uns. Wir sagen: Auch wir wollen ihn, in erster Reihe aber wollen wir die Ordnung!

Ich habe im Jahre 1868 Von diesem Platze aus dem längst heimgegangenen Grasen Leo Thun gesagt, wenn zwei Brüder sich streiten, dann trennen sie sich, und dann wenn sie getrennt sind, werden sie sich wieder finden. Es hat damals Graf Leo Thun, der ja bekanntlich ein außerordentlich enragierter Föderalist war, sich entsetzt über diese Äußerung, und wenn wir seit dem Jahre 1881 uns in vollständiger Ruhe dazu veranlagt gesehen hätten, uns zu teilen und uns zu trennen, meine Herren, dann wären wir noch nicht so weit von dem Frieden entfernt, wie wir es heute sind! (Beifall. )

Der gestrige Tag hat wieder einen erhebenden Beweis geliefert, wie gern sie unseren Wünschen und unseren Ansprüchen entgegenkommen, ich meine da die glänzende Abstimmung vorgestern über den Landesgewerberat. Dies war wieder das Prinzip, das Sie ausstellen und da nehmen Sie es mir nicht übel, einem Mann, der länger als ein Viertel Jahrhundert in diesem Saale sitzt, der alle Kämpfe mitgemacht hat und der gewiß immer bestrebt war, vermittelnd einzugreifen, allerdings aber nie, ohne auch die Rechte, seines deutschen Volkes zu wahren für dieselben einzutreten, wenn ich Sie da bitte, es sich gesagt sein zu lassen, daß dasjenige, was Sie vorhaben und die Beschlüsse die Sie fassen, im Großen und Kleinen den frieden des Landes nicht herbeiführen Werden. (Beifall).

Es herrscht eine Erregung seit gestern in den Reihen unserer deutschen Abgeordneten, die Beachtenswert ist, meine Herren!

Wir sind stark und kräftig genug, um in diesem Hause noch unsere Anwesenheit geltend zu machen oder durch unsere Anwesenheit solche Verhältnisse herbeizuführen, daß Sie, meine Herren, nicht in die Lage kommen werden, Beschlüsse zu fassen. Wir sind aber aufrichtig dafür, daß wir uns einigen, ruhig und friedlich nebeneinander gehen. Es wird der Verkehr, die großen sozialen Fragen, die moderne Zeit, das wirtschaftliche Bedürfnis uns näher bringen und jene Unterschiede werden aufhören, welche in der Jetztzeit noch so lebhaft uns trennen.

Wenn Sie aber, meine hochgeehrten Herren, nichts dazu tun, wenn Sie uns immer und immer wieder entgegentreten mit Angelegenheiten, wie es eben jetzt die Sektionierung des Gewerbebeirates in Böhmen war, dann können Sie doch nicht erwarten, daß wir Ihnen entgegenkommen. Die Macht, welche dem deutschen Bewußtsein, dem Bewußtsein der deutschen Vertreter hier in diesem Saale und dem deutschen Bolle in Böhmen überhaupt innewohnt, sie ist, meine Herren, zu stark, zu kräftig, als daß irgend eine Macht oder irgend eine Gewalt auf Erden uns Von unseren Prinzipien abbringen könnte.

Täuschen Sie sich nicht selbst! Täuschen Sie nicht uns! Ich wiederhole Ihnen, meine hochverehrten Herren, daß wir Bereit sind, den Frieden zu schließen und Ordnung zu schaffen. Aber, meine Herren, stören Sie nicht immer und immer wieder den Frieden, geigen Sie nicht, meine hochverehrten Herren Von der Gegenseite, daß Sie immer, bei jeder Gelegenheit, auch dort, wo die Deutschen nur für ihr gutes Recht sich einsetzen, -ohne Ihnen in irgend einer Weise naherzutreten Daß Sie da, meine hochgeehrten Herren, uns überall brüsk entgegentreten.

Sie haben leider fein Verständnis, meine Herren, für die Rechte des deutschen Volkes in Böhmen, und es ist das alte immer und immer währende Übel, daß Sie sich, meine hochgeehrten Herren, als Herren dieses Landes betrachten.

