Ich komme also zu dem Schlusse, meine Herren: das Resultät des gegenwärtig in Verhandlung stehenden wirtschaftlichen Ausgleiches wird nur dann ein günstiges für Österreich kein, trotz aller unserer Protestationen, wenn man ausgeht einerseits von der vollen Anerkennung der Selbständigkeit Ungarns und andererseits von der Notwendigkeit der Revision aller Formen unserer Gemeinsamkeit. Wir müssen daher vor allem betonen, daß die Revision des Ausgleiches in jeder Beziehung möglich, ja notwendig ist ohne Gefahr für die Machtstellung unseres Vaterlandes, für die wir ja alle in gemeinsamer Gesinnung eintreten. (Bravo! Lebhafter Beifall. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zanesen pro návrhy.

Dávám slovo p. posl. Dru Dvořákovi

Poslanec Dr. Dvořák: Slavný sněme! Nehodlám promluviti o tom, jak bych si představoval příští úpravu naší říše k Uhrám, ale ve své řeči chci vyjíti z jednoho předpokladu. Zdá se mi, že veškerými úvahami, které v tomto slavném sněmu byly předneseny a které zaujímají mysli veřejnosti, táhne se jako červená niť jedno očekávání a jeden předpoklad, možnost anebo konečně přímo neodvratnost rozluky obchodní samostatnosti Uher a Rakouska.

A tu myslím, že jest naší povinností, abychom zcela střízlivě a věčně uvědomili si další vývoj události, jak asi vypadati budou v tom okamžiku, kdy k rozluce a samostatnosti hospodářské, ať již v té či oné formě dojde. Jest především úkolem politiků, aby vidouce prvý krok, uvědomili si zároveň, jak bude asi vypadati desátý krok toho děje a úkonu, jejž připravují.

Zdá se mi, že jest to tím nutnější, poněvadž, pokud se týče přesvědčení o tom, jak se příští věci vyvinou, není v tomto slavném sněmu jednotnosti a také v celé naší veřejnosti, ať již se mluví o veřejnosti české nebo o veřejnosti ostatních národů rakouských, není v tom směru naprosto žádné duševní ujednocenosti.

Není o tom pochybnosti, že dosavadní právní stav, - a především jen tímto právním stavem a ústavním upravením této otázky se hodlám zabývati - Uhrám umožňuje, aby vytvořili si svoji hospodářskou samostatnost, aby tedy na půdě celní politiky a celního tarifnictví i na půdě úpravy nepřímých daní, v celní správě zařídili se tak, jak oni sami za prospěšné uznají.

Myslím v naší době nebudeme státi na tom stanovisku které - na př. vzpomínám prohlášení bývalého ministra presidenta Dra Körbra - bylo obvyklé, že Uhři by byli potřebovali k této úpravě souhlasu našeho. Bylo právě praegnantně řečeno, že Uhry jsou souverenním státem, že svým čl. XII. zcela samostatně upravili své poměry a sice právě jak J. E. p. Baernreither zcela vhodně konstatoval, že upravili čl. XII., který byl přímo dohodou mezi uherským národem a uherským králem, což z jeho důvodů vysvítalo a že bylo toto vyrovnání vlastně nám oktroyováno.

Jestliže zákonný článek XII. Uhrám poskytuje možnost samostatnosti, jest přímo naší povinností, abychom počítali s touto možností, jest povinností naší, abychom, když přihlížíme ku zkušenostem, které máme z vývoje události v minulých letech, se zařídili pro případ, že k této možnosti dojde.

Ukazuji, pánové na to, že dnešní stav není tím stavem, který by odpovídal předpokladu Deáka a jiných osob, které z naší strany uzavíraly vyrovnáni. Vždyť dnes jsou věci obchodní a celní v RakouskoUhersku samostatně upraveny, u nás to je známým cís. ustanovením ze dne 17. července 1899 o nepřímých daních a ze dne 29. listopadu 1899 o bance rakousko-uherské v Uhrách čl. 30. zák. z r. 1899, které zcela samostatně tyto otázky, týkající se obchodní samostatnosti, upravily.

