university, pakli že není ani jediná posluchárna na místech historických a pakli že studenstvo není vázáno stálým kontaktem, aby skutečně na těchto historických místech co nejčastěji se mohlo objeviti.

Pánové, mohlo by se mi jedno namítnouti, že jest potřebí vzduchu a světla a že zapomínám, že nedaleko proti Karolinu stojí budova, která zajisté světlosti dodati nemůže. Pánové, pravím to otevřeně a přál bych si, aby pánové z druhé strany (obrácen k Němcům) a ti, jichž se týče, vzali laskavě v úvahu slova má. Nejsou pronešena z důvodu nějakého, který by nemohl odpovídati tomu šlechetnému stanovisku, které po celou debatu v tak velké otázce bylo zachováváno. Pánové, je to německé divadlo, nechť pánové a rozhodující kruhy se sami otáží, jak dlouho budova může na tom místě státi; myslím, že také nejinteresovanější osoby přály by si, aby otázka ta byla co nejdříve rozřešena, aby se mohly z těchto nebezpečných místností co nejdříve vystěhovati. Kdyby Jeho Excellence chtěl přísnou dohlídku konati na divadlo to, tu by nestrpěl, aby se tam mohla odbývati představení pro nebezpečí požáru a tedy nebezpečí života.

Pánové, tato budova jest ode dneška do zítřka - zajisté ne na dlouho. Jsem si vědom, že jsou zde poměry právní a závazky, které nemohou býti obratem ruky vyřízeny, ale, pánové, táži se, když se jedná o tak velkou věc, jako jest vybudování university, nebylo by lépe ihned přikročiti k tomu, aby otázka německého divadla zároveň byla vyřízena, aby se jednalo o přenesení divadla německého se všemi právy pro jednotlivé osobnosti na příležité místo, které se najde ještě v oblasti Prahy. Pakli to jest, táži se, představte si nové náměstí. A za ním vedle Karolina po sbourání budov starých, Stockhausu a Buquoyky, povstane prostranství dosti veliké, aby Karolovo učení bylo doplněno tím způsobem, aby ve vedlejších budovách konstruována byla fakulta úplná, moderně vyzdobena, řadící se k starobylé části Karolina.

Pánové, na to jsem měl povinnost poukázati a odporučuji zejména zástupcům vlády, poněvadž bylo konstatováno, že plány vůbec nejsou hotovy, že nemusí hledati místa a pozemky. Jest zde půda vlastní, které může býti použito pro budovy nové.

Bylo řečeno, že nájem tak jako tak musí býti opatřován. Pánové, nechť tedy nájmem obstará se co nyní jest potřeba. Ve 2 až 3 letech může býti provedeno takové nové vybudování fakulty u Karolo-Ferdinandey, že tato část historická bude doplněna zachována k slávě a chloubě naší Prahy.

Na to jsem měl povinnost poukázati. (Souhlas a potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Ritter von Jaksch.

Abg. Obersanitätsrat Prof. Dr. Ritter von Jaksch: Ich habe mich zum Worte gemeldet, um noch in einigen Punkten auf die eben abgeführte Debatte, die für uns eine Reihe von interessanten Momenten ergeben hat, zurückzukommen.

Insbesondere fühle ich mich verpflichtet, dem sehr geehrten Herrn Kollegen, Professor Dr. Maixner, dem Herrn Prof. Dr. Čelakovský und seiner Magnifizenz, dem Herrn Rektor der böhmischen Universität Prof. Dr. Vrešťál Dank zu sagen für das liebenswürdig Entgegenkommen in dieser Frage.

Meine verehrten Herren! Es hat sich also gezeigt, daß gerade in so hochwichtigen kulturellen Fragen auch die nationalen Leidenschaften vollständig schweigen können.

Ich halte das für ein sehr erfreuliches Symptom und wünsche insbesondere, daß möglichst bald gewisse berechtigte Forderungen der böhmischen Nation ihrer Erfüllung zugeführt werden und es hat mich die rein akademische Form der Debatte, wie sie von Seite der Herren Kollegen Professor Dr. Maixner, Prof. Dr. Čelakovský und seiner Magnifizenz dem Herren Rektor der böhmischen Universität geführt worden ist, ungemein gefreut

Umsomehr war ich erstaunt über die höchst interessante, politisch groß angelegte Rede des Herrn Prof. Dr. Baron Rieger.

