Máme z této státoprávní hry větší obavu a sice proto, poněvadž moc šlechty je na říšské radě zlomena. Šlechta konservativní i ústavácká, jak bylo viděti z prohlášení jednotlivých zástupců, chce si zachovati i na dále své privilegované postavení na tomto sněmu a bude činiti největší překážky, ba bude znemožňovati spravedlivou reformu volebních řádů sněmovních. Mám dnes přesvědčení, že jsme o celé hony ke každé volební reformě dále než jsme byli k ní, než bylo usneseno všeobecné hlasovací právo do říšské rady.

Kurie velkostatkářská bude chtít si tento sněm zachovati. Mám obavu, Že budou provedeny ty předlohy kuriátní a když ne jinak, že nám budou vrženy na krk oktrojírkou. To bude krok ke skutečnému dalšímu dělení království.

Velectění pánové! Viděli jsme, jak lid Český vyčerpával své síly s nasazením života za volební reformu do říšské rady. Vytýkám Vám, pánové, z vedoucí strany, že jste nedovedli toho nadšení využíti pro náš domácí parlament, a že jsme všecky síly nespojili s lidem, abychom tento parlament učinili lidovým a pak z něho podnikli skutečný útok na základy centralisticko-německé, vnucené ústavy.

Jsme dodnes přívrženci všeobecného rovného hlasovacího práva, ale máme při tom na zřeteli, aby obrození našeho ústavního života přivedlo nás blíže našim politickým cílům a proto jsme považovali za chybu, že se vším úsilím zjednává vláda dechu říšské radě v té chvíli, když zemský sněm stůně na nedostatek dechu.

Máme ještě jednu obavu, že nesplní se ony lidové naděje kladené v reformu volební na říšské radě, myslíme, ze ono prvé zastupitelstvo říšské rady bude daleko konservativnější a že živly klerikální a zpátečnické budou tam sesíleny.

Na druhé straně jsme přesvědčeni, když sledujeme poměry u nás, že zavedením opravy hlasovacího práva do sněmu království Českého by byl býval zde na první ráz živel pokrokový ve většině, poněvadž Čechy nejsou žádné Tyroly ani Dolní a Horní Rakousy, kde klerikalismus takovým způsobem vítězí. Čechy nebudou nikdy takovou doménou klerikalismu.

I prohlašujeme slavnostně, jest-li někdo chce skutečně zvednut, váhy a významu sněmu, jest jeho povinností starati se především o otevření bran tohoto sněmu veškerým vrstvám lidovým. 

Velectění pánové, dovolte, abych při této příležitosti také dotkl se jedné stránky finanční a hospodářské našeho sněmu. Bylo zde velmi mluveno o sanování zemských financí a o uzdravení rozpočtování zemského. Nuže, pánové, ponechávám v této příčině slovo pánům, kteří v této věci se vyjádřili. Bylo zde návrhů dosti, a máme celý spis a celou anketu o úpravě zemských financí. Jenom to připomínám, že jsme mohli již v této příčině býti dále, kdyby velkopansky nepřehlížely se návrhy těch, kteří se nemohou vykázati velkými kluby a nemají svých 20 podpisů pro své návrhy.

Pánové, najdete ve stenografických protokolech z r. 1901, že jsem již navrhoval zemskému výboru, aby svolal již tenkráte anketu ze znalců parlamentárních, finančních a bankovních, která by se radila o cestách k tomu, jakým způsobem bychom ozdravili finance zemské. Konečně po 5 letech snad dojde k téže věci. Mohli jsme býti o 5 let dále.

V zemském rozpočtu položka 1. tvoří také zemské statky. Tu dovolte mně při této příležitosti, abych vzhledem k tomu, že se jedná o věc velmi pilnou, dotkl se otázky, která dnes celým královstvím Českým a veškerým lidem českým zmítá; jest to otázka vlastnictví koruny České ku pražskému hradu a ku statkům korunním. Tisíce a tisíce petic dostal zemský výbor, které žádají, aby učiněny byly kroky k tomu, aby bylo učiněno zadost právu.

