Tito pánové jako svědomití a řádní pracovníci dobře znalí svých resortů, viděli taktéž tu nezbytnou potřebu, aby se přispělo všem těm účelům a taktéž stejným způsobem jako naši přísedící vzali na sebe zodpovědnost naproti zemi, poněvadž jiné pomoci nebylo.

Tedy pánové z německé strany »mitgefangen mitgehangen. Ti pánové musí zodpovídati jako my, a je-li to »Czechische Mißwirtschaft«, jest to také »Deutsche Misswirtschaft«.

Ale všichni páni poslanci z německé strany jsou stejně zodpovědní, poněvadž všechny ty věci, pokud se týče specielně vyučování a v tom, pánové, zajisté by se ohradili, že by chtěli býti zpátečnickými, co se týče veřejných staveb, co se týče humanitních ústavů, co se týče zemědělských záležitostí, ve všech těchto věcech hlasovali ti pánové vždycky jednomyslně pro všechny tyto potřeby a rozpočet náš jest jen pouhým důsledkem všech dřívějších usnesení, tak že i v tom ohledu ta »Mißwirtschaft« padá na pány z německé strany docela stejně, jako na nás.

Jest to nějaké »Mißwirtschaft«, když my dodnes spatřujeme ve svém rozpočtu, pro své živnosti a průmysl pouze 670 000 K, když tedy ani 1 proc. veškeré zemské potřeby nevěnujeme průmyslu ?

Jest to nějaké luxusní hospodářství, když my na veškeré umění v království Českém věnujeme pouze 713. 000 K i s oběma zemskými divadly? To přece jest žebrácký groš na takové království, na království toho rázu a toho významu kulturního jako jest království naše, tedy opět pouze 1 proc.

To jsou ty položky, ohledně kterých mohlo by se říci, že se tu onde při jednotlivých položkách o 2 nebo až 10 tisíc povolilo více. Tak na př. pro moderní naši galerii. Ale jaký jest celkový effekt v těchto položkách a jak jest celkově postaráno o tyto věci. Což nejsou dosud popelkou proti věcem jiným a to proto, poněvadž se na ně vůbec nikdy peněz nedostává?

V tom ohledu musí se přiznati, že naše hospodářsví zemské při všem zdánlivém nepříznivém stavu ciferním na venek, jest úsporné, ba v některých věcech až příliš úsporné. Poukázalo se na to na straně německé, jak to bylo před 30 léty. Jak to vypadalo v obcích a okresích před 30 lety a jak všechno od té doby nesmírně vyrostlo. Jaký nastal bujný vzrůst veškerých poměrů, veškerého způsobu života soukromého i veřejného, života hospodářského a kulturního. Má snad to království České k vůli tomu, že se pořád deklamuje o těch zbědovaných financích, zůstati pozadu? Buďme rádi, že jest u nás ten rušný život, že jest všude rozruch, že se všude objevují potřeby. Jsou to potřeby zúrodňující, a můžeme říci, že království České ještě má v sobě tu zdravou životnost a že opravdu prospívá. Jest jisto, že stále vzrůstající a stále mohutnící potřeny nenalézají dostatečné úhrady, že nastává bezradnost a my sami v rozpočtovém provisoriu nenalezli prozatím jiného modu, než že navrhujeme, by anketa, která zabývala se opětně již tolika a tolika návrhy - a tolik předloh bylo již zemským výborem sněmu předloženo, aniž by to vedlo k dostatečným positivním výsledkům - zabývala se opětně touto otázkou finanční a že navrhujeme, aby pro provisorium půlletní opatřily se potřebné prostředky zálohami. Nemáme odvahy k činu to přiznávám, ale proč nemáme odvahy k činu ? Jedni z našeho voličstva způsobem přímo až terroristickým všude vystupují, bijí se v prsa a říkají: »Neopovažte se nám uložiti to zvýšení pivní dávky, neopovažte se zvýšiti zemské přirážky nebo zavésti tu onu novou zemskou dávku!«

