Gemeinde Niederhof im politischen Bezirke Hohenelbe und der Einbeziehung des Heidelbaches in die Flußregulierungsaktion eine Anfrage an mich gerichtet.

Ich beehre mich diese Anfrage wie folgt Zu beantworten:

Die genannte Gemeinde wurde tatsächlich wiederholt durch Elementarereignisse heimgesucht, zunächst im Jahre 1897.

Der Gemeinde wurde aus diesem Anlasse ein unverzinslicher Staatsvorschuß im Betrage von 4000 K zugewiesen.

Betreffs der Rückzahlung dieses Darlehens hat die Statthalterei in den Jahren 1900 und 1901 entsprechende Erleichterungen bewilligt.

Im Jahre 1900 trat ein zweites Hochwasser ein, und hat die Gemeinde Niederhof zur Herstellung der öffentlichen Kommunikationen eine Subvention von 1800 K und ein unverzinsliches Darlehen von 2400 K aus Landesmitteln erhalten.

Anläßlich der Elementarschäden insbesondere der Dürre im Jahre 1904 wurde der Gemeinde Niederhof eine nicht rückzahlbare Unterstützung aus Staatsmitteln im Betrage von rund 860 K zugewiesen.

Dieser Betrag hat die Gemeinde mit Zustimmung der Statthalterei, vorwiegend zur Instandsetzung der Gemeindewege verwendet. Eine Verbauung des Heidelbaches, wie sie in dem, im Jahre 1904 eingebrachten weiteren Gesuche angestrebt wurde, konnte im Nahmen der auf Grund des Gesetzes vom 13. Februar 1903, L. -G. Bl. Nr. 31 durchzuführenden Flußregulierungsaktion für die erste Bauperiode (1904-1912) vorläufig nicht in Ausicht genommen werden, da bei der Beschränktheit der für Verbauungen im Quellengebiete der Elbe in diesem Zeitabschnitte zugevote stehenden Mittel nur die dringendsten und unaufschiebbaren Arbeiten, für welche fertige Projekte schon vorlagen, berücksichtigt werden konnten. Sollten jedoch die Erfahrungen der nächsten Jahre ergeben, daß ein Teil der Kostenreserve des Flußregulierungsfondes Arbeiten, auf welche vorläufig nicht Bedacht genommen wurde, wird zugewendet werden können, wird es auch möglich sein, die Frage der Verbauung des Heidelbaches im Rahmen der Flußregulierungsaktion in Erwägung zu ziehen. Allenfalls wäre auf die Verbauung dieses Baches, im Falle dieselbe inzwischen nicht etwa durch Inanspruchnahme des Meliorationsfondes - wie dies hinsichtlich anderer, im oberen Elbegebiete durchzuführenden Berbauungen geplant ist - gesichert werden sollte, bei Feststellung des Verbauungsprogrammes für die zweite Bauperiode Rücksicht zu nehmen.

Ve schůzi slavného sněmu ze dne 31. prosince minulého roku podali mi páni poslanci dr. Šubrt a soudruzi dotaz v záležitosti c. k. všeobecné nemocnice v Praze a podkladem jeho učinili vylíčení, jež o poměrech na české chirurgické stanici nemocniční vládnoucích uveřejnil v čísle 356. Národ. Listů, ze dne 28. prosince minulého roku člen tohoto slavného sněmu byv v ústavě tomto po několik dní ošetřován.

Pokládám si za čest odpověděti na tento dotaz následovně:

Česká chirurgická stanice nemocniční jest umístěna v pavillonu, který byl pro ni v roce 1891 zřízen.

Jakkoli není stavba ta poměrně ještě stará, přece již nevyhovuje zplna nynějším poměrům, protože požadavky ošetřování nemocných rok od roku se stupňují.

