kterým další jednání vedlo, jsou zajisté velmi dobře známy.

Nyní opětně po uplynutí celého desítiletí předkládá se nám ona veliká směnka rakousko-uherského vyrovnání k splatnosti Jsou to tentokrát opět Maďaři, kteří harangují rakousko-uherským vyrovnáním a kteří určují lhůtu do velikonoc k projednání celé otázky. Není divu, že uherská vláda chápe se této příležitosti, vždyť po známých aférách ministra spravedlnosti Polonyiho, které kompromitovaly celou vládu uherskou, po známých aférách ministra Košuta s paušály a stipendií, jest zajisté hlavním zájmem uherské vlády, aby zakotvila v nějaké silné velké otázce a aby upevnila uvnitř země své postavení.

A k tomu máme nyní sloužiti my, aby uherská vláda získala si znovu sympathií a upevnění ve své zemi! Uherská vláda přichází s termínem pro vyjednávání do velikonoc.

V otázkách formelních a termínových byla vláda uherská vždycky velmi silná. Kdo sleduje dějiny vyrovnání rakouskouherského v různých desitiletích, zná velmi dobře, jak snažila se uherská vláda zaplésti nás do celé spleti terminů, formulí a pod., a jak známo, šlo to tak daleko, že i v Uhrách výklad t. zv. formule Szellovy působil největší zmatky, ano naskytla se i ta zvláštnost, že ani Uhři nemohli své vlastní termíny dle formule této dodržeti a že bylo nutno ujednati obchodní smlouvy s cizími státy, aniž bychom, jak formule Szellová žádala, měli v Uhrách projednaný celní tarif.

A tu, pánové, muselo to býti Rakousko, a právě tato polovina říše, která pak ochotně zavříti musela oči, když v Uhrách nemohli sami splniti své vlastní podmínky.

Ale i my, velevážení pánové, máme konečně dnes zájem na tom, aby v této otázce konečně bylo jasno, abychom nebyli zase hnáni znovu a znovu v době nepřipravené do nějakých politických a hospodářských překvapení, tak jako se již zde zmínil pan predřečník, že každé nepříznivé politické situace v Rakousku bylo se strany Uher vždy využito proti nám.

Nečiníme si žádných illusí a není také naším přáním, aby poměr náš vůči Uhrám nějakým způsobem byl sesilován. Od samého počátku vyrovnání až k dnešnímu dnu seslabuje a podrobuje se náš poměr hospodářský i politický k Uhrám krok za krokem. Postupem času od r. 1867 zmizel společný rakousko-uherský Lloyd, zmizela společná dunajská paroplavební společnost, zmizel společný zákon o privillegiích, nastaly nové předpisy ve příčině jistého osamocení daní spotřebních zavedením restituce těchto daní, dostaly jsme nepříznivé předpisy veterinářské, vliv uherský v rakousko- uherské bance značně byl sesílen až k úplné paritě a na konec přišla ještě známá aféra s vojenskými dodávkami, která jest ještě ve velmi dobré paměti.

Kam tyto poměry spějí, to neviděti může jen politicky slepý. Jedná se zde nejenom o hospodářské osamostatnění Uher, nýbrž jedná se také o úplné politické osamostatnění, což nejlépe viděti jest v programu uherském v příčině vojska, a v těchto momentech počíná ovšem věc boleti i nahoře. Zatím ovšem bylo by přání Uher. získati příznivé stránky obojího poměru, tedy jednak výhody hospodářského sloučení, zejména pokud Uhry interessovány jsou na dozoru k nám, a na druhé straně tam, kde jeví se toho větší výhoda, opět získati příznivé stránky rozluky. Tak věc nachází se na sklonu od roku 1867, a budiž mi dovoleno, abych několika slovy zde reagoval na vývody veleváž. pana předřečníka. Pan Dr. Urban poukazuje k tomu, kterak prozíraví Němci již tenkráte varovali před důsledky rakousko-uherského vyrovnání, kterak viděli, kam až bude spěti tato věc po onom nebezpečném sklonu. Ale, velevážení pánové kdo to byl, jenž jest otcem tohoto vyrovnání? (Výborně!) Jestli-že páni Němci měli mezi sebou ony prozíravé lidi, měli se také podle nich říditi a měli zaříditi poměry podle toho, neboť oni to byli, kteří s Uhry učinili onen pakt. Ale oni ho učinili ne proto, že neviděli, jak se poměry hospodářské vyvinou, nýbrž protože chtěli v této říši přitlačiti ke ztli Slovany, a za tu cenu byli ochotni obětovati všechny hospodářské statky, o které dnes těžce bojujeme a o které oni chtějí dnes bojovati také s sebou. Dnes jsou to Němci, na kterých se mstí tato celá záležitost, dnes jsou to oni, kteří volají proti těmto poměrům na pomoc vládu, kteří volají na pomoc i ostatní strany sněmovní. Oni ve své ctižádostivosti hospodářské a politické citi tuto věc co možná nejvíce, oni nejvíce jsou dnes drážděni.

