groß, als sie jetzt der Vorredner angeführt hat.

Die Genossenschaften werden nicht vom Staate und Lande "bezahlt". sondern vom Staate und Lande wird ihnen nur eine kleine Subvention gewählt, und zwar gibt das Land in der Regel 15%, der Staat niemals 15%, sondern 10, höchstens 12% (Abg. Dr. Schreiner ruft: Manchmal nur unverzinsliche Darlehen), ja, manchmal kommen auch unverzinsliche Darlehen hinzu.

Aber, meine Herren, was ist denn das für eine "ungeheuere" Summe, die da aufgewendet wird, um die landwirtschaftlichen Genossenschaften zu unterstützen, von denen Taufende und abermals Tausende von Landwirten gewiß große Vorteile haben? Sehen Sie doch im Landesvoranschläge nach!

Es werden 200 000 K zur Subventionierung und 100. 000 K für unverzinsliche Darlehen verwendet.

Meine Herren! Das ist für das ganze Land Böhmen nur ein halbes Prozent der Landesumlage.

Es ist dies weniger als die Hälfte von dem, was vom Staat und Land ausgewendet wird, um die dramatische Kunst in Prag zu heben.

Das deutsche und das tschechische Theater in Prag allem kosten mehr als das Doppelte von dem, was wir auswenden, um der Landwirtschaft eine Unterstützung zu gewähren.

Es ist einfach lächerlich, wenn man sich darüber aufhält, daß die Landwirtschaft zu sehr unterstützt wird

Es ist geradezu ein Trinkgeld und ein Almosen, was man dem Landwirten hinwirft.

Tief zu bedauern ist es auch, daß von Seite des ersten Herrn Redners ein Versuch unternommen wurde, einen Keil zwischen die zwei produzierenden Stände, die Landwirtschaft und die Gewerbetreibenden, zu treiben.

Der Herr Kollege Prášek hat in seinen ausgezeichneten Ausführungen die gegen die Landwirtschaft gerichteten Angriffe zurückgewiesen, und ich danke ihm im Namen der Landwirtschaft dafür, daß er dies mit so beredten Worten getan hat. Aber ich muß auch konstatieren, daß es ein frevelhaftes Unterfangen ist, wenn man einen Keil zwischen die Landwirtschaft und die Gewerbetreibenden treiben will. (Zustimmung. )

Die Gewerbetreibenden im Lande haben dasselbe Interesse, wie die Landwirte. Hat der Bauer Geld, so hat es die ganze Welt. Wenn der Bauer nicht in die Lage versetzt wird, kaufen zu können, wenn er nicht kaufkräftig ist, dann nützen alle Unterstützungen nicht-, der Gewerbetreibende wird nicht prosperieren können.

Und auch die Gewerbetreibenden in den Städten sollten sich endlich einmal organisieren und sich aus dem Banne derjenigen befreien, die nichts anderes im Sinne haben, als die großkapitalistische, manchesterliberale Richtung zu verfolgen, nämlich dafür zu forgen, daß es den Großindustriellen wohl ergeht, und das Gewerbe dabei ganz zu Grunde gerichtet werde.

Zu bedauern ist es aber auch, daß gerade ein solcher Anlaß genommen wurde, um gegen die Landwirtschaft vorzugehen.

Denn gerade die Müllerei, die naturgemäß zur Landwirtschaft gehört, ist bei uns dem Untergange geweiht und Kann nur erhalten werden, wenn sie mit der Landwirtschaft Hand in Hand geht.

Die Müllerei ist dem Untergange nahe, ja Sie oft beinahe schon untergegangen.

Ich bitte, meine Herren, machen Sie einmal eine Fahrt auf Ihrem böhmischen Fluß, der Moldau, mit, da werden Sie unzählige Mühlen sehen, welche leer Stehen, zahlreiche Wehren, welche verlassen und vom Hochwasser hinweggeschwemmt sind und nicht mehr wieder errichtet werden können.

Gehen Sie einmal in die kleinen Orte, hinaus an die kleinen Nebenflüsse, da sehen Sie viele Mühlen, die leer stehen, völlig verfallen sind, abgebrochen werden und gänzlich ruiniert sind.

Und in den großen Mühlen, die an großen Wasserläufen liegen, ist längst schon der Mühlstein verschwunden; an dessen Stelle dreht Sich jetzt die Spindel, welche die Baumwolle aus fremdländischen Produkten verspinnt.

Was ist an Stelle dieser Mühlen getreten? Etwa eine andere Industrie, meine Herren, die unser Getreide aufnimmt? Nein!

