zdravotním z roku 1888 hleděno bylo k tomu, aby služba zdravotní stejnoměrně rozdělena byla, a sledován byl účel ten, aby pomoc rychlá nebo rychlejší v okresích a obcích zjednána býti mohla. Ale, velectění pánové, zákonem tím také stanoveno bylo, aby lékařům těm existence v takových obcích byla umožněna.

Když se podíváme na lékaře, kteří tímto zákonem ustanoveni byli, vidíme, že řada povinností se jim ukládá nových a nových, ale honorování vykonané práce buď tělesné neb duševní není v žádném poměru za namáhání a obětování se a za to všechno, co lékař dělati musí.

Zákonem tím řeklo se, že nesmí býti služné obecního nebo obvodního lékaře menší než 400 zl., ale neřeklo se, že může býti větší dle uvážení jednotlivých okolností.

Ale v tom ohledu všechny obce a okresy, až na čestné výjimky - ať české ať německé - se vzácnou jindy jednomyslnosti ustanovují lékaře vždy se služným minimálním.

Jest to, velectění pánové, přímo zvláštní, a mohu říci i trapné, když čtem konkurs na místo obvodního lékaře se služným 400 zl, a známe ty povinnosti, které obvodní lékař konati musí a tím trapnější, velectění pánové, a tím dojemnější jest to, když vedle konkursu takového jest vypsán konkurs na místo zvěrolékařské.

Ten rozdíl mezi služným lékaře a mezi služným zvěrolékaře jest přímo nápadným a nutí ku přemýšlení.

Nechci snad to vyčítati příslušníkům stavu zvěrolékařského, naopak přeji jim to, poněvadž jsem vždy v celém životě vycházel od toho, aby každý, ať je příslušníkem kteréhokoliv stavu, kdož pracuje poctivě a svědomitě, také poctivě, svědomitě a spravedlivě byl placen, ale proč jsem to připomenul jest to, že tamtěm příslušníkům, kteří se starají o zdraví domácích zvířat, práce jejich se oceňuje daleko více nežli práce a namáhání těch, kteří pečují o největší poklad náš, zdraví lidské.

Velectění pánové, přiznávám, že se mně může namítnouti, že tam ti, v případě prvém zvěrolékaři, starají se a pečují o zdraví zvířectva, že hledí je chrániti před nakažlivými nemocemi a že se tudíž starají a hledí chrániti, jak pan kol. Hyrš v posledním zasedání zemského sněmu řekl, velkou část našeho národního jmění a proto že toto musí býti opatrováno, a také na takováto opatření že nutno pohlížeti se stanoviska národně hospodářského.

Já se Vás, velectění pánové, ptám, což pak pečovati o zdraví lidské, zachovávati platné síly společnosti lidské, to není úkol vážný? Na to nemáme pohlížeti také ze stanoviska národně hospodářského?

Vždyť nemoci ubíjejí životy v každém věku lidském a zejména tam jest to velká ztráta, kde ubíjejí se životy v mužném věku, tedy ty síly, které ve společnosti lidské mohou býti nejvíce platnými.

Proto, velectění pánové, jak v prvním tak i v druhém případu musíme posuzovati tyto práce a úkony i ze stanoviska národně hospodářského.

Velectění pánové, přicházím k tomu, jest-li úkony obvodních lékařů a ty povinnosti, které se jim ukládají, jsou plněny, a to můžeme říci zcela svědomitě, a já jako zástupce zde stavu lékařského pravím, že lékaři plní své povinnosti a to nepřehlednou řadu povinností, které nechci zde do podrobna rozebírati.

Jest to především boj proti nakažlivým nemocem a tu, velectění pánové, tam, kde vypuknou nakažlivé nemoce, jsou lékaři první, kteří se vrhají v boj zapomínajíce na vlastní nebezpečí, zapomínajíce na osud svých nezaopatřených rodin.

Znám to ze své praxe a z jednoho okresu venkovského, kde vypukl skvrnitý tyfus, tedy nemoc, před jejímž jménem již každý utíká.