Nyní přicházím k zajímavým důsledkům a nutno položiti otázku, co se stane v tom případě, když Uhry použijí této možnosti a upraví svoje obchodní, celní a ostatní záležitosti způsobem samostatným, nehledíce naprosto ku schválení a souhlasu a uzavřeným smlouvám s Rakouskem.

Jeho Excellence p. dr. Baernreither se již dotkl jednoho momentu On upozornil na jistou instituci, zastoupení obchodního Rakousko-Uherska, vůči cizině. Ale, pánové, když přihlížíme jen k čistě pravidelným zjevům obchodního zastoupení vůči cizině, ať se jeví v uzavírání obchodních smluv nebo vůbec v jakémkoliv zastoupení, tu přihlédneme-li ku čl. XII. a ku naší ústavě a poznáme, že tato záležitost obchodní, která podle čl. XII. není pragmatická, přestane býti částí rakousko-uherského vyrovnání a Uhry mohou si ji samostatně upraviti, že v okamžiku zastoupení na venek se stává pragmatickou záležitostí a musí býti vyřízena jen tím způsobem, že zastoupena jest na venek jedním ministrem, společným ministrem zahraničních záležitosti.

Ale nyní položme si otázku, zdaž se někdy najde nějaký ministr zahraničních záležitosti, kterému se podaří, aby ve smyslu § 8. čl. XII. provedl úpravu těchto různících se věcí, a mám na mysli celní čáru mezi Uhrami a Rakouskem, aby provedl zastoupení takové v souhlase s oběma polovicemi, aby zejména, jak § 8. přikazuje, provedl to v souhlase s oběma ministry jak uherským, tak rakouským.

Ale ptám se, zdaž najde se konečně ministr nebo celé ministerstvo, které si vymůže také souhlas parlamentů těchto dvou států, jak rovněž tento čl. XII. předpokládá; tedy v otázce, ve které oba tyto parlamenty co nejvíce a co nejpodstatněji se budou různiti. Přicházíme k těm důsledkům, že při praktickém provádění obchodního zastoupení v tom okamžiku, když mezi oběma polovicemi nastane celní boj nebo celní samostatnost, nebude naprosto možno ve státoprávním směru udržeti pragmatickou podstatu tohoto vyrovnání a že v tom směru nepopiratelně musí dojíti a dojde k rozkladu rakousko-uherského vyrovnání již následkem toho, že nebude to možno ve skutečnosti prakticky prováděti.

Nezavírám oči -byť to bylo vlastně dnes jen theoretické - před okolností, že čl. XII. rakousko-uherského vyrovnání již vlastně předpokládá různé zahraniční záležitosti, on tam mluví o tom, že jest důsledkem pragmatické sankce, aby zahraniční zastoupení Uher i Rakouska bylo společné, ale on sám již mluví o různých zahraničných záležitostech, které se týkají veškerých zemí Jeho Veličenstva a záležitostech, které týkají se jen ostatních zemí Jeho Veličenstva.

Tedy tu již je viděti, že čl. XIX sám již učinil průlom do jednotné stavby rakouskouherského vyrovnání v oboru zahraničního zastoupení a že i z tohoto důvodu připravuje se půda k rozluce nejen obchodní, nýbrž i státoprávní. Jestliže v tomto oboru právě na půdě hospodářských zájmů, o kterých právě Jeho Excellence p. dr. Baernreither tak výmluvným způsobem konstatoval, že hospodářské zájmy to jsou, které tvoří tmel politiky státní, že to není jen snad chiméra politických cílů, která vede politiku státní, ale že politika státní v tom okamžiku se neosvědčuje, jestliže na hospodářské půdě zájmy obou polovic se rozcházejí a jestliže nenajde se ministr v obou polovicích, který by vymohl souhlas obou parlamentů ke smlouvám o ujednocení interesů zemí, které jsou ve vzájemné celní válce, pak dokázal jsem tím, že v okamžiku, který my všichni předpokládáme a který předpokládá vláda i naše veřejnost, pochováno jest obchodní a celní rozlukou také celé rakousko-uherské i státoprávní vyrovnání.

