Landesausschusses. (Beifall und Händeklatschen. )

(Abg. Dr. Kindermann ruft; Das möge man dem Kaiser vorbringen, wenn er nach Prag kommt!)

Herr Kollege Kindermann unterbricht mich mit den Worten, das möge Se. Majestät dem Kaiser vorgebracht werden, wenn er herkommt. Ich unterschreibe das voll und ganz. Se. Majestät soll sich überzeugen, wenn er herkommt, wie die Sachen im Lande wirklich sind. Mit dem Augenblicke, wo die Zweiteilung des Landesausschusses durchgeführt ist, mit dem Augenblicke, wo wir die Gewähr dafür haben, daß derartige eigenartige Angelegenheiten der deutschen Bezirke von einem deutschen Landesausschuß erledigt werden, mit diesem Augenblicke werden mir jenen Teil der Autonomie, den wir jetzt zugunsten der gemeinsamen Autonomie opfern sollen, mit größtem Vergnügen hergeben.

Das ist es ja, meine Herren, daß wir wissen und überzeugt sind, daß der Eigenart der Bezirke hier nie und nimmer Rechnung getragen wird, weil man die Verhältnisse nicht kennt. Wenn man sie kennen würde, so würde man seitens des Landesausschusses uns niemals den Vorwurf entgegenschleudern, den ich auf das Entschiedenste zurückweisen muß, daß die Beamten in deutschen Bezirken wahre Bettel- und Hungerlöhne bekommen, welche es den Beamten nicht ermöglichen, zu leben und zu sterben.

Meine Herren! Der sehr geehrte Herr Dr. Škarda möge vor seiner eigenen Türe kehren, er möge kehren vor der Türe der tschechischen Bezirke und uns so selig werden und unsere Einrichtungen uns so treffen lassen, wie es unseren Bedürfnissen entspricht. Es ist bereits im Laufe der gestrigen Debatte darauf hingewiesen worden, daß es nichts anderes ist, als die bedauerliche Armut der deutschen Bevölkerung in einzelnen Bezirken, welche es nicht ermöglicht, Juristen anzustellen, welche es nicht ermöglicht, daß Beträge von 2000 und 3000 Gulden oder 5000 bis 6000 Kronen, wie es in den reichen tschechischen Bezirken der Fall ist, den Bezirkssekretären gezahlt werden. Wenn wir es tun könnten, würden wir es gewiß tun.

Ich gestatte mir darauf hinzuweisen der sehr geehrte Herr Referent für Bezirksund Gemeindeangelegenheiten hat dies nicht

bemerkt - daß wir Bezirke haben, die eine Steuerkraft von 40. 000, 45. 000 und höchstens 50. 000 Kronen aufweisen.

Wie man auf diese Weise eine derartige Belastung unserer Bevölkerung zumuten kann, ist mir vollkommen unerfindlich.

Und dazu noch eines.

Gerade die Armut unserer Bevölkerung, wenn wir unseren Aufgaben in autonomer Beziehung nachkommen wollen, zwingt uns in dieser Hinsicht haushälterisch zu sein, und ich habe bereits darauf hingewiesen, daß in einer Reihe von Bezirken das Amt eines Bezirksvertretungs-Sekretärs verbunden ist mit anderen Ämtern aus dem Grunde, weil naturgemäß wir einen derartigen Sekretär nicht so zahlen können, daß er eine Lebensexistenz haben kann.

Wenn also der sehr geehrte Abgeordnete Dr. Škarda darauf hingewiesen hat, daß diese und diese kleinen Beträge bezahlt worden sind, muß ich darauf hinweisen, daß jedenfalls in jenen Bezirken, in denen so kleine Beträge gezahlt werden, das Amt eines Bezirksvertretungs-Sekretärs bedauerlicherweise sehr häufig verbunden ist - und es wird dies nur hervorgerufen durch die überaus traurigen wirtschaftlichen Verhältnisse unserer meisten deutschen Bezirke - mit einem anderen Amte, so daß für sie nebenher eine kleine Entlohnung für die Bezirkssekretäragenda entfällt.

