sovacím právu a pravil mezi jiným: Otevřte lidu brány tohoto parlamentu a buďte ujištěni a t. d., a hned týž den odpoledne scházeli se mladočeští poslanci s ostatními politickými stranami, aby tam ten lid dostati se nemohl. Jestli v tom jest vrchol vlastenectví, to dávám na uváženou celé české veřejnosti.

Pánové, když nepodařilo se Dr. Kramářovi a společníkům přiměti stranu naši k nemravnému skutku, děliti mandáty za zeleným stolem bez voličstva a proti voličstvu, k čemuž arciť nikdy přivoliti jsme nemohli, vrhají se nyní přímo zběsile na přední pracovníky strany naší a sice nejen sami. nýbrž kombinovaně v pěkné koalici vládního trojspřeží mladočechů, sociálních demokratů a realistů.

lnterpellace pana poslance Březnovského, čelící proti zástupci našemu v zemském výboru, odmítnuta byla samým zemským výborem a sice odpovědí Jeho Jasnosti nejvyššího maršálka, který výtky v interpellaci oné označené za bezpředmětné prohlásil, avšak zákeřná žurnalistika jmenovaného vládního trojspřeží i tuto odpověď přijatou a schválenou jednomyslně v zemském výboru i samými hlasy mladočeských přísedících snažila se seslabiti a překrucovati různým nevěcným a seriosních žurnálů nehodným způsobem.

Jest to, velectění pánové, úkaz, jak hluboko klesla úroveň mravní těchto žurnálů, ale i také stran, jejichž jsou tito tlumočníky. Jest to ale důkazem stísněného vědomí těchto stran po ztracené posici v národě našem a o špatných šancích budoucí volby, kde v nedostatku věcných důvodů proti naší straně a proti tak významné a účinné práci našich předních pracovníků, chápají se tyto nepřátelské strany a její žurnalistika zbraní, od kterých jen člověk slušný odvrátiti se musí Když nepodařilo se jím nalézti ani jediného momentu, jímž by věcně činnost funkcionářů našich kritisovali mohli, snaží se alespoň vypočítáváním diet, které jsou jenom malou náhradou za velkou a obětavou práci, naše funkcionáře takto před zraky české veřejnosti snížiti a zlehčovati.

Slavný sněme! Dali bychom sobě líbiti kritiku věcnou od stran neb jedinců pracovitějších, svědomitějších a naprostou nezištností se vyznamenávajících, ale překvapuje nás, když strana, která má ve svém středu muže, kteří jako mladočeští přísedící zemského výboru konají své povinnosti způsobem tak nedbalým, že jest to až nedůstojno první samosprávné korporace našeho království, kde ku příkladu jeden přísedící, pan posl. Adámek, podle jeho povinnosti ani v Praze nebydlí a sotva jednou za týden na jeden den a to ne celý, do zemského výboru zavítá, kde za několik hodin troufá si učiniti zadost svému velkému poslání a odbýti je tím jak v plenu zemského výboru tak i v ostatním úřadování. (Posl. dr. Zimmer: Lepší, než kdyby jste Vy tam seděl 14 dní. Vy kdybyste tam přišel, možná, že byste to dělal ještě hůře! Hluk. )

Náš Žďárský koná svou povinnost, tomu nemůžete vytknouti, že nekoná své povinnosti a že tam není. Celá česká veřejnost to ví a také to uznala. (Tak jest! Odpor. Posl. Zázvorka: To víme, že Vám to není milé!)

Druhý přísedící mladočeský p. dr. Herold při svých nesčetných funkcích soukromých a veřejných nekoná svou povinnost ani na radě říšské, tím méně v zemském výboru, kde sotva půl hodiny se zdrží a bylo by to vzácností, aby někdo pana dra Herolda v zasedání zemského výboru po 12. hodině, třeba po poledni ještě kolik hodin sezení zemského výboru trvá, v zemském výboru našel. (Poslanec dr. Zimmer: Kdo vám to povídá! Posl. Zázvorka: Portýr, pane doktore! Veselost. )

Třetí mladočeský přísedící p. dr. Škarda, který má jeden z nejpohodlnějších referátů, ztráví v této své práci jen nepatrnou část úředních hodin.