Jedná se mi o to, abych v poslední chvíli vzbudil mezi lidovými českými poslanci a také u pana maršálka a členů zemského výboru, zájem proto, aby dříve ještě, než se sejde příští sněm, byly učiněny všechny kroky k tomu, aby vlastnictví hradu bylo vráceno koruně české.

Jak, pánové, víte, zápis vlastnictví hradu pro c. k. dvorní erár stal se v Času vpádu pruského, a z některých stran uvádí se jako důvod pro zaknihování onoho vlastnictví pro c. k. dvorní erár, že bylo prý potřeba pro všechny možné případy opatřiti pro budoucnost jakýsi právní titul, kdyby snad invase a okupace pražská vedla k různým důsledkům.

Pro tuto domněnku uvádí se ještě okolnost, že za vpádu pruského také korunovační klenoty královské byly odvezeny z Prahy do klenotnice vídeňské.

Snad tato věc mohla by svědčiti ve prospěch tohoto názoru. Nuže, pánové, ať je tomu tak či onak, faktum jest, že zápis vlastnický se stal a že za vlastníka královského hradu byla zapsána instituce docela neznámá v českém právu a že byla za vlastníka zapsána nějaká nečeská, naproti českému státnímu právu jaksi úplně zahraniční osobnost právní. Hrad nebyl připsán ani království českému, ani koruně české, ani konečně českému králi, nýbrž c k. dvornímu eráru - tedy nějaké cislajtanské instituci.

Hrad je již takovým způsobem vtělen v desky. Máme to zadost učinění, že konečně ten hlas, který jsme zde před čtyřmi roky zvedli, aby hrad byl zapsán pro korunu českou, tak daleko konečně zjednal si ohlas v českém lidu, že dnes ani zemský výbor i s jeho předsedou nemůže se vzpírati tomu, aby se staly kroky k znovuuvedení v bývalý právní stav. Od té doby, co byl královský hrad takovým způsobem odcizen od koruny, stala se celá řada právních jednání, které nám ukazují, že se pokračovalo a že snad i v budoucnosti by se pokračovalo na této nakloněné rovině a že by království Českému a koruně české byly odcizeny statky, které mohou míti do millionů korun ceny skutečné. Myslím, že kterémukoliv evropskému městu, kdyby takové Hradčany mohlo přenésti, do svého středu, že by nestačila sta millionu, aby si vykoupilo tu krásu, kterou Hradčany dodávají Praze, které jsou největší ozdobou měst pražských, a pro které právě z široké ciziny putují sem zástupy lidí, aby se pokochaly malebným pohledem na bývalé sídelní město králů českých. Zatím panovník v zastoupení c. k. dvorního eráru prodal na př. »dům pážat« č. p. 64 na Hradčanech a koupila jej obec pražská. Stalo se to v r. 1884 a smlouva kupní sepsána 13. prosince r. 1884.

Zeptejte se obce pražské, co zaplatila za ten dům pážat, a ptejte se, kdo sebral peníze. Hádáme se při položkách rozpočtových ku př., máme-li zemské živnostenské jednotě pro království České dáti subvenci 6000 K, tu živnostníci se toho nemohou domoci. A hle, dvorní erár sebral do své kapsy tisíce od obce pražské.

Stal se další případ bezprávného scizení od královského hradu pražského, vlastně odprodalo se něco, co vůbec ani ke hradu nepatří. Bude to snad pány starší královského hlavního města Prahy zajímati:

V roce 1900 na základě nejvyššího rozhodnutí dle darovací listiny nejvyššího hofmistrovského úřadu ze dne 1. září 1900 byl od hradu převeden dům č. p. 131 v neomezené vlastnictví spolku Klárova ústavu slepců.

Je zajímavo, že tato realita vůbec ke královskému hradu nepatřila a po mém soudu dosud nepatří. Byla vlastnictvím královského Starého Města Pražského. Za času císaře Rudolfa II. vydán byl revers Starému Městu Pražskému, kterým se potvrzuje, že tato realita králi k účelům pražského hradu, byla pouze propůjčena, a král. se zavázal reversem, že tato ohrada zůstává vlastnictvím Starého Města pražského. A najednou tuto realitu prodal c k. dvorní erár, nejvyšší hofmistrovský úřad a v jeho zastoupení zámecký hejtman německými listinami do vlastnictví soukromého.

