přísedící zemského výboru neměli dosud nikdy příležitosti, by zakročili při tomto komolení německých jmen a při jejich překládání. Naopak konstatuji, že právě český departement měl příležitost zakročiti v této věci, poněvadž česká jména byla komolena v určitých případech, a sice veškeré značky a čárky, které v češtině se vyskytují, byly úplně vynechávány.

Pokud se týče vývodů pana kolegy Lipky, který tvrdil zcela seriosně, že nadržováno jest českému školství, poukazuje na akademii táborskou a libverdskou, konstatuji: akademie táborská až do poslední doby byla zrovna v takových budovách, ba ještě daleko horších než libverdská. Akademie táborská měla ovšem ohromnou frekvenci proti akademii libverdské, která má silnou konkurenci ve vysoké zemědělské škole ve Vídni, a že my máme naproti tomu jedině táborskou akademii a následkem toho ovšem přirozeně je větší návštěva. Proto bylo také přirozeno, že dříve se přistoupilo k opravám na akademii táborské, poněvadž tam byla větší frekvence.

Neračte ostatně zapomenouti, že právě obec táborská to byla, která se exponovala takovým způsobem, jakým se neexponuje ani Váš Děčín. Tak ku příkladu obec táborská propůjčuje své obecní hospodářství akademii táborské, ovšem bére si zase zisk, který z hospodářství plyne, ač zisk ten jest při podobném školním hospodářství nepatrný. Obec táborská věnovala na tuto akademii 144. 000 K, přichází tedy v každém ohledu vstříc. Vůči kolegovi Lipkovi prohlašuji dále, že pro 42 posluchače v Liebverdě činí položka v rozpočtu obsažená 111. 000 K, pro 92 posluchače v Táboře 119. 000 K. (Hlasy: Slyšte!)

Tu tedy nejlépe viděti, mnoho-li připadá na jednoho posluchače německé a mnoho-li na jednoho posluchače české akademie.

Nezávidíme Vám to, přejeme si jen, aby pokud možno veškeré školství bylo vypraveno tak, aby odpovídalo všem požadavkům.

Pana kolegu Lipku poukazuji na to, pokud se týče vypravení školství a té námitky, že se zemský výbor k němu s jistou benevolencí chová, že naproti tomu vláda právě při vysokém školství našem a i pánové z jeho řad chovají se proti našemu vysokému učení takovým způsobem, jakým by se nechoval žádný národ, a to tím méně takový národ, který se svou kulturou stále a stále vynáší.

Ve skutečnosti poukazuji k tomu, že jest našim požadavkem a požadavkem národa šestimillionového jistě oprávněným, abychom měli také druhou universitu na Moravě a že proti tomuto našemu přání s německé strany ty nejostřejší prostředky staví se v cestu, a že jen za tou podmínkou chtěli by tuto universitu povoliti, když k pěti německým universitám přibude šestá! (Hlas: Zcela zbytečná!)

Poukazuji dále, že podali jsme k J. E. panu místodržiteli s naší strany dotaz, který poukazoval, jak zkracována jest česká lékařská fakulta zdejší v poměru počtu posluchačů českých a německých. Na německé fakultě lékařské jest okrouhle 200 posluchačů a na české fakultě jest jich na 400.

K tomuto dotazu ještě dodávám, žena př. řádných profesorů je na obou fakultách stejný počet, mimořádných profesorů je na německé 9 a na české jen 7; že Němci mají všecky přednášky honorované, kdežto naši je nemají; že assistentů na německé, je 39, na české jenom 35; jdeme-li již i k etatu sluhů, mají jich Němci 15 a naši 9.

Z toho, velectění pánové, jest nejlépe viděti, jak daleko Vy jste zkracováni a jak my. Když budeme poukazovati na tento loket, buďte ujištěni, že nám se měří jistě jiným loktem, ale vždycky horším nežli Vám.

Dotaz k J. E. panu místodržiteli byl činěn rovněž z toho důvodu, že v době posledních pěti let byla zkrácena jediná fakulta lékařská oproti německé - která je o polovičku měné frekventována o 669. 292 K. (Slyšte!) Bylo by naším přáním, aby J. E. k tomuto dotazu nám ještě v tomto zasedání odpověděla.

