To když pravím, není věru žádná koncesse nějaké populárnosti. Já mohu sobě říci, že k vůli popularitě ničeho nečiním a že za cenu ztratiti popularitu dovedl bych se postaviti proti tomu, co se mi zdá nevhodným a nesprávným; zejména člověk, který politickou budoucnost má za sebou, jak se praví, na popularitu pohlíží zrakem jiným.

Ale, pánové, my chceme, aby v té věci stal se pokrok. My ovšem dobře víme, že volební reforma na základě všeobecného hlasovacího práva zde ve sněmu i na říšské radě sama o sobě nestačí. Pánové, dnes na příklad slyšíme, že vláda připravuje volební reformu pro říšskou radu. Učinila to způsobem slavným a dala vrstvám volajícím po všeobecném hlasovacím právu slib, z něhož vyzouti se nemůže jinak, nežli demissí.

Ale poněvadž tento slib dala za souhlasu koruny, má tento slib takové váhy, že žádný, kdo jest přítelem všeobecného práva hlasovacího nebude jej žádati od vlády, nýbrž že půjde k tomu místu, které ke slibu dalo svolení.

Ale, pánové, již dnes přemítají všichni kuchaři, kteří toto nové volební právo mají uvařit, o tom, jak by to učinili, aby sice toto všeobecné volební právo se zavedlo, ale aby při tom trvaly všechny staré výsady nebo privileje. (Tak jest!)

Pánové, nic není tak snadného, jak to nejlepší ragout zkazit. Zkazit tímto způsobem se to může spíše, než vybudovat. Ale jednu věc a jednu myšlénku, která má býti důvodem pro tyto nakažlivé věci a která stále se přenáší se strany německé, jednu myšlénku úplně sdílím. Všeobecné volební právo na říškou radu i na sněm nemůže státi samo o sobě, ono musí především poskytnouti náležitou ochranu národním menšinám. Ale tato ochrana národních menšin, která jest tak často vyslovována se strany Němců, když ztrácejí tu a tam svou většinu, tato ochrana národních menšin, která jest jedním z nejdůležitějších programů aktuelní politiky české, tato ochrana národních menšin jest jednou z nejšlechetnějších myšlének, které v mnohojazyčném státě mohou provedeny býti a státi se základem struktury nového veřejného práva.

Zde nalézáme se s Vámi na téže půdě a bereme Vás za slovo. Chcete opravdu ochranu národních menšin bez rozdílu a bez ohledu na to, je-li tato menšina německou nebo českou v říši nebo v zemi nebo obci, chcete tuto ochranu menšin, která by zabezpečovala volný rozvoj každému národu jak v celku tak i v každé části?

Pakli chcete takovou ochranu národních menšin, žádný z nás nebude, který by se s Vámi nespojil a nepracoval pro tuto ochranu, pak bude zapotřebí a bude to důsledkem, jestli parlament bude založen na všeobecném volebním právu, abyste změnili strukturu ústavy. Parlament vyšlý ze všeobecného hlasovacího práva, bude řešiti socialní otázky, musí býti zbaven národních otázek a vůbec toho, co právě řešení otázek hospodářských činí v zárodku nemožným, a musí rozvinouti činnost, jejíž podkladem jest spravedlnost a právo, a nesmí býti takových otázek, které by dělily českého socialistu od německého, takové otázky při řešení velkých otázek musí zmizeti.

Spojte se, aby žádaná ochrana v říši byla uskutečněna, aby se všeobecným hlasovacím právem byl vydán zákon o ochraně národních menšin, aby v rámci takového zákona byly upraveny jazykové poměry a aby na základě práva, spravedlnosti a státních základních zákonů, zároveň i v jiných směrech zákonodárství zemskému byly odkázány věci, které naprosto v této říšské radě nebudou moci býti řešeny.