V další své řeči zajímavým způsobem poukáži na to, jak pan dr. Škarda co přísedící a kancelář pana dra Škardy jsou sice dva rozdílné pojmy, avšak v ohledu věcném a hmotném jest to jedno a totéž. (Hluk).

Tento pán, který chce ukázati jaký má pojem o důstojnosti zemského výboru, pokládá patrně důstojnosti zemského výboru za přiměřené, když člen zemského výboru a advokát v jedné osobě jedná, když jako advokát ve sporu jednu stranu zastupuje a jako člen zemského výboru spor spolurozhoduje. (Posl. dr. Zimmer: Dokažte to!)

Uvedu dnes zatím jen jeden důkaz. V okresu berounském je malá osada Trubsko. V této osadě zmocnili se vlády sociální demokraté, kteří zahájili ihned spor se šesti tamnějšími malými rolníky. Tito rolníci na vzdor tomu, že se nacházeli v právu, prohráli, a jak sami pravili, pouze proto, že byli socialisté chytřejší. Sociálně-demokratická vláda v obci té vyhledala si totiž mocného spojence, advokátní kancelář pana dra Škardy. Mám zde výtah z účtů osady Trubsko z roku 1903, kde pod položkou čís. 19 stojí psáno: »Panu dr. Škardovi, advokátu v Praze 911 K 65 h. (Poslanec dr. Schauer: Kam jste to zavedli k radosti Němců? Posl. Zázvorka: Kam jste to zavedli s Vaším Červeným Březnovským ?)

Naší povinností jest, abychom se bránili a na to poukázali. (Poslanec Zázvorka k posl. dru Schauerovi. To jest Vaše práce! Vy za to nemůžete, pane doktore, ale pánové z Vaší strany!)

Nejvyšší maršálek zemský: Prosím, pánové, neračte přerušovati řečníka. Slovo má pan Rataj a nikdo jiný. (Posl. Zázvorka: Pane doktore, pan nejvyšší maršálek zemský volá nás k pořádku, musíme stichnout!)

Posl. Rataj (pokračuje): V rozpočtu osady Trubsko z roku 1904 zní položka čís. 11.: »Panu dr. Škardovi za stížnosti ve vyřizování pře osady Trubsko k okresnímu výboru a veleslavnému zemskému výboru 450 K. (Slyšte!) Osada, která, pánové, platí ročně 600 K všech daní, má za dvě léta v účtech svých 1400 K pro advokátní kancelář, jejímž spolumajitelem jest strážce autonomie zemské. (Slyšte!) Tak dovedli tito dva dnešní spojenci političtí, socialisté s Mladočechy, v této malé české, chudé osadě hospodařiti. Uvedení rolníci v Trubsku v době vedení onoho sporu poslali k naší straně deputaci s prosbou, abychom jim také některého přísedícího zemského výboru, advokáta, za zástupce v zemském výboru doporučili, poněvadž myslili, že již jinak se v zemském výboru spravedlnosti nedovolají.

Tak to vyhlíží ve světle pravdy s důstojným zastupováním práv jednotlivců i obcí. Národní listy jsou Vaším programem, a ty napsaly 14. května 1901. »Mladočeská strana považuje za nejdůležitější potřeby zemské toto: 1. zjednání pomoci zemským financím, 2. provedení poctivé rovnoprávnosti, a 3. zjednání pomoci chudým obcím. «

Chudá obec Trubská jest živým dokladem, jak by jste pomohli každé obci, kterou dostanete do svých rukou. (Výborně!)

Tentýž předseda klubu mladočeského, který na schůzi své strany volal, že neochvějně stojí na programu státoprávním, takovýmto způsobem zastupuje lidi v zemském výboru v určitých procesech!

Dle mého náhledu mám za to, že se tím šíří demoralisace v našem lidu. Vy, kteří jste celou veřejnost českou po desítiletí otravovali hanobením skutečných vlastenců českých, nad Vás vysoko stojících! (Výborně! Výborně!) Vy rvete dnes drobnému lidu našemu ze srdcí zbytky víry ve spravedlnost vůbec a víru v neposkvrněnost naší nejvyšší autonomie! (Výborně!)