Jinak souhlasím s panem kollegou Lipkou, pokud se týče jeho žádosti, aby hleděno bylo na to, aby pokračovací školství naše i  německé bylo rozmnoženo, poněvadž uznávám, že jest zapotřebí, aby naše zemědělské obyvatelstvo se i kulturně povznášelo.

Pan posl. Pacher ve své řeči ohražoval se proti tomu, že říkáme uzavřené území.

Na tom terminu nezáleží, ale jedná se o to, co si pod tím představujeme. O tom svém německém území mluvili, že jest to souvislé území, na kterém by bylo docela správno, aby oni měli veškerá práva a české menšiny aby byly odmítnuty.

Tvrdí se, že menšiny ty jsou nepatrné, že se o nich nemůže mluviti, že jsou to menšiny fluktuující, které jsou dnes zde, zítra jinde a jiné podobné názory se pronášejí. Namáhají se, aby nás přesvědčili, že je požadavek takového Sprachgebietu oprávněný. Že tomu tak není, o tom přesvědčuje nás nejlépe nynější vládní předloha na volební reformu, a tu, pánové, interesantní věci vycházejí na jevo.

V našem českém obvodě ve všeobecné kurii má býti dle návrhu vládního voleno 22 poslanců českých; v těchto českých 22 okresech volebních zůstává v menšině 100. 000 německých hlav, ve 14 obvodech německých, tedy v německém t. zv. Sprachgebietu zůstává 234. 000 hlav české národnosti.

Pánové, zde jest nejlépe ten Sprachgebiet viděti; v našich okresích zůstalo by jen 41/2 proč obyvatel německé národnosti, v německých okresích volebních ale zůstává 17 proč. naši české národnosti a to ještě dle úředního sčítání; dle našeho sčítání a dle skutečného stavu věci a dle mateřštiny jest ten poměr mnohem horší.

Velectění pánové, musím při této příležitosti také poukázati k tomu, že velice silně a mocně útočeno jest na to, že při zemském výboru zaměstnány jsou skoro výhradně jen síly České. - Pokud se týče toho, jest-li toto percentuální zastoupení Němců jest tam takové, jaké by mělo býti podle jich početnosti, o tom se nechci vyjadřovat.

Ale kdo jest tím vinen ? Jest tím vinen český zemský výbor, nebo páni němečtí aspiranti na tato místa? (Výkřik: Ti naleznou lepší [zaměstnání ve státních službách protekci, pohodlí, nač by se o to pokoušeli!)

Jestli-že pánové stále a stále na to si stěžujete a chcete, aby zde nastalo dělení, pak nezapomínejte, že bychom se museli také my domáhati toho, aby ve státních službách tímto způsobem nastalo dělení, poněvadž, jest-li Vy chcete míti právo v zemských službách na tuto modulaci a sestavení, pak přirozeně také šestimillionový národ má nárok na to, aby podobným způsobem a stejným loktem mu bylo měřeno u úřadů státních, u úřadů centrálních. (Výborně !)

A přicházíme nyní dále. Když zemský výbor staví si za podmínku dvoujazyčnost, což zajisté jest také pohodlné pánům s druhé strany, a jsem přesvědčen, že by jim to také nebylo příjemno, kdyby zemský výbor dovolil, aby někteří úředníci byli německého jazyka neznalí a obráceně, kdyby dovolil, aby někteří úředníci byli českého jazyka neznalí, - jest to přirozené z toho, poněvadž resory až do dneška, a doufejme také v budoucnosti, nebudou tak rozděleny, aby zvláštní byly ku př. humánní ústavy české, zvláštní ústavy německé atd., aby ono dělení, na které pánové mají stále zálusk, aby toto dělení šlo do detailů k zemskému výboru. To bohdá k tomu nedojde a tu zajisté by těm pánům nebylo příjemno, kdyby přišli k tomu úředníku, který má jistý resor a u toho chtěli vysvětlení a on by jejich řeči mocen nebyl.

