Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsantrage.

Žádám pány, kteří přijímají tištěné návrhy komise, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche diejenigen Herren, welche die gedruckten Kommissionsantrage annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Die Anträge sind angenommen.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Landeskulturkommission über den Antrag des Abgeordneten Franz Blahovec und Genossen auf Erhebung des Verhältnisses der Ausgedingsverhältnisse zur Zahl der ackerbautreibenden Bevölkerung und der Bauerngüter und zur Höhe des Katastralertrages und des Reinertrages.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti zemědělství o návrhu posl. Františka Blahovce a soudruhů na vyšetření poměrů výměnkářských ku poměru počtu obyvatelstva rolnického a usedlostí selských, jakož i ku výši katastrálního výnosu a čistého výnosu.

Zpravodajem jest pan poslanec dr. Viškovský.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec dr. Viškovský: Slavný sněme! Návrh pana poslance Blahovce a soudruhů směřuje k tomu, aby vyšetřeny "byly poměry výměnkářské v království Českém.

Návrh žádá: uložiti zemskému výboru království Českého, aby vyšetřil poměry výměnkářské v království Českém hledě ku počtu obyvatelstva rolnického a v poměru k počtu selských usedlostí, výši katastrálního výnosu a čistého výnosu.

Návrh tento jest vlastně malým praeludiem k řešení dalekosáhlé a významné otázky. Jest s podivem, že teprve dnes, kdy otázka zemědělská a agrární jest v čilém proudu, přistupuje se k šetření o otázce výměnkářské, která tvoří přece nejpodstatnější část zemědělských otázek.

Otázka výměnkářská má zajisté značný význam pro poměry zadlužení a úvěruhodnosti zemědělského stavu. Zejména od té doby, co novým exekučním řádem byla provedena zvýšená ochrana výměnku až do jistého obnosu vůči exekuci, posunuty byly dosti značně poměry úvěruhodnosti v této příčině, neboť ten, kdo půjčuje na statek, velice opatrně počítá s výměnkem. Kromě této stránky poměrů úvěrních, má otázka výměnková zajisté také značný význam morální a etický. Netřeba o té věci se šířiti. Kdo zná venkovský život, ví o tom velice typické obrázky. Kdož by neznal již z dětských let z obecné čítanky onen známý, typický, křičící takřka případ hospodáře, který dává jídlo výměnkáři v dřevěné díži a který ho nechá jísti dřevěnou lžicí? Tyto případy nejsou ojedinělé, ale doufejme, že také tyto případy nejsou a nebudou pravidelnými, neboť s morálním a etickým povznesením našeho venkova lepší se poměry i v této příčině.

Výměnek - to budiž konstatováno nebyl institucí, která by byla dobré poměry mezi rodiči a dětmi vždycky podporovala a zlepšila, nýbrž často je zhoršila. Jest známo, jest to smutná pravda, že tam, kde není chleba, není také lásky. Proto tam, kde výměnek naléhá na hospodáře, vyvíjí se poměry nejnepříznivější mezi otci a mezi dětmi, a tyto ošklivé, neblahé příklady přenášejí se z pokolení na pokolení.

Pravil jsem, že tyto poměry nejsou všeobecné, naopak známe zajisté poměry, kde vzájemný poměr mezi výměnkářem a hospodářem je nejkrásnější, kde výměnkář je pravým ochráncem hospodářství svého syna, kde výměnkář je často, abych tak řekl, ochranným duchem celého statku, a když v proudu prací polních všichni členové rodiny musí opustiti statek, a tento by zůstal beze všeho dozoru a ochrany, jest tu výměnkář, který, ač k tomu vázán není, sám přispívá majiteli hospodářství, sám stará se o to, jak hospodářství prospívá za nepřítomnosti ostatních lidí.

