exekutivě obdobně, jako má občanstvo účast ve vykonávání moci zákonodárné.

Vnitřní důvod samosprávy shledává se jednak v principu veřejné povinnosti občanstva jednak v representativním ustrojení orgánů správních, a konečně také v tom, že obsáhlý obor záležitostí veřejných lze lépe a výhodněji a také levněji opatřiti volenými orgány. Při tom se klade váha na to, že úkoly svěřené representativním zřízeným orgánům lokálním nejsou o nic méně úkoly veřejnými, než kterékoliv jiné úkoly státní, že však míra zájmu veřejného na úkolech správních, samosprávě svěřených není stejná, takže se nejeví nutným zabezpečiti opatření všech úkolů těchto stejně přísnými kautelami orgány lokální omezujícími.

Kdyby tomu mělo být tak, jak nám vysocevážený pan dr. Funke vylíčil, pak bychom měli se říditi vždycky při zákonodárství zemském těmito zásadami a pak bychom celou řadu zákonů, které skutečně byly odhlasovány v tomto slavném sněmu, byli nesměli přijati.

Pak by nebyly přípustny zákony zdravotnické, zákon ze dne 14. ledna 1893 o lesním hospodářství, kterými slavný sněm mnohem podstatněji a ve větší míře osekal autonomií. Abych doložil své tvrzení uznaným zákonem, ukazuji na odstavec 13. zákona z 15. března 1888, dle kterého byly upraveny veřejnoprávní poměry všeobecných veřejných nemocnic českých, ve kterémžto odstavci zemskému výboru v mnohem větší míře přísluší dozor a ingerence, nežli se to děje zákonem, který právě projednáváme. Vedle § 13. každé jmenování lékaře při všeobecných veřejných nemocnicích budiž k potvrzení předloženo zemskému výboru, jenž potvrzení to udělí, vyslechna prve politický zemský úřad.

Řídícím (ordinujícím neb primárním) lékařem všeobecné veřejné nemocnice může býti jmenován toliko ten, kdo předně na některé universitě domácí dosáhl hodnosti doktora veškerého lékařství (pokud se týče hodnosti doktora medicíny a chirurgie a magistra porodnictví) a za druhé buď v některé všeobecné veřejné nemocnici neb jiném ústavu humanitnímu alespoň po dvě léta konal služby lékaře sekundárního (po případě assistenta neb operatéra) anebo nejméně po tři léta zaměstnán byl buď ve veřejné službě zdravotní nebo soukromou praksí lékařskou.

Je-li více uchazečů, rozhoduje doba služby ve všeobecné nemocnici, i náleží přednost těm, kdož konali služby jako primáři, sekundáři, asistenti neb operatéři a podali o své zvláštní způsobilosti doklady.

Ustanovení správních úředníků nemocničních potvrzuje výbor zemský.

Jak vidno z toho, neváhal zemský sněm a bylo to za souhlasu Němců, vstoupiti do okleštění autonomie zemské, poněvadž se to rozumělo samo s sebou; zde neváhalo se dáti souhlas tomu, aby jisté kvalifikované osoby jisté úkoly vykonávaly, v tomto ovšem případě doktoři medicíny, jak jinak býti nemohlo.

Slavný sněme, kdyby tento názor pana dra Funka byl platný, pak by každý rozvoj stal se nemožný a na místě dalšího organického vývinu naší autonomie byl by zde ztrnulý útvar, který by byl nepopiratelně vývojem dalších událostí předstihnut.

Přísedící zemského výboru, který předložil předlohu, kterou projednáváme, dr. Škarda zde ukázal na zastupitelstva některých zemí a uvedl zde v dosti stručném způsobu, kterak v Prusku, Bavorsku a Itálii municipia tamější mají jisté kvalifikované úřednictvo, které je podporuje a slouží jim jako instruktoři, jež krátce a dobře mají za úkol býti orgány pomocnými.

Nechci se do vyličování všech těchto institucí pouštěti, nicméně však pokládám za svou povinnost, abych ukázal na tomto místě na Anglii, o které se zmínil přísedící zemského výboru pan dr. Škarda jen letem a o jejímž zřízení municipálním i hrabském chci blíže promluviti proto, poněvadž Anglie jest ona země, kde zřízení autonomní má, abych tak řekl, svůj kořen, a podle jejíž vzoru na mnoze zřízení autonomní v mnohých zemích se napodobuje.

