stupovali na strany, co týče se důstojnosti sněmu, aby všichni členové sněmu byli ve své cti, jako poslanci a zástupci lidu a specielně českého lidu úplně neporušeni, to jest společným zájmem nás všech, a v tom nemůže býti rozdílu mezi stranami. (Tak jest!)

A oč se jednalo? Prosím, abyste spravedlivě soudili. V té interpellaci nebyla žádná určitá osoba jmenována nýbrž dovoláváno se toho, aby vyšetřeno bylo, co na té věci je pravda. (Tak jest!) To každý slušný člověk zajisté uvítá s radosti. A bude očekávati, jak šetření dopadne a jak věc ukáže, na které straně jest pravda. To jest krok, který nemůže býti vykládám jako nějaký strannický útok nebo věc, která by byla toho druhu, aby straně agrární podrazila nohy. V tom ohledu strana stojí na příliš širokém podstavci než aby útok proti jednotlivci celou stranu zasáhl.

Jsme příliš rozumní, než abychom konkludovali takovým způsobem, který by konečně nebyl ani účelný a ani by se nesrovnával s postupem, jakým dosud naše strana resp. klub vždycky vystupoval.

Pan přísedící zemského výboru Žďárský výslovně včera prohlásil, že se nechce vyhýbati kritice oprávněné a věcné.

V tom skutečně mu úplně přiznávám, byl v právu, když řekl: Nevyhýbám se žádné kritice věcné, já otázku tuto věcně proberu a podám doklady. Věc ovšem nepatřila do generální debaty rozpočtové, ale budiž. Když to měl za vhodné uvésti, bylo to jeho dobré právo v té věci. Ale, pánové, co z toho vlastně zase se potom vytvořilo? Tu bychom mohli si zase stěžovati právem a říci, že ta věc měla docela jiný skrytý účel, totiž ten, aby strana svobodomyslná, o které se říkalo, že to od ní vyšlo, byla zde napadena přímým útokem a urážkami (Hlas: Těžkými!) a nařknutími, které, prosím, nejsou doloženy ani dokázány. (Posl. Zázvorka: Ani si toho nepřejte!)

My si toho přejeme. (Posl. Anýž: Podezřívali jste celou českou žurnalistiku! Ano, pane Rataji, celou českou žurnalistiku a nedokázal jste nic! Různé výkřiky, hluk. Posl. Rataj: Měl jsem pravdu a trvám na tom!)

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Račte zachovati klid. Slovo má poslanec p. dr. Pippich.

Posl. dr. Pippich (pokračuje): Pánové, to suďte sami, jestli jest správno, když se jedná o věcné výtky a kritiku, aby se vystupovalo nařknutími. A to nařknutí stalo se dvojím způsobem. (Poslanec dr. Zimmer volá: Sám chce se očistiti a jiné nařkne!)

Je mi trapno podobnými věcmi se zabývati, poněvadž osobními věcmi se nezabývám. Ale jest to nutno, bohužel, věc zde byla vyslovena v tomto sněmu a bohužel, stala se předmětem další diskuse.

Bylo zde řečeno, že byly panu přísedícímu Žďárskému nabídnuty dary od firem, které měly dodávati potřeby zemské. On řekl: »Já jsem ty dary vrátil«. To by bylo bývalo zcela v pořádku, když to konstatoval, neboť dobře může říci, že taková jest jeho povaha a nikdo nebude pochybovati a nebude tvrditi, že by pan Žďárský, jehož dobrých vlastností jistě každý spravedlivý si váží, by byl schopen něco takového učiniti. Ale, prosím, pan Žďárský dodal, (Vzrušení a vzájemná výměna názorů jednotlivých poslanců. Hluk. ) že to bylo dosavadním zvykem. Znamenal jsem si věci sám, a bylo to doslovné znění toho, co řekl vůči svému předchůdci.

On mluvil vůči svému předchůdci dra Eduardu Grégrovi, muži, který nejenom námi, naší stranou svobodomyslnou, ale celým českým národem jest právem považován za vzor muže, pracovníka národního, nezištného a obětavého, který v životě svém tak těžké strádání hmotné protrpěl (Hlučné Výborně!), že jest samozřejmé, že tento muž (Hluk, výkřiky)...