Meine Herren, die Zeit ist vorüber, so werden Sie den Frieden trotz aller Machtfaktoren niemals herstellen, darum, meine Herren, kommen Sie uns entgegen! Nicht etwa, daß wir Sie hier, um etwas bitten, meine Herren! (Zwischenrufe. Widerspruch rechts. )

Meine Herren, gestatten Sie mir doch wenigstens, daß ich einen Wunsch ausspreche. Es gibt ja so manchen Wunsch, der als ein frommer Wunsch geblieben ist. Gestatten Sie mir, meine Herren, einen letzten Appell, um Ihnen zu sagen: Wir erkennen und wir Verspüren überall Ihre nationale Gegnerschaft und ihre feindselige Haltung, aber wir fürchten uns nicht vor ihr! Wir werden handeln mit aller Kraft, mit aller Ausdauer und in allein nationalen Angelegenheiten mit einer Einigkeit, die dieses Kampfes wert ist (Beifall. )

Meine Herren, dessen, bitte ich Sie, versichert zu sein. (Abgeordneter Strache ruft: Die müssen noch vor der Kaiserreise zeigen, wie es in Böhmen steht und was mit dem Frieden ist. - Abg. Iro ruft: Wir werden auch in die Umlagenbücher der Finanzlandesdirektion den Kaiser Einsicht nehmen lassen!)

Wenn ich von dem eigentlichen Thema abgekommen bin (Abg. Dr. Hackel ruft: Es gehört ja dazu!), so liegt die Ursache darin, daß wir in diesem Gesetzentwurfe, sowie in dem später zu erwartenden Gesetzentwürfe für die Regelung der Gemeindebeamten einen nationalen Hinterhalt Ihrerseits erblicken, während wir das Recht haben wollen, als freie Bürger unsere Bezirks- und Gemeindebeamten selbst zu wählen, die Qualifikation derselben selbst zu bestimmen, und daß wir es nicht notwendig haben, so sehr wir auch den hohen Landesausschuß achten, daß er jenes Aussichtsrecht über die Bezirke und Gemeinden ausübt, wie es in der gegenwärtigen Vorlage enthalten ist und darum meine ich, meine hochgeehrten Herren, überlegen Sie sich das, ob es angezeigt ist, dieses Gesetz für die Bezirksbeamten allein zu behandeln. Es ist darin eine Inkonsequenz enthalten, wie sie größer nicht gedacht werden kann. Der hohe Landtag ist damit seiner freien Entschließung beraubt, die Bahn ist ihm strickte vorgezeichnet, und Sie, meine Herren, haben damit das erreicht, was Sie gewollt haben!

Ob aber die Früchte, die Sie damit zu erzielen glaubten, wenn Sie den Bezirken und Gemeinden das Selbstbestimmungsrecht der Oualifikation und Anstellung nehmen, ob diese Früchte sie selbst befriedigen werden, das machen Sie mit sich selber aus!

Aber auf diese Weise, durch diese Vorgänge, wie wir sie erlebt haben und durch den Umstand, daß gerade diese Vorlage noch in letzter Stunde aus den Tisch des Hauses gebracht, und der Verhandlung unterzogen wurde und durch die gestrigen Vorgänge werden Sie den Frieden, die Ruhe und die Ordnung in diesem Lande niemals erzielen, (Bravo! Bravo! Lebhafter Beifall und Händeklatschen. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan poslanec Dr. Šubert.

Dávám jemu slovo

Poslanec Dr. Šubert: Slavný sněme! Nechci následovati svého předřečníka, pana

Dra Funke na tu cestu, na kterou on vybočil ve své řeči o předloze na změnu a opravu poměrů okresních úředníků. O tom nechci se dnes hádat s panem Drem Funkem, jestli snad my lžeme, že chceme míti klid a mír v zemi, ale my rozumíme tomu jinak, než pan Dr. Funke, my tomu nerozumíme, aby byl jeden národ pánem a druhý národ aby byl poddaným. Chci se držeti, přesně věci. Otázka úpravy poměrů samosprávných úředníků jest již otázkou starou a bylo to poprve r. 1873, kdy podána byla poprve petice k tomuto slavnému sněmu za úpravu poměrů samosprávných úředníků.

