se stejnou benevolencí, ochotou a obětavostí má se přicházeti vstříc velkému, obrovskému stavu živnostenskému. Neboť není to jen ve prospěchu tohoto stavu samotného, vždyť, činíme-li něco ve prospěch stavu živnostenského, činíme to také pro stavu jiné. Stav živnostenský jest z valné části útočištěm jak stavu dělnického, v němžto synové těchto stavů nalézají svou existenci, svou obživu, svou budoucnost.

Velevážení pánové, učiníte-li něco, co slouží tomuto stavu, tím zcela přirozeně učiníte něco i v zájmu stavu rolnického a dělnického, jehožto synové do tohoto stavu vstupují.

Velevážení pánové! I druhá otázka nesmí býti puštěna se zřetele, která také v tomto slavném sněmu a zejména v komisi živnostenské byla projednána, a mne, jakožto referenta, který jsem měl čest referovati o této věci v komisi živnostenské, naplnilo velkým potěšením, že zejména v otázce pojišťování živnostníctva shodli se zástupcové čeští i němečtí. A mohu říci, že nejen žurnalistika česká, která tak činí z nejbližších pohnutek přátelství a příslušností národní, ale i žurnalistika německá v této věci promluvila takovým způsobem, že bylo viděti, že v otázkách sociálních a hospodářských, bude-li tento sněm častěji svoláván, zástupcové obou národů této země docela dobře mohou pracovati a jíti ku předu a ve vzájemné podpoře a porozumění dojíti k výsledkům, jaké v této věci očekáváme.

V otázce pojišťovací zástupcové obou národů docela dobře se shodli, ačkoliv tato otázka jest obrovská a dosti obtížná, zejména po stránce finanční Nicméně při dobré vůli a při společném účastenství veškerých rozhodujících činitelů otázka otázka tato dala by se rozřešiti tak, jak toho dané poměry dovolují.

Při této příležitosti, dovoltež mi, velectění pánové, abych také ještě poukázal na to, že otázka úvěrní na příklad zasluhuje  toho nutně, aby s tohoto místa byla řešena Impuls a, abych tak řekl. tu mízu pro rozkvět úvěrnictví na příklad zemského, shledáváte přece v cele řadě protokolů, jež můžete si přečísti a prohlédnouti, na základě jakých návrhů zde činěných právě otázka úvěru rolnického se rozvinula. Zde musí býti dána pomocná ruka, zde musí býti dány podmínky rozvoje takovéto instituce, ale pro stav řemeslnický v tomto ohledu nebylo, vážení pánové, učiněno přece jenom to, co se za daných neutěšených poměrů státi mohlo.

Vážení pánové! Byl zde zřízen sice úvěrní fond císaře Františka Josefa - ale, vážení pánové, odpusťte mi, že při této příležitosti o tomto fondu jenom několika slovy se zmíním. Při prvním složení tohoto kuratoria řemeslníctvo ozvalo se proti tomu. Ačkoli byly neutěšené poměry, nicméně řemeslníctvo organisovalo se hospodářsky, aby jako každý jiný element v našem hospodářském životě své požadavky po lepší prosperaci své práce dosáhlo. Tato organisace živnostenská zcela přirozeně domáhala se toho, aby měla možnost všude tam zasahovati a pracovati k tomu, by v takovémto ústavě ve prospěch řemeslníctva něco se učinilo, který byl ku prospěchu řemeslníctva založen.

Proto, vážení pánové, první složení kuratoria úvěrního fondu císaře Františka Josefa nemile dotklo se nás a vzbudilo svého času velkou bouři, protože nebylo učiněno náležité opatření pro zástupce ze stavu řemeslného se strany české, a jak byli v tomto kuratoriu povoláni zástupci řemeslníctva se strany německé!

Vážení pánové, a vidíte výsledek ten jest, že ačkoli jest to veliký ústav, se kterým se žádná zemská správa nemůže honositi, přece jenom způsobem intensivním nepracuje a že zde schází přece mnoho toho, co by praktičtí zástupci řemeslníctva v tomto kuratoriu, ve správě tohoto fondu mohli uplatniti ku snadnějšímu, lepšímu a důkladnějšímu využitkování tohoto fondu.