Bylo často doporučováno se stran radikálnějších, aby výměnek byl naprosto zrušen. Myslím, že v této příčině podstatně se názor změnil, že nyní nebude mnoho příkrých odpůrců výměnku, kteří by žádali jeho odstranění za každou cenu S druhé strany nelze popříti, že by bylo žádoucno z důvodů hospodářských, sociálních a etických, aby bylo postupováno od případu k případu, dle zvláštních poměrů usnadnilo se hospodářům, aby nestaly se poměry jejich horšími následkem zatížení výměnkem, a aby se v nějaké jiné formě zabezpečilo starobní opatření rodičů, kteří přenechali statek svému synu. V tom směru navrhuje se zejména, aby zřízeno bylo pojišťování v tom způsobu, aby pro stáří byl majitel hospodářství, který přenechal svůj statek, zaopatřen.

Bylo by na snadě mysliti si, že fond císaře a krále Františka Josefa, fond pojišťovací, mohl by v tom směru konati blahodárné služby.

Ale, pánové, pakli že posuzujeme tuto otázku dle skutečných číslic, tu můžeme říci. že v této příčině došlo k jistému, nechci říci, fiasku, ale k jistému sklamání v tom směru, že fond pojišťovací jest se strany zemědělské poměrně nejméně používán.

Statistika ukazuje, že ponejvíce živnostníci a také jiné stavy používají tohoto fondu, ale stav zemědělský po většině obrací se k tomuto fondu málo. Jeden důvod toho lze uvésti v tom, a nechci příčinu toho šíře rozkládati, že pro stav zemědělský má větši význam pojišťování kapitálové nežli rentové. Také jest všeobecně známo, že pojišťování kapitálové, ať u nás ať v cizině u soukromých a veřejných ústavů, jest nejvíce oblíbeno. Pojišťování rentové činí zpravidla 5 až 10% celého pojišťování, a náš fond pojišťovací zemský jest zřízen pouze pro pojišťování rentové, tedy na tu nepatrnou část pojišťovací, která v praksi oblíbena není a tu oblíbenost vnutiti veřejnosti jest velmi nesnadno.

Proto bylo by přece jenom žádoucno, aby pojišťování výměnku u fondu císaře a krále Františka Josefa pokud nestane se nějaké lepší opatření zřízením nějakého zvláštního pojišťování výměnku, bylo usnadněno tím, že by se zřídil bonifikační fond pro toto pojišťování tak, jak jest upraveno pro malé živnostníctvo na základě onoho obnosu 500. 000 korun, který z fondu nouzového pro malé živnostníctvo připadl.

Vracím se nyní ku vlastnímu návrhu p. poslance Blahovce. P. poslanec Blahovec nečiní konkrétní návrh v příčině provádění a řešení celé otázky výměnkářské, on jenom žádá, aby byl připraven materiál pro řešení této otázky a žádá, aby řešení toto převzal výbor zemský.

Komise zemědělská soudila, že zemský výbor neměl by snad těch prostředků, aby mohl vyšetřiti poměry výměnkářské v král. Českém. K tomu jest zapotřebí míti po ruce materiál soudní, osoby soudcovské, a to tak snadno zemskému výboru není k disposici; kromě toho šetření bude narážeti na jisté nesnáze, a to praktikové mě zajisté potvrdí. Stává se totiž v četných případech, že výměnky zanášejí se do knih ve mnohem vyšších obnosech, než jak se ve skutečnosti vybírají a tu bude třeba vzhledem k úvěrní otázce zjistiti onen obnos, který jest hypotekárně vložen, ale vzhledem k otázce zemědělské, k otázce skutečného zatížení, bude dlužno vyšetřiti obnos, který se skutečně platí, a v tomto směru bude dosti nesnadno pravého stavu věci vždycky se dopočítati.

Poněvadž vysoká vláda zabývá se otázkou podrobného vyšetření poměrů dluhových, soudila komise zemědělská, že by bylo žádoucno, aby vyšetřeni poměrů výměnkářských sloučeno bylo s úplným vyšetřením poměrů dluhových, poněvadž tyto věci nedají se od sebe odlišovati. Proto komise navrhuje:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

C. k. vláda se vyzývá, aby při šetření poměrů o zemědělském zadluženi, které za příčinou řešení otázky umořování dluhů hypotékárních právě se provádí, vzala zřetel i na poměry výměnku a skutečného zatížení statků výměnkem způsobeného, a aby též ve svých návrzích na umoření dluhů na úlevu od tohoto zatížení vzala zřetel.