Vrátím se nyní k interpellaci poslance Březnovského. Jest vskutku s podivením, že páni, kteří interpellaci posl. Březnovského v mladočeském tisku doplňovali za účelem snižování přísedícího zemského výboru p. Žďárského, jenž v rozsáhlém referátu sám má celou řadu prací nových, vedle nichž vyřizovati a doháněti musí to. co jeho předchůdce pan dr. Edvard Grégr pohodlně ležeti nechal, opakuji, jest s podivením, že si tito pánové na cesty p. přísedícího Adámka ani nevzpoměli. (Slyšte!) Náhrady za cesty tohoto pána, jenž toliko jeden den v zemském výboru zasedá, nejsou malé, obnášejí za tuto periodu 9. 206 K 74 hal. Páni řeknou, že z toho připadá na likvidaci předsedy kuratoria školy v Chrudimi 3. 800 K 36 h. Nikoliv, likvidace tyto jsou podávány panem přísedícím a jest v nich likvidace na dietách přísedícího 20 K denně.

Zvláště nápadno jest, že pan předseda kuratoria Adámek jede velmi často z Hlinska do Chrudimě v úterý, tedy den před zasedáním zemského výboru, a dráhu také účtuje. Po sezení zemského výboru jede zase zpět do Chrudimě jako člen zemského výboru, takže tím cesta z Hlinska do Prahy jest přece poněkud placena, vzdor tomu, že pan přísedící Adámek má bydleti v Praze.

»Autonomisté, sražte se v šik«, tak volaly Národní Listy ve svém článku ze dne 4. ledna 1897.

Vůdcové mladočeští s panem Březnovským v čele, (Posl. Zázvorka volá: To není přece žádný vůdce, nýbrž svůdce!) poslechli teprve nyní před volbami do říšské rady a hájí důstojnost korporace autonomní ostouzením pracujících předáků české strany agrární tím, že správně jimi účtované náhrady za výlohy při práci té, způsobem neslýchaným v této slavné sněmovně vyčítati se snaží. Páni mladočeští poslanci chtěli patrně naposledy, dokud jsou ještě velkou stranou, postaviti se na stanovisko povznešené důstojných autonomistů a dobrých hospodářů.

Odhalme Ledy trochu tu záslonu, když jsme již slyšeli to velkoústé naparování, podívejme se na pány jen při jedné hospodářské anebo finanční práci.

V letošní komisi rozpočtové bylo z tábora mladočeského znalcem, jako jest pan posl. Kaftan, poukazováno na to, jak mizerně lacině byly prodány pozemky c. k. eráru ve Slupech r. 1894, (Slyšte!) a řeklo se přímo právě oním mluvčím, že docílená cena obnášela jednu pětinu skutečné ceny. Pozemky ve Slupech byly prodány za 1, 200. 000 K. skutečná cena jejich té doby byla by dle znalce mladočeského pana poslance obnášela tehdáž 6. 000000 K.

Bylo tedy tímto nešťastným prodejem presentováno c. k. eráru 4, 800. 000 K. A kdo prodával tyto pozemky? Referentem zemského výboru o věci té byl radikální vůdce mladočeský, pan Dr. Eduard Grégr, který již často proti vídeňské vládě hromy a blesky posílal.

Tento pán dal téže vládě zdarma na úkor zemského fondu zchudlého dnes království Českého 4. 800. 000 korun. Ostatní pánové snad při tom jen assistovali. Pan doktor ušetřil zemskému fondu 6 K za povoz, že nejel přehlédnouti pozemky ve Slupech. Z toho byla tehdáž mezi poslanci mladočeskými, zastupujícími Prahu, spokojenost veliká, jinak by byl snad pan poslanec Březnovský poukázal, že pan poslanec Dr. Eduard Grégr jel na procházku a byl by snad proti poslanci Dru. Grégrovi podnikl křižácké tažení, jako to učinil proti agrárníkům.

Pánové řeknou, že se zde jednalo o stavbu německé techniky, českého ústavu fysikálního atd. atd. Dobře! Ale vždyť páni mladočeští poslanci v r. 1891 seděli již, jako oni užívají toho výrazu »neochvějně« ve Vídni, byli tam sami, nikdo jim nepřekážel, aby s vládou, s kterou jednali v Praze, též mohli jednati i ve Vídni.

Pánové se však nikdy ale nezapřeli. V chudé osadě Trubské se ukázalo, jak rozumějí hájiti autonomii v malém, zde v tomto případě opět dokázali, jak umí autonomii hájiti ve velkém.