V anglickém municipálním a hrabském zřízení, pokud se administrativy týče, jest vedle plného výboru a stálých jeho komisí zřízeno pevné místo úředníka kvalifikovaného jako orgánu přípravného, poradního a výkonného, a to tak, že některé z úřadů jsou předepsány jako nezbytné. Anglické municipium musí ustanoviti dva úředníky, z nichž Town Clerk, chéf městské kanceláře a právní rádce municipální rady, musí míti nejméně kvalifikaci vyžadovanou pro advokacii při soudech nižších; druhý, zákonem předepsaný úředník, je pokladník.

Hrabské rady musí po zákonu ustanoviti pro účely administrativní několik úředníků. Jsou to Clerk of County Council s kvalifikaci advokátní a působností obdobnou, jakou v městech má Town Clerk; dále jest to County Treasurer, pokladník, County Acconutant, úředník účtárenský, dále chéf hrabské policie, silniční inženýr atd. atd.

A všichni tito úředníci mají předepsanou kvalifikaci zákonnou.

Slavný sněme, také v našem starém hospodářství obecním byla v zásadě vyslovena povinnost ustanoviti úředníka, a sice § 83. obecního zřízení z r. 1849, vedle kterého pro každou obec ustanoviti se musí jedna způsobilá síla k pracem kancelářským.

Ve staré patrimoniální době byla účast úřednictva ve správě zabezpečena podrobnými předpisy o složení magistrátů - a všem pánům jest zajisté známa působnost bývalých purkmistrů, radních a syndiků byli ustanovováni krajskými vládami na základě veřejně vypsaných konkursů.

V Dolních a Horních Rakousích dokonce bylo předepsáno, že všichni političtí úředníci musí se vykázati zkouškami ze zákonů politických a zřízení zemského, což ovšem předpokládalo, jak se samo sebou rozumí, absolvování právnických studií.

Z těchto příkladů jest jasno, že cizí zákonodárství, ano i starší zákonodárství domácí, pokládala za nutné a potřebné, aby samosprávné obce a okresy měly své odborně vzdělané úřednictvo. Pánové, podklad samosprávy není ohrožen tím, když se vyžaduje inteligentní úřednictvo, pokud možno nejvzdělanější, poněvadž toto úřednictvo jest jen orgánem přípravným a poradným, ježto rozhodování o záležitostech dotyčných obvodů se týkajících vždy spočívá ve sboru autonomním, svobodně voleném.

Slavný sněme, dovoluji si ještě poukázali na okolnost, která se mně zdá býti velice důležitou při posuzování nutnosti, aby kvalifikace právnická byla zavedena. Jest to působnost obecních zastupitelstev, jakožto instancí odvolacích. Přes tuto okolnost přechází se velice snadno k dennímu pořádku, a páni členové okresních zastupitelstev do vlastní povahy jednotlivých prací a případů při svých debatách se nepouštějí. Jest zajímavo, že jest to právě zemský výbor, který s houževnatostí hájí tuto předlohu a opět a opět ji sněmu předkládá.

Zemský výbor od let osmdesátých domáhá se úpravy poměrů úřednictva okresního i obecního, ovšem nikoliv se zřetelem na úpravů a zlepšení sociálních poměrů kteréžto okolnosti má však zemský výbor také na zřeteli - nýbrž se zřetelem na zkušenosti, které průběhem dlouhé doby učinil s naší autonomií.

Neváhám říci, že zemský výbor a zejména v čele stojící zemský maršálek při každé příležitosti naléhá na nutnost toho, aby okresní zastupitelstva naše jako odvolací instance byla nadána řádným úřednictvem. To bylo pro mne rozhodujícím také momentem, proč tuto zásadu s vervou hájím, vzdor tomu, že právníkem sám nejsem.