I tenkráte, když budete míti počet poslanců přiměřený počtu Vašeho obyvatelstva, německý lid a němečtí poslanci budou v tomto parlamentu takovou potencí, která nebude moci býti majorisovana, poněvadž nebude co k majorisování, a která bude, jestli je pravda, že stojí německý národ v popředí civilisačního a kulturního hnuti, jestli jest pravda, že jest tak silný, a takovou hospodářskou mocností, a pak-li znamená v kulturním, hospodářském a finančním ohledu, co o sobě praví - já tomu věřím - tato potence bude vždy hráti prim, a nebude-li jej hrát, na tom nebude vinna majorita ostatních národností, na tom vinen bude německý národ, že zvolil si takové poslance, kteří nestojí na výši jeho úkolu a významu kulturního a civilisačního, jako má dnes jich četný počet.

V této věci ne bez důvodu dovolil jsem si učiniti návrh na změnu zemského zřízení, kterýž návrh nebyl uvítán tak sympaticky a o němž bylo promlouváno, jako by nic neznamenal, ale přece tento návrh znamená mnoho, on znamenal by bílý list, na který každá národnost mohla napsati svá přání; znamená mnoho, poněvadž víme, že by po odstranění některých neshod nejen v otázkách národních, ale i v otázce zemského ústrojí, mohla se státi taková dohoda, která by byla prospěšná oběma národům a která by zabezpečila jim jejich celou budoucnost. Jsem přesvědčen, že přijde doba, kdy i politikové Vaši i státníci vídenští k tomuto projektu takovýmto způsobem, řekl bych empirickým dojdou a zde na sněmu vytvoří se nové zemské zřízení, tak jako jsme si přáli, abychom utvořili novou budovu nového šťastnějšího života a že k této myšlénce se budou musit vrátiti, pakli budou chtít rozřešit českou otázku. Jenom toho se strachuji, abychom se nevraceli k této myšlénce pozdě, abychom se nevraceli v okamžiku, kdy události nás daleko předstihnou.

Nepřeji si, abychom vždy přicházeli s provedením toho, co je dobré a účelné pozdě, pro samé rozpaky, že bychom snad v tom neb onom smyslu byli zkracováni, Ne vždycky kunktátoři dobývají bitvy, jak nynější události válečné nám dokazují, v době naší právě chirurgický řez znamená daleko více, nežli sto receptů všelijakých limonád.

Velectění pánové! Když tak začasto poslouchám své německé kollegy, nevzdávám se naděje, zejména jako jednotliví z nich mluví, že přece bude možno nějaké dohodnutí. Každý z nich zvláště jest velmi roztomilým člověkem, ale jenom ne v slovu. (Hlučný smích. )

To všechno, co pan kollega Pacher zde pravil v předešlé schůzi, s touto věcí nemá co dělati; ale on mluvil takovým způsobem a takovou toninou, že musí každý slušný člověk říci, že on mluvil ze svého stanoviska a projevil své mínění a já mu za to srdečně děkuju. Ale, velectění pánové, proto nepřisuzuji žádný úmysl jiný jeho řeči, než to, co sám uvnitř si myslel.

Ale, velectění pánové, proto přece na vyvrácení jistých poměrů musím se dotknouti několika jeho výkladů, poněvadž s naší otázkou Česko-německou úzce souvisí. On si na to ztěžoval, že německé kasino v Praze je stále předmětem útoků se strany české, že bychom to měli našim lidem říci, aby to nedělali, s tím úplně souhlasím. Ale pánové, když tuto řeč budou čísti v cizině, budou se opravdu domnívati, že toto německé kasino v Praze je předmětem stálých útoků, ale přece kdybychom tak chtěli dle policejních raportů spočítati, kolikrát a kdy se to stalo, kdy bylo tam nějaké okno vy tlučeno anebo voláno hanba, věřte, pánové, že by se to scvrklo na nepatrný počet zjevů, které v každém velkém městě a každému pořádnému člověku se stanou a nemusí to býti Němec. (Veselost. )

Ale, velectění pánové, z toho dedukovati, že by německá menšina v Praze trpěla, to se nesmí říci. Německá menšina v Praze,

-   mohu to říci a myslím, že nikdo tomu nebude odporovati - žije tak volně a svobodně jako v žádném státě není možno volná jest ve svém spolčování, ve svých projevech národních, má své volné spolky, volná divadla, jejich časopisy píšou, pokud se týče nás, až příliš volně, (poslanec Dr. Podlipný: To by se jinde netrpělo!) volné ulice a pokud znám pražskou společnost, pokud znám ty styky jednotlivých příslušníků té které národnosti, pokud ještě jsou bohužel není jich mnoho, v obchodních stycích - že český element tomu německému přichází s takovou roztomilostí vstříc, že k vůli němu zapomíná mluviti česky.