Nejvyšší maršálek zemský: Prosím pány, by nevyrušovali řečníka a nechali jej mluviti.

Posl. Pippich (pokračuje): svou ryzí povahou, veřejnou prací, vřele oceněnou každým spravedlivým soudným člověkem, že ten muž jest povznesen vůbec nad každé takové nařknutí, že se to příčí zdravému rozumu a citu pro právo a spravedlnost každého, aby muže, osmdesátiletého starce, který celým národem byl oslavován právě pro ty vzácné vlastnosti občanské, které má a ku kterým patří také nezištnost a obětavost, aby on zde byl postaven veřejně na pranýř na sněmu království Českého.

Velectění pánové, jest to věc, která má tak velký mravní význam, že právě proto stává se předmětem této diskuse a že strana svobodomyslná, která s chloubou a vřelým uznáním právě čítá tohoto muže mezi své nejlepší, že tato strana má za svou povinnost zde konstatovati - ne zastávati, on toho nepotřebuje, on nepotřebuje žádné obrany - že tento muž jest nad takovéto nařknutí vysoce povznesen. (Hlučné Výborně!)

Ale mimo to stalo se se strany pana přísedícího Žďárského ještě něco jiného. On řekl, že to bylo zvykem za jeho předchůdce, že to bylo zvykem a že na to má doklady a dopisy v rukou. Jest to vždycky věc choulostivá vystupovati s takovým tvrzením nedoloženým, a když se to učiní, pak jest třeba uvésti, jaké jsou to dopisy, které má, a my se nevyhýbáme zajisté naprosté publicitě v této věci a chceme věděti plnou pravdu.

Tedy druhá věc, kterou zde pronesl pan přísedící Žďárský zcela bezdůvodně, poněvadž to nepatřilo k očernění jeho osobní cti, která mu nemůže býti nikým vykládána ve zlé, že řekl, že mu byly činěny velké nabídky se strany různých měst a míst, aby podporoval nabídku na ústav bohnický. To jest věc, kde všichni, kteří jsme byli súčastněni v této konkurenci o toto místo, musíme se proti takovému paušálnímu nařknutí naší veřejnosti, totiž našich měst a súčastněných interessentů co nejrozhodněji ohraditi. Musíme odmítnouti každé nařknutí, které se příčí zásadám námi hájeným a zachovávaným ohledně veřejné mravnosti.

Není možno, aby některé město české aneb místo české aneb někdo, kdo je dbalý své cti, sáhl k takovým prostředkům. Jest-li se to tak stalo, nechť jest dotyčný jmenován. (Hlas: Jmenovat! Jmenovat!), nechť soud veřejnosti nad ním jest prohlášen, chceme soud veřejnosti nad tím, který se provinil. Ale říci. »Stala se nabídka a já jsem jí odmítl« proto, aby se zjednalo tím větší a effektnější vystoupení, to není správné a to není jednání, které by bylo důstojno sněmu království Českého. (Posl. dr. Zimmer. To jest hrozné, bezpříkladné, když někdo chce se sám očistiti a jiného napadá!) Mimo tyto věci jest dlužno odpověděti na následující. (Dr. Zimmer. Očisťovat se může, ale ne jiného špinit. To jest ostuda českého národa! Posl. Kubr: Nerozčilujte se! Posl. Rataj: Neměli jste neoprávněným způsobem útočiti na Žďárského! Hluk a nepokoj).

Nutno zde dále za stranu svobodomyslnou odmítnouti výrok pana Žďárského, že hydra nepořádku v zemských zdravotních ústavech vládla za režimu mladočeského. (Posl. Březnovský. Dnes je to samé!)

Kdo spravedlivě soudí, nemůže to provésti. Dr. Grégr učinil jen ta opatření, která byla schválena zemským výborem a slavným sněmem (Tak jest!) Kdyby však i je učinil tak, že by nazírání jiného neodpovídala úplně, že by ten jistý byl snad učinil opatření jiné, nutno uvážiti, v které době se to dělo. Tenkráte jsme se lekali přímo dělat dluhy, teď se ovšem nelekáme; děláme dluhy vesele dále.