Poukazují zde zejména na styky, které se pronášejí se všech stran stran úvěrných družstev, jak řemeslných tak živnostenských, a na těžkopádnost tohoto úvěrního ústavu, na zvláštní někdy, abych tak řekl, i odmítavé stanovisko, která věc často stěžuje, snad z neznalosti anebo není snad informací po ruce, nicméně přece jenom není fond ten daleko tak intensivní, jak řemeslníctvo by si přálo, a zbývá mnoho, aby tak pracoval. A tu dovolte mi dotknouti se zprávy, která nám byla včerejšího dne rozdána.

Která u nás v řemeslníctvu vzbudila velmi zlou krev. Zástupci tohoto stavu nebylo možno po celý rok o této věci na patřičném místě promluviti, a proto budiž mi odpuštěno, když se dotknu něčeho, co není právě nejhezčí, totiž jestliže u fondu tohoto žádají půjčky a zálohy živnostenstva společenská, že tu dělají se často, jak jsem pravil, z nedostatečnosti informace dosti velké obtíže.

Velectění pánové! Fond ten byl založen pro podporu živnostníků. Odpusťte, my, živnostníci a řemeslníci, pohlížíme na to tak, že řemeslník, který osvědčuje skutečnou schopnost řemeslo vésti průběhem doby, nemaje dostatečných prostředků, aby zvelebil svoji živnost, zasluhuje podpory. Pro takové osvědčené pracovníky neb pracovníky ve svém oboru jest zřízen fond, aby se oň opřeli a rozkvět svého řemesla jeho prostřednictvím přivedli k platnosti. Zde přicházíme, velectění pánové, na věc, která vzbudila zejména v Praze a v předměstích mnoho zlé krve.

Týká se to družstva vzorného knihařství v Praze a družstva uzenářů v Nuslích.

Mně samému při osobní intervenci této záležitosti často se dává na vědomí, že jest ohromná škoda, má-li správa fondu přijíti o jeden neb dva tisíce u sestárlých aneb již dávno několik roků v proudu se nacházejících řemeslných živností. Ale zde beze všeho dělníci utvořili sobě toto družstvo, někteří na oko - aspoň jak se to ví a jak je to ve zprávě dotknuto jen vzhledem k veliké půjčce, kterou jim slíbil úvěrní fond, jen proto se udělali pro sebe, vzali si živnostenský list - ovšem jen někteří. Toto družstvo jako vzorné knihařství bylo jen konkurencí stávajících řemeslníků, a výsledek byl ten, že nejsouce dosti kvalifikováni a nemajíce odborné znalosti živnostenské a nejsouce zkušenými živnostníky, kteří prodělali trpkosti řemeslnického života, musili přijíti v úpadek, a uvedený fond, jak je zde naznačeno, přichází o velké tisíce. Rovněž tak je to s družstvem uzenářů v Nuslích.

Netlumočím zde v tomto případě pouze své osobní mínění, nýbrž mínění veškerých společenstev a řemeslníků. Říká se, ti pánové neznají, jak se to manipuluje mezi družstvy. Jest zvláštní ta ochota, která zde byla a se kterou byly poskytnuty ty tisíce, ale na jiné účely neb na podporu stávajících společenstev a družstev ta ochota bývá velice skrovná.

Dovolte mně, abych - není to výtka - pronesl přání, aby tento fond pro řemeslníctvo pracoval ruku v ruce se řemeslníctvem. To se nedá popříti, že každá instituce, která jest zřízena pro ten neb onen stav, jest-li stojí více méně vedle něho, nemůže u stavu, který této podpory nebo tohoto osvěžení potřebuje, nemajíc tam přímého vlivu, vystihnouti všechny tajné záhyby potřeb a zvláště vývoje toho neb onoho stavu.

Vzhledem k tomu, že tato dvoje družstva dělnická a neřemeslnícká skrachovala, vidíme na druhé straně, že zpráva nám zde praví, že nynější úvěrní družstva, která se v posledních 3-4 letech při společenstvech utvořila, nejsou schopna života a předpovídá se jim zánik.                            

Praví se zde, že jsou příliš skrovné výsledky a že obor jejich činnosti jeví se ve velmi skrovných mezích.