An ihrer Stelle ist der ungarische Import gekommen, der uns mit seinen Produkten ganz überschwemmt. (Abgeordnete Prášek ruft: Agenten aus Ungarn. )

Nehmen Sie den Ausweis der Verkehrsstatistik in die Hand, so werden Sie finden, daß der Import von russischem Mehl von Jahr zu Jahr zunimmt.

Und nun Soll, anstatt, daß wir Landwirte uns mit den Müllern verbinden, um diese ungarische Konkurrenz entschieden abzuwehren, hier ein Keil zwischen die Beiden getrieben werden. Dagegen müssen wir protestieren, weil dadurch die Landwirtschaft geschädigt, und die Müllerei gang zu Grunde gerichtet wird, wenn wir uns nicht zusammentun und gegen diesen ungarischen Import nicht gemeinsam anknüpfen. Derselbe wird sehr unterstützt.

Es wird an einem anderen Tage Gelegenheit sein, dies auszuführen.

Aber heute will ich nur sagen, daß diese Unterstützung, insbesondere in der Tariffrage eine derartige ist, daß wir uns ernstlich zusammentun müssen, um eine Abwehrstellung gegen den Import vom ungarischen Mehl einzunehmen.

Die Müllerei war einmal bei uns ein blühendes Gewerbe, und ein jeder Müller wurde im Vorhinein als reicher Mann bezeichnet.

Jeder Bauer war glücklich eine Müllerstochter fein Eigen nennen zu können, weil damit immer der Begriff des Reichtums und der Wohlhabenheit verbunden war. Heute sucht niemand mehr eine Müllerstochter, weil bei ihnen nichts mehr zu haben ist. Ja, eines ist bei ihnen zu haben, nämlich Not und Elend, weil die Leute nichts mehr zu mahlen haben, weil das ungarische Mehl unser Mehl verdrängt. Sie können auch deshalb nichts mahlen, weil die Geschmacksrichtung geändert ist und eine Solche geworden ist, daß die Konsumenten in der Stadt das Mehl von unserem Getreide und unseren Mühlen nicht mehr wollen. Wir müssen daher hierin Wandel schaffen und deshalb einen engeren Zusammenschluß anstreben. Es ist daher notwendig, daß wir Müller uns mit den Landwirten Verbinden, damit wir die Konkurrenz des ungarischen Mehles abwehren; aber auch mit den Gewerbetreibenden müssen wir uns verbinden, und ich erkläre deshalb, daß es von dem ersten Redner ein politisch unkluges Beginnen war, wenn er einen Keil zwischen beide Stände hineintreiben wollte.

Ich erkläre, daß wir für den Vorschlag der Kommission stimmen werden, welche beantragt, daß über die Petition der Klattauer Müllergenossenschaft zur Tagesordnung übergegangen werde. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. Ronz.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Ronz: Slavný sněme! Zajisté by nebyl nikdo tušil, že v dnešním sezení tohoto sl. sněmu vyskytne se tak široce založená mlynářská debata, která svým průběhem a svým impulsivním rázem vymyká se dosavadním jednáním o průmyslu mlynářském v této slavné sněmovně. Průmysl tento, velevážení pánové, byl by zajisté zasloužil již dávno, aby se v tomto sl. sněmu o něm bylo šířeji jednalo, než-li tomu dosud skutečně bylo, neboť tento průmysl, který druhdy patřil k průmyslům zkvétajícím, ocitl se během posledních 25 let na pokraji své úplné zhouby, jak již bylo zde zcela správně veškerými pány řečníky doznáno.

Podnětem k tomu, že se rozvinula dnešní debata o průmyslu mlynářském byla zpráva o petici za poskytnutí subvence družstevním mlýnům.