Tuto realitu měl Klárův ústav slepců z počátku v pouhém používání »výprosou« od roku 1834.

Jest zajímavo, pánové, že smlouva, která se stala o tuto realitu, byla zhotovena teprve za dva roky, slyšte, pane nejvyšší maršálku, po úmrtí pana Aloise Klára, ačkoliv v této smlouvě pan Alois Klár uvádí se jako strana smluvní.

V originálu listiny této jest patrným pozdější opravování. Koho by to zajímalo, může se o této věci přesvědčiti z aktů místodržitelství, neboť tam jest koncept smlouvy, který zní zcela jinak nežli smlouva originálu. To jsou věci, které vrhají divné světlo na právní poměry v království.

Do užívání Klárova ústavu dostal se v téže době tzv. »starý Ravelín«. A nyní má přejíti v úplné vlastnictví jeho.

O této poslední transakci právní dodnes není proveden vklad knihovní v zemských deskách. Byla sice již učiněna smlouva, a1e dosud není proveden vklad vlastnictví v zemských deskách.

Jest tedy ještě čas, aby v poslední chvíli zemský výbor při této praktické věci učinil patřičné kroky k tomu, aby byla hájena práva ústavní zemská a státní tohoto království. Jest povinností sněmu, aby se v této příčině přímo vyslovil k zemskému výboru, neboť naskýtá se nám příležitost, abychom řešili s touto věcí celou otázku vlastnictví hradu, abychom řešili otázku práva panovníka k němu a ústavních práv sněmu při všech právních jednáních, kterými se má s podstatou královského hradu nakládati.

Zemský výbor vyžádal si podrobná dobrozdání znalecká v této otázce, která byla již podána. Nechci předbíhati výroku oné znalecké komise. Lituji jen v zájmu věci, že páni němečtí znalci historičtí odmítli nepřímo účastenství v této věci, neboř se jedná přece o majetek a bohatství této země, která jest tak naše jako Vaše. My tvrdíme, že oprávněným forem pro řešení otázky disposice s královským hradem pražským jest pouze sněm král. Českého a společně s ním druhý ústavní činitel, český král. Jedná se tu, pánové, vlastně jenom o pouhou deklaraci, o naprosto jasný výklad dosud platných různých zákonů a privilegií, jakož i samotného zřízení zemského. Jedná se zde o autentický výklad listu krále Vladislava ze dne 12. listopadu 1499, o výklad obnoveného zřízení zemského i majestátu ze dne 29. května 1627, konečně o výklad korunovační přísahy, kterou skládal naposledy v roce 1836 král. český Ferdinand Dobrotivý. A tuto přísahu také nynější panovník, již za působení samotného nynějšího pana maršálka, slíbil slavným reskriptem ze dne 12. září 1871 obnoviti, kterýmžto reskriptem zavázal se, že potvrdí práva tohoto království přísahou korunovační, která mimo jiné obsahuje také slib, že nebude od království ničeho odcizovati.

Jedná se o důležitou věc, o skutečný státní počin, který má učiniti sněm království Českého, neboť tento výklad správný platných státních zákonů tohoto království může učiniti v první řadě jenom zákonodárce, z jehož počinu tyto zákony vyšly, zákonodárce tohoto království a tím je sněm království Českého společně s druhým ústav-

ním činitelem, s panovníkem jako králem českým, ne jako císařem rakouským. A protože, pánové, jak známo i dle dnešního ústavního práva posloupnost na trůně královském v Čechách náleží do dnes v obor zemské pravomoci, důkazem toho jest přece pragmatická sankce, tedy nemůže o tom býti sporu, že do oboru téže zákonodárné moci musí náležeti také péče o zachování hradu, který přece je sídlem těch českých králů, a který byl vždycky v pouhém používání krále českého a sdílí tedy osudy hradu nerozlučně také s osudy celého panování dynastie v království Českém. I nynější zřízení zemské, pánové, obsahuje v § 20 předpis, kterým se ukládá péče o zachování zemského majetku výslovně sněmu a praví, že disposice o jednotlivých statcích korunních náleží v pravomoc českého sněmu.