Než, velectění pánové, otázka tato vždycky tak, jak přišla do tohoto sněmu, odcházela nerozřešena, odcházela tak, jak přišla, doprovázená pouze přáním a uložením zemskému výboru, aby co nejdříve otázku tak důležitou ve způsobě osnovy zákona sněmu předložil.

Velectění pánové, dnes otázka ta přichází znovu, dnes přichází ve formách určitějších, a tu dovolíte nám, abychom my, kteří stojíme v čele naší samosprávy buď jako starostové obecní neb okresní, řekli na jakém stanovisku k této otázce tak důležité stojíme.

Velectění pánové, při tom nechci obmeziti se na posuzování otázky té pouze se strany okresních úředníků, já hájiti budu také důležitost úpravy poměrů obecních úředníků.

Když uveden byl v život zákon o okresních zastupitelstvech a obecních, tu mělo se za to, že funkce, které vyžadují úřady ty, budou vykonávati ti mužové, kteří jsou zvoleni jako čestní funkcionáři úřadů těch, a že budou přijímati jako výpomocné síly úřednictvo, aby toto podřízené práce vykonávalo.

Než postupem času nahromadilo se tolik práce a vzrostla tak agenda jak úřadů obecních tak i okresních, že bylo nutno, aby funkce těchto jednotlivých čestných funkcionářů přeneseny byly na úředníky samosprávné.

Vždyť dnes, jak obecní tak i okresní samospráva nemá na starosti pouze správu majetku, ale těmto orgánům přikazují se ještě úkoly vážnější, úkoly veřejné správy a tyto úkoly vyžadují jisté znalosti, jisté schopnosti, aby dobře zastávány byly. Jestliže kdy jsem řekl, že funkce od těchto zvolených čestných funkcionářů přenášejí se na úřednictvo samosprávné, tu, když tvrdím, že k vykonávání těch velkých úkolů obecních a okresních jest potřeba jisté zdatnosti a schopnosti, velectění pánové, jest jasno, že tuto zdatnost, tuto schopnost a kvalifikaci musí míti také naše samosprávné úřednictvo.

Velectění pánové, já bych rozdělil činnost našich samosprávných úředníků asi ve dvě hlavní části. Když přijde záležitost nějaká k obecnímu nebo okresnímu úřadu, tu musí tato záležitost býti předem prostudována, tato záležitost musí býti dobře připravena, nežli přijde ku sborovému usnášení a sice tak připravena, aby každý, kdo o   té neb oné záležitosti usnášeti se má, nabyl jasného názoru o věci.

A tu, velectění pánové, čí jest ta práce, ta příprava, čí jest to prostudování té neb oné záležitosti? V první řadě jsou to ti, kterým tento úkol jest svěřen, a to jsou naši samosprávní úředníci.

Velectění pánové, není pochybno, že čím schopnější a čím zdatnější a čím odborně vzdělanější jest ten, který tuto přípravu dělá, tím důkladnější přijde ta věc do sborového zasedání, a tím lepší může býti vyřízení této věci.

V tom, velectění pánové, když řekl jsem, že přípravu každé záležitost vykonávají úředníci samosprávní, v tom také vězí nepopiratelná pravda a tím se, velectění pánové, netajme, že také ti následkem této přípravy mají byť i nepřímý, ale jistý určitý vliv na rozhodnutí každé záležitosti.

Avšak, velectění pánové, nejenom příprava k věci, ale i vyřízeni jednotlivých usnesení jest věc také důležitá a přikazována jest našim úředníkům. A jestli jsem dříve řekl, že čím schopnější jest úředník, tím lepší jeho práce, tím záležitost každá lépe připravena, tu také musím říci i nyní, že čím kvalifikovanější úředník, tím také i  vyřízení každé záležitosti správnější.