V této věci, velevážení pánové, měl jsem tu čest jako předseda spolku českomoravských mlynářů, uznávaje jisté oprávnění k obávám, které by vzniknouti mohly z hustého poskytování velkých subvencí takovým mlýnům, jednati, ovšem soukromě s panem předsedou českého odboru rady zemědělské, a vyslovil jsem mu své obavy, které by vzniknouti mohly pro dosavadní poměry, které jsme se snažili s českým zemědělstvím zachovávati a které by se mohly zkaliti,. kdyby se jistá mez překročiti měla a kdyby poskytováním velkých subvencí snad jednotlivé mlýny anebo i celé skupiny mlýnů v dotyčných krajinách měly doznati škody nezměrné. Zcela loyalně uznávám a doznávám, že jsem obavy své sdělil panu předsedovi českého odboru zemědělské rady, který mi dal ujištění, že žádosti za subvence takové podávány budou s tím omezením, že nemají býti na příště stavěny mlýny nové a že se bude přihlížeti jedině k tomu, aby v takových krajinách, kde jest nedostatek mlýnů, některý ze stávajících mlýnů, který snad není ani v činnosti, tento byl zakoupen a pomocí této subvence v činnost uveden, já s povděkem kvituji vzácnou podporu, kterou mlynářstvo české doznalo se strany zemědělců, a sice nejen zemědělců českých, nýbrž i, což dle pravdy konstatuji, německých. Avšak jednu věc nemohu pominouti mlčením, a to jest výtka, která byla učiněna straně národně svobodomyslné, jíž mám čest přináležeti, že strana tato nefedruje zájmy mlynářů, že odpírá jim podpory, když se jí dovolávají. V tom ohledu budiž mi dovoleno, abych toto tvrzení opravil a mohu říci, že i národní strana svobodomyslná, uznávajíc tehdáž důležitost mlynářstva českého, kdykoliv jsme se obrátili s nějakou žádostí na ni, nám své podpory neodepřela a mohu jen vysloviti to vřelé přání, aby stejné podpory, kterým jsme se těšili až doposud, i také budoucně nám nebyly odpírány, poněvadž v krátké době se naskytne příležitost, snad ne v takové intensivní formě v tomto slavném sněmu jako v říšské radě, kde se bude jednati o rakousko-herské vyrovnání, jehož vybudováním, velevážení pánové, stojí a padá český průmysl mlynářský a v širším důsledku také zemědělství. (Výborně. )

Já bych velmi litoval, aby průběh dnešní debaty, který zajisté nebyl obmýšlen tak, jak se skutečně vyvinul, měl jenom v nejmenším poškoditi oprávněné zájmy průmyslu mlynářského, a prosím, velevážení pánové, abyste neráčili slova, která zde padla jaksi ve vřavě boje řečnického bráti na tak přísnou váhu a přijali ujištění, že mlynářství české pro otázku subvencionování několika menších družstevních mlýnů, sloužících skutečně potřebě zemědělství nebude nikdy činiti konsekvence z toho a že bude stejně vřele hájiti své zájmy a dovolávati se podpory, jak zástupců zemědělství, tak i ostatních stran této slavné sněmovny. To prosím, abyste laskavě přijali slova má co prohlášení předsedy spolku mlynářů česko-moravskýcn. (Výborně. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. Šťastný. Dávám jemu slovo.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme! Jsem předsedou družstva pekárenského a mlynárenského v Jistebnici, o kterém první pan řečník se zmínil a pravil, že naše žádost o subvenci byla šťastně přičiněním komory obchodní, ku které on náleží, odmrštěna a libuje si v tomto odmrštění. Pánové, od nejstarších dob jest v Německu u větrných mlýnů zařízena všade parní pekárna. Z vůkolí přivážejí tam rolníci své žito a vezou si od tamtud chléb, takže sami s mletím nemají co činiti. Mně se dostala do ruky brožura »Zemědělská Politika«, která vychází co časopis na Moravě, a tam byla zpráva, že jest zařízeno dnes ve Francii 800 družstevních pekáren, kde rolníci si přivezou své žito do pekárny a vezou si odtud hned v jistém poměru ku přivezenému žitu pečený chléb.

To mne přivedlo k tomu, abych učinil pokus mezi našim rolnictvem, jestli by chtěli této myšlenky se ujmouti a také družstevní pekárny zaříditi.

Pánové, zařizovati společné pekárny, ta snaha jest u nás v Čechách tak dávná, že když u nás byla ta stará hospodářská společnost, která vydávala svůj list, najdou se tam o lom pojednání a nesplněné snahy.

Byl to ovšem hlavně list velkostatkářský, který oni tehda vydávali, a tam vždy byla projevena ta snaha, aby se zřídily ve vesnicích společné pekárny, kde by si pekli hospodáři sami střídavě chléb, poněvadž se tím ušetří velké množství paliva, poněvadž nevystydne, nýbrž zase se přiloží a peče se dále. Pánové, to by byly výhody, ohromné. Nedivte se tedy tomu. že, když jsem tu myšlénku našim rolníkům přednesl, našla ohlasu.

V naší farní osadě jedná se na příklad o 600 pekáren, každý domkář i dělník má svojí pekárnu, kde peče si samostatně chléb, a bylo by to něco velkolepého, kdyby na místě 600 pekáren, kde každá zvláště v zimě musí býti znova a znova vyhřátá, byla tu jen jediná, která by byla neustále ve výhni, a ušetřilo se velké množství paliva. To by byla jedna ta velká výhoda.