Velectění pánové, pan poslanec Pacher sám řekl, že každý prý má podle Havlíčka

-    nevím, je-li to pravda, ale věřím tomu - když přijde do nějaké společnosti, se akkomodovat.

My jsme to nepřivedli však tak daleko, aby se Němci v Praze akkomodovali za tu dobu české společnosti, my zde v Praze mluvíme s Němci německy. Že by se to někde dělo Čechům - nepravím, že je to zásluha, je to chyba naše národní - o tom velmi pochybuji, a já se té chyby sám dopouštím velmi často, když s nimi mluvím.

Ale tak volný - myslím - život, jako národní menšina německá v Praze vede, nevede v oboru národním a politickém žádná menšina na celém světě (Hlas: Podívejte se do Vídně!), leda snad ta, která má moc v ruce nad většinou. (Hlas: Ani v Americe!) Podívejte se do velkých světových měst, nepotřebujeme chodit do Rakouska, podívejte se do Paříže, do Londýna.

V Paříži je 200. 000 Angličanů, kolonie nejbohatších lidí. Oni tam mají své cerkly, kroužky, ale aby tak volně žili a takovým způsobem vystupovali, aby měli tolik politických a právních nároků, to věru nejde! A my Němcům v tom nebráníme.

Abg. Pacher (ruft): Wir sind doch eine der beiden politischen Nationen im Lande. Wir sind hier zu Hause!

Posl. dr. Herold: Přijdu na to, přijdu. Já, velectění pánové, to schvaluji, přeju, aby měla německá menšina tu volnost, na kterou každý národ má své nepopiratelné nároky, proti tomu nejsem.

Ale pánové, kdy se stane nějaká náhoda taková, kdy se zmocní pražských ulic nějaké rozčilení, které se jeví také v té neb oné formě před německým kasinem, kdy bývá pravidelně to německé kasino tím často nevinným hromosvodem? Když, pánové, na př. učenci a vůdcové německého lidu přiznávají úděl Čechům, aby jim byly rozbity lebky, když profesoři universitní bojují proti jazykovým právům českého národa, po čem jim ničeho není, když na studentských slavnostech německých mluví se o české universitě a české vědě u přítomnosti professorů universitních takovým způsobem, že je to civilisovaného člověka nedůstojno, když, velectění pánové, se roznesou zprávy, že tam neb onde v německém městě česká menšina ne obvyklým způsobem, »landesüblich« způsobem se pronásleduje, když již se trochu mnoho pronásleduje, není divu, že se některé vznětlivé mysli rozčilují.

Pravilo se, že Praha je hlavní město. Já sám reklamuji pro královské hlavní město zcela jinou posici, než pro kterékoli jiné venkovské město. Jen jest zapotřebí, aby v této věci především se strany německé toto královské hlavní město se také uznávalo a pravidla a práva pro toto královské hlavní město po stránce národní byla také šetřena v ostatních královstvích a městech hlavních zemí koruny české, kde obyvatelstvo je také staré ve svém tisíciletém vývoji a je tím obyvatelstvem, které dotyčné město založilo.

Pánové, Opava, hlavní město Slezka jest město v základě české a zeptejte se tam pana starosty, že musil ještě nedávno citovati u správního soudu české dokumenty sepsané na radnici opavské. Toto město, které dostalo statek od českého krále a zbohatlo z něho, jest dnes německé. Pánové, jaké pohostinství tam má česká usedlá menšina, když nesmí tam míti organisační ústavy, jež, pánové, máte v Praze nezkráceně ?