Ich muß sagen, aus der Rede des Herrn Baron Rieger, mit der ich einverstanden bin, und bei der ich es für vollständig richtig halte, daß er in scharfer Weise für die Wünsche seiner Nation eingetreten ist, hat noch etwas herausgeklungen, etwas, das mich ziemlich verstimmt hat. Und was mich verstimmt hat, ich will es offen heraussagen, war die Bemerkung,als ob die deutsche Nation gegenüber der böhmischen Nation bevorzugt würde.

Und, meine Herren, nehmen wir an, es sei dies richtig - ich weiß es nicht, ich habe diese Frage nicht studiert - ober nehmen wir an, wir werden bevorzugt, so kann ich Ihnen, meine Herren von der anderen Seite, die Versicherung geben, daß, wenn es sich bei Ihnen um kulturelle Fragen handeln wird, ich nie opponieren werde. Ich wünsche sogar, daß die böhmische Nation in kultureller Beziehung alles erreicht, daß sie es erzielt, daß sie ihre Institute habe, wie sie dieselben wünscht und braucht. Ich würde es für den größten Fehler halten, wenn wir auf den Standpunkt kämen, daß wir in Fällen, wo es sich um kulturelle Fragen, um Fragen der Entwicklung der Nation handelt, irgendwelche Differenzen mit einander hätten.

Diese Bemerkung wollte ich noch bei dieser Gelegenheit machen. Ich glaube, in allen Fragen, welche die Entwicklung der deutschen und der böhmischen Nation betreffen, soll man im Landtage auf dem Prinzipe stehen, der Entwicklung auch beim Gegner kein Hindernis in den Weg zu legen.

Und ich erkläre, daß ich, solange ich hier im Landtage zu Wort komme, und so oft es sich um die Förderung von kulturellen Zwecken beider Nationen handelt, immer derjenige sein werde, der - als Deutscher - dafür eintritt, auch betreffs der Desideria auf Ihrer Seite.

Ich wünsche aber, daß es ebenso aus der anderen Seite geschehe.

(Lebhafter Beifall; Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více ke slovu přihlášen?

Prohlašuji rokování za skončené.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Ich erkläre daher die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec prof. Dr. Čelakovský: Velectění pánové ! Slavný sněme! Soudím, že mohu se připojit k slovům posledního pana řečníka a vysloviti potěšení, že zprávy komise školské nalezly v slavném sněmu tak všestranného souhlasu a zejména také stanovisko zásadní že všestranně bylo schváleno, které školská komise v této věci, jakož i v jiných věcech zaujala, že oba národové naší vlasti mají v kulturních svých věcech se vzájemně podporovati a sobě nijakým způsobem nepřekážeti, nýbrž říditi se tou starou dobrou zásadou, o které jsem již několikráte mluvil, zásadou: Žíti a nechati žíti! Leben und leben lassen! (Výborně!)

Debata, která zde provedena byla, obraz neutěšených poměrů na obou universitách našich doplnila. Jestli že s některé strany s větší jakousi vervou byly tyto nedostatky, jaké zde skutečně jsou, vylíčeny a jestliže citlivost, která vším právem na naší straně panuje, zjednala si důraznější průchod, neračte to nikomu vykládati ve zlé.

Politik našeho věku vůbec jest nucen počítati s mnohými projevy, které se mi líbí a nelíbí, a činí moudře, neuzavírá-li se jim, nýbrž vždycky hledí k tomu, co jest na těch projevech správné a přihlíží v nich vždy k pravému jádru.

A tak jestliže také se ozvala zde se strany pana kollegy Fiedlera právem nepříjemně odmítavá slova, ano nevole, zejména nad tím, jak se na universitních schůzích mluví o těchto věcech, zvláště také o poslancích a objevil se skutečně při tom velmi podezřelý radikalismus, který se obrací toliko proti poslancům a profesorům a nikoli proti činitelům, kteří věc vyřízení přec mají v rukou, tu soudím, velectění pánové, že nám politikům sluší to stanovisko moderní, že musíme přihlížeti hlavně ku jádru věci, na to, co jest správným, co bylo skutečně právem vytýkáno a to třeba podržeti na mysli, a o těch ostatních věcech, o formě, ve které se názory takové pronáší, nezbývá, nežli mysliti si, že žijeme v jiných dobách, než jsme druhdy žili, kdy ještě byli jsme mladší, kdy takové věci nebyly naprosto ani možny, poněvadž společnost sama nebyla by jich strpěla, dnes ale, kdy staneme se svědky takového vzájemného útočení jednoho proti druhému, takového »bellum omnium contra omnes«, tu konečně člověk musí říci: »Ať se tedy vymluvějí!« ale musí rozumný člověk činiti to, co je správno a dokud v Čechách budou lidé správní, rozumní a rozšafní, soudím, že toto všechno mluvení nebude na škodu naší zemi, nýbrž že konečně přece přispěje i k tomu, by spravedlivé interessy obyvatelstva země správně byly opatřeny.