Tato slova zde na stránce 14. této zprávy mne jakožto zástupce živnostníctva překvapila a mohu říci zabolela.

Vážení pánové, jestliže takto pohlížíme na úvěrnictví, pak ovšem otázka úvěrní zejména ve stavu živnostenském se nerozřeší.

Úvěrní otázka při stavu rolnickém stojí zcela na jiném podkladě, poněvadž rolník má svou hroudu, své pole, svou nemovitost. Toho ovšem u řemeslníka není. Zde rozhoduje jeho osobní zdatnost, důvěra, přičinlivost a minulost.

Potřebuje-li živnostník, mající všechny tyto vlastnosti: zdatnost, obratnost, bezúhonnost atd., větší obnos si vypůjčiti, máme k tomu dnes své záložny, které takovému občanu, který několik set potřebuje, jsou zde k disposici.

Vážení pánové, my se musíme snažiti popularisovati úvěr také směrem dolů, zde máme obrovskou řadu živnostníků malých, kteří nemají příležitosti ihned někde si vypůjčiti skrovnější obnos dojme tomu 20 až 40 korun.

Pro ten drobný živnostenský lid jsou právě zřízeny ony drobné, malé záložny, které mají býti organisovány a vedeny ústavem zemským a zejména těmito stávajícími úvěrními ústavy.

Dle mého soudu a zkušenosti nemají tato úvěrní družstva nikdy se státi velkými záložnami, nýbrž vždy mají zůstávati v malých, omezených rozměrech, poněvadž slouží malému člověku a malému úvěru. 0 velký úvěr jest již jinde postaráno.

To mne bolí, jestliže takto pohlíží se na ústavy maličké, že zde není vždycky ochota je vésti, organisovati, vzbuzovati do života, podporovati, dáti návod ku vedení knih, slovem jejich prosperaci podporovati.

To jest chyba, že v tom směru úvěrní fond nesmí ve prospěch malého živnostníctva pracovati.

Mám za to, že jest zde nejlepší vůle a přál bych si, aby v příští zprávě o činnosti fondové, těmto malým ústavům úvěrním a jednotlivými tajemníky a starosty vedeným věnovala se největší péče.

Proč? Poněvadž z nich mají užitek právě ti, kteří dnes úvěru nikde nenalézají.

Dovolím si k illustraci upozorniti na malou záložnu při společenstvu smíšených živností v Karlině. Tato záložna půjčuje obnosy 5, 10, 15, 20 zl. a jen do 50 zlatých.

Takový živnostník, - uvádím k vůli illustraci - který v uplynulých vánočních svátcích zakoupil sobě za 30-50 zl. ryb ku prodeji - on si ty peníze musí vypůjčit - šel k nějakému peněžníku a musí dát 10 K úroků. Dnes malý živnostník jde do malé záložny a vypůjčí si na 5 proc. běžných úroků ročních, což jest nepatrná částka, a jest mu pomoženo tím, že se nepřipouští, aby se takovým způsobem okrádal. V tom směru bych prosil, aby správa tohoto fondu brala zřetel. Mám za to, že zejména činitelové, kteří dnes věnují pozornost úvěrové otázce, se přičiní, aby uskutečnil se projekt, který se v posledním čase uznává za nevyhnutelný ku rozřešení úvěrové otázky živnostenské, totiž, aby se patřičným a řádným způsobem reorganisovala působnost tohoto fondu, aby byl dán impuls k zřízení malého peněžnictví jednotlivých - zejména živnostenských - společenstev, aby se tato otázka spopularisovala, aby ten malý živnostník z toho také mohl těžiti.

Nechci v té věci činiti konkrétních návrhů, ježto mám za to, že otázka ta se v budoucnosti rozřeší, a přál bych si, aby průběhem našeho nastávajícího zasedám pokročila, aby zemské zřízení, sněm tohoto království a správa zemská podaly důkaz, že mají daleko lepší porozumění a vůli pracovati k užitku a rozvoji malého lidu, než to shledáváme na správě říšské.

Velectění pánové, nedá se popříti, že otázka živnostenská v posledních letech vzbuzuje jakousi pozornost i širších kruhů vládních, a my víme, že posledních deset let při státním rozpočtu jistá částka se věnuje, která v rozpočtu na budoucí rok obnáší 575. 000 K.