S ohledem na tuto úspornost - o tom nechť se vysloví sám p. dr. Gregr - třeba souditi jeho opatření.

Byli jsme všichni svědky toho, jak žaloval na neupravenost poměrů a na celou svoji malou moc vůči tomu. To se musí uznati. Tato neupravenost poměrů nebyla následkem jeho režimu aneb celé strany, která s touto věcí neměla naprosto co dělat, neboť strana nenalézala se ve správě tohoto ústavu. To jest taková, odpusťte, bouchačka jen, která se k volebním účelům hodí, ale která zde mezi námi muži vážnými, kteří musí konati svou povinnost na sněmu království Českého, nemá býti pronášena, když dotýká se zároveň osobní cti a osobní činnosti muže, který měl uznání s tolika stran, když byl ve svém úřadě a konal svoji povinnost. V tom ohledu musím odmítnouti takové bezdůvodné nařknutí, které se stalo na újmu strany dra. Eduarda Grégra.

Pan Žďárský měl za nutné ku konci své řeči pronésti se o našich pokusech koncentračních takovým způsobem, že řekl, že jsme byli ve schůzích koncentračních pro nemorální kompromis, že jsme chtěli prováděti neupřímnou hru s českým voličstvem, a že když tato koncentrační snaha neměla výsledku, že jsme teprve potom útočili proti straně agrární, a že jsme pak snad tu věc dietní si vymyslili aneb uměle zosnovali, O tom nebudu mluviti,

O cifrách nebo o tom, co vlastně jest jádrem celé otázky, nechť posoudí veřejnost a tyto věci náležejí instanci jiné, ale tolik musím říci, že v koncentračním našem pokusu zajisté bylo velmi mnoho upřímného vlastenectví a bylo potřeba velkého sebezapření se strany svobodomyslné, obětováni mnoha našich nejlepších lidí a pracovníků k vůli tomu, abychom zjednali mezi sebou možnost přátelské shody a společné práce ve prospěch tohoto velkého národního celku.

Idea národního celku jest přece tak povznesena atak vzácná, že strannické zájmy mají se tomu podrobiti, a jestliže se takový pokus provádí, neděje se na získávání voličstva, nýbrž ve prospěch toho, aby se národnímu celku posloužilo co nejlépe.

Vy vidíte, v jaké jsme situaci zde na sněme; ale jaká bude situace na říšské radě. kde budeme potřebovati jednotného klubu, chceme-li vůbec něco politicky vážiti a platiti? Jestliže to bude zmařeno, nebude to zmařeno vinou strany svobodomyslné, která šla do krajnosti a která všechno učinila, aby posloužila vlasti a ne své straně.

Zmaření stalo se z různých příčin, o kterých se zde pronášeti nebudu - vždyť ve všem rozhodují snad úvahy a ohledy osobní a jest také velmi mnoho ješitnosti a sobeckosti v podobných věcech.

Ale, pánové, když někdo bez ohledu na zájem strannickosti, ješitnosti a sobeckosti, když jednotlivec neb strana chce posloužiti velkému národnímu celku, zasluhuje dík a ne pohanu, které dostalo se zde straně svobodomyslné a to zcela bezdůvodně a jedině z té příčiny, aby se na venek působilo a aby se řeklo, že strana svobodomyslná něco rozjitřila a něco zradila proto, poněvadž se jí nějaká spekulace volební nepovedla.

Ale to nebyla spekulace volební, bylo to vlastenectví strany a konstatuji to zde, že strana naše stojí na té půdě, kde jednou se musí sejíti všechny strany české a všichni národovci čeští, aby mohli si zodpovídati před svým svědomím, že prospěli tomu národnímu dobru; jestli se to nestane, nechť nesou zodpovědnost ti, kteří provádějí odštěpení. (Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzuteilen, daß der Herr Abg. Dr. Urban sich an der Stelle in der Rednerliste, an der er früher eingetragen war, hat streichen lassen.

Es hat sich nach dem Herrn Abg. Wüst der Herr Abg. Dr. Bachmann eintragen lassen und nach ihm der Herr Abg. Dr. Urban.