Neboť zajisté zemskému sněmu a panu nejvyššímu maršálkovi musí nejlépe býti známo, v čem spočívá chyba naší autonomie, jaké jsou její nedostatečnosti a právě proto, že tito činitelé o právnickou kvalifikaci se zasazují, musí to býti pro nás, členy sněmu, důvodem nad jiné platným a rozhodujícím. Měli bychom ty zkušenosti, které se v tom vtělují, vzíti za podklad dalšího postupu.

Okresní zastupitelstva jako odvolací instance mají rozhodovati v následujících záležitostech veřejných.

Okresní výbory jsou odvolací instancí ve věcech, kde obce rozhodují v instanci prvé, kromě trestních a volebních záležitostí. Zejména v řešení obtížných sporů o obecní statek.

Ony jsou instancí odvolací zejména v záležitostech stavebních, a kromě toho potvrzují plány polohy, při čemž rovněž vyskytují se otázky právnické velmi zhusta. Rozhodování o oprávnění stavebním a obmezeních stavebníka jsou otázky v prvé řadě právnické.

Ony rozhodují ve věcech honebních kde je okresní výbor prvou instancí a rozhoduje v náležitostech konstituování honiteb samostatných a společenských, o úpravě práva k honitbám těm a k enklávám, což jsou otázky velmi komplikované, dále v rozdělování nájemného mezi společníky. Velkou obtíž působí tu hranice kompetenční.

Okresní zastupitelstva rozhodují v záležitostech silničních, rozhodují o veřejnosti cest, což jest tím obtížnější, že předpisy zákonné jsou nejvýš kusé, takže bez znalosti judikatury správního soudu rozhodování není možné.

Okresní zastupitelstva mají podávati dobrá zdání o předlohách zákonů, v poslední době o změně zákona, o okresních hospodářských záložnách. Případy takové vyskytují se velmi často.

Tam náleží rozhodování o rekursech ve věcech okresních hospodářských záložen, vykonávání dohledu a eventuelní potřeba učiniti okamžité právní opatření k zabezpečení nároků záložny dle § 48. zákona o záložnách, knihovní pojištění nároků atd.

Okresním zastupitelstvům náleží působiti ve vlastních záležitostech okresních, v okresních majetkových a finančních záležitostech úvěrních, v otázkách kompetence okresního zastupitelstva a j. v.

Do působnosti okresních zastupitelstev náležejí spletité záležitosti kontribučenských peněžních fondů, kde již zjišťování právní povahy fondu a zjišťování účastníků předpokládá právnické pojetí ano i znalost právní historie.

Okresní zastupitelstva rozhodují ve správě zdravotní, konstituování zdravotních obvodů a rozhodování sporů z toho vzniklých, v disciplinárním řízení ohledně obvodních lékařů.

Jen tak namátkou, a na rychlo, a nečiním nárok na úplnost úkolů, sestavil jsem těchto několik bodů působnosti okresních zastupitelstev, ze kterých může sl. sněm seznati, jak jest vysoce důležité, abychom měli v takovýchto odvolacích instancích lidi práva znalé. Nevytýkám, že by nynější okresní zastupitelstva nevykonávala správně své úkoly, ale o tom není nejmenší pochybnosti, že přece jenom činí a musí činiti neprávníkům jisté obtíže rozhodování v podobných záležitostech, které předpokládají

znalost práva, a předběžná právnická studia Já tudíž s plným přesvědčením zasazuji se o kvalifikaci právnickou při našich okresních zastupitelstvech, poněvadž chci tím docíliti vyšší úrovně a musím co nejrozhodněji protestovati proti tomu, že by se to dělo z nějakých důvodů národnostních. V Čechách, pánové, máme 215 samosprávných okresů. Z těchto, pánové, je 129 českých, 86 německých a 21 smíšených. Z počtu těchto okresů 215 dlužno odečísti ony menší okresy, pro něž dle předlohy nežádá se kvalifikace právnická a pro které připouštějí se úlevy. Tyto okresy jsou nazvíce v krajinách německých, a myslím, že počet - nemýlí-li mne paměť 15 - připadá na kraje německé tak, že počet německých okresů, kde právníci, ustanoveni býti mají, značně se seslabuje, a ne více než kolem 75 okresů činiti bude.