Dovoluji si návrh tento doporučiti sl. sněmu k přijetí.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Die Landeskulturkommission beantragt:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Die k. k. Regierung wird angefordert, bei der Erhebung der Verhältnisse der landwirtschaftlichen Verschuldung, Welche soeben zum Zwecke der Lösung der Frage bezüglich der Hypothekarschuldenentlastung durchgeführt wird, auch die Ausgebingsverhältnisse und die tatsächliche, durch das Ausgedinge verursachte Belastung der Bauerngüter, sowie auch bei ihren Anträgen auf die Schuldenentlastung, auch die Erleichterung dieser Last zu berücksichtigen.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu a sice pro návrh se přihlásil pan poslanec Blahovec.

Dávám jemu slovo.

Posl. Blahovec: Slavný sněme! Otázka výměnkářská, o které podával zprávu slovutný pan Dr. Viškovský, mezi všemi otázkami společenskými jest velice důležitá a dotýká se samého agrárního práva.

Otázka výměnkářská na našem venkově je příliš důležitá. Slavný náš básník Vítězslav Hálek praví ve svém spise »Na výminku« k tomu velmi případná slova, jaká demoralisace je výměnek na našem venkově. Praviť »Mezi všemi otázkami společenskými není snad jediné, která by tak podstatně mohla vznésti obžalobu na člověka, jako právě otázka výměnkářská.

Nemusíme zacházeti daleko z Evropy, chceme-li vyhledati otroky a otrokáře; máme je doma, každý ve své obci A co je při tom nejhnusnější, že otrokářem bývá syn a otrokem otec, a že tyto poměry náš zákon rakouský trpí, schvaluje, ano jako smlouvy společenské dovoluje i do veřejných knih ukládati.

Největší nemravnosti, praví básník, dějí se před našima zrakoma, a zákon dopouští, aby synové stali se zlosyny, a synové svědomité, ano střemhlav často na našem venkově se vrhají na tyto zlosyny, právo, mrav a přírodou posvěcený zvyk jest zde pošlapán, popliván v nevázanosti, příroda otupělá ztratila tu i mluvu svou. Tak praví náš básník o otázce yýměnkářské, která skutečně jest na našem venkově demorali sací, neboť často syn těší se na smrt svého otce, matky, děti přejí si smrti dědouška, babičky, často ani do úst jim nepřejí, často výměnek bývá příčinou, jak ze své vlastní zkušenosti vím, mnohých soudů, a ohromným břemenem na našich rolnických usedlostech.

Otázka výměnku je původu velmi starého a souvisí úzce s vývojem individuálního vlastnictví nemovitého. Ovšem otázka tato, jak pravil p. Dr. Viškovský, nedá se snadno řešiti, neboť problémy rolnické, agrárnické, dědické, vlastnické a úvěrní jsou těžko řešitelný.

Světlo i stín, můžeme říci, jsou rozděleny stejnoměrně na obou stranách. Co jest účelem výměnku?

Účelem výměnku jest, aby statek našeho sedláka, nezadlužený a nedělený, přešel na svého nástupce. Účelem výměnku jest, aby rolník neschopný k práci byl zaopatřen pro své stáří. Účel zajisté krásný a šlechetný, ale prostředek, kterým se tohoto účelu dosahuje, jest nemravný a se stanoviska hospodářského i sociálního velmi nebezpečný. Účel výměnku dokazuje, že výměnek není žádnou institucí umělou, cizími vlivy snad k nám přinesenou, nýbrž že skutečně vyrostl z jádra našeho venkovského lidu.

Co se týče této otázky výměnkářské jsou u nás v životě rolnickém dva tábory.

Já sám před dvěma roky svolal jsem schůzi ve svém volebním okresu, ve které jednalo se o úpravě výměnkářských poměrů, a která měla ten účel, abych při ní vyslechl tužby a přání rolnictva, jak smýšlí o této otázce, která jest tak důležitá pro vývoj stavu rolnického.