Meine Herren, die ganze Angelegenheit zeigt eben wieder und damit komme ich zum eigentlichen Gegenstände, der uns heute beschäftigt, daß derartige Änderungen, nämlich solche, welche hervorgerufen wurden durch die gestrige Abstimmung, absolut nicht im Rahmen einer Debatte eines so großen Landtages ihre günstige Erledigung finden können.

Das zeigt eben, daß es nichts anderes ist als Starrsinn von denjenigen Herren, welche berufen waren, selbst einen Antrag zu stellen auf Rückverweisung an die Kommission und daß derartige Angelegenheiten lediglich im Rahmen einer kommissionellen Verhandlung dessen, was heute und gestern hier gesprochen und verhandelt wurde, eine günstige Erledigung finden können.

Ich möchte, meine Herren, aber auch mir gestatten, darauf hinzuweisen, daß das, was Kollega Eppinger gesagt hat, uns aus dem

Herzen gesprochen wurde, daß wir dagegen entschieden protestieren, wenn einmal eine Abstimmung zu unseren Gunsten stattgefunden hat, daß nächsten Tag noch eine derartige legislatorische Schmuggelware, wenn ich so sagen kann, hereingebracht wird, und heute mit Hilfe einer kleinen Abänderung dasselbe, was gestern abgelehnt wurde, einem anderen Paragraph zugefügt werden soll.

Ich protestiere namens der deutschen Abgeordneten gegen ein derartiges Vorgehen und bitte sehr, meine Herren, doch wohl sich zu überlegen, ob Sie die Ruhe und Arbeitskraft des Landtages durch einen derartigen Beschluß, durch eine derartige neuerliche Majorisierung diesem verhältnismäßig doch nicht so bedeutungsvollen Gegenstande gegenüber in Frage stellen wollen.

Das gebe ich Ihnen zu erwägen, indem ich neuerlich protestiere gegen die gegen unsere deutschen autonomen Bezirke erhobenen Angriffe und die denselben angetane Schmach! (Lebhafter anhaltender Beifall und Händeklatschen. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. poslanec Kalina.

Dávám jemu slovo.

Posl. Kalina: Slavný sněme! Pan Dr. Reiniger, ještě dříve než jsem započal mluviti, praví již, že budu mluviti ve své vlastní věci. Já jsem již včera, pane doktore prohlásil, že mé poměry služební po stránce materiemi jsou lépe upraveny, než předloha dnešní vyhlíží.

Pro mou osobu tedy nemluvím, ale, pane doktore, jako se zde mluví často a velmi mnoho z oken před volbami, mám tím více nejen právo ale i povinnost, abych právě jako příslušník stavu, který vykonával a vykonává dosud poctivě povinnost, abych se ujal lidí, kteří zde skutečně byli dnešním jednáním postaveni - o německé okresy se nestarám - na roveň žebrákům.

Samosprávný úředník byl postaven skutečně jako žebrák před celé forum tohoto slavného sněmu.

Při žádné příležitosti ještě neviděli jsme takový zjev. jako právě v dnešním sezení, aby se zde téměř celou hodinu v samotné

síni za přerušeného sezení vyjednávalo o tom, jestli se má dáti okresnímu úředníku tolik služného, aby mohl býti živ.

Unes jsou poměry dělnictva, poměry všech kategorií úřednictva a i poměry lidí, kteří za mzdu pracují, lakovým způsobem upraveny, aby alespoň trochu přiměřeně odpovídaly životním potřebám; životní potřeby takovou měrou rostou, že to, co bylo před 40 lety, ano snad ještě před 10 lety možným, dnes více možným není.

Velectění pánové, úplně chápu to. co mi zde řeknete, že jsou skutečně chudé kraje, že jest skutečně chudé obyvatelstvo, které těžce nese každý náklad.