Úřednictvo samosprávné, pokud se kvalifikace právnické týče, má míti služební dobu 35 let. Po 35 letech má úředník okresní odejíti do pense. Jest následkem toho jasno, že průměrná potřeba právnická pro autonomní sbory naše v okresích německých průběhem 35 let nebude se pohybovati ve větší cifře než dvou, nejvýše tří právnických úředníků.

Slavný sněme! Stojí věc, abych tak řekl, právnického dorostu v Čechách tak špatně, že Němectvo nemůže dodati svým autonomním sborům 2-3 právnicky kvalifikované úředníky z počtu 150 právníků, kteří každoročně absolvují pražskou universitu? (Posl. Posselt: Um das handelt es sich nicht!)

Ano, o to se právě jedná, poněvadž se mluví, že budeme zaplavovati svým přebytkem úřednickým krajiny německé.

Pravím a kladu na to zvláštní důraz, že úmyslně zamlčuje se v debatách, že okresní zastupitelstva dle předlohy, již projednáváme, má veškeré bližší ustanovování konkursu v ruce, že dle § 7. tohoto budoucího zákona, o němž přece doufám, že skutkem se stane vzdor odporu, který jsme měli příležitost zakusiti, přísluší okresním zastupitelstvům usnášení se o tom, kolik úřednických míst a pro který obor má se zříditi i vydati bližší předpisy o jich ustanovení; že okresní úředníky ustanovuje okresní výbor volbou a to nadpoloviční většinou hlasů.

V debatách výslovně se zamlčuje, že to jest okresní výbor a okresní zastupitelstvo, které bližší podmínky - také kromě tohoto minima, jež zákon ustanovuje pro budoucího úředníka - úředníkům náležeti musí a že tudíž o nějaké ingerenci zemského výboru nebo nějakých činitelů v té příčině nemůže býti řeči. I ustanovení jazykové kvalifikace náleží tudíž okresnímu zastupitelstvu a o nějakém podskoku nebo záskoku s naší strany, jak byl uvedl p. dr. Funke, následkem toho nelze mluviti. Zdá se mi, že vyličování těchto věcí tak, jak se to se strany německé činí je spoléháním na nemožnost prostudování povahy i podstaty celého zákona. Pan dr. Funke a já stále a stále musím se jím obírati, poněvadž on to byl, který své návrhy nejurčitěji precisoval a na jehož vývody tudíž znova přicházím, poněvadž tím zároveň odpovídám, také na vývody kolegů Posselta a Besemüllera - vytýkal také, že snížili jsme kvalifikaci úřednictva účetního a úřednictva administrativního, přijavše kvalifikaci absolvování středních škol. Je správno, že komise toto ustanovení ve své pojala po žádosti Jednoty samosprávných úředníků pro král. České a také úřednictva německého.

Původní předloha předpisovala jenom kvalifikaci pro tyto úředníky, předpisovala kvalifikaci a složení státní zkoušky z účetnictví, aniž by byla žádala, že by předcházeti muselo absolvování střední nějaké školy. Komise chtěla vyjíti vstříc právě německým členům slavné komise, když přijala ustanovení, že mohou o místa tato se ucházeti také úředníci, kteří nemají kontability, poněvadž je veliká otázka, jestliže za vzdělanějšího může považován býti úředník, který má pouze kontabilitu aniž absolvoval střední školu anebo je-li poměr opačný.

Jest-li jsme toho ustanovení přijali, pak chtěli jsme právě vyhověti snahám německých pánů kolegů, kteří ukazovali, že takových úředníků u nich je poskrovnu a že by se mohlo státi, že by úředníků takových po ruce nebylo.

Slavný sněme! Pan dr. Funke také nadhodil, že u nich - a on mluvil o celých Čechách - žádný obecní úředník ani okresní úředník nenalézal se v tak špatných finančních poměrech, když byl pensionován, aby musil trpěti nouzi. Nechci činiti výtek naší autonomii a nechci tudíž rozvírati registra utrpení, která snášeti musí často autonomní úředník ve svém stáří následkem toho, že nemá dostatečně zajištěné pense.

