ženské s lidmi, kteří mají Prahu zakázánu, pobíhali zde v takovém množství a napadali slušné docela lidi, že se musili proti nim brániti. A. co se stalo ? Když se jeden z těch pánů obrátil na policejního úředníka a žádal za ochranu a řekl jemu, že jde klidně domů a že se nenechá urážeti od ženských a pepíků, co mu bylo řečeno: aby šel, a když jedna dáma řekla, že jest to něco zvláštního od policie, že je nechtí chrániti, byli povoláni na policii a čekali, že budou snad žalováni pro § 312. a 314.

Revertenti se ten den nestihali, ale proti klidně jdoucím občanům se stále se strany policie útočilo.

Velectění pánové, jednu věc, kterou neoddisputuje nikdo a kterou nemůže naprosto nikdo, ani pan místodržitel, ani nepřítomný pan hrabě (Hlas: Valis) popříti, jest to, co se strany policie nesprávného a protizákonného se stalo a co se v žádném jiném městě nestává, totiž že policie zde užívala veškerého násilí hlavně proti utíkajícím. Veškeré rány až na nepatrné výminky byly dány ze zadu. Máme zde celou řadu očitých svědků, kteří ovšem nechtí býti jmenováni a proto je nemůžeme jmenovati, že policie docela beze vší příčiny utíkala za takovými jdoucími, a týká se to zejména - a oni si na to přímo stěžovali - osob jdoucích z německého a českého divadla. Nikoliv jen české obecenstvo, nýbrž také německé obecenstvo zkusilo, co znamená útok pražské policie na obencenstvo klidně po ulici jdoucí.

Je zajímávo, že z pravidla ti, kteří dobře uměli utíkati, tomu dobře utekli, kdežto občané, kteří se domnívali, že, když ničeho nedělali a jdou klidně z divadla neb hostince domů, byli napadeni, a těm právě se to stalo, poněvadž se domnívali, že jsou chráněni proti takovému útoku.

Velectění pánové, máme důkaz o tom a mluví to za celou řadu jiných okolností, kde soukromá osoba veřejným listem obrací se na policejního ředitele pana Křikavu a žádá za vyšetření okolností těch, dokládajíc, že má důkazy po ruce, jak byli ti, kteří byli zatčeni, tryzněni, biti a týráni na policii. (Slyšte!)

Je to občan p. Hugo Heim, který by se jinak neodvážil dáti to do novin a který

přece nepodléhá žádné immunitě, kdyby jeho tvrzení nezakládala se na pravdě.

Co tomu říkáte ? To nebyli přece útočníci, kteří byli zatčeni. A konečně také víte, jak se zatýkalo, a to je nejbolestivější kapitola ze všeho. Neboť račte sobě všimnouti v novinách líčení toho zatýkání, o němž věru nedalo by se mysliti, že by to sobě ti lidé mohli vzíti na svědomí, s jakou bezcharakterností, lehkomyslností a zuřivostí zatýkali docela nevinné lidi.

Včera byl obžalován před zemským trestním soudem jeden mladík, jménem Mladý, který byl zatčen a byl ve vazbě sedmnáct dní. Považte si: za dnešní přísnosti sedmnáct dní ve vazbě! (Pohnutí. ) A ukázalo se, že chytili docela jinou osobu. Zde je věcí pana místodržitele, by takové případy, kde důkazy byly předloženy, dal nejen vyšetřiti, nýbrž i přísně potrestati. (Posl. Chaloupka: Kde pak, pan místodržitel! Vždyť dnes se to týká toho, zítra se to může týkati onoho!)

