Vždyť my dnes ještě nemáme vnitřní úřední řeči při českých soudech a při českých politických úřadech; vždyť projednává-li se dnes věc česká u úřadů, zakazuje se úředníkům při českých soudech a při českých okresních hejtmanstvích a vůbec při zeměpanských úřadech politických, aby korrespondovali s jiným českým politickým úřadem, okresním soudem atd. po česku. Kde jest nějaké české území ?

Říkám otevřeně: Nechceme konstruovati naše království České v nějaké české a německé území, nýbrž chceme míti všude tatáž práva, jsme pro rovnoprávnost, jak to bylo nesčíslněkráte řečeno, a mám za to, že český národ o těch zkušenostech, kterých v posledních letech nabyl, bude chrániti tento názor a chrániti integritu království Českého daleko houževnatěji a opatrněji, než bohužel dosavad se tak dalo.

Jestli mám odpovídati na výtku německou, že na př. při zemských úřadech, jak pan dr. Schreiner pravil, při zemské hypoteční bance jsou samí Čechové, opravdu ostýchám se na to odpověděti. Vždyť jest to předmětem stálých a stálých našich tahanic, mluví se o tom na říšské radě při každé příležitosti i zde na tomto sněmu, tak že to člověku, jak se říká, ani z úst nejde.

Němci se vyhýbají vstupování do úřadů proto, že nechtějí uznávati, že musí uměti oba jazyky ač více máme my právo a povinnost vůči svému národu žádati, abychom byli řádně zastoupeni při státních úřadech a to nejen při úřadech zemských, nýbrž zejména u nejvyšších úřadů!

Zde Němci mohou nejlépe se přesvědčiti, co musíme doháněti. Kdo si prohlédne ministerstva a nejvyšší soudy, jako jest kasační. správní, říšský soud atd., kdo jenom měl trochu příležitosti - a z nás zajisté každý měl příležitost - nahlédnouti k místodržitelství českému, ví nejlépe, mnoho-li ještě budeme musiti se domáhati rovnoprávnosti v těchto úřadech, aby Český kmen byl tam úplně zastoupen.

Jestliže my náš požadavek, pokud se týče obsazování míst v nejvyšších úřadech, klademe na nejmenší sumu, jednu pětinu, jest to zajisté docela přirozené a nikterak přehnané.

Velectění pánové, promiňte, že jsem se těmito vývody zabýval. Činil jsem tak proto, aby se nezdálo, že pan dr. Schreiner, který s velikou emfasí a rozhořčením odmítal útoky poslance Kaliny, měl v tom pravdu.

Jen několika krátkými slovy chci projíti otázkou našeho zemského rozpočtu tím, že musím konstatovati tolik:

Slyšeli jsme opětně v tomto zasedání a jsem již po dvanácté toho svědkem, že opětně z řečí o rozpočtu nejzajímavější bylo to, že ti páni z německé a velkostatkářské strany, kteří žalovali na bídu zemského rozpočtu, neuvedli ani nejmenšího, čím by zemské finance mohly se s úspěchem sanovati.

Byl jsem do jisté míry žádostiv, na řeč J. E. bývalého ministra obchodu dra. Baernreithera, jehož vývody konec konců vyzněly v sestavení nějaké finanční komise, která by se teprve radila, jak by se zemské finance měly sanovati.

Byly tu komise, byly tu ankety, nejkrásnější řeči, největší plány, a přece stojíme pořád ne snad na tom stanovisku, nýbrž jdeme se stupně ke stupni.

Nejzajímavější je při tom jedna skutečnost, že vláda, ku které veškerá usnesení sněmovní musí jíti a ku které opravdu veškeré návrhy zemského výboru jdou, jest, řekl bych, tak žertovná, že kdykoli nějaký návrh přijde k ní, dovolí českému sněmu, aby uvalil nové daně na předměty, o kterých buď se ví, že velmi málo vynášejí, anebo o kterých se předem ví, že na tyto předměty nové daně uvaliti se nemohou.

A bylo to docela správné, co zde bývalý ministr obchodu dr. Baernreither uvedl, že, pokud se týče dovolení vlády z r. 1905 na uvalení daně z masa, to je vlastně přímo směšné, poněvadž vláda ví, že se zástupcové lidu k nějakému podobnému pokusu nemohou vůbec ani odvážiti.