Vážení pánové, měl jsem příležitost při debatě příslušného ministerstva obchodu tato přání a žádosti pronésti, že akce ku zvelebení živností pomocí říšké dotace se strany naší zejména zasluhuje nejbedlivější pozornosti a interesu.

My, vážení pánové, po stránce politické i národní snažíme se o decentralisaci, o zvelebení samosprávy, aby autonomní pojmy zakotvily se co možná v našem obyvatelstvu veškerých stavů, ale po stránce živnostenské a hospodářské na to zapomínáme, tak že připouštíme, aby s tím centralistickým způsobem pomocí říšských peněz, do Vídně scentralisovaly se, abych tak řekl, ty touhy řemeslníctva, tam se zlákaly, což ovšem nemůžeme nijak schvalovati, a mám za to, že i všechny politické strany české musí se v té věci řádně informovati a proti tomu příslušné kroky činiti.

Dnes z těch 575 tisíc K ani krejcar nepřichází do zemské pokladny ve prospěch nějaké akce živnostenské, nýbrž vydá se ve Vídni, kam se volají řemeslníci, kde se pořádají kursy a kde se udělují podpory, tak že máme dnes společenstva a družstva, která sice zde žádají o podporu ale stejně obracejí se i do Vídně, říkajíce, že ve Vídni dostanou spíše než zde. To jest na uváženou, jestliže se na to pohlíží se stránky politické. Pánové, ta akce, která se zde provedla, ačkoli vždycky jistý nedostatek se projeví, ukázala přece ve svém provedení,

že správa zemská a sněm království Českého ve zřízení těchto institucí a v základních těchto myšlenkách zřízením dvou velkých úvěrových fondů, jak pro zemědělce tak pro živnostníky, má pochopeni a vůli, poněvadž státní správa pro něco podobného neměla pochopení, aby takový fond, jako na př. jest pojišťovací, v život uvedla, a my ještě dlouho počkáme, nežli se státní správa k takovému kroku odhodlá.

Tím, velectění pánové, myslím, není snad něco vykonáno přímo na prospěch toho neb onoho stavu, nýbrž takovýmito institucemi, týkajícími se našich potřeb jak sociálních tak i hospodářských pracuje se ve veškerém lidu, mezi Němci i Čechy, k tomu, aby viděl a poznal cenu samosprávy, aby se přesvědčil, co všechno jest možno doma za vlastní peníze zříditi. Bohda pozná tím snad všechno obyvatelstvo tohoto království, že my na své potřeby vyděláme si vždy tolik, abychom si tyto své potřeby mohli obstarati sami.

Pánové, to jest smutná pravda, že za ty velké peníze a za tu práci, kterou v tomto směru obyvatelstvo vyvíjí, nemáme náhrady, poněvadž to spotřebují činitelové, elementy a národové jiní.

Jestliže tedy, velevážení pánové, pracujeme k tomu, aby sněm království Českého působil v oboru sociálním i hospodářském, pracujeme tím zároveň i na poli politickém, neboť tím pracujeme ke zvýšeni jeho významu vzhledem k veškerým potřebám tohoto království a k potřebám jeho obyvatelstva. V tomto směru a v této práci zástupcové všech stavů, ať rolnického ať řemeslnického, půjdou rukou v ruce, aby donutili rozhodující činitele, by tomuto sněmu dopřáli dosti času k řádné a důkladné práci.

Velevážení pánové, jestliže mám se zmíniti ještě o něčem, co by tento slavný sněm jako částečnou splátku živnostenskému stavu, jejíž čest mám zastupovati, měl poskytnouti, musím na něco upozorniti.

Našemu živnostenskému stavu, kterému jest živnostenským zákonem dáno, aby se organisoval ve společenstva, ukládají se tím velké povinnosti, neboť specielně těmto živnostenským společenstvům přikazují se začasté právní práce takového rázu a druhu, které prostý řemeslník, třebas by byl věci dosti znalým, vykonati nemůže. Tím se stává, že správy těchto společenstev, chtějíce povinnosti své poctivě vykonati, musí vyhotovení oněch písemných právnických prací, jakož i obstarávání jiných záležitostí svěřovati, rukám odborníků, což ovšem - zadarmo nikdo nic nedělá stojí často velké peníze. Mimo to zůstala tato společenstva ve svých názorech nesjednocena a roztroušena, zaujala často následkem toho k těm neb oněm otázkám rozličná stanoviska, a tu se poznalo, že, chce-li se posloužili stavu živnostenskému, jest zapotřebí jisté organisace práce, kterou nemůže nikdo jiný vykonati nežli některá instituce, která by byla dokonalým výrazem tohoto stavu.