Vezměme si případ jiný, který se odehrál předevčírem. Jednalo se o jistého Lebra. Když bylo konstatováno od policejních svědků, že se patrně musili mýliti v osobě a když bylo předloženo corpus delicti, kus uhlí, jenž měl prý býti u něho nalezen, a když to soud rozbalil - onen občan byl totiž žalován pro zločin veřejného násilí, poněvadž onen kousek uhlí u něho byl nalezen, - shledalo se, že to není uhlí, nýbrž cihla. (Veselost. ) A zavolaný úředník policejní nucen byl skutečně doznati, že nějaký omyl se stal a že této osoby se to netýká. A ona osoba byla rovněž ve vazbě až do osvobozujícího rozsudku. (Pohnutí. )

Ale co se děje dále, a to po názoru mém netýká se německých poslanců, to týká se českých poslanců, o tom musí býti tu promluveno konečně rozhodné slovo a sice jak s ministrem-premierem, tak i s panem místodržitelem, zejména se státními zástupci a policejním ředitelem (posl. Zázvorka: Místodržitel je zodpověděn v první řadě, to je jeho zásluha!), aby nás nepokládali za nějaký národ druhého řádu, za nějaký národ inferiorní. (Hlučný souhlas. ) Appelluji výslovně na přítomného pana místodržitele. Kdykoli se totiž v Praze něco podobného stane, nakládá se s těmi, kteří byli ne zatčeni, ale pochytáni jako zvěř (Tak jest!), zcela ledabyle, nakládá se s nimi, jako kdyby ti lidé nepatřili pod zákon, jako kdyby pro ně neplatily paragrafy trestního zákona. Osobně jsem zakročil u pana místodržitele, aby vlivem svým působil a postaral se, aby jeho podřízení úřadníci tak nejednali proti zatčeným, kteří byli odsouzeni pro policejní přestupky.

Pánové, ve Vídni, ve Štyrském Hradci, v Terstu, v Pešti, ve Lvově atd., ve všech větších městech, kde je státní policie, kdykoliv se jedná o nějakou demonstraci a kdykoliv to již musí přijít k potrestání, tedy ať se trestá, ale jak se trestá v takovém případě zde, to je přímo proti zákonu!

Citoval jsem již § 11. známého patentu z r. 1854, kde se výslovně ustanovuje, že nesmí býti policejně trestán nikdo vyšší sazbou, než jaká jest nejmenší sazba na podobný čin, když by byl trestán podle trestního zákona.

A my máme v našem trestním zákoně dosti paragrafů, náš trestní zákon, pokud se týče přestupků proti bezpečnosti veřejného pokoje a pořádku, má hodně paragráfků, ale když již na jednání takového provinilce nestačí ani ten nejmenší paragráfek podle trestního zákona, pak je viděti, že musil učiniti velmi málo.

A tu nejmenší trest zní na 24 hodin, po případě do tří dnů.

Ale víte, pánové, jakými tresty byli trestáni ti, kteří byli zatčeni a byli dáni k potrestání policejnímu ředitelství? Předně trestala je policie vazbou a za druhé trestala je 5, 6, 7 až 8 dny vězení. (Výkřiky rozhořčení. )

Jeden student, pánové, byl potrestán osmidenním vězením proto, že řekl policistovi: »Nakládejte se mnou slušně, tak jako já s vámi slušně nakládám. « (Slyšte! Hluk. )

To je, pánové, přímo hrozné, to jsou věci, které by nás měly příměti, abychom toho policejního úředníka vytáhli a exemplárně ho sami potrestali! (Velký hluk a projevy rozhorčení. Výkřiky Neschopný policejní řiditel! Neschopný místodržitel! To jsou ti vinníci!)

Viděli jsme u přestupků ze začátku, když se začalo trestat, že se trestalo tak velikými tresty, že musili jsme opětovně právem požadovati, aby bylo jednáno milosrdněji, aby bylo jednáno podle zákona. A co udělalo státní zastupitelstvo? Státní zastupitelstvo nařídilo zase telefonicky, (Výkřik: Jako v době Omladiny!) - aby nikdo kdo bude propuštěn pro přestupky nebyl puštěn z vazby - a přestupek znamená přece potrestání na několik dnů - s obžaloby, aby byl ponechán na dále ve vazbě, aby okresní soud nikoho nepropouštěl, až se to projedná v druhé instanci.

Pánové, člověk, který byl osvobozen, který seděl ve vyšetřovací vazbě, měl seděti ještě po celou tu dobu, než to bude projednáno v druhé stolici. (Výkřiky rozhořčení. Tomu se říká lumpáctví! Justitia regnorum fundamentům!)