Ale titiž i jiní voličové přicházejí s houfy petic a zanášejí nás všelikými návrhy a stále stoupajícími nároky, které jim nevykládám ve zlé, poněvadž reální život je s sebou nese, ale žádají na nás, abychom splnili jim všecky jejich požadavky. Jestliže tento rozpor se jeví mezi požadavky na jedné straně vůči nám stále pronášenými a na druhé straně zase s naprosto negativním odmítáním každého sanování zemských financí, pak nedivte se, že stojíme zde bezradni a že nemáme odvahy k žádnému činu, poněvadž musíme sobě říci: »Svůj osud si vlastně uchystává naše poplatnictvo samo. « Každý z nich musí míti tolik soudnosti a zdravého rozumu, že takovéto hospodářství nemůže nás vésti k jiným koncům, než k tomu, že nastane takový úpadek zemských financí, který do budoucnosti vzbuzuje nejvážnější obavy. Tak my na př. - a já to zde přímo pravím - mohli jsme se odhodlati ke zvýšení zemské pivní dávky z 1 K 70 h na 2 koruny.

Víte, pánové, že těchto 30 haléřů znamená effekt 1 1/2 millionu korun? My konečně mohli si říci, že ovšem dále se zvýšením pivní dávky, jíti se nemůže k vůli naším obcím a specielně městským. Kdyby finanční stav jejich byl jiný, mohli bychom snad k tomu přikročit, ale obce naše městské při stálém zvyšování přirážek obecních odkázány jsou přímo se svou finanční existencí na obecní pivní dávky a nějaké refundace obcím, kdybychom jim odebrali ony pivní dávky, by finanční effekt zvýšení zase paralysovaly, takže jedná-li se nám o zachování průmyslu pivovarského, jedná-li se nám o zachování existencí hostinských a spořádanou finanční správu obcí, není zvýšení další naprosto možno. Ale jak pravím, zvýšení o 30 h je neškodné a docela důvodné.

Rovněž tak má se to se zvýšením zemských přirážek. Pochopuji, že dokud máme přímo nesnesitelný stav naší daně činžovní a pokud také výdělková daň do krajnosti jest napjata, že je velmi těžko zvýšit zemské přirážky, ale i tu musíme uvážiti, - a prosím, abychom to chladně a upřímně učinili jestli by zvýšení o 5% nebylo možno ovšem již jako zvýšení do nejkrajnější míry a meze. Toto 5% zvýšení znamenalo by effekt 3/2 millionů korun, tak že bychom obratem ruky získali 5 millionů korun. Mluvilo se také o zemské dani ze služného, ale prosím my nebyli jsme dosud s to urovnati ani právní poměry našeho samosprávného úřednictva.

Měli bychom snad dříve, než jim poskytneme to, co jim po právu náleží, přikročiti k zemské dávce ze služného?

Když jdeme postupně od jedné dávky ke druhé, shledáváme všude úskalí, která nás zdržují.

Ale musíme si říci, že musíme vzdor tomu vyčkávati s tímto finančním stavem až do roku 1909, až do revise osobní daně z příjmu, poněvadž to by znamenalo, že by potrvalo ještě čtyři léta toto hospodářství neuhražených schodků. V tom ohledu přece jen musí tato anketa, jejíhož bezodkladného svolání se důrazně dovoláváme, k nějakému činu se odhodlati.

Nechce-li poplatnictvo samo se odhodlati k určitému postupu, neodstavujíc svých stále zvyšovaných požadavků na zemské finance, musíme my k čina se odhodlati. My jsme tím povinni, my neseme za to zodpovědnost. My musíme zjednati aspoň částečnou úhradu až do té doby, než nastane radikální změna všeho systému zdanění, zejména v příčině osobní daně z příjmů.

Bude-li potom odklizen dosavádní systém údělkový a provede-li se pak radikální změna ohledně osobní daně z příjmů, s přirážkami a nebo ve formě zemské osobní daně z příjmu, o tom uvažovati bylo by předčasno.

Ale finančnictví zemské, které ve všech korunních zemích stává se stále kritičtějším, musí - a to jest nyní nejkrajnější meta při této příležitosti - musí býti od základu zreformováno a zemím opatřeno to, co jim náleží, samostatné zemské finančnictví, které podle individuelních potřeb té které země musí býti upraveno, aby existenční zájmy a potřeby zemí byly zajištěny.

Jest při tom zajímavo, jak jeví se předpis daní u nás, a když, jak jsem řekl, podle přirozené povahy, našeho království k jistým potřebám individuelním zvláště musíme hleděti, musíme si přece odpověděti, jaká je tady poplatnost podle složení poplatnictva.

