládl u pana presidenta Wesselého systém, že nejprve vyzpovídá člověka od jeho narození až do poslední doby, čím byl, kde byl, ba i zkoumá, jaké má prádlo a zejména důležitou věc hraje - nesmějte se - jsou to věci dokázané, především se táže uchazeče, byl-li vojákem. Kariera vojenská znamená u pana presidenta více než všechna právnická kvalifikace. Čte se to a povídá jako pohádka, kdyby to neslyšel člověk od lidí, kteří toho sami zažili, že pan president ku př. řekne: »Takové čisté mládenci, to šedivím, že Vás neodvedli«

Pan president Wessely také systém protekční znamenitě provádí a ten systém v justici znamená podlomení vůbec mravního základu justice. Představte si, že právní praktikant dostane se konečně na poslední místo právních praktikantů. Před sebou má celou řadu předchůdců a počítá již s každým jmenováním, kdy dostane se mu povýšení, kdy dostane se mu adjuta a kdy konečně stane se auskultantem. Najednou přijde jmenování, při kterém přeskakují lidé nejnověji stavší se praktikanty 15, 20, 60 až 70 českých lidí starších službou a přeskakují takové České právní praktikanty, kteří se mohou vykázati nejen kvalifikací odbornou ale i tou nejlepší kvalifikací jazykovou, tou nejlepší znalostí německého jazyka a dostávají se na jejich místa němečtí praktikanti a to nejen v německých krajích, nýbrž i v bezprostřední blízkosti Prahy, v předměstích, lidé, kteří nejsou dobře znalí českého jazyka.

Opožděné jmenování právních praktikantů auskultanty a nepřijímání právních praktikantů plně kvalifikovaných, nejmenování auskultantů, opožděné jmenování adjunktů a soudců, znamená dnes sociální, životní otázku- více než 60 soudcovských rodin v království Českém. To znamená zviklání důvěry ve veškerou spravedlnost a vinen je tím jediný člověk v království Českém, nejvyšší představitel úřední spravedlnosti.

Personální referát u vrchního zemského soudu, který rozhoduje anebo eventuelně činí návrhy, je složen tak, že v něm zasedají 2 Češi a 2 Němci. Češi rozhodují a navrhují zpravidla podle přísně vypočteného statutu a právnické způsobilosti soudce. Němci stojí na principu, který jejich němečtí poslanci zastávají, totiž na principu, aby co nejvíce Němců dostalo se do služeb státních, aby měli dostatek materiálu pro obsazování míst v budoucnosti v místech německých nebo smíšených, a aby pro budoucnost připravovala se takovým způsobem přesně vypočítaná půda pro skutečné administrativní rozdělení země. V personálním senátu ve skutečnosti nerozhodují ani Češi ani Němci, nýbrž rozhoduje o jmenování soudců jedině pan president Wessely, dirimuje pro Němce a na tohoto pana presidenta Wesselého ve skutečnosti osobně žádný si netroufá.

Sleduji tuto otázku soudcovskou skoro již 2 léta, sleduji i žurnalistickou kritiku i sněmovní jednání o věci. Stále a stále mysli se, že někdo jiný musí býti činěn za věc odpovědným a nikoliv ten, kdo má věc v ruce. Pan president Wessely není žádným českým člověkem, jak by rádi Němci namluvili. Týž ve skutečnosti dnes podle svého stavu úředního jest nejvyšším soudcem a jako taký dle státních základních zákonů nejneodvislejšim člověkem mezi úředníky vůbec. Jeho karriera snad jest u konce, nevím, jestli se chce státi ještě ministrem neb ministrpresidentem. Jest ve skutečnosti, či vlastně mohl býti mocnějším než oni, kdyby oceňoval vážně neodvislost svou jako nejvyšší představitel justice v království Českém.