V celku můžeme říci, že schopnost samosprávných úředníků má veliký vliv na správnost úřadování celého sboru samosprávného, neboť tam, kde je schopný a dobře kvalifikovaný úředník, tam jest úřadování správné a naopak, kde jest úředník méně schopný, jest i úřadování slabší. Má-li úkol samosprávy býti plněn tak, jak toho vyžaduje celkový prospěch, tu jest nejen nutno, aby ve sborech zákonodárných zasedali mužové schopní, ale aby také tito mužo\é při vybírání svých úředníků vybírali takové úředníky, kteří jsou schopni a dobře kvalifikováni.

Připomeneme-li si, kdy byl provisorním zřízením obecním roku 1849 v život uveden princip samosprávy a přečteme-li si poučení k tomuto obecnímu zřízení vydané roku 1850, tu čteme, že již tenkráte se mělo za to, že záležitosti obecní nabudou jistého rozsahu, že se agenda zvětší a že nebude možno pak bez pomoci zvláštních úředníků, kteří by náležitě byli obeznámeni nejen v hospodářství, nejen v administrativě, nýbrž i v právech, že nebude možno bez těchto úředníků agendu obecní vykonávati.

A dále jest ještě jeden moment, na který dlužno poukázati. Sbory samosprávné, ať obecní ať okresní, podléhají změně, závisí to od důvěry a nálady voličstva, ale kdo tam zůstává, jest jen úředník a ten musí tu stálost, ten musí souvislost všech věcí okresní a obecní samosprávy úplně ovládati, musí během času přehled všech těchto věcí si zajistiti a ve svém úřadování držeti a na těchto úřednících tedy to záleží, na nich spočívá celá stavba naší samosprávy, ať okresní ať obecní. Aby tato správnost, tato stálost, tato souvislost bylo zachována a utvrzována, jest třeba, aby bez porušení zásad samosprávy nalezeno bylo zabezpečení, aby ustanovováni byli úředníci schopní, úředníci odborně vzdělaní.

Dnes, velectění pánové, řekněme si to upřímně, jest nebezpečí a stávají se takové případy, že za úředníky bývají voleny osoby méně kvalifikované!

Tu, abychom předešli takovému nebezpečí, jest nutno, aby určena byla hranice tomu volnému usnášení se obecních neb okresních zastupitelstev.

Ale teď jsem u toho, nač právě poukázal pan dr. Funke.

Pan dr. Funke řekl, že toto právo určování hranic volnému usnášení se obecních nebo okresních zastupitelstev jest nesprávným zasahováním do samosprávy a porušením principu samosprávy.

Dovolím si dotknouti se blíže této otázky.

Na první pohled tak, jak to vykládal pan dr. Funke, zdálo by se, že jest v tom cosi pravdy.

Přečteme-li si čl. 32. obec. zřízení a 57. zákona o okresních zastupitelstvech tu víme, že určování počtu úředníků, ať obecních neb okresních, v každém případě, určování jejich kvalifikace a jejich služného, jest právem toho neb onoho samosprávného sboru. V tom by měl ovšem pan dr. Funke pravdu, ovšem zdánlivě. Když hlouběji vnikneme do té věci, přesvědčíme se, že tomu tak není.

Kdybychom připustili p. dru Funkemu, že dnešním návrhem poráží se princip samosprávy, tu musel by též připustiti, že již ten princip samosprávní byl poražen roku 1888, když byl odhlasován zdravotní zákon, kterým také položena byla hranice volnému usnášení se samosprávných sborů. Neboť tenkráte také odhlasováno bylo, jakého lékaře si zastupitelstvo, ať okresní ať obecní, může voliti, jakou dotyčný musí míti kvalifikaci a jaké minimum se mu má dáti.

To se již stalo tedy něco podobného a nepřicházíme dnes tedy s nějakou novou věcí.

Mimo to jest tu, pánové, i jistá zkušenost ještě a mám za to, že nebudeme na to pohlížeti jako na zasahování do samosprávy neb jako na oklešťování samosprávy a sice ta zkušenost, že to, co chce, zákon a co se dnes nám navrhuje, to se v celé řadě obcí a okresů již praktikuje.

Podívejte se dnes, že v celé řadě měst máte tajemníky právníky a že i okresy za tajemníky jmenují právníky, pak mám za to že ti, kteří stojí v čele samosprávy, ať obecní ať okresní, nebudou ve zlé vykládati nám, že se usnášíme na tom, aby na místa tajemníků, ať obecních ať okresních, byli voleni dobře kvalifikovaní lidé a podle návrhu právníci.