Konečně připomeňte si, pánové, že sněm zemský vlastně v takovéto podobné věci již rozhodl. Mluvil jsem o tom, že byly odvezeny korunovační klenoty za vpádu pruského z Prahy do Vídně.

Vzpomeňte si, pánové, kteří zasedáte zde od těch dob, že tenkráte sněm království Českého se usnesl na tom, aby vypravena byla slavná deputace ku králi, aby korunovační klenoty opětně byly vráceny království, a také se to pak slavnostně stalo. Jednalo se o movitý statek koruny. Teď stejným způsobem také by mohl sněm po mém soudu usnésti se o nemovitých statcích korunních, on se usnésti má právo a usnésti musí, ač-li, pánové, nebudeme chtíti všichni nechati si dáti líbiti výčitky, že jsme Spatnými strážci statků korunních a práv tohoto království.

Tedy, pánové, nechť sněm zemský usnesením iniciativním učiní krok k tomu, aby bylo obnoveno opětně starobylé právo české koruny. Aby nemohlo býti vůbec pochybnosti o správnosti toho, že záležitost tato patří pouze před forum zemského sněmu, tedy, pánové, uvádím, že říšská rada vůbec nebyla nikdy tázána ve příčině disposicí o českých statcích korunních, a uvádím, pánové, že i tyto listiny právní, které jménem c. k. dvorního eráru byly uzavírány s jednotlivými činitely, na př. s Klárovým ústavem slepců nebo s obcí pražskou, nejsou vůbec kontrasignovány ministerstvem. To znamená, že tu vůbec není žádné ústavní kompetence říšské rady. Ony jsou pouze jménem panovníkovým uzavírány hofmistrovským úřadem, resp. v jeho zastoupení zámeckým hejtmanem. I tato okolnost svědčí tomu, a není pochybnosti vlastně o právu, o nezvratném právu sněmu na rozhodování v otázce této. Jestli, pánové, jest to skutečně pravdou, že prý tento vklad pro dvorní erár se stal proto, aby královský hrad pražský zachráněn byl pro všecky možné případy následkem pruské okupace, pak jest to povinností pana zemského maršálka a sněmu, aby panovníka upozornil na to, že byly-li vráceny klenoty, že také má býti vrácen král. hrad pražský, aby jej správně informoval, neboť nejvyšší maršálek zemský není zde jen předsedou sněmu, - z naší vůle zde vůbec není - ale jest zde vlastně důvěrníkem koruny a jest tedy také jeho právem, ano svatou povinností vůči koruně, by upozornil panovníka, že zapomnělo se na to, by uveden byl bývalý právní stav i v této otázce.

Nám patří nepochybně kompetence rozhodovati o této otázce, neboť víme, že dle zákona z 21. prosince 1867, tedy podle prosincovky, má sněm právo rozhodovati také o ustanoveních práva objektivního, pokud takovéhoto ustanovení jest třeba, ku vhodné úpravě záležitostí jinak do pravomoci sněmu náležejících na základě zřízeních zemských, vůbec i ústavy říšské. V tomto směru prohlašuje tedy článek 20. zemského zřízení výslovně, že sněmu zemskému náleží péče o zachování majetnosti země české, které jí původně náleží.

Ale neběží zde vlastně o všeobecně platné pravidlo, o všeobecné objektivní ustanovení právní, nýbrž o otázku práva ryze subjektivního, vlastnického. Otázka patřila by vlastně k soudu, ale víme jakým způsobem bychom v této soudní při pochodili. Běží ale o to, zdali otázka tato jest také sporem ústavním a státním o tom, kam náleží disposice o statcích zemských, zejména o královském hradu, zda do pravomoci panovníka samotného či do pravomoci panovníka společně s druhým ústavním činitelem království Českého, totiž se sněmem českým. Hradčany byly vždy vlastnictvím státu a ne krále českého, ne panujícího rodu.

Věc jest tím jasnější, že Čechy měly také krále z různých dynastií, kdyby tedy byl býval hrad někdy vlastnictvím pouze královým, bylo by přirozeně při změně na stolci panovnickém a při přecházení stolce na dynastii jinou, mělo to za následek přejití také hradu pražského na dynastii jinou. Tomu ale nebylo tak. Poživatelem královského hradu pražského byl povždy pouze král český jako takový a nikoliv pouhý dědic posledního krále.