Vážení pánové, ačkoliv jest rozháranost v řemeslníctvu, ačkoliv jest zde dosti nepochopení a netečnosti, přece působením obětavosti řady mužů, kteří se toho podjali, dosáhlo se, že skutečně dnes tato organisace práce živnostenské byla tak daleko přivedena, že řemeslníctvo dnes tuto práci ukládá organisaci Zemské Jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev. Jen tisícerými nejmenšími příspěvky jest umožněno, že dnes jest zřízena ohromná kancelář s celou řadou právních sil, které veškeré právní záležitostí společenstva spravují, které provádějí organisaci společenstev, které také poučují funkcionáře, kteří provádějí přehlídku řádného vedení knih atd., které poučují společenstva, jak mají využitkovati zákona, pokud sahají jejich povinnosti a práva. To vše vyžaduje velikých úředních sil, a tu mám za to, že jest počátkem pochopení zemské správy pro živnostníctvo, tak jako byl svého času začátek učiněn vzhledem ku zemědělcům, že tuto vynikající instituci co možná podporujeme takovým způsobem, aby své povinnosti mohla vykonati.

Vážení pánové! Dodnes vděčí řemeslníctvo za subvenci, které se v tom směru Zemské Jednotě dostává v obnosu 700 K.

Připomínám, že od Moravského sněmu, i když Němci tam měli většinu, dostalo se jí subvence téměř 3000 K, jestli se nemýlým přes 3000 K. My tak daleko nejdeme, ale přece mám za to, že když tato organisace čistě hospodářská vykonává úřední právní práce, které by musila nějaká instituce vykonávati, jest povinností správy zemské míti na to zřetel a tuto činnost, tuto akci také tak finančně podporovati, aby skutečně tato korporace mohla obstáti.

Vzhledem k tomu si, vážení pánové, dovoluji navrhnouti jistou resoluci s ohledem na to, že v rozpočtu běžném není v té věci možno již něco učiniti, jakož i na to, že v budoucím rozpočtu by mohly již přece jen nastati trochu jiné poměry. Resoluce tato zní:

Zemskému výboru se ukládá, aby v příštím rozpočtu zemském zařadil přiměřeně zvýšenou subvenci na účely Zemské Jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev v král. Českém a aby v mezích nynějšího rozpočtu zatímního subvenci, posud Zemské Jednotě řemeslnických a živnostenských společenstev poskytovanou, ve smyslu tohoto návrhu upravil.

Já, vážení pánové, prosím za přijetí této resoluce; neboť mám za to, že při dobré vůli, kterou přece máme ve správě zemské vzhledem ku hospodářským organisacím českého lidu zemský výbor učiní, co učiniti možno a co učiniti žádoucno.

Jestliže, vážení pánové, v tom směru něco pro lid uděláme, pak jej naučíme tuto správu politickou i administrativní tohoto království míti v úctě, a tu mám za to, že záleží na tom veškerá budoucnost našeho národa, když všechen český lid, všechny stavy jeho budou vzhlížeti k zemskému sněmu a zemskému výboru takovým způsobem, že mohou míti v něho důvěru a kotvu pro veškerý kulturní, hospodářský a sociální vývoj. Tím končím. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kratochvíl navrhuje resoluci: Zemskému výboru se ukládá, aby v příštím rozpočtu zemském zařadil přiměřeně zvýšenou subvenci na účely Zemské Jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev v král. Českém a aby v mezích nynějšího rozpočtu zatímního subvenci, posud Zemské Jednotě řemeslnických a živnostenských společenstev poskytovanou ve smyslu tohoto návrhu upravil.