Právě v té nešťastné stylisaci a v tom, abych tak řekl, nešťastném přiznání možnosti rozluky obchodní musíme spatřovati věru Achillovu patu celého vyrovnání a mně se zdá, že dnes vláda uherská a zejména ministr obchodu Kossuth, když dává prohlašovati, že jemu a Uhrám jde vlastně jen o to, aby vymohli si obchodní a celní samostatnost, při tom však zdánlivě prohlašují, že oni v oboru státoprávním chtějí zachovati vyrovnání, že to jest mluva neupřímná, že Maďaři velmi dobře vědí, kam míří, a že oni jako dříve tak i dnes dobře znají své cíle, poněvadž rozlukou obchodní nepochybně dospějeme též k rozluce státoprávní.

Jak již zmínila se Jeho Excellence dr. Baernreither, jsem přesvědčen, že musí dojíti fakticky v praktické potřebě pro případ celní války k rozdělení konsulátů, poněvadž jako nenajde se u nás ministr zahraničních záležitostí, který získá souhlasu obou sněmoven, tak nenajde se konsul v cizině, který bude moci naproti cizině zastupovati různící se zájmy Rakouska a Uher. Právě ta okolnost, o které pan předřečník tak výmluvně mluvil, dokazuje, že technicky není to naprosto možné a z toho jest právě viděti, že musíme dospěti k rozdělení konsulátů, že musíme dospěti také ku rozdělení vyslanectev a v tom okamžiku uvidíme i přirozený a praktický důsledek: že přijde k pádu dualismu a ke zrušení jednotného zastoupení Rakousko-Uherska vůči cizině.

Není tedy správno - a právě tento názor včerejší pan řečník německé pokrokové strany zastával, kterýž názor i u naší veřejnosti jest ještě rozšířen a z mnoha vážných stran se zastává - že jest možno dojíti k celní rozluce a že státoprávní vyrovnání rakousko-uherské bude trvati dále.

Ptejme se, pánové, co v tom případě i kdyby nutný a velmi přísný drtící krok konsekvenci politických způsobil rozbití tohoto vyrovnání, i kdyby konsekvence samy sebou nenastaly, co vlastně zůstává společným?

Přihlédněme k delegacím. Jak dnes v právním a čistě státoprávním směru jeví se nám otázka delegací?

Podle naší ústavy jest delegace sborem zákonodárným, podle uherské ústavy dle § 29., 30. a 38. čl. XII., který výslovně to uvádí, a podle názoru uherského jsou delegace pouhým výborem, který nemá právo zákonodárné, který se smí omeziti na pouhé budžetování, kterému však nepřísluší v oboru společných záležitostí žádné právo zákonodárné.

Velectění pánové, tyto tak velké rozpory mohou při houževnatosti, s kterou Maďaři dovedou vždycky chrániti své právní theorie - a vyslovují svoje právní theorie nejen z theoretické potřeby, jakoby je hájil nějaký professor právnicky svou thesi, nýbrž Uhři upravují svými theoriemi právními napřed půdu u vyslovení praktických požadavků, které na základě této poměrné theorie v nejbližší době hájí - tyto rozpory mohou způsobiti, že delegace musí padnouti jako zákonodárný sbor také na naší straně, že tedy o společných záležitostech bude rozhodovati na jedné straně parlament rakouský a na druhé straně parlament uherský.

V důsledku prakse již také tomu ukazuje. Velectění pánové, nemluvím jako nějaký muž, který chce upravovati půdu maďarským ambicím. Považuji však za nutné, abychom v tom bezdůvodném a neoprávněném optimismu, který v naší půdě namnoze se zahnizďuje, nezavírali oči před skutečností, jež v mnohém směru nastala anebo v nejbližších okamžicích se rozvine.

Vždyť tento rozpor způsobil, že některé záležitosti, na př. konsulárního soudnictví na Balkáně, které měly býti upraveny v delegacích, byly upraveny v parlamentu rakouském a uherském, poněvadž Uhři pronikli se svým názorem, že delegace jsou pouhým výborem a nikoliv zákonodárným sborem, a že o všech společných záležitostech má býti rozhodováno v parlamentě rakouském a uherském.