Netvrdím to jako nějakou výtku, ale poukazuji na to, že pozemková daň pro r. 1905 činila 21, 938. 000 korun, a z toho ještě se odepsaly 4, 000. 000 K, pro pohromy živelní. Tyto 4 mil. přenášejí se ve formě zvýšení přirážek, poněvadž basis daňová klesá, do finančního hospodářství obecního a okresního, a tím se přinášejí na poplatnictvo jiné, následkem čehož se jeví tím větší břemena zvýšených přirážek u obcí a okresů.

Činžovní daň činila 23, 000. 000 K., výdělková daň všeobecná 9, 000. 000 K, a výdělková daň z podniků veřejně účtujících 13, 000. 000 K, takže vlastně výdělková daň representuje 22, 000. 000 K. Naproti těmto 22, 000. 000 K poplatní síly stojí pouze 670. 000 K, které se udílejí dosud z prostředků zemských pro potřeby živnostenské. K této stránce finanční chci uvésti ještě jen tolik. Co, pánové, s německé strany uváděli, to jsem již charakterisoval.

Všichni ti páni, a v první řadě pan Kasper nám vytýkali luxusní a palácové stavby lokální dráhy, Holešovický přístav, jako kdyby Holešovický přístav byl záležitostí českou a ne záležitostí zemskou nebo zemské museum, na kterém jsme nemohli ani umístiti český nápis, nýbrž pouze nápis latinský, jako by to sloužilo jen Cechům a nikoliv také Němcům, a jako kdyby dvoujazyčnost nebyla nadbytnem opatřena, jako by ty lokální dráhy, které nám vytýkal pan posl. Helzel nebyly dvoujazyčné i v českém území, což také nám není po chuti, jako pánům s německé strany. Ale všichni tito poslanci, kteří s emfasí mluvili o tomto špatném hospodářství země zejména pan dr. Kindermann, který prohlašoval, že musí se dáti nejen zemský výbor pod kontrolu, ale také rozpočtová komise, Zemská banka, všecko musí přijíti pod kontrolu, skončili své vývody prazvláštním způsobem. Pan dr. Kindermann musil by podle svého receptu sám také hned přijíti pod kontrolu, poněvadž posléz požaduje, že musí země opatřiti "den Krankenhaus-Aerzten die Sicherstellung ihrer Zukunft. " On chce úplné upravení postavení všech nemocničních lékařů, chce dále nové inspektory atd., vůbec chce řešiti celou řadu takových otázek veřejného zdravotnictví zajisté velice důležitých a humanitních otázek, které však vyžadují značného nákladu a vyvýšení dotyčných položek rozpočtových.

To samé chce pan Lipka, který ukončil návrhem, aby byl zmocněn zemský výbor, aby rozšířil dotaci na hospodářské školy pokračovací.

Pánové, takto se jeví na straně německé dvojí duše; jedna duše - ta skutečně rozvažuje správně, cítí s těmi potřebami veškerého lidu a hlasuje pro všechny ty potřeby lidu; ta druhá duše, duše národnostní nevraživosti, ta na to hubuje, ta vyčítá nám české nehospodářství. Nuž, pánové, nezbývá nežli přiznati, jestli jsme my Češi vinníci, že Vy společně jste vinníky s námi i pan kolega Kasper s sebou, který tak svorně a statečně v rozpočtové komisi hlasoval pro všeliké ty návrhy rozpočtové.

Potud, pokud se týče stránky finanční a nyní mně dovolte ještě několik slov ohledně našeho stavu politického.

Pánové, náš stav politický jest stejně neutěšený jako náš stav finanční, a sice proto, poněvadž jako se nám nedostává finanční samosprávy, která by sahala k těm velkým zřídlům příjmů a úhrad pro potřeby zemské, tak zároveň se nám nedostává politické autonomie, která by nám opatřila rozhodující vliv na správu zemskou a která by nám opatřila svébytnost a samostatnost království, potřebnou k tomu, aby nastal také zdravý život hospodářský.

Nyní ovšem stojíme v rozruchu doby a i v politickém ohledu víme, že všecko kvasí a chystá se, aby vyvřelo v nové formy celého parlamentárního života.

