Der in Rede stehende Beschluß der Schulkommission wurde der Budgetkommission unter Z. 1770 am 17. November 1905 und von mir in der Kommissionssitzung am selben Tage dem Herrn Kommissionsreferenten über das Volksschulwesen zugewiesen.
Da zu diesem Termine der Bericht der Kommission über das Budget-Provisorium, in welchem sachgemäß der obige Antrag aufzunehmen gewesen wäre, bereits fertiggestellt und der Druckerei übergeben worden war, hätte dieser Antrag, wie eine Anzahl anderer Stücke, in der Kommission Separat verhandelt werden müssen.
Dagegen hätte selbstverständlich kein prinzipielles Bedenken obgewaltet, es war aber die physische Zeit in jener Session nicht mehr vorhanden, was aus folgenden Daten hervorgeht:
Nach dem 17. November tagte der hohe Landtag noch eine Woche und hielt täglich langdauernde Plenarsitzungen, deren Tagesordnungen das Budget-Provisorium und beispielsweise am 21. November: 12, am 22. November: 19, am 23. November und 24. November je 27 Punkte aufwiesen.
Infolgedessen konnten während der restlichen Tagung nur noch am 21. und 22. November je eine kurze Kommission-Sitzung abgehalten werden, deren Tagesordnungen bereits derart mit früher angemeldeten Referaten, zuweist dringlicher Natur, auf deren Erledigung viele Herren Kollegen ein großes Gewicht legten, überhäuft waren, daß es nicht einmal möglich war, das ganze Programm aufzuarbeiten, geschweige denn neue Referate anzufügen.
Was die Schlußfrage der Herren Interpellanten anbelangt, so stehe ich nicht an, zu erklären, daß ich gewiß nicht ermangeln werde, den Antrag der Schulkommission, welcher der Budgetkommission zugewiesen ist, - in der Kommission anläßlich der Beratung über das Volksschulwesen zur Verhandlung und Beschlußfassung zu bringen, da ich mich jederzeit nach Kräften bestrebe, alle der Budgetkommission zugewiesenen Gegenstände im selbem Sessionsabschnitte zur Erledigung zu bringen und in diesem Bestreben von allen Herren Kommissionsmitgliedern - trotz der oft überwältigenden Massen des Stoffes, auf das opferwilligste unterstützt werde.
Ich kann jedoch bei diesem Anlasse nicht umhin, die anderen verehrten Kommissionen auf einen Übelstand aufmerksam zu machen und an sie eine dringende Bitte zu stellen.
Der Umfang, welchen naturgemäß der Bericht der Budgetkommission über den Jahresvoranschlag angenommen hat, erfordert eine verhältnismäßig längere Zeit für deren Schlußredaktion und Drucklegung; infolge dessen muß die Kommission ihre meritorischen Beratungen über alle zum Budget gehörigen Gegenstände auch verhältnismäßig bald im Laufe der Session abschließen.
Meine Bitte geht nun dahin, daß alle Beschlüsse anderer Kommissionen, welche mit dem laufenden Budgete zusammenhängen und daher nach der Erörterung in der Schulkommission noch einer Beschlußfassung in der Budgetkommission unterliegen, baldmöglichst in der Schulkommission erledigt und der Budgetkommission übermittelt werden, weil es nur dann möglich wird, ihnen bei der Verhandlung des Budgets Rechnung zu tragen und unliebsame Verzögerungen hintanzuhalten. (Beifall. )
Nejvyšší maršálek zemský: Pan místodržitel mně požádal za slovo k odpovědi na interpellace.
Seine Exzellenz der Herr Statthalter hat sich das Wort erbeten zur Beantwortung von Interpellationen.
Jeho Excellence c. k. místodržitel hrabě Coudenhove:
Odpovídaje na dotaz pánů poslanců Emanuela Hrubého a soudruhů učiněný v sedmnácté schůzi druhého výročního zasedání slavného sněmu ohledné předpisu osobní daně z příjmu rolníku Františku Jenšovskému v Řehenicích a exekučního vymáhání této daně pokládám si za čest sděliti toto:
František Jenšovský s manželkou jsou majitelé usedlosti číslo 1. v Řehenicích s pozemky a lesa číslo katastrální 799/2 tamtéž.
Na zmíněné usedlosti vázne jenom pohledávka eráru v obnosu 70 korun.
Na parcele lesní vázne jako ve vložce vedlejší šest pohledávek v úhrném obnosu okrouhle 400 zlatých vídeňského čísla.