Velectění pánové, historie samosprávného úřednictva ukázala by, že staly se mnohé případy, že byli úředníci pensionováni aniž by jim bylo zaručeno, aby mohli lépe existovati než-li žebráci.

Pan Dr. Funke mínil však, že jen české kruhy jsou to, které domáhají se tohoto zákona. Tomu tak není! Právě jako Jednota českých úředníků samosprávných, tak i »Bund der deutschen autonomen Beamten« domáhal se, aby se stal skutkem tento zákon. V době, kdy se jedná o zlepšení sociálních poměrů úředníků státních, v době, kdy se jedná o zlepšení sociálních poměrů učitelstva - zkrátka všech kategorií středních vrstev úřednických, nemůžeme se uzavírati poznání, že jest nutno upraviti a zákonným způsobem podporovati také požadavky úřednictva samosprávného. Jestliže by dnes slavný sněm neodhlasoval tento zákon, není nejmenší pochyby, že bude musiti počítati s touto otázkou, že bude musiti přikročiti k řešení jejímu a to nejen úředníků českých ale i německých v té nebo oné formě znovu. Byl jsem často při různých příležitostech obléhán úřednictvem německým, které bouřlivě se domáhalo zlepšení poměrů, jak zákon předpisuje. Jestliže pan Dr. Funke míní, Že předloha jest proto nedostatečná, poněvadž se vztahuje jen na úředníky okresní a vynechává úředníky obecní, pak poznamenávám, že právě odpor jeho a jeho soudr. byl to, který způsobil, že jsme musili učiniti toto rozlišení, poněvadž svého času předloha, kterou zemský výbor předkládal slavnému sněmu, zněla docela jinak a měla za předmět úpravu poměrů obou kategorii, úředníků obecních i okresních. Jen tlak vlády, která řešení jednotně připustiti nechtěla, i odpor se strany německých členů komise i členů sněmu způsobil, že zemský výbor, aby nekomplikoval a umožnil jednání, otázku tuto rozdělil, a předkládá nyní jen první polovici, první díl tohoto úkolu, totiž úpravu poměrů úředníků okresních k projednání. Není nejmenší pochybnosti, že také k úpravě poměrů úředníků obecních dojíti musí. Bylo by nespravedlností, aby sněm zavíral se upravení poměrů jejich. Jestliže dnes úřednictvo a Jednota samosprávných úředníků a »Bund der autonomen Beamten« se domáhají toho, aby úprava poměrů úřednictva okresního se provedla, tedy tím více to činiti musí pro úředníky obecní, poněvadž tito se nalézají v mnohem horších finančních poměrech, než úředníci okresní. Okresy jsou nadány velkou přirážkovou silou, jest jim snáze možno své úřednictvo lépe platiti, a ony to také činí, a budiž po právu konstatováno, že naléhavost úpravy proto jest také potírána se strany německé, že se poukazuje na to, že toho zapotřebí není, a že celá řada okresů mnohem lépe platí úřednictvo než předloha nařizuje.

Předloha nepředpisuje okresnímu zastupitelstvu, že by nad předlohu se jíti nemělo; jeho působnost nijak se nezkracuje, nýbrž ustanovuje nejzazší a nejkrajnější hranici, pod kterou se v upravení úřednických poměrů jíti nesmí. Pan Dr. Funke se ještě zmínil, že zkracuje se touto předlohou právo sebeurčení.

Nemohu vystupovati proti sborům našim autonomním, ale všem Vám jsou známy ony případy, kde toto právo sebeurčení mělo předivné důsledky. Pamatuji se na námitky, které musily býti podávány se se strany členů různých okresních zastupitelstvech proti usnesení se okresního zastupitelstva při jmenování úředníků, kteří byli ustanoveni přímo proti výslovnému znění konkursu, v němž se předpisovala určitá náležitá kvalifikace úředníků, a kde potom byli jmenováni úředníky osoby, které naprosto kvalifikace potřebné nevykazovaly a neměly.

Pamatuji se, že byla žádána kvalifikace střední školy, a potom přikročeno k ustanovení úředníka, který neměl patřičného věku a padl by za obtíž okresu velmi brzy, poněvadž byl příliš stár a neměl střední školy, neměl tudíž žádaného vzdělání I zneužívání autonomie není vyloučeno.