My musíme přiznati, že ta skepse a knticismus celé naší doby působí rozkladně na dosavádní útvary parlamentárního života. Působí rozkladně na útvary parlamentárního života především proto, poněvadž celé naše útvary parlamentárního života v Rakousku vůbec jsou na základech umělých. Jest to strojenost, jest to nepravda, a jsou to křivdy, které poskytly základ k tomu, aby taková umělá budova ústavy říšské a konečně i jisté složení našich sněmů podle tehdejších názorů Schmerlinkovských byly zřízeny.

Druhý moment jest ten, že stále zvyšují se nároky činěné vůči parlamentu, že jde o těžké existenční zápasy všech jedinců, že následkem toho jde o mnohé sklamané naděje, že jedná se o to, že mnozí, kteří si představují, že ten parlament bude moci všechno spraviti, se sklamaně odvracejí od nynějšího parlamentního zřízení, a množí se roztrpčenost a nespokojenost.

Třetí moment důležitý v této věci jest zajisté ten, že jeví se bezvýslednost nynějších politických prací a zápasů, bezvýslednost proto, poněvadž i ty nejlepší snahy, ta nejlepší práce lidí skutečně svědomitých kteří se snaží svou pracovní hodnotu zužitkovati pro potřebu veřejnostní, zůstávají sterilní tím, že se paralysují navzájem následkem národnostních sporů. K tomu se druží po léta sevšednění a opotřebování všech parlamentních forem. Dokud věc byla novou a poutavou, snad dovedla přenésti přes mnohou vadu vnitřní struktury.

Ale tyto formy sevšedněly a opotřebovaly se. Nastala netečnost a omrzelost i v tomto směru. K tomu se přidružuje velké zlo našeho veřejného života, to jest jeho sesurovění a to působí rozkladně v celém nynějším parlamentárním životě. Nastává proto také ten povážlivý účinek, že naše nejlepší a nejhorlivější pracovní síly se brzy opotřebují a to stále rychleji. Následkem této složky odstředivých sil, následkem stálé nedůvěřivosti národnostních stran, nevraživosti jednotlivých stavů, které se stále více rozestupují ve vlastní organisace, následkem neznalosti skutečných realných poměrů, konečně následkem vlády všelikých až násilnických hesel, jeví se stále větší a větší trhliny v celém parlamentárním ústrojí našem.

Proto ta spravedlivá idea všeobecného rovného hlasovacího práva, kdežto my jsme ztratili víru a důvěru v nynější poměry parlamentární, stává se klínem zaraženým do těch trhlin a rozbíjí nám tyto parlamentní útvary. Ji nese vira a důvěra v moc oživující a obrozujíci

Jedna se o zdravou krev, kterou chceme dostati do toho organismu parlamentního zdemokratisováním veškeré správy státní, veškeré zemské správy a celého politického života, uplatněním vůle lidove a svobody občanské v nejširším rozsahu a nejširších vrstvách lidových, to musí býti spojeno se změnou celé soustavy, musí to býti spojeno také jistou výměnou osob. To jest nepopiratelné My v tom ohledu a v tom ať není nedůvěřivost vůči nám, kteří jsme sešedivěli ve veřejném životě politickém, my můžeme klidně říci »změna osob«, my odejdeme, podle jistého rčení básnického »opohlavkovane hlavy poslanecké« zmizí Přijdou jiní a my jim a národu přejeme ze srdce, aby byli tak svědomití a vytrvalí, a můžeme to říci všichni také poctiví, nezištní a obětaví jako my. My jim přejeme nejlepšího zdaru.

Nechť se provede změna osob se změnou soustavy Ale nechť jedno jest stále na paměti, že i při výměně osob naše ideály, kterými jsme byli vedeni, zůstanou a musí zůstati v celé své vyvýšenosti a nedotknutelnosti, má-li se pro naše království to dobro národní vytvořiti, jehož má zapotřebí. Právo, pravda a spravedlnost jsou ukazovatelé na teto cestě, k dobru národnímu a národní cítění, láska k vlasti, která nás vedla, bude vždy jedinou záštitou našeho národního života, celé existence našeho národa. A my máme víru a důvěru ve všeobecné, rovné právo hlasovací, pokud se týče v jeho moc ohrožující a oživující, my máme víru a důvěru v to, že kdokoliv z české krve nastoupí po nás, bude míti v srdci to národní cítění, které je jedinou bezpečnou záštitou nového národního života. Proto myslím, že dostaví se pak ta obnovená chuť k práci a k životu, že se dostaví v jiném útvaru a že se také dostaví, když mravní a právní cit káže rovnost občanskou a politickou rovnocennost, a že se dostaví pak také ta potřebná objektivnost úsudku vybarvená z nynější subjektivnosti citu a vášně