Vláda dává dovolení českému sněmu, aby směl různé daně zavésti, ale jen ty, o kterých se předem ví, že český sněm resp. poslanci k nim nikdy svoliti nemohou, a mezi ty patří podle dovolení vládního z r. 1905 zvýšená dávka z piva a masa, tedy dvě položky, o kterých se předem ví, že o nich lidoví poslanci vůbec ani vážně pře-

myšleti nemohou, poněvadž ještě větší obtížení konsumentů nemohou si vzíti na svědomí.

Mluvilo se také o systému, který z Vídně tlačí na český sněm a právě tou bídou finanční chce ho znehodnotit. Je to pravda, ale nezapomínejte na jednu okolnost, že byly také vlády, o kterých se mluvilo, že nejsou přívrženci tohoto systému, že v jejich čele stáli dokonce zemští poslanci čeští a vzpomínám jen éry ministerstva Thun-Kaizlova, vzpomínám na dobu před sedmi roky, kde ještě tehda poslanec Kaizl vykládal o zlepšení financí zemských a dával návrh za návrhem, kde skutečně kreslil příští, finanční stav království Českého růžovými barvami, pro ten případ, že by se přistoupilo na podobné návrhy.

Ale když se sám poslanec dr. Kaizl stal ministrem spolu se zdejším poslancem zemským, panem hrabětem Thunem, který se stal ministrpresidentem, nedověděli jsme se o nějakém pokusu zlepšiti zemské finance - naopak. To je totéž, jako v nynější době, kdy jsme slyšeli celou řadu výborných nápadů a návrhů se strany bývalého referenta rozpočtové komise dra. Fořta, který není dnes sice ministrem financí, ale obchodu. Ale, velectění pánové, je to ku podivu. Jakmile zemští poslanci čeští přijdou do Vídně na rozhodující místa, tu jakoby na minulost zapomněli.

Neslyšeli jsme od pana Dra Kaizla nejmenšího návrhu na sanování zemských financí a neslyšíme ho dosud, ačkoliv je pan dr. Fořt půl léta v ministerstvu, a neslyšíme to ani od vlády Beckovy, nýbrž jsme svědky, že i dr. Kaizl, i v novější době dr. Fořt jako ministr resortní obtížil poplatnictvo novými a novými nespravedlivými těžkými, těžce odůvodnitelnými a vysvětlitelnými dávkami, takže to slovo, které nedávno padlo na říšské radě, že příště národové rakouští se budou třásti, když se dozví, že některý Čech má se státi resortním ministrem, jest skutečně odůvodněno. Neboť, co učinil dr. Fořt právě nyní se zvýšením poplatků v oboru poštovnictví, netroufal si žádný Němec provésti, ani ministr obchodu, který nepatřil snad k některé německé straně parlamentární, nýbrž k tak zvanému úřednickému ministerstvu. Ale pro Čecha to bylo dobré, Čech to na sebe vzal, převzal nejen cizí práci, ale s ní zároveň i odium na české jméno a nedělal si z toho žádné svědomí.

Avšak pánové, musíme proti tomu protestovati, poněvadž víme, že na druhé straně ve příčině sanování zemských financí se strany našich bývalých českých poslanců a nynějších ministrů, bohužel nestalo se to nejmenší, To jest ovšem smutná perspektiva do budoucnosti, třeba že člověk slyšel krásná slova o sanování zemských financí, krásná slova našich poslanců českých, poněvadž se člověk musí třásti, že jakmile přijdou tito pánové k rozhodujícím místům, zapomenou, co měli krásného a vhodného pro zemi a pro úpravu její financí, a že potom nestávají se ničím jiným, nežli, bohužel, sluhy cislajtanského centralismu. (Výborně! Poslanec dr. Stránecký volá: Vídeňský vzduch!)

Pánové, byl to dr. Herold, který předevčírem mluvil o systému, kterým se stále proti nám z lavic státních postupuje, a jest to pro českého poslance tím bolestnější, když musí doznati, že tento systém trvá i za nynější vlády, v níž nachází se jeden bývalý poslanec český a jeden z nynějších poslanců.