Katastrální výnos uvedený v dotazu srovnává se dosti dobře se skutečností.
Dle konaného šetření má však František Jenšovský též majetek kapitálový a je nájemcem honitby v obci Malešinské.
František Jenšovský je bezdětný.
Na rok 1904 podal František Jenšovský negativní přiznávku k osobní dani z příjmu, poukazuje při tom na krupobití minulého roku.
Na to byl poplatník vyzván k číselnému výpočtu příjmu, což neučinil.
Následkem toho uložila mu odhadní komise pro venkovský okres Královské Vinohrady z moci úřední ze příjmu 1240 K osobní daň z příjmu sazbou 7 K 20 h.
Poplatník z platebního rozkazu odvolání nepodal a také daň nezaplatil.
Proto byla daň tato dle zákona vymáhána exekucí a zabavena exekutovi dne 3. srpna 1905 jedna kráva.
Tři dny před exekučním prodejem, na den 24 října 1905 položeným byla dlužná daň zaplacena.
Tím stala se exekuční dražba bezpředmětnou.
Ke konci budiž poukázáno ještě na to, že odhadní komise jsou orgány samosprávné. Mimo to jsou členy dotyčné komise Vinohradské rolníci s poměry dobře obeznalí.
Není tedy žádné příčiny, aby v této záležitosti nějaké mimořádné opatřeni se stalo. -
In Beantwortung der in der 27. Sitzung der II. Jahressession des hohen Landtages überreichten Anfragen der Herren Abgeordneten Pacher und Genossen wegen Einleitung von Notstandsmaßnahmen zu Gunsten der durch wiederholte Elementarschäden betroffenen Gemeinden und zwar der Stadt Preßnitz und 13 Gemeinden der Umgebung, dann der Gemeinden Weipert, Schmiedeberg und BöhmischWiesenthal, beehre ich mich zu erklären, daß alle diese Gemeinden bei der Durchführung der staatlichen Hilfsaktionen in den Jahren 1904 und 1905 in mehrfacher Weise berückfichtigt wurden.
Die den genannten Gemeinden für Lebensrnittel, Saatkartoffel, Futtermittel und Subventionierung von Notstandsarbeiten zugewiesenen Unterstützungen repräsentieren einen Geldwert von mehr als 58. 000 Kronen.
Durch diese Notstandsmaßnahmen wurde der seitens der Staatsbehörden und wohl auch seitens der Herren Interpellanten angestrebte Zweck, die darbende Bevölkerung vor dem wirklichen Notstande zu bewahren, größtenteils erreicht.
Páni poslanci František Blahovec a soudruzi podali v sedmnácté schůzi druhého výročního zasedání slavného sněmu ke mně dotaz ve příčině naléhání okresního hejtmanství na Smíchově na majitele pozemků v obcích neúrodou roku 1905 stížených, by se zřekli povoleného odpisu pozemkové daně.
Na tento dotaz pokládám si za čest toto odpověděti:
Dle ustanovení paragrafu 11. zákona ze dne 12. července 1896, říšský zákonník číslo 118, jest každé poškození naturálního výnosu, pro které se žádá podle paragrafu prvního tohoto zákona za odpis daně, pod ztrátou tohoto nároku oznámiti do osmi dnů po tom dni, kdy škoda byla zpozorována, držitelem poškozených parcel neb jeho plnomocníkem finančním úřadům první instance.
Dle ustanovení prováděcího nařízení finančního ministerstva ze dne 16. července 1896, říšský zákonník číslo 119 k paragrafu 11-13. téhož zákona jest při pohromách, které po delší dobu škodlivě působí a při nichž úplný objem škody se zjistiti dá teprve v době pozdější, zůstaveno úvaze finančního úřadu první instance, aby zvolil dobu pro vyšetření škod nejpříhodnější.
Vyšetření toto však každým způsobem musí vykonáno býti před sklizní, vztažmo v takové době, kdy objem škody ještě úplně zjistiti se dá.
V obcích v obvodu okresního hejtmanství na Smíchově ležících byly škody suchem roku 1905 na okopaninách způsobené již během měsíce července a počátkem srpna 1905 vyšetřeny.