Všimněme si společných vojsk a přihlédněme k tomu, že pragmatická sankce, která vlastně jest právním základem této úpravy - a to také čl. XII. uherské ústavy výslovně uznává - žádá společnou obranu. Všimněme si toho, že strana neodvislosti upozorňuje na to, že tato společná obrana, jak právě již jedním řečníkem bylo toho dotčeno, může býti prováděna nejen společnou armádou, nýbrž také různými armádami, armádami s jistou samostatností, které se ovšem spojí a tuto společnou obranu provedou.

V tom okamžiku, když bude rozbito formální znění čl. XII., odpadne předpoklad, o který se opírá konstrukce jednotné armády a zbude pro ni pouze základ pragmatické sankce, která ustanovuje jen společnou obranu a ne armádu.

Tedy i v tomto směru, co se týče právního základu, nebudou míti zastanci společenství a jednoty s Uhrami žádný právní podklad pro své stanovisko.

Když vidíme, velectění pánové, tento rozvoj událostí od r. 1867, když si všimneme, že Uhrám v r. 1867 v tom stavu jejich, kdy byly germanisovány, kdy se utápěly v ohromné převaze cizích národností nemaďarských, kdy naproti cizině byly bezvýznamnými, hospodářsky slabými, kdy neměly průmysl, kdy jejich zemědělství bylo primitivní, v té trudné době nestačilo vyrovnání z r. 1867, můžeme předpokládati, že oni se spokojí s vyrovnáním, ve kterém by se objevil takový velmi podstatný rozvrat vyrovnání, kde praktická potřeba sama, jak jsem právě ukázal, učiní podstatný průlom do tohoto díla vyrovnacího, můžeme předpokládati, že dají se unésti nějakým platonismem a nějakými sympatiemi k Rakousku a že budou přirozeně trvati na tom, aby vyrovnání z r. 1867 se udrželo?

Když pánové, se tážeme, co naproti této velké politice, politice velkých, ohromných důsledků, velké soustavy politické, velké smělosti, kterou, prováděli Maďaři se známou svou bezohledností, ve které na jedné své straně se mísila vášeň, šovinismus s vypočítavou chladností, neboť Uhři velmi dobře, kde nedovedli proraziti na první ráz, přímo útokem, obcházeli překážku, tu tážeme se, jak v takové době a postupu po celá dlouhá desetiletí vedla si Vídeň?

Tu, velectění pánové, vidíme, že Vídeň činila to, co činí dnes naše vláda, chtějíc také dnes naši veřejnost získati, říkajíc, že jest nutno, abychom si uložili vyčkávací politiku, vyčkávací stanovisko, abychom vyčkali dalšího rozvoje událostí. My však vyčkáváme již od r. 1867!

Velectění pánové, co se týče této vyčkávací politiky, vidím v politických a právnických soustavách a zákonech, jak parlamenty o nich se usnášejí, ne snad nahodilé usnesení několika osob a zákonodárců, jež se sešly u zeleného stolu, ale pro mne jest positivní právo vždycky prostředkovatelem mezi velkými ideami, které hýbají celou veřejností a mezi skutečnými politickými poměry a proto považuji za nutné, aby parlament a každá politická strana ty ideje, které chce prosaditi, vnesla v lid, tak aby atmosféra prvky této ideje, pro kterou politická strana bojuje a celá veřejnost byla jimi prosycena, aby v okamžiku, až dojde k úpravě positivní, parlament našel situaci připravenou, aby říšský zákon pak prostředkoval mezi touto ideou naplňující vzduch a mezi skutečnými poměry.

Pro mne jest každá ústava a zákon provisorní. Každá ústava jenom na jistou dobu může uspokojiti potřebu státu, ale přirozeně musí také podléhati změnám a vývoji, jak podléhají jim praktické poměry, jako jim podléhají ideje, které hýbají myslemi obyvatelstva, rovněž jako potřeby kulturní a hospodářské.

Když, velectění pánové, všimneme si zejména onoho trudného a smutného neúspěchu, jaký měl ve Vídni výbor v říšské radě, který jmenoval se výbor Derschattův, když všimneme si zároveň té jisté indo-, lence v naší veřejnosti, té jisté apathie, té jisté zimomřivé nespokojenosti, která není schopná činorodého podnětu a když na druhé straně vidíme rozhodnou zaujatost veřejnosti maďarské, se kterou každý maďarský ministr a politik očekává a hájí nutnost, že musí býti provedeny všechny konsekvence suverenity maďarského státu, tu musili bychom pochybovati, že vývoj událostí bude se vyvíjeti dále na prospěch tohoto soustátí.

