tost, aby se vší vehemencí se postavila proti tomu. Bylo by nám to dělalo snad někde reklamu, takové stanovisko, jaké zaujal pan předřečník; my, jako strana, která chce znamenati v budoucnosti stranu práce, hlubšího rozhledu a pojímání věcí nemohla jinak než vysloviti se pro to.

A o co se zde jednalo: Zde nepřišel nikdo, aby žádal, jako poškozený, aby se mu udělala nějaká sleva nebo aby se mu pomohlo jako poškozenému.

Zde přišel někdo, abychom mu upravili jeho statkovou substanci, jeho statkovou rentu. Úředník a jeho postavení jest jeho statek, to jest tedy něco, z čeho on má prostředky k svému živobytí, to jest jeho renta.

Pánové, my jsme ještě ani jednou nepřišli, aby nám někdo upravil naší rentu statkovou, totiž, aby nám něco přidal hotově. My jsme přišli, abychom nemuseli platit za to, co jsme nesklidili, co jsme nevzali, a aby se dala podpora tam, kde skutečně hrozí kalamita.

Já bych pochopoval jen tenkráte, kdyby úředníkovi mělo býti zadrženo služné a koncem roku by jemu 1/3 služného nebyly vyplaceny, jaká by to byla finanční katastrofa. On by nyní přišel a řekl: Já žádám o podporu.

To by bylo teprve to, co se nám nyní vyčítá, že se nám odpisují daně. Ale my jsme jiným upravili rentu, my jsme ho sesílili a ptám se co jest v tom, když se nám odepíše za to, co jsme nesklidili, nepatrná část denně, je to nějaký present ?

Co se týká subvence, které stát a země dává zemědělcům, to není dáváno jen zemědělcům. Já Vás ubezpečuji, kdyby věděli, že se to dává jen zemědělcům, tak by to vůbec nedali, to by byl vehementní odpor proti tomu, ale poněvadž bohudík máme v Rakousku a království Českém i na tomto sněmuj hlubších poslanců s lepším národohospodárským rozhledem nežli pan předřečník, udělena podpora u vědomí, že tím podporováno jest veškerenstvo.                              

Jedná se též o zájmy konsumentů, aby chov dobytka v budoucnosti neklesl a aby, pro budoucnost byl zachován větší chov dobytka, by nenastala kalamita, která by mohla, kdyby o to nebylo pečováno, po případě i městské obyvatelstvo zřetelně poškodilo. Nouzová podpora není tedy presentem jedině zemědělcům, nýbrž to se dává veškerenstvu, aby celá stabilisace byla na věcném a silném podkladu, aby zde skutečně půda mohla pro budoucnost býti osívána, aby mohla býti vzdělávána a aby člověčenstvu dala to, co skutečně potřebuje a aby k takovým drahotám přijíti nemohlo a k tomu chce pomoci program agrární. U seriosních lidí jest uznán, a to nejen u zemědělců ve venkovských městech, nýbrž i u těch, kde se myslelo, že to nesouvisí, u lidí, kteří seriosní otázku tuto pojímají, dá se hájiti, poněvadž jeho hloubka, jeho rozsah jest tak veliký, že obepíná více otázek, nežli někteří si myslí, kteří tvrdí, že jest jen u zemědělců chlebová otázka.

Co jest živnostník na našem venkově?

Nemá tentýž zájem a nemusí býti agrárníkem a nespadají interesy jeho také do velké agrární otázky, která se současně musí s potřebami jeho řešiti?

Jak chce venkovský živnostník se udržeti, jak si chce pomoci, když necháte klesati zemědělce a když se znehodnotí zemědělské výrobky, jak chcete pomoci zemědělskému dělníku, který venku pracuje, když znemožňujete zaměstnavateli, aby měl tolik prostředků, aby mohl lépe platiti, malého člověka, jak chcete toto všecko provésti jinak, nežli pomocí širokého podkladu řešení otázky agrární. (Výborně!)

Zde se mluví o poměru číselném, tolik prý stojí agrárník a tolik prý živnostník a nyní přijde statistikář a počítá s agrárníky jakou má pro to definici, jaké měřítko a kterak se zemědělci počítá.

My známe život, jak vypadá a o ty cifry se nebudeme s p. řečníkem hádati.