Jelikož okopaniny teprve na podzim dozrávají a tudíž teprve v této době škodu živelní pohromou na těchto plodinách způsobenou v plném, ve smyslu zákona jedině směrodatném rozsahu seznali lze, a jelikož průběhem letní doby roku 1905 příznivější
počasí pro plodiny nastalo, nařídilo zemské finanční řiditelství výnosem ze dne 28. srpna 1905 jmenovanému okresnímu hejtmanství za účelem přezkoušení škod na okopaninách způsobených a příliš brzo vyšetřených následující postup:
»V případě, že by v některém operátu škod ojedinělé parcely těmito plodinami osázené a co poškozené hlášené se nacházely, budiž, předpokládaje, že dotyční majitelé pozemků, pokud se týče v zastoupení těchže, starostové obcí se dodatečně nezřekli odpisu na pozemkové dani pro rok 1905 ještě před sklizní výslechem členů komise zjištěno, zdali tyto plodiny vůbec nějakou, po případě jak velkou škodu utrpěly.
Dle toho buďtež pak operáty škod komisionelně opraveny. «
Ohledně operátů pak, které větší množství parcel okopaninami osázených a poškozených vykazují, bylo dodatečně komisionelní šetření na místě samém nařízeno.
U provedení tohoto nařízení byli starostové některých obcí okresním hejtmanstvím vyzváni, by v zastoupení okresního hejtmanství majitele dotyčných pozemků o tom vyslechli, zdali se vzhledem ke shora uvedeným okolnostem nezříkají žádané slevy na pozemkové dani z parcel okopaninami osázených.
Neodpovídá tudíž tvrzení interpellace, že celá řada jednotlivých poplatníků z každé obce k okresnímu hejtmanství k výslechu předvolána byla, aby se zřekli povoleného odpisu daní, a že tím obtěžováni a do výloh připraveni byli, skutečnosti.
Skutečně vzali pak také mnozí majitelé pozemků, zejména z obcí Řevnic, Let, Davle, Vraného a Slap žádosti své za odpis pozemkové daně ohledně okopanin dobrovolně, prostřednictvím obecních úřadů a nikoliv snad následkem nátlaku okresního hejtmanství zpět.
Z této okolnosti jde najevo, že pochybnosti o skutečné škodě na těchto plodinách způsobené, pokud se týče o výši této, zcela oprávněny byly.
Ostatně se také dodatečným u okresního hejtmanství na Smíchově konaným výslechem členů vyšetřovacích komisí zvláště z obcí Horoměřic, Nebušic, Bubenče, Kněževse, Roztok, Veleslavína a Selce zjistilo, že škoda na okopaninách v těchto obcích způsobená a předčasně vyšetřená ve skutečnosti daleko menší byla, než se původně zdálo.
Další tvrzení interpellace, že by majitelé pozemků odvoláním svých žádostí za odpis pozemkové daně. poškozeni a o povolený již odpis daní připraveni byli, jest zcela bezdůvodné, poněvadž lze na základě zákona ze dne 12. července 1896, říšský zákoník číslo 118, pokud se týče ze dne 19. července 1902, říšský zákoník číslo 1. z roku 1903, odpis pozemkové daně z důvodu živelních pohrom povoliti jen dle skutečné, na přírodním výnosu utrpěné a řádně vyšetřené škody a poněvadž nehledě ani k tomu, v době podání dotazu vůbec žádný odpis pozemkové daně následkem živelních pohrom v roce 1905 v obcích obvodu okresního hejtmanství na Smíchově povolen nebyl.
Odpovídaje k dotazu pana poslance Josefa Kotláře a soudruhů v dvacáté šesté schůzi druhého výročního zasedání slavného sněmu na mne vznesený, ve příčině odpisu domovní daně činžovní z domu číslo popisné 173 v Kopidlně pro rok 1905 pokládám si za čest sděliti následující:
Z domu číslo popisné 173 v Kopidlně předepsána byla na základě přiznání pro rok 1905 činžovní daň v obnosu 22 K 40 h s příslušnými přirážkami fondovými, kterýžto předpis nabyl právní moci.
Dne 4. března roku 1905 podal majitel domu Antonín Červinka oznámení o uprázdnění veškerých pronajatých místností v domě od 1. března téhož roku počínaje.
Konaným šetřením se strany městského úřadu v Kopidlně bylo zjištěno, že dům byl od 1. března až do 30. dubna roku 1905 úplně prázden a nikým nepoužíván; od 1. května téhož roku však že obýván byl majitelem domu samým.
Trvalo tedy uprázdnění bytu dva měsíce, za kterouž dobu byla také výměrem okresního hejtmanství v Jičíně ze dne 30. srpna roku 1905 příslušná částka na dani činžovní v obnosu 3 K 26 h s fondovými přirážkami odepsána.