Dále, jak vypadala by ta kvalifikace, když bychom zde mluvili o tom - kolik procent má býti Čechů a kolik procent Němců. Kde by byla spravedlnost v této příčině, kdyby ku př. hlásili se lidé daleko kvalifikovanější, ale byli odstraněni jedině proto, poněvadž patří k národnosti jiné a poněvadž tam musí býti zrovna úředník druhé národnosti, vezme se úředník kvalifikace horší.

Poukazuji dále k tomu, pokud se týče té spravedlnosti zemského výboru, že ku př. kvalifikační komise při zemské účtárně sestavena jest ze dvou třetin německých a z jedné třetiny českých hlasů.

Tu jest nejlépe viděti, pánové, jestli skutečně se těm aspirantům české národnosti nějakým způsobem nadržuje. Zajisté, že nebudou pánové tvrditi, že členové německé národnosti, kteří v této kvalifikační komisi zasedají, zapomínají své německé národnosti a že nadlehčují a nadržují Čechům na úkor kvalifikovaných žadatelů národnosti německé. V této příčině - ačkoliv nestýkám se tak často s úřednictvem zemského výboru, přece jako náhradník přísedícího zemského výboru mám alespoň příležitost občas ve styk s nimi přijíti, mohu říci, že úřednictvo koná vzorně své povinnosti a že jest, pokud se týče jeho prací, skutečně zaměstnáno více, než komu by se zdáti mohlo.

Proto zdá se mi samozřejmým, že zemský výbor staral se o možnost rozmnožení sil úředních při zemském výboru a překvapuje mně, že ve zprávě rozpočtové komise odst. 3. al. 1. do jisté míry kolliduje s odstavcem 2., a1. 2., kde na jedné straně zemský výbor se zmocňuje, aby vydání, jež v rozpočtech zemských, předložených jím sněmu pro rok 1905 a 1906, jakož i v jeho předlohách o dodatečných požadavcích úvěrních jsou stanovena, pokud předlohy tyto rozpočtovou komisí nebyly projednány a výsledky projednání toho v návrzích níže uvedených obsaženy nejsou, hradil v mezích těchto rozpočtů a těchto předloh proti dodatečnému súčtování, a na druhé straně naproti tomu stanoví se u odst. 3. al. 1:

S návrhy sub I. a II. uvedenými projevuje se souhlas s výhradou zvláštního usnesení sněmovního o zprávě zemského výboru v příčině systemisování nových míst v jednotlivých kategoriích zemských úředníků a sluhů čís. 66. 051.

Tím obmezuje se zemský výbor, aby zařídil potřebné kroky k rozšíření počtu úřednictva a upravení v době zdražení potravin.

Velectění pánové! Vzhledem k tomu vidím se nucena, jsa přesvědčen, že zemskému výboru častokráte nastane nutnost rozmnožení sil těchto bez ohledu na to, jestli sněm zasedá čili nic, poněvadž nevíme, kdy a zda vůbec v dohledné době zasedati bude, činiti návrh - aby tento odstavec 1. v odstavci 3. byl škrtnut. To si dovolím ku konci své řeči podati jako určitý návrh.

Slavný sněme! Když jsme vstupovali ponejprv do této síně, tu při projednávání provisoria rozpočtového prohlásil náš řečník, že nepřicházíme sem jako lidé, kteří by chtěli bojovati, nýbrž že přicházíme sem jako pracovníci, kteří chtějí pracovati. Dle prohlášení toho bojů my nevyhledáváme, ale také se jich nelekáme. Mohu říci, že z počátku v prvém roce sněmu skutečně dařila se práce sněmovní a také dosud jsou výsledky její patrny. Od té doby jsme neměli projednaného rozpočtu, od té doby máme stále rozpočtová provisoria. Z toho jest nejlépe vidět, že v prvém roce sněmu se pracovalo.