Velectění pánové, že na druhé straně se tato kvalifikace určuje, má jistě své dobré pozadí, poněvadž, velectění pánové, řekněme

si to upřímně, co jsme zde starostové, ať obecní neb okresní, jedná-li se o obsazení místa, tu často přejeme si a s tělem a duší zastáváme to, aby na místo to povolána byla síla kvalifikovaná a tu se nám stává, že přes hlavy naše odhlasuje se osoba, která má snad kvalifikaci nejmenší.

To má právě velký vliv na samosprávu a to jest příčinou, proč celá řada kvalifikovaných právníků dnes nejde do prakse obecních úřadů, poněvadž nemá žádné vyhlídky, poněvadž žádný zákon je nechrání a nezabezpečuje jim místa další. A, pánové, tu jsem u té právnické kvalifikace. Pan dr. Funke nám zde vykládal per longum et latum, že se diví, že žádáme právnickou kvalifikaci. Kdybych byl právníkem nedovolil bych si něco takového tvrditi, kdybych byl právníkem, nedovolil bych si říci, že tam právníka není potřeba. Kdybych byl právníkem, vítal bych takový den, když se dává možnost dorostu právnickému, aby nějaká místa se mu připravila.

To, velectění pánové, nemá říci právník a já, ač nejsem právník, mám to za zlé panu dru Funkemu jako právníku, že chce zameziti cestu dorostu právnickému.

Pan dr. Funke pravil, že zná, a že my jsme o tom přesvědčeni, že někteří úředníci neprávníci velmi dobře zastávají svůj úřad, že jsou velmi účinní a velice zdatní. Řeknu jedno: Když přichází do takového úřadu právník, nese ssebou jisté množství theoretického vzdělání a znalost všech zákonů, ať obecních nebo okresních, tedy záruku, že on jistě bude zastávati úřad řádně a že jemu jen schází, když přijde na místo, místní znalost a znalost osob, která za krátký čas se podá. Jestliže tímto zákonem bude umožněno, aby právníci místa dostávali, tu přijdou tito právníci také do prakse, a my dostaneme na místo našich konceptních sil právníky zkušené, jak tomu jest dnes u státních úřadů. Jestliže státní úřady volí si tyto podmínky, můžeme my je klásti také jako úřady samosprávné, poněvadž ty úkoly, které jsou přiděleny samosprávě, jsou takové důležitosti, jako úkoly, které jsou přiděleny úřadům státním.

Velectění pánové i také k tomu, že neprávník může docíliti jisté zdatnosti, odpovídám p. Dru Funkemu také ze zkušenosti

Jako starosta jsem zastával jistý

Čas úřad tento, kdy byl tajemníkem neprávník a nechci říci, že snad nevšímal si své věci, naopak, on byl velmi pilný, zdatný a výborný pracovník.

Po jeho smrti bylo obsazeno místo právníkem a tu já, který jsem úřadoval s tím tajemníkem neprávníkem a který dnes úřaduji s tajemníkem právníkem, jaký jest to veliký rozdíl. Neboť, velectění pánové, ta příprava, která dneska u každé záležitosti je, to vyřízeni každé věci správné, to není možno, velectění pánové, žádati od neprávníka, aby správně chápal a vykládal zákony, když jich není znalý.

V tom, velectění pánové, bych souhlasil i také, že nemá se snad činiti rozdílu mezi okresy menšími a většími, jak to v návrhu zákona jest. A v tom měl pan Dr. Funke pravdu. V okresu menším přijdou věci zrovna tytéž jako ve větším. Rozdíl jest pouze v tom, že v okrese větším přijde věcí více a v okresu menším méně. Není to ovšem nekonsekventní se strany naší, jak pan Dr. Funke povídá. Slyšeli jsme z úst pana zpravodaje, že stalo se to rozdělení na základě kompromisu v komisi a proto také, pánové, věc, která kompromisně byla zjednána jako takovou béřeme, třeba bychom s ní úplně nesouhlasili.