Tento výměr nabyl právní moci, a jest povolený odpis daně činžovní vzhledem k stávajícím předpisům berním úplně správně proveden.
S náhledem v dotaze projeveným, že majitel domu za další dobu, pokud sice dům nebyl pronajat, ale majitelem samým od 1. května roku 1905 užíván, daň činžovní platiti neměl, nelze souhlasiti, neboť paragraf 12 císařského patentu o dani domovní ze dne 23 února roku 1820, sbírky zákonů provinciálních, svazek II číslo 36, stanoví výslovně, že majitel domu, z něhož činžovní daň předepsána byla, může míti jen tehdy nárok na odpis daně této, není-li dům ten ani pronajat aniž majitelem samým používán
V odpověď na interpellaci, kterou ke mně učinili páni poslanci Miloš Vojta a soudruzi v 21 schůzi druhého výročního zasedání slavného sněmu, ve příčině vedení exekuce na poplatníky obce Božetic, pokládám si za čest, následující sděliti
Poplatníkům obce Božetic odepsán byl rozhodnutím zemského finančního ředitelství v Praze ze dne 13. července roku 1904 následkem živelních pohrom na dam pozemkové pro rok 1903 obnos 1590 K 28 h a pro rok 1904 rozhodnutím téhož ředitelství ze dne 9. ledna roku 1905 obnos 180 K 4 haléře.
Na tato rozhodnutí podali obyvatelé Božetičti stížnosti, které po opětném přezkoušeni výkazů škod předloženy byly ministerstvu financí k rozhodnuti.
Na rekurs, týkající se odpisu pro rok 1903, povolen ministerským výnosem ze dne 31 prosince roku 1905 další odpis 20 K 52 h, což sděleno bylo s okresním hejtmanstvím v Milevsku za účelem vyrozumění poplatníků.
Na druhý rekurs, předložený ministerstvu financí dne 13. ledna roku 1906 a směřující proti odpisu daně pozemkové na rok 1904, odepsalo ministerstvo výnosem ze dne 31. ledna předešlého roku dodatečně obnos 46 haléřů; žádosti však obce Božetické za úplný odpis daně pozemkové pro rok 1903 a 1904 vyhověno nebylo.
Zmíněné rekursy nemohly býti proto neprodleně předloženy k vyššímu rozhodnutí, poněvadž konati bylo při větším počtu parcel šetření, čí jsou, jak by správně býti měly označeny, jakož i stran identity jednotlivých stěžovatelů.
Proti předpisu daně pozemkové na léta 1903 a 1904 nebyly podány žádné rekursy.
Co se týče vymáhání daně pozemkové, bylo vyšetřeno, že exekvovány byly pouze nedoplatky z r. 1903 a to způsobem nejmírnějším, totiž upomínkou prvního stupně a nikoliv s přísností zákonem přípustnou.
Vklad práva zástavního pro nedoplatky dani reálních z roku 1903 stal se zcela po zákonu, aby zachována byla priorita těchto tříletých nedoplatků.
O společné žádosti obecního úřadu v Božeticích ze dne 29. záři roku 1905 za posečkání dani rozhodnulo bylo výnosem zemského finančního ředitelství ze dne 22. ledna předešlého roku v ten způsob, že zapraviti bylo ihned nedoplatky z roku 1903, které jednotliví poplatníci Božetičti pouze v menších obnosech dluhovali a jichž zákonná přednost ohrožena byla; naproti tomu posečkáno bylo s vymáháním nedoplatků na dani pozemkové a domovní třídní z roku 1904 až do rozhodnuti o žádosti, podané u ministerstva financí za odpis daní a nedoplatků z roku 1905 až do konce srpna předešlého roku.
In der 27. Sitzung der II. Jahressession des hohen Landtages haben die Herren Abgeordneten Iro und Genossen wegen angeblich verzögerter Hinausgabe von Notstandsunterstutzungen an die landwirtschaftliche Bevölterung des Monetiner Gerichtsbezirkes an mich eine Anfrage gerichtet.
Ich beehre mich diese Anfrage nächstehend zu beantworten:
Der landwirtschaftliche Verein für Mösing und Umgebung hat zwei Gesuche um Notstandsunterstützungen aus Anlaß der Elementarschäden des Jahres 1905 und zwar bei der Statthalterei und bei dem k. k. Ackerbauministerium eingebracht und ist das erstere am 9. September 1905, das letztere am 10. Oktober 1905 bei der Statthaltern eingelangt.