A právě proto vítám tuto předlohu, poněvadž ustanovuje hranici vzdělanosti, pod kterou se jíti nesmí a jelikož zemský výbor jest orgánem dohlédacím, jest nemožno, aby výstřelky podobné, jako v dobách minulých, se opakovaly.

Velectění pánové, zákon, o němž rokujeme, není nejlepším rozřešením úpravy poměrů úředníků samosprávných, jak bychom si to byli představovali a jaká by býti měla. Jest podivuhodným zjevem, a je to zvláštní shoda okolností, že já, který nejsem právníkem, musím hájiti s největší rozhodností předlohu, která ustanovuje pro právníky jisté výhody, a že musím tak činiti proti právníkům. Činím tak s vědomím nejhlubšího přesvědčení, že autonomii pomáhám, zdvihám a stavím na podklad, na kterém se v moderní době má nalézati.

Zákon, který máme odhlasovati, vyrovnává nedostatečnosti sociální povahy tam, kde okresní zastupitelstva až dosud neměla sama vůle poměry samosprávného úřednictva upraviti; on staví úřednictvo na zákonnou basi, upravuje poměry výslužní a také upravuje poměry disciplinárního řádu, on zlepšuje měrou velmi značnou průměrnou kvalitu naší okresní samosprávy a vším právem zasluhuje, aby nebyl odmítán, nýbrž schválen.

Slavný sněme! Vyslovuji se tudíž proti návrhu zde podanému, který zní na odročení celé záležitosti.

Věc jest naléhavá vzhledem k dlouholeté snaze našeho samosprávného úřednictva, aby poměry jeho byly upraveny, a myslím, že ty námitky, které zde vysocevážený pan kollega Posselt přednesl při detailním projednávání budou moci býti projednány.

Nezapírám, že jsme ochotni vstoupiti o návrzích přednesených ve vážnou diskusi. Ale žádám slavný sněm, aby nepřistupoval na návrhy odročovací, vedle kterých má býti předloha vrácena komisi pro úpravu poměrů okresních úředníků, a aby vstoupil do debaty specielní. (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es hat sich nach Schluß der Debatte noch der Herr Abg. Dr. Funke zu einer kurzen tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten.

Ich erteile dem Herrn Abg. Dr. Funke das Wort zu einer kurzen Berichtigung von mehreren in der Debatte angeführten Tatsachen.

Abgeordn. Dr. Funke: Hoher Landtag! Es hat dem Herrn Abg. Maštálka gefallen, sich in eingehender Weise bei seiner Schlußrede mit mir zu befassen.

Es ist ein Vorzug und ein Vorteil für den Berichterstatter, daß er das letzte Wort hat; das ist auch im gewöhnlichen Familienleben angenehm, wenn jemand das letzte Wort hat.

Den weiteren Vorteil hat er für sich, daß ich ihm auf das Gebiet seiner Ausführungen insofern nicht folgen kanu, um ihn zu »widerlegen, als ich seiner Sprache nicht mächtig bin. Ich habe nur das einzige Recht, ihn tatsächlich zu berichtigen, und von diesem Rechte will ich in kurzer Weise Gebrauch machen.

Seit dem Zeitpunkte, Seit welchem die Angelegenheit der Regelung der Verhältnisse der Bezirks- und Gemeindebeamten dem Landtage zur Beratung und Beschlußfassung überwiesen morden ist - und das ist ungefähr ein Zeitraum von 30 Jahren, - habe ich den Standpunkt bezüglich des Selbstbestimmungsrechtes der Bezirke und Gemeinden immerdar und ohne von denselben je abzuweichen, konsequent eingenommen.

Dieselben Ausführungen, welche ich gestern dem hohen Hause mitgeteilt habe, habe ich vor einer langen Reihe von Jahren bereits in den Kommissionen ausgesprochen, und es war mir und den anderen deutschen Mitgliedern der damaligen Bezirks- u. Gemeindekommission, welche den Gegenstand zur Beratung und Beschlußfassung zugewiesen erhalten hatte, zuzuschreiben, daß eine ganze Reihe von Bestimmungen abgeändert und teilweise gemildert worden ist.