Vracím se však ke hlavní ideji, kterou jest jaksi nesena celá dnešní debata. Je to ta myšlenka, že my lpíme na vysokém učení, na universitě Karlo-Ferdinandově všichni, nechať jsme příslušníky té neb oné národnosti, že všichni takořka považujeme tuto otázku universitní za záležitost svého srdce a že všichni, cokoli se dobrého tomuto vysokému učení děje, zajisté všichni chválíme a s radostí přijímáme a co zlého se děje - a děje bohužel se velmi mnoho zlého - že všichni s lítostí velikou na to patříme - a kdyby bylo možno, aby university zůstaly obě v těch starých budovách, Karolinu a Klementinu, zajisté my, kteří lpíme s velikou pietou na všech monumentech historických, nečinili bychom proti tomu námitek.

A tu přicházím k poznámce, kterou učinil velevážený pan kollega dr. Podlipný, který stojí na stanovisku, že bylo by přece jen dobré, kdyby to Karolinum v těchto místech, jak jest, zůstalo, a kdyby se v něm dále vyučovalo aspoň professory české fakulty právnické. Ovšem přál by si, aby bylo řádně opraveno. Já také soudím, že každý, kdo jde okolo a podívá se na Karolinum, na tu aulu, která vypadá jako zbořeniště, jako nějaký starý hrad a kdo se podívá, kde je archiv a vidí, že tam kupec ukládá soudky petroleje a prachu, takže celé Karolinum jednou může vzíti za své, kdo ví, že se každý kout té budovy pronajímá, že my professoři sami prosíme dávno za místo, kde bychom se mohli k promocím oblékat, ale že ani toho se nám nedopřeje, nemůže býti v pochybnosti, že je třeba, zde důkladné opravy, a bude souhlasiti, že je mnoho zlého v universitních věcech.

Kdo vše to zná, ten ale také pochopí, proč menší nadšení pro ony místnosti panuje u těch, kdož mají v nich působiti, kdo na př. musí v pravé poledne v nich přednášeti při stále rozžhavených lampách plynových, poněvadž tam ani v poledne není v žádné síni viděti a studenti nemohou ani zápisky si činiti - kdo tedy všecky ty závady vidí, ten si řekne: »My nemůžeme čekat, až bude německé divadlo na jiné místo přeneseno, nýbrž musíme žádati, aby se v brzku stala náprava. Když pak dlouholetá snaha naše nevede podnes k žádným reálním koncům, prosím upřímně, aby snovými projekty se nezačínalo, kterými by se náprava oddálila.

K té universitě, jak jest, ke Karolinu i Klementinu, jsou důležité interesy a city obyvatelů obou národností spojeny, a city ty jsou ostatně konkrétně právně zabezpečeny tím způsobem, že budovy ty náležejí dvěma fakultám, právnické i filosofické fakultě obou universit a musely by tedy obě university dáti svolení své k tomu, kdyby se mělo Karolina užíti pouze pro účely university české, jak si to pan kollega Podlipný přeje.

My bychom s tím konečně s Pánem Bohem souhlasili, jen kdyby tadyhle pan kolega Bachmann a jeho spolukollegové řekli, že s tím souhlasí, ať německá universita jde do asanace, my se ochotně konformujeme, ať se nám v Karolinu vystaví pěkná budova, a my tam budeme s právnickou fakultou docela dobře spokojeni.

Ale jak vidím, pan kollega Bachmann jenž je členem německé fakulty filosofické, sotva k tomu svolí, a jiní němečtí professoři rovněž nesvolí.

A co pak se má státi s filosofickou fakultou českou ? Ta předce nemůže zůstati v Klementinu, v těch nejmizernějších místnostech, jež vůbec mohou býti, kde druhdy bývalo gymnasium a kde jsou učebny pro nějakých 60 žáků ? Tam se má 400 lidí dále tísniti a to k vůli krásné myšlénce, že by se měl zachovati historický úkol těchto universit?