Weiter hat sich der Herr Abg. Krejčík aus der Rednerliste streichen lassen.

Dovoluji si sděliti, že pan poslanec dr. Urban se dal vyškrtnouti co řečník na onom místě, na kterém byl zapsán. Po panu posl. Wüstovi dal se zapsati pan posl. dr. Bachmann a po něm pak pan posl. dr. Urban.

Mezi pány, kteří jsou zapsáni pro návrh, dal se vyškrtnouti z řečníků pan posl. Josef Krejčík.

Jelikož nyní řečnil řečník, který byl zapsán pro návrh komise, přijde k řeči pán, který jest zapsán proti návrhu.

Jest to pan rektor, prof. dr. Hlava a dávám slovo panu rektoru dru. Hlavovi.

Poslanec rektor dr. Hlava: Slavný sněme! Sleduje jednání sněmovní, abych dle jednotlivých zástojích zastával zájmy university i odchovanců university, nalezl jsem dva momenty, ku kterým navázati mohu, a sice ovšem docela krátce, osnovu o uspořádání poměrů úřednictva při okresních zastupitelstvech a zástoj, který se týká potřeb lékařských.

Co se prvého týká, chci býti docela krátký, ježto dověděl jsem se, že nastala náprava a dohoda. Chtěl jsem vysloviti pouze podivení, že při tak eminentně sociální věci s některých stran odpor byl kladen, když taková hyperprodukce ve stavu právnickém nastala.

Jest pravda, pánové, že ty platy, které odhlasujete, jsou minimální, že není vyhlídky k žádnému postupu, ale, pánové, i takové sociální poměry jsou špatné, a musíme vzíti za vděk s tím, co chcete podati.

Nežli přistoupíme k steskům, které se ozývají z lékařských kruhů, chci slavnému sněmu referovati, k jakému výsledku vedly kroky, které loňského roku svou resolucí byl sněm vyslovil, ve které jednalo se o vylíčení poměrů na universitě české a o odpomoci, která se strany vlády měla býti vyžádána. Pánové, ty výsledky byly skrovné a bude patrně třeba mnoho let, nežli to k jakési definitivní úpravě přijde.

Vždyť již na začátku zimního semestru měli jsme stejnou kalamitu. Pro přílišný nával k jednotlivým odborům musily býti zastaveny přednášky a hledány nové místnosti, - a musím přiznati, že děkujeme intervenci pana místodržitele, že takovéto místnosti nalezeny byly - takže konečně letním semestrem alespoň část filosofické fakulty, mathematika, theoretická fysika i astronomie aspoň pro tu dobu nalezne přístřeší, než slíbený pavillon mathematicko-fysikální bude vystavěn.

Byl ovšem také učiněn ten krok, že vláda zakoupila staveniště pro nové budovy kolejné, jak naší university tak i university německé, ale to jest krok, který zase jenom povede teprve v několika letech k cíli. Vždyť na staveništi X. stojí ještě budovy obývané, vždyť nemáme ještě plány. Pokusil jsem se soukromou cestou dosíci od architekta českého plánů takových, jak pánové z německé fakulty u jiného německého architekta je objednali.

V té příčině prosil bych opětně Jeho Excellenci pana místodržitele, aby co možná nejrychleji podepřel tuto naši žádost na postavení kolejných domů pro fakultu právnickou a theologickou.

O fakultě lékařské, pánové, ani nemluvím.

Jsme špatně na tom, jak pokud se týče klinik, tak pokud se tkne theoretických ústavů. Máme třikráte nastavenou budovu, ve kteréž se směstná 11 oddělení, tedy 11 pánů a žádný, to se rozumí, nechce poslouchati.

Potřebujeme nové místnosti a nemůžeme se rozšířiti. Mnoho deputací intervenovalo, promemoria byla podávána, byli jsme u ministra vyučování a všude uznávají potřebu naši. Ale dostali jsme jednu radu a to z ministerstva financí, abychom totiž stavěli ještě několik poschodí nahoru (Veselost), že takovým způsobem prý bude vyhověno našim požadavkům.