Uhry jsou dnes oním elementem, který lze nazvati v říši elementem centripetálním. Oni také s tímto stanoviskem dělají co nejlepší obchody, neboť, pánové, kdežto z Vídně stále se poukazuje na to, že jest v zájmu velmocenského postavení naší říše, abychom i hospodářsky tvořili s Uhry velikou jednotu, tu na druhé straně hledají Uhry vhodnou příležitost, aby co možná tuto jednotu proráželi a sice proto, že vidí, že každý důvod proti této celní jednotě bude jim co možná nejvíce zaplacen a že nové a nové kusy zlata a hospodářských zájmů musíme přinášeti stále a stále, jakmile podaří se některému státníku a hospodáři uherskému, ať se jmenuje tak nebo onak, najíti nějaký důvod pro rozloučení společné jednoty.

Tak dostali jsme se v postupu vývoje až ke stanovisku, které eufemisticky nazývá se stanoviskem reciprocity, neboť dnes nevíže nás ve skutečnosti již vůči Uhrám žádné pevné ujednání a jest to jen setrvačnost v běhu obou říší, které v hospodářském ohledu jdou dnes vedle sebe.

A nyní snaží se Uhry vytrhnouti řadu otázek i z tohoto poměru reciprocity, aby tím pohodlněji kus po kuse lámali ježtě to, co zbylo nám společného, aby drobili kus po kuse jednotlivé otázky a aby opanovali je tím snáze, neboť to dobře vědí Uhři, že při revisi komplexu celého vyrovnání něco podobného se jim nepodaří. Proto jest jejich stanoviskem, vytrhávat kus po kuse jednotlivé otázky a tímto způsobem celou věc seslabiti, zbahniti a nás tak při jednotlivých otázkách potlačiti. V této vážné chvíli hlásí se veškeré strany tohoto slav. sněmu ke slovu, aby zde řekli hlasitě orbi et urbi: »Sunt certi denique fínes«. Jsou konečně jisté hranice, jisté meze naší hospodářské a politické trpělivosti.

Víme dobře a byli jsme z celého dějinného vývoje o tom poučeni, že nejsme v této říši sami. Ale musí také páni za Litavou věděti, že také oni nejsou sami v této říši a že také zde jsou národové, kteří chtějí hospodářsky žíti a kteří se nedají hospodářsky podrobiti. Máme své hospodářské potřeby, máme také svou hospodářskou a politickou čest, a myslím, že ocitli jsme se již na krajní mezi, od které nemůžeme již v této věci dále. Jaká jest dnes hospodářská situace?

Nechci zde opakovati celou řadu čísel, chci jen poukázati k tomu, že Předlitavsko dovezlo do Uher za loňský rok za 1003 mill. korun zboží, Uhry do Rakouska za 988 mill. korun, že tedy stojí navzájem proti sobě asi milliarda vývozu a přívozu. Ale uvažme, že vývoz Rakouska do Uher činí asi 1/3 vývozu celého Rakouska, kdežto vývoz Uher do Rakouska činí téměř 3/4 uherského vývozu, a že tedy musí hráti Uhři vůči Rakousku poněkud jinou úlohu, než jak zvykli si ji hráti. Oni jsou našim dodavatelem v první řadě, a tu myslím, že naše stanovisko není stanoviskem polovice, která jest v područí, poněvadž my jsme ti, kteří vývoz jejich jakožto odběratelé udržujeme.