Já ovšem konstatuji, že u okresního soudu pro přestupky na tento rozkaz nedbali. (Výkřiky. To byli slušní lidé!)

Viděli, že by to bylo horrentní, že by to příliš křičelo. (Výkřik: Kdo dal ten rozkaz!)

Ten rozkaz dalo státní zastupitelstvo, a já nevím, odkud státní zastupitelstvo mělo ten rozkaz, ale používám této příležitosti, abych pana místodržitele opětně veřejně vyzval, aby v té věci zakročil u státního zastupitelstva.

Jak je to možné, že navrhlo, aby provinilec, který před soudem pro zločin byl osvobozen, měl býti ponechán ve vazbě tak dlouho, až věc přijde od Vídeňského kasačního soudu (Výkřiky: To by tam seděl celý rok!)

Víme, že to vše je namířeno proti nám, poněvadž se jedná o nás Čechy. (Výkřik: Ostouzení Prahy!)

Já říkám, že toto jednání, ať se to týká pana místodržitele, ať se to týká kteréhokoliv úředníka, je skutečně schopno zabrániti, abychom slušným způsobem mohli s nimi o čemkoli mluviti.

To se neděje německým příslušníkům, to se neděje německým lidem, to se děje jen nám, českým lidem a zejména v Praze.

Nesmíte nás přece považovati za lidi inferiorní, musíte přece věděti, že nás to také bolí, že to cítíme ne proto, že několik lidí musí odseděti několik dní, nýbrž, že takové jednání je přímo bolestnou urážkou proti příslušníkům české národnosti ! (Souhlas. Výkřik: Že to pěstuje lásku k Rakousku !)

Kdyby byl ministr Körber ještě ministrem, tož bych se ani na okamžik nerozpakoval, říci - poněvadž jsme se o tom přesvědčili - že jsou to rozkazy od pana ministra Körbra. Nevíme, jestli tyto rozkazy jdou přímo od ministra Gautsche, ale rozhodně povinností místodržitele království Českého jest a já Vaši Excellenci, který také račte choditi do české společnosti a ta česká společnost také s Vámi obcuje, přímo apostrofuji, aby nepovažoval český lid za nějaký inferiorní lid. Konstatuji, jako advokát, který má v té věci zkušenosti, že podobné věci proti příslušníkům německé národnosti se nedějí, že takové hromadné rozkazy jednak ohledně zatýkání a jednak ohledně ponechání ve vazbě proti příslušníkům německým se nedějí.

Měli jsme také co činiti v buršáckých bouřích s provinilci německé národnosti - ale všimli jste si, že by byl jen jeden býval ponechán ve vazbě? Byli také žalováni pro § 81. a 78. trestního zákona. Jak ale se jedná o Čecháčka, tu úřady a sice ať se týká pana místodržitele nebo státních zástupců, takovým přímo drakonickým - a co drakonickým - přímo neslušným způsobem proti němu se jedná! Divím se, jak může pan místodržitel s námi, s českými poslanci tak docela klidně ve sněmu mluviti, když ví, že jeho podřízení úředníci nás takovým způsobem urážejí.

A neračte se, pánové, diviti mému rozechvění a roztrpčení, s jakým tato slova pravím, když vidím - a od dob »Omladiny* to pozoruji jako advokát, který jest odsouzen, aby sloužil jen té vídeňské justici a chránil lidi před ní - že když jedná se o české demonstranty, vždycky takovým výminečným způsobem proti němu se zakročuje.

Ještě jednou pravím: To se, pánové, netýká německých poslanců a konečně se to netýká ani vlády, ani těch pánů úředníků a sice proto, poněvadž si myslí: Když si to ti Čecháčkové nechají líbit, tedy dobře! (Hlas: To je správné slovo !) Ale tu se jedná o čest všech nás českých poslanců!! Něco podobného si nemůžeme dáti líbit, to je opravdu jen ponižování naší české národnosti.