Nemoc tato. jedna z nejnakažlivějších a nejnebezpečnějších, vypukla v případech dvou a byli to, pánové, lékaři, kteří s nasazením vlastního života, zapomínajíce na vlastní rodiny, způsobili to, že tato nebezpečná nemoc skutečně byla omezena na tyto dva případy a že se nerozšířila.

To, velectění pánové, je zajisté zásluhou velikou, když nemoc taková zůstane omezena a nerozšiřuje se, aby ničila řadu našich lidi.

Velectění pánové, teď jsem právě u toho, co stává se, když v takovém boji proti těmto nepřátelům zdraví lidského lékař podlehne; snad řekne se »Krásná smrt, když vojín padne v boji« Noviny napíší krátkou zpravu. »Oběť svého povolání« a kdo to přečte, řekne. »Povolaní lékaře je věc těžká« a tím je věc odbyta. Ale, velectění pánove, aby se někdo podíval na tu opuštěnou rodinu po tom lékaři, aby se přesvědčil o její bídě, to jsem nečetl a neslyšel ještě nikde. Nikdo není, aby se přesvědčil o poměrech takové rodiny po lékaři, který svůj život a zdraví věnoval společnosti lidské.

Velectění pánovo, dávno měly tyto věci se říci veřejnosti, poněvadž takových případů je cela řada, je cela řada opuštěných vdov a nezaopatřených sirotků, na které my lékaři musíme sbírkami mezi sebou sháněti, abychom ulevili jim bídu. Ovšem namítne se, že dnes je pensijní fond, ale, velectění panové - platí to zejména o lékařích mladých a i o těch, když doslouží - pense, kterou dostane vdova, je tak malá, že by se spíše mohla nazvati podporou chudinskou, která sice je zachraňuje před smrtí hladem, ale na živobytí nestačí! Mimo tyto ukázky je ještě dnes něco jineho, co se praktikuje a co poškozuje celou řadu obvodních lékařů Když se stane, že některa obec v některém obvodu má za to, že by mohla míti také svého lékaře, anebo když se na přiklad nepohodne se stávajícím obvodním lékařem, požádá o zřízení obvodu nového a protekcí neb na základě vyšetřeni nesprávného zřídí se nový obvod přes úpěnlivě žádosti dotyčného lékaře, přes žádosti podávané všemi lékařskými korporacemi a pak v tom obvodě, kde živořil dříve lékař jeden, živoří dva.

Mimo to plat 400 zl., který okresy platí obvodnímu lékaři, jest vybnan dle určite kvóty od jednotlivých obci, ale věřte nam, že bolno je, když slyšíme, jak se ta kvota vybíra. Vybírá se pro obvodního lékaře zrovna tím způsobem jako kvota na obecního kominíka nebo sluhu. Tento způsob je velice trapný a bolestný pro stav lekařský. Z teto male ukázky je viděti, jaké nedostatky ma zákon zdravotní z r. 1888, zákon, který nevyhovuje ani obcím, ani okresům, ani lékaři. (Hlas: Jen vládě!)

Velectění panové, vítam konečně ten navrh pana kollegy Posselta, ale mám za to, že je to jen částečné upravení nedostatků zákona, malá záplata na všechny ty nedostatky, které zákon v sobě má. Návrh ten poskytuje sice nějaké zlepšeni, ale nadobro nedostatky neodstraňuje.

Chceme-li, velectění pánové, radikální opravu v te věci; je nutno, aby provedeny byly návrhy pana přísedícího zemského výboru poslance Adámka a zemřelého pana poslance Dr. Brzoráda, návrhy, které byly již před lety podány, návrhy mužů, kteří nepatřili k stavu lékařskému, ale kteří z vlastního názoru a svého hlubokého přesvědčení viděli tyto křiklavé poměry a návrhy tyto podali.

Ale nejen návrhy před několika roky podane, nýbrž i usnesení tohoto slavného sněmu, která směřovala k reformě zdravotního zákona, která jest nutná a jejíž provedení státi se musí co nejrychleji. Vždyť, velectění pánové, jedná se zde o otázku vážnou. Jedná se zde na jedné straně o existenční otázku celé řady lékařů, na druhé straně pak o náležité opatřeni zdravotních poměrů k ochraně obyvatelstva.