Musím na to upozorniti, že při rozpočtové debatě, která se zakládá na zprávě rozpočtového výboru, pozůstává zvyk, že když se během debaty nějaké zvláštní resoluční návrhy podávají, činí se dotaz, zda-li se dostatečně podporují, a jsou-li dostatečně podporovány, odkazují se komisi rozpočtové. Při rokování dnešním však ke projednání nějaké resoluce podobným způsobem schází podklady, a musím již z této příčiny odmítnouti, by o takové resoluci bylo hlasováno dnešního dne.

Mimo to jest obsah této resoluce takový, že ji musím považovati za návrh samostatný, a ponecháváni proto panu navrhovateli by tento předmět způsobem návrhu samostatného a dle předpisů jednacího řádu uvedl v řízení.

Zum Worte gelangt nunmehr der nächste gegen die Anträge eingetragene Redner der Herr Abg. Dr. Baernreither.

Abg. Dr. Baernreither: Hohes Haus! Auf der Tagesordnung steht ein Budgetprovisorium, mittels welchem der Landesausschuß eine dreimonatliche Indemnität verlangt, ferner die Forterhebung der 55%igen Landesumlage ferner die Bitte um die Genehmigung einer Kreditoperation von 146 Millionen zur Deckung des Defizits für das Jahr 1906 und endlich die Bewilligung einer Kreditoperation im Betrage von 9 Millionen Kronen á conto des zu erwartenden Defizits vom Jahre 1907. Das Defizit für das Jahr 1907 ist im ganzen präliminiert mit 19, 863. 923 Kronen, so daß diese Kreditoperation im Betrage von 9 Mill. Kronen dieses Defizit selbstverständlich noch nicht deckt, sondern daß rund 10 Mill. immer noch in der Lust bleiben. Nun meine Herren, ich möchte ganz kurz erklären, warum wir gegen das Provisorium stimmen. Vor allem möchte ich ein Mißverständnis ausschließen, welches sich möglicherweise einschleichen könnte. Wir sind gewiß überzeugt, daß der Herr Budgetreferent die Angelegenheiten des Landbudgets mit der größten Sorgfalt behandelt, und wir haben heute gesehen, aus Seinen eingehenden Darlegungen, wie sehr er und der Landesausschuß sich bemühen, für den traurigen Stand der Landesfinanzen irgend einen Ausweg zu finden. Unser Stimmen gegen das Budget hat also nur den Sinn, daß wir damit zum Ausdruck bringen wollen, daß es in den Landesfinanzen nicht so weitergehen kann. Ich könnte mich aber aus sehr wenig beschränken wenn ich nicht eine Verpflichtung empfinden würde, hier doch eingehender über die Landesfinanzen zu sprechen und zwar aus dem Grunde, weil der Landesausschuß mir persönlich die Ehre erwiesen hat, bei der Umfrage, die er bezüglich der Sanierung der Landesfinanzen bei verschiedenen Landtagsabgeordneten abgehalten hat, sich auch an mich zu wenden, und es mir aus Mangel an Zeit und wegen anderweitiger Beschäftigung leider unmöglich gewesen ist, dieser Aufforderung nachkommen zu können. Ich fühle mich daher Verpflichtet, dieser Versäumnis, wenn auch nur ganz kurz und übersichtlich wieder gutzumachen dadurch, baß ich über die notwendige Sanierung der Landesfinanzen Ihnen einiges vortrage.

Meine Herren! Ich mochte jedoch eine allgemeine Bemerkung vorausschicken. Jedes Budget gleicht einer sehr komplizierten Maschine. Die Triebkräfte eines Budgets liegen in den Bedürfnissen der Allgemeinheit, liegen in den Aufgaben, die der Staat und das Land zu erfüllen hat, sie liegen in den zahlreichen Wünschen der Bevölkerung, die ja immer lebhafter nach Befriedigung ringen. Aber, meine Herren, keine Maschine ist imstande, sich in einem ruhigen Gange zu erhalten, wenn nicht gewisse Hemmvorrichtungen angebracht sind, und nur finden, das unsere Budgetmaschine dieser Hemmvorrichtungen entbehrt. Groß ist der Eifer das Land in Anspruch zu nehmen, verhältnismäßig gering, ja manchmal gar nicht Vorhanden ist die moralische und politische Kraft auch das Einnahmen-Budget zu haben.