Ale velectění pánové, ze své zkušenosti mohu říci. že ti malí chudí lidé, když s nimi úředník zachází lidsky a jest jim rádcem a koná pro ně z ochoty práce, které by musili draze jinde zaplatiti, že ti nejsou proti tomu. aby tomuto úředníku také poctivě za jeho práci se zaplatilo přiměřeným služným

Nestavím se na stanovisko popularity, nestavím se na stanovisko, jak pan Dr. Eppinger řekl, finančních snad obtíží a finančních úvah, stavím se na stanovisko prosté lidskosti a sociální spravedlnosti, na které již také pan přísedící zemského výboru, pan Dr. Škarda poukázal. Při tom při všem jen jedné věci musím litovati a jedna věc zde jest, která skutečně dnes překáží kompromisu, totiž, že zde se včera objevila nahodilá majorita jednoho hlasu, a pochopuji pánové na německé straně Vaše politické postavení, že dnes nechcete povoliti a zmenšiti význam Vašeho včerejšího úspěchu.

A to má odnésti celá řada úřednictva, která poctivě svou práci koná. Pro poslance na české straně jest to mravním naučením a přímo výčitkou, že zaviněno to bylo prázdnotou lavic právě českých a nepřítomností mnohých českých poslanců, že tato otázka, která po plných 34 let a ne po 15 let, jak bylo řečeno, na brány tohoto sněmu buší, nebyla vyřízena.

Neboť včera ve skutečnosti kompromis byl udělán a Němci byli by se dali prostě přehlasovati, vždyť jim předloha podává tolik výhod, dává jim tolik naproti zemskému výboru vítězství, že stejného v žádné jiné předloze, dosud cestou kompromisu až v samém sněmu, nebylo dosaženo, a v žádné předloze dosud tolik porážek zemský výbor neutrpěl.

Tedy Vy jste, pánové na německé straně, svého vítězství dobyli.

Velectění pánové, po debatě dnešní stojí věci jinak. Budu hodně upřímným. Každý má právo na život.

Přiznávám, že v malém okresu těžce lidé platí, ale také právě v malém okresu vykonává úředník daleko více práce než úředník v okresu velkém. Úředník ve velkém okresu vykonává ponejvíce jen práce konceptní a jiní úředníci vedle něho práce manipulační, práce účetní, práce cestmistra a tak dále, ale v malých okresích právě jest jen jediný úředník, který musí všechno vykonávati a za to, že má ten člověk čtyřikrát, ba pětkrát tolik práce, nezaslouží, aby se mu dostalo alespoň existenčního minima?

Velectění pánové! Nedávno jednalo se o  úpravu poměrů učitelstva, a bylo mu i   ve venkovských okresích přiznáno minimální služné a existenční minimum, jednalo se o úpravu poměrů všech kategorií úřednictva a zřízenců státních na radě říšské. Sluha, velectění pánové, dnes u soudu má v celé řadě okresů více než autonomní úředník, od kterého se žádá mimo jeho práci i povinnost, aby se také representoval, od kterého se žádají povinnosti veřejné, od kterého se žádají povinnosti mimořádné, kdežto tam od toho člověka se nežádá docela ničeho mimo jeho povinnosti. Nikomu to nezavidím, naopak jsem toho náhledu, ať jest každý placen podle zásluhy. Hoden jest dělník mzdy své všude a za každých okolností.

Jedno, velectění pánové, jest jisto. Dnes padly všechny výmluvy, že jedná se o otázku nacionální, že jedná se o znásilnění autonomie se strany zemského výboru, neboť sami jste přiznali, pan dr. Eppinger to přiznal, že není pravda, že jedná se Němcům o otázku nacionální.

Na druhé straně jste získali v předloze takových ústupků, o kterých jste jistě myslili, že není vůbec možno jich docíliti naproti zemskému výboru. Ve skutečnosti to ustanovení, že zákonem zemskému výboru vyhraženo jest právo zkoumati každé usnesení okresního zastupitelstva přijmutím návrhu dra Herolda ze Žatce úplně jest na hlavu postaveno, a ve skutečnosti eventuelní právo zrušovací zemského výboru jako odvolací instance přijetím návrhu dra Herolda bylo zrušeno, poněvadž se vyhražuje, že zemský výbor nesmí vůbec mluviti do záležitosti ustanovování úředníků, kdežto dosud v případu rekursu mohl zemský výbor k podanému rekursu rozhodovati. Tedy docílili jste více, než jste dovedli a nač jste si před třemi dny ani nepomyslili. Odpusťte, že zde mluvím jako příslušník stavu, ale jestli se mluví takovým způsobem o intelligenci. o úřednících, jako se děje z německé strany, pak to není jen políček ve tvář úředníkům, nýbrž jest to políček veškeré intelligenci vůbec na obě tváře. Mluvilo se ku př., že okresní tajemník vykonává pouze manipulační práci, a jestliže sekretář u okresního hejtmanství nemusí míti právnickou kvalifikaci, proč prý ji potřebuje okresní tajemník.