Ve všech universitních městech, račte projiti dnes Itálií nebo Německem, račte projíti i Rakouskem, všude vidíte, že jsou »collegia antiqua« a že jsou »collegia nova«.

Starou universitu ve Vídni nenapadlo nikoho bořiti, nýbrž užito ji k účelům universitním, ale za to vystavěna krásná budova nová na Ringstrasse. Každý by se byl vysmál, kdyby bylo někoho napadlo žádati, aby Vídenská universita zůstala pořád ve staré místnosti na Wolzeile.

Velectění pánové, jděte do Krakova, zde máte collegium antiquum, starou budovu, kde je umístěna knihovna a jiné ústavy,

tak že jest budova zachována účelům universitním, ale, velectění pánové, je tu také krásná budova nová, »collegium novum«.

A tak i my, velectění pánové, se staráme o to, aby »collegium antiquum«, staroslavná kolej Karlova, zůstala nedotknuta, a proto nechať přítel Dr. Podlipný je zcela upokojen, že toto collegium antiquum, tato stará Carolo-Ferdinandea zůstane svým historickým účelům věnována, ovšem ne v tom způsobu jak je, nýbrž že toto collegium bude uvedeno do takového stavu, aby když přijde cizinec neřekl: »Pro Boha, jaký je to tu lid, že nechává takovou slavnou budovu, která souvisí s dějinami celé země v takovém stavu!« Budou tam úřady, semináře, zkušební síně, archiv a t. d. Což pak pánové, to není kus university, a důležitá její část? Dále tam budou promoční síně, bude obnovena velká aula, která je dnes v takovém stavu, že ti, kdo tam jsou přítomni při slavnostních příležitostech, zdraví tam mohou nechati. Síň ta má se rozšířiti a upraviti, aby vypadala jako slavnostní síň universitní v civilisované zemi.

Posl. Dr. Podlipný (volá): Ale na to nedostanete peníze!

Posl. Dr. Čelakovský (pokračuje): Ty peníze teprve nedostaneme, když budeme říkati, že ze starých místností nechceme, že nechceme nové.

Odpusťte pánové, že jsem se tu poněkud rozhorlil, já to myslím právě tak dobře jako přítel Dr. Podlipný, ale musím svoje mínění pronésti, poněvadž by se mi mohlo vytýkati, že jsem jako referent stanovisko našich universitních kruhů určitě nehájil.

Vrátím se nyní zde k tomu, že z celé této debaty plyne jedna hlavní myšlénka a že v ní jeví se jeden potěšitelný pokrok v rokování tohoto slavného sněmu, - vždyť my, kteří jsme zde staří, slyšeli jsme i jiné výroky o našich ideálních záležitostech národních, zejména každého potěšil zajisté totiž způsob, jakým se rokování súčastnil pan prof. Jaksch.

V tom jest velký pokrok, že obě strany uznávají, že kulturní interesy mají býti hájeny společnými silami.

Vždyť království České, naše milá vlast, byla vyznamenána přede všemi jinými nerománskými zeměmi Evropy, že nejprve v ní zásluhou slavného Karla, Otce Vlasti, bylo založeno slavné »generale studium« a že tímto způsobem jako »membrum nobilius imperii« země naše je slavena.

Naše království zajisté vždycky s velikou chloubou pohlíželo na toto vysoké své učení, ono jest dědictvím tohoto království, slávou a ctí tohoto království a chloubou všeho jeho obyvatelstva. A zajisté, pánové, slavné zastupitelstvo zemské nemůže jinak, než v úplném pochopení svých povinností k obyvatelstvu se rozhodnouti, když pozdvihne dnes hlasu svého, aby toto naše vysoké učení zůstalo na takové výši, jak to slavné jeho dějiny a velký pokrok vědy od něho žádá. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise. Mám tedy za to, že nebude třeba tyto návrhy ještě jednou čísti.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsanträge. Ich glaube, daß es nicht notwendig sein wird, diese Anträge noch einmal zu verlesen.

Žádám pány, kteří přijímají návrhy komise, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Kommissionsantrage annehmen, die Hand zu erheben.

Die Anträge sind angenommen.