Pánové! Zemědělství v našem rozpočtu, který skutečně dosáhl závratných millionů, jest prý representováno 4, 350. 000 K.

Pánové! Ponecháme si věc tuto pro debatu rozpočtovou, abychom mohli posloužiti daty a není dnes naším úkolem, abychom to rozváděli. Ale jedno na to řeknu. I podle nynější ústavy, která omezila samostatnost král. Českého a jeho sněmu, i podle této ústavy, připadají záležitosti zemědělské sněmu král. Českého.

A já se, velectění pánové, ptám, zdaž tím první zemědělská země, král. České, v Rakousku vykonala svou povinnost, když vložila do svého 80ti millionového rozpočtu 4. 000. 000 K jaká je to nepatrná cifra na zemědělství věnovaná proti tomu velikému rozpočtu.

A na to vstane zástupce obchodní komory, aby nám zde vyčítal, jakou velkou sumou je representováno zemědělství v rozpočtu země, která je povolána, aby zemědělské otázky řešila a aby je udržovala v popředí. (Výborně! Sehr richtig!)

Proto prý není se co diviti, že dnes je velké hnutí ve stavu živnostenském a to prý jest vinou strany agrární, která svou stavovskou politikou vyvolala zlé duchy v živnostnictvu, které se dnes samo začíná o  sebe starati.

Ale, velectění pánové, tak jako rolnictvo bylo nuceno k své vlastní a stavovské organisaci, poněvadž bylo zanedbáváno od Vás, pánové, na tam té straně (Výborně!) po desítiletí, tak také přirozeně řemeslnictvo i  živnostnictvo - a já toho lituji, že již se dávno neorganisovalo jako my - musí se organisovati a bude tak dlouho ubohé, pokud se bude spoléhati, že se tato strana dočká nápravy a že snad budoucnost jejich bude nějakým způsobem zabezpečena. O tom není pochyby, že dokud rolnictvo a řemeslnictvo nebude se starati samo o sebe, pokud nevezme otěže politické vlády samostatně do ruky, potud nebude hráti takovou úlohu, jakou právem zaslouží a jakou právém hráti má.

Ale, velectění pánové, když mluvíte vždycky o tom stavovském, odpusťte, když se zeptám: Kdo na světě nedělá stavovskou politiku? (Výborně!) Podívejte se na millionáře, pana Dra Kramáře, když on vstane při řeči a řekne: »Já jsem ve vyrovnání s Maďárií nemohl býti úplně pro celní rozluku. « A proč pak ne? Poněvadž jako fabrikant nechce ztratiti ten trh v Uhrách a nechce si postaviti clo na hranicích. Tak dělá pan Dr. Kramář politiku stavovskou jako fabrikant.

A podívejte se na něj, když se jednalo o pilný návrh na říšské radě, aby vláda nepřipustila, aby dobytek srbský a rumunský byl přivážen k nám, vstal pan Dr. Kramář a soudruzi a hned řekli, že jest v tom velké nebezpečí, že ztratíme trhy, místa pro průmyslové výrobky.

Přirozeně se v něm ozval fabrikant, stavovák, který dělá politiku pro svou továrnu a hnedle hodil přes palubu zájmy zemědělské, jen aby jeho fabrikáty neztratily odbyt. Je to seriosní dělání politiky? Je to děláni politiky na širokém národohospodářském podkladě, když řekne takové věci, aby neztratil trh.

V zájmu zemědělství to tak daleko jíti nesmí, my na tom úzkoprsém stanovisku nesmíme státi. Z našich lavic a úst neslyšel nikdo, že bychom byli proti průmyslu živnostníků a řemeslníků jakýmkoliv způsobem vystupovali, poněvadž víme, že jen ruku v ruce můžeme zlepšiti postavení malých a středních stavů, obou stejně strádajících, a že jedině tak můžeme omeziti ukrutný vliv velkokapitalismu průmyslového, který vykonává na vládu i byrokracii, a který jest znatelný na všech stranách, vliv, který vykonává na žurnalistiku i na politické strany v národě, omeziti onen velkokapitalismus, který dovede si kolem sebe zaranžovati takovou klaku, která pak dovede jeho zájmům v pravý čas sloužiti, jako se stalo na př. při zdražení dobytka a j. (Tak jest!)