Pánové, jest samozřejmo, že přece není možno, takovýmto způsobem řešiti tyto úkoly, zejména uvážíte-li, že takový ústav, jako jest můj, ústav pathologicko-anatomický, který pracuje vedle jiných ústavů většinou s infekčním materiálem, může býti zdrojem dalekosáhlé infekce.

Vidíte, pánové, že nedosáhli jsme mnoho, avšak, že mnoho bylo slíbeno, a chceme věřiti, že nyní, když poměry politické poněkud se změnily, hledíme snad nějaké lepší budoucnosti vstříc.

Co se týče poměrů a požadavků lékařských, dovolím si Vám jednotlivě kategorie stesků lékařských přednésti.

Co se týče především humanitních ústavů, nechci se pouštěti do kritiky hospodářství. Ale tolik mohu říci, že humanitní ústavy a specielně pražský humanitní ústav jest zrovna tak mizerný teď, jako byl dříve. (Slyšte! Slyšte!) Ale, pánové, nemá viny na tom ani pan dr. Grégr, ani pan Žďárský, nýbrž hlavni vinu vidím ve vedení ústavů. Toto vedení mělo dávno upozorniti na nedostatečnost místnosti, na ony, řekl bych, zrovna hladomorny, které jsou ve starém ústavě i ve staré porodnici, na ono pařeniště infekčních nemocí a tuberkulosy. Na to vše mělo upozorniti vedení a mělo dávno žádati o zbudování nových ústavů a mělo zejména upozorniti, že prodej Slup může býti teprve tehdy effektuován, až nový ústav bude postaven. Nestalo-li se však tak, pak nemůžete se diviti, že ústavy jsou přeplněny. A nejsou přeplněny toliko zdejší ústavy, nýbrž také všecky ostatní, také dobřanský. Jaké to má následky na úmrtnost, můžete si snadno představiti a snad uvěříte, že v takto hustě obydlených ústavech panuje dysenterie a tuberkulosa.

Pánové, lékaři ústavů pro choromyslné mají službu těžkou, oni musí se věnovati zcela své službě a nemohou si privátní praksí ničeho vydělati. A tu jest spravedlivo, aby byli dobře placeni. Tužby těchto lékařů směřují k tomu, aby jim byly upraveny platy týmž způsobem, jako konceptnim úředníkům zemského výboru. Myslím, pánové, že vzhledem k této těžké a zodpovědné službě, kterou tito; lékařové mají, jest jejich požadavek velice mírný. Tito pánové dožadují se také toho, aby měli jedno odpoledne v týdnu prázdno, poněvadž musejí býti jinak celý týden ke službě připraveni.

Oni dožadují se dále toho, aby přihlíženo bylo také k vědecké výchově, zejména mladého dorostu, na kterýžto výchovný moment bohužel v ústavech málo se přihlíží.

Ovšem, nesmí se to odbýti slovy, že ústavy choromyslných nejsou university. To jest pravda, ale při takovém vývoji úžasně rychlém, jako nalézáme v lékařství, jest nutno stále pracovati ve vědě. Jest nutno, aby se poskytl lékařům, kteří mají těch nejnovějších poznatků využíti k léčení, materiál i způsob, jakým by takovýchto poznatků docílili a jest zajisté spravedlivo, že žádají lékaři, aby stipendia byla udělena k návštěvě ciziny, aby se přiučili v cizině, že žádají ale také, aby doma - a na to bych kladl váhu - v jednotlivých ústavech zařízeny byly laboratoře, ve kterých by mladší lékaři za vedení starších ku práci vědecké a pokroku ve vědě byli nabádáni. K tomu účelu jest třeba v čelo takovýchto ústavů postaviti lidi, kteří jsou na výši vědy.

Pánové, při obsazování takových větších míst nesmi rozhodovati ancienita, tady musí rozhodovati kvalifikace a doporučoval bych, aby v době nedaleké k tomu bylo přihlíženo, aby v čelo takovýchto ústavů byli postaveni lidé vědecky kvalifikovaní.

Při této příležitosti musím se ještě zmíniti o tom, že lékaři také těžce nesou - i já s tím souhlasím - že doposud není ustanoven ředitel v Bohnicích.

