kovati, že by země uhrazovala celou řadu záležitostí, které stojí pod správou státu, na druhé straně, že celá řada věcí, které vlastně i dle nynější ústavy náleží do zákonodárství zemského, financuje a podporuje se z prostředků státních. Mně to připadá naprosto nepřirozené. Mám za to, že každý organismus, každý státoprávní útvar, který obstarává své záležitosti, musí tyto záležitosti, které mu náleží, sám zaplatiti.

Tento způsob dávání si vzájemných subvencí, vyjednávání při provedení ku př. nepatrné pokračovací školy, aby konkuroval stát, země, okres, obchodní komory a snad i živnostenská společenstva, tento způsob uhrazování potřeb jest naprosto pochybený. Buď jisté záležitosti patří do kompetence a působnosti určitého sboru, a pak tento má míti na ně vliv, zodpovědnost a pak musí si je i zaplatiti.

Toto rozdělení působnosti a kompetence mezi říšskou radou a sněmem jest dnes více naléhavější než kdykoliv před tím. Vždyť víte, pánové, že článek 12. státních základních zákonů byl interpretován, a já bych řekl změněn potud, pokud jest vytčeno co náleží opravdu podle ústavy z r. 1867 do kompetence zemské. Vidíte, že na základě této ústavní a legální interpretace celá řada záležitostí má býti vyřizována, které dosud vyřízeny býti nemohly, poněvadž vláda stála na stanovisku tomuto principu odporujícím, ne na správném výkladu zákona. Když budete chtíti r. 1909 míti jasný finanční plán a míti doklad a průkaz o tom, jak na příště finančnictví zemské má býti upraveno, pak musí také již najisto býti postaveno, jaká působnost sněmu a říšské radě má býti vykázána dle toho, co náleží do jejich kompetence. Při tom ovšem úplně souhlasím s tím, že zemská správa musí býti revisi podrobena, pokud s tím souvisí i revise výboru zemského.

Stížnosti, které se zde vedly, že se sněm nesvolává, stížnosti které se vedou na to, že nemůžeme v otázce financí zemských ku předu, stížnosti na neúspěšnost sněmu ve směru zákonodárném spočívají v postavení právním sněmu, jemuž žádná vláda není zodpovědna.

Tak mnohá obtížná otázka by zajisté i v tomto sněmu i při tom rozporu mezi Čechy a Němci mohla býti řešena, kdyby výkonná moc svou autoritou zakročila, kdyby výkonná moc hleděla vynutiti usnesení zákonodárné, jak to dovedla při otázkách, o  kterých ještě před dvěma lety na radě říšské se nám ani nezdálo.

Pánové, zde schází každá činnorodá, iniciativní činnost vlády, každý podnět, aby tento sněm pracoval, a bohužel musíme i  říci, že schází činnorodá podpora se strany místních faktorů vládních, neboť, velectění pánové, my jsme zde jako zákonodárný sbor, ale ještě štěstí, že nemáme tak často příležitost, rokovati. Kdybychom se zde usnášeli na čemkoliv, stojíme přece isolováni, poněvadž nemáme výkonné moci; kdybychom se usnesli na nějakém zákoně, který by se nelíbil, jednoduše se nepředloží k sankci, a nikdo nám není zodpověděn za to, ani se omluviti nemusí.

Takový zákonodárný sbor jest vlastně sbor, který si dává jen titul: »My jsme sice poslanci, vysoký sněm, máme immunitu, ale význam nemůžeme míti žádný, poněvadž náš poměr k veřejné moci je naprosto neudržitelný. «

Dokud ve sněmu nebude zastoupena vláda svými orgány, které budou zodpovědný, dokud sněm tyto orgány, kdykoliv poruší práva tohoto království nebo práva jazyková, nemůže pohnati k zodpovědnosti, dotud, velectění pánové, bude sněm království Českého hráti smutnou tuto úlohu.

Na straně německé vždycky se toho tak lekají, když vyslovím slovo »zemské zřízení«, a mluví o federalismu atd. Velectění pánové, pan dr. Baernreither pravil, že tato otázka reformy zemských financí snad povede k tomu, že nastane jisté sblížení.