Běda obcím, běda zemi i národu, kdyby lid český ve své trpělivosti takovéto hospodáře, takovéto autonomisty do parlamentu ještě dále posílal. Lid český však již prohlédl! Rolnictvo české, český venkov bez rozdílu na stav dávno poznal svůj omyl. Dnes omyl ten již na sobě samém cítí vedle nás český živnostník, český řemeslník a dělník.

Venkovské obyvatelstvo bez rozdílu stavu, ale i zejména živnostnictvo ve městech, dobře ví, že hlásná trouba předvolební, do které mladočeský klub uložil poslanci Březnovskému fouknouti, žádné Jericho již nezboří, ale že se tím jen zvíří prach v mladočeském táboře, který pánové zapomněli zametati.

Slavný sněme! Druhá interpellace s tímže nízkým pozadím řízena byla mladočeským klubem proti naší poradné korporaci zemědělské a sice českému odboru rady zemědělské pro království České, zvláště proti jejímu předsedovi, kolegovi Práškoví, který nastoupiv úřad svůj před čtyřmi lety, vstoupil do této korporace za poměrů ne právě utěšených a sice s ohledem na úřednictvo, které jinak výborné, naskrze zdatné, však v jiném táboru politickém stojící, vyžadovalo zvláštního taktu a energie, aby další práce úspěšně šly ku předu a aby soužití předsednictva s tímto personálem bylo klidné, snesitelné, jak to poměry a práce ve prospěch zemědělství vyžadují.

Velectění pánové! Zajisté se velmi dobře pamatujete, jak mladočeská strana po své porážce v radě zemědělské přislíbila ponechati si nejostřejší a nejbezohlednější kritiku.

Pokud se týká činnosti českého odboru rady zemědělské, kteroužto kritiku také v dobách tehdejších, jak každému známo, až do potvrzení nově zvoleného předsedy kol. Práška, způsobem nejhnusnějším a nejbezohlednějším se provozovala. Nuže, nechť jednou s tohoto místa jest konstatován ten smutný fakt, že strana mladočeská šla ve své záští a ve své bázni před nově zvoleným předsedou českého odboru rady zemědělské kol. Práškem tak daleko, že zaslala, ovšem anonymně, stenografický protokol jeho řeči sněmovní kabinetní kanceláři Jeho Veličenstva, aby za pomoci této řeči, v níž pronesena věcná kritika panujícího císaře, zamezila jeho potvrzení. (Odpor a hlasy: Důkazy! Posl. Prášek: Jest to pravda!)

Ty jsem si připravil proto, abyste mi nevyčítali, že nic nedokazuji.

Víme určitě, že na Dr. Körbra, tehdejšího předsedu ministerstva, byl činěn přímo nátlak, by volbu kolegy Práška k potvrzení nedoporučil. Známe také výrok tehdejšího ministerského předsedy Dr. Körbra, který učiniti tak odepřel, řka, že beztoho strana agrární jest mu až přes příliš populární v českém lidu a že on se té nešikovnosti nedopustí, aby stranu agrární, která mu byla nepohodlnou, ještě více spopularisoval v očích českého venkova.

Ba věc šla tak daleko, že to, co se styděly napsat »Národní listy« o kolegovi Práškovi, bylo dodáno jejich žurnalistickým podnožím venkovským, ze kterých byl poslanec Prášek viněn ze všech možných nečestných skutků, ani krádež nevyjímaje, (Poslanec Zázvorka: » Ukřižuj ho! jedním hlasem!« Veselost. ) a tyto venkovské plátky zasílány byly na adresu. J. J. knížete Ferdinanda Lobkowice, jako předsedy zemědělské rady. Když přes tyto insultace a vzdor rekursu, který Mladočeši tehdy podali, byl poslanec Prášek v úřadě svém co předseda českého odboru rady zemědělské potvrzen, umlkly mladočeské žurnály a další slibovaná kritika nepřicházela, poněvadž přijíti nemohla, poněvadž zde nebylo důvodu, kterého by číhající kritikové využitkovati mohli, ba naopak za čtyřleté působení přátelského soužití úřednictva s předsednictvím a vzájemného podporování se, rozšířen obor působnosti českého odboru rady zemědělské, že i nejpředpojatější odpůrce politický nemohl upříti, že zde docíleno velikého překvapujícího výsledku a že v té krátké době agenda českého odboru rady zemědělské stoupla trojnásobně.