Dem Landtage steht das Recht zu, seine Beschlüsse autonom zu fassen, allen kreditbewilligenden Körperschaften steht aber eine Exekutive gegenüber, eine Exekutive, welche die Pflicht hat, gewisse überquellende Bestrebungen der geldbewilligenden Körperschaften einzuschränken.

Meine Herren! Diese Exekutive, die das im Stande ist, diese Exekutive, die im Notfall nein zu sagen die Kraft und die Befugnis hat, diese fehlt uns, und weil diese Hemmungen fehlen, so gleicht unsere Budgetmaschine eben einer Kraft, welche ohne Einschränkung darauf losbewilligt, das Defizit vergrößert und den Ausweg darin findet, daß sie an den Staat und die Staatsmittel appelliert.

Aber auch in dieser Hinsicht möchte ich die Herren vor gewissen Illusionen warnen. Das Landessäckel auf Kosten des Reichssäckels zu füllen, heißt nichts anderes, als im Reichssäckel ein Loch aufreißen und dieses muß auch wieder ausgefüllt werden, und so kommen Sie immer wieder auf den Steuerträger, dem es alles eins ist, ob er für Landes- oder Reichsmittel aufzukommen hat, da er in allen Fällen zahlen muß. Das Problem bleibt immer dasselbe.

Es ist einfach in der Theorie und schwierig in der Praxis.

Es ist das Problem, die Ausgaben einer Körperschaft, eines Landes, eines Staates, auf ein richtiges Maß zu reduzieren und für diese Ausgaben die richtige Einnahmsquelle zu schaffen.

Dieses Problem ist bei uns besonders kompliziert, denn wir haben eigentlich ein vierfaches Ausgabenbudget.

Wir haben ein Ausgabenbudget für die Monarchie, d. i. ein Ausgabenbudget für gemeinsame Angelegenheiten, ein Ausgabenbudget der diesseitigen Reichshälfte, ein Ausgabenbudget des Landes und schließlich ein Ausgabenbudget der Bezirke und Gemeinden.

Ein ideales Finanzsystem ließe sich ja denken, daß für alle Ausgaben besondere Einnahmen hergestellt werden, die selbstständig sind und sich nicht durchkreuzen bei richtiger Einschätzung der Steuerkräfte und richtiger Beziehung der betreffenden Einnahmsquellen, mit den Aufgaben dieser verschiedener Kreise in Verbindung stehen und abgestuft werden.

Aber, meine Herren, das sind Theorien, und es wäre ein Ideal, das wir nicht erreichen können. Wir müssen auf dem Boden des Historischen bleiben, welches auf dem Boden der Finanzverwaltung eine so große Rotte spielt, da eine Reform schließlich dem Bestehenden sich anschließen und anpassen muß.

Ich habe dies Vorausgeschickt, um den Punkt ganz prägnant bezeichnen zu können, auf den ich glaube die Aufmerksamkeit aller jenen richten zu sollen, welche es mit der Sanierung der Landesfinanzen wirklich ernst meinen. Der Zeitpunkt liegt vor uns, es ist, wie Sie alle wissen, das Ende des Jahres 1909.

Das ist der Zeitpunkt an den alle, welche mit der schwierigen Frage der Finanzordnung im Staate und Lande zu tun haben, anknüpfen müssen. Diesen Zeitpunkt möchte ich als jenen bezeichnen, welcher alle unsere Bemühungen konzentrieren muß, um das zu Stande zu bringen, was einem dauerhaften Eingreifen in den Finanzplänen ähnlich sieht.