To by se mohlo nalézti, ale nynější stav jak pro Čechy, tak pro Němce jest neudržitelný. On pravil ale hned, že proniká přesvědčení, že reforma veřejné správy zemské má státi se skutkem, že i na straně německé bude to uznáno, ale pravil také, že na straně německé jest jedno přání po národní autonomii. Já, velectění pánové, při této věci nechci tu otázku rozbírati, snad to učiním při druhé části, kdy budu odpovídati panu dvornímu radovi Bachmannovi.

Ale to jest, velectění pánové, to, že my nic jiného nechceme, než abychom se sesedli a přikročili k reformě zemského zřízení. Ta by se dotýkala:

1. ) kompetence sněmu,

2. ) organisace orgánů vládních a jejich zodpovědnosti sněmu,

3. ) působnosti zemského výboru,

4. ) upravení a na jisto postaveni právních poměrů obou národů - k sobě a hned zde máte to místo, kde by se pak muselo skutečně jednali a jednalo by se loyalně - aby poměry obou národů byly tak upraveny, aby nebylo žádného majorisování, minorisování, potlačování.

Ale, velectění pánové, vytrhnouti celou tuto věc a nespojiti ji s požadavkem pátým: na jisto postavení stejného právního postavení obou jazyků této země, ovšem to nemůžeme připustiti.

Šestá věc by byla upravení organisace správy zemské a tu vidíme a slyšíme se strany německé často, že si přejí tak zvaná krajská zastupitelství.

Krajské úřady nejsou v našem zřízení žádné novum, byly již a v ústavě z roku 1848 bylo na ně pamatováno. Ale to, že se má jistá otázka vytrhnouti a jen ad hoc k vůli plnění jistých politických ideálů, to nejde, když ale přkročujete k reformě a reorganisaci zemského výboru, když odejmete tomuto sněmu celou řadu těch záležitostí, které dnes mají v něm býti vyřizovány a které by mohly býti dobře vyřízeny v menších centrech, poněvadž nemají té důležitosti, jsouce více lokální povahy, a když za náhradu tomu sněmu dáte rozhodnouti o otázkách zákonodárných, může se utvořiti taková struktura celé veřejné správy, že takováto menší krajská zastupitelstva budou mít dostatek místa.

Zemský výbor jest přetížen manipulačními pracemi a nemůže vyvinouti řadu přípravných legislativních prací, přetížen administrativními pracemi a nemůže vyvinouti ani důležitou činnost iniciativy zemské nějaké vlády, ale jedno když jste mu odňali a to druhé v náhradu nedali, ovšem pak dekomponujete české království a k tomu my ruky nikdy podati nemůžeme.

Ale. velectění pánové, zde jest místo pro řešení a upravení těchto otázek právnicky a loyalně od obou kmenů, zde jest místo pro vypracování zemské ústavy, která by odpovídala a vyhovovala poměrům a potřebám tohoto království jak se jeví v moderní době, a tím bychom zajisté vykonali prospěšné dílo.

Jen tak, velectění pánové, bude lze řešiti celou řadu sporných otázek národních mezi námi.

Velectění pánové, jest to velice těžké. My, kteří po 40 let stěžujeme si na tuto povahu sněmu, kteří po 40 let si stěžujeme na veřejné poměry v tomto sněmu, my najednou máme býti těmi, kteří máme v jistých otázkách činiti německé menšině, respektive německým poslancům jisté koncesse, které se pro nás ještě přislazují pro nás naprosto nesnesitelným jménem národního dělení a trhání, jménem uzavírání jednotlivých území, jak k tomu ještě přijdu. Pánové- máme dělati koncesse, aniž by se při tom celá stavba stavěla od začátku a od základu, aniž by se vystavěla tak, aby odpovídala významu tohoto království, jeho dějinám, jeho historickému postavení a potřebám obou národností této země, tedy také potřebám národnosti české.