Vyčkávejme, pánové, dále a přijdeme vždycky do jisté Zwangslage, do jaké vždy parlament rakouský přichází, když se mu znova a znova předkládá dohodnutí, které uzavřela vláda rakouská s vládou uherskou.

Zdá se mi, velevážení pánové, když vzpomínám zkušeností, kterých zejména co do úpravy poměrů rakousko-uherských jsme nabyli, a řekl bych skoro, když přihlížím k podstatě našich politických snah a když se ptám po příčinách mnohých a mnohých neúspěchů, myslím, poslanci samými nezaviněných, když vidím tu nejistotu, která, abych tak řekl, již otrávila celou energii naší veřejnosti, tak že apathie se jí zmocnila, zdá se mi, že schází v Rakousku jistý, pevný, abych tak řekl, Archimedův bod, o který by se politika kterékoliv a každé strany mohla opírati.

Ať nejvyšší činitelé mají jakoukoli politiku, ale jest nutno věděti, jakou mají politiku! Ale bude-li se opakovati to, co se opakuje tolikrát, že parlament rakouský byl přímo veštván do zápasu, že celá veřejnost byla harangována proti Uhrám, aby však v nejbližší době za zády parlamentu a ministra zodpovědného byl uzavřen pakt s Uhrami, pak, pánové, tento políček národové rakouští těžce budou snášeti. To, co drží stát pohromadě, jest důvěra v nejvyšší činitele státu, a nemůžeme-li spoléhati na zítřek, ptám se a ptají se tisícové, k čemu jsme v organisaci tohoto státu, jak přijdeme k tomu, že za našimi zády dějí se tajná ujednání, o kterých ani národové ani zodpovědný ministr nemají vědomosti. V té době, když všichni Uhři jsou ujednoceni, a kdy všem Uhrům jsou známy cíle uherské vlády, co naše vláda nám doporučuje? Naše vláda poukázala officiosní listy a odporučila, aby se o vyjednávání s Uhry nepsalo a sama se halí v mlčení.

Velectění pánové, v této situaci vítám debatu, která se stala na tomto sl. sněmu, který má nejméně příčiny, aby se rozhorloval pro rakousko-uherské vyrovnání, poněvadž rakousko-uherské vyrovnání z r. 1867 vzalo mnoho práv a svobod, mnoho bezprostředního vlivu, který vykonával na politiku rakouskou, zejména bezprostřední vliv. který mohl vykonávati na zahraniční politiku rakouské vlády přímými volbami do říšské rady.

Náš sněm, který tímto vyrovnáním byl jaksi mediatisován, má nejmenší příčinu, aby se pro ně rozehřál, ale všichni jeho členové mají povinnost, nechtějíce buditi žádných vášní, aby uvážili nutné konsekvence, ku kterým se dochází. Nemluvím o tom, co bych si přál neb nepřál, nebudu dokazovati, že bych věřil v součinnost politickou s Uhrami, ale uložil jsem si za povinnost, abych nastínil konsekvence, které nám vyplynou ze zákonů, jež nám levice v roce 1867 učinila státními základními zákony. Při tom netajím se, že, jako bych věřil v politickou součinnost v mnohém a mnohém směru společně s Maďary, nelekal bych se důsledků politiky samostatné. Třeba že Jeho Excellence p. Dr. Baernreither mluvil o tom, že Rakousko zdá se jako půlměsíc, který přirozenou polohou zeměpisnou bude nutkán, aby se připojil k silnějšímu hospodářskému celku, pánové, já bych tomu nevěřil jednak z toho důvodu, že nebudou to jistě, jak J. Excellence Dr. Baernreither sám konstatoval, politické motivy, které budou rozhodovati o příští struktuře státu, neboť právě samo německé obyvatelstvo a jeho výrobní třídy nemohly by svou existenci hospodářskou ochrániti ve případě jednotného celního území s Německem! Ony by v tom okamžiku musely obětovati celé ono velmi vyvinuté výrobnictvo a továrnictvo v severních Čechách, které dnes existuje a těší se velikému rozvoji, poněvadž je chrání celní šraňky proti Německu.