Meine Herren! Bis zum Jahre 1909 wird eine sehr Schwierige Ausgabe zu lösen Sein. Sie wissen, daß durch die Gesetzgebung über die direkten Steuern, dieser Termin als jener sich von selbst hinausstellt, in welchem eine doppelte Aufgabe zu lösen sein wird. Erstens wird bis dahin zwischen den einzelnen Kategorien der direkten Steuerträger irgend ein billiger Ausgleich hergestellt werden müssen und zweitens wird bis dahin auch die große und Schwierige Aufgabe der Aufteilung der Steuerquellen zwischen Reich und Land, Land und Gemeinde eine Erledigung finden muffen, bis zum Jahre 1909 werden wir also ein großes Kompromis zustande bringen müssen, dessen Schwierigkeit darin liegt, daß die verschiedenen Interessen der Produktion, Landwirtschaft und Industrie aber auch die verschiedenen Interessen der Länder Österreichs gegenüber den Reichsfinanzen zum Ausdrucke kommen werden, aber nicht nur zum Ausdrucke, sondern auch zur Austragung kommen müssen. Diese Schwierigkeit wird noch dadurch erhöht, daß wir hoffen und Streben müssen, daß die Lösung dieses Kompromisses nicht eine rein fiskalische sei, daß wir endlich dazu kommen müssen, daß das österreichische Budget, was ihm in der Vergangenheit sehr selten, fast nie beschieden war, nach Volkswirtschaftlichen Grundsätzen konstruiert wurde und nicht nach rein fiskalischen Grundsätzen. Dagegen muß man auch anerkennen, daß Wie die Zeitläufte sich jetzt anlassen, ein Umstand vorhanden ist, welches hoffen läßt, daß, wir uns in der nächsten Zeit nicht in so engen finanziellen Grenzen bewegen werden als daß diese Frage unlösbar wäre. Sie begreifen, wenn man ein so schwieriges Kompromis, eine so schwierige Ausgleichung der verschiedenen Interessen Vorzunehmen im Begriffe ist, es einen Unterschied macht, ob die Steuereingänge knapp sind, der Staat sich schwer bewegt oder die Steuereingänge reichlich sind, der Staat daher mehr Bewegungsfreiheit hat. In dieser Hinsicht ist ein Aufschwung zu konstatieren. Ich will Ihnen einige entscheidende Ziffern vorführen, Es befindet sich Österreich, was die Steuereingänge betrifft entschieden in aufsteigender Linie. Ich wähle den Vergleich der Steuereingänge in den ersten sieben Monaten der Jahre 1904, 1905, 1906, weit für das 1906 die Steuereingänge für einen späteren Zeitraum als Ende August nicht veröffentlicht worden sind.

So weist das Jahr 1904 für die ersten 7 Monate als Gesamtsteuereinnahme 636 Millionen Kronen aus, 1905 643 Millionen und 1903 701 Million, also eine Steigerung in diesem Jahre gegen das Vorjahr von 59 Millionen Kronen, so daß den Überschüssen des Jahres 1905, welche 52 Millionen " betragen, jedenfalls gleiche, wenn nicht höhere Überschüsse für das Jahr 1906 entgegenstehen werden.

Meine Herren ! Es läßt sich infolge dessen sehr leicht das Ziel bestimmen und beschreiben, welches wir zu Verfolgen haben und aus den sehr interessanten Ausführungen des Herrn Dr. Eppinger, dem ich aufmerksam zugehört habe, geht deutlich hervor, daß eigentlich unter uns eine communis opinio herrscht, daß mit der Zuschlagswirtschaft endlich einmal ein Ende gemacht werden muß. Wenn er emphatisch sich dagegen verwahrt hat, die Landesumlagen zu erhöhen, so hat er aus dem Herzen aller gesprochen.

Es scheint ausgeschlossen zu sein, daß dieses hohe Haus eine Erhöhung von Landesumlagen bewilligt. Was folgt daraus ? Daraus folgt, daß das Übel bei der Wurzel angefaßt werden muß. Wir müssen unser Bestreben dahin zu richten trachten, diese Zuschlagswirtschaft ganz zu beseitigen oder wenigstens auf ein Minimum zu reduzieren

Das Nächste ist, daß dem Lande Böhmen, welches gewiß vor allen anderen Ländern ein Anrecht daraus hat, der Ertrag gewisser Steuerkategorien zugewiesen wird.

Daneben und davon wohl zu unterscheiden sind Zuweisungen, welche den Landesfinanzen aus dem großen Steuerreservoir noch außerdem als besondere Subventionen zufallen müssen, Subventionen für Angelegenheiten, welche das Land bisher ausschließlich verwaltet hat, die aber ihrer Natur nach eben Staatsangelegenheiten sind.

Und, meine Herren, das gilt vor allem von der Volksbildung; man kann nicht sagen, wenn man die Volksbildung wirklich modern auffaßt, daß die Volksbildung bloß Sache eines Landes ist. Sie ist Sache des Staates, gerade