Tyto okolnosti, pánové, musí nás pobádati k tomu, abychom si o poměru českých poslanců k vládě Beckově promluvili poněkud upřímnější slovo. Na říšské radě bylo k tomu celkem velmi málo času, poněvadž Beckova vláda byla zabrána volební předlohou, k vůli které, tak to alespoň vypadalo, čeští poslanci odstavili veškeré své požadavky, které oproti druhým vládám měli. Musím konstatovati, že ze všech požadavků, ovšem těch drobných požadavků, poněvadž o těch vysokých požadavcích se vůbec nemluvilo - které se činily proti vládě Körbrově, Gautschově a Hohenlohově, ani jediný nebyl k místu přiveden, a zdá se, jakoby všecky usnuly. (Výborně!)

Pánové, mluvme upřímně k sobě a mluvme upřímně i k našim bývalým kolegům poslancům, kteří se stali dnes ministry, a sice v tom směru, že nemůže býti nám českým lidem lhostejno, aby vídeňské vlády dovedly vybírati si z našich lidí ty nejlepší, jedině k podpoře svých zásad a k podpore svého systému, zkrátka jen tenkráte, když jejich dobrých vlastností a schopností potřebují. Tento fakt musí českého člověka

urážeti, vidí-li, že když naproti tomu jedná se o splnění našich nejobyčejnějších požadavků, nastává naprostý obrat a celé ministerstvo, krátce a dobře řečeno, padá. Naši čeští ministři vykonali svou povinnost vůči systému vídeňskému, ale pro nás nezbylo z toho, ačkoliv v takovém případě byly zajisté činěny některé naděje, toho nejmenšího.

Musíme, pánové, v zájmu dobrého jména českého protestovati, aby vlády se domnívaly, že užijí-li dobrých vlastností a schopností našich lepších lidí. nejsou naproti tomu povinny vůči českému lidu, který jim dal dotyčné osoby ke spravování různých vyšších záležitostí, povinny vyhověti i těm nejskromnějším požadavkům. (Poslanec dr. Stranecký volá: To jest hotový výsměch pro nás!) Pánové, musíme protestovati, řekl bych z uraženého srdce našeho, poněvadž to vypadá tak, jakoby opravdu český člověk dal se pro všecko upotřebiti.

Vždyť nezapomeňme, že vstupuje-li kdo v kterékoli konstituční zemi do ministerstva a do vlády, že nese sebou kus svých zásad, aby je tam provedl. Ale u nás to vypadá jinak. Ministrpresidenti a ostatní ministři si zvykli na to, že vlastně naši čeští ministři své přesvědčení, které doposud měli a zásady, na základě kterých do ministerstva vstupují a které vlastně jako ministři mají nejlepší příležitost prováděti, mají opustiti, jako kdyby pro české lidi v tom směru měla býti výminka.

Podívejte se, co činí ministr vyučování dr. Marchet, co činí ministr železnic Derschatta; i my máme právo na těch ministrech a zejména na resortním ministru, který jest z českých řad, žádati, aby to, co může činiti německý ministr, činil také český ministr. (Tak jest!)

A nejenom to, velectění pánové. Víme velmi dobře, že na příklad našemu ministru krajanovi právě z vlastních řad, od jeho vlastních kollegů se činí v nejobyčejnějších, nejpřirozenějších a nejsrozumitelnějších věcech překážky, často když se jedná o nejobyčejnější naše věci. Pak ovšem to není jen věc toho ministra, nýbrž jest to věcí celé české delegace, aby zakřikla takovou vládu, aby řekla, že v zájmu české cti a dobrého českého jména něco podobného si dáti líbiti nemáme. Jestli že dnes po půl létě děláme bilanci s vládou Beckovou, musíme říci, že nejenom nic ve prospěch české věci se nezlepšilo, naopak, že staré křivdy zůstaly a nové křivdy se bohužel dále hromadí. (Tak jest!)