A právě ti kteří pak budou při moci politické a kteří ponesou zodpovědnost, musí vyměniti vášeň za povinnost, musí dospěti k objektivnosti úsudku, ku zralé úvaze reálnosti všech poměrů, ku zvážení všech sil, oceněni pracovní hodnoty bez ohledu na strany a na hesla. To se rozumí, že při takové zralé úvaze není místa pro nějaký třídní boj a pro podobné rozkladné věci, které by mohly těžce ublížiti organismu celého národa a zejména malého národa, který je odkázán na všechny své síly pracovní, který je odkázán na všecky síly hmotné, který je odkázán na všecky stavy a na všecky vrstvy, aby si udržel svou celistvost a tím bezpečí své existence.

Důsledkem toho vidíme nutnou potřebu, aby všechno naše úsilí se obrátilo nyní k tomu, co jest nám nejbližším, aby všeobecné rovné právo hlasovací dalo podklad k novému parlamentárnímu útvaru na říšské radě. Nebo z této říšské rady vyšlo umrtvení našeho politického života. Tam bylo způsobeno bezpráví, tam byla povolena autorita zákona a práva, a tam na prvém místě jest třeba, aby tyto křivdy byly odčiněny, aby, když má býti ústředního parlamentu, aby se trvání jeho vrátilo k vlastnímu poslání, zjednati rovnoprávnost pro veškery národy a zjednati občanskou svobodu a rovnost, volnost pravdy, práva a spravedlnosti

Odtud půjde jistý postup dále, s celou přirozenou elementární silou bude se bráti postup všeobecného rovného práva hlasovacího do sněmů. Máme před sebou episodu Moravskou Je pouhou episodou a stavem přechodním. Odčiní křivdu nejkřiklavější Jinak nepřísluší nám, abychom zde vznášeli snad nějakou obžalobu.

Můžeme litovati, že v otázce zásadní,ideové, stal se ústup, který přece jen oddaluje provedení toho, v čem jsme viděli věc eminentně pokrokovou, věc, jak jsem pravil, ohrožující a oživující celý náš národní a politický život. Poměry moravské jsou zvláštního rázu, a jest to věcí zodpovědnosti moravských poslanců. My můžeme jen tolik říci, že naše poměry zde jsou v jistém ohledu daleko vyspělejší a daleko vyjasněnější a zralejší.

Podle mého osobního zdání nebylo by dobře, abychom šli oklikou, když přímá cesta je pro nás dána silou přesvědčení a vůlí téměř celého národa, abychom splnili, co jest nám příkazem velké mravní idey.

A na tom základě smluvíme se pak i s těmi, kteří jsou našimi politickými a národními odpůrci, to naučí nás lidové složení takového parlamentu i vyvolaná jím potřeba silného života národního, hospodářského a sociálního.

Myslím, že výsledkem této proměny, tohoto obrození bude pak i umírnění těch protiv národnostních a sjednání jistého způsobu spolužití, která konečně reálností poměrů nám zabezpečí nejlépe celistvost tohoto království.

Ovšem potřeba při tom naléhavá je pro nás stálá výchova lidová.

Chceme-li zjednati lepší příští poměry sobě a celému politickému životu našemu, musíme v tomto ohledu napnouti veškeré síly, aby nejenom rozumová stránka u našeho lidu byla vzdělávána, nýbrž i stránka citová, to srdce, ta duše českého lidu aby byla zušlechťována, a abychom právě tím odstranili ty poměry, které rozkladně působily na nynější parlamentární život, abychom zlepšili to, co jsem označil, že je sesurověním celého našeho veřejného života, že je to křivdou, páchanou proti těm, kteří stojí na kolbišti veřejné práce, kteří obětují se nezištně, svědomitě pracují, kteří za to trpí jen pohany a ústrky a nenalézají ani toho, aby spravedlivě bylo uznáno, proč práce jejich neměla ve všem výsledku.