Über diese Gesuche wurden die behufs Sicherstellung des Schadens und der Bedurftigkeit der betroffenen Bevölkerung erforderlichen Erhebungen ungesäumt eingeleitet und mit derartiger Beschleunigung durchgeführt, daß die Hilfsaktion, in Welche nebenbei bemerkt der ganze politische Bezirk Kralowitz einbezogen war, in den Schwerer, d i. durch Hagel und Dürre betroffenen Gemeinden, bereits Anfang November 1905 und die Notstandsaktion in den übrigen, bloß durch Dürre betroffenen Gemeinden Anfang Februar 1906 eingeleitet werden konnte und in den ernsteren Gemeinden vor Weihnachten 1905, in den letzteren mit Ende März 1906 der Hauptsache nach beendet war.
Eine Verzögerung in der Durchführung der Hilfsaktion hat demnach nicht stattgefunden.
Betreffs der in der Anfrage enthaltenen Beschwerde, daß, obzwar der landwirtschaftliche Verein in Mösing dahin bittlich geworden ist, es möge den notleidenden Landwirten das Saatgut für den Herbstanbau rechtzeitig Verabreicht werden, die Behörden trotzdem die Zeit für den Anbau verstreichen ließen, muß darauf hingewiesen werden, daß der Winteranbau in den in Betracht kommenden Gemeinden spätestens Anfangs Oktober beendet zu werden pflegt, und daher schon zur Zeit der Einbringung der Gesuche des landwirtschaftl. Vereines in Mösing d. i. am 9. September, beziehungsweise am 10. Oktober 1905 die meisten Landwirte im Besitze des für den Winteranbau erforderlichen Saatgutes gewesen sein mußten.
Übrigens hat die Statthalterei in allen Fällen, in welchen die Interessenten darum angesucht haben, gestattet, daß die entfallenden Subventionen zur Begleichung der Rechnungen der notleidenden Landwirte für das selbststänbig angekaufte Saatgut verwendet werden.
Na dotazy pánů posl. Josefa Macháčka a soudruhů, Josefa Krejčíka a soudruhů a Jindřicha Ronze a soudr. podané v osmnácté, devatenácté a dvacáté schůzi druhého výročního zasedání slavného sněmu stran daně činžovní a pětiprocentní z domů poškozených krupobitím dne 12. září r. 1905, pokládám si za čest toto odpověděti:
Z Prahy-Ho1ešovic bylo podáno následkem uvedené živelní pohromy 115 a z PrahyLibně 190 žádostí za odpis daně činžovní, kteréžto žádosti byly všechny vyřízeny v době od 11. do 16. října r. 1905; rovněž z obce Karlínské podalo 20 majitelů domů žádosti za odpis daně domovní z téhož důvodu. Žádné z těch žádostí nebylo však vyhověno.
Dle nejvyššího rozhodnutí ze dne 28. listopadu r. 1821 (dekret dvorské kanceláře ze dne 4. prosince r. 1821, č. 2212) náleží míti zřetel na poškození budov povstalá živelními nehodami jenom potud, pokud byl jimi hrubý výnos nájemného zmenšen aneb dokonce zničen.
To se přihází jednak tehdy, když se budova nebo jednotlivé její části živelní pohromou trvale nebo dočasně k obývání nezpůsobilými stanou a následkem toho prázdny zůstanou, jednak tehdy, když se jednotlivé byty do té míry poškodí, že následkem toho jest nutno snížiti nájemné.
V prvém případě vzniká majiteli domu dle platných předpisů nárok na poměrný odpis daně za rok, v němž budova prázdnou byla, po případě pro dobu, po kterou uprázdnění budovy trvalo.
V případě snížení nájemného nastává změna v základu daňovém pro následující rok, na kteroužto změnu bere se zřetel při zákonité výměře daně pro tento rok.
Jestli však následkem živelní pohromy nenastalo žádné snížení hrubého výnosu nájemného naznačeného druhu, nýbrž způsobeno bylo toliko zvýšení nákladů na udržování a opravy v jediném pouze roce, nelze za takové škody způsobené živelní pohromou poskytnouti slevy na dani činžovní, ani dle platných zákonů, ani dle uvedeného Nejvyššího rozhodnutí, poněvadž v zásadě dlužno odpočítávati tyto náklady při vyměřování daně činžovní nikoli jich měnivým, skutečným obnosem, nýbrž měrou paušální dle zákona stanovenou.