Druhá výhoda spočívá v tom, že by hospodář nemusil teprve vozit svoje žito do mlýna a podruhé ještě pro ně jet, nýbrž, že by si přivezl z pekárny hned hotový chléb.

Pochopíte tedy, když se našemu rolnictvu řeklo: »Budeme se snažit zříditi si společnou pekárnu a zřídíme si ledy pekárenské družstvo «, že byla tato snaha uvítána radostně. Na mlýny jsme tehdy nepomýšleli, nýbrž spoléhali jsme, že snad se najde mlynář, který to žito, jejž bychom byli do pekárny přivezli, té pekárně semele. Já se obrátil na mlynáře v Jistebnici Slabu a nechal jsem ho k sobě zavolati "do Padařova, a tam jsem se ho tázal, jestli by chtěl mlíti pro tu pekárnu. On to odepřel a řekl mně jednoduše: »Já bych si musil zřídit teprve stroje atd. « To ovšem nepřekáželo. Kdyby to byl podnikavý muž, řekl by: »Já se zařídím, udělám smlouvu s pekárenským družstvem na řadu let, abych viděl, že se mi to vyplatí a že se bude u mne mlíti, a věc byla by odčiněna. « On ale není takový muž a také ti druzí mlynáři tamnější nejsou schopni takového podniku, aby se tam mohlo vždy nalíti, poněvadž se jedná o to, aby byla zásoba mouky. Ti to nemohli podniknouti, poněvadž máme nedostatek vody a stroje si nemohli zřizovati, poněvadž jsou chudáci, také tak zbankrotělí mlynáři, jak uvedl pan předseda a pan řečník přede ranou, poněvadž je pohlcují ty velké mlýny.

V této věci nemohli jsme tedy nic poříditi. Pomýšlelo se tedy na to, že bychom koupili některý z těch dvou mlýnu, který jmenovaný mlynář v Jistebnici má.

Vyjednával jsem s ním a ptal jsem se ho, co by chtěl za ten jeden mlýn. Ten jest ve městě a má ovšem velmi málo vody. Řekl sumu, která byla ovšem přehnána.

Dali jsme mu na rozmyšlenou, aby to uvážil, že by to bylo prospěšné pro něho i pro nás, kdybychom se smluvili k te smlouvě, ale zkrátka nemohlo dojíti k tomu pro přemrštěné požadavky. Ptám se Vás tedy pánové: Co pak tedy vlastně to pekárenské družstvo mělo dělat, když nemohli najíti mlynáře, který by mu mlel, aby tu pekárnu zásobil potřebnou moukou? Co pak mělo to pekárenské družstvo dělat, když mu odepřel mlynář ten mletí a vůkolní mlýny nejsou schopny, aby to podnikaly a mlely. Bylo to nějako poškození živnosti?

Tak museli jsme se obrátiti na jiného mlynáře, aby nám prodal svůj mlýn.

A tak konečně jsme našli mlynáře, který jest na prvé vodě a který je hotov svůj mlýn prodati.

Tím způsobem jsme přišli k mlýnu, poněvadž jsme byli nuceni, chtěli-li jsme pekárenské družstvo a měli ty pravé výhody, abychom nemuseli vytápěti 600 pekáren k vůli ušetřeni paliva a k vůli ušetření dovozu našeho obilí do dalekých mlýnů. Musili jsme přikročiti k tomu, abychom si opatřili svůj mlýn, ale neudělali jsme to ze spekulace, to byla nutnost, aby se to mohlo uskutečniti.

Pánové, jest to nějaké poškozování živnosti ? My jsme chtěli pro sebe péci chleba, ne na prodej, pro naše domácnosti; a my to musíme dělat, poněvadž takovou mouku jako se nám dodává z uměleckých mlýnů, nemůžeme na chleba naprosto potřebovati, poněvadž jest mouka bílá, ze které chleba za dva, za tři dni není již k jídlu. My nemůžeme potřebovati takový chleba z bílé mouky, nýbrž chleba, který vydrží osm, deset, až čtrnáct dní. A proto potřebujeme takovou mouku, ze které se dá chleba uchovati 10 až 14 dní, a na to bílá mouka nestačí. V městech jest to něco jiného, kde se chleba peče dvakráte až třikráte denně, kde může si každý opatřiti chleba z bílé mouky, ale pro venkov musíme míti mouku, ve které jest dosti lepku, aby zůstal chléb vláčný a byl jídlu. Chleba z bílé mouky nemůžeme potřebovati