Návrhy jsou přijaty.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru s osnovou zákona v příčině vybírání úroků z prodlení ze školních příspěvků.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Budgetkommission über den Landesausschußbericht mit dem Gesetzentwurfe über die Einhebung von Verzugszinsen von Schulbeiträgen.

Dovoluji si sděliti, že pan zpravodaj Dr. Fiedler požádal, by za něho převzal zpravodajství pan Dr. Ulrich, který jest též členem rozpočtového výboru.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß an Stelle des Herrn Abg. Dr. Fiedler, welcher in diesem Augenblicke verhindert ist, die Vorlage zu vertreten, der Herr Abg. Dr. Ulrich, welcher gleichfalls Mitglied der Budgetkommission ist, die Berichterstattung übernommen hat.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Pan poslanec Dr. Ulrich: Slavný sněme! Zemskému výboru království Českého nepřísluší nárok na úroky z prodlení ze školních příspěvků, z pozůstalostí a ze jmění podrobeného poplatkům equivalentním proto, poněvadž zákony z 2. února 1873, ze dne 14. ledna 1895 a ze dne 8. září 1899 případná ustanovení neobsahují. Naproti tomu však zemský výbor jest nucen v tom případě, že nesprávně předepsané školní příspěvky vraceti musí stranám, hraditi pětiprocentní úroky z prodlení z těchto sum Aby této nesrovnalosti bylo se uvarováno, vyjednával zemský výbor s vládou v tom směru, zdali by tato mezera cestou administrativní nemohla býti vyplněna, což je však nemožné a proto zemský výbor a v souhlasu s ním rozpočtová komise předkládá slavnému sněmu předlohu zákona, kterým by vybírání pětiprocentních úroků z prodlení bylo zabezpečeno.

Podotýkám ovšem, že finanční effekt, který z přijetí této předlohy vzejde, nemá za účel kapkou, kterou repraesentuje, přispívat na sanaci zemských financí, nýbrž že vzniká z právní povahy z prodlení a následku, který nejen občanský zákon, ale i právo veřejné při vybírání dávek veřejných z prodlení způsobují.

Dovoluji si proto jménem rozpočtové komise učiniti návrh, aby předložená osnova zákona byla přijata.

Zároveň musím podotknouti, že v českém textu i německém textu jest zapotřebí provésti jisté stylistické změny, totiž v úvodu zákona má státi:

Zákon ze dne.....platný pro království České o vybírání úroků z prodlení ze školních příspěvků, pozůstalostí a ze jmění podrobeného poplatku equivalentnímu.

K návrhu sněmu Mého království Českého vidí se mi ustanoviti takto.

Dále v § 1. alinea 3. má zníti: »podléhajícího poplatku equivalentnímu, předepsanému«, nikoliv »poplatkům equivalentním předepsaných«; dále v § 3. na místo slov: »provedení tohoto zákona« státi má: »se ukládá, aby zákon tento ve skutek uvedli«.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Die

Kommission Beantragt nachstehenden Gesetzentwurf:

G e s e tz

vom.................

wirksam für das Königreich Böhmen, betreffend die Einhebung von Verzugszinsen für die im vorgeschriebenen Termine nicht eingezahlten Schutbeiträge von Verlassenschaften und vom gebührenäquivalentpflichtigen Vermögen.

Uiber Antrag des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde Ich anzuordnen, wie folgt:

§ 1.

Wenn die gesetzliche Frist zur Zahlung der aus Grund der Gesetze vom 2. Februar 1873 L. -G. -Bl. Nr. 60/1874, 14. Jänner 1895 L. -G. -Bl. Nr. 9, 8. Juni 1898 L. -G. -Bl. Nr. 38 und 8. September 1899 L. -G. -Bl. Nr. 61 zur Vorschreibung gelangenden Schulbeiträge aus Verlassenschaften und vom gebührenäquvalentpflichtigen Vermögen überschritten wird, sind von dem, auf den letzten Tag dieser Frist folgenden Tage angefangen, fünfperzentige Verzugszinsen von der zu erlegenden Gebühr, nebst derselben, für den Landesfond des Königreiches Böhmen zu entrichten.

Von Schulbeiträgen, die 2 K nicht übersteigen, sind seine Verzugszinsen einzuheben.

Dieses Gesetz tritt mit dem Tage seiner Kundmachung in Wirksamkeit.

§ 3.

Meine Minister der Finanzen, der Justiz und des Unterrichtes sind mit der Ausführung dieses Gesetzes beauftragt.