Tím ovšem člověk neříká a nechce hájit takové činy, které jsou trestuhodné, poněvadž o takové případy trestuhodné se jedná všude, ale ten systém té zúmyslnosti a dráždivostí proti nám Čechům to jest to, co nás musí drážditi, proti čemu musíme veřejně protestovat. (Výborně!)

Velectění pánové, já bych si dovolil v té věci podotknouti ještě jen tolik, že pokud se týče jednotlivostí, mají čeští poslanci úmysl, - pokud ovšem doslanou informace a ty informace ovšem nebudou nikdy úplné, - pokud se týče pronásledování a jednotlivých poškození, poněvadž celá řada lidí se bojí s tím na veřejnost, jakmile budou vyšetřeny do podrobností tyto okolnosti, na říšské radě jednotlivosti ještě přednésti.

Na konci těchto svých vývodů musím říci tolik, že si nic více nepřejeme, než aby s námi ať při manifestacích neb při demonstracích bylo lidsky zacházeno a alespoň tak jako s Němci se zachází od německých soudů.

Musíme podotknouti při té příležitosti, že celá řada soudců přímo se brání proti tomu, aby byli nuceni postupovati takovým způsobem a jenom na vyšší rozkaz musí tak činiti.

Povinností českých poslanců jest, abychom se těchto spravedlivých soudců proti té nespravedlivé zlovůli jich představených zastali. (Výborně!)

(Abg. Pacher: Warum aber hat das "Právo Lidu" die Losung ausgesprochen: "Rache für Wien!")

Pánové, musím se zmíniti ještě o té věci, že pražské demostrace a manifestace přinesly jednu potěšitelnou věc do života českého národa, totiž, že upevnily opravdu otázku všeobecného, rovného práva v českém lidu a téměř ve všech jeho vrstvách.

Jest potěšitelným úkazem, a jest vidět, že český národ se zde opětně staví do popředí v tomto soustátí jako národ opravdu demokratický, který chce bojovati za rovnost občanskou. Nyní však, velectění pánové, přichází to smutné »ale. «

Četli jsme, že vláda hodlá předložiti osnovu zákona, kterým se dosavadní volební řád pro říšskou radu mění a kterými se zavádí všeobecné rovné právo při volbách do říšské rady. Tedy ne do sněmu království Českého, jak jsme si všichni přáli, aby sněm král. Českého nám nejbližší byl prvním parlamentem ze kterého by to osvobození vyšlo.

Ale ta osnova nemá býti obrazem všeobecného rovného práva hlasovacího, neboť jak jsme se dověděli - a já o tom mluvím proto, poněvadž jest nutno, aby o tom bylo promluveno, - jedná se o to, aby tato předloha, která sice formálně bude spočívati na všeobecném rovném hlasovacím právu, ne přivodila takový parlament, který by odpovídal této rovnosti: Připomínám, že my, český národ celý, musíme býti na stráži a to nejen český národ, nýbrž i celé Slovanstvo, poněvadž se zde jedná o útok na celé Slovanstvo v tomto soustátí. (Tak jest I).

Když roku 1848 jednalo se o svobody občanské, tu Palacký ve svém pojednání z roku 1865, kdy uvažoval o událostech toho velkého boje roku 1848 a následujících let, zejména o výsledcích jaké ty události měly pro český národ, učinil porovnání, a přišel k tomu poznání, že sice vláda vídeňská a Němci chtěli zavést rovnoprávnost občanskou, spravedlivost občanskou, ale že neměly v úmyslu, aby zavedli spravedlivost a rovnost mezi národy a pro národy, že se jim totiž jednalo vždy o hegemonii Němců; na papíře měli všichni občané býti rovni, všichni měli míti na papíře stejné kulturní a jiné výhody zákona, ale víme jak to ve skutečnosti dopadalo. A Palacký tehdy trpce si stěžoval a mluvil o říši zlotřilé, užívaje slov. sv. Augustina, že říše naše, soustátí Rakouské, které v roce 1848 ukazovalo se jako ochrance všech národů, zvrhlo se v takovou říši zlotřilou, kde nejedná se o rovnost občanů, nýbrž o nadvládu Němců a zotročení všech německých národů. (Souhlas. ).