Jestliže vedou se neustále stesky, že nemůžeme se zemskými financemi přijíti nikam, pravím, že nepřijdeme dále, a že vy zejména nepřijdete dále se žádným postulátem národním, poněvadž každý takový, jednostranně položený postulát národní jest jen výzvou k novému boji, nestaví-li se od začátku na pevných positivních základech budova celá a nepřiložíme-li my i vy ruce k dílu, abychom tuto skutečně schátralou budovu celého zřízení zemského od roku 1861, která naprosto neodpovídá poměrům, a která jest psanou zákonnou lží - poněvadž se nikdo podle něho neřídí, leda snad pokud se týče jednacího řádu náš pan maršálek (Veselost), jinak však žádný člověk na světě - nezbořili a nevystavěli budovu jinou, která by byla obou národů důstojnou. (Poslanec dr. Šamánek: Oni chtějí tyto nepořádky, to jest jejich celý plán!) Dovolte mi, velectění pánové, abych několika slovy přece jen odpověděl panu dvor. radovi Bachmannovi. Vlastně by to měl udělati můj kolega ze zemského výboru pan dr. Eppinger, ale já uznávám obtížné jeho postavení. On jest referentem finančním, a všichni jeho kolegové v tomto slavném sněmu hlasují pro jeho návrh (Poslanec dr. Kramář: Snad proti?) na udělení provisoria, aby měl dostatečně prostředků uhraditi potřeby zemské. Tím jest postavení jeho velice stíženo, tak že nemůže se brániti proti výtkám, které pan dvorní rada Bachmann zemskému výboru činí. Podotýkám, velectění pánové, že nemám žádné legitimace, abych jménem zemského výboru zde činil nějakého obhájce, nanejvýše jsem v té příčině jen obhájcem ex offo, ale proto myslím, že by takovým způsobem přímo, odpusťte mi to slovo, lehkomyslným neměl býti činěn útok na zemskou správu, jak to učinil p. dvorní rada Bachmann, a to na zemskou správu, v níž zasedají jako rovnoprávní činitelé dva vynikající poslanci němečtí. (Posl. dr. Kramář: Z jeho partaje!) Ti mi zajisté neupřou, alespoň v soukromí, vydati to svědectví, že ta, tak zv. majorita českofeudální v zemském výboru, která tak hrdlí, tak pronásleduje, tak dusí a moří ty německé existence v jich snahách, není taková, že ve skutečnosti jest ten poměr v zemském výboru zcela jiný a zdá se mi, že p. dvorní rada ještě se ani nezeptal, jak se v zemském výboru rozhoduje.

Hned vezmu otázku nákladů zemských. Náležím k těm referentům, kteří vyjímaje náklad na Národní divadlo nemají bohudík s výdajovými položkami zemského výboru co činiti, a mohu tedy mluviti zcela otevřeně. Jsou 4 nebo 5 referentů, kteří mají s nákladem co činiti. Jest to referát první, který má personální náklady, referát pana hr. Schönborna, který má veškeré zemědělství, potom referát pana Dra Werunského, který má vodní a silniční stavby, to už jest referát, kde se velká část peněz vynakládá a pak jest referát dobročinných ústavů pana přísedícího Žďárského, který letos stojí značně peněz, poněvadž se staví blázinec, pak referát osmý a finanční. Jest to tak zařízeno, že každá položka, která není v rozpočtu a která nově má býti navržena, v zemském výboru pravidelně se navrhuje za souhlasu finančního referenta - možná že se to někdy nestane, já nevím - ale má se to díti. Rozpočet pak sestaví se na základě těch usnesení speciálních, které z jednotlivých referátů jdou.

Nemyslete si, že ve výboru zemském sestavuje se rozpočet a že česko-feudální majorita sedne, udolá rozpočet a německé minoritě jej vnutí, takže ho tato musí přijmouti, nýbrž to se děje na základě usnesení v každém specielním návrhu během roku a na základě celkového stavu sestaví finanční referent společně s král. českou účtárnou rozpočet a přednáší jej p. Dr. Eppinger v zemském výboru.