Jestliže pan řečník citoval přísloví německé, které v češtině znamená: »Chcete-li žiti sami, nechtě žíti jiné«, pak musím já právě na totéž důraz položiti a volati: »Chcete-li žíti vy, nechtě žíti jiného«.

A, velectění pánové, kde se má začíti s prováděním těch reforem? Má se začíti od textilní fabriky nebo od železářského kartelu, který vyplácí 35 proc. dividendy, má-1i se přivoditi blahobyt pro stát, společnost i národ? Či má se začíti od nějaké tkalcovny, nějaké barvírny neb mydlárny a pod. ?

Nikoliv! Chcete-li jakožto dobří hospodáři a rozmyslní lidé začíti s prováděním určité organisace ekonomické, která by zjednati měla skutečný blahobyt pro lid a celé veškerenstvo, musíte míti napřed určitý podklad, na kterém začnete. Takovým podkladem jest půda. Řekněme to obrazně: když chcete postaviti továrnu, musíte si teprve zakoupiti pádu, na které pak začnete stavěti. Avšak s ohledem na věcné stanovisko nesmíte zapomínati, že všechna výživa pro lid a všechny prameny živné šťávy musejí prýštiti ze země, a učiníte-1i tuto půdu výnosnější a povznesete-li její rentabilitu, tak aby na ní mohl žíti spokojeně a přirozeně zemědělec, ať malý, střední nebo velký, který by zase mohl ze svých lepších prostředků poskytnouti dostatečnou obživu i výdělek pro řemeslníky, dělníky i živnostníky atd., způsobili jste tím základ a vytvořili jste podklad pro budoucí vybudování a rozvoj blahobytu pro veškerenstvo.

Pánové, podívejte se na Německo, a já lituji oné krátkozrakosti pana předřečníka, že to nevystihl. Pánové, stát daleko průmyslnější nežli jest stát náš, průmyslový to stát prvého řádu, právě v době, kdy průmysl německý nalézal se na pokraji krachu a kdy viděli jsme četné bankovní krachy, v době, kdy panovala všeobecná krise průmyslová, postavila se a s ním i četní vynikající státníci i národohospodáři němečtí proti theorii, která jest hlásána u nás od našich národohospodářů a také některých politiků řemeslných, totiž, že prý prospívá průmysl tehdy, když jest chléb, mouka a veškeré poživatiny laciné. Ovšem se stanoviska velkoprůmyslníků jest takovéto stanovisko vysvětlitelné, poněvadž, jsou-li poživatiny laciné, jest i mzda nižší. Avšak theorie tato byla v Německu úplně zvrácena německými hospodáři, byla zvrácena německou vládou a německými státníky a byla zvrácena i parlamentem, poněvadž právě v době největší krise udělal takový celní tarif, že se světu ještě nikdy před tím nezdálo o tak vysokém celním tarifu. Pánové, parlament německý právě v době, kdy průmysl byl v krisi, nedal se říditi falešnou theorii u nás hlásanou a nebál se, že snad přispěje k ubití průmyslu, když snad zvýší poživatiny, Pánové, vidíte, v Německu dovedli se postaviti na povýšené stanovisko a vycítiti, proč průmysl, který byl dosud tak hýčkán a umělým způsobem postaven na první místo světového průmyslu, churaví, nemocní a kolísá.

Tam němečtí státníci i německý parlament přišli k náhledu, že není-li při průmyslu zdravého podkladu, totiž dobrého a pevného zemědělství, upadá v krisi a že nutno jest, postarali se o budoucí rozvoj průmyslu jedině možným způsobem, totiž pozdravením a ozdravením poměrů zemědělských.