A tu byly dva tábory. Jeden byl pro zachování nynějšího stavu výměnku, a druhý pro odstranění, žádaje, aby byl nahrazen pojišťováním pro případ stáří a nezpůsobilosti k práci.

Slovutní pánové, spor, který v této schůzi vznikl, není bezvýznamný, není nahodilý, nýbrž jest velice důležitý. Že výměnek v dnešní hospodářské společnosti setkává se s odporem a že se ozývají hlasy, aby byl odstraněn, je úplně přirozeno, a nelze se tomu podivovati, protože snahy, pojišťovati se pro případ stáří, nemoci a nezpůsobilosti k práci, jsou dnes všeobecnými a zakořenily se mezi všemi stavy a vrstvami lidské společnosti. Co jest těm, kteří žijí z pevného platu, na př. co jest úředníkům pense, nebo co jest dělníku, řemeslníku a živnostníku roční renta, třeba že skrovná, to jest pro rolníka výměnek. Nelze ovšem upříti, že jsou zde stránky světlé i temné a že skutečně výměnek má pro naše rolnictvo velké nepříjemnosti; avšak tu jest povinností rozhodujících činitelů, jmenovitě sněmu českého a vídeňské vlády, aby tato otázka v zajmu stavu rolnického, který jest základem každého národa a tedy i našeho národa, byla řešena, dokud není pozdě. (Výborně!)

Zajímavý jsou důvody, které jsem slyšel v oné schůzi v Malenicích u Volyně, jak proti výměnku, tak i pro jeho zachování. Jedni pravili, že výměnek jest velkým břemenem, jest příčinou mnohých soudů, a že bude výhodnější, aby se dobře anebo alespoň lépe hospodařilo tak, aby mohlo býti zavedeno starobní pojišťování pro stav rolnický. Druzi namítali, že jsou spokojeni s dnešním stavem, že zavedeni nove renty, nového placení starobního pojišťování by musilo býti nucené že by bylo břemenem a omezováním svobody. Ano, jeden pravil »Kdo ma platiti, z čeho ma platiti od které doby se mají platiti tyto prémiové sazby na výměnek?« A pravili, že zásada nucenosti předpokládá ohromnou orgarnsaci a rozvětvený aparát úřednictva. Jiní pravili »Ti pani chtějí pojišťováni, abychom byli v jejich klepetech. My chceme, abychom se vrátili ku přirozenému způsobu žiti na našem selském statku. «

Tak byly důvody pro a kontra. Mezi jinými návrhy byli jedni pro to, aby každý rolník hospodařil na svém statku až do své smrti, a jiný návrh byl, aby otec dal hospodářství své v nájem synovi s výhradou vlastnictví až do jeho smrti.

Tak, pánové, vyslechl jsem v této schůzi návrhy pro a kontra. Jest jisto, jako v každé věci, tak i v řešení otázky výměnku tak důležité, pro náš venkov, jest dvojí cíl. Cíl budoucnosti, cíl vzdalenější a cíl bližší.

Cíl vzdálenější záleží v tom aby výměnek jednou v zájmu stavu rolnického byl odstraněn, aby nahražen byl starobním pojištovaním a s tím výměnkem aby současně bylo opraveno dědické právo selské, aby tyto zhoubné následky rovného práva byly odstraněny, aby statek náš tím rovným podílem dědickým nebyl často přiveden úplně v nivec.

Druhý cíl, bližší, jest na ten čas ponecháni vyměnku, ale odstranění jeho vad a škodlivých účinků cestou zákonodarnou a cestou správní. Jako cíl má býti dosažitelný, tak i v postupu má býti souměrnost, má býti promyšlenost.

Nuže, slovutní pánové dle slov těchto mám za to, že v teto důležité otázce pro náš venkov, pro zachovaní středních vrstev, našeho stavu zemědělského, jest zapotřebí opatrný postup a počítání s danými poměry Má-li býti rozhodnuto o tom, co jest lepší pro náš statek selský, zda-li výměnek úplně odstraniti nebo zachovati jej v nynějším způsobu, tu mam za to, že by bylo třeba, aby slavný sněm království Českého se na tom usnesl, aby předem poměry výměnkářske dokonale byly seznany, dokonale byly osvětleny a aby byl sebrán v každém okresu statistický materiál, a na základě tohoto statistického materiálu aby sociální a politické důvody zde se mohly vyvoditi

Jinak bychom mohli stav zemědělský poškoditi v nynější době, kdybychom touto historicko-právní institucí hnuli, a stav rolnicky mohl by býti velmi otřesen.