Platí to především o místnostech určených pro ambulanci. Mohu tedy jenom přisvědčiti k tvrzení, že čekárna pro ambulantní nemocné a místnosti, ve kterých se koná prohlídka ambulantních nemocných, nedostačují pro neobyčejně veliký počet ambulantních nemocných z Prahy, z předměstí a z venkova, kteří hledají bezplatné pomoci. Aby se tyto a některé jiné závady prostorové odstranily, byl u místodržitelství vypracován projekt na přístavbu při chirurgickém pavillonu a předložen ministerstvu kultu a vyučování k schválení. Proto, že toto ministerstvo pokládalo za potřebné vyžádati si o projektu onom vyjádření professorského sboru české lékařské fakulty, byl projekt poslán v červenci minulého roku dekanátu jmenované fakulty; až toto vyjádření dojde, bude o stavebním projektu tom dále jednáno.

Co se týče jednotlivých bodů, které jsou obsaženy v dotčeném shora vylíčení, chci především poznamenati, že k dopravě nemocných do jednotlivých pater českého chirurgického pavillonu jest zařízen výtah; bylo by stačilo pouze, aby jmenovaný pan poslanec projevil přání, aby byl dopraven výtahem, a bylo by tomuto přání zajisté beze všeho vyhověno.

Pokoje pro nemocné druhé třídy a o takový, nikoli však o pokoj první třídy, běží v daném případe - jsou sice zařízeny jednoduše, ale Čistě a přiměřené a nebylo si doposud podle zprávy řiditelství nemocnice stěžováno do jich zařízení se strany nemocných, kteří tam byli ošetřováni, ani u lékařského neb ošetřovatelského personálu ani u řiditelství.

Totéž platí o úpravě postelí; co se týče toho, že není tu zvláštního pohodlí, dlužno uvážiti, že až do konce roku 1906 v Pražské nemocnici ošetřovací taxa druhé třídy činila pět korun, a že za tento poplatek byl poskytován pokoj pro nemocného, lékařská pomoc, potřebné léky a obvazy, ošetřování, osvětlení, topení a strava s nápoji; dle toho jest asi to, co řiditelství nemocnice poskytuje nemocnému, v přiměřeném poměru k tomu, co nemocní platí.

Osvětlování pokoje v interpellaci dotčeného děje se plynovou lampou v prostředku pokoje zavěšenou; dáti zvláštní plynovou lampu k lůžku nemocného není podle úsudku odborníků radno, ano bylo by po případě i  přímo povážlivo.

Vzhledem na výtky učiněné co do zařízení služby ošetřovací ve zmíněném pokoji pro nemocné, vyjednávalo řiditelství nemocnice s přednostou české chirurgické stanice nemocniční za účelem eventuelního zlepšení; dotčený přednosta prohlásil však, že jest spokojen vykonáváním ošetřovatelské služby ve svém oddělení a zvláště na třídách že vyhovuje a vyslovil se pouze, že by si bylo přáti, aby čtyry pokoje byly spojeny elektrickými zvonky se dvěma kuchyněmi na čaj; bylo již učiněno opatření, aby tyto zvonky byly zavedeny.

Ve vylíčení, které jest podkladem interpellace, činí se výtky také jakosti stravy nemocných. Budiž mi dovoleno předeslati v té příčině, že nemocným na třídách podává se táž strava jako lékařům. Požadavky a přání co do stravy jsou však individuelně velmi rozdílné; kdo pováží, že se v Pražské všeobecné nemocnici stravuje denně průměrem 1500 lidí, uzná zajisté, že jest neobyčejně těžko vyhověti každému

jednotlivému nemocnému; právě tak nebude lze popříti, že při tak veliké práci kuchyňské - když se to stává již i v menší domácnosti - někdy některý pokrm méně dobře se podaří.

Stížnosti na stravu nebyly - jak oznámilo řiditelství nemocnice - tomuto podány od delší doby ani přednosty klinik, ani z kruhů nemocných.

Mohu jen ujistiti, že ředitelství nemocnice s veškerou svědomitostí a péčí na to dbá, a že každý den řiditel nemocnice osobně dohlíží, aby v kuchyni ústavu používalo se jenom dobrého a bezvadného zboží.