Když pak vláda a p. Dr. Körber objednali si německou obstrukci, kterou ochromena byla činnost a zastavena veškerá práce sněmovní, od oné doby datují se již rozpočtová provisoria a upadání financí zemských hloub a hloub. Jestliže již krisí říšského zastupitelstva trpěly zájmy obyvatelstva, trpí tím více dnes, kdy po 21eté obstrukci počalo se opětně pracovati. Nazval bych ale tu dnešní práci, jak to bylo nyní moderní při železniční stávce, takovou passivní resistencí.

Posl. Zázvorka: Dle předpisů!

Posl. Chaloupka: Neřekl bych dle předpisů, poněvadž se dle předpisů nepracuje. Passivní resistence naslala a sice taková, ve které menšina předpisovala většině a my, většina, jsme to snášeli a poslouchali.

Či možno mluviti o řádné práci dnes, kdy skoro po 7nedělním zasedání máme zde výsledek několika nepatrných předloh, co si pánové na druhé straně dali dobře kompensovati a dobře jsme to zaplatili. A přes to p. poslanec Peters prohlašuje, že ta kompensace není taková, jaká by měla býti.

Posl. Zázvorka: Neříkejte to tak nahlas, mohli by si v rychlosti něco vymysliti. (Hlas: Vždyť už nic nemohou nalézti!)

Posl. Chaloupka: Takový způsob práce přiznám se upřímně - jsme neočekávali. Takového způsobu práce neočekávalo od nás voličstvo, které nás vyslalo. Buďte, pánové na lavicích německých, ujištěni, že voličstvo, které nás sem poslalo, nepředstavovalo si to tak, jak jste si to vytvořili a jak si celou věc představujete.

Ovšem, pánům po horečce obstrukční zůstaly jisté chorobné sledy, a nedá se upříti, že dnes kde kdo od pana nejvyššího maršálka počínaje až do pánů zasedajících v komisi jest v úzkostech, aby nenastala recidiva, která bývá někdy horší, než nemoc první.

Proto vidíme zde v tomto sněmu zvláštnost nevídanou v jiném státě, v jiné zemi, že pan finanční ministr zemský jako vůdce jedné z největších stran na sněmu účastní se nedělné dělnosti nebo dělné nedělnosti. Aby mohl vzbuditi zde zdání, že i jeho strana jest radikální a nesmiřitelná; jestli tímto způsobem práce trpí, hlavně finanční resort, je mu věcí vedlejší. Taková práce, velectění pánové, nesvědčí blahu a nesvědčí prospěchu obyvatelstva. Tři již rozpočty nevyřízené, a dnes čtvrté provisorium se k nim druží, různé důležité věci oběma národnostem společné čekají svého splnění marně.

Urovnání rovnováhy v hospodářství zemském, opatření prostředků k uhražení schodků zůstává zbožným přáním, a dle všeho zůstane, neboť tento sněm v této době tak vážné a pohnuté sotva čeho důležitějšího vyřídí, vždyť jest před volbami do říšské rady, a tu řeknu otevřeně: škoda jest dávati svou popularitu v šanc vyřízením věci, která by snad voličstvu vzhledem k upravení zemských financí nebyla příhodná a vhodná.

Než žerty stranou, přesvědčení naše vede nás k tomu, že v tomto složení neprovede sněm úkoly, které třeba provésti, a že zvláště neprovede sanaci zemského hospodářství. Proto je třeba nových sil, proto je třeba nových lidí.

Než pouhá přeměna osob nestačí. Zde musí nastati něco většího, zde musí nastati úprava nových volebních řádů. Ten ruch, který se kolem jeví, který kolem jest a který volá po otevření dveří sněmovních, nemůže býti oslyšen. O tom není sporu a pochybnosti. V tom jsou veškeré strany sněmovní za jedno. Ale nestačí zde předloha taková, podobného rázu, jako je předloha vládní, kterou stávající oprava oné volební geometrie Schmerlingovské se na dále potvrzuje. Necítím se povinným o této věci se šířiti, poněvadž budeme míti příležitost jako strana při jednání o této předloze na sněmu své stanovisko k ní objasniti a svůj názor projeviti.