Prohlédněte události posledního půlléta, řekněme jen jména jako Prachatice, jméno Věžovité Pláně, řekněme jméno Krásných Břežan nebo celou řadu jmen od Krumlova až po Ústí, zákazy velikých projevů České mysli a české duše a vidíme, že vlastně všecko zůstalo při starém, a že vláda Beckova se chová s touže urputností proti českému jménu a proti české věci právě jako vlády dřívější. Zúmyslně dnes na to poukazuji, poněvadž jest to v první řadě povinností sněmu království Českého a české delegace na sněmu tomto, poněvadž v první řadě se jedná o českou věc, resp. o věc, která se sběhla u nás v Českém království, aby se toto vytklo a řeklo, že ministrpresident Beck, když se domnívá, že pomocí ministrů krajanů a zejména pomocí dra Pacáka a dra Fořta došlo k uzákonění velikého díla volebního, že tím úloha, vlastní úloha českých ministrů jeho kabinetu jest vykonána, se náramně mýlí a my čeští poslanci v tomto směru to považujeme přímo za otázku své cti, aby toto mínění u vlády nadále nebylo.

Velectění pánové! To, co v posledních dobách - a jmenoval jsem jen některé ukázky - v naší české vlasti se proti nám samotným stalo, to všechno padá ostatně na účet vlády Beckovy samotné, a nic mne v tom nesplete, jestliže se namítá, že ten doposavadní systém vlastně jest v místodržitelství, že místodržitelství jest složeno z úhlavních nepřátel českého národa. Povinností vlády jest, aby každého takového místodržitele, který nekonvenuje a který jde proti vlastním zásadám vlády, proti prohlášením a závazkům té které strany a zejména proti závazkům delegace, ze které dva ministři vyšli, poučila, co jest jeho povinností.

Poukazuje-li se na to, že v presidiu českého místodržitelství jsou úhlavní nepřátelé českého národa, cítíme to dobře na vlastním těle, dobře víme, že celá řada místodržitelských úřadníků v presidiu není nic jiného než sprostými agitátory německé věci proti české věci naší, ale jest věcí a povinností vlády a zejména ministerského předsedy Becka, by takovéto agitátory německé věci proti Čechům odtud odstranil, a jestliže baron Beck této povinnosti své, kterou má vůči české delegaci a kollegům svým českým ministrům, nedostál, pak zbytečno dovozovati z toho důsledky, neboť to rozumí se samo sebou, že k takové vládě nejenom nemůžeme míti důvěry, nýbrž že taková vláda nesmí více používati podpory těch, které ji česká delegace propůjčila a že proti této vládě bude se muset vystoupiti s touže vehemencí a důrazem, jako se vystupovalo proti vládám bývalým, na které si bylo stěžováno, že neplnily povinnosti vůči českému národu.

Měl jsem tedy za svou povinnost, na českém sněmu na to poukázati, poněvadž jest opravdu bolno člověku, vidí-1i, že ve Vídni se domnívají, že mohou opravdu s námi činiti vše možné, že mohou s námi orati, že sice mohou opět a opět využiti našich sil, ale jakmile se jedná o naše požadavky a práva, že vůbec k nám povinností nemají.

Dotkl jsem se toho, že se zdálo, jako by vlády Beckovy bylo do jisté míry šetřeno, poněvadž šlo o volební opravu a dokončení tohoto díla, což jest také pravda. Někteří čeští poslanci ovšem již zmínili se o tomto celém díle, a my měli příležitost bezpočtukráte nejen na veřejných schůzích, nýbrž i na říšské radě při projednávání tohoto zákona projeviti nejen svoje pochybnosti, nýbrž i své nejrozhodnější protesty. Jen jedno konstatuji: z volební předlohy jeden moment, ze kterého si musí příští česká politika vzíti poučení, aby vyvarovala se všemu podobnému pro příště, totiž t. zv. ohraničení okresů. Slyšeli jste, jak si p. Dr. Schreiner liboval hlavní tento bod volební předlohy.