Pánové, kteří jsou okresními starosty anebo členy okresních výborů, ať strany české neb německé, neb velkostatkáři, dobře vědí, že ten sekretář okresního hejtmanství vykonává opravdu jen manipulační práci, vyplňuje zbrojní lístky, vede evidenci vojenskou, živnostenskou agendu záznamní nespornou, kdežto tajemník okresního výboru vyřizuje skutečně agendu právnickou, spornou, stále vzrůstající, a musí vykonávati často sám to, co mnohdy samosprávný sbor vykoná. Tajemník se činí mnohdy zodpovědným toho, co většina kollegia učiní a mnohdy sám nese následky toho. Výkonnou silou jest skutečně úředník. A když chce povinnosti své poctivě konati a koná je, potom své služné vrací ne jednou, nýbrž desetkrát svému okresu a jeho obyvatelstvu výsledky své práce zpět.

Jestli se bráníte proti tomu, aby poměry byly upraveny, nečiníte věc spravedlivou a bráníte se proti něčemu, co v samém srdci uznáváte. Vždyť většina pánů z německé strany do očí mně samotnému řekla, že to shledává zcela spravedlivým, aby okresní úředníci měli své poměry upraveny.

Nuže, co vám srdce a svědomí velí, přiveďte k platnosti činem, neboť jinak Vaše humanitní řeči by vypadaly jako pokrytectví. Velectění pánové, nebudu následovati pana dra Schreinera na pole zase nacionálního německého požadavku rozdělení zemského výboru atd., on činil výčitky zemskému výboru, že jest nespravedlivý, že nespravedlivou jest většina, která jest ve sněmu. Co je to za většinu, o tom jste se včera na vlastní oči a svým vítězstvím přesvědčili. Želím toho, trpce toho želím, že páni velkostatkáři, u nichž 100, 200 anebo 300 zl. nemá žádného významu, jež jedna honební partie stojí mnohdy více, než služné okresního úředníka, že se našli lidé, kteří nemohou zvednouti ruce pro to, aby upraveny byly poměry úředníkům okresním a vykonal se čin sociálně spravedlivý.

Co je majorita, když ji máme každou chvíli z rukou?

Zde se jednalo o věc celého stavu o věc jak českých tak německých úředníků Řeknu vám něco. Představoval bych si tu autonomii a to právo sebeurčování docela jinak, než bylo řečeno. Pochybuji, že z této debaty vyjde zákon, který bude spravedlivou odměnou a spravedlivým vyrovnáním mezi prací a mzdou.

Neboť, jest-li se začne kompromisovati a smlouvati bude to na účet minimálného služného. Minimální služné bude sníženo. My jsme nadělali dost bolestných kompromisů v komisi. My jsme se s těžkým srdcem s německými členy komise shodli. My jsme myslili, že, když jsme přijali jejich kompromisní návrhy, předloha jest zachráněna.

Měli jsme tam množství petic od úředníků a okresů, kteří se bránili proti těmto návrhům kompromisním, a Vy sami jste také od německých úředníků petice takové dostali.

Mluví se o tom, že se autonomie zruší určuje-li se služné a kvalifikace zákonem

Činím návrh, který sice ve sněmu nemůže býti odhlasován, ale nebude-li předloha spravedlivým vyrovnáním mezi prací a mzdou, pak Vy všichni, pánové, kteří zasedáte v okresním zastupitelstvu, když ne jako okresní starostové, tedy jako členové okresního výboru neb zastupitelstva i páni velkostatkáři, kteří máte velký vliv v okresních zastupitelstvech a nechcete zákonnou úpravou prý poškoditi autonomii, učiňte právě se stanoviska autonomního návrh, aby autonomie sama upravila poměry úřednictva, tam kde upraveny nejsou, tak, jak to předloha žádá, a úřednictvo bude první, které řekne, že jest mu to milejší, když jeho vlastní lidé jeho práci oceňují, nežli když mají o poměrech jeho jednati tam, kde porozumění není.