Ta, velectění pánové, přicházím ještě k dalšímu. Když s tím souhlasíme a máme za to, že mají úředníci naši míti právní kvalifikaci a že kvalifikaci vykázati musí, jest zajisté také povinností na druhé straně, abychom jejich poměry hmotné upravili tak, aby mohli tělem i duší věnovati se svému úřadu, (Výborně!) svému povolání a aby nebyli snad nuceni vedlejším nějakým zaměstnáním výživu si hledati. Tu jsou zase zajímavá slova, která jsou v »Poučení« k obecnímu zřízení z roku 1850, která jsem dnes již citoval. Tam se praví: obce vyhnou se zajisté zbytečnému nákladu při systemisování míst, nebude snad jedna obec chtíti předstihnouti druhou, pokud se týče počtu nebo placení sil, ale na druhé straně vyhnou se vší špatně rozumněné spořivosti a dobře musí oceniti obce pravdu, která je nad slunce jasnější. »Dobrá správa jest zároveň správou nejlevnější«. Co jest to, velectění pánové, dáti málo, co jest to vzíti si úředníka a neplatiti ho, chtíti všemožnou kvalifikaci a nezabezpečiti hmotné jeho poměry?

Tu stávají se tyto věci, které bohužel vrhají světlo divné na naši samosprávu ale musíme zase upřímně si je říci.

Stává se, že úředník takový hledá výživu mimořádným zaměstnáním, anebo jest sváděn, což jest ještě horší, k různým věcem, kterými se ocitá potom v konfliktu se zákonem.

Prodělal jsem, velectění pánové, takovou věc ve svém úřadování a mohu mluviti zde ze zkušenosti.

Upozorňuji proto vždycky na to, aby při každém úředníku, od kterého žádáme, aby své povinnosti řádně zastával, byl honorář takový, aby mohl svému stavu přiměřeně žíti. Zde se mi snad namítne, že se ukládají tím břemena obcím a okresům, ale, velectění pánové, když vezmeme si to statisticky, pohlédneme do veškerých měst a okresů a porovnáme si jednotlivé tabulky platu, které v posledním čase upraveny byly celé řadě samosprávných úředníků a ptáme se, zda v těch městech se to pozná, zda v tom obecním nebo v okresním rozpočtu jest to znáti, mohu říci z vlastní zkušenosti, že z počátku, kde jaksi přece na to se divně hledí, že výdaje, které k vůli reorganisaci služby samosprávné se dějí, jsou najednou tak velké, ručím, pánové, ale za to, že i tam taková reorganisace zdravá, vykonaná ve prospěch úředníků vyplatí se mnohonásobně obci neb okresu, poněvadž úředník s poctivostí a přičinlivostí hledí to vynahraditi a také skutečně vynahradí takové obci neb okresu.

Avšak, velectění pánové, návrh, který se nám dnes podává, znamená pouze úpravu úředníků okresních, tedy úředníků druhé instance. Zde však jest nutno, aby co nejdříve podána byla předloha o úpravě poměru obecních úředníků, tedy úředníků instance prvé. Jsou-li úkoly vážné u okresů a uznává-li se důležitost postavení kvalifikovaných úředníků při okresních úřadech, tu, pánové, tvrdím, že jest stejně potřebno a důležito ustanovení kvalifikovaných a odborně vzdělaných úředníků při obcích, neboť ve veřejném životě jsou obě tyto instituce stejně důležity. A z tohoto stanoviska vycházela také komise pro okresní a obecní záležitosti v roce 1900, kdy předsedou byl ještě poslanec Schwarz a zpravodajem dr. Brzorád, kdy byl zemský výbor vyzýván, aby předlohu o obecních úřednících sněmu co nejdříve předložil.

Velectění pánové, přimlouvám se za návrhy, které podává nám komise a nebojím se toho, že se nám bude snad činiti nějaká námitka, že kleštíme samosprávu; nebojím se také obav, které vyslovil pan dr. Funke, a jsem úplně pro návrhy komise, které nám dnes byly předloženy. Avšak dovoluji si jenom jeden návrh připojiti a sice následující:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, aby co nejdříve předložil sněmu osnovu zákona, kterým se upravují poměry úředníků obecních. (Výborně ! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Šubrt podal tento návrh:

Slavný sněme račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, aby co nejdříve předložil sněmu osnovu zákona, kterým se upravují poměry úředníků obecních.