A ten dovoz z Uher - nechci zdržovati podrobnými číslicemi - zahrnuje především výrobky zemědělské, obilí, luštěniny a melivo, které za minulý loňský rok činily 431 mill. korun, zvířectvo a různé výrobky zvířecí 261 mill. korun a celkem výrobky zemědělské a lesnické více než 800 milí. korun. A tu uvažte, že tento vývoz trval v době, kdy situace hospodářská u nás změnila se také obchodními a celními smlouvami vůči cizině. Smlouvy tyto nevypadly příznivě, a sice proto, že nacházíme se ve svazku s Uhry, se státem nadprodukce zemědělské. Proto musilo trpěti zemědělství předlitavské s sebou při ujednávání smluv, neboť právě proto diktovány byly zemědělství předlitavskému podmínky, zejména z Německa, mnohem krutější.

Vývoz ječmene jest a bude, zejména v příští době, takořka podvázán, vývoz dobytka do ciziny, tento důležitý obor našeho vývozu, jest téměř zastaven.

Jsme tedy poškozováni na dvě strany se strany uherské oním ohromným dovozem, se strany ciziny proto, poněvadž vývoz našich zemědělských výrobků se nám omezuje a stěžuje.

A kde, velevážení pánové, nalézti náhradu za tyto ztráty ? Poukazuje se k tomu, že posledními smlouvami a novými celními tarify zvýšeno bylo na prospěch zemědělství clo na obilí. Clo na pšenici zvýšeno z 3, 57 korun na 6. 30 K. Clo na žito z 3. 57 K na 5. 80 K atd.

A tu také velevážený pan předřečník poukázal k tomu, že Uhry těží těmito cly. Budiž mi dovoleno, abych toto tvrzení vyvrátil, jako omyl. Nikoliv, nové clo nepřišlo zatím k platnosti ani v Uhrách ani v Předlitavsku a nepřišlo k platnosti právě proto, poněvadž nacházíme se ve svazku s Uhry se zemí tak značné nadprodukce obilní, která svými produkty přímo zaplavuje

Kdežto v Německu od 1. března minulého roku nové zvýšení cla o 20 marek na tuně přišlo k platnosti, u nás tomu tak nebylo. Cena pšenice obnáší v Berlíně za 50 kg 103/4 K. v Paříži 113/4 K, ve Vídni 8 až 81/2 K, v Praze 8 1/4 až 8l/2 K, v Pešti 7 až 71/2 K. Tedy difference približně 5 K za metr. cent v Praze proti ceně pšenice v Berlíně.

A to má býti, velevážení pánové, nějaká náhrada, to má býti dokonce ona lichva obilní, o které se tak často mluví ve veřejnosti? Naše ceny nacházejí se na úrovni cen vývozních a téměř na úrovni cen ruských a amerických.

Tedy v této příčině, velevážení pánové, jsme trestáni dvojnásobně a sice trestáni zejména svým svazkem s polovinou Uherskou. Produkce obilnin v Čechách jest na stálém ústupu, zejména však produkce chlebovin.

Jestliže odhaduji konsum chlebovin v král. Českém na 13 až 14 milionů metr. centů, tedy výroba těchto chlebovin nemůže se zmoci na více než 7 až 8 milionů. Vše ostatní dodávají Uhry a zaplavují veškerý naš trh svými výrobky a vůči tomu jsme bezbranní.

Vůči této situaci přichází komise sněmu uherského se svým návrhem, aby znovu zavedeno bylo mlecí řízení, ono řízení, které bylo pravým postrachem českého zemědělstva a mlynářstva a které teprve po dlouhých bojích v roce 1899; bylo zrušeno

Dle návrhu referenta Huga Laehne mají býti zavedeny dovozné listiny v hodnotě 6 K 30 h za 130 kg mouky vyvážené z Uher a ciziny, takže na 1 metr. cent mouky připadla by vývozní prémie 485 K.

Ročně tedy dar asi 31/2 milionu korun na účet společných příjmů celních a, pánové, tento nový dar máme opět pohltiti my, má pohltiti naše zemědělstvo a mlynářstvo když již tolika odborníky bylo prokázáno, nezvratně, že to bylo mlecí řízení, které působilo dříve již uměle tolik naše ceny obilní.