Na otázku, jaké pokrmy mají býti ne mocným podávány, nemá však řiditelství nemocnice žádného vlivu, to závisí na ordinaci lékařů.

Jestliže na české chirurgické stanici nemocniční chyběly příbory, nemůže to kladeno býti za vinu správě nemocnice, poněvadž na této stanici jest dle inventáře tolik příborů, že každému nemocnému může býti dán příbor; nedostává-li se jich, jest k žádosti přednostů oddělení nebo jejich zástupců vždycky postaráno o náhradu, ale nemocným samotným nesmějí býti příbory právě tak jako všechny jiné předměty, kterými by se mohli poraniti, kdykoli přístupnými.

Přespočetné umístování nemocných, o němž interpellace se zmiňuje a které jest příčinou, že pro jednotlivé nemocné - nad ustanovený normální počet - zřizují se lůžka z nouze, jest nutné opatření vznikající z toho, že jest mnohdy nemožno přes plné obsazení pohotových lůžek odepříti přijetí nemocných, kteří potřebují léčení v ústavu a pro stav svého onemocnění nemohou býti odmítnuti.

Tato politování hodná závada bude nejen v cís. král. všeobecné nemocnici, nýbrž ve všech nemocnicích v Praze a v předměstích jakož i ve veškerých zemských ústavech humanitních vyskytovati se potud, pokud se nepodaří opatřiti v nových ústavech místnosti přiměřeně velké rostoucímu počtu obyvatelstva, což doposud přes četné návrhy místodržitelství se neuskutečnilo.

Ostatně vynasnažuje se řiditelství neustále, aby nadpočetné umísťování nemocných omezilo na míru co možná nejmenší.

Finanční poměry Pražské všeobecné nemocnice jsou nanejvýš stísněné a proto také v posledních létech podstatně stížily mnohé žádoucí opatření jako zlepšení mzdy nemocničních sluhů, personálu ošetřovatelského a jiného ženského služebnictva. Přes to však byla od prvního ledna letošního roku mzda sluhů upravena a vzhledem na příznivější stav, který od 1. ledna nastal zvýšením ošetřovací taxy, byla od 1. března počínajíc mzda různých druhů ženského služebnictva nemocnice zlepšena a v březnu lze očekávati také rozhodnutí o úpravě mzdy ošetřovatelek.

Necháme-li v Pražské všeobecné nemocnici stranou pavillony pocházející z doby novější, mají budovy tohoto ústavu dlouhou řadu let za sebou a zůstávají následkem toho - jak s politováním dlužno přiznati daleko pozadu za moderními stavbami nemocničními.

Pražská všeobecná nemocnice nemůže tedy vyhovovati požadavkům, které se činí na nově vystavenou moderní nemocnici.

Již po řadu let hledí se na to, aby závady podle možnosti byly odstraněny a aby se vyhovělo, pokud to finanční prostředky dovolují, správným návrhům a přáním přednostů oddělení.

Tímto směrem nese se také mezi jiným úkol dozorčí komise nemocniční, která jest u místodržitelství jako poradní orgán zřízena a jež od nejnovější doby čítá k svým členům také zástupce zemského výboru král. Českého.

Ale i na správu ústavu činí se kromobyčejné nároky a musí tato zápasiti s největšími obtížemi, pováží-li se, že v Pražské všeobecné nemocnici jest kromě dvanácti oddělení nemocničních ještě 15 různých klinik a že mimo veliký počet nemocných v ústavě ubytovaných nachází tam rady a pomoci rok co rok tisíce, skoro pravidelně přes sto tisíc, ambulantních nemocných.

Avšak jest nejhorlivější snahou řiditelství nemocnice a také místodržitelství, aby přes tyto veliké obtíže chod ústavu upravilo a tento tak řídilo, aby nebylo příčiny k oprávněným stížnostem.

Mám čest ubezpečiti, že takovým stížnostem vždycky ochotně věnuji pozornost a že bude mou snahou, aby - pokud to jest možno - příčiny jejich byly odstraněny.