Vidíte, pánové, Německo, které jest státem průmyslovým, mělo porozumění, že ohromnou, řekl bych závratnou většinou přijalo celní tarif, totiž zdražení potravin, a poslední volby v Německu dokázaly, že to nebyly státníci, že to nebyla nějaká vláda, anebo německý parlament, nýbrž nejširší vrstvy lidu to byly, které porozuměly skutečné agrární politice německé, poněvadž se se vší vehemencí postavily proti těm, kteří na zdolání zemědělského stavu a agrární politiky míří, proti sociálním demokratům, kterým přistrojili takovou porážku, že se z ní nikdy více nevzpamatují. To udělaly široké vrstvy lidu, které měly pochopení pro hospodářské a agrární otázky německé říze, a pánové, když to dovedl německý lid, lituji, že tomu nerozumí mladočeský poslanec a zástupce obchodní komory. (Výborně, potlesk. )

Vážení pánové, jest mi líto, že jsem byl vylákán, jak jsem pravil, aniž bych byl chtěl jakýmkoliv způsobem do debaty zasáhnouti, lituji, že jsem musil užíti ostrých slov, ale považoval jsem to za svou povinnost, abychom v takovéto předvolební agitaci, která jest zde vedena a která z naší strany nebyla nijakým způsobem započata, která nebyla nijakým slovem vyprovokována, to řekli, aby pánové věděli, že my máme tu odvahu, abychom se takovému řádění postavili na odpor a my Vás ubezpečujeme, když si přejete, že přijdeme po druhé a budeme míti naši odpověď vždy nahotově, poněvadž naše věc jest tak správná, tak poctivá, tak spravedlivá, že se nemusíme báti toho, s čím Vy v tomto sněmu král. Českého přijdete. My jsme připraveni, abychom Vaše útoky, které tendenčně vedete, odkázali do mezí, do kterých patří. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje. - Hluk, všeobecný nepokoj. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Prosím, pánové, račte zachovati klid. Budeme pokračovati v jednání. Přihlásil se a sice proti návrhu pan poslanec Ronz.

Es hat sich noch gegen die Anträge der Herr Abgeordnete Ronz zum Worte gemeldet.

Pro návrhy ještě se přihlásil pan posl. Šťastný.

Der Herr Abg. Šťastný hat sich noch für die Anträge zum Worte gemeldet

Jelikož nyní řečnil řečník, který mluvil pro návrh komise, přijde příští řečník, který je zapsán proti návrhům komise a dávám slovo panu poslanci dru Maškovi.

Poslanec dr. Mašek: Slavný sněme! Když jsem se u Jeho Jasnosti předevčírem přihlásil o slovo k předmětu, který v tom celém stohu prací sněmovních jest vlastně jenom nepatrnou částí, která se má zde řešiti, nemyslil jsem, že uchopím se slova za takového vzrušení myslí, za takového millieu, jak se právě udává.

Slavný sněme! Jest pochopitelno, že zástupcové jednotlivých stavů, majíce na mysli své příslušníky a těžké jejich posice, cítí se povinnými pro ně ve sborech zákonodárných a ve veřejnosti něco učiniti, že mnohdy temperamentně užívají slov, kterých by snad jinak při klidném myšlení nepoužili, a tak stává se, že z věcí nepatrných, jichž obsah vlastně není tak důležitý, by se veškeré mysle rozčilovaly na nejvyšší stupeň, že z věcí takových pojednou stávají se náměty k útokům jednotlivých stranníků na sebe a na strany.

Pochopuji vzrušení a rozčilení myslí jak pana kollegy, který zastupuje maloživnostníky, maloprůmyslníky a obchodníky, lak na druhé straně i zástupce strany agrární. Jest pochopitelno, že každý se hájí a že má na mysli to, co jest mu nejblíže, myslím však, že není zapotřebí, aby se strany v českém národě při každé příležitosti takovým způsobem potíraly. (Posl dr. Zimmer volá: Pro nic, za nic!), neboť interessy nás všech jsou vlastně společný, a myslím, že nikdo není venkoncem tak agrárníkem každým coulem svého těla a že na druhé straně zase nikdo není, abych tak řekl, docela živnostníkem, aby nemohl uznati, že i druhá strana má právo na určité názory podpory, na svou existenci a na fedrování toho, co jí svědčí. Vždyť jsou velmi mnozí mezi námi, kteří jsou zároveň majiteli pozemků, kteří však vedle interessu agrárního mají zároveň také živnosti, po případě ještě něco třetího a. t. d. Kdybychom se tedy tak přílišně rozlišovali a rozčilovali, vedlo by to skutečně k takové disseminaci a k takovému rozkladu, že bychom potom jako celek národní nezmohli praničeho. Perhorreskuji takové výstupy, poněvadž nevedou k ničemu a ubíjí se jimi jenom čas.