Já, pánové, přeju tedy ke konci svých vývodů v otázce politické, abychom my z nynějšího provisoria, v jakém se stále nalézáme, dostali se konečně k tomu definitivu takového jiného života, abychom v tom ovzduší moderní doby, kteráž doba jest zajisté až chorobně podrážděna a mnohými vášněmi zmítána, abychom se dostali na pevný podklad součinnosti veškerého lidu, toho zdemokratisování celé správy veřejné, na podklad rovnocennosti a rovnosti občanské, snášelivosti a lidskosti. Tak zbavíme se té těžké tísně, která na nás leží, že naše všechno úsilí a práce, jak se zde jeví na sněmu, jsou bezvýsledné, že jest to práce sterilní a že nedochází uznání, třeba sebe svědomitěji byla konána.

Pánové, potom náš úkol bude snad dokonán a nastane úkol jiných pracovníků, jimž ze srdce přeju nejlepšího zdaru. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Peters; ich erteile demselben das Wort.

Abg. Peters: Hoher Laudtag! Der Ge-. genstand, der in Behandlung steht, ist angeblich ein Provisorium.

Ich finde aber, daß die Kennzeichen eines Provisoriums hier wenig zutreffen. Ich kann mir ein Provisorium nur so vorstellen, daß entweder das ganze Ding oder seine Steile rechtzeitig wieder durch etwas anderes, womöglich besseres ersetzt werden. Und wenn ich nun hier die Teile des Gegenstandes betrachte Welcher in Behandlung steht, so finde ich daß es durchaus nur solche sind, welche auf uns als Definitivum sitzen bleiben. Manchmal nennt man auch etwas ein Provisorium, was in seiner Gänze bestehen bleibt, dem aber noch irgend eine Vorbedingung fehlt, dem etwa ein wichtiger Vorbehalt anhaftet Wir werden aber sehen, daß das heutige Provisorium ganz bedingungslos in allen seinen Teilen angenommen werden wird und werden dann ganz getrost in definitivster Weise uns darnach richten müssen. Wir werden ganz definitiv unsere Steuern zahlen müssen, dieses Land wird ganz definitiv einen großen Pump anlegen und hanz definitiv werden die Gehälter an die Beamten gezahlt werden und auch die außerordentlichen Ausgaben wie die Zahlungen an die Bauunternehmer, welche im Boranschlage reichlich bedacht erscheinen. Auch diese werden gewiß einen vollständig definitiven Charakter haben und ihre Bauten werden hoffentlich auch definitiv geführt werden (Heiterkeit) und nicht am Ende nur als Provisorium.

Es muß irgend eine besondere Ursache sein, daß wir das Ding, welches uns als Definitivum in die Taschen greift, ein Provisorium nennen, und ich erkläre das mir so, daß die Herren, welche hier im Hause die Führung in Händen haben, uns etwas suggerieren wollen.

Sie wollen uns einfach vormachen, daß es ein ganz harmloses Ding sei, das wir unbesehen hinnehmen können. Das einzige, was ich provisorisch finde, ist die Art der Behandlung, und das hat ganz gewiß einen guten Zweck, nämlich von Ihrer Seite.

Wir sollen uns hinwegtäuschen über die ganz enormen Mängel, über die ganz enorme Zurücksetzung, welche die Deutschen in diesem Budget finden, ob sie es nun ein Definitivum ober ein Provisorium nennen.

Erlauben Sie mir, eine kleine Rohbilanz zu ziehen.

Es kommen im Ganzen ungefähr 76 Millionen in Ausgabe, welche durch Umlagen und durch Anleihen gedeckt Werber». Die Umlazen zahlen wir reichlich zur Hälfte und für die Schulden müssen wir ebenso reichlich zur Hälfte haften. Es kommen also Von den Einzahlungen in die Landeskassa gut 38 Millionen auf uns, wir bekommen aber höchstens ein Viertel von allen Ausgaben. Wenn wir genau nachrechnen würben, bekommen wir knapp 20 Millionen und zahlen sonach ganz ausdrücklich 18, vielleicht auch noch mehr Millionen auf die Landesverwaltung zu Gunsten der Tschechen braus. (Abg. Hötzel ruft: Zum Zahlen sind wir immer gut! - Abg. Xrautzl ruft: Das sind wir schon gewohnt!)