Uvažte, že Čechy nebyly a nejsou zemí od dynastie Habsbursko-Lotrinské dobytou, nýbrž že dynastie tato zasedla na trůn český volbou svobodnou, nikoliv právem kořisti a nikoliv právem válečným, (Dr. Bachmann: Oho!) Pane dr. Bachmanne! Znalci v této příčine již zajisté své votum podali, a jest škoda, že jste, pane dvorní rado, odepřel nepřímo účast v této znalecké otázce. Tvrdím, že nastoupila dynastie v držení a užívání Hradčan pouze právem své české královskosti.

Přesvědčení naše jest, že patří královský hrad pražský koruně české. Ať dopadne znalecké dobrozdání jakkoliv, my tlumočíme přesvědčení své a přejeme si, by zemský výbor vykonal v této věci svou povinnost, by především seznámil nás s obsahem dobrozdání znalců a připravil celou věc tak, aby bylo uvedeno království České opět ke svému starobylému právu. Běží snad nejvyššímu maršálkovi, zemskému výboru a kurii velkostatkářské jen o formu, jakou má jíti akce za tímto cílem. Pro nás forma tato jest konečně věcí podřízeného rázu, pakl! při ní bude šetřeno skutečné váhy království Českého a jeho sněmu.

My bychom se nevzpírali ani tomu, kdyby zemský výbor, nečekaje ani na usnesení sněmu, zakročil přímo a maje v čele nejvyššího maršálka zemského, jako slavné zastoupení sněmovní odebral se k panovníkovi a požádal ho, aby svým rozhodnutím uvedl právní stav znova.

Nepřejeme si však, aby v této příčině vybrala se nějaká ponížena, království Českého nedůstojná forma. Nejlepším způsobem by bylo ovšem, kdyby sněm usnesl se na osnově zákona, kterým se královský hrad pražský přiznává do vlastnictví koruny České. Takový zákon by byl zcela možný a nepotřeboval by žádného jiného schválení než schválení panovníkova, tato sankce dala by se snadno vymoci, neboť jsem přesvědčen, že dynastie a panující král nepovede tuto otázku příliš daleko.

Nuže, velectění pánové, žádáme Vás všechny české poslance, abyste byli pamětlivi, že se nejedná o agitační otázku některé strany, nýbrž o důležitou otázku veškerých českých poslanců, a my Vám ponecháme každý počin, který bude důstojný království Českého. Přejeme si jen, když mluví se o váze a významu sněmu, abychom tento jeho význam a jeho práva hájili, zejména v té chvíli, kdy jsou práva tato porušována i proti samé nám oktrojované ústavě.

Přejeme si zavedení tohoto stavu také proto, poněvadž způsob, jakým se zachází s hradem královským, jest čirým barbarstvím. Nejkrásnější jeho ozdoba. Vladislavský sál, propadá zkáze a centrální komise pro zachování památek se usnáší, že nemá býti restaurován. Správa hradu jest vedena úplně německy. Zámecký hejtman jest, jedním z nejurputnějších odpůrců českého národa, který vyhrazuje si práva uzavírati veřejnosti jednotlivé objekty hradu, a mohlo by se také státi, že i nádvoří a přístup k chrámu sv. Jiří byl by panem zámeckým hejtmanem uzavřen. Jedná se také zejména o provedeni toho, abychom aspoň v Čechách měli vládu ve svém královském hradu pražském, a aby šetřeno tam bylo prav jazyka českého.

Nyní přistupuji k poslednímu odstavci své promluvy a obracím se k některým tvrzením p. Dr. Bachmanna, jež uvedl ve své řeči a v nichž stěžoval si na to ukrutné ponižovaní, odstrkování a pronásledování německého živlu.

Dovolte, abych některé jeho výroky uvedl na pravou míru. Pan dr. Bachmann ohrazoval se proti českým vpádům do Prachatic a do Věžovaté Pláně.