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich zu diesem Antrage der Herr Abg. Dr. Hacket als Proredner zum Worte gemeldet hat.

Pan poslanec Dr. Hackel přihlásil se ke slovu pro návrh.

Ich erteile dem Herrn Abg. Dr. Hackel das Wort.

Abg. Dr. Hackel: Hoher Landtag ! Der zur Beratung gestellte Antrag der Budgetkommission setzt sich zur Aufgabe eine Bereinigung eines Rechtsgebietes, welches mangels einer gesetzlichen Normierung zu Meinungsverschiedenheiten Raum gibt. Von diesem Standpunkte aus und als Freund einer jeden Ordnung auf dem Rechtsgebiete begrüße ich den Antrag der Budgetkommission mit Freude und mit Dank.

Nur hätte ich gewünscht, daß diese Bereinigung eine vollständige wäre, und zwar auch in folgender Richtung nämlich in betreff der Frage der Bergütungszinsen für unrechtmäßig eingehobene Schulbeiträge.

Allerdings stehe ich hier auf dem Standpunkte des Reichsgerichtshofes, welcher ausgesprochen hat, daß nach den allgemeinen Grundsätzen des Privatrechtes die Vergütungspflicht der Zinsen für angehobene nicht geschuldete Steuern und Abgaben ein derartig untrennbares Zugehör der Restituierungspflicht sei, daß es eine positive Gesetzesvorschrift erfordern würde, um sie von letzterer loszulösen oder auszuschließen.

Allein, da auch den Rechtssprüchen unserer obersten Gerichtsbehörden bekanntlich nicht die Kraft eines Gesetzes zukommt, so ist es doch nicht ausgeschlossen, daß in einzelnen Fällen der Landesausschuß eine Zinsenvergütungs-Pflicht negieren würde und die Bevölkerung ist gegen einen solchen Ausschluß auch nicht durch die Weisungen des Landesausschusses an die Landesbuchhaltung genügend geschützt.

Es dürste deshalb im Interesse der Bevölkerung gelegen sein, daß eine derartige Verpflichtung in das Gewand eines Gesetzes gekleidet werde, und deshalb gestatte ich mir zu dem vorliegenden Antrage folgenden Zusatzantrag zu stellen:

Es wäre als § 2 einzuschalten:

"Von nicht rechtsbeständig vereinnahmten und daher zum Rückersatze gelangenden Schulbeitragen, sowie von den in betreff derselben entrichteten Verzugszinsengebühren gebühren dem Rückempfänger, sofern der rückzuersetzende Schulbeitragnebst Verzugszinsen 10 Kübersteigt, vom Tage der Empfangsverrechnung an bis

zu dem Tage, an welchem der Rückempfänger in die rechtliche Möglichkeit versetzt werden ist, den eingezahlten Schulbeitrag zurückzuerhalten, 5%ige Vergütungszinsen. "

In Übereinstimmung mit diesem Zusatzantrage beehre ich mich ferner den Abänderungsantrag zu stellen, daß der Absatz 2 des § 1 also zu lauten hätte:

"Von Schulbeiträgen, die 10 K nicht übersteigen, sind keine Verzugszinsen einzuheben. "

Als § 3 und 4 des vorgeschlagenen Gesetzentwurfes wären alsdann die §§ 2 und 3 des vorliegenden Berichtes der Budgerkommission einzusetzen.

Ich bitte, meine sehr geehrten Herren, durch die Annahme meiner vorstehenden Anträge die Bevölkerung der Notwendigkeit zu entheben, allenfalls den kostspieligen Rechtszug an das Reichsgericht zu betreten.

Halten Sie sich, bitte, den Grundsatz vor Augen Geben wir dem Lande, was dem Lande gebührt, aber schonen wir dabei das Rechtsbewußtsein des Volkes. (Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Ich bitte um den Antrag.

(Nach Rücksprache mit Herrn Abg. Dr. Hackel. )

Der Herr Antragsteller hat seinen Antrag mitgeteilt; ich werde zunächst die Unterstützungsfrage stellen und ersuche jene Herren, welche den Antrag des Herrn Abg. Dr. Hackel unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt. Verlangt jemand das Wort.

Žádá ještě někdo za slovo ? Prohlašuji rokování za skončeno.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen

Uděluji panu zpravodaji závěrečné slovo.