Velectění pánové, budu hlasovati pro návrhy p. posl. Posselta, ale volám: »Chceme-li, aby zlepšeno a zdokonaleno bylo veřejne zdravotnictví, tu jest svatou naší povinností, abychom změnili a zlepšili zdravotní zákon, neboť pak budou lékaři s novou chutí a novou energií, s novou láskou a pílí pracovati proti všem nepřátelům největšího pokladu našeho, zdraví lidského (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský. Přihlásili se pro návrhy komise ještě pp. posl. Žďársky a Dr. Hackel

Es haben sich zu diesem Gegenstande und zwar pro noch zum Worte gemeldet, die Herrn Abg. Žď'arský und Dr. Hackel

Dávám slovo p. posl. Žďárskému.

Přísedící zem. výboru posl. Žďárský Slavný sněme! Chápu se slova, abych přičinil několik poznámek k slovům právě proneseným. Poznamenávám však předem, že nikterak nemíním stavěti se proti navrhu p. posl. Posselta. Pan posl. Posselt učinil jisté porovnání mezi subvencovánim lékařů v našem království Českém a subvencovánim lékařů v sousední zemi dolnorakouske. Mezi jiným zmínil se o otázce subvencovaní lékařů očních. Podotýkam k tomu, že z položky 8000 K, která před lety byla věnována lékaři jedinému, usedlému v královské Praze, bylo věnováno zemským výborem v prvých začátcích 3600 K jako tři subvence pro oční lékaře ve Warnsdorfu, Král. Hradci a Plzni po 1200 K.

Dalším usnesením zemského výboru byly tyto subvence rozmnoženy pro další tři města a sice Cheb, Něm. Brod a Mladou Boleslav, takže obnáší nyní celková subvence 7200 K. Poznamenávám, že nebylo by ani radno, ani moudré, aby se s těmito subvencemi příliš ukvapeně postupovalo, poněvadž není zde dostatek dorostu specialistů v oboru očním Zajisté, že otázka tato vynoří se opět na povrch a bude v náležitou úvahu vzata.

Pan posl. Posselt zmínil se o subvencování lékařů v našich zatížených obvodech zemských.

Musím podotknouti, že při sdělávání zákona pensijního bylo přijato usnesení, že ona subvence, která byla tehdáž v sumě 49. 000 K rozdělovaná, byla poněkud redukována. Tímto usnesením musel se zemský výbor říditi a řídil se jím také do jisté míry, když učinil návrh, aby dnešní subvence v obnose 36. 000 K byla rozdělena Zcela správně zde podotkl p. posl. za Něm. Brod, který pravil, že zlo spočívá poněkud hlouběji, totiž v tom, že tvoří se zde a onde obvody příliš malé, obvody do jisté míry neoprávněně zřizované, obvody, které byly vyvolány jednak přáním jednotlivých lékařů, jednak různých korporací bez ohledu na to, jestli v těchto obvodech také skutečně minimální životní požadavky dotyčného, lékaře nalezeny budou. Tím způsobem se stalo, velevážení pánové, že zřízeny jednotlivé obvody bez existenčního minima, jako na př. v okresu Tachovském, kterýžto okres požívá dnes největších subvencí 2000 K pro dva lékaře a sice z toho důvodu, že jakmile by tyto subvence byly oněm lékařům vzaty, jistě by nastal onen případ, že by nikdo z lékařů v onom obvodu více nevytrval.

Zde naskytá se ale otázka, o které se zmínil již pan poslanec za město Něm. Brod, že celé toto subvencování jest jen jistým záplatováním, a podotýkám to, jsa proti politice subvenční vůbec a proti této politice subvenční zvláště. Jest to jaksi nedůstojné stavu lékařského, aby dočasnou

subvenci za námahu za obětavost, a za nebezpečí, která tím úřadem lékařským spojena jsou od roku k roku bráti měl podporu dočasnou. Zde jest, velevážení pánové, potřeba, aby radikálnějším způsobem jednou cesta byla nastoupena.