A pánové v Brně? Zeptejte se pana professora Čelakovského, já nejsem historik, nebo i p. professor Bachmann, ač jeho dějiny bývají trochu pochybného rázu, Vám to potvrdí, že Brno bylo od jakživa složeno z více obcí, byla tam obec česká, obec německá a také románská. Pánové, zrovna jako Němci jsou v Brně starousedlým kmenem, zrovna tak i Češi, a pánové, ti tam nesmějí mít universitu?

Abg. Pacher (ruft): Wenn heute hier eine neue deutsche Universität errichtet werden sollte, möchte ich wissen, was Sie dazu sagen würden.

Posl. Dr. Herold (pokračuje): Pánové, prosím, račte si zříditi ještě jednu v Praze a nebudeme proti tomu nic mít. Rád bych viděl pražáka, který není hrd, že jsme jediné město na celém světě, které má 4 vysoké školy a Brno mohlo by se ze svého stanoviska neznámého fabričního města pozvednouti k novému jménu, kdyby mohlo hrdě říci, že má dvě university (Hlas: A dvě techniky!) ve svém středu, pak by bylo známo po celém světě, kdežto dnes za takových poměrů ani »Volkstag« k nějaké dobré pověsti mu nepomůže. (Výborně!)

To je taková zvrácená myšlenka, jak pan poslanec Pacher řekl »nechceme v Praze nic dobývati - protože nemůžeme, ani universita nám k tomu nepomůže«.

Pánové, žádná universita nedobyla národně nějaké město, leč by to město bylo zároveň ve vojenské a státní moci cizího národa. Pánové, universita a universitní professoři - všechna úcta k nim, jsou tu i někteří přítomni - nedobývají národně města, mohou dobývati srdce studentů, povznášeti je a vychovávati ve smyslu národním - v Rakousku to pravidelně nemají dělati - ovšem kromě německých professorů. (Výborně!)

Prahu nedobudete, poněvadž nemáte lid. Bojíte se, že dobudeme Brno, protože vůkolí je české a českým také zůstane ať v Brně je universita čili nic. Je-li Brnu souzeno, že stane se majetkem českého národa a bude mu to souzeno, bude-li se chovati tak hloupě jako dosud, pravděpodobně s takovou mathematickou jistotou, byť i sta a sta Volkstagů tomu bránila.

Je to síla elementární, která spočívá v lidu a nestaví se ani před policajty, ani před dekrety ani před magistrátními nařízeními. Síla lidu, začne-li býti elementární a začne-li vycházeti z plného přesvědčení, když chce obětovati nejen svobodu ale i zdraví a konečně i život, víc zmůže. Pak pánové co bude? Ostatně snad na Moravě, když je tam smír - nechci ho rušiti, - snad to tam nyní půjde a raději o té věci dále nemluvím.

Pan kollega Pacher také řekl, že ty poměry českých menšin jsou jiné, že ty naše české menšiny šly na dobývání. Rozumím tomu. Pan kollega Pacher řekl - nerad bych, abych to špatně nepřeložil - »Erroberungszüge«. S tím dobýváním to je zajímavá historie. Kdybychom měli tak čas a s panem kollegou Pacherem a ještě s dvěma historiky sedli si a na základě starých zápisů národní čaru a charakter každé krajiny v tomto království naznačili barvami jak se vyznačuje nyní, pak bychom o tom dobývání měli jiné ponětí, kdy se začíná nějaké město dobývat?

Musí se dobývat v roce 1905 a nebo se to město mohlo dobývati již v roce 1756.

V  roce 1756 anebo okolo toho roku začali Němci dobývati Litoměřic, dobyli jich úplně.

V   nové době usadili se tam Češi a hlásili se ku svému národu, mají tam české školy a nevím, jestli Litoměřic dobudou, ale oni jich začínají dobývati. Toto dobývání musí býti oběma národům volno, ono není nic jiného nežli fluktuace obyvatelstva, jako vlny mořské, které se nesou jednou tam a jednou sem, konečně vidíme a podle Rauchbergrové statistiky to máme doloženo, že poměry obou národností zůstávají stále a stále nezkrácené a nic nedobudeme ani Vy ani my, takže to dobývání, o kterém se často mluví, nemá žádnou cenu.