Pro ten cíl vzdálenější, pro úplné odstraněni výměnku a nahražení jeho starobním pojišťováním rozhodující zákonodárné sbory mají všemožně pracovati a pro tento okamžik pro cíl bližší doporučuji co nejvíce použíti jak již pravil pan dr. Viškovský ve svém referátu, starobního pojišťovaní, pokud jest přípustné, a všemožně pracovati k tomu, aby náš sedlák mohl svému synu hospodářství předati bez toho velikého břemene, které se jmenuje výměnek, které pravě tak demoralisuje, které tak tíží a bývá příčinou mnohých soudů na našem venkově.

Vřele doporučuji, aby stav rolnický pojištovacího fondu cís. Františka Josefa I. všemožně užil pro případ pojišťovaní staří, aby veškerých výhod kterých poskytuje toto pojišťováni, plnou měrou bylo využito.

Proto bych se vřele přimlouval, aby slavný zemský výbor království Českého zde vydal přiměřené letáky a spisy a všemožně postaral se o to, aby stav rolnický řádně byl poučen o tomto starobním pojišťováni, dále aby byl zvláštní konsulent, který by poučoval našeho rolníka, a zejména aby ty bezúročné půjčky, které zemský výbor poskytuje našim Raiffeisenkam, tvořily bonifikační fond zemědělský pro starobní pojišťovaní malých zemědělců a hospodářske čeledi, které jest rovněž nejvýš třeba věnovati pozornost, nemá-li vůbec hospodářství býti bez zemědělského dělníka.

Jest podán p. posl. Dvořákem, předsedou naší Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev, návrh, aby takovýto zemědělský fond bonifikační pro starobní pojišťování malých zemědělců a hospodářských dělníků byl zřízen, a sice činí okrouhle subvence, které zemský výbor poskytuje bezúročně našim Raiffeisenkám 500. 000 K české Raiffeisenky mají 300. 000 K, německé, sdružené v německé Ústřední jednotě 200. 000 K.

I představuji si to, jak již v návrhu krásně naznačeno, tak, aby každá Raiffeisenka, má-li 300 K bezúročné zápůjčky, místo placení nazpět odvedla ji pojišťovacímu fondu a položila takto základ pro 30 osob po 10 K nebo po 60 K, lak, aby zde byl utvořen zvláštní fond bonifikační zemědělský, který by sloužil ušlechtilé věci, to jest aspoň k odstranění nebo zmírnění výměnku, který jest takovým břemenem našeho venkova. Touto myšlénkou ovšem by se propagovalo starobní pojišťování pro celé naše království a odstranila by se také palčivá otázka hospodářské čeledi, neboť doposud rolník náš při nynější ceně obilí nemůže při nejlepší vůli dělnictvu mzdy zvýšiti.

Čeledín jest osobou pro národní hospodářství velice důležitou a zasluhuje tudíž, aby bylo o něho postaráno starobním pojišťováním, jež by z něho konečně učinilo člověka.

Vřele si tedy přeji a doufám, že sl. sněm král. Českého podpoří ušlechtilé ideje zakladatelů zemského pojišťovacího ústavu císaře Františka Josefa L, a že se náš slav. zemský výbor všemožně přičiní, by nastoupilo místo výměnku příhodné a výhodné pojištění pro výměnek, aby konečně tento výměnek, o němž tak pravdivě mluví náš básník Vítězslav Hálek, ne-li hned, tož aspoň časem byl odstraněn, a přimlouvám se vřele a z upřímné duše za návrh komise zemědělské s vroucím přáním, aby vláda vídeňská i sněm ve svorné součinnosti pokusily se odstraniti toto pro venkov náš tak tísnivé břemeno. (Výborně! Potlesk).