Učiníte-li tak, potvrdíte, že autonomisté skutečně jste a že Vám nic jiného při předloze nevadí, nežli domnělá obava s autonomního stanoviska.

Mám obavu, že předloha po jistých kompromisech, které budou přijaty, z daleka nebude odpovídati tomu, po čem touží a nač má spravedlivý nárok úřednictvo. Bude asi velká řada okresů, pro které důležitá tato předloha nebude míti významu.

Pustíme-li se do kompromisování o minimálním služném a snížíme minimum, rozšíří se ještě počet okresů, pro jichž úředníky nebude míti předloha významu vůbec a proto upravte poměry doma sami a nebuďte autonomisty a humanisty jen ústy a pomozte žíti otcům rodin a dětí, kteří pro lid Váš doma pracují! (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásil se ještě ke slovu pan poslanec Kubr.

Es hat sich noch zum Worte gemeldet der Herr Abg. Kubr als Proredner.

Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Reiniger:

Abg. Dr. Reiniger: Hoher Landtag! Wenn ich die Situation im hohen Hause überblicke, so komme ich eigentlich zu dem Urteil, daß wir schon im Beginn der Obsuktion uns befinden und nicht mehr in einer regulären Debatte.

Denn die Reden, die die unmittelbaren Herren Redner vor mir vom Stappel gelassen haben, hatten mehr oder minder schon obstruktierenden Charakter, und ich schließe nicht einmal die Rede meines unmittelbaren Herrn Vorredners aus.

Bei seinem lebhaften Temperament wissen wir, daß er sich nicht durch Rücksichten aus die Obstruktionsstimmung im Hause abhalten lassen würde, sich Dinge, die er auf der Leber hat, von derselben zu reden. Ich kann aber leider gerade dem Herrn Vorredner am allerwenigsten die Berechtigung einräumen, in der Frage, die uns jetzt beschäftigt, ein unbefangenes Urteil auszusprechen. (Rufe: Hört!)

Denn, meine Herren, er ist ja selbst in der Lage. Vorteile aus diesem Gesetze zu ziehen, wenigstens für die Zukunft - wenn auch nicht unmittelbar, bezüglich der Höhe seines dermaligen Gehaltes - und da kann man bei ihm nicht von Unbefangenheit sprechen. (Rufe: Hört!)

Wenn ich das Wort ergriffen habe, so geschieht dies deswegen, weil ich nochmals in letzter Stunde die Herren davor warnen will, in eine Sache, welche ausnahmsweise - infolge des getroffenen Kompromissses einen weniger nationalen und politischen, sondern mehr einen sachlichen Charakter hat, in eine solche Sache, unnötige Erregung hineinzutragen.

Wie ist die Situation entstanden, zu der wir jetzt gelangt sind?

Meine Herren, Sie werden sich erinnern, daß wir Deutschen bereits in der Generaldebatte und später bei der Spezialdebatte in verschiedenen Ausführungen dargetan haben, daß wir vor allem prinzipielle Gründe gegen das Gesetz haben, aber nur solche sachlicher Natur, daß wir fetner Einwendungen haben in individueller Beziehung und wir haben bereits dargelegt, welcher Natur diese unsere Bedenken sind.

Wir haben namentlich die Gehaltsfrage als eine solche bezeichnet, die sich unmöglich für alle Bezirke einheitlich regeln läßt und haben darauf hingewiesen, daß in bestehende Verhältnisse eingegriffen würde, welche sich als sehr zweckmäßig und sachdienlich erwiesen haben.

Wir haben daraus hingewiesen, daß, wenn es auch scheint, ein Bezirksbeamter hier und da einen geringen Gehalt bezieht, sich das damit aufklärt, wenn man ermißt, daß er vielleicht anderweitige Einkünfte außerdem bezieht.