Tolik mohu však prohlásiti, že přáním naším jest, poskytnouti každému práva hlasovacího bez rozdílu a postaviti se proti každému pokusu, kterým by opětovně nadržování a fráse o vícecennosti druhé národnosti byly živeny a podporovány.

Velectění pánové, řekl jsem, že jsme strana práce, a proto těžce neseme, že žádný z požadavků našich, eminentně tak důležitých, nebyl proveden, zvláště že nebyla uzákoněna předloha, týkající se zemského pojišťování a že nebyla uzákoněna předloha o hospodářských společenstvech.

Jsou to naše kardinální požadavky, a my na jejich projednání trváme vždy a při každé příležitosti (Tak jest!) Než ale, podařilo se přece v tomto případě, co se týče pojišťovny dáti zemskému výboru různé pokyny, doufáme, že pokyny tyto povedou k tomu, že v nejbližším zasedání bude proveden návrh na zřízení této pojišťovny a že bude nám poskytnuta možnost o tomto návrhu se vysloviti a že bude uzákoněna.

Pokud se týká společenstev doufáme, že v otázce této dospěje se dále a že bude možno již v příštím zasedání sněmu uzákoniti tuto předlohu, která tolik let je přáním naším a na které jest pracováno.

Velectění pánové! Bývá zvykem a také mohu konstatovati, jak jsem na počátku své řeči řekl, že v řečích všech pánů řečníků při rozpočtové debatě mluví se o všem možném jiném, jenom ne o vlastním předmětu, totiž o rozpočtu samém; také já uznávám, že jsem zůstal tomu zvyku věren a chci nyní ještě několika slovy k vlastnímu předmětu rozpravy, k zemskému rozpočtu se vrátiti.

Že finanční stav země je kritický, v tom jsme, velectění pánové, všichni svorni, v tom nikdo, ani z pánů německých ani na velkostatkářských lavicích nikdo neodporuje.

Rozcházíme se, velectění pánové, jen v tom, jakým způsobem upraviti a sanovati zemské finance, a kde vlastně vězí kořen zla, kde vlastně vězí příčiny této zuboženosti zemských financí.

Až do r. 1902 dělala se sanace zemských financí docela pohodlným způsobem. Zvýšila se jednoduše zemská přirážka a tak opětně dosažena rovnováha v rozpočtu.

R. 1902 přistoupila zemská dávka z piva a dnes dávají se nám - ovšem zakrytě sub rosa řekl bych, dvě eventuality: bud zvýšení zemské přirážky neb zemské dávky z piva.

Obě tyto věci přirozeně, velectění pánové, narážejí a musí narážeti na největší odpor obyvatelstva, poněvadž postiženy jsou tím vrstvy nejširší a hospodářsky nejslabší. A rozumí se samo sebou, že taková obava jeví se o to, že nebude většina pro jednu nebo druhou věc v tomto sněmu, že ani zemský výbor, který jistě je nejpovolanější, aby podal návrh na sanování zemských financí, netroufá si, aby podal konkrétní návrh, a ponechával rozhodnutí komisi rozpočtové, podal jí bílý list, který rozpočtová komise opětovně bílý nevyplněný vrací, poněvadž, jak jsem již s počátku řekl, jedna ani druhá strana nechce na sebe vzíti to odium, že něco podobného zavinila.

Ovšem k jiné úhradě pak, vyjímaje nějaké nepatrné věci, ku př. zavedení daně z automobilu a zavedení dauě z autonomních kolků nebo něco podobného, nedává vláda své svolení, a řekněme si to zde zcela otevřeně, velectění pánové, ona si opravdové sanování zemských financí nepřeje.

Je to přirozeno proto, poněvadž hospodářské posílení země znamená posílení zemské autonomie a to nikdy nebylo přáním centralistických pánů vídeňských (Hlas: Nerozumná vídeňská vláda!), která představovala si v tomto soustředění ve Vídni, že dovedou lehčeji a dobře vládnouti.

Ale zapomíná na to, že tímto způsobem vyssávaji se země, že stávají se k dalšímu hospodářskému vývoji neschopnými, že hospodářství jejich stále a stále upadá. (Hlas: Úpadek celého státu je tím zaviněn!)