K tomu, pánové, přistupují ještě ony známé manipulace uherské s dlouholetým obchodem dodávacím s moukou, které poškozují vážně náš průmysl mlynářský, a spekulace termínová na burse peštské, která usnadňuje soutěž velkomlynářstva uherského vůči nám.

Přicházím k otázce dovozu dobytka z Uher do této polovice říše. Také v této příčině nastalo od r. 1899 a sice nařízením ze dne 22. září 1899, čís. 179, valné zhoršení poměru našeho vůči Uhrám.

Dle nařízení tohoto jest vzájemný obchod s dobytkem mezi Rakousy a Uhry v zásadě volný, pokud dováží se dobytek ze zdravých obcí 40 dní nákazy prostých.

Vážení pánové! Jaký to eufemismus vzájemný obchod dobytkem mezi Rakousy a Uhry, tak jako by Rakousko dováželo dobytek do Uher, jako by mělo výhody z tohoto ujednání. Zákaz dovozu vydati lze jen tehdy, pak-li že vypukne - což jest ovšem řídkostí v Uhrách - dobytčí mor, ale v jiných případech, při četných jiných nemocech, které se v Uhrách vyskytují, jen tehdy, jest-liže nákaza z Uher byla do této polovice říše zavlečena. Tedy napřed musí nastati zavlečení, škoda, a tato škoda musí býti nezvratně prokázána, a potom teprve může nastati zákaz dovozu a to pouze z jediného stoličního okresu.

Za těchto poměrů byl dovoz dobytka z Uher takřka naprosto k nám otevřen a také důsledky toho ihned se objevily; neboť již v roce 1901 dovezlo se k nám více než 600. 000 kusů vepřového dobytka vzdor tomu, že v těchto letech v Uhrách téměř v tisících a někdy i ve více obcích panovaly nejhorší dobytčí nákazy. Jest známo také ujednání, kterým chtěl opraviti tento celý poměr bývalý ministerský předseda šlechtic z Kötberů; dle ujednání jeho byl by směl sice vepřový dobytek plemenný býti dovážen pouze po nastalém zvěrolékařském pozorování, kdežto však jateční dobytek nejen ze zdravých obcí, nýbrž i ze zdravých dvorců byl by mohl býti dovážen volně do této polovice říše do jatek. Tedy, velectění pánové, ani podmínka zdravé obce již nebyla kladena, nýbrž pouze podmínka zdravého dvorce a tuto věc mělo polknout rakouské zákonodárství a zemědělství. Bohudík, že tyto předpisy zmizely již se stolu a doufám, že již o podobných předpisech nemůže býti ani řeči. Jediná zásada, na které spočívati může zdravotní poměr ohledně dovozu dobytka mezi Rakouskem a Uherskem, jest dle mého mínění zásada praevence, a sice tím způsobem, že zákaz může býti vydán již tehdy, jestliže nakažlivé nemoce v druhé říši se objevily. A tu, velevážení pánové, bych žádal jen, aby tato zásada praevence, která jest prováděná v naší veterinářské úmluvě mezi Rakousko-Uherskem a Německem, nebyla jen ujednána, nýbrž aby také náležitě prováděny byly zásady o vysílání dozorčích komisí k zjišťování poměrů zdravotních v druhé polovici říše. Budiž mi dovoleno také poukázati stručně k tomu, jakým způsobem Uhry provádějí veterinářskou politiku vůči státům balkánským a zejména jak provádějí ji vůči Srbsku.

V Uhrách politika veterinářská neprovozuje se tou měrou v zájmu zemědělství, nýbrž v první řadě rozhodují spekulanti a obchod; a právě v zájmu tohoto obchodu provozovány byly veškery tyto předpisy a celá veterinářská politika vůči Balkánu, na které má zájem nejen Zalitavsko, nýbrž také Předlitavsko.

Kdykoli potřeboval obchod uherský, aby se otevřely hranice vůči Lomu neb onomu státu, zejména vůči Srbsku, byly otvírány a zavírány tak, jak to odpovídalo spekulaci a ne jak to opovídalo domácím zájmům hospodářským.