Pokládám za veliké neštěstí české politiky a za velkou pohromu pro vývoj české věci, že se české delegaci nepodařilo hlavně tento bod z volební předlohy odstraniti. Ale nezůstávám pouze při výtce věcí minulých nýbrž naopak jdu dále a řeknu. Všeobecně se zde mluví o tom, že volební předloha jest již hotova. Vzájemné výtky, kdo to zavinil, více či méně, rozhodneme si my Čeští poslanci a strany sami mezi sebou při nejbližší příležitosti, při říšských volbách. Dnes o tom zatím mluviti nebudu, jedině o tom se zmíním, že my poslanci čeští máme z toho naučení, bychom poznali, na kterém poli Němcům nejvíce zaleží, aby ve svých politických zásadách šli stůj co stůj ku předu. Tak zv. rozhraničení národnostní nebo rozdělení království jest jediným jejich cílem, a mám za to, že co se podařilo Němcům při volební předloze do říšské rady, bylo pro ni ale také poslední bohdá metou jejich činnosti ve směru národnostního ohraničení, že všichni češti poslanci stojíme neochvějně svou ctí a svým jménem na tom, by něco podobného již se nestalo a že bude naší povinností, abychom, co se stalo, hleděl, v nejbližší budoucnosti ze zákona odstraniti (Výborně!) a všechny důsledky toho v nejbližší budoucnosti zameziti. Neboť, pánové, kdyby se mělo na tomto podkladě dále stavěti, pak by veškeré zásady české politiky byly uvedeny v nivec, pak bychom musili s celou svou politickou minulostí kapitulovati.

A nyní, pánové, když jsem se dotkl účinnosti volební reformy, chci uvésti ještě své mínění o tom, jaký reflex bude míti volební předloha zejména na zemské sněmy. Jest to pro nás jistě otázkou velmi důležitou, a to proto, poněvadž nám všem zajisté záleží na tom, aby přestala ta nevážnost k českému sněmu, která jest zakořeněna v nejvyšší správě politické, a v tom směru připojuji se ke všem těm slovům a protestům, které byly během debaty promluveny.

Ale nestačí jen protestovati, nýbrž bude povinností české politiky, aby za nových okolností starala se o to, aby důležitost a váha sněmů nezůstávala na tomto stupni, nýbrž aby z této nevážnosti sněm český povstal a aby sněm král. Českého nejen dospěl ke své bývalé platnosti, nýbrž i ke svým plným právům, jaká mu náležejí.

Jedna věc byla pozoruhodná a potěšitelná při projednávání volební reformy ve Vídni, totiž, že tak zvané autonomní vědomí doslalo se u jedné části poslanců mnohem intensivněji na povrch, než tomu bylo po celá léta minulá.

Slyšeli jsme zejména z úst českého velkostatku, kterak vládě vytýkali, že ve volební předloze zejména tento moment autonomistický zanedbala a že alespoň v řečích usilovali o to, aby rozšířena byla zem- ská autonomie, nyní když se staví říšské zastupitelstvo na nový podklad. Musím ale při této příležitosti vytknouti českému velkostatku - a to bohužel jistě právem - že ta slova nepadla již dříve, že český velkostatek po celá desítiletí nečinil ani toho nejmenšího pro tuto zemskou autonomii, pro rozšíření její pravomoci. Kdyby se byl český velkostatek přičinil o to již před třiceti lety - a ještě před dvaceti léty stáli bychom dnes dále, než dnes bohužel stojíme.

To jsou však opětně věci minulé, při kterých činiti výčitky, by vyznívalo theoreticky, po případě polemicky a po případě agitačně. Ale chci o této věci pojednati skutečně, řekl bych, velmi klidně a věcně. Jestliže, pánové, jednou při projednávání volební předlohy došlo k tomuto vědomí autonomistickému, a sice se strany, která po celá desítiletí toto svoje vědomí, neříkám zapírala, ale aspoň nepřiváděla k platnosti, pak mám za to, že dnes bude povinností celé české delegace, ale nejen takovou platonickou a theoretickou povinností, nýbrž praktickou povinností, aby za platnosti nového volebního řádu na radě říšské postarala se o to, aby význam a platnost zemského sněmu českého byla zvýšena.

A zdá se mi, že veškeré okolnosti, nehledíme-li k právním poměrům a platným zákonům, zejména k platným základním zákonům státním, že veškeré okolnosti budou spěti k tomu, aby na říšské radě i mimo říšskou radu bylo přímo pracováno pro rozšíření autonomie zemské. Neboť, velectění pánové, neklamme se; říšská rada, která se sejde na základě všeobecného, rovného přímého práva hlasovacího, kde bude daleko zvětšen počet poslanců, pozná ještě více to, co poznávali téměř všichni poslanci při projednávání různých zákonů a věc dospěla u nás tak daleko, že rozvoj hospodářský v různých částech tohoto soustátí, v různých zemích, jest tak různý, že nelze jedním regulativem zákonným to všechno upraviti.