Jestli pak nestojíme před týmž okamžikem dnes, kdy taková předloha má býti předložena říšskému parlamentu? Všichni občané mají dostati všeobecné rovné právo hlasovací, ale toto všeobecné rovné právo má býti rovné jen pokud se týče jednotlivce, jednotlivého člena, to jest pravda. Ale nepoukázali jsme my již při odůvodňování svého návrhu na všeobecné rovné právo hlasovací, že té nejkrásnější myšlénky se dá zneužíti, i když se uskuteční; taktéž i všeobecného rovného práva se dá zneužíti v tak zv. volební geometri ? Nevarovali jsme, aby pomocí volební geometrie nestalo se to, co se stalo ve příčině občanských práv, kde se dává sice všem občanům rovnost, ale ve skutečnosti se činí rozdíly?

Tato volební geometrie má způsobiti, že nebudou opravdu všichni občané ve volebním právu si rovni, nýbrž že se má některým dostati privilegií tím, že celá řada okresů po případě zemí bude voliti více poslanců nežli jiné země podle průměrného počtu dotyčných voličů. (Souhlas. ) V tom jest znásilnění, v tom je protržení rovnosti, která do volebního řádu ve formě rovného, všeobecného práva přijíti měla a přijíti musí.

Velectění pánové, my víme všichni, proč se tak děje, když se o tom mluví, že podle poplatnosti, podle zemí a určitých okresů některé okresy dostanou více poslanců, Je to proto, aby se hegemonie německá na říšské radě upevnila a aby přirozená většina slovanská, která by podle všeobecného rovného práva hlasovacího, naprosto musila přijíti k platnosti, byla zase umlčena a aby vůbec ku platnosti nepřišla. Tu, velectění pánové, mám za to, že veškeré vrstvy českého národa, ať patří občanským vrstvám ať dělnickým vrstvám, ať k dělnickým národním či mezinárodním, pochopí tento nový úklad na rovnost občanskou, a že nedopustí, aby takový návrh zákona vládního o všeobecném a rovném právu hlasovacím mohl vejíti ve skutek. Tím by nejen slovanští národové byli na dlouhou a dlouhou dobu zase odsouzeni, aby byli v menšině, ačkoliv jsme podle zákona a práva většinou a byla by tím zmařena politická a národní rovnosť a spravedlnosť občanská, ze které my ve svém nadšení a volání po všeobecném a rovném právu hlasovacím vycházíme.

Tu, velectění pánové, my při tak dalekosáhlé věci, jako je všeobecné rovné právo hlasovací do ústředního parlamentu, zde na sněmu českém nesmíme opomenouti, abychom všem politickým činitelům nejen domácím, nýbrž i zahraničným, připomenuli opětně, že dnes, když se jedná o tak velikou reformu, tato veliká reforma musí jíti ruku v ruce s odstraněním ostatních bezpráví, která se na národech a státech tohoto soustátí činí, a že čeští poslanci se musí přičiniti o to, aby právě tak jako zde má jíti na sněmu volební oprava se změnou zemského zřízení, aby s volební reformou současně šla oprava celého ústavního zřízení tohoto soustátí.

My zejména v této vážné chvíli musíme si vzpomenouti na povinnosti, které máme ke království Českému a které máme k tomuto domácímu parlamentu, musíme dbáti, aby se odčinila křivda, která se stala v roce 1873 tím, že zemským sněmům bylo vzato oktrojírkou právo, aby vysílaly do centrálního parlamentu poslance, a my v době, pokud není provedeno státoprávní vyrovnání zemí koruny české s tímto soustátím, a dokud faktickými okolnostmi jsme nuceni do centrálního parlamentu vysílati přímo zástupce, musíme obnoviti tento požadavek, aby všeobecné rovné přímé právo hlasovací bylo zavedeno do zemského sněmu, aby zemský sněm se stal základem, odkud by tato oprava vycházela a aby ze zemského sněmu teprve byli vysíláni zástupcové do ústředního parlamentu.