Oberstlandmarschall: Es hat sich gegen die Anträge der Herr Abg. Peschka das Wort erbeten.

Ich erteile ihm das Wort.

Abg. Peschka: Hoher Landtag! Weder ich noch meine Gesinnungsgenossen haben die Absicht, gegen die Anträge der Landeskulturkommission zu stimmen. Wenn ich mich als Contra-Redner eintragen ließ, so geschah das nur aus dem Grunde, weil ich dadurch gleich zum Worte gelangen konnte.

Ich werde den hohen Landtag mit meinen Ausführungen nicht lange aufhalten, wir halten es jedoch für unsere Pflicht, auch in dieser wichtigen Frage, die den Bauernstand betrifft, einige Worte hier vorzubringen. Es unterliegt gar feinem Zweifel, daß die Ausgedingfrage eine der wichtigsten und bedeutendsten Fragen für die heimische Landwirtschaft und insbesondere für den kleinen Bauernstand ist.

Sie haben nicht nur eine große Tragweite für die heimische Landwirtschaft, sondern auch in finanzieller und hauptsächlich in sozialpolitischer Hinsicht

Das Ausgedinge, wie schon von mehreren Herren ausgeführt wurbe, ist keine neue Institution, sondern hat sich Jahrhunderte lang in der geschichtlichen Entwicklung unseres Bauernstandes erhalten und wird sich, so sehr man sich auch dagegen sträubt, noch lange bei unserem Bauernstande erhalten.

Es wurde und wird viel über das Ausgedinge geklagt.

Es ist richtig, daß das Ausgedinge ungeheuere Lasten für den Besitzer, für den Uibernehmer mit sich bringt, die eigentlich, ich möchte sagen, eine Schuldverschreibung in's Dunkle ist; nämlich, der Betreffende, der einen Besitz erwirbt ober kauft mit einem Ausgedinge, ober, der es von Eltern oder Verwandten übernimmt, weiß nie, wieviel das Ausgedinge kosten wird, weil das davon abhängt, wie lange der Ausgedingnehmer lebt.

Wenn jemand in dem wirtschaftlichen Falle - verzeihen Sie - das Glück hat, daß sein Ausgebingnehmer früher stirbt, kann er die Wirtschaft billiger erwerben.

In dem anderen Falle, wo er die Wirtschaft zu einem billigeren Preise übernimmt, aber der Ausgedingnehmer sehr alt wird, kann ihm die Wirtschaft sehr teuer kommen, und ein großer Teil des Rückganges unsere bäuerlichen Verhältnisse führt aus das Ausgedinge zurück.

Nämlich, bei Übernahme, insbesondere von Eltern und Kindern, wird das Ausgedinge in der Regel gar nicht in Rechnung genommen, insbesondere wird das Ausgedinge in der überwiegenden Mehrzahl von Fällen nicht in barem Gelde, sondern in den meisten Fällen in Naturalien gegeben, und die werden bekanntermaßen, nachdem unsere Vauernwirtschaft Von der Naturalienwirtschaft zur Geldwirtschaft übergeht, gar nicht gerechnet. Die Folge davon ist, daß die Bauernschaft von dem Ausgedinge tief in Anspruch genommen wird und die Wirtschaft dieses gar nicht erträgt.

Ich könnte ihnen viele Fälle sagen, meine Herren, und erst dieser Tage wurde mir ein Fall mitgeteilt, in welchem Ausgedinge zu leisten war und daß der Ausgedinggeber überhaupt sich nur dadurch erhalten konnte, daß Zufälligerweise der Ausgedingnehmer, der sein Stiefvater war, nach zwei Jahren gestorben ist.

Unsere Bauern rechnen nicht aus das Ausgedinge, und in Späteren Jahren kommen ungeheuere Lasten und Nachwehen, und das drückt oft ungeheuer den Bauernstand und es entwickeln Sich manchmal sehr traurige Verhältnisse, u. zw. insbesondere dann, wenn der Sohn abstirbt, die Schwiegertochter einen anderen heiratet, so daß ganz fremde Personen auf der Wirtschaft sind, und dann sind die Ausgedingsverhältnisse außerordentlich schlecht.