Velectění pánové, byl jsem očitým svědkem toho tak zvaného vpádu prachatickeho. Setkali jsme se tam také s p. Dr. Schreinerem. (Poslanec Březnovský vola: Ten tam dělal babu!) Nikoliv, on nebyl bábou. Naopak p. Dr. Schreiner pouštěl v teto příčine pravou hrůzu na okresního hejtmana, a žádám pana zástupce vlády, aby informoval správně pana místodržitele, který jest jednostranně informován o věcech, jichž jsem byl očitým svědkem.

Prachatický výlet české mládeže, která tam měla svůj pracovní sjezd, vykonal se zcela klidně. Byl to sjezd zcela studentského rázu.

Sám zástupce vlády se divil, jak čeští studenti klidně rokovali po několik hodin o svých otázkách sociálních.

Byl vydán zákaz tohoto sjezdu, aby byl omezen celý sjezd na uzavřene pouze místnosti; bylo zakázáno veškeré nošení odznaků, bylo zakázáno každé hromadné vystoupení, byla zakázána každá provokace, ale jen Čechů. A, velectění pánové, kdo jste tam byli, musíte to dosvědčiti - přítel Baxa jest druhý korunní svědek, my jsme pri tom byli. Ano, Češi musili zákaz dodržeti, proti těm tam sehnáno bylo četniků dostatek. Okresní hejtman Hiebl provedl svou vůli a snad také vůli c k, místodržitelství. Ale tehdy jsme viděli, že přijel pan Dr. Schreiner s velkou hordou studentů, přijel s velkou návštěvou Němců, a pro tyto neplatil ten zákaz, ačkoliv jste to měli napsáno a nařízeno také. Páni Němci za mlčícího přihlížení okresního hejtmana Hiebla i četnictva prováděli svou zvůli, zpívali »Wacht am Rhein«. v Prachaticích pruskou hymnu, demonstrovali před sochou císaře Josefa, vedle které vystrčila obec přímo před c. k. okresním hejtmanstvím, před okny hejtmana Hiebla 4 vysoké stožáry s obrovskými velkoněmeckými prápory. (Slyšte!) Pánové, tam mluvily se řeči velmi závadné a pan okresní hejtman se na to klidně díval. (Pohnutí. ) Velectění pánové, kdo jsme tam nebyli, nedovedeme Vám ani vylíčiti ohromné rozčílení českého živlu, a není to zásluhou pana hejtmana Hiebla, že nedošlo k žádným masakrům, - tu zásluhu si osobujeme my, poněvadž jsme nechtěli český lid hnáti na ostří bodáků četníků, poněvadž víme, že kamkoliv český člověk se připlete, vždy to odnese a jest zavřen; a spravedlnost i soudní naproti Čechům vypadá jinak než naproti Němcům, proto jsme lid uklidňovali.

Víte, jak byli souzeni zde při bouřích listopadových Češi, a jak hlavni provokatér v Prachaticích, mladý pan Schultes, který, ačkoli byl provokatérem, který zasloužil, aby byl odstraněn, docela volně prováděl pro-

vokatérské své dílo dále. Nedovedete si, velectění pánové, představiti rozčilení českého lidu, když okresní hejtman, čtyřikráte učiniv marný pokus, nechal po páté násilím sejmouti slovanskou trikoloru z národního domu a neměl odvahy Němcům naříditi sejmutí velkoněmecké trikolory. Tento rakouský c. k. okresní hejtman šel tak daleko, že když jsme my sami poslanci vystrčili červenobílý prapor z národního domu, měl tolik odvahy a poslal k nám dvakráte deputaci vyjednávati, abychom sundali také tento prapor zemských barev; teprve, když jsme řekli, že tyto barvy jsou zároveň barvami království Českého, že jsou barvami i českého krále i následníka českého trůnu, teprve potom dal si chuť zajíti.