Velectění pánové, že není přáním vlády hospodářské posílení země, toho důkazem je věc, která se zemskými financemi nemá žádnou souvislost, ale která to nejlépe charakterisuje.

Je to otázka cukerních prémií. (Hlasy: Tak jest!) Bruselská konvence svého času usnesla se o zrušení vývozních prémií. Je to správné, že ostatní státy tyto vývozní prémie nevybírají, poněvadž je to do jisté míry konfiskace neoprávněná.

Tato daň konsumní byla vynalezena proto, aby se poskytla bonifikace při vývozu cukru.

Ale tato bonifikace se neposkytuje a ztrácí se tedy podklad, proč daň byla zavedena a následkem toho má býti zrušena.

O oněch 18 mil. kor., o které se zde jedná, měla býti konsumní cukerní daň snížena.

Důsledky jevily by se tím, že by cukr byl lacinější a konsum větší, jak vidíme v Německu a ve Francii.

A dnes vláda by měla opětně ty milliony zpátky a bylo by to založeno na zdravém základě, na základě pozvolného rozvoje, že, co doma vyrobíme, to si doma spotřebujeme.

Výsledek, který se jeví dnes při ponechání daně konsumní v této výši, bude tak žalostný, že přijdeme o veškeré trhy zahraniční a domácí konsum náš nestoupá v poměru k výrobě. Cukrovarnictví laboruje dnes a bude laborovati ještě více, až po loňské neúrodě zaplní se letošním rokem co dříve bylo vyprázdněno, pak cukrovarnictví, které jest dosti velikým pramenem příjmů pro státní pokladnu, takovým pramenem nebude a co hlavní věcí jest, české zemědělství tím nejvíce utrpí. (Posl. Zázvorka: Na to má vláda příliš krátké vousy, ona má jen dlouhé prsty!)

To je skromný názor můj v této věci a nikterak nenapadá mě, abych tuto cukerní otázku považoval za nějaký prostředek k sanování zemských financí.

Bylo by nám příjemno i kdyby byla bývala vláda snad vývozní prémie, na kterých Čechy a Morava v prvé řadě svým průmyslem cukerním participují, království Českému, nebo zemím, které vůbec participují, dala do pokladny zemské, ačkoli by to nebylo to, co si představujeme, ale alespoň byla by ukázala nestrannost, že nechce neprávem použíti, co jí nepatří.

Bylo by nám daleko bližším, sympatičtějším a spravedlivějším prostředkem, když již se o něčem mluví, bez odporu zavedeni zemské dávky na vývoz uhlí, z minerálních vod a podobných přírodních bohatství, poněvadž nedá se zapříti, že právě, z tohoto přírodního našeho bohatství hlavně těží cizina, nikoliv však národnost česká nebo německá v království Českém. (Výborně!)

Stanovisko vlády v té příčině nemůže nás nijak lekati, naopak jen posilovati v boji a staví-li se menšina po bok centralisace státní, nesmí se zapříti, že řeže tím do vlastního masa a dnes již ovoce svého centralistického snažení po 40tileté době velmi dobře cítí. (Výborně. )

Vy, pánové, nejlépe víte, co nám přinesla centralistická soustava rakouská a jsem přesvědčen, kdyby byla bývala zůstala na podkladech federalistických, kdyby byla zůstala autonomie zemská nedotčena, že bychom dnes k této finanční mizerii byli nedošli, ale stáli bychom posíleni a stáli bychom daleko jinak a to by bylo bývalo prospělo nám jako Vám. 0 tom není pochyby. (Výborně!)

Hrabě Zdenko Thun: Neměli by nadvládu!

Posl. Chaloupka: Totiž, to jest otázka. Nadvládu by neměli, ale bylo to právě tak cenné, jako dobré a pokud se týká rovnocennosti, jsem přesvědčen, že v této zemi, v tomto království alespoň nejméně toho práva na rovnocennost s druhým národním kmenem máme.