Jest správný princip, který hájí vláda vůči Uhrám, že není totiž možno jednati v jisté vytržené otázce narovnací, nýbrž, že jest nutno, aby vláda a parlament se dohodly o celém komplexu vyrovnacích otázek. Jest nutno k tomu ještě doložiti, že nejenom v komplexu vyrovnacích otázek, zejména otázek hospodářských, nutno uvažovati, nýbrž že jest nutno v tom okamžiku, kdy jest možno a skoro bezprostředně lze očekávati možnost rozluky hospodářské, zabývati se komplexem těch důsledností, které Rakousko-Uherské vyrovnání vyvolá také v našem soustátí.

Jest, pánové, nutno provésti likvidaci ale nejen likvidaci hospodářskou a nejen za Litavou, nýbrž i před Litavou.

Vítám trudné doznání, kterým v této debatě vysocectění němečtí řečníci doznali trudné důsledky, ku kterým dospěla ústava jejich předchůdci téhož politického smýšlení daná.

Proto jest tím spíše úkolem naším, kteří od počátku stáli jsme proti této ústavě z roku 1867, abychom ukázali na nutnost, že jest třeba, co se týče našeho soustátí, podobné učiniti důsledky i v politickém i ústavním smyslu.

Přihlédněme jenom ku vzniku této ústavy, k tomu, čehož již jeden velevážený řečník přede mnou se letmo dotknul. Bylo to něco nepřirozeného, že se stalo to, co se státi musilo? Vždyť, pánové, od prvopočátku byla to hra politicky nemravná, politicky nedůstojná. Jestliže je pravda, co řekl pan dr. Urban, že právě v řadách těch poslanců a mezi osobami veřejně činnými, které schválily rakousko-uherské vyrovnání, byly osoby, které v tomtéž okamžiku byly hluboce přesvědčeny o tom, že dojde k velikému hospodářskému a politickému debaclu pro Rakousko, ptám se, jaká jest to mravnost politická, která mohla způsobiti, aby státu svázaly se ruce tím způsobem, týmiž osobami, které tak soudily o rakousko-uherském vyrovnání? Dnes bylo uvedeno, a konstatuji, že to byl řečník ze strany německé, že parlamentu rakouskému bylo vlastně presentováno vyrovnání již hotové a že parlament se dostal do postavení, že nemohl jinak jednati. Jaká byla právní povaha tohoto vyrovnání.

Článek XII. vyrovnání Uherského měl plnou, pregnantní povahu úmluvy mezi králem uherským a národem Uherským. To byla dohoda Jeho Veličenstva krále Uherského a parlamentu Uherského, ale v osobě krále Uherského v tom okamžiku, kdy sankciován byl článek dvanáctý, uzavřena byla dohoda také pokud se týče Rakouska panovníkem, který tehdy byl absolutistickým. Jeho Veličenstvo v tom okamžiku jako absolutní panovník oktrojoval celou tuto ústavu této polovině říše!

Ta ústava, která byla předložena rakouským parlamentem v prosinci, to nebyl návrh vládní, to bylo jen echo té dohody, která již před tím v Uhrách se stala, to byla folie, kopie, oktroy, která musila býti přijata v Rakousku! Pánové, když za těchto okolností ústava prosincová se zrodila, když již den narození vtiskl znamení područnosti národům rakouským, co jsme mohli očekávati od té doby?

Velectění pánové, já se Vás ptám, jakým způsobem všechny rakouské vlády bez rozdílu od té doby hájily naše interesy, a zdaž, pánové, aspoň se řekla jednou v té dlouhé době plná pravda národům rakouským, když již roku 1867 ozývaly se hlasy, že musí k rozluce dojíti, že musí dojíti k politickému debáclu? Ptám se, zdaž nebylo úkolem rakouských státníků, aby připravovali rakouské národy k tomu, že se musí zaříditi, aby bránily se těmto konsekvencím, plynoucím z rozbití tohoto dualismu?

Nestalo se nic, pánové. Ta krátkozraká, neplodná, zimomřivá bureaukracie chvěla se pojednou o to, aby všechny paragrafy, aby každý puntíček na »i« tohoto rakouskouherského vyrovnání zachovala budoucnosti na úkor vlastních rakouských národů.