Vždyť, pánové, velmi dobře víme, při projednávání důležitějších sociálních zákonů, na příklad nedělního klidu neb předlohy živnostenské novelly, kterak přání v různých místech a zemích byla protichůdná přáním zemí ostatních a že se musily přirozeně činiti výminky. Jestliže se očekává od říšské rady, jako že tomu bude, že totiž řešení sociálních otázek přijde ještě více k platnosti v nové sněmovně, zajisté o tom nepochybuji, že poslanci samotní, budou-li chtíti býti upřímnými zastanci lidu a budou-li chtíti vyhověti opravdovým potřebám obyvatelstva, poznají ihned, že není možno vládnouti takovým složitým aparátem jako jest centrální parlament o 516 poslancích při tolika různosti v různých zemích a krajích tohoto soustátí, a v tom ohledu sdílím stanovisko celé řady poslanců, kteří nepatří snad k nějaké federalistické nebo autonomistické straně, nýbrž patří k centralistickým stranám, - že v tom ohledu bude musiti co nejdříve nastati náprava. Samy hospodářské, sociální poměry nás přinutí k tomu na říšské radě, abychom hleděli vyňati celou řadu otázek z právomoci říšské rady a, pánové, zde bude první povinností české delegace příští na říšské radě, aby se starala o rozšíření pravomoci českého sněmu. My přirozeně budeme vždy na to naléhati, a měl jsem za svou povinnost již dnes, kdy poprvé český sněm se schází jaksi po hotové události, kdy nový volební řád jest ustanoven pro říšskou radu, aby o této věci zde bylo promluveno a aby z řady českých poslanců vyšla výzva, že napříště nepředstavujeme si říšskou radu jako nějaký ještě více zcentralisovaný parlament, který strhne na sebe veškeré záležitosti celého soustátí, naopak, že bude povinností české delegace právě pomocí tohoto složitého aparátu následkem skutečných událostí a nutností pracovati k decentralisaci a rozšíření pravomoci sněmu.

Při této příležitosti apelluji na veškeré české poslance, aby se přičiňovali o to, aby volební řád do sněmu českého by) konečně změněn, aby nezůstávalo při přání vlády a zejména při přání velkostatkářské kurie, aby snad český sněm pozůstával opětně z kurií jako jest tomu dosud. Měli jsme při loňském zasedání příležitost o této záležitosti podrobněji mluviti a prohlašujeme opětně, že jsme pro nejnaléhavější vyřízení opravy volební také pro český sněm, ale ne v tom směru, aby zde byly udrženy kurie, nýbrž ve směru všeobecného, rovného rozumí se samo sebou opravdu rovného všeobecného a spravedlivého hlasovacího práva, ale ne takového rovného volebního práva, jako bohužel jsme dostali z říšské rady pro říšskou radu. To jest přání naše a mám za to, že my čeští poslanci jsme povinni veškerému obyvatelstvu českému, abychom se přičiňovali o rozšíření pravomoci sněmu, poněvadž celá řada otázek na nás přímo tluče a bije a volá po jeho rozřešení, a musíme si býti vědomi jako čeští poslanci, že v první řadě nám vždy i pro budoucnost musí záležeti na vážnosti a síle českého sněmu a nikoliv říšské rady. A my, jakkoliv se na první pohled zdá, že dnešním volebním řádem na říšskou radu spečetěna je síla centralismu, se o to přičiníme, aby rozhodující činitelé se přesvědčili, že česká delegace, když jest a bude musiti být na tom místě, kam bohužel jest na dále vázána, že i na tomto místě bude pracovati ve smyslu svých zásad, a v první řadě budeme míti na zřeteli při každém projednávání kterékoli záležitosti náš sněm království Českého a nikdy neopomeneme, abychom akcentovali to, co jest naší povinností, pracovati ku sesamostatnění zemí koruny české a našeho českého sněmu.