Auch der Fall Görkau, den der Herr Kollege Dr. Škarda erwähnt, hat zum angeblichen Beweis dafür, daß wir unseren Beamten "Hungerlöhne" zahlen, - ein Ausdruck, den ich nur zurückweisen kann im Namen unserer Bezirke - auch dieser Fall ist ein solcher, daß der betreffende Beamte zugleich Gemeindesekretär ist, also noch ein anderes Nebenamt versieht außer dem des Bezirkssekretärs.

Sie können, meine Herren, ganz ruhig die Fürsorge für unsere Beamten unseren Bezirken überlassen. (Bravo!) Es ist ganz unnötig, daß die Herren von der tschechischen Seite außer den vielen Sorgen, die sie gewiß haben, (Heiterkeit) auch noch die Sorge um die deutschen Beamten der deutschen Bezirke auf sich laden. (Beifall. )

Die wird vor Allem uns obliegen, und ich kann Sie nur versichern, daß uns nichts ferner liegt als uns unseren Verpflichtungen zu entziehen. (Beifall. )

Wir Deutschen sind zwar nie Freunde einer unnötigen Bureaukratisierung in irgend einer Verwaltung gewesen, wir legen kein Gewicht daraus, immer mehr und mehr Beamte zu schaffen, aber wir sind gerne bereit, wirklich notwendige Arbeit und wirklich geleistete Arbeit auch anständig zu bezahlen.

Das war immer eine Eigenschaft der Deutschen und wir haben dies auch allenthalben in der Verwaltung in Deutsch-Böhmen befolgt. Es fällt uns nicht ein, uns etwa auf den Standpunkt zu stellen, daß die Gehalte in den deutschen Bezirken unter allen Umständen so aufrecht erhalten bleiben, wie sie jetzt sind und daß hier keinerlei Erhöhung eintreten soll.

Wogegen wir uns wenden, ist, daß wir uns nicht von dem Landesausschusse Forschriften machen lassen wollen.

Unsere Bezirke sind mündig und in der Lage, selbst die nötigen Vorkehrungen zu treffen.

Wir haben wiederholt erklärt: Wir brauchen keine Vormundschaft vonseiten des Landesausschusses! (Beifall!) Sie dürfen sich nicht wundern, wenn wir immer wieder auf diesen Punkt zurückkehren.

Der böhmische Landesausschuß genießt nicht unser Vertrauen, dagegen ist einmal nichts zu machen.

Ich brauche nur auf eine Äußerung hinzuweisen, welche vor einiger Zeit Herr Dr. Kramář über den Landesausschuß gemacht hat.

Er hat ihn ausdrücklich als Ihren Landesausschuß bezeichnet und das ist ja auch vollkommen wahr.

Der Landesausschuß ist nicht unser, er ist Ihr Landesausschuß, und Sie werden es daher begreiflich finden, daß wir nicht dafür schwärmen, daß dieser Ihr Landesausschuß überall dort hineinredet, wo nach unserem Ermessen nur wir allein zu reden haben und dazu gehört auch die Regelung unserer Bezirksverwaltung.

Wenn Sie sich dazu entschließen wollten, unserer Kardinalforderung, die wir in dieser Beziehung seit jeher aufgestellt haben, zu entsprechen und wenn Sie in eine Sektionierung des Landesausschusses in eine deutsche und in eine tschechische Abteilung einwilligen würben, dann würden wir einer solchen Gesetzesvorlage ganz anders prinzipiell gegenüberstehen. Dann hätten wir auch keine Bedenken uns in ähnlicher Form, wie es die Vorlage vorschlägt, einem Solchen Landesausschusse unterzuordnen.

Denn wir sehen ein, daß eine solche Organisation immer etwas Schrofferes, etwas Strammeres an sich hat und daß sie eine gewisse Zweckmäßigkeit besitzt, die wir nicht leugnen wollen.