Velevážení pánové! Jako jednu z prvních podmínek rakousko-uherského vyrovnání kladl bych řádné upravení těchto poměrů a zejména kladl bych náležitou ochranu, praeventivní nákazám zvířecím, proti kterým jsme oproti Uhrám dnes úplně bez mocni. Přál bych si, aby se nám a zemědělství našemu podařilo postaviti chov dobytka na vlastní základy, a jestli se to podaří v průmyslu a v obchodě, abychom se mohli osamostatniti, aby chov dobytka postaven byl na svůj vlastní základ; pak by vyhověno bylo i zájmu ostatního publika, které sice stěžuje si na nedostatek masa, ale nestará se o to, by zvelebení chovu domácího dobytka byla zabezpečeno a podporováno.

Otázka rakousko-uherského vyrovnání nemůže se zajisté obejíti bez úpravy záležitostí tarifních. Bez naděje na reformy tarifní uvnitř této poloviny říše považoval bych vyrovnání rakousko-uherské za beznadějné. Náš stupňovitý tarif, který jest tak dlouho postrachem zemědělství a mlynářství, musí konečně jednou učiniti místo tarifu modernímu Praví se sice, že také v jiných státech upouští se od tarifu kilometrového a že zavádí se tarif stupňový, ale, velevážení pánové, ať již otázku tuto zodpovím ve smyslu tarifu stupňového nebo ve smyslu tarifu kilometrového, tolik musím říci, že chceme od naší vlády racionelní, hospodářskou a moderní politiku tarifní a ne politiku tarifní, která potřebám hospodářským odporuje, která otvírá co nejvíce bránu uherskému dovozu, zejména mouky a obilí, do naší poloviny říše.

Jedná se tedy o ráz tarifu, který musí odpovídati v první řadě požadavkům našim a nesmí býti přistřižen přímo dle potřeby a poměrů konkurence uherské.

Zmatky, které v tarifnictví dnes panují, jsou dle mínění mého neudržitelný k těmto zmatkům přistoupil následkem pasivity našich drah v poslední době systém fiskální, který celé tarifnictví naše ještě křižuje a zhoršuje, jak se to ukázalo v poslední době ve příčině zvýšení tarifu na líh a podobně. Praví se, že ovšem není snadno učiniti nějakou radikální reformu v tarifnictví potud, pokud velké dvě a důležité dvě tratě, vedoucí z Uher do této poloviny říše, nacházejí se v rukou soukromých.

Nuže, velectění pánové, pak tato okolnost musí býti větším podnětem vládě, aby v akci sestátňovací jednou započaté pokračovala dále, aby tyto tratě dostala konečně jednou do svých rukou. Neboť dále již k těmto poměrům v tarifnictví, k těmto nemoderním a hospodářsky škodlivým poměrům lhostejně pohlížeti nelze.

Budiž mě dovoleno poukázati k tomu. kterak Uhry dopravou vodní poškozují naše zájmy tím, že v poslední době podle úmluvy s říční a jezerní akciovou paroplavební společností dokonce mouka levněji dováží se do Předlitavska po Dunaji, než-li obilí.

Tedy úplné zvrácení veškerých rozumových zásad tarifních. Poukazuji jenom k tomu, že na trati Pešř-Vídeň dopravuje se mouka po vodě za 70 haléřů, v čemž jest již zahrnuto 3 měsíční skladné a pojištění, kdežto obilí na téže trati dopravuje se za 98 hal. bez těchto zvláštních výhod, takže lze říci, že nejméně 30 až 35 hal. jest tu diference v neprospěch dopravy obilí.

Z Uher vyslovuje se v poslední době nový požadavek osamostatnění zákonodárství v příčině daní z potřeby.

Kdyby tento požadavek znamenati měl jenom tolik, aby základní sazba těchto daní byla změněna, již tu mohla by se objevili jistá obava vzhledem k možné defraudě berní.

Ale, velevážení pánové, jsem přesvědčen, že věc tato má své čertovo kopýtko, neboť nejedná se patrně vládě uherské o to, aby zjednala si jen možnost upravení výše sazby těchto daní, nýbrž aby také způsob vybírání těchto daní spotřebních (zejména také daně pivní, na kterou patrně zvlášť má namířeno uherská vláda) dál se v Uhrách jiným způsobem než u nás. Tak by se mohlo státi, že by v Uhrách byla vybírána tato dávka jinak, ku přikladu jako daň výrobní, kdežto od nás byla by vybírána jako daň fabrikátova, a že by nastalo pak diferencování v příčine výše zdanění výrobků uherských a našich; ne ovšem differencování zřejmé, nýbrž skryté a že bychom mohli dojíti jinou formou a oklikou k tomu, proti čemuž všichni interesenti v této polovici říše se brání, to jest k uskutečnění t. zv. surtaxy na předméty daní spotřebních.