Pánové, to jest věc, která skutečně jest divná. Jest známo, že, jak stavěn byl ústav pro choromyslné v Dobřanech, byl to pan ředitel Pick, který celou stavbu vedl a jest třeba, pánové, takové vůdčí síly, aby dala pečeť celému takovému ústavu. Jsou ovšem plány ve velkých rysech od odborníků vzdělány, ale detailům věci musí vštípiti řídící odborník svou radu.

Neupírám kolegu Růžičkovi, který tam jest, zajisté co muži zkušenému, vědomosti ve věci té, a nechtěl jsem se ho naprosto dotknouti, ale mám za to, že při takovém velkém podniku, který stojí tolik peněz, se rozhodně má státi řiditelem člověk, který celou tuto otázku absolutně ovládá. (Výborně !)

Pánové, přicházím tlumočiti stesky lékařů veřejných nemocnic. Viděli jste četné deputace těchto pánů lékařů; v tomto zasedání podána byla petice těchto lékařů, kteří se domáhají jistého zlepšení svého postavení.

Pánové, tyto Veřejné nemocnice, aspoň některé z nich, mají tak velký význam pro zdravotnictví a vůbec pro obyvatelstvo české, že prosím pana maršálka, aby hleděl co možná i v tomto zasedání předlohu o úpravě platů lékařů nemocničních dáti projednati. Jak Vám známo, není tomu dlouho, co byly veřejné nemocnice prostými chorobinci, a máme mnoho ještě měst, kde to nad toto stadium nepřišlo. Ale díky vývinu mediciny, specielně tak úchvatného a uchvacujícího výsledku chirurgie mnohá okresní zastupitelstva přistoupila ke stavbě moderních nemocnic a díky tomu, že měli jsme na universitě naší muže, kteří dovedli nadchnouti mladé lidi pro svůj obor, pro chirurgii, vidíme, že v těchto nemocnicích působí chirurgové, kteří jsou velmi zdatní, kteří literárně pracují a kteří i mimo hranice jsou známí. (Výborně!)

Pánové, takovým chirurgům, kteří pracují od božího rána do pozdního večera, ba i v noci, takovým chirurgům dávati žebrácký plat, jaký byl doposud, to zdá se mně býti nedůstojno.

Mají-li se věnovati zcela svému úkolu, musí se jim jejich platy regulovati. (Posl. Maštálka: Krajské nemocnice se mají zříditi!)

Pánové, jest třeba, aby se rozšířila právomoc těchto lékařů, specielně pokud se týče ošetřovatelek i správy.

V nemocnici musí býti lékař ředitelem a žádný správec.

Lékaři musí býti všechno podrobeno, poněvadž on nese veškeru zodpovědnost. Jednu věc bych tedy vytknul, která jest zvláštní a konečně pochopitelná.

Ve všech nemocnicích bylo snahou, engažovati chirurgy, jakoby celá medicina spočívala jen v chirurgii. Ne popírám, že výkony chirurgů jsou skvělé, ale přece si myslím, že ti páni odborníci, kteří se cele věnovali chirurgii, na ostatní nemocné, ač tito přicházejí také do nemocnice, nehledí a nemohou snad hleděti tímže okem, takže vlastně tito přicházejí zkrátka.

A tu myslím, že jest na čase připomenouti, že v takovýchto nemocnicích měly by býti také ordinariáty jiné, zejména ordinariáty vnitřních nemocí, pro gynaekologii, pro porodnictví, pro dermatologii a pro přijici.

Ano. pánové, požadavky lékařů těch nesou se také tam a plně se s nimi snáším, jestliže jsem měl příležitost, před lety ve zdejší zdravotní radě podati takový operát, aby byla zřízena v takovýchto nemocnicích, alespoň v čelnějších, místa prosektorů, místa tedy docela rovnocenná s primariáty. Musím připomenouti, že takových míst je nad míru třeba, a sice je jich třeba ke kontrole ordinujícího lékaře, a jest jich třeba ovšem ke kontrole vědecké. Jest třeba takového prosektora k vyšetřování, které praktikující lékař konati nemůže, jest konečně takového prosektora třeba i pro lékaře ostatního obvodu, on může jim býti nápomocen v konstatování nemocí infekčních. Musí to býti člověk odborně pathologicko-anatomicky a bakteriologicky vzdělaný.