Na druhé straně musím však vždy býti pro to, by boj vedl se klidně a umírněně a vytýkal-li můj pan předřečník svému předřečníku útoky a nevolené výrazy (Posl. Kubr: Kdo pak začal?), a jestliže dotkl se také osob, které se neúčastnily debaty, - on vtáhl na příklad do debaty jméno dra Kramáře - musí na druhé straně zase býti uznáno, že nejeví se ani velká noblessa v cítění a myšlení, užívá-li se výrazů, jako: »Tamhle ten můj pan předřečník«, »měštácký Mladočech«, »měšťácký konsument«, »člověk s lepším národohospodářským rozhledem« atd. Ale to jsou věci vedlejší a dají se vysvětliti myslí rozčílenou.

Jako příslušník strany, ke které mám čest náleželi, musím prohlásiti, že ani pan kolega Holoubek, ani já nemluvíme jménem strany, nýbrž každý za sebe a že by to bylo při nejmenším, jak se říká, přece jen trochu za vlasy přitaženo, jestliže se při debatě stále pointovala mým předřečníkem zrovna ta strana mladočeská, ta strana »měšťácká«. (Posl. dr. Kramář: »Kdo udělal pro malorolnictvo tolik jako strana naše, může to klidně poslouchat!«) Myslím, že není zapotřebí hned celé strany do boje vésti, navzájem si vyčítati a z malých událostí dělati velké aféry. (Posl. Dostál volá:, »My to nezačali! Kdo pak to začal?«) Útoky osobní a projevy indolence navzájem nám neprospějí nikterak.

Strana, které náležím, má tak obsáhlý program a pojímá v sobě veškery zástupce všech stavů a hledí protivy vyrovnávati. My neupíráme druhým stranám, že mají totéž právo anebo podobné snahy, a přál bych si, abychom se vždycky navzájem věcně i osobně respektovali... (Posl. dr. Kramář volá. »Dokud byli živnostníci a rolníci v jedné straně nebylo to takové«. Posl. Zázvorka volá:

To se Vám zarazí. Vaši lidé Vám to zarazí«. Posl. dr. Kramář: »My se Vás nebojíme. «)

Račte mi dovoliti, velectění pánové, abych projevil mínění, že také takovými dialogy se pranic nespraví a bude lépe, když převrátíme list. (Posl. Zázvorka volá: »To jste měl udělat hned. «)

Jsem přece povinen reagovati na slova předřečníkova. Obraťme tedy list a přikročme k tomu, co jest na denním pořádku.

Vítám velice, že pan předřečník se prohlásil za zastance zájmů mlynářských a uznávám to za přirozené, poněvadž mlynářství stýká se zemědělstvím tak úzce, že jest to něco, co se rozumí samo sebou.

Ale jeho řeč a jeho rozklad o programu strany agrární, jeho exkurse do politiky německé a do sfér vysoké politiky, nepřesvědčily mě o tom, že by přes tuto petici mělo se přejíti jen tak zhola k dennímu pořádku.

Mám k tomu následující důvody. Předně in formali po mém skromném soudu náleží tato petice do komise živnostenské, poněvadž žádají živnostníci, a jedná se o jejich interes, a jak bylo nedávno řečeno kdesi, že sněmovní komise jsou tak stavově uzpůsobeny, že zemědělci hledí na věc výhradně se svého stanoviska zemědělského a živnostníci ve své komisi se stanoviska živnostenského. A proto myslím, že jest správno, aby petice, která svou povahou náleží do komise živnostenské, byla tam ještě projednána.

Dále, pánové, co se týče věci. Soudím, že to, čeho se touto peticí domáhají mlynáři, jest plně spravedlivo a odůvodněno. Komise zemědělská uvažujíc o tom, dospěla k přesvědčení, že přes tuto petici má se přejíti k dennímu pořádku, a doložila votum své hlavně tím, že to, co se děje v příčině zřizování družstevních mlýnů, odpovídá úplně platným předpisům zákonným.