Vzhledem k tomu musíme se vysloviti co nejrozhodněji, aby vybírání dani spotřebních, pokud by trvati měl na dále svazek celní a obchodní mezi Rakouskem a Uhry, byl nějakým způsobem rozlišován.

Zmínil jsem se již o otázce dodávek, zejména otázek vojenských poměrů k Uhrám a Predotavsku; v příčině té nastala v poslední době změna ujednáváním vlády Rakouské s vládou Uherskou, kterážto změna přinesla pravé překvapení a ustrnutí v kruzích průmyslových a nemohu jinak, nežli poukázati k oněm hlasům, které v radě průmyslové a v delegacích se objevily a žádati, aby toto ujednání podrobeno bylo zároveň s ostatním komplexem vyrovnání Rakousko-Uherského náležité revisi. Při té příležitosti nemohu také než poukázati k potřebě, aby také k maloživnostnictvu tak, jak to vláda slibovala při rozdělování dodávek vojenských, vzala náležitý zřetel.

Pokud se týče dodávek zemědělských, trvati musím přesně na tom, aby kvótový podíl v příčině těchto dodávek mezi oběma polovinami říše byl náležitě dodržován.

A tu nestačí nám pouze, aby věci dodávaly se pouze z Předlitavska a sice proto, poněvadž na účet této poloviny říše dodávány byly obchodnictvem po většině výrobky, které pocházely z Uher.

Tu, velectění pánové, musíme na tom co nejrozhodněji trvati, aby také předlitavský původ těchto předmětů byl náležitě dodržován a příslušná kvota, která by na král. České z dodávek těchto připadla, také z král. Českého byla dodávána. (Výborně!) Rozhodně však musím se připojiti k vývodům veleváženého pana předřečníka, pokud jedná se o vylučování rakouského průmyslu a vůbec rakouské výroby při dodávkách veřejných v Uhrách, ať jsou to již dodávky státní, obecní čili ne.

Do jednání o rakousko-uherském vyrovnání spadá také banka rakousko-uherská. A jsou to nyní Uhři, kteří vzpírají se dnes proti tomu, aby otázka tato s komplexem ostatních otázek rakousko-uherského vyrovnání byla řešena. Neboť oni poukazují k tomu, že privilej rakousko-uherské banky platí ještě do roku 1910, resp. 1917, a že teprve pak nastává volná ruka k upravení těchto poměrů.

Ale, pánové, právě my z naší strany máme zájem, aby poměr náš vůči rakouskouherské bance byl vyjasněn, neboť v případě společenství celního nemůžeme přijati to, aby banky byly dvě, kdežto s druhé strany nemůžeme souhlasiti s tím, aby v případě rozluky byla jedna banka společná. Ostatně Uhři dosáhli v bance a její správě takových koncesí, že nepotřebují si přáti nic více. Neboť, ačkoliv banka v prvé řadě jest zřízena kapitálem rakouským, slouží v největší míře (Posl. Kubr: Dvěma třetinami!) zájmům uherským.

Žádný rozumný finančník nebude tvrditi, že by Uhry byly s to, aby ve své vlastní bance mohly tak levný úvěr poskytnouti svému zemědělství a průmyslu, jako se to poskytuje dnes v bance společné.

Jsem o tom, velevážení pánové, přesvědčen, že Uhry jsou dnes s to zříditi si svou vlastní banku. K podniku jsou dnes peníze ihned k disposici. Neváhám také tvrditi, že tato banka byla by také výnosná a sice proto, poněvadž právě v takových poměrech, kde vyžadují se mnohem větši oběti od klientů, banka vydělá nejvíce. Ale, pánové, to opakuji znova, že ony prospěchy svému hospodářství, jaké poskytuje dnes svojí jednotnou mírou úrokovou banka společná, by uherská nemohla svému zemědělství a průmyslu poskytnouti nikdy.