Věřte, velectění pánové, že národnostní hranice jest věc vývoje, a my nemáme ničeho proti tomu, když se utvoří na základě přirozeném. Vždyť, pánové, to vidíte, a musí to viděti každý národ, že tisíce našich i Vašich příslušníků v druhé generaci zaváti jsou do jiného národního elementu, své národnosti pozbudou.

Tomuto přirozenému vývoji se nikdo neubrání a na tento přirozený vývoj nemůže míti žádný zákon vliv. V té věci se dovoláváme ochrany národních menšin pro nás i pro Vás v tom, že nechceme, aby tento vývoj národní se děl násilně, aby to splynutí jedné národnosti slabší s druhou národností silnější se dělo způsobem násilným, abych tak řekl veřejně, uměle pomocí škol, pomocí úřadů atd.

My chceme, aby se to stalo, když se to státi musí, dobrovolně, z vlastního rozhodnutí, anebo z hospodářské potřeby toho kterého člověka. (Výborně!)

Assimilace přirozená jest mnohem jistější a bezpečnější, a pánové, snad pro nás jako menší a slabší národ mnohem nebezpečnější nežli assimilace násilná (Výborně!), která nás stále a stále upozorňuje na nebezpečí a která stále a stále vyvolává odpor a která nám stále dodává odvahy a stále nás volá k novému boji. (Výborně!)

Jestli byste to chtěli tak dělati, děláte to špatně a nedělejte to tak, a možná, že přijdete k lepšímu. (Výborně!)

Pánové, už dosti dlouho jsem Vás zdržoval, a dovolil bych si jen několik slov ke konci.

Sněm tohoto království Českého bude dnešním dnem uzavřen, a jak jsem pravil, nikde nejeví se žádný pokrok, žádné rozřešení. Kdo opravdu miluje svou vlast, ten opustí za takovýchto okolností místo tohoto staroslavného sněmu s myslí zasmušilou a neuspokojenou. Již v úterý otevře se zase vídeňský parlament a tam opětně začne nechutný parlamentární život znova. Ale již před branami vídeňského parlamentu musím něco prohlásiti, abych vyvrátil každý omyl, který by v této příčině mohl panovati anebo panoval na pravo i na levo.

Praví se, že vláda ohlásí v prvé schůzi reformu volebního práva, možná, že v některých pozdějších schůzích předlohu této reformy, ať jest jakákoli, podá.

Varoval bych před tím, aby se vláda domnívala, že za širokou plentou této vládní reformy volební může se odstraniti nebo odložiti z denního pořádku otázka česká. Ne, pánové, i při předložení a v zápase s vládou o volební reformu budeme museti stejným způsobem bojovati za naše národní práva, za naše politické zajištění. (Výborně!)

Právě vznešená idea rovnosti nesmí v Rakousku stržena býti na formu karikatury a nesmí zneužita býti opětně k oklamání politické veřejnosti a českého národa. Naopak se tím netajím, že sílu této mocné, velké a vítězné myšlenky budeme chtíti spoutati se silou naší myšlenky národní, a pomocí této myšlenky svobody a rovnosti dospěti také k politické a národní rovnosti. (Výborně!)

To jsem chtěl jenom krátce říci, poněvadž o politice vídeňské více mluviti nebudu.

Na konec dovolte mi několik slov ke vlastním krajanům českým, byt zde i nezastoupeným. Po zevrubných studiích všech okolností, ve kterých žijeme, mám pocit, který není u mně žádnou frásí, který vytryskl ze samostatného vnitřního mého přesvědčení, že žijeme v době, jejíž vážnost, velikost a důležitost sotva v denních těchto zápasech postřehujeme a chápati dovedeme. My žijeme v takových dobách, které mohou přinésti - a dej Bůh, aby se tak nestalo snad na neprospěch náš - převraty dalekosáhlé a v těchto dobách pokládám to přece jen za svatou povinnosť, jíž by učitelé, vůdcové, rádcové a ti, kteří chtějí jími býti, našemu národu měli vštípiti jako rozkaz národní povinnosti: v těchto dobách velikých musí politika česká, i politika lidu, i politikové čeští státi na výši doby, musí býti velcí a prostředky, jimiž bojují, musí býti prostředky velkými. S národem malichernými stranickými zápasy rozeštvaným, s národem, strženým s prestolu ideálního snažení do denního bláta politického zápasnictví a stranictví - s národem takovým velké, mohutné ideje se neřeší, národ takový těmto dobám neodpovídá. Spojme a slučme se tak, abychom silnými byli, abychom vykonati mohli vše, co dobré jest pro národ a tuto zemi! (Bouřlivá pochvala a potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásili se po skončeném rokování ke slovu ke slovu a ke krátkým opravám pp. posl. dr. Pippich a dr. Baxa.