Proti tomuto formálnímu odůvodnění nic nenamítám. To jest správné. Každý musí přiznati, že nelze nikomu brániti, aby, naplní-li určitou míru zákona, neprovozoval kteroukoli živnost, tedy také mlynářskou, ať již jako jednotlivec nebo ve společenském družstvu nebo ve společnosti na svoji pěst a účet. Neboť podnikání a soutěž jsou do jisté míry volny.

Ale ustaví-li se družstva, která pod heslem podporování, ať již zemědělství nebo jiných oborů, dostává značné subvence a nezúročitelné půjčky z peněz veřejných, a provozují-li společnosti takové obchody a živnosti výdělečné, tedy tímtéž způsobem, jak to činí jednotlivci obchodu neb živnosti vyučeni, na podniky své vázáni celou svojí existencí, jest zřejmo, že také tito malí lidé na vlastní prostředky odkázaní nikde a nikým nepodporováni, jsou nejen citlivě poškozováni, ale přímo ubíjeni. Jsou slabí, než aby mohli čeliti soutěži družstev, ať již jatečních, mlynářských, pecnářských, obchodních neb jakýchkoliv jiných. (Poslanec Novák volá: »důkazy«. )

Vrátím se k tomu a mohu posloužiti materiálem, bude-li toho zapotřebí. Neboť jistina do podniků družstevních vložená, nemusí se zúrokovati, poněvadž ji družstvo dostalo vlastně zadarmo a družstva dosahují také velice často různých slev na daních a dávkách; není tu běžných denních nezbytných vydání na existenční životní potřeby rodiny, které má mlynář. Družstvo skládá se z účastníků, z nichž má každý své bydlo jinak zajištěné. 0 melivo a odbyt výrobků mlýnských stará se celý sbor podílníků; kdežto mlynář jednotlivec poután jsa ustavičně k obsluze svého mlýna, nemůže zákazníky obcházeti a reklamu si činiti. On také nemá takového úvěru jako družstva, pro která jsou pohotově zvláštní fondy, poskytující vydatný a levný peníz, jak do zařizování, tak do provozování. On také nemůže jinde než v nejbližším svém okolí nakupovati, kdežto u družstev jest možnost za pomoci různých ústředních korporaci a svazů využitkovati příznivé konjunktury a výhodně zboží si opatřovati jinde v širším okolí, třeba i v cizině. Jak vidíte, nemluvím pouze o družstvech hospodářských, nýbrž o družstevnictví vůbec. A nyní, stihne-li, když zde máme mlynářskou petici - mlynáře nějaká kalamita živelní, jest žebrákem. Za poměrů pravidelných uhájil sotva svou existenci a ničeho si nezahospodařil, obzvláště byl-li požehnán četnou rodinou a na znovuzbudování mlýnského zařízení nemá více naděje, neboť nemá ani prostředků ani sil. A tu stává se, že jest nucen prodati svůj otcovský mlýn, prodá ho družstvu, které z něho udělá t. zv. podnik hospodářský, zřídí si malou elektrárnu pro osvětlení dědiny a pohon hospodářských strojů. A poněvadž pro oba tyto účely nepotřebuje se než nepatrná část vodní síly, která tu jest pohotově - mám určitý případ na mysli - využitkuje se většina té vodní síly k účelům mlynářským. Při tom se sestaví pro úřední potřebu rozpočet takovým způsobem, jak vešlo do mody rozpočty pro subvence sestavovati, to jest tak šikovně, že kapitál pro zařízení tohoto nového podniku skutečně potřebný jest zcela kryt subvencemi z veřejných peněz v našem případě 15% subvencí a 10% bezúročnou půjčkou. To se děje a upozorňuji na to, že děje se to vlastně běžně a ony p. kollegy, kteří zasedají v rozpočtové komisi, bych upozornil, že snad i některé ty žádosti o subvence na zařízení vodovodu také v takovém způsobu byly zdělány a že k nim byly přiloženy rozpočty, které neodpovídaly faktickým výlohám, které s tím vzejdou. (Výkřiky: Pravda musí na světlo!) A, pánové, úřadové schvalují takovéto rozpočty, které nezkoumali na základně zjištěných fakt, nýbrž za poklusu osvědčených šimlů úředních, které dělají vždy svou povinnost. - A mlýn družstevní zdarma nabytý, bez dluhů a modernější než veškeré staré okolní mlýny, stojí tu jako podnik hospodářský a mele pro každého, nejen pro členy družstva, nýbrž kupuje, prodává a obchoduje takovým způsobem jako jiný mlynář za mzdu buď měsíční, nebo ještě pohodlněji, dá se do pronájmu.