Pánové, tento okresní hejtman Hiebl měl pravdu ovšem ve svých relacích, jemu se uvěřilo. Dodnes se nestala náprava, nebyla dána satisfakce českému lidu v Prachaticích. Proč? Pane dvorní rado, Vám jest to známo, tento okresní hejtman Hiebl jest důvěrníkem osobním pana místodržitele, on ho učil česky; dobře ho ovšem česky nenaučil. On jest u něho persona gratissima. Byl vyznamenán za své jednání v Prachaticích. A potom ještě nám páni Němci předhazují, že jsou v Čechách utlačováni. Pánové, jest charakteristické toto ověšování řády prsou okresních hejtmanů v Čechách. Dnes, pánové, myslím, že jest tak znehodnoceno to udílení řádů, že žádný řádný český člověk by si neměl nechat dáti řád na prsa od nikoho, zejména když dnes okresní hejtmani a všichni lidé, kteří byrokratické vládě dělají takové služby, kteří dělají stranické kousky proti Čechům, jsou odměňováni. A nevím, jak si může vůbec takového vyznamenání vážiti opravdový český člověk. Jest to bohužel smutné. Myslím, pánové, že páni poslanci po těchto zjevech již žádné vyznamenání z těchže rukou nebudou přiíjmati, neboť je zároveň odporučuje pan místodržitel jako okresního hejtmana Hiebla.

Ve Věžovaté Pláni byla věc také překrásná. Tam vystavěli českou školu ze soukromých sbírek čeští baráčníci. Slavnost byla odbývána, která neměla rázu provokačního. Škola stojí o samotě za obcí a co se tam při té návštěvě jednoduše stalo. Němci byli prý poraženi.

Mně se zdá, nicméně tam byl učiněn pravý vpád a útok na český lid.

Znemožněno tam také vyučování v této škole na základě prý stavebních nedostatků, ačkoli ta škola je moderně vypravena. V tomže hejtmansví 2 hodiny od této Věžovaté Pláně, v Krumlově, česká škola před očima okresního hejtmana živoří v takovém bídném sklepem, že nedovedete si o tom učiniti ani představy.

Okresní hejtman, ačkoli se v Pláni dávají moderní světlé zdravé místnosti pro školu, nemá tolik moci a síly, aby provedl ustanovení zákona. Za takových okolností my čeští poslanci musíme si dobře rozmysliti pro budoucnost, abychom pro příště činili nějaké upokojovatele lidu českého. Pan místodržitel a jeho okresní hejtmani dle rázu Prachatického musí si připočísti ke své vině, pakli budou míti tyto nevinné výlety za následek jiné věci nežli dosud měly. Řekněte mně, jak pak takový okresní hejtman může platiti za rozhodujícího činitele v očích Němců, jak pak může býti ceněna jeho iniciativa a energie, když okr. hejtman Hiebl na naše zakročení s drem Baxou, když jsme se ohrazovali proti sejmutí praporu, nám řekl: »Podívejte se jen, pánové, co sem přijelo Volaráků, ty neznáte, ty mají v každé holince nůž. « (Hlasy: Slyšte ! Slyšte!) To jsou slova, za která celou svou ctí ručím. * Takový Volarák by byl hotov mně také břicho propíchnouti. * To řekl hejtman. Tento okresní hejtman měl za sebou 50 četniků a kádr vojenský v Prachaticích a netroufal si přivésti k chladné rozvaze zástup 600 Němců. To je sakramentská autorita a energie vlády naproti Němcům.

Proti nám to jest vždycky kuráže dosti. Dolů jsou velkými pány, nahoru dělají neobmezené otroky. Prosím, aby tyto věci byly panu místodržiteli referovány. (Posl. Březnovský. Ať sem jde, on jest ve sněmu !)

On není zodpověděn sněmu a co on to potřebuje poslouchati? U něho pan okresní hejtman má pravdu, policejní řiditel má pravdu, každý policejní komisař má pravdu, když se jedná o sebrání a potrestání českého člověka a o opatření proti nám. Viděli jsme jak dopadá to s takovými buršáky, kteří ohrožují s revolvery život českého obyvatelstva v Praze a docela i život policistů, jak to vypadalo s buršáky, kteří jako v Prachaticích se smějí okresnímu hejtmanu do očí a pak dostávají horem pádem 50 K pokuty pro urážku na cti.

Kdyby byl, pane dvorní rado, vykonal někdo z nás to, co vykonal Schultes v Prachaticích, pak, pane dvorní rado, buďte ujištěn, že by dostal za to půl léta pro veřejné násilí, pro mísení se do úředních výkonů a pro zbraňování se úřední moci.