Spolu ovšem žádáme, aby pravomoc českého sněmu a vůbec právomoc zemských zákonodárných sborů byla rozšířena, jak toho doba žádá, aby takovým způsobem se učinila příprava k velkému státoprávnímu vyrovnání království Českého a zemí koruny české s Cislajtanií. (Souhlas.)

Český národ nesmí v této vážné době zapomínati na tento svůj velký požadavek, ale musí chrániti nejen autonomii tohoto království, ale musí chrániti i právo své na samostatný stát, a já jsem užil první příležitosti, kde jsem se o těchto vládních osnovách dověděl, abychom tento požadavek celého českého národa hájili se vším důrazem.

Končím, pánové, tím, že chceme rovnost, rovnost občanskou, tedy rovnost mezi rovnými, ale že chceme také rovnost mezi jedním a všemi národy tohoto soustátí. (Výborně! Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Jeho Excellence pan místodržitel si vyžádal slovo.

C. k místodržitel hrabě Coudenhove:

Slavný sněme! Pan řečník který právě domluvil, zabýval se v části své řeči především tím, jak bylo naloženo s oněmi osobami, které se nalézají ve vyšetřování soudním, a obrátil se na mne, vyzývaje mne, abych nějakým způsobem učinil odpomoc proti bezprávím, jež, jak tvrdil, tam se dějou.

Naproti tomu mohu se obmeziti na poznámku, že jak panu poslanci je zajisté známo, nemám žádného vlivu na provedení řízení soudního.

Ve větší části své řeči činil pan poslanec útoky, podle mého přesvědčení docela nespravedlivé na pražskou policii.

Pokládám za svou povinnost se vší rozhodností postaviti se proti těmto útokům. (Posl. Zázvorka: To je marná práce! Těch se zastávejte. To to chytíte!)

Pan poslanec udával příčinu, proč přišlo k takovým výtržnostem v Praze a vyslovil své mínění v ten smysl, že důvod toho byl, že pražská policie oproti tomu, jak se chová policie v jiných městech, nenechala demonstranty pro všeobecné právo hlasovací na pokoji, nýbrž že proti takovým demonstracím vystupovala a jim bránila. (Posl. Dr. Baxa: Policie to vyprovokovala!)

Právě opak je pravdou. Mohu se zde odvolati na celé město a rád bych věděl, kdo by mohl potvrditi, že by se byla činila nějaká překážka politickým demonstracím, které se zde provedly.

My všichni jsme zde byli svědky a viděli jsme, jak onen velký průvod sem až do okolí tohoto sněmu přišel, aniž někdo by byl vystoupil proti němu.

A právě tak bylo tomu i později. (Sehr richtig!)

Odbyly se schůze všelijaké, beze všeho zakročení policie, i ona noční ze dne 4. na 5. listopad, po které demonstranti táhli městem, aniž se jim kladly překážky.

Zločinným způsobem přepadli při tom bez jakékoli příčiny stráž a zranily našeho policejního komisaře Fahouna.

Ani dne 5. listopadu, přes to, že v noci bylo zraněno mimo komisaře asi deset strážníků, nebránilo se demonstraci, která byla ustanovena na tento den a proto jsem toho náhledu, že by byl pan posl. Dr. Baxa ve velkých rozpacích, kdyby byl nucen, jako bylo jeho povinností, provésti důkaz toho, že skutečně bylo bráněno těmto politickým demonstracím a vylíčiti, jak se to stalo. (Posl. Dr. Baxa: Co na Příkopech?)

Opak toho je pravda. Je velký rozdíl mezi p. Drem Baxou a mnou, neb jsem s to dáti o svém tvrzení důkaz a to také udělám.

Posl. Dr. Baxa: A což když napadali klidné chodce! Napadali dámy docela bez příčiny ! Hlas: I děti!)

Místodržitel hr. Coudenhove (pokračuje) Jsem s to vylíčiti, jak ty věci se sběhly (Posl. Dr. Baxa: Byly napadány dámy a ženy bezbranné, které šly z divadla Jsem na to velmi zvědav!)

Pan Dr. Baxa opakuje, že policie začala; kde kdy a jak ale začala, to nepovídá!