Ale, pánové, máme také své požadavky, své vážné požadavky, své vážné slovo vůči bance rakousko-uherské. Neboť nemůžeme říci, že bychom byli spokojeni se vším tím, jak si banka tato vede. Máme požadavky ohledně náležitého zřetele banky této vůči ústavům českým. Chceme, aby banka tato měla náležitý zřetel k materiálu zemědělskému, zejména pak k materiálu společenstev zemědělských, aby dle toho také upravila své podmínky v příčině kvality směnek, žádáme také, pánové, hlavně spravedlnost v příčině národnostního zastoupení (Tak jest, výborně!) v bance rakouskouherské, neboť jest to přímo neslýcháno, aby minorita tak značná, minorita, která representuje veliký kapitál banky, byla dána naprosto na pospas majoritě, aby takovým způsobem s ní bylo jednáno. (Výborně!)

K vyrovnání rakousko-uherskému pojí se celá řada otázek finančních. Velevážení panové! Nechci s těmito otázkami zde zdržovati.

Jest to otázka kvóty, otázka rozdělení společných příjmů celních, která mnohokráte již z naší strany, zejména povolaným odborníkem profesorem dr. Fiedlerem, byla náležitě oceněna a zdůvodněna. Spadá sem též otázka rentové daně z uherských rent atd.

Nechci se však šířiti o těchto otázkách, chci jen připomenouti, že také my trváme na tom, aby tyto otázky byly co možná ve prospěch naší polovice říše rozřešeny, a že v této věci žádáme co nejenergičtější ochranu našich zájmů.

Budiž mi dovoleno - blížím se již ke konci - učiniti malou exkursi politickou. Dle § 25. uherského zákona z r. 1867 žádá se, aby zaručena byla plná ústavnost v ostatních zemích a provinciích Jeho Veličenstva. Neboť Uhry jsou prý s to jen s ústavními zastupitelstvy těchto zemí vstupovati ve styky ohledně záležitostí společných. Ano, velevážení pánové, také tento požadavek bych dnes opakoval vůči Uhrám! Neboť, pánové, to co dnes nazývá se v Uhrách ústavností, jest pro člověka, který stopuje tamní poměry, vlastně oligarchií rodu a kapitálu, jest oligarchií ctižádosti a prospěchářství, jest směsí hyperloyality a velezrády, jest to vláda machivialismu a nelidovosti, jest to vláda nejvyšší národnostní nesnášenlivosti. A my, zejména Slované, kteří máme své bratry v oné polovici říše, cítíme to nejvíce. Jestliže chceme urovnati náš hospodářský a politický poměr k oné polovině říše, chceme paktovati se nejen na podkladě hospodářském, nýbrž i na podkladě osvětovém a na podkladě mravním. (Výborně!) Chceme paktovati se s vládou svobodného státu a ne s klikou, která jest pravým paskvilem těchto zásad a která jest pravou negací moderních svobodných řádů a politicky mravních vymožeností. (Výborně! Tak jest!) Nechci tato slova šířeji rozváděti, avšak pokládám za svou povinnost o všech těch útiscích, kterých se dostalo našim bratrům Slovanům v oné polovici říše, pozdvihnouti svého hlasu a prohlásiti, že také my máme na tom interes, aby skutečná ústavnost a svoboda v oné polovici říše do opravdy zavládla. (Tak jest!)

Spěchám ke konci. Pravil jsem již z počátku, že trváme na revisi veškerého kompletu rakousko-uherského vyrovnání a že trváme na náležité a sebevědomé revisi

Nemáme dnes již možnosti dalších obětí, které bychom na prospěch dalšího trvání celního svazku mohli přinésti. Žádáme však pro příště sebevědomou, silnou, hospodářskou politiku, která by nás vůči egoismu uherskému ochránila.

A jestliže tato politika není možná v rámci celní jednoty, pak jest možná a musí býti možná mimo tento rámec My, pánové, tohoto rozloučení se nebojíme (Tak jest! Výborně!), ano doufáme, že teprve potom naučí se v Uhrách naši hospodářskou a politickou potenci náležitě ceniti.

Žádáme, aby vláda byla připravena po případě na nejrozhodnější boj o náš hospodářský zájem v rámci rakousko-uherského vyrovnání. Tolik musíme však konstatovati, že § 14 ve příčině rak. -uherského vyrovnání nemůže a nesmí míti místa již na dále. (Výborně!)