To jest dvojí loket, kterým se měří německé menšině a české většině. Oni jsou ve strašné situaci, oni jsou tím nešťastným vlkem, kterému beránek kalí vodu, ačkoli vlk pije vodu nad ním nahoře.

Tak se ve skutečnosti věci mají, a jest zajímavo, jak mluvili o těch německých provokacích příslušníci, ruského a anglického národa, kteří tam v Ševčíkově kolonii současně dleli. Nic není způsobilejšího, aby přivedlo Němce o reputaci před světem jako právě tyto věci, které se odehrávaly před tváří příslušníků cizích národů.

Stranické jednání vlády jevilo se také při volbách budějovických. Ty měly býti dávno již vyřízeny a německý protest měl býti již rozhodnut. Ale náš pan místodržitel přijímá docela ochotně podání z Rakouska, Tyrol, ze Štyrska, kde se pletou do toho, jakým způsobem se má jednati podle našeho domácího obecního zřízení. Jinde pánům není do toho zcela nic, jakým způsobem obec spravuje své záležitosti, ale povinností vlády jest, aby podle zákona znemožnila zneužívání zákona našeho u nás.

V Budějovicích stal se případ, že německý očitý svědek, příslušník z říše německé, musil se vysloviti o způsobu jednání v Budějovicích způsobem, který byl pro pány Němce málo lichotivým. Tak se věci mají. Povinností naší bylo, abychom v rozhodné době se zmínili alespoň o těch věcech, které zasluhují, aby byly přibity v tomto slavném sněmu a žádáme, aby zjednána byla náprava v těchto věcech, aby místodržitel konal povinnosti naproti českému národu. Desítiletá éra jeho místodržitelování bude trpce pociťována politicky i národnostně na našem těle, nikdy místodržitelství v království Českém nebylo takovou expositurou německou jako právě nyní a všechny vysoké státní úřady vůbec. A zemský výbor má příliš málo odvahy, aby se postavil energicky na odpor všem snahám, které čelí pro rozdělení každé instituce bez rozdílu.

Prohlašujeme otevřeně: V příštím zasedání dojde v projednání - bez pochyby - volebních předloh kuriatních. Vyhrazujeme si, že při této příležitosti podáme Vám takový pěkný materiál, doklad o tom, jakým způsobem jste utiskováni, takže velmi stěžka budete žaloby naše vyvraceti.

Odejdeme domů s tím pevným míněním, že toto pohlední zasedání sněmu bylo také posledním, které bylo takovým ponižujícím způsobem nám milostivě povoleno. My si musíme vynutiti úcty sami svým politickým jednáním, důsledností domácí, svým jednáním proti takovým osobám, které zneužívají stranicky svých úřadů, jako pán místodržitel; musíme s nimi ostře mluviti. Zcela jinak než naše česká technika, než celá řada městských rad, než různí zástupcové národa, kteří mnohdy prokazují jim úctu přímo královskou. Domluvil jsem. (Výborně! Potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Schreiner. Nachdem der Herr Abg. Größl sich aus der Rednerliste hat streichen lassen, und der Herr Abg. Dr. Schreiner der nächste Kontra-Redner ist, erteile ich ihm das Wort.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag ! Wenn in diesem hohen Landtage die Debatte noch so sachlich geführt wird, so bleibt es immer meinem sehr geehrten Herrn Vorredner, dem Herrn Abg. Kalina, vorbehalten, Leben, und zwar ganz besonderes Leben in die Debatte hineinzubringen, da es ihm beliebt Sachen vorzubringen und heranzuziehen, aus die in ihrer Gänze einzugehen ich nicht beabsichtige und zwar aus einem doppelten Grunde, einmal aus Rücksicht auf die sehr geehrten Herrn Kollegen und Mitglieder dieses hohen Landtages, welche begleicherweise das Ende dieser Debatte herbeisehnen und andererseits aus dem Grunde, weil man durch eine derartige Beachtung aller dieser Anwürfe des Herrn Abg. Kalina denselben zu viel Bedeutung beilegen würde. (Zwischenruf: Sehr richtig!) Aber einige wenige Bemerkungen seien mir bezüglich Seiner letzten Ausführungen gewissermaßen als einem Kronzeugen der vor-