Posl. Dr. Baxa: Já jsem to výslovně řekl a podám ještě důkaz.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Račte nechati mluviti pana místodržitele, on má zde právo řečniti jako každý jiný.

C. k. místodržitel hr. Coudenhove (pokračuje): Prosil bych proto slavný sněme, aby mně bylo dovoleno, abych podal obraz toho, jak skutečně průběh událostí byl.

Úřady omezovaly se při tom dle své povinnosti na opatření pro ten případ, kdyby veřejný klid byl porušen a mohu zde konstatovati, že mnoho set manifestací v Praze i na venkově ve prospěch volebního práva bylo provedeno, aniž by bylo došlo k vážnějším konfliktům s úřady bezpečnosti. Také velká manifestace v Praze dne desátého října provedena byla bez jakékoli srážky.

Od tohoto okamžiku změnila se však taktika vůdců celého hnutí, kteří zcela otevřeně prohlásili, že projev právě zmíněný byl poslední klidnou demonstraci. V novinách, ve schůzích, na ulici, všude bylo vybízeno k boji, heslo o »argumentech ulice« opět bylo vydáno a široké vrstvy obyvatelstva přiváděny byly beze všech rozpaků do zimničního rozechvění a do bojovné nálady stálým poukazováním k revolučnímu hnutí ruskému - za účelem, jenž pochybností nepřipouštěl. - Politování hodné události ve dnech čtvrtého, pátého a šestého listopadu byly toho výsledkem.

Mravní zodpovědnost za odbojné hnutí, které pak vypuklo, za násilné útoky na orgány veřejné bezpečnosti a za jejich obranu se zbraní v ruce, zodpovědnost za všechny následky tohoto hnutí, zejména též za těžké poškození hmotných zájmů obyvatelstva stíhá jedině ty, kdož přivedli celé toto hnutí do dráhy takové.

Tvrdí se, že policie již v pátek dne třetího listopadu večer chovala se k demonstrantům hrubě a lid bila, ačkoli nebylo žádné obavy, že by demonstranti překročili hranice projevů po řadu let úřady v Praze bez závady trpěných.

Naproti tomu konstatuji, že tohoto večera demonstranti, když stráž jim bránila táhnouti na Příkop, dle zpráv úředních i novinářských nepřátelsky proti ní se chovali, urážky ve tvář jí metali, ano i kamením po ní házeli. Avšak stráž nedbajíc tohoto útoku omezila se na to, že demonstranty rozptýlila, aniž by nějak zbraně byla užila.

Dne 4. listopadu konala se na Střeleckém ostrově schůze, svolaná politickým dělnickým klubem v Čechách.

Ve schůzi té bylo také jednáno o zakročení policie vídeňské dne 2. listopadu a při tom bylo vybízeno za nejprudších útoků na vládu a na policii k nejostřejšímu boji za všeobecné právo hlasovací, což vedlo k bouřlivým výstupům a k ohrožení intervenujícího úředníka slovy i skutky.

Po ukončené schůzi opustili účastníci, kteří opatřeni byli holemi, klacky, lopatami a podobnými předměty, místnost v největším rozčilení. Při tom bylo oddělení stráže, postavené na Střeleckém ostrově, beze vší příčiny nadávkami zasypáno a s mostu bylo na ně kamením, zlámanými holemi a kusy železa házeno.

Oddělení stráže, stojícímu na začátku Ferdinandovy třídy, bylo od mimojdoucího lidu spíláno vrahů a lumpů a na Tylově náměstí bylo na jinou četu rovněž bez nejmenší příčiny dokonce házeno i kamením, aniž by stráž bezpečnosti na tyto útoky nějak byla reagovala.

Po řečech, pronesených pak před redakcí »Práva Lidu« v Myslíkově ulici, táhli demonstranti dále do ulice Lazarské, kde na stráž opět házeno bylo kamením, aniž by stráž byla k tomu zavdala nějakého podnětu jak zevrubným šetřením, hodnověrnými svědky a i samým líčením v novinách souhlasně jest prokázáno.