Bylo zmíněno se o pensijním fondu. Pánové, přiznávám, že ona pense, která má býti lékaři neschopnému splacena, která má býti vyplacena jeho choti, rodině, jest skutečně nepatrné minimum, ale přijalo se zde v tomto sl. sněmu toto něco, aby alespoň krok vpřed učiněn byl.

Hlavně záleží ale na tom, aby zákon zdravotní, zákon, který nedostatečně byl vypracován, zákon, který na jedné straně nešetří práva autonomie, kdežto na druhé straně uráží zde a onde práva jednotlivých lékařů, když, jak správně bylo zde naznačeno od obce k obci musí praeliminář pro dotyčného obvodního lékaře putovati, aby tento zákon zdravotní co nejdříve byl podroben revisi. (Výborně!) A tu musím podotknouti, velevážení pánové, že na této otázce zdravotní odbor zemského výboru pracují, a mohu jen konstatovati, že s největší pravděpodobností do konce května celý elaborát bude pohromadě a že bude raně snad možno v příštím zasedání sl. sněmu předložiti tuto otázku v sl. sněmu na přetřes a v uvážení, aby tato otázka tak veledůležitá jednou ku prospěchu a ku důstojnosti jak lékařů samých, tak i důstojnosti naši autonomie a celého království rozluštěna byla. Tím končím. (Výborně. Řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich noch pro zum Worte gemeldet der Herr Abgeord. Prof. Dr. Ritter von Jaksch.

Nunmehr kommt zum Worte der Herr Abg. Dr. Hackel.

Abg. Dr. Hackel: Hoher Landtag! Nur die Wichtigkeit des in Verhandlung stehenden Gegenstandes konnte mich veranlassen, hier das Wort zu ergreisen, um den Antrag des vereehrten Klubgenossen Posselt aus das Wärmste zu befürworten.

Es läßt sich nicht leugnen, daß den Gemeinde- und Bezirksärzten Angelegenheiten in ihre Obhut anvertraut worden sind, welche nicht nur für die Bevölkerung, sondern insbesondere für den Staat von allergrößter Wichtigkeit und Tragweite sind.

Die Wichtigkeit dieser Interessen rechtfertigt aber gewiß, daß jene Personen, denen die Obhut dieser Interessen anvertraut ist, auch materiell derart gestellt werden, daß sie mit Berufsfreudigkeit dieser Ausgabe obliegen können.

Wenn wir uns aber die Frage vorlegen, ob nach den gegenwärtigen Verhältnissen tatsächlich die Gemeinde- und Distriktsärzte so gestellt sind, daß sie ihren Ausgaben in jeder Beziehung nachkommen können, so müssen mir, wie bereits der Herr Vorredner ausgeführt hat, diese Frage entschieden verneinen.

Gelangen wir aber zu dieser Erkenntnis, dann, meine Herren, ist es gewiß Pflicht aller öffentlichen Faktoren, an einer Besserung dieser Verhältnisse mitzuarbeiten. Es ist Pflicht der Gemeinden, es ist Pflicht der Bezirke, in erster Linie jedoch Pflicht des Landes und Pflicht des Staates, hier helfend einzugreifen. Tatsächlich, meine Herren, sehen wir ja auch, daß die Gemeinden und die Bezirke gerade auf diesem Gebiete seht viel leisten, daß aber leider eine weitere Inanspruchnahme der Gemeinden und Bezirke aus mannigfachen Gründen hier untunlich erscheint. Es erübrigt deshalb, meine Herren, nur, daß das Land hier einschreiten um die Durchführung seines eigenen Gesetzes nach jeder Richtung "hin zu ermöglichen. Allerdings drängt Sich, meine Herren, sofort die Erwägung auf, daß ja auch die Mittel des Landes Beschränkt sind, so daß das Land nicht immer dort einschreiten und Mittel zur Verfügung stellen kann, wo es dies gerne möchte und wo es auch notwendig erscheinen wurde. Da, meine Herren, müssen wir eben verlangen, daß der Staat, welcher gerade an den sanitären Verhältnissen des Landes in erster Linie mit interessiert erscheint, dem Lande hilfsbereit beispringt und die dazu erforderlichen Mittel zur Verfügung stellt. Es wurde, meine Herren, bereits hier nachgewiesen, welch traurige Verhältnisse mitunter in dem Ärztestande walten, und ich möchte diesbezüglich nur auf eine in der jüngsten Zeit erschienene Publikation über, die Personaleinkommensteuerverhältnisse in Österreich hinweisen, wo von fachmännischer Seite auf Grund der von der Regierung eingeholten Daten nachgewiesen worden ist, daß gerade im Ärztestanbe der geringste perzentuelle Anteil von personaleinkommensteuerpflichtigen Personen angetroffen wird.