In Beantwortung der in der XXXV. Sitzung der II. Jahressession des hohen Landtages von den Herren Abgeordneten Hofer und Genossen in Angelegenheit der Sonntagsruhe beim Zuckerbäckergewerbe überreichten Anfrage beehre ich mich zu erklären, daß eine Absicht, den Verkehr mit Zuckerbäckerwaren an Sonntagen einzuschränken, nicht besteht und daß alle in dieser Richtung geäußerten Befürchtungen unbegründet sind.

Auch die Statthaltereiverordnung vom 31. Dezember 1906, welche in den Kreisen der Zuckerbäcker eine gewisse Bewegung hervorgerufen hat, hatte nicht eine Einschränkung des Betriebes dieses Gewerbes an Sonntagen zum Gegenstande, soll auch nicht, wie gefürchtet zu sein scheint, ein Vorläufer einer solchen Einschränkung für, alle Sonntage sein, sondern brachte im Gegenteile an Stelle des zuvor nach der Statthaltereiverordnung vom 19. Oktober 1905 bestandenen absoluten Verbotes des Betriebes des Zuckerbäckergewerbes am Oster- und Pfingstsonntage und am ersten Weihnachtsfeiertage, wenn er auf einen Sonntag fällt die Begünstigung, daß nunmehr wenigstens am Vormittage dieser hohen Feiertage der Betrieb dieses Gewerbes gestattet ist.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Prvním předmětem denního pořádku jest zpráva zemského výboru v příčině doplňovacích voleb do zem. komise pro daň výdělkovou a do odvolací komise pro osobní daň z příjmů, jež provésti přísluší slavnému sněmu.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht des Landesausschusses wegen Vornahme der dem hohen Landtage obliegenden Ergänzungswahlen in die Erwerbsteuer-Landeskommission und in die Berufungskommission für die Personaleinkommensteuer.

Berichterstatter ist Herr Landesausschußbeisitzer Abg. Dr. Eppinger.

Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Wort.

Berichterstatter Abg. Dr. Eppinger: Hoher Landtag! Von den, vom hohen Landtage am 24. November 1905 gewählten Mitgliedern und Mitgliedstellvertretern der hierlandigen Erwerbsteuer-Landeskommission und der Personaleinkommensteuer - Berufungskommission sind inzwischen nachstehende Funktionäre vorzeitig ausgeschieden:

a)  aus der Erwerbsteuerlandeskommission:

Theodor Grohmann, Fabrikant aus Teplitz, Mitglied, infolge Resignation und L. P. Dietz, Fabrikant aus Prag, Stellvertreter eines Mitgliebes, durch Ableben;

b)  aus der Personaleinkommensteuer-Berufungskommission:

Anton Klimeš, Fabrikant aus Žižkow, Stellvertreter eines Mitgliedes, durch Ableben.

Hiervon macht das Präsidium der k. k. Statthalterei mit Note vom 22. Dezember 1906, Nr. 25493 Mitteilung mit dem Ersuchen, wegen Vornahme der dem hohen Landtage obliegenden Ergänzungswahl hinsichtlich der obigen Anzahl von Funktionären mit der Funktionsbauer bis Ende 1908 das Erforderliche zu veranlassen.

Bei diesem Anlasse bemerkt das Präsidium der k. k. Statthalterei, daß die vom Landtage zu wählenden Mitglieder und Stellvertreter der Erwerbsteuer-Landeskommission laut § 19, Absatz 3 des Personalsteuergesetzes aus der Mitte der Erwerbsteuerpflichtigen des Landes unter tunlichster Berücksichtigung der Vier Erwerbssteuerklassen nach einem vom Landtage zu bestimmenden Wahlmodus, ferner die zu wählenden Funktionäre der Personaleinkommensteuer- Berufungskommission laut § 182, Absatz 1 Pers. Str. G. aus der Mitte der Personal-Einkommensteuerpflichtigen zu berufen sind.