Tímto způsobem ničí se - někdy za zemské peníze a jindy zase se to děje za státní peníze - existence a individua, a přece je třeba v každém národě silných individualit v každém oboru. Mlynářství v Čechách hyne, to přizná každý, jako jiné maloživnosti.

Vinu nese stát, který sice vymínil si všechnu pravomoc nad živnostmi, ale nepostaral se vhodnými opatřeními ani uvnitř, ani na venek, smlouvami obchodními udržeti a upevniti půdu milionům malých, pilných, skromných lidí, kteří pro samou klopotnou práci s výrobou svých řemeslných tovarů a starostí o jejich odbyt, opozdili se s voláním o pomoc a ocitají se ve psí, majíce malou naději na zlepšení, poněvadž veřejná správa se již vyčerpala, jednak přídavky důstojníkům, úředníkům, učitelům, zřízencům, jednak různými přečetnými subvencemi, tak že ti, kteří přicházejí na posledy, jsou to maloživnostníci, mají spolutrpitele jen ve stavu lékařském a samoprávných úředníků, kteří se obmeškali a přicházejí po hostině. Sero venientibus ossa. A přece tyto střední stavy jsou pro společnost lidskou, stát i zemi stejně důležité a nezbytné, neboť representují effektivní, produktivní a živou sílu, která opatřuje denní potřebu a spoluudržuje stát svou prací a svou poplatností.

Nekoná-li stát vůči těmto třídám svou povinnost, vysíchá zdroj příjmů na daních, na produktech i na síle lidské. Dokladem toho jsou úbytky daňové, proudy vystěhovalců do cizích krajin, vyváženi surovin ze země a přivážení výrobků hotových do našeho státu. To jsou úkazy hrozivé a ztráty neocenitelné. Jsou to pravé národohospodářské pohromy, které dotýkají se všech stran. Tyto palčivé otázky nesmí se řešiti jednostranně. Přes žádosti průmyslníků, živnostníků a obchodníků nesmí se přecházeti k dennímu pořádku, domáhají-li se ochrany a práva. Proto ujímám se petice mlynářů. Zákonodárné sbory a veřejná správa jsou povinny ujímati se slabých. Jest třeba maloživnostníky ochraňovati aspoň doma v zemi, když stát jim nezjednává patřičné záštity ani uvnitř hranic svou mocí, ani za nimi svým vlivem.

Jest všeobecně známo, že malí lidé strádají již po léta, a že nejstrašnější kalamita postihuje zvláště mlynářstvo.

Živnost druhdy výnosná, kvetoucí, poklesla tak, že až na některé výjimky pocházející z náhodné, lokální, příznivé situace pomalu na řekách a hlavně na potocích v království Českém nebude mlýna, který by nebyl na prodej. Konkurence uherská, fedrovaná a pěstovaná vládami vídeňskými, stále poskytované úlevy, slevy a jak se nazývají všecky ty výhody, které umožňují velkokapitalistickým mlýnským továrnám peštským dodávati i do nejzápadnějších částí země České mlýnské výrobky laciněji než mlýny místní, naše, zničily nám domácí odvětví živnostenské, které po staletí bylo dobrým pramenem výživy našich domorodých lidí.

Co již se o těchto věcech napsalo a namluvilo! A zase již je na obzoru mrak obnovy mlecího řízení a nerovného vyrovnání s Uhry, proti němuž pozvedá hlasu celý sněm království Českého jednomyslným projevem.

Dovoluji si sl. sněmu navrhnouti, aby petice mlynářstva okresu Klatovského byla přikázána ku projednání ještě do komise živnostenské.

Návrh tento jest zajisté nejmírnější který za daných okolností možno učiniti. (Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste Redner, welcher für hie Anträge eingetragen ist.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abgeordneten Peschka.