A tu se závistí a okem žárlivým přihlíženo k této činnosti se strany mladočeské, která těžce nese, že český odbor rady zemědělské byl ve veřejnosti naší tak spopularisován, že stal se tím, čím býti má, rádcem, přítelem, a řekl bych, domovem všemu rolnickému lidu českému.

Proto hledána příčina, které by se hnusná agitace chopiti mohla a tu při obrovské práci, kterou předseda českého odboru rady zemědělské vykonává, hledali a pátrali, mnoho-li činí jeho náhrada hotových výloh a zjistili obnos za čtyry roky dvaceti čtyř tisíc korun.

Ihned ve svých novinách přetřásaly obnos ten v předpokladu, že lidu venkovskému, u kterého přirozeně při skromných jeho poměrech bude se zdáti sumou dosti značnou, chtěli hřešiti před volbami na tento názor, který mylně o našem lidu mají a chtěli tak dále využíti této okolnosti na oslabení veliké a záslužné činnosti předsedy českého odboru rady zemědělské kol. Práška a tím zároveň chtěli oslabiti a poškoditi českou stranu agrární (Hlas: Tím vyvýšiti dřívějšího předsedu!). Avšak nepodařil se jim jejich manévr, neb lid náš dobře zná a posuzuje opravdovou svědomitou a pro něho užitečnou práci, jaká předsedou českého odboru rady zemědělské byla vykonána a dovede také posouditi lid náš výlohy a ztráty na vlastním majetku, které každý takový úřad přináší.

Strana mladočeská a její spojenci šli tak daleko, že propůjčili se i k porovnání mezi zesnulým předsedou českého odboru rady zemědělské Heřmanem Jandou a předsedou nynějším. Oni přímo hřešili na naší straně a zajisté dobře české pořekadlo praví »O mrtvých jen dobře«, v té naději, že my, již lepšími city jsme ovládáni, k této nízké zbrani nesáhneme, abychom podrobili kritice činnost dřívějšího předsedy, předáka strany mladočeské, o kterém nedovedou nic jiného říci, než že účtoval méně. Avšak, jsem přímo vylákán z reservy a lituji toho velice a nezměrně, že musím několika slovy na činnost dřívějšího předsedy rady zemědělské jako předáka strany mladočeské poukázati (Hlasy: Raději ne, nedělej to!) Ptám se: Víte nyní jaký prospěch z toho měla země a zvláště rolnický stav, když dřívější předseda méně účtoval a ovšem také méně pracoval?«

Vždyť nemáte daleko pro informace a mohli byste zvěděti v jakých nesnázích po celou dobu předsedování dřívějšího předsedy nalézal se chef kanceláře českého odboru rady zemědělshé p. Dr. Viškovský, když 14 dní až 4 neděle nebyl s to dostati pana předsedu, aby alespoň podepsal nejnutnější listiny a akta zemědělské rady; když zvláštní brašna pro úřední listiny zřízená, hledala Vašeho předáka a pracovníka mezi Prahou a Vídní anebo když úředník s toutéž brašnou putovati musil mezi Velvary a Prahou, aby marně hledal ztraceného předsedu českého odboru rady zemědělské.

Vždyť ještě dodnes udržuje se zábavné vypravování, jak někteří z výpomocných sil nebo mladší úředník s razítkem, na němž bylo jméno »Janda«, stál u aktu a říkal: »Já dělám předsedu. « Měl bych celou řadu věcí, které by jistě překvapily. Jsem však žádán vlastními kollegy, abych věc nechal. Zařídím se dle toho. Pánové počítali, že snad nepůjdeme tak daleko. (Hluk. ) Já Vám řeknu, pánové, dále, že vynechám dřívějšího předsedu zemědělské rady a řeknu Vám, že máme v rukou kompromitujicí doklady (Hluk. Nejvyšší maršálek zvoní. ) o předních předácích mladočeských a celé straně z doby vydávání pověstného a nejšpinavějšího mladočeského plátku »Českého Listu«. Nechceme však prozatím rozvířiti po způsobu mladočeském boj volební až do těchto konsekvenci.