Jen čestné vyrovnání může býti dnes přijatelným, a již dnes tvoří se majorita pozvolna pro nový parlament, která majorita jest s to, přijati jen to, co hospodářsky a politicky pro nás jest čestno.

Ne, pánové, slova, ale fakta budou měřena, a podle těch bude také posuzována skutečná hodnota tohoto vyrovnání.

Padla zde, velectění pánové, v prosincovém zasedání slova: Co jest císařovo, císaři a co jest božího Bohu. Tu, pánové, při této příležitosti, ptám se, zdali vláda, kdy nyní jedná se o zájem této celé polovice říše jest si toho vědoma, co jest povinna vůči jednotlivým královstvím a zemím v této říši zastoupeným, a co jest specielně povinna vůči král. Českému. Ministr financí měl příležitost říci při jistém jednání, že se nedaří nám špatně.

My, pánové, bohužel nemůžeme potvrditi tato slova, ale můžeme říci positivně, že v tomto království daří se nám špatně.

Ministr financí, který svádí veškeré prameny příjmů do jednoho velikého reservoiru, který se shlíží v hromadách zlata a stříbra jako Narcis, ovšem může býti naplněn optimismem, ale v těchto místech nemáme příležitosti mluviti optimisticky, v těchto místech musíme mnoho a mnoho si odepříti, co bychom rádi popřáli svému národu, co bychom rádi popřáli zuboženému zemědělství, co bychom rádi popřáli maloživnostnictvu i jiným stavům. Celková říše obdržela již to, čeho potřebuje, a nyní, pánové, přicházíme také my se svými požadavky autonomními, se svými požadavky hospodářskými, a táži se pak, zdali ve chvíli, kdy vláda počítá na veškeré strany, na veškeré národy při vyrovnání rakousko-uherském, také vláda jest si vědoma těchto povinností, a tu, pánové, volám k vládě, aby také ona podala ruku oněm vytouženým reformám, kterých jest již po tak dlouhých letech nehybnosti konečně v tomto království, co se týče autonomního vývoje a hospodářského vývoje, zapotřebí.

Chci, pánové, aby sesílením všech jednotlivých činitelů docíleno bylo konečně konsolidace a dohodnutí ve všech součástkách této říše a pak, pánové, budeme moci pevně státi vůči Uhrám, budeme moci míti také stanovisko vůči oné polovině říše, která stále svým nebezpečím nás ohrožuje.

Tím končím a dovoluji si modifikovati konečný návrh v ten smysl, aby záležitost tato byla přidělena 15členné komisi, která by po 5 členech z každé kurie byla zvolena. (Výborně! Potlesk řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si ohlásiti, že se přihlásil ještě ke slovu a sice pro návrh komise pan poslanec Dr. Lad. Dvořák a že vyměnil své místo s panem poslancem Ronzem.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß der Herr Abg. Dr. Ladislaus Dvořák sich noch für die Anträge zum Worte gemeldet hat und daß er seinen Platz mit dem Herrn Abg. Ronz getauscht hat.

Nunmehr gelangt der nächste für die Anträge eingetragene Redner, der Herr Abg. Graf Zedtwitz zum Wort.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abg. Grafen Zedtwitz.

Abg. Graf Zedtwitz. Hoher Landtag! Wenn von Seite unserer Partei, in deren Namen zu Sprechen ich die Ehre habe, einem Antrage beigetreten wird, welcher die Eventualität der wirtschaftlichen Trennung dieses Reiches ins Auge faßt und damit auch des Aufhörens dieser alten Gemeinsamkeit dieses alten Kaiserstaates, dann, meine Herren, müssen es wohl gewichtige Gründe sein, welche es uns ermöglichen, einem solchen Äntrage beizutreten.

Die unserem Parteiprogramme innewohnende Achtung vor der historischen Entwicklung aller Verhältnisse und der daraus basierenden Institutionen, weiters die uns Allen gemeinsame, und auch dem größten Teile der Bevölkerung der diesseitigen Reichshälfte gemeinsame Liebe zu einem großen Staatswesen, zu einer Einheit des Reiches, weitaus aber auch die gewiß berechtigte Erwägung, daß für die Jetztzeit und auch für die Zükunft ein