Hospodářská zdatnost, hospodářská síla zemědělského obyvatelstva tohoto království bez rozdílu národnosti klesá. Pan Dr. Schreiner také to přizná. Poměry středních stavů se rapidně horší, ale tím také vzrůstá odpor v obou národech proti dosavadnímu vedení politickému, proti politickým směrům, počíná postupovati myšlenka hospodářského zastoupení hospodářských prospěchů.

A my, pánové, vítáme tento postup této myšlenky, poněvadž jsme přesvědčeni, že při stejném snažení za hospodářským zlepšením sejdou se národ český i německý na společné půdě, kde ostří národnostních sporů lehčeji otupeno bude a myšlenka našeho osamotnění stane se sympatickou také těm, kteří vidí v ní porušení svého »Besitzstandu«.

Velectění pánové, přecházeje ke konci svých vývodů, prohlašuji, že strana naše, jakož jsem i z počátku řekl, nijak není spokojena s výsledkem právě uplynulého zasedání, které ve znamení kompensačním se jeví. Kdyby takovýmto způsobem sněm měl postupovati, abychom vždycky a při každé příležitosti nehleděli ku potřebám toho kterého stavu, ale jedině k tomu, co kdo dostal tisíc, pak buďte, pánové, ujištěni, že neprospěli bychom opětovně zájmům obou kmenů toto království obývající, že bychom neprospěli také ani zemi a že bychom spěli ku záhubě.

Jestliže bylo včera vytčeno při řeči Dra. Baxy jedním z pánů na německých lavicích, že jsme byli příliš chytří a v pouličních bouřích pražských nedopustili se ničeho proti poslancům německým proto,abychom si nerozbili sněm, tu řeknu Vám otevřeně a upřímně, že takového sněmu, jakým bylo toto právě uplynulé zasedání, také my si nepřejeme, a že bychom nic proti tomu neměli, kdyby podobný sněm, jaký byl tento, se rozbil a se neopakoval. (Výborně!)

Velectění pánové! My, kteří zájem finanční, zájem svého voličstva, které v první řadě neutěšenou finanční situací zemského hospodářství trpí, jsme povinni hájiti, vidíme v tomto způsobu kompensačním nebezpečné precedens do budoucna, poněvadž, jak jsem již se právě zmínil, jistě vedlo by to ku dalším rozvratům a důsledkům.

Když, pánové, vždycky a při každé příležitosti, jakmile jedna věc se odhlasuje, ihned se hledá kompensace nebo na př. nedovolí se ani o té věci dříve hlasovati, pokud druhá strana si onu kompensaci nevymyslí, pak, pánové, jest to ohromná chyba.

Naším a zajisté správným názorem jest pracovati v první řadě a houževnatě na tom, co oběma kmenům jest společné, v čem se nikterak nelišíme.

Proto, velectění pánové, opětovně poukazuji k tomu, že naším hlavním požadavkem pro příští zasedání sněmovní bude to, co opětovně oběma kmenům společné jest, a od obou národností bude uvítáno, totiž co nejhouževnatěji pracovati na uzákonění obou zemědělských předloh, předlohy o nucených společenstvech a o zemské pojišťovně. Žádáme, aby zemský výbor přičinil se o to, aby předloha o zemské pojišťovně byla již v příštím zasedání hotově předložena. (Hlas: To zcela určitě očekáváme!)

Jest to, velectění pánové, jen malá splátka zemědělskému obyvatelstvu za veškeré oběti, které ono na účet státu, na účet země, okresů a obcí dnes odvádí, neboť promiňte, za dnešních poměrů sídliti v takovém okresu v jakém já mám náhodou tu čest, ve kterém jest vedle 55 proc. zemských přirážek 75 proc. okresních přirážek, 10 proc. okres. školních přirážek a 107 proc. stálých obecních přirážek, je věcí smutnou. (Slyšte! Hlas: To jest všude!) Připočtete-li k tomu daň, kterou po slevě můžeme přičítati proc. máte to 334 proc., nebo-li více než 87 tři čtvrtiny celého katastrálního výnosu. Při tom v onom konkrétním případě, který mám na mysli, má okres přes půl millionu korun dluhů, a obec má několik sto tisíc korun dluhů. Takovým způsobem vypadá to naše hospodářství. (Slyšte!) A nemluvím jedině jako zemědělec - já poukazuji také na činžovní daň, ta činí v dotyčném místě 65 proc. nájemného, které se odvádějí do veřejných pokladen. (Slyšte!) To znamená, že ten majitel dostane ze 100 zl. nájemného 35 zl. Ptám se, velectění pánové, může býti takový zemědělec živ při takovémto způsobu hospodářství? Ptám se, jak ku př. uložen je ten kapitál toho majitele domu a konečně ani ne tak toho majitele domu. jako jeho nájemníka, poněvadž ten má také svoje povinnosti a přirozeně se děje přesunování na toho hospodářsky slabšího.