Jest proto, pánové, zcela přirozeno, že v této době, kdy jsme hleděli v tvář blížící se možnosti nové úpravy ústavních těchto poměrů, nesmíme přistoupiti na to heslo, abychom k tomu mlčeli, že naopak máme povinnost, abychom zcela odhodlaně podívali se třeba té smutné a trpké pravdě tváří v tvář a abychom uvažovali s největší střízlivostí, jak své poměry máme zaříditi. Jestliže jest patrno, že dosavadní vývoj vedl v takovém rozsahu k seslabení celého veřejného života našeho, jestliže je patrno, že toto dítko ústavy neprospělo národům našim, že v hospodářském směru milliony a milliardy se obětovaly na účet Uher, k sesílení tohoto státu, který tak dlouho setrvá v našem objetí, pokud se nesešili, pak jest nutno přikročiti k uznání té myšlénky, že toto soustátí musí se vrátiti k přirozenému vývoji, který proti veškerému právu, proti veškeré spravedlnosti byl ústavou v roce 1867 přerušen.

A jestliže to vidíme, že nejenom ve vnitřním našem životě, nýbrž i v rozpětí obchodním - neboť, pánové, kdož to bude zapírati, že všechny moderní státy i náš stát musí ku předu a že v ohledu obchodním musí si získati odbytiště - tu musíme poznati druhou pasivní bilanci této dosavadní politiky dualistické, musíme zejména uznati, že od roku 1867 celá balkánská politika hrnula vodu jen na mlýn uherský! A my zatím, pánové, se založenýma rukama díváme se na to, jak náš přirozený spojenec berlínský nám vyrval Cařihrad a náš obchod v celé Levantě, my se založenýma rukama a mlčíce, poněvadž to slavná vláda přikazuje, díváme se, jak již Maďaři, pro které krvácíme, za našimi zády miliskuji se se Srbskem, musíme přihlížeti k tomu, jak nešťastná politika tohoto soustátí dovedla vyhnati z našeho objetí Srbsko, které přirozeně vstoupilo ve styky s Itálií a Francii.

Se založenýma rukama přihlížíme k tomu, že přicházejí poslanci vládní strany uherské, kteří sympatické řeči pronášejí v Bělehradě, kde mluví ve prospěch Srbska a proti Rakousku!

Se založenýma rukama díváme se na to, jak totéž Uhersko, pro kteréž krvácíme, za našimi zády uzavírá s Chorvaty Řeckou úmluvu!

Má-li, pánové, býti rozluka, budiž! Ale je povinností každého muže a politika, aby přiznal všechny důsledky této rozluky!

Musíme se na vždy rozloučiti s dosavadní politikou, která uvnitř státu neznamená nic jiného nežli utlačování národů slovanských a která nemá žádných vyhlídek na Balkáně a nemůže také vzbuditi sympatií u národů balkánských, kde jest jediná budoucnost Rakouska, právě proto, že jest uvnitř říše protislovanská.

Z těch příčin nebál bych se osamocení Rakouska, neboť proti svodům německým, jež by snad pudily ho k celnímu spolku s Německem, musí se chrániti Rakousko tím, že zapustí pevné kořeny své na Balkáně. A to může se státi jedině tehdy, když provozovati bude Rakousko politiku, která bude balkánským národům sympatickou. Vždyť víme, že Bosna jest dnes vlastně lénem uherským; sympatickou může se státi tato politika jedině tehdy, když se změní také názor náš ku nejbližším sousedům podunajským, k Srbsku a když na př. nebudeme zavírati oči, ale bojujíce současně o jinou úpravu státoprávní v našem soustátí a snažíce se především o to, aby zemím Českým dostalo se osamostatnění státoprávního,  pečovati budeme o to, aby také vůči megalomanii maďarské a vůči rozpínavosti politiky maďarské sympaticky pozdravena byla na př. myšlénka velkochorvatská, která ve svých důsledcích přivede seslabení velikášství maďarského a která způsobí, že Maďaři nebudou výlučnými pány území přilehlého moři.