Z té příčiny přece se nemůže činiti nějaká výtka ani p. Dru Eppingrovi, poněvadž on nečiní nic jiného, nežli na čem se bylo usneseno, co se plniti musí anebo na čem se sněm usnesl a obyčejně si stěžuje zemský výbor na budgetní komisi, že ona mu přidá do rozpočtu, co by si tam nebyl přál míti; ale aby zemský výbor proti němu a bez jeho svolení nějaké výtky činil, to se pan Dr. Bachmann mýlí. Nevím, jak je to se správou archivu zemského. Pokud jsem to zběžně prohlédl a pokud jsem to měl v ruce, vydává se archiv zemský, t. j. zprávy tištěné pro sněm od té doby, co existuje ať německofeudální nebo českofeudální většina.

Letos povídá p. Dr. Nováček, že by bylo lépe podati vědecké pojednání na místo suchých zpráv. Jestli se to učinilo nevím, ale o nějakém nákladu nebo dotaci, nevím. A to jest také chyba, které se zemský výbor dopustil. (Veselost!)

Pan dvorní rada Dr. Bachmann si velmi stěžoval na zemský výbor, zejména v oboru školském, a uvedl za důvod, že správa zemská nespravedlivě potlačuje Němce, událost v Prachaticích a soukromou školu ve Věžovité Pláni.

Slavný sněme! O soukromé škole ve Věžovité Pláni, kterou vystavěli Baráčníci celého Českého království na svůj náklad, zemský výbor nic neví a v rozpočtu není. My jsme ji nestavěli ani neotvírali, za to nejsme zodpovědni. O tom, že do Prachatic Pražská obec uchystala, respektive dala na vychování 20 až 30 sirotků, také zemský výbor ničeho neví. Jestli tito sirotci se dali do Prachatic specielně k tomu účelu, aby tam byla třetí třída na obecné škole povolena, páriové, to jest čistě vzor, který si vzala Pražská obec od p. Dra Titty, předsedy německé Národní Rady. Ten, aby mohl otevříti 4. třídu německé školy v Třebenicích naverboval sirotků, nevím jestli z Rajchu nebo království Českého, a školní úřady rozhodly ve prospěch německých sirotků byli-li německými, nevím - že musí býti přijati do školy místní, poněvadž tam bydlí a podle mého náhledu odpovídá to úplně předpisům zákona. Děti za to nemohou, kam je kdo dá, ony mají právo na školu v místě, kde se nalézají.

Nyní se do Prachatic měly přijmouti děti do české školy s tím toliko rozdílem, že v Třebenicích se to stalo hned, kdežto v Prachaticích musilo se to teprve na místních školních orgánech vynutiti. (Poslanec Kratochvíl volá: »Velkou vinu má místodržitel !« Posl. Anýž: »Zavolal si vrchního ředitele chudinského a vyzval ho, aby ty děti odtamtud vzal!«)

Ale říkám jen: jestliže jsme se něčemu naučili v těchto školských otázkách, zejména v otázce minoritních škol, naučili jsme se tomu jenom od Vás.

Vyčítáte nám velmi často, že jsme jen do Češtiny přeložení Němci Pánové, jakým způsobem se zřizovaly německé školy minoritní dříve, (Posl. Kratochvíl: Na Žižkově telegraficky!) na přiklad na Žižkově a na Vinohradech? Když se zřizovaly na Vinohradech školy německé, spočítaly se všechny děti, které chodily do školy do Prahy, když pak se zřizovalo německé gymnasium na české gymnasium musila dáti obec budovu, německé zřídil stát vlastním nákladem - spočítaly se děti chodící do pražských gymnasií, ale nikdo proti onomu gymnasiu ničeho nenamítal, když již tam byly. Ovšem pan prof. dr. Bachmann ve své řeči nejdříve líčil, že není země Česká tak bohatá, máme bohatší a chudší kraje. Ale proč není u nás jako v sousedních zemích takový celkový blahobyt? Čekal jsem na tuto otázku odpověď, ale pan prof. dr. Bachmann zodpověděl ji zase otázkou: »Haben wir je das tschechische geschlossene Sprachgebiet geleugnet? Haben wir je Einbrüche in das tschechische Gebiet gemacht?«