Ja, meine Herren, das gibt zu denken Anlaß, und ich wiederhole nur, daß es eben Pflicht der öffentlichen Körperschaften ist, helfend und korrigierend einzugreifen.

Es wurde, meine Herren, auch darauf hingewiesen, daß die Verhältnisse diesbezüglich in Niederösterreich bei weitem günstiger liegen. Ja, meine Herren, da müssen wir eben den Ursachen nachgehen, und diese Ursachen sind ja allgemein bekannt Aber nichts bestoweniger ist es notwendig, daß auf dieselben immer und immer wieder hingewiesen wird. Das sind die ungesunden Steuerverhältnisse in Österreich, das sind jene Verhältnisse, die es ermöglichen, daß das Land Niederösterreich und die Stadt Wien Steuern einhebt von Unternehmungen, die beispielsweise hier in Böhmen ihre Betriebsstätte haben, während hier die Arbeiterschaft eben derselben Unternehmungen, den Gemeinden und den Bezirken zur Last fällt, wohl aber ein großer Teil der von diesen Unternehmungen zu entrichtenden Steuern eben nach Wien wandert.

Ja, meine Herrn, da muß eben endlich einmal eine Änderung eintreten.

Zum Schlüsse, meine Herren, mochte ich mir noch einmal Den Ruf gestatten,: Schaffen wir eine Schaffensfreudigkeit der Ärzte, und dann wird sich eine Änderung beziehungsweise Besserung der sanitären Verhältnisse von selbst ergeben. (Beifall. )

Oberstlandmarschall Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Prof. Ritter v. Jaksch. Ich erteile ihm das Wort.

Abg. Prof. Ritter von Jaksch: Hohes Haus! Ich habe mir das Wort erbeten, um in der wärmsten Weise hier für den Antrag der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten einzutreten. Meine Herren Vorredner, insbesondere Herr Dr. Schubert hat ja in sehr beredten Worten das Elend der Landärzte geschildert und in der Tat ist es dringend notwendig, baß gerade in jenen Gebietsteilen Böhmens, wo infolge der triften materiellen Verhältnisse der Bevölkerung gerade die Krankheiten am meisten wüten, dafür gesorgt wird, daß auch entsprechend Ärzte da sind.

Dies können wir aber nur erreichen, wenn die Ärzte, die gerade in derartigen Orten die Existenzbedingungen nicht finden, unterstützt werden.

Mit Freude ist es zu begrüßen, daß die Stimmung bei allen Herren Rednern dahin gegangen ist, daß man diese Subvention ausgiebig gestalten solle.

Ich gebe gerne zu, daß das nur ein Palliativum ist, womit die Ärztemisere, die hier besprochen wird, und die in der Tat existiert, nicht aufgehoben wird. Aber eines werden wir erreichen. Jene Landesteile, die die ärmsten sind, sind am meisten von Krankheiten gefährdet und wenn wir es dahin bringen, daß die Ärzte dort anständig leben können, dann werden sich die sanitären Zustände auch tatsächlich bessern.