Nun haben Sie aber die Bedenken, die Wir hegen und auf Grund deren wir die Rückverweisung der Vorlage an die Kommission und deren Umarbeitung verlangen und die gewiß von unserem Standpunkte aus begründet waren, nicht beachtet und uns einfach niedergestimmt. (Lebhafter Beifall links!) Ich will nicht untersuchen, ob der Standpunkt politisch gerechtfertigt und ob es zweckmäßig ist, baß man, wenn von einer größeren Gruppe der Wunsch ausgesprochen wird, eine Sache, die man als noch nicht spruchreif ansieht, zurückzuverweisen, darüber einfach zur Tagesordnung übergeht.

Jedenfalls trägt dies nur dazu bei, die Stimmung zu reizen und Aufregungen zu schaffen, wo sie nicht nötig sind. (Rufe: So ist es!)

Sie haben ja selbst die Konsequenzen gesehen. Im Laufe der Verhandlung haben wir Recht behalten. Eine andere Gruppe hat sich ganz selbständig auf Grund eigener Überzeugung, ohne Besprechungen mit uns, unserer Ansicht angeschlossen, baß man die Gehaltsfrage nicht so ohne weiters abtun und die Vorlage nicht ohne gründliche Vorbereitung hinnehmen kann.

In dieser Beziehung ist ein positives

Votum des Landtages nicht gefallen, sondern nur ein negatives. Man hat nur erklärt, daß man die Gehaltsvorschläge der Vorlage nicht so ohne weiteres, nicht ohne Einschränkung und nicht ohne Unterschieb bezuglich der einzelnen Bezirke, akzeptabel finden kann. Eine ganze Reihe von Möglichkeiten wäre gegeben, um sachlich Vielleicht eine Klärung der Meinungen herbeizuführen.

Es wäre da möglich, daß man die Bezirksvertretungen namentlich aufführt, für welche die Notwendigkeit besteht, juristisch gebildete Beamte zu bestellen oder Nebenbeamte zu bestellen.

Es wäre möglich, daß man bloß eine Gehaltgrenze nach unten, also einen Minimalgehalt für die verschiedenen Beamten, einführt, daß man eine Bestimmung ausnimmt, wonach die Anstellung juristisch qualifizierter Beamten, die Anstellung von Nebenbeamten und Fachbeamten nur für jene Bezirke bindend sein foll, welche ein für allemal erklären, daß sie sich selbst dieser Bestimmung unterwerfen. Jedenfalls ist eine ganze Menge von Bestimmungen denkbar, welche einer Klärung bedürfen, über welche man aber hier im Plenum doch unmöglich mehr einig werden kann. Die ganze Form der Verhandlung hier bringe es schon mit sich, daß man derlei Sachen im Hause selbst nicht erschöpfend zur Sprache bringen und darüber nicht zu Kompromissen gelangen kann. Das geht in einer vollen, gesetzgebenden Körperschaft, wie es der Landtag ist, unter solchen Umständen niemals an.

Es hat sich aus der Abstimmung über den § 19 ergeben, wie begründet unser Einwand dagegen war.

Es wäre Ihnen dann erspart geblieben, daß ein Gesetz, welches auf dem desten Wege ist, wie es steint, angenommen zu werden, jetzt im Hause in einer unvollkommenen Gestalt auftaucht, in einer Form, welche nur einen Torso darstellt, den man nicht Verwenden kann. Sie sehen es auch ein und im Drange kommen Sie zu einer sonderbaren, ich sage nur sonderbaren Idee, über das Abstimmungsresultat, welches ein Vollständig normales und regelmäßiges gewesen war und sich innerhalb des Rahmens der Geschäftsordnung Vollzogen hat, nicht unter Einfluß von agitatorischen Einflüssen oder Einflüssen politischer Natur dadurch hinwegzusetzen, daß dieses Abstimmungsresultat heute ersetzt werde durch ein

neues, weil Sie heute mehr von Ihren Leuten zur Verfügung haben und weil Sie meinen, daß heute auf der anderen Seite einige Herren mit Ihnen stimmen, und da Sie wissen, daß die Majorität nur eine geringe war.

Meine Herren! Haben Sie denn nicht das Gefühl, daß es dem Geiste und dem Sinne jeder Verhandlungsmethode widerspricht, wenn man gewissermaßen das Prinzip zum Durchbruche bringen will, baß man eine einmal mißglückte Abstimmung in dieser Form so oft wiederholen läßt, bis man endlich einmal durch einen Zufall die Gegenseite niederstimmt. (Lebhafter Beifall links).