Die Naturalien, die gegeben werden, werden nicht in der Qualität gegeben, wie sie gegeben werden sollen.

Die Ausgedingnehmer wollen immer bessere Qualitäten haben, und da entwickelt sich ein Rattenschwanz von Prozessen, Die fein Ende nehmen, das sind die Schattenseiten des Ausgedinges.

Wir wissen aber auch, Gott sei Dank, daß andere Verhältnisse vorkommen, und es gibt noch viele Ausgedinggeber, die immer den Verhältnissen der Ausgedingnehmer Rechnung tragen und sie unterstützen.

Wir dürfen nicht Vergessen, daß die alten Ausgedingnehmer oft eine wertvolle Stutze für den Bauer sind. Sie unterstützen ihn nicht nur bei den Arbeiten, die Mutter besorgt die Küche, damit die junge Frau frei wird für Feldarbeiten, sie Behütet die Kinder usw. Der alte Vater besorgt oft den Stall mit der alten Mutter, damit Arbeitskräfte frei werden, und wenn auch der Bauer ein gewisses Ausgedinge leisten muß, so bildet dies doch ein reiches Entgelt, daß ihm in der Wirtschaft Leute helfen, aus die er sich verlassen kann, und denen er vertrauen darf.

Wir haben oft Versuche gemacht und die Frage, die Herr Abg. Blahovec angeregt hat, ist nicht neu.

Auch bei uns in Oesterreich wird sie schon lange behandelt.

Auch in Böhmen wurde wiederholt die Frage aufgerollt und vor Jahren in dem landwirtschaftlichen Zentralverband und der deutschen Sektion des Landeskulturrates über diese Frage nicht nur häufig beraten, sondern auch Vorschläge erstattet.

Aber nicht nur hier bei uns hat man sich mit dieser Frage beschäftigt, sondern auch im Auslande, insbesondere in Deutschland befaßt man sich hiemit, und insbesondere in denjenigen Staaten, wo das Anerberecht besteht, wie in Mecklenburg, Hannover. Aber glauben Sie, meine Herren, daß man zu einer Lösung dieser Frage gekommen ist? Sie scheiterte an zwei Dingen. Erstens an der Abneigung der ländlichen Bevölkerung zur Einzahlung von Prämien; das wurde sich jedoch noch machen.

Aber das Zweite ist, daß der Landwirt jetzt beim Uebergange doppelt getroffen wird. Erstens dadurch, daß er die Prämie für sich zu bezahlen hat, außerdem, daß er noch das Ausgedinge zu leisten hat, und dadurch entstehen ihm ungeheuere Schwierigkeiten.

Ich will z. B. einen konkreten Fall nehmen. Ich habe auch ein Ausgedinge. Der liebe Herrgott möge mir Gelegenheit geben, daß ich es noch lange geben kann. Aber ich soll mein Ausgedinge geben und gleichzeitig mich fürs Alter versorgen, das ist eine zu große Last, die der Grundbesitz heute aus bekannten Ursachen nicht verträgt. Es würde zu weit führen, wenn ich sie sagen sollte. Deshalb kann diesen Uebergang nur der Staat herbeiführen. Anders ist dies absolut nicht möglich.

Man hat versucht, bei uns und in anderen Ländern, insbesondere in Baden und Würtemberg, die Ablösung des Ausgedinges dadurch herbeizuführen, daß man eine fakultative Einführung der Versicherung durchführt.

Aber es hat sich gezeigt, daß sich die Leute absolut nicht daran gewöhnen tonnen. Der Bauer kann es nicht bezahlen, er kann es nur dann zahlen, wenn er dazu ebenso gezwungen wird, wie die Steuer einzuzahlen. Wir haben wiederholt einen Vorschlag gemacht, und den Vorschlag Werde ich mir erlauben, jetzt in Kürze vorzubringen. Nämlich die Einzahlungen können nur dann durchgeführt werden, wenn gleichzeitig die Entlastung des Bauernstandes eingeführt wird.