Myslím, že nepřeháním, ale historie této země - a o té měl by pan prof. dr. Bachmann věděti, (Veselost) - zejména počínaje od bitvy na Bílé Hoře, od velké persekuce národa a po té době ví o takových národních vpádech do českých krajin daleko více. To nebyly ale vpády nějaké tělocvičné jednoty nebo nějakého zpěváckého spolku (Veselost), to byly vpády celých vojsk, za kterými táhl lid, který se tu usadil a poněmčil tak celé krajiny od Ústí dolů počínaje. (Posl. dr. Schreiner: »Das ist aber doch zu dumm!« Hlasy: Ale přece pravda !) Pan dr. Schreiner má vždy ten zvyk, řekne-li někdo pravdu, říci, že to jest hloupé. Musím prohlásiti, že si to nedám líbiti. Tak chytrý jako pan dr. Schreiner jsem já také, ale tak nezdvořilý nikoliv. (Výborně! Potlesk!)

Pan dr. Schreiner bude se musiti teprve učiti způsobům, aby nabyl domovského práva v dobré společnosti. To není nic hloupého, to jest historické faktum, ale mohl bych nazvati hloupým to, takové otázky klásti. Ptáte-li se nás tedy po těch vpádech, mohl by pan dr. Schreiner o nich věděti. Já bych mu citoval celou řadu obcí, kde jest většina obyvatelstva českého, a kde on byl čestným občanem jmenován jen za tím účelem, aby obec byla poněmčena a kam dělal vpády každých čtrnáct dní. Nechci však drážditi a vnášeti sem politický boj. Chtěl jsem jen ukázati, co vše má se zemskou správou co dělati, chtěl jsem jen ukázati, proč najednou ze všeho toho má se vyvozovati, že tato zemská správa jest špatná, že nemohou k ní míti němečtí poslanci důvěru atd.

Ale také tři jmenované dráhy a dráha rakovnicko-bečovská stavěly se pro Němce. Nu, to je delší dráha. Aby se při té příležitosti udělalo také Čechům něco k vůli, vystavěla se dráha Rakovnicko-Mladotická, která jest kratší. (Veselost. ) Je to tedy úplně spravedlivé. Ale nebylo ji snad zapotřebí právě tak jako té Bečovské.

Nyní však vystavěla vláda pro své potřeby dráhu Rakovnicko-Lounskou. A to je třetí paralelní dráha, která činí obě tyto lokální dráhy zcela zbytečnými a spojuje širší, veřejný svět. Můžete potom, pánové, činiti výtky, že proti vůli zemského výboru železniční komise odhlasovala ve prospěch interesovaných poslanců dráhu mladotickou a rakovnicko-bečovskou, tedy jednu tak zv. českou a jednu tak zv. německou?

Neuznávám ovšem dráhy české a německé, ale to je už náš domácí vynález český, že máme již i dobytek český a německý, že máme s odpuštěním i české a německé býky a jejich dozorce. (Veselost. ) To ovšem není v celém světě, to je jen u nás. Za to je zemská správa činěna zodpovědnou.

Co se týká další otázky, proč neuznáváme německého uzavřeného území, když je Němci uznávají, odpovídám: Myslíte-li si pod německým uzavřeným územím kraje německým obyvatelstvem obývané, tedy myslíte-li si pod tím, že v Čechách jsou okresy, které jsou obývány pouze anebo z ohromné většiny Němci a myslíte-li si, že to je tak zvané uzavřené území německé, my to uznáváme, jenže je tak nenazýváme, poněvadž jím není.

Myslíte-li si ale pod tím, že toto území má zůstati pro český jazyk uzavřeno, tu se vás ptám, kdy pak jste uznali vy nějaké uzavřené území české?

Vždyť v tom českém území má němčina nejen svoje právo rovné, ale i nadpráví, neboť ona jest vnitřní úřadní řečí, kde tedy uznáváte uzavřené české území v Čechách?

Když na Žižkově napsali na obecní budovu jen česky: C. k. okresní soud, byla z toho hned interpellace zde na sněmu nebo snad někde jinde. A když na Vinohradech p. Dr. Maly si musil kupovati doutník v trafice, na které bylo pouze: »C. k. tabák« a ne také: »K. k. Tabak«, již dělal hned interpellaci a bylo hned náramně zle. (Veselost. ) Jak tedy uznáváte české uzavřené území ?