Sehr angenehm berührt hat mich, was der Herr Landesausschußbeisitzer Žďarský vorgebracht hat. Wir werden die Beseitigung des Übels der Ärztemisere und die Verbesserung der sanitären Verhältnisse in Böhmen nur dann erreichen, wenn wir in der Tat strenge darauf hinausgehen, daß wir die traurigen Verhältnisse, die jetzt sowohl bei den Distriktsärzten, als auch bei den Ärzten der allgemeinen öffentlichen Krankenhäuser herrschen, verbessern. Wir können nur durch die Reform der Sanitätsgesetze vom Jahre 1888, von der ich mich sehr treue, daß Sie in Aussicht gestellt wurde und nur durch die Abänderung der jetzt existierenden Institutionen, die zum Teile mit dem Sanitätsgesetz im Widerspruche stehen und deshalb unbedingt die Verbesserung erforderlich machen, etwas erreichen. Und weiterhin, wenn wir die sanitären Verhältnisse in Böhmen und die öffentlichen Krankenhäuser auf jene Stellung bringen sollen, die sonst die Welt beansprucht, dann ist es entschieden notwendig, daß die Petition der Primärärzte in den öffentlichen Krankenhäusern, die dem Landesausschuß überreicht wurden, endlich in Erfüllung gehen. Schaffen Sie einen zufriedenen Ärztestand, dann haben Sie für unser Königreich Böhmen etwas Großes geleistet! (Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Verlangt noch Jemand das Wort?

Žádá ještě někdo za slovo ?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Schlußwort.

Berichterstatter Abg. Posselt: Von allen Seiten des hohen Hauses hat der vorliegende Antrag die Zustimmung und die Unterstützung gefunden; von allen Seiten des hohen Hauses ist der Wunsch ausgesprochen worden, nach Besserung der Standesverhältnisse, der Berufsverhältnisse der öffentlich wirkenden Ärzte, wie auch der ärztlichen Existenzverhältnisse.

Alle Argumente, welche hier für den Antrag, für den Ärztestand vorgebracht wurden, unterschreibt jeder Menschenfreund, aber auch jeder Freund eines geordneten öffentlichen Lebens.

Ich als Berichterstatter begrüße alle diese Anführungen, weil sie geeignet sind, ein etwas lebhafteres Interesse in der Allgemeinheit zu erwecken und zu dokumentieren, als der einfache Antrag eines Abgeordneten ober einer Landtagskommission dies in der Regel erzielen kann.

Auch ich bestätige - und ich habe ja nicht zum geringsten als Bezirksobmann den ursprunglichen Antrag gestellt-daß die Ärzte, insoferne sie insbesondere Gemeinde- und Distriktsärzte sind, ihre Pflicht voll und im vollsten Maße erfüllen.

Wir können nur bedauern, daß wir auch nicht gleichzeitig mit dem vorliegenden Anlasse eine durchaus würdige Existenz den Männern zu Verschaffen in der Lage sind, sich teils auf Grund des Landesgesetzes, aber auch insbesondere aus Grund des Staatsgesetzes öffentlichen Pflichten in sehr anerkennenswerten Weise widmen - und wenn wir Fortschritte aufzuweisen haben in den Gesundhietsverhältnissen der Bevölkerung und den Ernährungsverhältnissen und Bewohnungsverhältnissen derselben, so haben wir dies im allgemeinen und wesentlichsten Teile mit der intensiven Tätigkeit und Aufmerksamkeit unseres Ärztestandes, namentlich aber des öffentlich angestellten Ärztestandes, zu verdanken.

Gewiß, was hier beantragt und angeregt wird, wonach der Landesausschutz die geeigneten Grundlagen schaffen soll, nach welchen eine nötige Besserung der Verhältnisse den Gemeinde- und Distriktsärzten gesichert

Werden kann, es ist gewiß, wie Herr Dr. Schubert richtig sagte, nur eine teilweise, Meine Abhilfe hinsichtlich des Großen, Ganzen, Dringenden, Notwendigen; aber wenn eben nicht irgend etwas zunächst geschieht - wir sehen ja, wie ans den Antrag von Seiten des Herrn Landesausschußvertreters vielversprechend reagiert wurde - so bleibt eben alles und wahrscheinlich auch das, was wir jetzt wollen und das, was der Landesausschuß in Vorbereitung hat, etwas länger liegen.