Wir finden aber auch, daß äußerlich etwas Auffälliges bei der ganzen Sache ist, indem nämlich einige Angelegenheiten, recht teuere Millionenangelegenheiten, zu Gunsten der Tschechen in den gedruckten Voranschlag aufgenommen erscheinen, während die deutschen Angelegenheiten der Sonderberatung zugemiesen worden sind. Es ist dies jedenfalls eine sehr schlaue Vorsichtsmaßregel gewesen, damit, falls wir am Ende unwillig geworben wären über ganzes Elaborat auch die tschechischen Angelegenheiten mit unter den Tisch gefallen wären. (Abg. Hölzel ruft: Das wird immer so praktiziert!)

Wir mußten also, um nur einiges für. unsere Bezirke zu erlangen, von der Obstruktion

absehen und in die Verhandlungen eingehen, weil sonst einfach die hier gedruckt vorliegenden Dinge allein die Unterlage für die weitere Geldgebarung des Landes gebitdet hätten, ohne daß unsere deutschen Angelegenheiten die entsprechende Berücksichtigung gefunden hätten.

Es spielt nun, tote man öfters hört, bei der Borberatung dieser Angelegenheit die Budgetkomission eine sehr wichtige Rolle, aber es ist nicht gar so schlimm, Wie es manchmal bargestellt wird.

Es gelangen denn doch in der Budgetkommission hauptsächlich nur jene Bachen zur Beratung, welche vom Landesausschuß bereits vorbeschieden sind.

Der Landesausschuß, der in seiner Mehrheit geschlossen auf der gegnerischen Seite steht, sorgt immer dafür, daß die tschechischen Angelegenheiten in mehrfach überwiegender Anzahl vorbereitet sind, gegenüber den Deutschen.

Uns, auf deutscher Seite, fehlt es da leider an der nötigen Ueberdicht, wir stehen nicht in jener Fühlung mit dem Präsidium, wie auf der anderen Seite; während die andere Seite, besonders der Herr Dr. Fiebler, sehr gut weift, was in den Akten steckt, welche wir auf den andern deutschen Plätzen liegen haben, haben wir keine Ahnung, was in den tschechischen Akten steckt und wissen nicht einmal, was in der Gesamtheit auf deutscher Seite alles noch vorkommen wird.

Das System des Kompromisses muß noch viel ausdrücklicher zur Geltung gebracht werden, als bisher. Nur mit Androhung der Abstinenz, mit Zwangsmitteln, sind wir dazu gekommen, einige Zugeständnisse zu erlangen. (Ruf: Das ist nicht richtig!) Gewiß, zweimal haben wir uns aus dem Berhandlungssaale entfernt, und erst dann sind uns einige Sachen zugestanden worden und wie es mit diesen Zugeständnissen aussieht, werbe ich Vielleicht noch an anderer Stelle erwähnen.

Und trotzdem nun ein Kompromiß stattgefunden hat und trotzdem wir nun dachten, baß dadurch ein Rahmen gegeben ist, in welchem deutsche und tschechische Angelegenheiten in halbwegs entsprechender Weise ausgewogen werden, ist man uns doch wiederholt mit Ueberrumptungen gekommen, hat man das System der Ueberrumplung mit großer Gewandheit angewendet.

In der gestrigen Budgetkommission zum Beispiel ist ganz vor Schluß der Geschäftsführung noch ein Wasserleitungsprojekt gekommen, ich glaube für Karlstein mit 25. 000 K (Ruf: Das war ja die Burgrenovierung!) Bitte in unserem Projekte waren drei Wasserleitungen vorgesehen, für Deutsch-Gabel, Georgental und Preßnitz; Georgental ist sonderbarer Weise ganz verschwunden aus der Verhandlung, es ist nicht mehr zu finden. (Zwischenruf: Das Geld ist ja schon ausgezahlt!) Also ist es jedenfalls ein Irrtum des Landesausschusses, denn von der Seite ist uns gesagt worden, daß diese Sache noch unerledigt ist. Das hat ja übrigens nichts damit zu tun; abgesehen von Georgental sind 25. 000 K für zwei deutsche Wasserleitungen in der Budgetkommission wirklich bewilligt worden, und zwar im Rahmen des Kompromisses; wir mußten dafür den Holleschowitzer Hafen zugestehen. Diese Wasserleitungen Sollten nun aber von uns zweimal bezahlt werden.