Es schien aber zweckmäßig, diese Angelegenheit nicht mehr der Bezirks- und Gemeindekommission zuzuweisen, sondern eine eigene Kommission zu bestimmen. In dieser Kommission, die allerdings schon eine ziemliche Reihe von Jahren tagt, aber nicht deswegen, weil sie ihre Arbeiten nicht geleistet hätte, sondern aus ganz anderen Ursachen die haben die deutschen Abgeordneten gegen juristische Qualifikation der Beamten, wie Sie jetzt im § 3 gefordert wird, gestimmt.

Es hat im Jahre 1905 der Herr Abg. Holfeld ein Minoritätsvotum angemeldet; dieses Minoritätsvotum habe ich selbst konzipiert und es wurde dieses Minoritätsvotum von den Herren Abgeordneten Holfeld und Zuleger unterschrieben; weil aber keine weiteren Sitzungen stattfanden, wurde dasselbe den Akten der Kommission überantwortet.

Am 25. Feber dieses Jahres hatten mir eine sogenannte Schlußsitzung in der Kommission; es wurden einige letzte Schlußparagraphen von der Kommission beraten und beschlossen.

Ich bemerke dabei, daß es ein Srrtum des Herrn Berichterstatters ist, wenn er angibt, daß ich jemals mich mit der juristischen Qualifikation der Bezirksbeamten einverstanden erklärt habe. Ich kann das, was ich durch einen Zeitraum von 30 Jahren als richtigen Grundsatz angesehen und festgehalten habe, nicht mit einem Male fallen lassen und das von mir so hoch gehaltene Prinzip des Selbstbestimmungsrechtes der Bezirke und Gemeinden ausgeben.

Wenn ich den § 41 mitunterstützt und für denselben gesprochen habe, so geschah das stante concluso, nach dem Beschlusse der Kommission deswegen, damit die gegenwärtig im Dienste befindlichen Bezirksbeamten nicht schlechter behandelt werden als diejenigen, welche später im Laufe der Zeit ernannt werden. Und da sollte der Herr Berichterstatter aus meiner Haltung bezüglich § 41 mir keinen Vorwurf erheben. Er hat da am allerwenigsten Ursache dazu.

Ich wiederhole also, daß ich niemals von meinem Standpunkte, betreffend die juristische Qualifikation und von meiner Verneinung dieser juristischen Qualifikation abgegangen bin, und ich habe auf den deutschen Öbmännertage in Leitmeritz am 23. September 1906 gegen einen sehr hübschen akademischen Vortrag diesen Standpunkt auch hervorgehoben.

Dieser ablehnende Standpunkt blieb in der Kommissionssitzung vom 25. Feber dieses Jahres aufrecht und am Schlusse derselben habe ich den Berichterstatter gefragt: "Wie steht es mit dem Minoritätsvotum des Herrn Abgeordneten Holfeld?"

Da wurde dieses Minoritätsvotum, in welches ich aber keine Einsicht nahm, hervorgeholt und der Herr Abgeordnete Holfeld hat in der Kommissionssitzung vom 25. Feber ausdrücklich hervorgehoben und betont, daß er bei diesem Minoritätsantrage verbleibe.

Das wurde auch vom Herrn Berichterstatter zur Kenntnis genommen und der Minoritätsantrag wanderte vorläufig in die Akten wieder zurück.

Ich habe damals am Schlüsse der Sitzung gefragt: "Wie steht es mit der Vorlage, betreffend die Regelung der Rechtsverhältnisse der Gemeindebeamten?" Da wurde mir vom Herrn Berichterstatter und von anderen Herren der Kommission mitgeteilt, daß der Landesausschuß diesbezüglich noch keine Vorlage gemacht hat.

Ich habe weiter keinen Einfluß genommen, war aber sehr erstaunt, nach ungefähr 8 bis 10 Tagen aus dem gedruckten Berichte des Landesausschusses zur Kenntnis zu nehmen, daß der Landesausschuß wegen des Mangels entsprechender Äußerungen der Städte und Gemeinden nicht in der Lage ist, dem heurigen Landtage einen Gesetzentwurf vorzulegen.