Nechci zasahovati, pánové, do těchto záležitostí a opakuji, že jedině donucen jsa mladočeskou nízkostí (Tak jest!), musel jsem několika slovy reagovati na jich bezpředmětnou výtku, zvláště na jich tvrzení, jímž se snažili bývalého předsedu vlády zemědělské Heřmana Jandu obestříti zvláštní gloriolou, pro který nemám žádný jiný výraz, nežli když řeknu »Gloriolou v pravdě mladočeskou«.

A tito pánové byli tak drzí a nízcí, že přes všechny své chyby a slabosti a chyby až na špatnost hraničící, přišli na veřejnost s nadávkami, nemístnou a nevěcnou kritikou, hodlajíce, tak jak jsem dříve pravil, v očích veřejnosti české snížiti významnou práci našich předních pracovníků, kterou veřejnost vícekráte přiznala a opětovně přiznává. Nesčetné projevy sympatií, důvěry a uznání zasílány jsou téměř každodenně našim napadeným předákům Práškovi a Žďárskému se všech končin království Českého. Těmto sympatiím, plné a neomezené důvěře a úctě těší se tito naši předáci nás všech kollegů klubovních a celé naší strany. (Potlesk. Výborně!) Poznali jsme v nich muže rozumné, schopné a neobyčejně pilné, muže, jež svůj život zasvětili práci na prospěch svého lidu a národa. Při té příležitosti nutno zde vzpomenouti, že »Časopis českých lékařů« přinesl článek z rukou odborníka, kde celá činnost přísedícího Žďárského ve prospěch zdravotnictví posouzena způsobem chvalným. Tím dostalo se přísedícímu Žďárskému zasloužené pochvaly zajisté s míst nejpovolanějších.

Tyto muže, tyto naše přední pracovníky špiníte, ostouzíte a ponižujete, chcete je znemožniti před celou českou veřejností. Pánové, nepodařilo se Vám Vaše dílo, vždyť Vy nic jiného nedovedete. Vetřeli jste se v důvěru národa beztoho jen hanobením jiných. Vzpomeňte si na rok 1889.

Unes však jest již jasno. (Hlasy: Vždyť byl Mladočechem!) Proto jsem šel tak brzy od Vás. Podle mého náhledu žádná politická strana jiných národů nezasadila svému národu takových ran jako Vaše mladočeská strana národu Českému.

Nesčetné jsou Vaše politické poklesky a chyby. Ve vídeňském parlamentě i zde zdiskreditovali jste celou českou otázku hrozným způsobem. Dělali jste každý týden, ba každý den politiku jinou a celá politická situace jest Vaší vinou tak zbahněnou, že není ani možno tuto napraviti. Zkrátka úsudek dnes všeobecný jest ten, že výsledek Vaší politiky jest úplný bankrot ve všech směrech A podle mého náhledu také dnes milliony lidu Českého to samé stanovisko zaujímá a troufám si říci, že kletba lidu Českého bude Vám údělem. (Výborně! Potlesk. Hluk. Výkřiky. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Prosím pana poslance Zázvorku, by pana poslance nevyrušoval.

Poslanec Zázvorka: Budu prositi, Jasnosti, abyste tu samou čest prokázal panu Březnovskému, on to též zasluhuje.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám tudíž také pana poslance Březnovského, aby zachoval klid.

Posl. Rataj: Na konci své řeči volám k Vám: Jste prohlédnuti! Lid poznal Vaši nicotnost, lid se přesvědčil, že u Vás jsou jen fráze, klam a že argumenty Vaše, s kterými dnes přicházíte, jsou jen posledními záchvaty žárlivosti a strachu, který nedovoluje Vám již ani věcně uvažovati a lid má pro Vás jen jednu odpověď, která hlasem hromovým dolehne k uším Vašim, až totiž spočteny budou hlasovací lístky volební, kteréžto číslice budou nejvýmluvnějším soudcem nad Vámi a námi a kteréž číslice dají Vám zaslouženou odpověď ze známé písně národní: » Marné Vaše proti nám jsou vzteky. « (Výborně! Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejv. maršálek zemský: Nyní přichází k řeči pan posl. Dr. Baxa.

Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Baxa: Velectění pánové! Musím Vás žádati za prominutí, jestliže budu mluviti svou řeč opravdu k věci. (Hluk a nepokoj v sněmovně. )

Nejvyšší maršálek zemský: Prosím pány, by zachovali klid, aby se mohlo pokračovati v jednání.

Posl. Dr. Baxa (pokračuje): Není to sice velmi příjemno v tom obapolném rozčílení mluviti, ale mám za to, velectění pánové, že jsou opravdu pro nás české poslance věci tak důležité, o kterých bychom měli před tváří celého národa promlouvati a že jest také přímo naší povinností, abychom hleděli také ku věcem, které jsou nám všem společný proto, poněvadž je musíme hájiti proti jednomu a témuž odpůrci.

Velectění pánové! Pokud se týče rozpočtu zemského sluší konstatovati, že jsme se letošním rokem dostali opravdu již na mrtvý bod.

To, co jsme předpovídali již před lety, k tomu skutečně dnes došlo a zemskému výboru a rozpočtové komisi nezbylo nic jiného, než aby nám odporučili, abychom dluhem vypomáhali si a to nikoliv z okamžité tísně, nýbrž z tísně, která jest naprosto vleklou. Souhlasím s celou řečí, kterou zde byl pronesl zpravodaj pan profesor Dr. Fiedler, zejména když naznačil, že veškeré ty návrhy, kterými se odporučuje sanace financí zemských, vlastně nevzpomohou, konec konců nic, jestliže se nepůjde do základu věci, totiž, jestliže věc nebude spojena s ústavním a právním vyrovnáním země v celém soustátí.

Velectěný pan Dr. Fořt, dokud byl zpravodajem rozpočtové komise, velmi často říkal, že otázka úpravy zemských financí jest vlastně jen rubem celé naší politiky stávající a tomu také tak jest.

1 ty návrhy, které by mohly konečně alespoň z části pomoci zemským financím, jsou odvislé od vůle a svolení vlády vídeňské. Vy víte, pánové, že právě tyto návrhy, jako na příklad zdanění vyváženého uhlí a minerálních vod nenašly souhlasu vídeňské vlády. Na druhé straně vláda vídeňská nám odporučuje k sanaci zemských financí některé nové dávky, které jsme jako lidoví poslanci naprosto přijmouti nemohli, neboť naprosto jest nemyslitelno, abychom dnes zvyšovali přirážky anebo zvyšovali dávku z piva, masa atd. A tak krátce, kdykoliv se mluví o rozpočtu zemském, nezbývá nám nic jiného, než abychom proslovili Ceterum autem censeo, dokud nedojde k ústavnímu a státoprávnímu vyrovnání, ať již v jakékoliv formě, co se financí týče nebude možno zemské finance upraviti. Docela dobře pan Dr. Fiedler podotkl včera, že, i kdyby se jednalo o přepuštění některých realních daní, nevyhovělo by se tomu, abychom neuvalili přirážky, poněvadž není možné, aby se kryl jen realními daněmi deficit zemský, resp. potřeby zemské.

Jednu věc důležitou musím míti před očima, že zaváděti pro potřeby zemské nějaké nové daně, které se týkají jen části poplatnictva, jest nespravedlivé vůči dotýčné části poplatnictva samotného. Vím, že velmi často si bylo stěžováno od některých poslanců na to, že poplatnictvo Českého království velice jest nedůtklivo na to, když se má zavésti nějaká daň zemská, ale naproti tomu hravě takřka snese, když se z Vídně zavádějí velmi těžká břemena. V tom jest kus pravdy.

Ale nezapomínejme na jednu věc, totiž že to poplatnictvo v království Českém, české i německé, počítá a že ví velmi dobře, mnoho-li vůbec vynášejí berně z království Českého. Poplatnictvo české velmi dobře ví, že to obnáší na daních přímých i nepřímých přes 290 millionů korun ročně a na přirážkách činí to skoro 77 millionů; ono uvažuje, že se vrací z obnosu 290 millionů sotva asi 55-56 millionů, a že máme tedy v říšské kase vídeňské z našich českých peněz 236 millionů korun. Tu každý český poplatník se ptá: »Jak pak já mám býti obtížen nějakou novou daní, když vlastně tady podávám důkaz, že naše království jest finančně tak silné, že bychom si mohli ten pakatel, těch 71 millionů korun docela dobře zaplatit, že bychom dovedli docela ještě nove a nové potřeby opatřiti, kdyby nemusely peníze od nás plynouti do ústřední pokladny!« (Výborně!)