Takového prosektora jest třeba i pro město samé i pro jiná města obvodu, jelikož může býti jim hygienickým, bakteriologickým rádcem, ano takového prosektora jest i třeba státu, neboť ho může použiti při vypuknutí jednotlivých epidemií, a jest ho třeba i soudům a doporučovalo by se, aby zejména agenda soudní pitvy takovým docela odborným prosektorům byla odevzdána a to proto, že tito mají zkušenost, a to od takového praktického lékaře, který se lopotí od božího rána do noci, nemůžeme žádati, aby po tolika a tolika letech měl tutéž zkušenost pathologicko-anatomickou, jako člověk, který ustavičně v oboru tom pracuje.

Nejhůře však na tom jsou, pánové, a slyšeli jste to, lékaři obvodní! To jest skutečně skvrna veliká, veliká křivda, která se lékařstvu činí; a povážíme-li, pánové, že ten minimální plat 400 zl. dává se i bohatějšími obcemi, že právě zřízením úrazoven i jiných institucí i těch veřejných nemocnic veliký nastal úbytek v praksi těmto lékařům, povážíme-li tedy, že lékaři teprve laskavostí sněmu takovou naději na malou pensi mají, zajisté uznáte, že domáhají se, seč mohou, zlepšení svého postavení, které jim patří.

Zejména bylo vytčeno na četných schůzích, jak těžce nesou, že jsou placení zrovna tak jako ti ponocní a že hledí a docíliti chtějí, aby placeni byli z pokladen zemských, neb nelze zneuznávati, že vybírání na lékaře obvodní znehodnocuje lékaře, štve obecenstvo proti lékařům a jest tudíž nedůstojno akademicky vzdělaného člověka takovým způsobem honorovati.

Další jejich požadavek jest, aby s občanské stránky konečně přiřknuto jim bylo pasivní právo volební do obcí. Pánové, vždyť obecní zastupitelstva rozhodují ve věcech lékařských, hygienických a jest třeba, aby lékaři tam byli.

Mohou-li býti úředníci členy parlamentu, snad dozajista mohou lékaři býti členy autonomních sborů.

Jiná trudná věc je obsazování míst. Jak všude, tak i zde nemorální protekcionářství všude bují.

Jest těžko ovšem proti tomu bojovati, jest těžko kázati, že jen kvalifikace má býti rozhodnou při obsazování jednotlivých míst, že jest to zájem obyvatelstva o zdraví své, aby jen na kvalifikované kandidáty bralo ohled. Vše jest marné; to nedá se snad jinak napraviti, než aby presentaci převzal odbor lékařský a sice ten odbor, který zákonem jest ustanoven, to jest komora lékařská.

A, pánové, není v tom žádné zkracování práv. Lékařská komora může sestaviti terno těch nejkvalifikovanějších a bude to vždycky výhodou pro dotyčnou obec, když jednoho z těch kvalifikovaných si vezme, než aby si vzala nějakého doktora s mokrým diplomem.

Dále, pánové, si stěžují lékaři na to, že disciplinární moc jest vykonávána nad nimi bez slyšení lékařského znalce.

V tom ohledu mohla by také býti učiněna náprava a sice v tom smyslu, aby při takovémto řízení také komora lékařská byla požadována o dobrozdání, aby byl slyšán lékař o tak zvaném deliktu lékařském, a spíše se podrobí takovýto lékař, než-li v tom obyčejném způsobu.

A hlavní věc, kterou žádají lékaři obvodní jest ta, že bude-li se dělati zákon nový, aby se nedělal ten zákon bez lékařů a nejenom bez lékařů obvodních, praktických, nýbrž také bez nás učitelů - lékařů, neboť i my máme interes na tom, abychom věděli, jakým způsobem práce vědecká jest honorována.

Ještě jedna věc, pánové, která také těžce doléhá na stav lékařský. Jest to, pánové, nemocenské pojišťování, úrazové pojišťování, jest to paušalování práce lékařské.