Nebylo by tedy v mezích platných zákonů dovoleno, bráti ohled na škody způsobené krupobitím ze dne 12. záři r. 1905 přiznáním zvláštní srážky z hrubého výnosu nájemného a nebylo tudíž také třeba vyšetření škod těch.
Z důvodů uvedených nevyhovělo ani ministerstvo financí výnosem ze dne 16. října 1905 takovým žádostem spolků majitelů domů v Praze-Holešovicích a v Praze-Libni.
Žádosti na odpis daně činžovní následkem poškození budov krupobitím podrobeny jsou dle sazební položky 49. (čes. textu) lit. a čís. 2. zákona ze dne 13. prosince r. 1862 říš. zák. čís. 89. pevnému kolkovému poplatku 1 K za každý arch, poněvadž se nejedná ani o snížení daně zákonem stanovené, ani o odpis daně dle Nejvyššího rozhodnutí ze dne 28. listopadu r. 1821 přípustný.
Ohledně nekolkovaných žádostí se připomíná, že dle konaného šetření vybírán byl pouze řádný poplatek kolkový bez zvýšení.
Z uvedených úvah jest patrno, že odepření odpisu daně činžovní i pětiprocentní, jakož i dodatečné vymáhání poplatku kolkového z nekolkovaných žádostí za odpis, zakládá se na zákonech a předpisech o daních a poplatcích.
Na interpellaci podanou pány poslanci drem Šamánkem a soudruhy v 16. schůzi 2. výročního zasedání slavného sněmu ve příčině nedodržování jazykové rovnoprávnosti u státních úřadů v okresech smíšených, kladu si za čest odpověděti toto:
Pokud obsahuje interpellace jen všeobecná tvrzení neopírající se o žádný konkrétní případ nebyl jsem s to, abych prozkoumal, pokud se týče vyšetřil, jsou-li odůvodněna.
Pokud však se interpellace týká výslovně okresního hejtmanství v Liberci, mohu na základě provedeného šetření prohlásiti, že úřad ten v jazykových otázkách správně si počíná, že zejména tamní úředníci jednají se stranami v onom zemském jazyku, kterého strany samy u úřadu užívají, a že také není správným tvrzení, jako by úředník některý při jednání u tohoto úřadů byl přimel některou stranu k tomu, aby na místě jazyka českého užila jazyka německého.
Vyřízení dostávají strany rovněž v tom jazyku, ve kterém je sepsáno podání.
Nebylo-li v interpellaci uvedené ministerské rozhodnutí ze dne 21. srpna 1905, čís. 34. 775, týkající se trestní věci Aloise Weisse, intimováno v onom jazyku, ve kterém sepsán byl ministerský rekurs, spočívá to jenom na omylu zajisté omluvitelném, uváží-li se, že dřívější podání Aloisa Weisse v téže trestní věci jak na okresní hejtmanství, tak na místodržitelství sepsána byla výhradně jazykem německým, a že Weiss dosud vždy u okresního hejtmanství po německu jednal a podání zadával.
Učinil jsem však opatření, aby intimace uvedeného ministerského rozhodnutí dodána byla dodatečně Aloisů Weissovi ve vyhotovení českém.
Odpovídaje na dotaz ve XIV. schůzi 2. výročního zasedání slavného sněmu pány posl. drem Šamánkem a soudruhy podaný, pokládám si za čest, odpověděti následovně:
Jest pravda, že od začátku školního roku 1905/6 až do dne, kdy byla podána interpellace, přestoupilo pět dětí z české soukromé školy obecné v Liberci do veřejné německé školy obecné v Rochlici. Jsou to čtyry děti rodiny Vokasovy a jedno dítě Josefa Šimůnka.
Není však správné, že byl v obou těchto případech na rodiče činěn nějaký nátlak, naopak rodiče sami prohlásili, že jednali ze své vlastní vůle.
Jest dále pravda, že obecní úřad v Rochlici, aby dle §§. 21. a 25. zemského zákona ze dne 19. února 1870, č. 22 z. z., jak bylo jeho povinností, pro místní školní radu zjistil, zda-li děti školou povinné a v obci bydlící skutečně také k docházce do některé školy jsou vůbec přihlášeny, vyslýchal rodiče takových dětí.