Nedivme se potom, pánové, jestli-že jest zde jista citlivost u našeho poplatnictva zemského, když se hrozí novou dávkou zemskou, když přece každý poplatník ví, že finanční sila země jest nejen dostatečná, nýbrž naddostatečná, že finanční sila země nejenom by dovedla ukojiti z důstatek naše potřeby (Výborně!), nýbrž že, bohužel, musí ukájeti potřeby tak zv. pasivních zemí tohoto soustátí.

Nuže, velectění pánové, to musíme míti vždycky na paměti, kdykoliv počítáme a opětně počítáme, kdykoliv hledáme nové a nové prostředky, že vždycky se vracíme k tomu, co po léta říkal pan poslanec dr. Fořt a co včera konstatoval pan profesor dr. Fiedler a co cela řada řečníků z české strany - a bohudíky, že i v řadách německých svita - totiž že sanace financí zemských nenastane dříve, dokud nenastane jiná ústavní upravení v tomto soustátí.

Velectění pánové, nyní chci se zmíniti, pokud se týče rozpočtu o jedné, řekl bych specificky české specialitě, resp. o specifické specialitě tohoto slavného sněmu ohledně výdajů našeho rozpočtu. Jest pravda, potřeby stoupají a tyto potřeby musí býti ukájeny Pan prof. dr. Fiedler docela dobře řekl, že jest to docela přirozené, poněvadž celá řada potřeb z různých vrstev přichází na sněm království Českého a sněm království Českého má za svou povinnost zejména tam, kde stát odpírá, aby vypomohl.

Ale my jsme došli při tomto stoupání v ukájení různých potřeb k jednomu úkazu, který snad nemá rovného v žádném hospodářství kterékoliv země nejenom snad zde, nýbrž i za hranicemi. Týká se to totiž našich německých krajanů.

Velectění pánové! U nás při každé položce, kde se tyká věc nějaké potřeby českého obyvatelstva, vyvinul se během posledních let tak zvaný systém kompensace se strany německé, a my víme, že kdykoliv se na př. jedná o podporu, o subvenci na nějakou českou školu, že Němci úzkostlivě hledí k tomu, aby současně byla dána podpora škole v jejich obvodu, že kdykoliv se jedna o úpravu té které řeky, že úzkostlivě hledí na to, aby řeka, tekoucí jejich územím, dostala taktéž úpravu, že kdykoliv se jedná o podporu nějakému spolku českému, již hledí si vykompensovati podporu nějakému jinému německému spolku bez ohledu na to, jestli je tady potřeba tak veliká, jako u českého.

Byl jsem nedávno přítomen, když jedna deputace mluvila se členem rozpočtové komise - byl to příslušník velkostatkářské kurie - kterému přednášela žádost za subvenci ve věci naprosto vážné, proti které by jistě ani němečtí kolegové nebyli nejmenšího namítali.

Dotyčný člen rozpočtové komise pravil »Ano, pánové, není pochyby, že to všichni uznáváme, že pokud by bylo na nás, že bychom všichni s tím souhlasili, ale uvidíte, že budeme musiti hledati kompensaci pro Němce, resp. Němci budou hledati sami kompensaci!«

Jedná se na př o nějaký český spolek, tu ihned se přemýšlí, jaký německý spolek mohl by přijíti, který bude chtíti třeba menši subvenci - jen když bude systém kompensační dodržen. A tím se stává, že obtížení našeho rozpočtu jest naprosto nepřirozené a nehospodářské, poněvadž se do rozpočtu dostávají podpory na věci na straně německé i tam, kde jich není tak potřeba jako na straně české.

(Abg. Dr. Schücker:

Das ist nicht wahr! Abg. Ansorge: Das ist gerade bei Ihrer Seite der Fall! Abg. Lipka: Es ist gerade das Umgekehrte richtig von dem, was Sie sagen!)

Nedá se upříti, že páni z německé strany na př. v době, kdy Čechové na sněmu nebyli - jest tomu ovšem již 20 nebo 30 let - opatřili jste si Vaše školství způsobem více nežli dostatečným, a jest přirozeno, že nedoslatky, způsobené v teto době v našem