Pánové, nedělejme z těch velkých otázek národních a principielních směšnosti. My Češi i vy Němci jsme si dobře vědomi, že zápas, který vedeme o politické a národní otázky, není zápasem o nějaké malichernosti. Chceme-li prospěšně řešiti tyto otázky, musíme se postaviti na vyšší stanovisko. To stanovisko nemůže býti jiné, než že se musí najíti ona formule, která by byla - ne snad spravedlivá, poněvadž se vždycky říká. co vyhovuje vám, nevyhovuje nám - ale taková formule, která by obě strany aspoň uspokojila.

Ta formule by se již našla, avšak potom, pánové, nesmí se přicházeti s podobnými malichernými výtkami při rozpočtovém provisoriu, kde referent je příslušníkem německé národnosti a kde zemský výbor žádá jen, aby byl zmocněn, aby zaplatil, co zaplatiti musí, a kdy zemský výbor, kdyby byl chtěl, ani nemusil žádati, aby sněm byl svolán a mohl si pomoci bez schválení sl. sněmu, jak to udělal každý rok, aby byla schválena 55% přirážka pouhou císařskou sankcí. Ale pak nemá se přicházeti s takovými řečmi: »My k zemskému výboru a k zemské správě nemáme důvěry, protože dělá to a to. A na konec to odnesou zemští úředníci. Dnes pan Dr. Bachmann řekl, že to není zapotřebí, aby zemští úředníci znali oba zemské jazyky. Kdyby to byl řekl na jaře, nic bych byl neřekl, ale od té doby. co německý Nationalrat odporučuje, aby se intelligenti němečtí učili oběma jazykům, jest to prohřešení proti zásadám a rozkazům německého Nationalratu. (Veselost. )

Myslím, že ho musí Nationalrat vyloučiti ze svého středu. Kdyby zemský úředník neměl znáti oba jazyky, bylo by to opravdu smutné. Co jest při tom příhanlivého a nespravedlivého ? Velectění pánové, ohlédněme se poněkud zpátky! Vidíte, že intelligence česká byla od jakživa nucena učiti se německy; dříve tím, že měla německé školy, pak, to rozumí se samo sebou, nemohla se jinak vzdělávati, než když byla na německých školách. I nyní jest nucena a vy nebudete se přimlouvati, aby do státní správy byli přijímáni úředníci jazyka německého neznalí. Proč to pokládati za příhanu? V celém vzdělaném světě, kde jest jen nějaká správa možna, přece otázka jazykové znalosti řídí se, byť by i nebylo psaného práva, podle potřeb zemských. Jsme-li dohromady obyvateli téže země jako historického celku, pak jest to s prospěchem pro intelligenci obou národů, když zná oba jazyky, a buďte rádi. že zemský výbor a zemský sněm ne usnesením česko-feudální většiny, nýbrž usnesením většiny ústavověrné zavedl do instrukce zemské, že úředníci zemští musí znáti oba jazyky zemské. A to Vašim předchůdcům v tomto sněmu, kteří zde vládli jako většina, bylo příjemno; již tenkrát dobře věděli, že aspoň úředníci zemští musí znáti oba jazyky. A dnes máme k vůli tomu, aby nemusili znát oba jazyky, dělati práci podle sekcí při zemském výboru?

Pan dvorní rada dr. Bachmann ví, že k tomu nesvolíme, proč o tom tak dlouho mluviti? Pánové, když již se to má díti, proč pak nezačneme jinde, kde jest to možno. Jsem přesvědčen, že kdybychom dnes na říšské radě podali návrh na změnu zákona o nejvyšším soudním dvoru ve Vídni, aby to ustanovení, že tam pravidlem jazyk německý jest jazykem jednacím, bylo změněno - narazili bychom na odpor.

Věc by přece nedělala žádných obtíží.

U nejvyššího soudu existuje český senát, jehož členové jsou všichni mocni, ať Češi nebo Němci, obou jazyků a musí český senát z příslušníků českých býti složen.

Takovýto návrh kdybychom udělali já bych viděl rád naše pány kollegy z království Českého, zdali budou pro ten návrh hlasovati, když jest tam český senát, aby při českém senátě mohlo se při něm česky jednati, když jest to tak důležito, aby každý ve svém jazyku jednal.