Der Landesausschuß hat bereits in seinem Berichte ddto. 12. Jänner 1898 Nr. 615 Ldtg. ausführlich dargelegt, daß ihm nicht zustehe, für die Wahlen in die obgenannten Steuerkommissionen eine Kandidatenliste aufzustellen, daß vielmehr eine allseitig befriedigende Lösung dieser Angelegenheit nur zu erwarten steht, wenn der hohe Landtag selbst nach durchgeführten Vorberatungen in einer Landtagskommission die den wirtschaftlichen, nationalen und parteipolitischen Verhältnissen entsprechende Wahl trifft.

Nachdem der hohe Landtag dieser Anschauung wiederholt und zuletzt mit dem Eingangs bezogenen Beschluße seine Zustimmung erteilte, beehrt sich der Landesausschuß auf Grund seines in der Sitzung vom 20. d. M. gefaßten Beschlußes den Antrag zu unterbreiten:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Die zu gleichem Zwecke bereits am 3. November 1905 gewählte Kommission wird mit der Aufgabe betraut, behufs Vornahme der nach §§ 22 und 189 des Gesetzes vom 25. Oktober 1896 Nr. 220 R. -G. -Bl. durch den hohen Landtag vorzunehmenden Ergänzungswahlen ehetunlichst dem hohen Landtage die Namen:

a)  eines nach Vorschrift des § 19, Absatz 3 des zitierten Steuergesetzes zu wählenden Mitgliedes und eines Stellvertreters in die Erwerbsteuer-Landeskommission,

b)   eines nach Vorschrift der §§ 182, Absatz 1 und 183, Absatz 1 desselben Gesetzes zu wählenden Stellvertreters in die Berufungskommission für die Personaleinkommensteuer - in Vorschlag zu bringen.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte: ) Zemský výbor navrhuje:

Slavný sněme, račiž se usnésti takto:

Komise, zvolená k témuž cíli již 3. listopadu 1905 se pověřuje úkolem, by za příčinou provedení doplňovacích voleb, připadajících na slavný sněm dle §§ 22. a 189. zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220. ř. z. - co nejdříve navrhla jména.

a) jednoho člena a jednoho náhradníka, jež voliti jest do zemské komise pro daň výdělkovou dle předpisu § 19., odst. 3. citovaného zákona, jakož

b) jednoho náhradníka, kterého voliti jest do odvolací komise pro osobní daň z příjmů dle předpisu §§ 182. odst. 1. a 183. odst. 1. téhož zákona.

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

Prohlašuji, že jest tištěný návrh zemského výboru přijat.

Ich erkläre den gedruckten Landesausschußantrag für angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht der Kommission für Bezirks und Gemeindeangelegenheiten über den Antrag des Abg. Adolf H. Posselt und Genossen, betreffend die Subventionierung von Aerzten, welche sich dem öffentlichen Sanitätsdienste im Sinne des Landes-sanitätsgesetzes vom 23. Februar 1888, L. -G. -Bl. Nro. 9, in Gegenden mit ungenügenden Existenzverhältnissen zu widmen gedenken.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o návrhu poslance Adolfa H. Posselta a soudruhů v příčině poskytování subvencí lékařům, kteří se hodlají věnovati veřejné zdravotní službě ve smyslu zemského zdravotního zákona ze dne 28. února 1888, č. 9. z z., v krajinách s nedostatečnými poměry existenčními.

Berichterstatter ist Herr Abg. Posselt. Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Wort.

Berichterstatter Abg. Adolf H. Posselt: Hoher Landtag! Ich habe zunächst und vor allem zu bemerken, daß in der vorliegenden Angelegenheit das Landesgesetz vom 23. Feber 1888, L -G. -Bl. Nr. 9, also das Landessanitätsgesetz, bereits Bestimmungen enthält, betreffend die Subventionierung von Sanitätsdistrikten im Königreiche Böhmen und daß aus Grund dieser Paragraphe tatsächlich die Subventionierung alljährlich erfolgt.