Strážníci tasili nyní o své újmě šavle, zastrčili je však ihned zase na rozkaz úředníka stráži velícího, který demonstranty několikráte vyzval, aby přestali kamení házeti.

Poslanec Kalina: Ale Excellence, kde jsou ti svědci?

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní).

Poslanec Dr. Baxa: Jako úřední osoba musíte do dokázati!

C. k. místodržitel hrabě Coudenhove (pokračuje): Ačkoli tím stráž dokázala, že dovede se obětavě zdržeti vůči demonstrantům útočícím - což žádná instrukce jínepředpisuje - snesl se na ni nový déšt kamení; dva strážníci klesli k zemi krví zbroceni. (Hlas: To se pořezali sami!) A tu teprve zakročila stráž šavlemi a rozehnala demonstranty.

Podotýkám výslovně, že dříve, než zbraně bylo použito, žádali úřednicí několik vůdců za to,. aby zjednali klid - ale bez úspěchu.

Okresní správce Hořejšího Nového města, vrchní policejní komisař Karel Fahoun, pro svůj klid a konciliantní chování v širokých kruzích oblíbený a i sociálně demokratické straně dobře známý, pokusil se vlídnou domluvou příměti demonstranty k tomu, by od dalších útoků na stráž upustili; byl však při pokusu tom k zemi sražen, pěstěmi, holemi a latěmi s hřebíky stýrán a tak zraněn, že dlouho s těmito ranami byl nemocen.

Mimo něj zraněno bylo při této srážce deset strážníků, dílem dosti vážně.

Není žádné pochybnosti o tom, že útok ten vyšel od demonstrantů a že byl dle určitého plánu zosnován.

Tomu svědčí to, že velká část účastníků měla ssebou kameny, klacky a podobné předměty a dešť kamení v Lazarské ulici provázen byl výkřiky: »To jest odplata za Vídeň!« (Poslanec Dr. Baxa: Kde je důkaz?)

K demonstraci ohlášené stranou sociálně demokratickou na den 5. listopadu o 11. hodině dopolední shromažďovali se súčastníci na různých stranách města.

Již za pochodu na Václavské náměstí nadávali jednotlivé zástupy stráži, kdekoli ji spatřili, »vrahů, lumpů« a podobně; demostranti hrozili stráži obušky, býkovci, železnými tyčemi, nesli zcela zjevně dýky a revolvery a volali na stráž »jen počkejte až se vrátíme, my vám dáme !«

Stráž si urážek těch ani nevšímala.

Na Václavském náměstí shromáždilo se několik tisíc demonstrantů; po několika pobuřujících řečech vůdci proslovených táhla část demonstrantů s povykem na Příkop, spílajíc oddělení stráže na cestě stojícímu a je ohrožujíc.

Několik set účastníků minulo již budovu německého kasina, když tu náhle demonstranti zasypali kamením stráž těsně tam u domů stojící, aniž by jen z daleka byl býval dán nějaký podnět k takovému počínání; několik strážníků i úředníků bylo raněno. Podotýkám, že to byli účastníci demonstrace a nikoliv revertenti.

Příbojem lidu, jenž na to následoval, byla straž stísněna, vytasila šavle a snažila se zatlačiti demonstranty dílem k Josefskému, dílem k Václavskému náměstí.

V tom okamžiku padlo se strany demonstrantů několik výstřelů; ale i nyní použila stráž toliko zbraně pobočné a teprve v největší tísni sáhla k revolverům a vystřelila několikráte, když na ni opět a opět bylo stříleno, tak že nalézala se vůči převeliké většině demonstrantů v situaci nanejvýše povážlivé.

Demonstranti zahnáni na Josefské náměstí shlukli se tam znovu a hleděli se opět dostati na Příkop, při čemž opět na stráž stříleli a ji kamením přímo zasypali. Také strhli ohradu při novostavbě representančního domu a nepřestávali vždy zase znovu na stráž útočiti.

Teprve, když se blížilo vojsko, demonstranti se rozprchli.

Také ona část demonstrantů, která zatlačena byla k Václavskému náměstí, útočila nepřetržitě na stráž. Z ulice i z domů bylo na stráž házeno kamením a na ni i