Die Herren Abgeordneten Dr. Pippich und Dr. Baxa haben sich zu kurzen Berichtigungen der während der Debatte behaupteten Tatsachen das Wort erbeten.

Dávám slovo p. posl. dru. Pippichovi ke krátké opravě.

Posl. dr. Pippich: Slavný sněme! Lituji srdečně, že musím ke včerejším, jinak trefným a myšlenkově obsažným vývodům vysoceváženého pana přísedícího zemského výboru Karla Adámka přičiniti dvě věcná vysvětlení, pokud se týče opravy.

První věc týká se Moderní galerie království Českého. Pan přísedící zemského výboru, jehož si vysoce vážím pro jeho skutečně znamenitou pracovní hodnotu a jeho výtečné vlastnosti a který tedy zajisté promine, že v této věci slova ujati se musím a zajisté je přesvědčen, že v tom není nejmenšího nějakého hrotu osobního, vytkl, že jsme v rozpočtové komisi do rozpočtu vřadili také položku náhrady za náklad na vnitřní prozatímní zařízení a umístění galerie 10. 000 korun s poukazem k tomu, že prý tím jsme vytvořili něco prejudicielního, co by mohlo býti na újmu volnosti a pravomocnosti zemského výboru v této věci.

Naše intence nebyla toho rázu, - a to je to věcné vysvětlení, které je nutno - že jsme chtěli galerii, když již dříve byla od země v rozpočtu položka 20. 000 korun na opatřování uměleckých děl - (kterážto položka však následkem nevyřízení rozpočtu nebyla povolena, a moderní galerii se nic nedostalo) - chtěli jsme této galerii uvolniti ruce, aby všecky její požitky a příjmy, které má, sloužily velkým úkolům povznesení našeho umění výtvarného, k prospěchu uměleckému obou národních kmenů v království Českém. Proto jsme, když již země skutečně munificentně poskytla nám náklad potřebný k zevnější úpravě a umístění galerie, shledávali důvodným a důsledným, aby také pro vnitřní prozatímní zařízení galerie za tento náklad 10. 000 korun poskytnuta byla náhrada, poněvadž galerie sama musila to ze svých příjmů uhraditi.

Tím jsme ušetřili vlastně zemi 10. 000 K, omezili jsme se na tento nárok a pustili jsme nárok na 20. 000 K k zakoupení uměleckých děl.

Jak znám pana přísedícího, který tak horuje pro věci umělecké, když vysvětlil jsem mu tuto intenci, že neshledá v tom žádné nebezpečí pro rozpočet, poněvadž jest to položka, která jednou pro vždy zakládá se do rozpočtu a již opakovati se nebude.

Naše moderní galerie - a to budiž zde konstatováno - poněvadž současně s vyřízením rozpočtu bere se na vědomí zpráva zemského výboru o vzniku moderní galerie, o její dosavadní činnosti a jejím statutu utěšeně prospívá, a jestli nás něco v ní může těšiti, jest to především to, že v ní pracujeme ve svorné přátelské shodě obou národností, jedině za cíly a intencemi uměleckými.

Zároveň v této věci opravuji věcně dále, že resoluce, která byla připojena k této položce, nevzpírá se - jak bylo vytknuto se strany pana přísedícího výboru - statutu moderní galerie, nýbrž že přímo spočívá na tomto statutu, cituje článek 20. a 21., nechce však nikterak, aby zemský výbor snad překročil meze těchto ustanovení statutárních.