Ich bin damals von dem Grundsätze ausgegangen, daß beide Vorlagen im unzertrennlichen Zusammenhange stehen, wie in allen früheren Vorlagen, ich bitte nur die Registratur des Landtages durchzublättern! In allen Vorlagen und Anträgen des Landesausschusses und der Kommission waren immer die Regelung der Rechtsverhältnisse erstens der Bezirksbeamten und zweistens der Gemeindebeamten im Zusammenhange behandelt. Es war für jeden Teil ein eigener Gesetzentwurf gedacht.

Als ich nun überraschenderweise den Gesetzentwurf, betreffend die Regelung der Verhältnisse der Bezirksbeamten eingesehen habe, habe ich das Minoritätsvotum des Herrn Abg. Holfeld vermißt. (Rufe Hört!)

Es war und ist dem gedruckten Komissionsberichte nicht beigeschlossen. Ich habe mich an den Herrn Abg. Maštálka gewendet und ihn gefragt, wie so es komme, daß dieses Minoritätsvotum nicht dem gedruckten Kommissionsberichte angeschlossen sei. Er sagte mir: "Ja, es ist eigentlich ein Versehen geschehen. Aber ich habe dieses Minoritätsvotum durchgesehen und gefunden, daß darin einige Unrichtigkeiten in der Bezeichnung einzelner Paragraphen sind. " Ich habe sofort daraus geantwortet, daß das nicht Sache des Berichterstatters und selbst nicht des Kommissionsobmannes sei. Denn, wenn ein Minoritätsvotum etwas enthält, was unrichtig ist, so kann das dem betreffenden gegenteiligen Berichterstatter mir sehr angenehm sein. Er hat am allerwenigsten Ursache, ein MinoritätsVotum, mit einem milden Wort gesagt, quasi als Unsinn zu bezeichnen. Ich hätte und habe ihm auch nachgewiesen, daß dieses MinoritätsVotum richtig ausgenommen worden ist. Der Berichterstatter hat auch mit dem Herrn Abgeordneten Zuleger, der auch das Minoritätsvotum unterschrieben hat, Rücksprache gepflogen, bevor er mit dem Antragsteller, dem Herrn Abg. Holfeld, Rücksprache genommen und ihm auseinandergesetzt hatte, daß einige Unrichtigkeiten in der Bezeichnung der Paragraphe ausgenommen sind und ihn bestimmt, daß er seine Unterschrift auf dem Minoritätsantrage streiche.

Nun ist es doch ganz eigentümlich, da der Herr Berichterstatter mir mitgeteilt hat, er werde in seinem ersten Vortrage, in seiner ersten Eingangsrede, welche er zur Begründung der Vorlage halten wird, ausdrücklich hervorheben, daß ein Irrtum in dieser Angelegenheit geschehen ist.

Ob der Herr Berichterstatter diese Erklärung gestern abgegeben hat, weiß ich nicht, weil ich nicht in der Lage bin, den tschechischen Teil im stenographischen Protokolle zu verstehen und weil in den Zeitungen, die mir zu Gebote stehen, hievon nichts enthalten war.

Tatsache ist, daß im Jahre 1905 das Minoritätsvotum eingebracht worden ist.

Wenn dabei zu wenig Unterschriften waren wenn meine Unterschrift damals übergangen worden ist, so war es Sache der Schriftführer und des Obmannes der Kommission, das nachzutragen, weit ja dieser Antrag wirklich gestellt worden ist und man auf diese Weise doch nicht einen Minoritätsantrag beseitigen kann.

Es ist also der Minoritätsantrag gestellt worden, er besteht aufrecht und es ist daher tatsächlich vollständig unrichtig, wenn gesagt wird, daß die deutschen Mitglieder der Kommission, mit der im Gesetzentwurfe enthaltenen juristischen Oualifikation einverstanden gewesen wären.

Meine Herren, das ist ganz unmöglich, weil das gegen unsere Überzeugung ist.

Wir haben diesen Standpunkt immer fest gehalten.

Ich habe auch in der vorgestrigen Sitzung dem Herrn Obmann der Kommission dies mitgeteilt.