To nás vedlo k tomu, abychom si mouku semleli tak, jak jí můžeme potřebovati my a tu nemůžeme dostati z každého mlýna. Mlynáři nám říkají: »To se nám nevyplatí, abychom, když semleli jsme již t. zv. první mouku, otruby ještě jednou vymílali. Ť

Mám zetě mlynářem, ale když chci, aby mi semlel žito na jednu mouku podle staré mody, musím si to u něho vyžádati, poněvadž on není na to zvyklý. To jest milost, když mi semele mouku podle starého obyčeje, abych z toho dostal pro svoji domácnost chleba, který by vydržel 8 až 10 dní, než zas bude péci. To jsou potřeby, které jsou zvláštní pro naše domácnosti selské, a v tom nám naši mlynáři nevyhovují a říkají: »My takovou mouku nemůžeme více vyráběti, poněvadž by se nám rýhy na válcích brzy ubrousily, a to by se nám nevyplatilo, abychom takovou mouku mleli. «

Co nám tedy zbývá, než zříditi si mlýn, který by mlel takovou mouku, jakou potřebujeme.

Jest to nějaké poškozování živností, když chceme mlíti mouku jenom pro sebe, když chceme z ní péci chleba jen pro sebe a nechceme žádný obchod vésti a nechceme prodávati chleba nebo obilí ?

V té žádosti, kterou jsme podali zemědělské radě, také není nic takového. Tam jest to všechno přesně vytknuto a kdyby se toho chtělo zneužívati, jsou přece od toho úřady, aby to zamezily. Jednoduše by se to dalo do vyřízení, aby se tam dala taková kautela, aby se řeklo: »My vám to povolujeme pod těmi a těmi výminkami. « Ale tak, jak jednal zemský výbor s tou naší peticí, že se postavil na zásadu, že nepovolí podporu pro jednotlivé mlýny družstevní, to není správné stanovisko, poněvadž se zde má k tomu hleděti, jak se tam manipuluje. Nebudu proti tomu, aby se takové žádosti o subvenci zamítali, kdyby poškozeno bylo živnostníctvo nebudu proti tomu, tak jako poslanec Ronz blahosklonně říká, že nechce poškozovati nás. Nám také nenapadá, abychom zasahovali do živnostnictva, ale chceme se starati o svou domácnost a pro sebe, pro členstvo, to živnostnictvu nevadí, poněvadž přece žádný hospodář nepeče svůj chléb u pekaře. To je známo.

Nevím, ani jakým způsobem by mohlo býti živnostníctvo poškozeno. Tenkrát bylo alarmováno mlynářstvo z celých Čech do tábora, aby protestovalo proti zřízení toho družstevního mlýna u nás. Potom se šlo sem k zemskému výboru a zde pan Dr. Fořt tenkráte tu deputaci předvedl zemskému výboru, aby se to zde vymohlo, aby nebyla dána nám žádná subvence ještě nebyla podána ani žádná žádost o ní - aby vymožen byl zákaz na půl léta napřed, aby zemský výbor nepovolil žádných subvencí. Myslím, že to počínání není správné, ta věc měla se napřed zkoumati, a kdyby bylo shledáno, že neškodí živnostnictvu a že to není zasahování do jeho oboru, tak mohlo velmi dobře rolnictvu dostati se podpory. Myslím, že toto zařízení společných pekáren sotva se dá zameziti, poněvadž obyčejně příklady táhnou: kdyby to bylo u nás pochopeno, tak by takové pekárny se velice rozmnožovaly a já jsem pro to, že takové věci, které se omezují pouze na rolnictvo a nejsou žádným obchodem a zasahováním do živnostnictva, zasluhují podpory, poněvadž se nám jedná o mnoho millionů úspor, a my nejsme tak bohati, abychom mohli takovéto podniky ihned sami si zařizovati, nýbrž tu jest třeba zprvu podpory, která není živnostnictvu na úkor.

Naše podpory nic nepřekážejí tomu, aby oni také žádali podporu. Ale počínati si tak a jíti k zemskému výboru a říci. Ty nesmíš dáti podpory jinému odboru to nám ani nenapadlo, a pan kolega Prášek dobře řekl, že by nám nenapadlo, aby šel kdo k zemskému výboru a žádal; »Poslouchej, až sem přijde živnostníctvo o podporu, nesmíš mu žádnou dát!«

Živnostníctvo ale ihned šlo ku předu k zemskému výboru a zatarasilo nám vrata, abychom nemohli na zemském výboru subvenci žádati. To není správné počínání, tak se nejedná mezi takovými blízkými lidmi, jako je živnostník a rolník.