S tím rozdělením zemského výboru jest to tak jako s ostatním rozdělením. V celé naší veřejné správě posud rozdělení podle národností nemáme. Rozdělení podle národnosti stalo se sice v zemědělské radě a tam myslím toto rozdělení konečně jest, abych tak řekl, lidové povahy, ale rozdělení ve školních úřadech není žádná národní autonomie.

Při zemědělství to není, to nedělá obtíží jestli těch subvencí se rozdá více nebo méně, státu do toho nic není, ale co se týká školství máme tam národní autonomii? Já se táži - bude teď po mně kollega Peschka mluviti - jestli pokládá německou sekci zemské školní rady za obraz a vzor národní autonomie, jestli myslí, že orgán, který sice úřaduje německy, jakožto většina ale jest složena ze státních úředníků státem neb vládou jmenovaných, představoval by národní autonomii?

Kdyby se jednalo opravdu a upřímně o řešení otázek správních ve smyslu národní autonomie, možno, že pak by se nalezli mezi námi spojky a možné cesty, ale musela by to býti opravdu národní autonomie.

Ale národní autonomii, která by byla jen v nejnižších sborech, která by vymanila Němce z vlivu Čechů, ale která by ponechala Čechy ve vlivu centralisující německé moci ve Vídni, takové národní autonomii nerozumím.

S takovou národní autonomii, chcete-li Vy býti národně samostatně spravováni, museli bychom jíti do nejzazších konsekvenci, až na ministrpresidenta nahoru. Jen tak by byla národní autonomie, všechno ostatní s tou národní autonomii je švindl, není to správně míněno, to jest heslo, které bylo hozeno. Jestli k tomu dojde neb ne, nevím, ale mluví-li se o interesu státu a jeho celistvosti, vím, že kdyby celý stát měl býti rozdělen na základě principu národní autonomie, aby národové byli samosprávnými na všechny strany, že by to byl konec státu, poněvadž pragmatická sankce platí pro království České a země, stojící pod dynastu Habsburskou a nikoli pro národní partikle, které by byly samostatně spravovány. Nevím, kam bychom my připadli, dlouho bychom nezůstali v Rakousku, ne vlastní vůlí, ale jako zralé ovoce, které by padlo tam, kde by byla největší náklonnost.

Poněvadž vím, že žádná rakouská správa státní neprovede opravdovou národní autonomii v této říši a poněvadž, když mluví se o národní autonomii, mluví se o ní pouze tam, kde jsou Němci v menšině, ale nemluví se o ní tam, kde jsou ve většině, byli bychom my zkráceni a Vy byste měli všecky výhody.

Najděte cestu, abychom měli stejné výhody s Vámi, pak bude to ovšem něco zcela jiného.

Nerad jsem polemisoval s panem dvorním radou Bachmannem, ale měl jsem za svou povinnost jako přísedící zemského výboru říci, že ty útoky na zemskou správu, které se tu pokaždé opakují a které by se zdály pro veřejnost oprávněnými, jsou naprosto neoprávněné. Pan dvorní rada Bachmann také pana nejvyššího maršálka jako předsedu zemského výboru nepochválil. Neřekl sice, co udělal, ale nevím, nač vlastně činil narážky, když říkal, že podle zemského zřízení úkolem šlechty bylo, aby všude vyrovnávala a aby byla nad stranami. Jak tohle může ve 20. století člověk národního vědomí říci, to nechápu. Ať podle Schmerlinga úkol šlechty byl jakýkoliv, mám za to, že ten úkol, který Schmerling šlechtě dal, jest již tempi passati.

Šlechta může míti posici v národě, je-li stejně národní jako národ sám. Není třeba, abych šel do daleké doby. Když zde na tomto sněmu byla ústavověrná většina, když na místě nejvyššího maršálka seděl kavalír, který neuměl česky, který nedovedl vše tak hlbitě a správně říci česky i německy jako by se nechumelilo, tehdy žádný neřekl: Takhle plní vyrovnávací úkol šlechty v Čechách tento nejvyšší maršálek, který tehdy tam zasedal. On za to nemohl, že neuměl česky, za to mohl ministr, který ho učinil nejvyšším maršálkem.