My si přejeme, aby zemský výbor jen v mezích těchto ustanovení statutárních zřídil a opatřil vše, co může prospěch a zdárný vývoj galerie této podporovati, ne snad opatřováním peněžních prostředků, nýbrž všelikou ingerencí zemského výboru, jaká jest vytčena článkem 21. a 22., poněvadž právě v brzku stane se aktuelní otázka stavby budovy pro moderní galerii, a zde neřeší se otázka peněžní výpomoci země, nýbrž přispění zemského výboru k řízení celé této věci, svěřenému podle statutu právě zemského výboru.

Další položka, která vřaděna je do rozpočtu, 3000 K, nebyla, tuším, vzata v odpor, poněvadž týká se pouze zvýšení obnosu 1600 K na personál kancelářský a potřeby kancelářské, kteréž zvýšení ukázalo se nutným ohledně platů obou sekretářů.

Druhá záležitost, které se musím dotknouti, týká se resoluce v odstavci 12., článku 12., že prý jsme touto resolucí projevili jakousi nedůvěru vůči našim zástupcům zemského výboru, zasedajícím v zemské komisi pro regulaci řek.

I tu musím věcně opraviti, že taková intence rozpočtové komise naprosto nebyla. Resoluce ta - a já se přímo k tomu znám

-  jest resolučním návrhem mým a pana kollegy Kaftana, měla následující tendenci:

Nechtěli jsme říci tím, že snad naši zástupci v zemské komisi nedbají toho, aby zemský zákon byl zachováván, nýbrž my jsme přímo tím stavěli zákon v ochranu jejich, chtěli jsme říci, že je žádáme, aby přihlíželi k tomu, by tento zemský zákon byl přesně zachováván. Věc ta odnáší se k určitému případu - bylo řečeno se strany pana přísedícího, že není žádného konkretního případu a že takový případ nebyl udán

-  k regulaci řeky Chrudimky.

Budu stručným a dotknu se toho stručně, že v dotyčném zemském zákoně ohledně regulace Chrudimky, pokud se týče ve zprávě komise, na níž zákon se zakládá, stanoveno bylo, že regulován má býti dolní tok, nějaké přepážky a zahrážky údolní v horním toku do zákona nebyly pojaty.

Při jiných regulacích tohoto zákona jsou údolní přepážky anebo »případné« zahrážky výslovně vytčeny. Při této regulaci Chrudimky nebyly pojaty do zákona proto, poněvadž horní tok jest bystřinový a poněvadž regulace tohoto horního toku týkati se neměla. Dolní tok Chrudimky měl býti regulován od Slatiňan až do ústí do Pardubic, a stává se otázka palčivou, zdali má regulace tohoto dolního toku, na kterou byly určeny pouze 3 miliony, státi se snad prostě nemožnou vůči tomu, že by se zřídily zahrážky, ohledně jichž effektu, zabránění záplavám, jsou různé a sporné názory.

Proto tato resoluce ukládá zástupcům zemské komise, aby přihlíželi k tomu, zda-li skutečně hydrotechnicky, tedy podle úsudků znalců jest to nezbytně nutné, aby takovéto zahrážky se zřizovaly, a pak-li ano, zda-li jest effekt jejich takový, aby zabránily skutečně záplavě.

Dále se jedná o otázku systému a vůbec, jakého spůsobu zahrážky zřizovány býti mají, zda-li magacinující nebo pouze retenční. Dovoláváme se v ohledu tom zemědělské potřeby a potřeb průmyslových.

Konečně vztahuje se resoluce k otázce, kde totiž - a to jest také v případě regulace Chrudimky, kde již byly zhotoveny a schváleny projekty po 20tilelém úsilí, po 20tileté práci a po 20tiletých obětech...

Nejvyšší maršálek zemský: Musím upozorniti pana řečníka, že jsem mu dal slovo ke krátké věcné opravě a že jest již skončeno rokování a že co se týče této krátkosti, nemohu přisvědčiti k tomu, že by poznámky jeho byly skutečně krátké. Prosím, aby se omezil na skutečné věcné opravy.