Meine geehrten Herren! Das sind doch keine Grundsätze, das sind keine Leitideen für die Verhandlungen in parlamentarischen Körperschaften, und Sie, die doch ein so großes Gewicht auf die Bedeutung, die Ehre und das Ansehen des böhmischen Landtages legen, bekanntich ein viel größeres als wir (Heiterkeit). Sie sollten doch vor allem diejenige sein, welche den Landtag nicht so mißbrauchen sollten, welche sein Ansehen nicht in so arger Weise schädigen sollten, als es geschehen würde, wenn Sie ein ernstliches Abstimmungsresultat zu einer Komödie Disqualifizieren.

Also, meine Herren, ich glaube, bleiben Wir ruhig und sachlich bei der Angelegenheit, wie sie liegt, erinnern wir uns, baß es sich hier nur um sachliche Widersprüche handelt, erinnern wir uns daran, daß alle Parteien des hohen Hauses ihre wohlwollende Erklärung abgegeben haben und wiederholt abgegeben haben, erinnern wir uns daran, baß uns nichts ferner liegt, als den gerechten Wünschen der Beamten etwa nicht entgegenkommen zu wollen.

Was für Bedenken können Sie jetzt dagegen haben? Das Einzige, was in dieser Situation möglich ist, zu tun, nämlich dafür zu sorgen, daß die Angelegenheit an den Landesausschuß zurückkommt und bort mit uns neuerlich durchberaten wird.

Wir sichern Ihnen unsere Unvoreigennommenheit an der Sache und unser Wohlwollen zu, und versichern Sie, baß auch wir das äußerste Interesse daran haben und die ernstliche Absicht zeigen werden, diese Angelegenheit an einem für die Beamtenschaft gedeihlichen Ende zu führen. Sie sollen nicht zu furz kommen. Das hätten Sie gestern machen können, geehrte Herren, dann hätten wir einen ganzen Tag gewonnen und Sie wissen ja, daß uns jede Stunde von dieser Session von Wert sein muß. Aus diesem Grunde glaube ich auch, Ihre Aufmerksamkeit nicht länger in Anspruch nehmen zu sotten, und schließe daher meine Ausführungen. Bravorufe! Lebhafter Beifall)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu pan posl. Kubr.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Kubr: Slavný sněme! Celým jednáním ve sněmu i v komisi pro úpravu platů úřednictva dokázala česká strana agrární, že jí velice záleží na tom, aby poměry i platy úředníků při samosprávných úřadech byly upraveny o to dle práva a spravedlnosti.

To dokázali jsme především jednáním našeho kolegy-člena komise, to dokázali jsme i prohlášenim téhož člena komise v tomto staroslavném sněmu a to dokázali jsme i včerejším hlasováním.

Ale, velectění pánové, dnes utvářily se poměry takovým způsobem, že opravdu zdá se mi, že jednání o posledních paragrafech má se státi skoro těžištěm, zdali tento staroslavný sněm má dále pracovati čili nic. Poněvadž pak záleží nám na upravení všech záležitostí, zemských záležitostí právě tak, jako na tomto zákoně, a poněvadž dlouhými sermony zdrželi bychom ještě projednání všech záležitostí a zákon tento snad i zmařili, jsem toho náhledu, že bude lépe, když zprávu tuto vrátíme ještě jedenkráte komisi, aby o zbývajících ještě paragrafech znovu pojednala, rozhodla a sněmu v krátké době zprávu třeba i ústní podala. Žádáme však určitě, a tu snažnou žádost činíme na slavný sněm, aby komise práci tuto, pokud možno nejvíce urychlila, a svoji zprávu, pokud možno nejpříznivější podala. (Výborně!)

V důsledku toho činím následovní návrh: »Slavný sněme království Českého, račiž se usnésti: Zpráva komise pro úpravu poměrů úředníků okresních o návrhu zákona, kterým se upravují služební poměry úředníků při okresních výborech v království Českém č. tisku CDLXXXVII. vrací se