Der heute vorliegende Antrag und mit diesem die teilweise Verbesserung und Rücksichtnahme für die Gemeinde- und DistriktsAerzte ist gewiß angetan, das ganze große Werk der Vervollkommnung des Landessanitätswesens zu fördern und zu beschleunigen und wenn sonst nichts damit erreicht worden wäre als das. So wäre dies schon ein großer Gewinn.

Dem Bestreben nach der Reform des Landessanitatsgesetzes als auch insbesondere nach der Durchführungsverordnung und Instruktion können wir uns gerne anschließen. Es wird nach den Erfahrungen, die bisher gemacht worden sind, sicher ein ganz anderes, vollkommeneres Landessanitätsgesetz entstehen, als es unter dem Eindrucke der Verhältnisse des Jahres 1888 entstehen konnte.

Die Bevölkerung hat mit der Verbesserung der Verhältnisse des öffentlichen Ärztestandes auch nur Gutes zu erwarten. Wie von sämtlichen Rednern anerkannt und hervorgehoben wurde, wird bei einer Aufbesserung und zwar einer würdigen Ausbesserung der Verhältnisse des Ärztestandes die Berufsfreudigkeit der Gemeinde- und Distriktsärzte gehoben werden. Mit der Berufsfreudigkeit kommt nur Gewinn für die Bevölkerung, deren Verhältnisse iii gesundheitlicher Beziehung damit entschieden auch gehoben werden.

Was von der Schwer zu erhaltenden Leistungsfähigkeit der Bezirke und Gemeinden gesagt wurde, muß ich bestätigen. Die Bezirke und Gemeinden tun nach ihren Verbältnissen im Sinne des Landesgesetzes wirtlich genug; sie können nicht weiter gehen. Sie haben unendlich weite und große Pflichten zu erfüllen, die zum wesentlichen Teile auch aus der Ingerenz des Staates hervorgehen, die mit großen und bedeutenden Auslagen und Lasten verbunden sind.

Ich zweifle aber gar nicht daran, daß, wenn das Land an eine intensive Änderung des Landessanitätsgesetzes, der ärztlichen Standesverhältnisse gehen wird, und damit des öffentlichen Landessanitätsdienstes, der Staat sich ganz gewiß gerne beteiligen wird. Es müssen eben beide Faktoren zusammenarbeiten. Das Land muß selbstverständlich in dieser Landessache den Impuls geben.

Die Verhältnisse des Ärztestandes, die hier als traurig bezeichnet wurden, sind, wenn auch nicht durchgängig, im allgemeinen, so doch in ganz bestimmten und zahlreichen Fällen ohneweiters als bestehend zu konstatieren. Ja, es sind traurige Verhältnisse vorhanden; ja, es ist der ärztliche Beruf gegen die anderen Berufe akademischer Vorbildung im Nachteile.

Den Anlaß zu diesem Antrage gab, Verehrte Herren, ein konkreter Fall, wie dies immer geschieht.

In einem Sanitätsbistrikte, bestehend aus 6 Gemeinden, entwickelt Sich eine Gemeinde besonders; sie liegt sehr günstig im Hauptverkehre, hat gute Bewohnungs- und gute wirtschaftliche Verhältnisse. In diesem Orte befindet sich ein Privatarzt. In einer anderen kleineren Gemeinde des Distriktes befindet sich der Distriktsarzt, welcher nach dem größeren Orte gehen, dort seinen Sitz nehmen soll. Dies empfiehlt sich nun deshalb nicht, weil ohneweiters eine ärztliche Konkurrenz entsteht, die man verhüten soll; es entsteht aber der weitere Nachteil, daß die Gruppe der zugehörenden kleinen Berggemeinden, für welche das Landessanitätsgesetz gesorgt haben will oder sorgen soll, geschädigt wird. Die wirtschaftlich schwachen, schwachbebauten und entfernten Gemeinden verlieren den Arzt und gerabe dort, wo die Hilfe des Arztes und der öffentlichen Sanitätsbehörde am notwendigsten ist; so werden die Verhältnisse verschlechtert