Bevor ich jedoch demselben das Wort erteile, habe ich die Ehre mitzuteilen, daß der Herr Abgeordnete Dr. Mašek einen Antrag gestellt hat, welcher lautet:

»Petice mlynárů okresu Klatovského č. 1147/05 pet. přikazuje se k projednání ještě do komise živnostenské«.

Der Antrag des Herrn Abgeordneten Dr. Mašek geht dahin, daß die Petition über welche gegenwärtig verhandelt wird, noch zur Vorberatung an die Gewerbekommission gewiesen werden möge.

Žádám pány, kteří podporují návrh p. posl. dra Maška, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečné podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Nunmehr erteile ich das Wort dem Herrn Abgeordneten Peschka.

Abgeordneter Peschka Die Müllereigenossenschaft in Klattau hat gewiß nicht beabsichtigt, mit dieser Petition im hohen Landtage eine so große Debatte hervorzurufen.

Was verlangt denn die Müllereigenossenschaft in Klattau?

Sie verlangt vom hohen Landesausschusse und vom Landtage, daß er in Zukunft nicht mehr solche Genossenschaften subventionieren soll, welche von Landwirten zu dem Zwecke begründet werden, eigene Müllereien und Bäckereien ins Leben zu rufen.

Was ist aber die Ursache, daß die Landwirte heute Müllereien und Bäckereien ins Leben rufen wollen ? Die Ursache ist die, daß das Müllereigewerbe zugrunde gegangen ist, daß es in vielen Gegenden überhaupt keine Müller mehr gibt, daß der Bauer das Getreide nicht mehr mahlen kann, welches er für den Hausbedarf braucht, und daß keine Müllerei vorhanden ist, die den Landwirten das für den Eigengebrauch gebaute Getreide abkauft. Es gibt viele Gegenden, in welchen die Müllerei ganz verschwunden ist. Die Landwirte wollen zur Selbsthilfe schreiten, indem sie verkäufliche Mühlen entweder selbst

ankaufen, oder indem sie trachten, solche zu erhalten, um ihr eigengebautes Getreide in der Mühle zu vermahlen und so wieder das für den Haushalt nötige Eigenmehl zu erhalten oder um dadurch die Möglichkeit zu erhalten, das in der eigenen Wirtschaft angebaute Getreibe, respektive das Mehl, in Brot umzusetzen und auf den öffentlichen Markt zu bringen.

Die Sich bildenden Genossenschaften, wie solche hier im Lande Böhmen schon zwei oder drei errichtet worden sind, sollen keine Unterstützung bekommen; das ist der Wortlaut der Petition.

Nun, meine hochverehrten Herren, sie wissen ja, daß andere Genossenschaften bei uns in Böhmen und in ganz Österreich überhaupt subventioniert, das heißt unterstützt werden. Sie werden unterstützt vom Lande und vom Staate, und mit dieser Unterstützung hat man es ermöglicht, daß wir eine große Anzahl von Genossenschaften ins Leben gerufen haben, die heute zum Wohle der Landwirtschaft gedeihen, prosperieren und den Landwirten zum Nutzen gereichen.

Aber nicht nur der Landwirtschaft allein, Sondern auch den Konsumenten gereichen sie zum Nutzen.

Denn, meine Herren, erst seit dem sich bei uns das Genossenschaftswesen in der Landwirtschaft eingebürgert hat und erst seitdem die Molkereien bei uns einen so großen Aufschwung erreicht haben, daß der größte Teil der Milch in unseren Molkereien verarbeitet wird, erst seit dieser Zeit erhält der Städter gute Butter. Früher war er auf die sogenannte Bauernbutter angewiesen. Der Konsument wußte nicht, wie diese Butter hergestellt wurde, er hatte auch keinen Einfluß auf ihre Erzeugung Die in Bauernhöfen hergestellte Butter hat weder einen feinen Geschmack, noch ist sie gang rein, während durch die genossenschaftliche Verarbeitung der Milch zu Butter heute der Städter, der Konsument, ein gutes vorzügliches Produkt bekommt Auch in anderen Brauchen verhält es sich so, denn auf die genossenschaftliche Betätigung baut sich die ganze Zukunft auf. Daß solche Genossenschaften von Staat und Land unterstützt werden müssen, ist selbstverständlich. Diese Unterstützung ist nicht so