Avšak nebylo lze nabýti úředně přesvědčení o tom, že starosta obce a obecní tajemník, jakož i místní farář činili na rodiče nátlak za tím účelem, aby vzali svoje děti z české školy, při čemž ostatně sluší také poukázati k té okolnosti, že do německé školy přestoupily pouze děti dvou rodin.
Nebylo tedy rodičům bráněno ve volbě školy pro jejich děti a není tudíž ani příčiny, aby proti obecnímu úřadu v Rochlici bylo úředně zakročeno. Ostatně školní úřady záležitost tuto budou míti na zřeteli a po případě učiní opatření, kterých je zapotřebí.
Oberstlandmarschall: Wir übergehen zur Tagesordnung.
Přejdeme k dennímu pořádku.
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist das zweite Verzeichnis von Kommissionsberichten über Petitionen.
Příštím předmětem denního pořádku jest druhý seznaní zpráv komisí o peticích.
Ich erlaube mir zunächst daraus aufmerksam zu machen, daß statt des abwesenden Herrn Abgeordneten Milner der Herr Abg. Posselt so freundlich war, die Berichterstattung über den ersten Gegenstand zu übernehmen.
Ich erteile dem Herrn Abgeordneten Posselt das Wort.
Berichterstatter Abgeordneter Posselt: Hoher Landtag! Die Bezirksvertretung Bensen hat in der Eingabe vom 22. September 1904 unter Anführung der Gefahren, welche das Automobilfahren für das normale Fuhrwerk und für die Bevölkerung überhaupt bringt, an den Landtag das Ersuchen, betreffend die Besteuerung der Automobile gerichtet. Es ist hier in der Eingabe das Petit zusammengestellt in folgenden Punkten:
Der hohe Landtag geruhe ein Gesetz zu erlassen beziehungsweise zu erwirken, welches
1. das Verbot des schnellen Jahrens mit Automobilen und Motorrädern verschärft,
2. den Besitzern eine Steuer auferlegt, welche 10% Von dem Ankaufspreise eines solchen Fahrzeuges beträgt und
3. jeder Besitzer, welcher mit seinem Fahrzeuge einen Unfall verschuldet hat, hat denselben mit seinem Vermögen bis zum breisachen Betrage der allgemeinen Haftpflicht zu entschädigen.
Ich habe hier wörtlich verlesen, was in der Petition steht.
Ich bitte aber selbstverständlich nicht anzunehmen, daß dies meine Überzeugung ist. Die Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten, in deren Namen und in Vertretung des Herrn Abgeordneten Milner ich spreche, hat über den Gegenstand beraten.
Beim Inhalte dieser Petition konnte selbstverständlich nur ein ganz formaler Antrag gestellt werden. Es konnte dich unmöglich die Kommission den hier gemachten Vorschlägen ohne weiters anschließen.
Nachdem die in Frage stehende Petition ihre Erledigung zum Teile Bereits in einer den Gegenstand behandelnden Ministerialverordnung, betreffend die Straßenpolizeivorschriften gesunden hat, überdies eine Gesetzvorlage in Verhandlung steht (ich bitte, die Herren Kollegen zur Kenntnis zu nehmen.
es ist eine Petition vom Jahre 1904 und inzwischen ist bereits manches bezüglich der Automobile geschehen), so stellt die Kommission den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen:
Der Landesausschuß wird beauftragt, über, die Petition des Bezirksausschusses Sensen, betreffend die Erlassung, beziehungsweise Erwirkung eines Gesetzes für den Verkehr mit Automobilen und Motorrädern mit der k. k. Regierung das Einvernehmen zu pflegen und seinerzeit an den Landtag hierüber zu berichten.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte): Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemský výbor se vyzývá, aby o petici okresního výboru v Benešově n. Pl. za vydání, po případě za vymožení zákona o jízdě automobily a motorovými koly dorozuměl se s. c. k. vládou a svého času o věci podal zprávu slav. sněmu.
Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo?
Ich erkläre den gedruckten Kommissionsantrag für angenommen.
Prohlašuji, že jest tištěný návrh komise přijat.
Abg. Posselt: Johann Šedlbauer, ober wie es in der Petition heißt: Jan Šedlbauer, hat eine Eingabe an den Landtag gerichtet betreffend die Einbeziehung seines Grundstückes u. zw. in Chwalschowitz in die Maßnahmen, betreffend die Meliorationen. Der Petent sagt hier im Gesuche selbst, daß seine Vorlage von der technischen Kanzlei des Landeskulturrates geprüft wurde und daß ebenso die Berechnung, sowie die Adjustierung dieser Berechnung von der Landeskulturkanzlei durchgeführt wurde.