Poslanec dr. Pippich: Já jsem hotov! Jest nutno zkoumati, zdali takové regulační práce hotové nestávají se zřizováním nádržek a vyčerpáním nákladu nemožnými, zdali provedení regulace bud se nezdrží nebo úplně nezmaří. A proto třeba, aby všechny tyto úvahy, které jsou tak velkého dosahu, které nejvíc znepokojují všechny interessenty, byly při řešení regulačních projektů, náležitě padaly na váhu.

Naší intencí není útočiti proti našim přísedícím nebo zemské komisi, nýbrž jen upozorňovati a dovolávati se spravedlivého uvážení všech poměrů. Při tom zvláště prohlašuji, že přeju účelnosti věci a možnosti zřízení nádržek a přehrážek tam, kde jest toto zřízení důvodným a kde nabyté právo k regulaci by nebylo tím zmařeno.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo p. posl. dru Baxovi, který se přihlásil k opravě.

Posl. dr. Baxa: Slavný sněme! Musím opraviti věcné tvrzeni pana místodržitele, který v předešlé schůzi pravil, že jest s to, dáti pro své tvrzení důkazy a že tyto důkazy podá.

Konstatuji, že jeho tvrzeni o pražských událostech na tomto sněmu spočívala pouze na policejních raportech. Tyto byly dány od policistů, tedy obžalovaných. Nemohou ovšem býti obžalovaní také svědky a nemůže následkem toho on tvrditi, že by snad jeho tvrzení bylo doloženo nějakými hodnověrnými důkazy. Naopak, pokud on činil mně tu výtku, odvolávám se na důkaz opravdu celé české veřejnosti, zejména veřejnosti žurnalistické, neboť veškeré české v Praze vycházející denníky na základě zpráv, které měly od svých referentů, kteří byli očitými svědky, potvrzují vesměs udání má.

Nejzajímavějším důkazem pro to, co já zde tvrdím, jest ta okolnost, že žádný úřad neodvážil se poslati opravu dotyčným denníkům, když psali o pražských událostech.

Kdo zná, jak citlivými a nedůtklivými veřejné orgány jsou proti žurnalistice, ten uzná, že zajisté by byly úřední orgány ty jim zaslaly opravy, kdyby se tvrzení jejich nezakládalo na pravdě.

Za druhé, musím se zmíniti o tom, že pan místodržitel ohledně přespřílišného odsuzování na policii se nezmínil a také i to nepopřel. Rovněž nepopřel a také i to nemohl popříti tvrzení mé o týrání zatčených na policii.

O jeho tvrzení, kde praví povšechně, že policie si počínala nestranně, dovolím si vám podati důkaz o tom, jak policie byla poučována ohledně nestrannosti. V loni v březnu, po známých výtržnostech pan rada Peška zavolal si české konceptní úředníky a pravil k nim doslova: Když dostanete nějakého českého demonstranta, vyslýchejte ho takovým způsobem, aby z toho koukal kriminál. To nesmí se brát tak lehko. «

Totéž asi řekl i pan rada Ploch. Já jsem o této věci již 19. dubna 1904 interpelloval na říšské radě a přes to, že jsem s důrazem žádal p. ministerpresidenta, aby odpověděl na tuto interpellaci zdali o tom ví čili nic, nedostalo se nám odpovědi. Ovšem nemohl odpověděti, protože by musil potvrditi, že jest to pravda. To vím od samých účastníkův.

Z toho je viděti, jak na policii bývají nuceni přímo úředníci a jak jednají proti demonstrantům, když jsou české národnosti. Trvám na svém tvrzení, a konstatuji opětně, že pan místodržitel na základech policejních raportů nemůže zde činiti žádná tvrzení a tím méně nesmí přítomným poslancům říci, že by nemluvili pravdu. Naopak tyto policejní raporty a jeho raporty sněmovní musím pokládati za nedostatečné a musí pan místodržící přijíti před sněm, před forum tak vážný, docela s jinými důkazy, nežli on se sem odvážil. (Výborně. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Adámek přihlásil se k faktické poznámce.

Dávám jemu slovo.