V dotyčném místě jsou byty velmi drahé, poněvadž domácí pán má stále větší břemena, musí odváděti berně o všecko pryč a musí tudíž hleděti, by také sám mohl býti živ. (Souhlas. )

Proto činím pozorny ony, kteří opětně otázkou ozdravění zemských financí zabývati se budou, by brali jen takové dávky v úvahu, které by zemědělské obyvatelstvo, ba vůbec platitele daní reálních ničím nepostihovaly.

Výnosy těchto dávek nemusí snad zdáti se velkými, vždyť kapka ku kapce dají pramének a tyto společně opět řeku.

Daně reální zvýšení přirážek již naprosto nesnesou a byl by každý snad jen myšlený pokus přímo sebevražedným pro velikou většinu obyvatelstva. (Tak jest!)

Naší prací musí býti, pracovati nyní v této tak pohnuté době k tomu, aby království naše osamostatněno a právem, svou vlastní berni vybírati, nadáno bylo, neboť jen v osamostatnění našem jest a bude hospodářské posílení všech vrstev obyvatelstva bez rozdílu národnosti. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Slovo vyžádal sobě pan poslanec Štolc ku podání návrhu na konec debaty.

Der Herr Abg. Stolc hat sich zum Worte gemeldet, um den Schluß der Debatte zu beantragen.

Dávám slovo panu posl. Štolcovi. Posl. Štolc: Slavný sněme ! Bývá zvyklostí v rozpočtových debatách, že všecky politické strany při této příležitosti projevují názory, pokud se týče věcí politických i hospodářských.

Bohužel však parlamentu našemu byla dána rozpočtová debata teprve v té chvíli, kdy vlastně parlament se uzavírá. Vzhledem k tomu, že hrozí brzké zakončení našeho sl. sněmu a poněvadž by se třeba neprojednaly důležité otázky hospodářské, které na denním pořádka jsou nám předloženy, a že by zejména nebyla projednána zpráva o zprávě zemského výboru na úpravu výslužného obecních a obvodních lékařů....

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Musím pana řečníka upozorniti, že jsem mu dal slovo jenom k návrhu na konec debaty. (Odpor. )

Posl. Štole (končí): Chci upozorniti, že by zkrátka nemohla býti projednána řada důležitých věcí, a že by nejenom řádný rozpočet, nýbrž ani provisorium rozpočtové nemohlo býti projednáno, tudíž navrhuji konec debaty.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Štole navrhuje konec debaty.

Der Herr Abg. Štolc beantragt den Schluß der Debatte.

Bevor ich darüber abstimmen lasse, erlaube ich mir dem hohen Haufe mitzuteilen, daß mir der Herr Abg. Trautzl einen Abänderungsantrag überreicht hat und daß ich den Bestimmungen der Geschäftsordnung gemäß einen solchen Antrag früher zur Unterstützungsfrage zu bringen habe. Der Herr Abg. Trautzl beantragt zum Artikel XII, zu Punkt 2, wo von Notstandsangelegenheiten die Rebe ist, folgenden Zusatz:

"Der hohe Landesausschuß möge beider Verteilung der Notstandssubventionen die notleidende Landwirtschaft in den Gerichtsbezirken Brüx, Görkau, Katharinenberg und Postelberg berücksichtigen. "

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Nunmehr werde ich über den Antrag aus Schluß der Debatte abstimmen lassen.