Nejedná se tedy, velectění pánové, v tomto okamžiku, kdy stojíme před možností rozluky zdánlivě jen obchodní, o nic jiného, nežli aby tento stát ve vnitřních svých poměrech zabezpečil veškerým svým národům možnost, aby svobodně a volně mohly dýchati, aby svou politikou staly se sympatickými všem národům, zejména balkánským, a aby zejména sesílen na venek i uvnitř, zahájil zcela sebevědomou a samostatnou politiku vůči Uhrám, nelekaje se nutných důsledků státopravního osamocení. Opakuji, pánové, že zdá se mi, že jest nutno s těmito okolnostmi počítati i kdyby nebylo právních nezbytných důsledků, o kterých jsem se zmínil, poněvadž přihlížíme-li k rozpínavosti maďarské a k přirozeně velkolepým a positivním efektům jejich velké politiky, chápeme, že šovinismus národní Maďary přirozeně strhne k tomu, aby dále na této cestě pokračovali.

Vůči této velkolepě založené politice nelze mlčeti a jest nutno dnes nejen na sněmě, nýbrž i v příštím lidovém parlamentě zahájiti politiku, která nezatajuje pravdu a která počítá se skutečností, zejména s tím, že jestliže se může pyšniti Uhersko svým vývojem, může zase Rakousko honositi se nejen kulturou svého lidu, ale také hospodářskou silou a nebude to Rakousko, které v zápase s Uhrami podlehne. (Výborně! Dlouho trvající potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že pan posl. kníže Rohan dal se ze seznamu řečníků škrtnouti.

Jako další řečník pro návrh jest zanesen pan posl. Konz.

Proti návrhu není nikdo zanesen.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich der Herr Abgeordnete Fürst Rohan aus der Rednerliste hat streichen lassen. Es ist demnach nur noch für die Anträge der Herr Abgeordnete Konz eingetragen. Gegen die Anträge ist kein Redner mehr eingetragen,  und es gelangt daher jetzt der Herr Abgeordnete Konz zum Worte.

Dávám slovo p. posl. Konzovi.

Poslanec Ronz: Slavný sněme! Když jsem před několika dny při debatě o subvencionování družstevních mlýnů vyslovil tužbu, aby tomuto slavnému sněmu poskytnuta byla příležitost vysloviti se o rakousko-uherském vyrovnání, nenadál jsem se, že tužba tato bude v tak krátké době splněna.

Co poslednímu ze zapsaných řečníků arci mi nezbývá mnoho nového o této materii zde pověděti. Musím se omeziti takřka jen na paběrkování. Avšak co mlynář mám za svou povinnost, abych v této otázce objasnil momenty, které se týkají v první řadě stavu, jemuž mám čest přináležeti, ve svých konsekvěncích však zasahují hluboko do národohospodářského života národů rakouských a jmenovitě národa českého.

S upřímným potěšením můžeme uvítati vzácnou shodu, která se v nazírání na tuto veledůležitou a palčivou otázku v tomto sl. sněmu objevila.

Jest to řídkým úkazem, aby všechny strany této sl. sněmovny se sjednotily v myšlénce jako tentokráte a aby tato vyzněla v návrh, aby se buďto podařilo upraviti poměry mezi touto polovinou říše a Uhry způsobem spravedlivějším než tomu bylo dosud, anebo aby bylo přikročeno k jediné, druhé možné cestě, totiž k úplné rozluce.

Velevážení pánové, mlynářstvo bylo oním faktorem, jemuž bylo všecky neblahé důsledky dosavádních ujednání mezi touto polovinou říše a Uhry na svých bedrách nésti, ono bylo tou první a největší obětí rakousko-uherského vyrovnání. Mlynářstvo bylo vždy v prvních dobách po uzavření této úmluvy s Uhry jediné, které poukazovalo na to, že není toto vyrovnání spravedlivé, že jeho důsledky poškozují velice vážně důležitá odvětví výroby v této polovině říše, jmenovitě zemědělství a v dalším důsledku též mlynářství. My jsme byli jaksi také do jisté míry kaceřováni. Bylo nám vytýkáno, že jsme škarohlídy, že snad vidíme příliš černě v té věci. Avšak to nás nemohlo nijak odvrátiti od předsevzetí, abychom nesledovali vše. co souviselo s tímto