Jest to návrh, který vlastně ještě v generální debatě jest předčasný a o němž mohlo by se hlasovati teprve po ukončení jednání o návrzích komise.

Učiním však již nyní dotaz na podporu, a pakli by došel návrh dostatečné podpory, vyhrazuji sobě předložiti jej k hlasování v patřičném čase.

Žádám pány, kteří návrh tento podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován. Přichází nyní k řeči p. posl. dr. Horák

Posl. dr. Horák: Slavný sněme! Ztotožňuji se úplně se stanoviskem slovutného pana referenta poslance Maštálky. Se zákonem o okresních zastupitelstvech kromě odepření exekutivy dán byl do vínku též naprostý nedostatek jakéhosi regulativu právních a služebních poměrů samosprávy.

Tento nedostatek jest organickou vadou, což jest dnešního dne zejména z řeči posl. dra Funka dokumentováno. Kdyby bylo hned při kodifikaci zákona tohoto nedostatku nestávalo nemohl by toho p. dr. Funke dnes použíti jako záminky k tvrzení, že tímto regulativem boříme jaksi samosprávu a že činíme průlom do ní. A tento nedostatek měl také v zápětí v dosti četných případech neúplné a nedostatečné konání samosprávných úkolů. Zajisté, že naše samosprávné řízení jest institucí velice důležitou a vzdor tomu, že tato instance není dotována takovou pravomocí, jaká by ji po právu příslušela, přece průběhem delšího nežli 40 letého trvání bylo působení této instituce blahodárné a v ohledu hospodářském, kulturním a sociálním byla činnost okresních zastupitelstev záslužná a plodná. A tato činnost nebyla snad rázu čistě, abych tak řekl, administrativního, tedy čistě formálního, nýbrž nesla i povahu iniciativní.

Dovoluji si poukázati jen na stavbu různých železnic, na zdokonalování a rozšiřováni sítě silniční, na stavbu nemocnic, chudobinců, chorobinců a pod.

Tyto podniky jsou výslednicí této činorodé působnosti okresních zastupitelstev. Též na poli osvětovém, na poli chudinství pracováno bylo s úspěchem. Co by bylo možno ještě vykonati, kdyby pravomoc, kdyby kompetence tohoto zřízeni nebyla tak sešněrována, tak omezena!

Samospráva naše jest velkou vymožeností. Samosprávné zřízení musí býti budováno z dola Samospráva obecní a okresní musí tvořiti základ ku vybudování autonomie zemské a tento vysoký úkol také naše okresní zastupitelstva plně postřehla a pochopila, a jestliže úkol tento plně nesplnila, není to vinou jejich, nýbrž jest to vinou nedostatečného zákonodárství.

Samospráva naše jest pěstitelem autonomistické myšlénky a nositelem samosprávného ducha. Pěstování, prohlubování, utužování této samosprávné, autonomistické myšlénky jest zajisté tužbou a ideálem každého poctivého a upřímného autonomisty.

Jedním z důležitých prostředků k dosažení tohoto cíle jest právě velmi vážný činitel, který dnešního dne volá po úpravě svých služebních poměrů. Jest to úřednictvo samosprávné. Naše zdatné, pilné a svědomité úřednictvo jest horlivým propagátorem a apoštolem této autonomistické myšlénky, jest sborem odhodlaných pracovníků za dosažení těchto konečných vyšších cílů naší samosprávy. Každá samospráva má takovéhoto úřednictva v plné míře zapotřebí, úřednictva pilného, obětavého, cíle vědomého, vzdělaného a odborně způsobilého, neboť toto úřadnictvo jest důležitým činitelem, jest také cennou podporou a zdatným pracovníkem při konání úkolů samosprávných.

Proto slyšán býti musí, velectění pánové, hlas tohoto úřednictva, úpěnlivá prosba jeho po upravení právních a služebních poměrů jeho.