Ich möchte ferner und vor Allem bemerken, daß der vorliegende Antrag das Interesse der Distrikts- und Gemeindeärzte betrifft und nicht etwa Forderungen hinsichtlich der Ansäßigkeit von Aezten im Allgemeinen in solchen Distrikten, wie sie der vorliegende Antrag meint.

Es soll auch durch den vorliegenden Antrag und den heute weiter erfolgenden Abschluß nicht etwa eine Konkurrenz für die Aerzte in den Bezirken entstehen oder geschaffen werden.

Was die Angelegenheit selbst anbelangt, werde ich mir nur erlauben, an der Hand des vorliegenden gedruckten Berichtes, der den geehrten Kollegen zuging, einiges hinzuzufügen.

Zweck dieser Vorlage ist die Klärung bezüglich des Landessanitätsgesetzes, wie es bereits besteht und welches, wenn es so durchgeführt würde, wie es ursprünglich intentiert gewesen ist, nur volkstümlich zu machen wäre

Es soll im Volke für dieses Gesetz mehr Interesse erweckt werden.

Es hat ja doch den Zweck, rasch oder rascher ärztliche Fürsorge auch dort dauernd und verläßlich zu bringen, wo ein Arzt sich den seinem Stande angemessenen Unterhalt ohne die würdige Form der gesetzlichen Beihilfe trotz allem Berufseifer nicht verschaffen kann, wie es in dem vorliegenden Berichte auch gesagt ist.

Es ist möglich, baß bei Durchfürung des vorliegenden Antrages eine Vermehrung des Sanitätsdienstes selbst und der Sanitätsgemeinden entsteht, aber die Anzahl der konkurrierenden Aerzte wird nicht vermehrt werden und können sich doch dann die vorhandenen Aerzte in den betreffenden Gegenden ganz gut den Gemeinde- und Distriktsärztestellungen zuwenden.

Es muß jenen Gebieten unmittelbar ärztliche Hilfe zu geschaffen werden, in welchen die Gemeinden allein oder Gruppen derselben zur Kreierung von Aerztestellen wirtschaftlich nicht befähigt sind. Wenn nun auf das Land Niederösterreich hingewiesen wurde, so will ich bemerken, daß allerdings in diesem Kronlande die Steuerverhätnisse, trotzdem das Land wesentlich kleiner ist als Böhmen, weitaus günstiger sind als in Böhmen.

Es ist für das Jahr 1907 im Landesvoranschlage des Königreiches Böhmen eine Summe von 71, 961. 115 Kronen an umlagepflichtigen Steuern angeführt. Dem steht im Lande Niederösterreich nach den im J. 1905 erfolgten tatsächlichen Eingängen von Landesumlagen eine Summe von 105 Millionen gegenüber.

Es ist in Folge dessen im Lande Niederösterreich möglich eine weit niedrigere Landesumlage einzuheben, als Sie in Böhmen notwendig ist.

Der Landesumlage in Böhmen von 55% stehen in Niederösterreich solche von 23-30% gegenüber; was die Einnahmen aus den Landesumlagen betrifft, betragen bieselben in Niederösterreich 30 Millionen, dagegen in Böhmen 39 Millionen.

Wie schon vorhin bemerkt, sind im Landessanitätsgesetze selbst schon Bestimmungen über die Subventionierung von Sanitätsdistrikten enthalten; das Land Böhmen, hier führe ich bestimmte Ziffern an, leistete auch für die Sanitätszwecke bereits in ziemlicher Weise.

Es subventioniert ansehnlich für Sanitätszwecke und zwar für das Jahr 1907 eine Subvention von 40. 000 K für Sanitätsdistrikte, 15. 000 K für Witwen nach Gemeindeund Distriktsärzten, 57. 000 K für Ruhegenüsse an Gemeinde- und Distriktsärzte nach dem im Vorigen Jahre neu geschaffenen bezüglichen Gesetze. Böhmen widmet weiter eine Subvention von 7200 K für Augenärzte, 3000 K für Hebammen und 104. 000 K und 15. 000 K für Impfärzte und für die Beschaffung der Lymphe.