Tím končím. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzuteilen, daß der Herr Abgeordnete Kutscher sich aus der Rednerliste streichen ließ, ebenso der Herr Abgeordnete Maresch, welcher als Pro-Redner eingetragen ist.

Pan poslanec Kutscher, který byl zanesen proti návrhu, dal se škrtnouti ze seznamu řečníků, dále nechal se vyškrtnouti pan posl. Maresch, který byl zanesen jako řečník pro návrh.

Nachdem jetzt ein Redner für die Anträge gesprochen hat, so gelangt der nächste Redner, welcher gegen die Anträge eingetragen ist, zum Worte, und das ist der Herr -Abgeordnete Dr. Trost.

Da der Herr Abgeordnete Dr. Trost abwesend ist, so verliert er das Wort, und es gelangt zum Worte der Herr Abgeordnete Peters, welcher sich hat gleichfalls eintragen lassen.

Derselbe ist auch nicht anwesend und verliert gleichfalls das Wort.

Přijde tedy nyní k řeči pan posl. Prášek, který jest zanesen pro. Dávám mu slovo.

Poslanec Prášek: Slavný sněme! Vstupujeme do šestého roku období a tu zajisté kladou nám tyto poměry a tento výkon šestiletý za povinnost, abychom před svým voličstvem i českým národem složili své účty a svou bilanci.

Velevážení pánové! Jak z našeho výkonu, který jsme za 6 let provedli, budeme skládati účty, ovšem musíme velice litovati, neboť my, kteří jsme sem přišli a byli uvedeni řečí našeho kolegy předsedy výkonného výboru Žďárského, který tenkrát pravil: My nepřicházíme do tohoto sněmu král. Českého s vlajícími prapory po způsobu jiných stran, ne za pomocí fanfár, nýbrž přicházíme s pracovní knížkou jakožto pracovníci na poli národním a hospodářském. Žádáme jen příležitost k práci, neboť tu dobrou vůli přinášíme. Tehdy i v naší straně některým kolegům zdálo se býti příliš skrovným to uvedení nás do tohoto sl. sněmu, nás poslanců agrárních. A ejhle, doba pěti let uplynula, a nám nebyla popřána příležitost, abychom mohli skrovně užiti své politické pracovní knížky k politické a sociální a hospodářské práci na sněmu král. Českého.

Zde musíme si položiti otázku, poněvadž celá řada lidí si tuto otázku klade: Kdo jest vinníkem těchto neutěšených poměrů na tomto staroslavném sněmu království Českého?

Velevážení pánové! Bylo zde již s mnoha stran ukazováno na ty vinníky, avšak budiž i mně dovoleno, abych jednou s tohoto místa promluvil upřímné slovo, kdo jest skutečným a prvním vinníkem všech těchto zbědovaných poměrů, jakých jsme zde svědky. Zajisté, že to není pohybování se v obvyklých frasích anebo v něčem obvyklém, že vždycky řekneme: Největší vinu mají na tom Němci. Zajisté, velevážení pánové, Němci, vláda a částečně my sami. Němci obstrukcí zdrželi nám nejméně o dva roky postup našich prací a to nejen v neprospěch našeho voličstva, nýbrž i v neprospěch německého voličstva a zejména německého venkova.

Pánové, pochopil bych, kdyby národ v nějaké sebeobraně pustil se do houževnatého zápasu a boje, aby odrazil útok, činěný na jeho národnost, na jeho jazyk nebo něco podobného; pochopil bych, kdyby ještě ostřejších prostředků zástupci národa, kterému by hrozilo nebezpečí, zvláště u minority bych pochopil tu určitou úzkostlivost, že by se sáhlo k nejprudší zbrani. Ale táži se tohoto slavného sněmu, táži se Němců a všech poslanců zde zastoupených, aby mně řekli jeden moment, kde jsou na sněmu král. Českého utiskováni, čím a v kterém směru, a co je nutilo k obstrukci.