Es muß also getrachtet werden, daß diese kleinen Gemeinden, die ohnedies schon durch die Umlagen Schwer bebrückt und ungemein geringe Steuerleistung haben, vom Lande unterstützt werden, damit sie einen Distrikt aus sich selbst bilden können, damit ohne deren große Belastung ein Arzt dort angestellt werden kann. Es ist der Herr Landesausschußbeisitzer so freundlich gewesen und hat erklärt, warum die Subvention zur Unterstützung der Landessanitätsdistrikte für das Jahr 1907 auf 40. 000 Kronen ermäßigt worden ist, nachdem sie im Jahre 1906 49. 300 K und ebenso im I. 1905 49. 300 K, im I. 1904 46. 500 K und im Jahre 1903 42. 000 K betragen hat.

Es hat das Gesetz vom 17. April 1906 dem Lande eine Last auferlegt durch die Schaffung eines Fondes für die Ruhegehalte der Distrikts und Gemeindeärzte und deren Witwen und Waisen.

Diese Reduktion hat also dem Betrage von 57. 000 K, welcher im Landesbudget für diesen letzteren Zweck angesetzt erscheint, zugute kommen Sollen.

Ich zweifle nicht, daß auf diesen kleinen Gewinn im nächsten Jahre wieder Verzichtet werden wird, daß es sich doch nicht gut rechtfertigen läßt, daß, weil ein neues Gesetz einen neuen Fond verlangt, ein älterer Fond, dessen Existenz und Verwendung ebenso dringend notwendig erscheint, deshalb geschwächt wird.

Ich kann nach allem, indem ich Sämtlichen Rednern für ihre fördernde Unterstützung des Antrages danke, den Kommissionsantrag nur nochmals dem hohen Landtage zur Annahme empfehlen. (Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Wir übergehen zur Abstimmung.

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování je tištěný návrh komise, který snad nebude třeba, aby byl opět přečten, avšak poznamenávám, že slova »obvodním lékařům, které jest v § 8. zákona zemského«, má zníti správně v § 8. a § 9«

Gegenstand der Abstimmung ist der gedruckte Kommissionsantrag. Ich werde denselben zur Abstimmung bringen, wobei ich bemerke, daß der Herr Berichterstatter darauf aufmerksam gemacht hat, daß in der zweiten Zeile des deutschen Textes, wo es heißt "in Hinsicht einer im § 8 des Landesgesetzes... " es heißen soll: "in § 8 und § 9 c. u

Ich werde demnach den gedruckten Antrag der Kommission mit dieser Korrektur zur Abstimmung bringen.

Dám hlasovati o tištěném návrhu komise s opravou, na kterou jsem byl právě poukázal.

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Nebyla činěna žádná námitka

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Žádám pány, kteří přijímají návrh komise, by vyzdvihli raku.

Ich ersuche die Herren, welche den Kommissionsantrag annehmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über die Petition des Landeszentralverbandes der Lehrervereine im Königreiche Böhmen um Abänderung der §§ 26, 30, 50 und 73 des Landesgesetzes vom 27. Jänner 1903, L. -G. -B. Nr. 16.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské o petici zemského ústředního spolku jednot učitelských v království Českém za změnu §§ 26., 30. 50. a 73 zemského zákona ze dne 27 ledna 1903, č. 16. z. z.

Zpravodajem jest pan posl. Houra. Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec Houra Slavný sněme ! Zpráva komise školské, o níž slavný sněm právě jednání zahájil, má za předmět návrh k petici zemského ústředního spolku jednot učitelských v království Českém za změnu několika paragrafů zákona zemského, daného dne 27. ledna 1903, č. 16. z. z.

V tištěné zprávě komise, jak byla dne 27. srpna 1905 č. 1. 303 schválena, jsou články petice precisovány. jakož i důvody, o které se každý článek opírá.

Proto, nechtěje plýtvati časem, který jest slavnému sněmu k vyřízení tolika důležitých předmětů zákonodárství zemského vyhražen, nebudu opakovati, co ve zprávě obšírně jest rozvedeno, nýbrž obmezím se na to nejnutnější, abych stručně vytkl články petic a pak návrhy, které k nim komise učinila a konečně to, čím komise návrhy sve odůvodňuje