Co se týká mlynářstva a rolnictva, to jest tak úzce spjato, hlavně co se týká výroby mouky, že skutečně zasluhují, aby se vespolek podporovali Jenže ovšem mlynářstvo si nepočíná tak, jakby za účelem odražení uherské mouky si mělo počínati. Já jsem na to upozornil, že jest zde prostředek, který by naše obyvatelstvo k tomu vedl, aby se uchránilo takřka neustálé záplavy uherské mouky, že jest zde jediný dobrý prostředek, který by se měl zavésti a sice jiné číslování uherské mouky podle způsobu domácího, a aby přestalo to číslování jako u uherské mouky a bylo by po všem; potom nemohl by obchodník vydávati uherskou mouku za českou a českou za uherskou, kdyby bylo rozdílné číslování.

Na to pánové nechtí přistoupiti, poněvadž kupují samu uherskou mouku a sami prodej její podporují. Já jsem chtěl podotknouti jen několik těchto slov, která čelí k tomu, že zemský výbor by neměl takto v té věci si počínati.

Jak jsem slyšel, usneseno prý v zásadě: žádné mlýnské družstvo nepodporovati.

Předešlý ministr orby hr. Buquoy vydal svého času zemským výborům připomenutí, že by se měly přičiniti, aby právě taková družstva pekárenská, mlynářská podporovaly. Nynější ministr odpověděl také deputaci, která tam byla, že by taková věc se měla podporovati. Když se ale poukazovalo na to, že se dotýká druhého stavu, pravil, že by vůbec žádný pokrok nebyl možný, poněvadž tak odděleno není živnostnictvo a rolnictvo, abychom se nedotýkali; kdyby dotek měl vyvolati takovou bouři, jak se nyní jeví, že se činí rozklad mezi dvěma stavy, daleko to nedotáhneme.

Prosil bych, aby pp. živnostníci byli v té věci poněkud mírnějšími, poněvadž my jsme jim nezadali žádné příčiny k takovému útoku. O to bych jen žádal. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský Není nikdo jiný již ke slovu přihlášen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet, und ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Barták. Slavný sněme ! Nebylo zajisté očekáváno, jak bylo již také řečeno od jiných pánů, že při této nepatrné věcí rozvine se tak velká debata, která pohne celým sněmem, a to zvláště vzhledem k tomu, že vlastní žádost této petice mlynářů okresu Klatovského jest skoro nevinná. Mlynáři připouštějí v této příčině subvencování malých družstevních podniků zemědělských, jen žádají, aby elektrárny, kde se zřizují, nesměly míti při sobě mlýny družstvem zřízené. To jest obsah petitu. Komise zemědělská, když uvažovala o této záležitosti, nemohla se přidružiti k tomuto petitu a vyhověti mu, a to z důvodu, že je potřebí, aby takové podniky zemědělské byly podporovány, poněvadž, jak mlynářství dnes je vyvinuto, v mnohých krajinách nevyhovuje rolnictvu. Ono následkem toho, že výrobky jeho jsou rolnictvu zdražovány tím způsobem, že starý způsob mletí se opustil a mele se výhradně pouze na výměnu, rolnictvu nevyhovuje, zvláště vzhledem k tomu, že rolnictvo dostává ne výrobky původní, ze svého obilí, jak by si přálo, nýbrž smíšeniny, které jeho domácí potřebě nevyhovují a kteréžto výrobky nejsou schopny.

aby mohly býti využitkovány v hospodářství tak jak toho jest třeba.

Proto komise zemědělská z této stránky věc tu uvažovala a vzhledem k tomu, že způsob dosavadního subvencování byl v platnosti, když komise zemědělská o této záležitosti rozhodovala, nepokládala se za oprávněnou, aby o tom rozhodovala, jestli pro příště by se takové subvencování podniků takových mělo díti čili nic.

Komise zemědělská jako taková, která je povolána k hájení zájmů zemědělských, nemohla se postaviti proti zájmům zemědělským, poněvadž přece nedá se mysliti, že by vůbec komise zemědělská se proti takovým zájmům postaviti mohla, zvláště když jest přesvědčena, že věc jest správná. Proto musím trvati na návrhu komise zemědělské, poněvadž tato předpokládá, že otázka, mají-li se družstevní podniky rázu průmyslného subvencovati čili nic, která jinak má mnoho do sebe na prospěch daň platících, patří před forum vyšší.

Lituji toho, že vzhledem k věci, která mnoho neznamená, poněvadž se zde jedná o mlýny nepatrné, a jeden z těchto mlýnů, totiž Bezděkovský, ani vlastně subvencován není, takže pokřik p. p. mlynářů Klatovských nemá takového podkladu, jak se zdá.