Více než 30 roků domáhají se samosprávní úředníci úpravy platů svých, bohužel doposud volání jejich bylo marným a hlas jejich byl hlasem volajícího na poušti.

Příčinou tohoto zjevu kormutlivého jest ve veliké míře zajisté to smutné faktum, že sněmu království Českého nebylo dopřáno tolik času, aby svou vlastní domácnost, aby své vlastní hospodářství si mohl zaříditi a opatřiti.

Myslím, ze správným jest stanovisko, že dobře má býti honorováno dobré úřednictvo. Pakli má toto úřednictvo plniti správně a poctivě své úkoly, má-li s chutí a láskou pracovati, musí býti v první řadě zbaveno té starosti o svou existenci, o své hmotné bytí.

Jenom tenkráte muže úřednictvo s chutí oddaně, vděčně, svědomitě pracovati, poněvadž vidí v tomto dobrém platu uznání své práce a také zajisté s nadšením svěří své síly službám okresu, poněvadž jest přesvědčeno, že v uznání těchto platných služeb dostane se jemu výslužného, tedy starobního zajištění, rodině jeho pak výchovných a pensijních důchodů a zaopatření. Vřele vítám, velectění pánové, zprávu komise pro upravení platu úředníků okresních.

Vřele vítám též osnovu zákona upravujícího právě tyto platy a sympatickým jest mně také tento návrh zákona a sice proto, poněvadž upravuje a stanoví progresivní, s dobou služební stoupající platy, poněvadž též stanoví výslužné, vdovské platy a platy na výchovu dítek.

S povděkem a uznáním konstatuji, že tento návrh stanoví určité minimum platů těch - a což jest důležíto po mém názoru - též minimum kvalifikačních náležitostí s výslovným ustanovením, že každé ustanovení osoby v tomto směru nekvalifikované nebo dostatečně nekvalifikované, jest neplatno. V tomto momentu dle mého názoru spočívá velký, dalekosáhlý význam, neboť na jedné straně zabrání se tím ve velké míře ošklivému, nezdravému a zavržitelnému nepotismu a protekčnímu systému a zároveň usnadní se kvalifikovaným kompetentům konkurenční zápas a boj, na druhé straně pak dostane se naším okresním výborům sil pokud možná nejspůsobilejších a nejkvalifikovanějších. Že takových sil, jak správně poznamenal p. kol. Dr. Šubert, naše samospráva má zapotřebí, a zejména v oboru konceptním, jest nesporno, neboť ohromná agenda začasté i největších okresů spočívá zpravidla na bedrách jediné osoby, totiž okresního tajemníka.

Jedinou výminku stanoví tento zákon ohledně minima této náležitosti kvalifikační a sice ohledně úředníků konceptních pro okresy s menší poplatností a nepatrným počtem obyvatelstva.

Toto ustanovení potvrzuje pouze správnost rčení, že »nulla regula sine exceptione«, že žádné pravidlo není bez výjimky, ale odporuje po mém názoru duchu a intencím zákonodárce a snaze po docílení ideálního zákona. V tomto směru - a tu povídám p. Dru Funkovi - jest v tom inkonsekvence, jak správně řekl, ale ta nebyla zaviněna z naší strany, nýbrž příslušníky stran jiných. Jak ani jinak ve veřejném a politickém životě býti nemůže, jest i tento zákon dílem kompromisu, jest nedochůdčetem a tím trpí také idealnost tohoto zákona.

Zcela správně zmínil se p. Dr. Šubrt také o úpravě platů obecních úřadníků samosprávných.

Bylo by nespravedlivo, kdybychom při této debatě nevzpomněli též tohoto důležitého faktora. Vždyť požadavky a nároky obecního úřadnictva jsou stejně oprávněny a odůvodněny, jich hmotné poměry jsou stejně stísněny a důležitost jich jest stejně eminentní jako u úředníků okresních.

Lituji, že současně s úpravou služného okresních úředníků nebyla provedena též úprava platů a právních poměrů obecních úředníků. Ohradili se však musím protiřečení pana Dra Funkeho, že právě v tomto momentu shledává jakousi formální vadu,