Diese 25. 000 Kronen Sollen wir noch ein zweites Mal trotz des Holleschowitzer. Hafens für eine tschechische Wasserleitung bewilligen knapp vor Torschluß. So werden wir überrumpelt.

Meine Herren, es geht manchmal etwas vor - Dr. Fiedler soll nicht böse Sein, er wird ja Gelegenheit haben, sich dazu zu äußern - es unterläuft manchmal ein Irrtum, der manchmal, ich muß es offen gestehen, ein wenig unehrlich erscheint.

Ich will nur an den Vorfall erinnern, als auf einmal, nachdem wir mit unserem Kompromisse die ganzen Bauangelegenheiten für abgeschlossen erachteten, eine große Menge Von Meliorationen aus den Tisch kamen, tschechische Meliorationen, über die gerade Herr Dr. Fiedler referierte. Als wir dann sagten, das könne ohne Gegenleistung für die Deutschen nicht zugestanden werden sagte man: bitte, da liegt es hier unter diesem Aktenstosse aus jenem Tische.

Das Aktenstück wurde nun aber ausgearbeitet und mir ist nicht bekannt, daß nur halbwegs in jenem Ausmaße, wie es uns dargestellt wurde, wirklich Selbständige Landtagsbeschlüsse eingeholt, beziehungsweise ein Gesetz über deutsche Meliorationen zustande gekommen wären.

Ein einzelner Fall wird vielleicht da sein, aber nicht Bewilligung in jenem Ausmaße von mehr als 1/2 Million, wie auch uns zugesagt wurde. Wir behaupten, daß uns diese Gesamtsumme unseres Kompromisses da auch wieder doppelt in Gegenrechnung gestellt worden ist. (Abg. Trautzl ruft: Den Deutschen 90%, und den Tschechen 10%, wie immer bisher!) Bei dem großen Gewichte, das aus diese Kommissionsverhandlungen gelegt wird, wird es jedenfalls möglich sein, daß dort künftighin viel klarere Kompromisse eingegangen werden, bevor man überhaupt in die Detailbehandlung eingeht.

Man wird sich beiderseits einen Ueberblick machen müssen über alle Gegenstände, welche daran kommen sollen, und im Großen und Ganzen wird man ein Generalkompromis abschließen müssen. Sollte während der Verhandlung noch immer ein kleiner Gegenstand dazukommen, wird man gewiß ein Nebenkompromis zu Stande bringen können, um einen Ausgleich zu treffen. Aber in der Art und Weise, wie wir jetzt immer hineinfallen, darf es unbedingt nicht weiter gelassen werden.

Wir sehen das Ergebnis unserer Verhandlungen erst, wenn wir jetzt in dem hier in Verhandlung stehenden Bericht all das lesen, was dahier in der Drucknummer 361 ausgenommen st. Da sehen wir, daß wir in ganz enormer Weise verkürzt worden sind, und das Verhältnis 1: 10, wie es die Herren vorhin durch Zwischenrufe angedeutet haben, ungefähr zutrifft (Abg. Iro ruft: Das ist die brutale Gewalt der Majorität!)

Ich werde mir erlauben, die einzelnen Artikel in ihrer Zifferleistung zu analysieren. Zuerst will ich nebenbei bemerken, daß da in dem Punkte II, wie dies ja häufig vorkommt, eine Ungenauigkeit der Uebersetzung unterlaufen ist, die uns Deutschen allerdings nur sehr angenehm sein könnte. Wenn Sie uns das zugestehen, was da steht, würden wir Vielleicht alles ruhig hinnehmen können. Denn die Tschechen sotten 55 h Von jeder Krone zahlen, wir jedoch brauchen bloß 55 h von jeder im Königreiche Böhmen vorgeschriebenen Steuer zu zahlen. Wenn ich z. B. denke, daß ich per Person drei verschiedene Steuern zahle, bin ich sofort einverstanden und nehme das Ganze in Bausch und Bogen an. Sie werden aber jedenfalls den Uebersetzungsfehler entdecken, so daß es uns kaum nützen dürfte.