Wir werden in kurzer Zeit die Regulierung der Grundsteuer vornehmen, und die kann nur in der Weise vorgenommen werden, daß eine Reduktion, eine Ermäßigung der Grundsteuer eintritt, und ich kann Ihnen ja sagen - es wurde aber zu weit führen Sie wissen ja warum, weil heute die landwirtschaftlichen Produkte in feinem Einklänge Stehen mit den Produkten wie Seinerzeit, als die Grundsteuer eingeführt wurde. Aber bei der Einführung der Grundsteuer kann man eventuell zwangsweise den Bauern mitversichern. Aber die Frage wird auch nicht in dieser Weife gelöst werden. Die Frage kann nur in einer anderen Form gelöst werden, nämlich, daß man eine allgemeine Versicherung, ohne Unterschied, ob Bauer, Gewerbetreibender oder Arbeiter, einführt, nämlich die allgemeine Alters- und Invaliditäts-Versicherung, wo der Staat auch bestimmte Beiträge leistet.

Anders ist die Frage nicht durchzuführen, und zu lösen Einen einzigen Stand herauszugreifen, ist ungemein Schwierig, ohne staatliche Mithilfe kann man die Sache nicht machen. Aber einem einzelnen Stande die staatliche Unterstützung zu gewähren, das werden die anderen Stände nicht zugeben. Und wenn wir heute den Bauern eine Unterstützung im Alter geben, so hat auch der ländliche Arbeiter das volle Recht, daß er vom Staate eine Unterstützung bekommt; ebenso auch der Handwerker.

Es ist eine große Bewegung unter der Handwerkschaft im Zuge, in welcher sie die Einführung der Altersversicherung verlangen; mit demselben Rechte, wie der Landwirt, verlangen - und wir gönnen es ihnen vom Herzen - auch die landwirtschaftlichen Arbeiter eine Unterstützung. Jeder, der für den Staat arbeitet, in welcher Form immer, ist berechtigt, zu verlangen, daß er auch für sein Alter eine gewisse Unterstützung vonseiten des Staates erhält.

Nun, die Frage wird nicht so leicht gelöst werden, sie muß aber gelöst werden im Interesse der Landwirtschaft, des ganzen Staatswesens, und zwar deshalb, damit uns die ganze Arbeiterbevölkerung vom Lande nicht entfliehe.

Wir sehen in Österreich einen großen Zug, daß uns die landwirtschaftliche Arbeiterschaft im Stiche läßt, um in den Fabriken, in der Stadt Arbeit und Verdienst zu bekommen. Bei der aufsteigenden Höhe der großen Konjunktur, wo Arbeit in Hülle und Fülle in den Bergwerken und industriellen Unternehmungen zu finden ist, läuft uns alles vom Lande weg, um Arbeit und Brot zu finden.

Meine Herren! Diese Sache hat auch ihre Schattenseiten. Die Leute gewöhnen sich an Städtische Verhältnisse, an die dortigen Bedürfnisse Aber sie wissen, daß diese wirtschaftliche Hochkonjunktur nicht immer anhält, nämlich sie bildet eine Wellenbewegung, einmal ist sie hoch, dann kommt ein Rückschlag. Wir haben es schon erlebt, daß der Rückschlag ein großer und gewaltiger war, und diese Leute, die vom Lande entflohen sind, sind auch, wenn sie zurückkommen, für die ländliche Beschäftigung absolut nicht mehr zu gebrauchen.

Sie haben die Bedürfnisse, die Vergnügungen und den Luxus der Großstädte kennen gelernt, sie sind dann nur ein gährendes Element auf dem Lande, sind unzufrieden mit dem Leben dort, und es wäre besser, sie kämen gar nicht mehr auf das Land zurück.

Aber warum werden denn dem Landleben unsere besten Elemente entzogen, warum geht der Soldat nicht zurück, nachdem er gedient hat, in feine Heimatgemeinde? Er strebt eine Anstellung an, die ihm fein Alter versorgt.

Alle unsere Leute, die bessere, intelligentere, zufriedenere, arbeitsamere Menschen sind, suchen immer solche Stellen zu erhalten, um für das Alter eine Versorgung zu haben.

Das ist also für uns ein Fingerzeig, daß, wenn wir die Landflucht verhindern wollen.