Lituji, že k vůli nepatrné věci zde povstal takový boj, a že vyvolán byl zde rozpor mezi tak zvanými třídními zájmy. Mám za to, že příčinou toho byla přílišná horkokrevnost p. kolegy Holoubka a myslím, že ty věci nedospěly tak daleko a nejdou takového rázu. aby se z nich mohlo dělati něco tak velikého, jak to učinil p. kolega Prášek.

Já, pozoruje vývody p. kolegy Holoubka, jsem seznal, že vlastně on měl na mysli jen ukázati, že vlastně nelze říci, že by zemědělstvo bylo zanedbáváno, on jaksi podal úhrn veškerých akcí a jednání, které ve prospěch zemědělců se dějí.

Oproti tomu ovšem zase jen poukazoval, jak dalece se podporuje živnostnictvo. Tu nutno jest doznati, že jest mezi těmito našimi výrobními stavy, co se týká podpory, značný nepoměr. Ale to musím připustiti, že rozhodující moment jest vlastně v tom, že zemědělec jest prvovýrobce a tato prvovýroba, která má tak ohromnou, všelikým vlivům vysazenou dílnu, rozhodně potřebuje daleko větší pomoci nežli jest tomu při výrobě živnostníků, kteří mají více pomůcek daleko lepších a soustředěnějších a zpracují hlavně suroviny, které zemědělství poskytlo, takže zájem tohoto je nepřímo i jeho zájmem. To možno dokázati skutečným faktem, že nutná velká potřeba podpory zemědělství zde jest a že proto taková akce na podporování zemědělců se vyvinula. Proto bylo by naprosto nemístno, aby řevnivost mezi stavem živnostenským a zemědělským byla z této příčiny vzbuzena, vždyť i pp. Prášek i Peschka sami doznali, že zájmy jejich jsou společný. Oproti vymezování působnosti strany prvé p. Práškem mohu snad prohlásiti za stranu svobodomyslnou, že naše strana svým jednáním dosavadním dokazuje, že poctivě se stará ostav každý, o stav zemědělský, živnostenský a o každý, jiný, a že nikomu neodpírá své podpory, poněvadž jest to její povinností i právem, a poněvadž záleží jí na tom, aby všecky stavy národa českého byly silný, neboť jen tak může celý národ býti silný.

Proto naprosto bylo zbytečno, že se p. kolega Prášek rozčiloval a působnost naši sám omezoval.

My jsme dokázali, že poctivě smýšlíme s každým stavem a myslím, že se chyba stala od p. kolegy Holoubka a to tím, že když zastavoval vodu na mlýny v Čachrově a Bezděkově, že pustil vodu na mlýny p. kolegy Práška, který toho za svými účely využitkoval.

Já to přímo nechci prohlašovati za prostředek agitační, konečně jest přece jen před volbami a jest to přirozeno, že mu to nemůže býti zakazováno. Ale myslím, že mezi rozumnými lidmi tak velikou resonanci to míti nebude, jak se myslelo, neboť z celé debaty vysvítá, že činil se povyk pro nic za nic a že vlastně potřeba vespolné shody z ní vyzněla.

Končím své vývody tím, že prohlašuji, že podle povinnosti své trvám na návrhu komise, aby se o této petici přešlo k dennímu pořádku. Co se týče mé osoby prohlašuji, že ničeho bych proti tomu nenamítal, aby tuto věc ještě projednala komise pro záležitosti živnostenské; když o to pánové žádají a myslí, že se jim ubližuje, ať se tedy jedná o věci dále. Tím končím.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasovaní.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Ich ersuche die Herren ihre Plätze einzunehmen.

Žádám pány, aby ráčili zaujati svá místa.

Gegenstand der Abstimmung ist die Frage, was mit der in Verhandlung stehenden Petition zu geschehen hat. Die Landeskulturkommission beantragt, über dieselbe zur Tagesordoung überzugehen.

Der Herr Abg. Dr. Mašek hat den Antrag gestellt, die Petition zur Behandlung noch an die Gewerbekommission zu verweisen. Ich habe demnach die Absicht, die Abstimmung in der Weise einzuleiten, daß ich zuerst über den abweichenden Antrag des Herrn Abg. Dr. Mašek abstimmen lasse.

Sollte derselbe angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über den Kommissionsantrag.

Sollte der Antrag des Herrn Abg. Dr. Mašek nicht angenommen werden, so wird über den Kommissionsantrag abgestimmt werden.

Předmětem hlasování jest otázka, jakým způsobem má býti naloženo s peticí, o kterou se jedná.