Odpovídám za ně: Ptám se, jsou-li utiskováni v tomto sněmu národnostně. Vy víte, když počneme od J. J. nejvyššího p. maršálka, s jakou úzkostlivostí a pověstnou rovnoprávností vůči Němcům si počíná, když se podíváme do komise rozpočtové na sněmu král. Českého, jak tam se Němcům hoví. Mně řekl jeden poslanec, když jsem se ho ptal, kde se naučil tak dobře německy, že v rozpočtové komisi na sněmu českém. V rozpočtové komisi se k vůli pp. Němcům po většině i z české strany mluví německy. Ptám se dále, jakým způsobem národnostně jsou Němci ohroženi politicky i jinak? Zajisté nemůžeme nalézti nejmenší moment, že by byli uraženi, pobouřeni a podobně, aby byli museli sáhnouti k takovým prostředkům. Otažme se dále, jestliže Němci trpí hospodářsky, jak pan kolega Peschka řekl, že většina si dělá co chce a pod.

Kdyby menšina určitého sboru zákonodárného nebo kteréhokoliv sboru trpěla, kdyby byla tlačena, utiskována logicky by si musela přáti, aby se projednávalo v komisích a v celém plénu, aby mohla své stezky řádně přednésti. Právě proto, poněvadž dva nejdůležitější referáty v zemském výboru jsou v rukou Němců, poněvadž benevolence zemského výboru k Němcům jest až přehnaná, musíme přiznati, že se bojí při projednávání rozpočtu v komisi jakož i v plénu, protože snad ani ve sněmu by se jim tak nedařilo. Musíme míti domnění, že zemský výbor pro Němce musí tolik učiniti, že si více nepřejí.

Ptám se, kde jest zde důvod ze stanoviska hospodářského, aby Němci měli příčinu k obstrukci ve sněmu království Českého.

Ba naopak, my jsme dlužni českému lidu a veřejnosti. My jsme to dlužni říci českému lidu i sněmu, jako zástupci agrární strany v rozpočtové komisi.

Věřte, velectění pánové, že mnoho si člověk musí uložiti sebezapření vyslechnouti provokační řeči v této rozpočtové komisi aby nevzkypěla v něm krev. Když vstane prof. dr. Bachmann. obstrukčník, který začne navrhovati, že musíme projednati dříve dva rozpočty z minulých let a to oněch, jež obstruoval a že musíme dříve závěrky zkoumati a pod.

Ti, kteří tento slavný sněm po dvě leta ničili a vidí, že mu nyní několik dni jest vyměřeno a že chce se něco udělat ve prospěch lidu, přijdou Vám s návrhy, že jaký je to pořádek v hospodářství, že již zase jdeme do jiného rozpočtu, aniž bychom měli rozpočet za předešlá dvě léta vyřízen; není to provokace se strany těchto pánů? (Hlas: Šikovná taktika!) Kdykoli se jedná o jakoukoliv hospodářskou otázku, přijdou páni Němci s kompensací, ale ne takovou, která by odpovídala jejich početnosti a významu, nýbrž chtějí všechno děliti na polovic.

Když chcete na regulaci nebo školství sto tisíc, řeknou: My musíme dostati také sto tisíc.

Jde to tak daleko, že ti páni jsou tak nervosní, že nesnesou ani v nejmenších věcech přehlasování. Zkrátka je to minorita, která diktuje majoritě na celé čáře. Byl jsem toho svědkem, kde se se strany české vzaly návrhy zpátky, poněvadž páni s německé strany vstali a řekli: »Když se to přijme, uděláme z toho »Kampfobjekt. «

Velectění pánové, viděli jste kde ve světě minoritu, která by v každém směru, v každé maličkosti v ohledu sociálním, kulturním, v každé jiné otázce (Hlas: Specialita české země!) diktovala většině? Ač trpězlivost českého lidu je bezměrná musili by přece s celým rozhořčením hleděti na naši reservu, jakou my si zde ukládáme!

Ti pánové si stěžují, že jsou utlačováni od většiny. Já jim povím proč obstrukují.

Hnutí všeněmecké, které zasáhlo do království Českého přimělo, ostatní strany, aby se předbíhaly v šovinismu, v nacionální fraseologii jedna přes druhou, a k tomu se, pánové, propůjčila i t. zv. mladá strana agrární, od které by se dalo čekati, že zanese trochu reální a střízlivé politiky do německého lidu; to předbíhání, ty poli-