Všechna úcta před panem knížetem Auerspergem, ale vyčítati, že dnes se někdo hlásí k českému národu, protože je šlechtic, to jest tak zastaralé a to jest u historika, který se obírá starými pergameny, přece trochu divné.

Velectění pánové! Skončím tím, abych opakoval: věřte mně, že nic toužebněji si nepřeji, než aby sněmu bylo popřáno, aby mohl ještě vykonati positivní kus práce. A kdyby snad nebyla ta nedůvěra mezi námi tak velká a kdyby národní třenice a boje, které se mezi námi vedou, nevzbuzovaly napřed nedůvěru před každým slovem, myslím, že by takový krok, ku kterému jest doba vhodná, doba vhodnější nežli kdy jindy zejména při sdemokratisování vídeňské rady říšské, že by takový krok, kdyby oba národové sedli dohromady a vypracovali zemskou ústavu, která by odpovídala době moderní a která by odpovídala duchu spravedlnosti, která by odpovídala náležitému významu tohoto království, zajisté vykonal dílo, které by vedlo k cíli; nesáhneme-li konečně k zpracování takovéhoto díla, budou se opakovati tyto úkazy stále a stále. Jednou my přijdeme s návrhem, a Vy nám jej zamítnete, podruhé Vy přijdete s návrhem a my jej zamítneme.

Kolo se bude stále točiti a činnost tohoto sněmu zůstane neplodnou, a následkem toho nemůže býti nic jiného, než že obyvatelstvo tohoto království bez rozdílu národností se nám všem poděkuje a řekne, že za takové zástupce národa uctivě děkuje a bude se dovolávati toho, aby se zde stala změna a aby sem byli posláni lidé stojící na moderní výši, kteří povahu doby pochopili a ducha jejího znají a naleznou pochopení, aby podle toho naše zemské zřízení upravili.

Kéž se to stane za té doby, kdy národní myšlenka bude ještě rozhodovati, poněvadž jen takto může býti blaho obou národů zabezpečeno.

(Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje).

Oberstlandmarschall: Die Zeit ist soweit vorgeschritten, und es ist noch eine so große Anzahl von Rednern vorgemerkt, daß ich jetzt zum Schlusse der Sitzung schreiten werde und die Fortsetzung der Debatte für die nächste Sitzung ansetze.

Čas pokročil již tak značně, že přikročím nyní k ukončení sezení a povede se započaté rokování dále v příštím sezení.

Der Herr Abg. Erdmann Spies und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Pan posl. Spies a soudruzi mně podali návrh.

Ich bringe diesen Antrag zur Verlesung.

Landtagsaktuar Dr. Hoetzel (liest): Antrag des Abg. Erdmann Spies und Gen. um Gewährung einer Unterstützung für den verunglückten Johann Rekord aus Chodau aus Anlaß einer im Jahre 1900 stattgefunden en Erdrutschung:

Hoher Landtag! Durch eine im Jahre 1900 stattgefunde Erdrutschung wurde dem Wirtschaftsbesitzer Johann Reibold in Chodau das Wohnhaus und das Wirtschaftsgebäude so demoliert, daß dieselben teilweise einstürzten und aus Sicherheitsgründen abgetragen und geräumt werden mußten.

Da nun Johann Reibold von niemandem eine Unterstützung erhielt, geriet er in Schulden, seine Wirtschaft ging zurück, und er ist jetzt dem bittersten Elend preisgegeben. Aus Grund dessen stellen die Gefertigten den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen, daß dem Johann Reibold in Chobau aus Anlaß dieser Elementarkatastrophe eine Unterstützung aus Staats- und Landesmitteln im Betrage von 4000 Kronen gewährt wird.

In formaler Besiehung wird beantragt, diesen Antrag ohne erste Lesung der Budgetkommission zuzuweisen.

Erdmann Spies u. Genossen.

Oberstlandmarschall: Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen, Behandlung unterziehen.

Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.

Pan posl. Jirousek a soudruzi podali mně návrh. Žádám, aby byl přečten.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte): Návrh posl. Josefa Jirouska a soudr. jménem 880 živnostenských společenstev, pokud se týče gremií.