Jest to ovšem zákon říšský, a my zde takový zákon měniti nemůžeme; ale mluvím-li o stescích lékařstva, nutno, abych o této věci se zmínil.

Pánové, to jest věc hrozná. Paušály jsou tak vypočteny někdy, že přijde na jeden výkon lékařský několik haléřů (Hlas: 4 haléře), 4 haléře, to jest něco tak deprimujícího, že takový výkon, který vyžaduje nejen dlouhou výchovu, ale i značného vědění, takovým žebráckým způsobem jest honorován. A to jest právě to, čeho se lze obávati právem, že tato práce se znehodnocuje a že také i ten, pro něhož ta práce se koná, nemůže doznati správnost celého výkonu, poněvadž jest to nad fysickou sílu lékaře, aby náležitým způsobem vyšetřil všechny, kteří se k němu dostavili.

Kdo viděl jednou takovou ambulanci lakové pokladny, kde přijde 50-60 lidí během jedné hodiny, kteří musí býti vyšetřeni aneb chtějí býti vyšetřeni, tu lehce můžete si utvořiti obraz o tom, k jakým konsekvencím takové vyšetřování a taková procedura vede, a že to není naprosto v zájmu dělnictva, aby takovým způsobem bylo chráněno na svém zdraví.

Jsem u konce. Přednesl jsem Vám některé stesky a žádám, aby slova má nebyla oslyšena na místech kompetentních a to nejen v zájmu stavovském, nýbrž v zájmu obyvatelstva tohoto království.

Nám učitelům - lékařům nemůže býti lhostejno, že vzácné poznatky vědy, jež vštěpujeme svým žákům v úmyslu, aby přispívati mohli k úlevě v utrpení člověčenstva, surově ničeny jsou veřejnou institucí společenskou a zákony, jež tvořila ruka neumělá.

Nedělejte pro příště zákonů pro lékaře bez nich. (Výborně! Výborně! Řečníku se gratuluje. )

Nejv. maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. Rataj.

Dávám jemu slovo.

Posl. Rataj: Slavný sněme! Měl jsem v úmyslu promluviti v generální debatě při rozpočtu zemském o celé řadě mnohých důležitých záležitostech, týkajících se úzce zájmů venkovského obyvatelstva bez rozdílu stavů, jakož i promluviti o politické situaci, o které mluviti by bylo velice lákavým.

Než však výpady učiněné mladočeskou stranou v tomto sl. sněmu oproti předákům naší strany agrární, nutí mne, abych reagoval na ony výpady.

Byli jsme v tomto sl. sněmu vyprovokováni a jest povinností naší, abychom na tuto provokaci bezohledně odpověděli.

Slavný sněme! Za normálních poměrů při seriosnosti politických stran dostačila by zajisté věcná řeč pronesená včerejšího dne kol. panem Žďárským, aby osvětlila činnost funkcionářů agrárních a ukázala na jejich opravdovou práci, kterou vykonávají a svědomitost, s jakou úřad svůj zastávají.

Avšak nízký způsob předvolební agitace, jakou zahájila mladočeská strana pomocí nastrčené figury v osobě posl. Březnovského, nutí mne uchopiti se slova, abych jménem strany, ku které mám čest náležeti, nízké útoky mladočeské strany a hlavně její žurnalistiky, spojené ve známém souručenství se sociálními demokraty a realisty odrazil.

Jest to skutečně zjev chorobný, když táž strana, která před několika týdny před neslýchanými výpady na naši stranu zasedla s těmitéž předáky, které nyní tak ostouzí, za jeden stůl a s úlisnou tváří láká stranu naši do koncentrace.

Straší se sociálními demokraty a volá v zájmu národa nás proti rudé internacionále, a tu, velectění pánové, musím použíti slov, které zde promluvil pan Dr. Pippich, který mezi jiným uvedl, že snaha po koncentraci vycházela z nejlepšího vlastenectví, a připomínám jen jednu věc, která se stala ve Vídni v parlamentu.

Pánové! Z Vašich předních řečníků jeden mluvil při rozpravě o všeobecném hla-