Diese Petition der inzwischen, wenn ich nicht irre, auch schon Rechnung getragen sein bürste, hat die Kommission für Vezirks- und Gemeindeangelegenheiten beraten, und es sagt der Bericht:
Da es Sache des Landesausschusses ist über Unterstützungsfragen, einzelne Personen betreffend, nach den vom Landtage aufgestellten Grundsätzen zu entscheiden, stellt die Kommission für Landeskulturangelegenheiten den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen:
Der Landesausschuß wird beauftragt, die Petition des Johann Šedlbauer aus Chwalkowitz im eigenen Wirkungskreise der Erledigung zuzuführen.
Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte): Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemský výbor se vyzývá, aby ve vlastním oboru působnosti vyřídil petici Jana Šedlbauera ve Chvalšovicích.
Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo?
Prohlašuji tištěný návrh komise za přijatý.
Ich erkläre den gedruckten Kommissionsantrag für angenommen.
Žádám p. posl. dra Viškovského, by zaujal místo zpravodaje.
Zpravodaj posl. dr. Viškovský: Slavný sněme! Zpráva komise zemědělské o petici hospodářského družstva v Čachrově stran umořování dluhů hypotekárních (č. pet. 1227, podavatel p. posl. Blahovec). Hospodářské, nákupní, mlýnské a skladištní družstvo pro Čachrov a okolí podalo k sl. sněmu petici, ve které žádá,
1. aby zástavní právo smělo býti vtěleno v nemovitosti jen na požadavky nevypověditelné a nejdéle do 60ti let v annuitách splatné.
Předpis ten má platiti také pro hypotéky exekuční.
2. Požadavky úvěrních ústavů, povinných veřejným účtováním, váznoucí v hospodářských nemovitostech mají se změniti v dluhy annuitní, splatné nejdéle do 60ti let.
3. Při nuceném prodeji hospodářských nemovitostí má vhodný k tomu veřejný ústav zakročiti za tím účelem, aby nemovitost sprošténa byla všech výpovědí velkých neumořovaných hypoték.
Při konversi výpovědí velkých hypoték budiž vydán zákon, jenž by skytal poplatkové úlevy a sprošťoval by všech poplatků konverse, prováděné zemskými hypotečními bankami.
4. Při c. k. ministerstvu orby budiž zřízeno zvláštní oddělení, jež by podporovalo zemskou akci výše naznačenou.
Slavný sněme! Petice tato není vlastně než jedním z konkrétních návrhů z celé řady projektů, které se v poslední době objevily. Nechci v celé šíři tuto otázku zde vyvolávati, nýbrž chci jen podotknouti, že c. k. vláda před více než 10 lety předstoupila s podobnou myšlenkou ve formě rentových statků, od kterých však později ustoupila. Poukazuji na projekty, zejména na známý projekt Grabmayerův ve příčině obmezení hypothek jednak co do výše, jednak v tom směru, že by pouze veřejné ústavy směly míti hypotheky na statcích, a Hartinbergrův, který projektoval oddlužení statků pomocí Raiffeisenových záložen a peněz poštovní spořitelny, a v poslední době na návrh ministra spravedlnosti dra Kleina. To jsou všecky projekty velice pozoruhodné; vidíme, že v Prusku do jisté míry bylo lecos provedeno jednak známým zákonem o rentových statcích, který se tam skutečně provádí, jednak loni vydaným zákonem, který dovoluje určité meze zadlužitelnosti statků. Tento zákon vstupuje počátkem letošního roku v platnost. Má-li otázka tato býti u nás řešena, tedy nestačí, abychom vzali za podklad podobné náhodné návrhy, nýbrž dlužno v této věci soustavně pokračovati.
C. k. vláda na základě četných podnětů hospodářských společností a zemských výborů se této věci ujala a zahájila spolu s hospodářskou radou ve Vídni šetření v této záležitosti a sice nejprve tím způsobem, aby v jistých typických okresích vyšetřeny byly podrobně poměry hypotékárního zadlužení. To se již také stalo, a tento materiál, pokud vím, nachází se v rukou hospodářské rady ve Vídni a bude předmětem dalších úvah.
Letošního roku byl kromě toho schválen, jak známo, zákon o úlevě při konversi hypothekárních zápůjček, který rovněž směřuje k podobnému cíli. Máme kromě toho případ v Haliči, kde kodifikován byl zákon o rentových statcích, který má v nejbližší