Zpravodaj Dr. Fiedler: Slavný sněme! Já se návrhu pana Dra Hackla konformuji, poněvadž první návrh úplně odpovídá nejen praxi říšského soudu, nýbrž i spravedlnosti, a druhý návrh, aby totiž příspěvky školní do 10 K nepodléhaly 5proc. úrokům z prodlení, pokládám rovněž za zcela spravedlivý

a správný, a proto návrhy pana Dra. Hackla úplně doporučuji.

Nejvyšší maršálek zemský: Návrh pana posl. Dra. Hackla se musí přeložiti, a následkem toho nelze v tomto okamžení pokračovati.

(Po přestávce; zvoní: )

Pan posl. Dr. Hackel navrhuje: Odstavec druhý § 1. má zníti:

»Ze školních příspěvků 10 K nepřevyšujících nebuďtež žádné úroky z prodlení vybírány. »

Dále navrhuje pan poslanec Dr. Hackel, aby bylo vloženo jako § 2.:

»Ze školních příspěvků, které právoplatně nebyly přijaty a tudíž mají býti vráceny, jakož i z úroků z prodlení, které z nich byly placeny, náležejí příjemci, pokud školní příspěvek, který má býti vrácen, přesahuje i s úrokem z prodlení 10 K, ode dne súčtování příjmu až ke dni, kdy příjemci nastane právní možnost, aby zpět obdržel zaplacený školní příspěvek, 5proc. úroky jako náhrada. «

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung ist der gedruckte Kommissionsantrag,, zu welchem der Herr Abg. Dr. Hackel einen Abänderungsund einen Zusatzantrag gestellt hat. Ich beabsichtige die Abstimmung in folgender Weise einzuleiten:

Zunächst will ich den Tittel und Eingang und das erste alinea des § 1 zur Abstimmung bringen.

Dann gelangt zur Entscheidung, ob das zweite alinea des § 1 nach dem Antrage des Herrn Abg. Hacket textiert werden soll oder nach dem Antrage der Kommission.

Ich werde daher diesen Absatz nach der Textierung des Herrn Abg. Dr. Hackel zur Abstimmung bringen.

Sollte derselbe angenommen werden, so entfällt die Abstimmung über diesen Zusatz im Wortlaute des Kommissionsantrages.

Sollte derselbe nicht angenommen werden. So wird über den Text nach dem Kommissionsantrage abgestimmt werden.

Dann gelangt zur Abstimmung der Antrag des Herrn Abg. Dr. Hackel für den einzuschaltenden § 2.

Sollte derselbe angenommen werden, so bekommt der § 2 der Vorlage die Nr. 3 und der § 3 der Vorlage die Nr. 4.

Sollte derselbe nicht angenommen werden, so würden die folgenden Paragraphe ihre bisherigen Nummern behalten.

Nach der Abstimmung über den Antrag des Abg. Dr. packet über den § 2 werde ich die übrigen Teile des Gesetzentwurfes nach dem Kommissionsantrage zur Abstimmung bringen.

Předmětem hlasování je tištěný návrh komise a návrh, který pan posl. Dr. Hackel mně podal a se kterým pan zpravodaj byl prohlásil, že se srovnává.

Mám úmysl zavésti hlasování tímto způsobem:

Především dám hlasovati o nadpisu a úvodu návrhu dle návrhu komise a o prvním odstavci článku 1. dle návrhu komise. Pak přijde k rozhodnutí, jak má zníti druhý odstavec článku 1. K tomuto článku podal pan poslanec Dr. Hackl změňující návrh, a dám hlasovati především o návrhu p. posl. Dra. Hackla. Bude-li návrh ten přijat, odpadne hlasování dle návrhu komise. Pak-li by nebyl přijat, hlasovalo by se o odstavci druhém čl. 1. dle návrhu komise.

Pak přide k hlasování čl. 2., který dle návrhu pana Dra. Hackela má býti vložen mezi článek první a druhý návrhu komise.

Pak-li by tento návrh byl přijat, tedy by články 2. a 3. komise dostaly čísla 3. a 4. Pak-li by nebyl přijat, tedy by tyto články podržely svá čísla.

Po odhlasování o článku 2. dle návrhu p. posl. Hackla dám hlasovati o ostatních Článcích dle návrhu komise.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomu způsobu hlasování námitka ?

Nebyla činěna žádná námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

(Zvoní): Dám hlasovati o těchto částech.