Komise navrhuje, aby o této petici se přešlo k dennímu pořádku. Pan poslanec dr. Mašek navrhl, aby petice tato byla ještě přikázána k projednání do komise živnostenské Mám tedy v úmyslu zavésti hlasování tím způsobem, že dám napřed hlasovati o návrhu pana poslance dra. Maška; pak-li by tento návrh byl přijat, odpadlo by hlasování o návrhu komise. Pak-li by návrh pana posl. dra. Maška nebyl přijat, dám hlasovati o návrhu komise.

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Nebyla činěna žádná námitka

Pan posl. dr. Mašek navrhuje, aby petice byla přikázána k projednání ještě do komise živnostenské.

Der Herr Abg. Dr. Mašek beantragt, daß die Petition noch an die Gewerbekommission zur Beratung überwiesen werde.

Žádám pány, kteří přijímají návrh p. posl. dra Maška, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag des Herrn Abg. Dr. Mašek annehmen, die Hand zu erheben.

Račte povstati.

Ich ersuche aufzustehen.

Jest to většina. Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Ich ersuche den Herrn Abg. Abt Helmer, den Platz des Berichterstatters einzunehmen.

Es wird verhandelt der Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über die Petitionen mehrerer Gemeinden gegen Verlegung des Amtssitzes der Bezirksvertretung von Preßnitz nach Weipert.

Bude projednána zpráva komise pro záležitosti okresní a obecní o petici více obcí proti přeložení sídla okresního zastupitelstva z Přísečnice do Vejprt

Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Wort

Berichterstatter Abg. Abt Helmer: Hoher Landtag! Es handelt sich um die Petition des größten Teiles der Gemeinden des Bezirkes Preßnitz, nämlich der Gemeinden Dörndorf, Köstelwald, Pettlern, Künau, Steingrün, Weizensdorf, Oberhals, Kupserberg, Peischdorf, Pöllma, Neudörfl, Wohlau, Tribischl, Zieberle, Gaischwitz, Christofhammer gegen die Verlegung der Bezirksvertretung von Preßnil nach Weipert.

Es liegt eine frühere Petition der Stadtgemeinde Weipert vor, daß die Bezirksvertretung von Preßnitz nach Weipert verlegt werden solle, und eben gegen diese Petition und gegen dieses ganze Bestreben der Stadt Weipert richtet sich die vorliegende Petition der oben erwähnten Gemeinden.

Da bei dem vorliegendem Akte jeder Ausweis über die amtlichen Erhebungen fehlt, und auch die Vorakten, b. i. die Petition der Stadt Weipert samt Beilage nicht beigeschlossen erscheinen, so stellt die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen, die Petition der oben genannten Gemeinden werde an den Landesausschuß zur Erhebung und Berichterstattung geleitet.

Sněmovní tajemník Dr. Haasz (čte): Slavný sněme, račiž se usnésti:

Petice svrchu uvedených obcí budiž zaslána zemskému výboru k vyšetření a podání zprávy.

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

Ich erkläre den gedruckten Kommissionsantrag für angenommen.

Prohlašuji tištěný návrh komise za přijatý.

Es gelangt nunmehr zur Verhandlung die Petition des Ortsschulrates in Fischern.

Přijde k projednání zpráva komise o petici místní školní rady ve Fischera.

Berichterstatter ist der Herr Abg. Posselt.

Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Wort.

Berichterstatter Abg. Adolf H. Posselt: Der Ortsschulrat in Fischern hat angesucht um die Änderung des § 15. des Gesetzes vom 19. Dezember 1875, L. G. -Bl. Nr. 86, mit welchen Paragraphen bekanntlich das Präsentationsrecht fixiert wird. Der Ortsschulrat Fischern, der hiebei allem Anscheine nach von einem konkreten Falle ausgeht, ersucht, es möge dieser Paragraph dahin abgeändert werden, daß der präsentationsberechtigte Bezirksschulrat seines Präseniationsrechtes nur dann verlustig werden könne, wenn dessen Plenum den Vorschlag innerhalb der gesetzlichen Frist zur Vornahme der Präsentation erhalten hat, letztere aber trotzdem nicht vornahm.

In Solchen Fällen übergeht nämlich das Präsentationsrecht an den Landesschulrat, und dieser präsentiert, beziehungsweise ernennt dann ohne Rücksicht auf eventuelle Vorschlage des Bezirksschulrates. Es enthält aber die Petition des Ortsschulrates Fischern auch weiters ein Ansuchen, dahingehend, der k. k. Landesschulrat möge an alle Bezirksschulräte, beziehungsweise an deren Vorstände die Weisung ergehen lassen, daß