Böhmen leistet also für Sanitätszwecke an Subventionsbeiträgen im Jahre 1907 den Gesamtbetrag von 241. 200 K. Das Land Niederösterreich, dessen Sanitätsorganisation, wie ich ja im Berichte bemerkt habe, eine wesentlich andere zu sein scheint, leistete im Jahre 1906 eine Gesamtsubvention von 257. 300 K.

Es entsteht also zwischen beiden Ziffern eine Differenz von 16. 100 K, um welche das Land Böhmen für Sanitätszwecke weniger ausgibt.

Das Landessanitätswesen, dessen Wirkung, Popularisierung, Einführung, ist notwendig. Für die schwachen Gemeinden, die leider in Benützung des Landesgesetzes behindert sind, wäre daher die zwischen beiden Ländern berechnete Leistungsdifferenz von 16. 100 K oder auch nur 10. 000 K als Mehrleistung des böhmischen Landesfondes per Jahr ein wesentlicher Fortschritt, eine wesentliche Hilfe.

Mit der Widmung selbst ist indetz nicht genug getan. Es müssen auch die Bezirke und Gemeinden in Kenntnis gesetzt werden von der Subventionierung; es müssen die Bezirke und Gemeinden gefragt werden bezüglich der Versorgung der Arzte im Sinne des Landessanitätsgesetzes und bezüglich der Bildung der Steuerschwächeren Sanitätsdistrikte, in welchen eben die Gemeinden selbst die Möglichkeit zur Deckung der Auslagen von Steuergeldern nicht besitzen.

Auch die etwa notwendige Erhöhung der Bezüge der Distrikts- und Gemeindeärzte ist wohl nur ein billiges Verlangen, namentlich dort, wo die ärztliche Praxis ein gewisses Existenzminimum nicht erreicht oder nicht übersteigt. Diese Aufbesserung kann am besten durch Landes-Subventionen erfolgen, die durch die Gemeinden- und Bezirksausschüsse gehen sollen. Für die Verbesserung der LandessanitätsDistrikseinteilungen soll jedenfalls gesorgt werden. Es soll und kann an das Land Böhmen nicht derselbe Maßstab angelegt werden, wie namentlich hinsichtlich der Organisation in Niederösterreich, dies ist auch gar nicht der Zweck des Antrages. Derselbe ist bestimmt, das nötige Interesse zu erwecken, Anregungen zu bieten, damit das Landessanitätsgesetz in Böhmen in würdiger Weise durchgeführt werde, damit dasselbe tatsächlich der Öffentlichkeit mehr zugute kommt als bisher. Es ist aber auch mit dem vorliegenden Antrage nicht im geringsten mit schon eine Änderung des Landessanitätsgesetzes verbunden. Nur eine verbesserte weitgehende Änderung des Landessanitätsgesetzes ist die Absicht, welche hier verfolgt wird. Im übrigen wird auf den Inhalt des gedruckten Berichtes verwiesen.

Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten hält die Inangriffnahme der nötigen Erhebungen und Sicherstellungen und rasche, ernste Anträge für unerläßlich, es handelt sich hier, wie in dem Berichte gesagt wird, nicht nur um eine ernste Brotfrage des ärztlichen Standes, sondern auch um die Lebensfrage des Gesetzes selbst.

Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten glaubt es auch anführen zu sollen, daß bei her Erwägung der Vorbedingungen für die besondere Subventionierung außer den im vorliegenden Antrage der Abgeordneten Adolf H. Posselt und Genossen diesbezüglich angeführten Momenten auch das Maß der unmittelbaren ärztlichen Konkurrenz einzubeziehen wäre.

Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten stellt deshalb im Sinne des Vorliegenden Antrages vom 17. Oktober 1905 Druck CCXXIX Nr. 600 Ldtg. den Antrag: Der hohe Landtag wolle nachstehenden Beschluß fassen:

Der Landesausschuß wird beauftragt, in Hinsicht einer in § 8 des Landesgesetzes für Böhmen vom 23. Feber 1888 L-G. -Bl. Nr. 9 begründeten ausgiebigeren Landessubvention an Sanitätsgemeinden, Sanitätsdistrikte und durch diese an Gemeinde- und Distriktsärzte ohne Verzug eingehende Erhebungen zu pflegen und Vorarbeiten durchzuführen, sowie in der nächsten Landtagssession bezüglichen Bericht und entsprechenden Antrag vorzulegen.

Hiebei hätte der Landesausschuß auch die betreffenden Einrichtungen des Landes Niederösterreich in Betracht zu ziehen und zu erwägen, ob die Zuerkennung bezüglicher Landessubventionen von Fall zu Fall nach freiem Ermessen - oder insbesondere hinsichtlich der Hohe, nach etwa taxativ ausgestellten Bestimmungen - oder aus Grund wohlbegründeter Anträge der Bezirksvertretungen bezw. Bezirksausschüsse (auch namens der eigenen Sanitätsgemeinden) erfolgen soll.

Ich bemerke noch hiezu.

Es soll hier in dem Antrage anstatt: § 8 lauten, § 8 und § 9 des Landessanitätsgesetzes, weil in beiden §§ 8 und 9 die Subventionierung vorgesehen ist. (Beifall).

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte: ) Slavný sněme, račiž následující usnesení učiniti:

Zemskému výboru se ukládá, aby bez prodlení v příčině poskytování vydatnějších zemských subvencí zdravotním obcím, obvodům a prostřednictvím těchto obecním a obvodním lékařům, které jest v §§ 8. a 9. zákona zemského pro Čechy ze dne 23. února 1888 čís. 9. z. z. odůvodněno, důkladné šetření předsevzal a přípravné práce konal, jakož i v nejbližším zasedání sněmovním příslušnou zprávu s náležitým návrhem podal.

Při tom měl by zemský výbor též na příslušné zařízení v zemi dolnorakouské zřetel bráti a uvážiti, maji-li se dotyčné zemské subvence od případu k případu dle volného uvážení, či zejména ohledně výšky snad dle předpisů taxativně vypočtených, či na základě dokonale odůvodněných návrhů okresních zastupitelstev, pokud se týče okresních výborů, (též jménem samostatných zdravotních obcí) přiznávati.

Pan zpravodaj upozorňuje, že jest v tištěném textu uveden § 8., a mají-li býti uvedeny §§ 8. a 9.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu přihlásil se ke slovu pan poslanec dr. Šubrt.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Šubrt: Slavný sněme! Přihlásil jsem se ke slovu k návrhu tomu pro a ujímám se slova ne snad z velké radosti nad návrhem tím, ale prostě proto, abych několik poznámek ze zkušenosti obvodních lékařů k návrhu p. posl. Posselta připojil. Návrh podaný, tak jak pan zpravodaj nám ho vylíčil, směřuje k tomu, aby poskytnuta byla podpora lékařům v obcích a okresích méně zámožných, kde jak výslovně v návrhu stojí, lékař při vší horlivosti v povolání a při vší své skromnosti nemůže nalézti živobytí.

V návrhu tom se přiznává, že jest řada takových obcí, ale připojuji, že jest veliká řada takových obcí a okresů, kde lékaři nemohou býti živi a patří to k obzvláštnímu umění a sebezapření, aby v takovém okresu neb obci lékař živobytí nalezl.

Řeknu, že jest mně bolno a trapno jako příslušníku stavu lékařského zde tyto věci, ty bídné poměry našeho lékařstva, předváděti před veřejnost a to tím více, poněvadž stav lékařský byl do nedávná považován za zámožný a do dnes panuje o tomto stavu takové mínění. Ovšem nemusím připojovati, že mínění to je mylné. Byla to chyba lékařů nás samých, že již dříve na tyto poměry nebyla veřejnost upozorněna, ale na druhé straně jest, pánové, to stud, který pravý stav věci zakrýval. Zákonem