To jest, pánové, tedy kulturní a národní otázka zároveň, jež děliti se nemohou.

Není to snad tak, aby někdo řekl, že česká národní otázka je snad pouhým zjevem dočasného hnutí agitačního.

Já si dovolím připomenouti, co praví pan prof. Dr. Wieser v nejnovějším spise minulosti a budoucnosti ústavy rakouské (str. 50), že to není pouze hnutí okamžité, co v Čechách se děje po stránce národní:

,, Es sind geschichtliche Notwendigkeiten, getragen von den mächtigsten Strömungen der Zeit, der Triebe nach Freiheit und nach nationaler Kultur..., geschichtliche Notwendigkeiten, die ihre Würde behaupten, auch wenn die handelnden Personen nicht immer der Größe ihrer Ausgabe gewachsen sind. "

Tedy, pánové, jde tu o otázku kulturní a národní v jedné směsi, v jednom svazku.

Nesmí se mysliti, že národní otázka je pouze otázka národnostních zápasů, že problém záleží v rozřešení několika národněpolitických otázek, které jsou předmětem denního boje. Ne! Jestliže chcete dospěti k míru v této vlasti, jestliže chcete přiblížiti, smířiti obě národnosti tak, aby na místě zápasů nastoupilo spíše ušlechtilé zápolení, závody vědecké, pak musíte proti oněm bojům pracovati od základů, musíte mír budovati od základů života osvětového. Plného míru nebude, dokud národ český bude se cítiti nespokojeným, kde jde o jeho kulturní instituce. (Výborně!)

Teprve tehda, až národ český ve svých kulturních institucích nebude se cítiti zkráceným, pak bude možná jiná nálada, jiný duch mírumilovný v zemi, a pak teprve nadejde mírné vědecké zápolení obou kmenů této vlasti. Ale dokud se bude národu českému měřiti dosavadním loktem, dokud z university naší - dle frequence veliké bude se dělati universita střední nebo malá, dokud národ český bude stlačován s národa světového na národ druhého stupně a řádu, dotud arci nebude spokojenosti v této zemi, a pak arci namnoze marný budou snahy, které po míru zde se projevují, když nepracuje se proň od samých základů.

Pánové, ještě několik slov s politického stanoviska.

Když poslancové čeští vzdalovali se faktické půdy ústavy na říšské radě, bylo národu českému slibováno, že když vstoupí na tuto půdu, dostane se mu prospěchů národních, osvětových i jiných.

R. 1879 zástupcové národa Českého vstoupili na tu půdu rady říšské dle ústavy prosincové, a kde jsou, pánové, tyto odměny? Jak byly vyplněny ty sliby? Zástupcové čeští napořád oportunisticky odkládali požadavky státoprávní. My vidíme, že nedbá se ani platných předpisů ústavy říšské a ústavy zemské, pokud jde o principy autonomické - a zřízení zemské je státním základním zákonem platným ještě pro zemi! My vidíme tedy klesati i tyto snahy. Vidíme ještě dále, že odr. 1897 také v ohledu požadavků národně-politických jdeme zpět, klesáme.

A nyní se táži: Kde jsou tedy ty odměny, ty sliby po stránce kulturní?

Pánové, zde je půda! Přičiňte se, aby na poli kulturních institucí národu českému stalo se za právo! Pak budou poměry příznivější, pak možno také doufati v jinou budoucnost celého mocnářství. Neboť, pánové, rád bych viděl toho státníka, který ještě dnes nechápe, že hospodářská a osvětová síla a rozkvět národa českého tvoří právě pevnou baštu tohoto mocnářství proti politické assimilaci s cizinou.

Domluvil jsem. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu pan poslanec Dr. Maixner.

Dávám mu je.

Poslanec Dr. Maixner: Velectění pánové! Zpráva, kterou pan referent podal, nevyznívá pro nás příznivě a jest viděti, že máme velmi mnoho doplňovat, mnoho otázek zdokonalení ústavů vědeckých. Znám to dobře, poněvadž jsem byl při zakládání university.

Když roku 1883 byla pražská medicínská fakulta ustavena, přestěhovalo se do všeobecné nemocnice nových 6 klinik, tak že za krátkou dobu viděli jsme před sebou v úzké prostoře stěsnáno 14 až 15 klinik, které neměly ničeho, aby se mohly rozvinouti. Neměly potřebných laboratoří, neměly ambulatorií, neměly zkrátka všeho, čeho se klinikám dostati má.

Tento stav potrval několik let. Došlo k vystavění infekčního pavillonu a do místností těch přenesena byla gynekologická klinika německá a česká. Tím se nemocnici opět mnoho neuvolnilo a klinikám také ne. Stav tento trval do roku 1891, kdy přistavěn byl pavillon chirurgický a dermatologický.

Ovšem tehdy prostory ty, které nyní byly prázdny, dostalo 5 a 6 klinik, a žádná z nich neměla zase z toho velkého prospěchu. Teprve r. 1901 došlo k vystavění nového pavillonu pro německé kliniky a nastala úleva. Některým klinikám dostalo se po ambulatoriích, po pracovnách a také některé získaly posluchárny, kterých dotud neměly. Celý ten stav v té staré budově, kde nyní je stěsnáno celkem 8 klinik, nemůžeme nazvati skvělým nižádným způsobem, neboť v této soustavě korridorové ve všeobecné nemocnici nedá se mnoho spraviti. Budova ta, která má širokou frontu do ulice, nemůže imponovati žádnému, je to kus staré Prahy, který čeká na brzké snesení, a bylo by zajisté záhodno, aby tento systém korridorový s nedostatky svými byl v krátké době snešen a nahrazen systémem pavillonovým, který dnes je nezbytný, má-li kterýkoli ústav nemocniční a klinický prosperovati. (Abg. Dr. Jaksch: Ganz richtig!)

Nevím, znáte-li vnitřek nemocnice, znáte-li, zajisté jste si povšimli, že skládá se z velké pleteniny korridorů, které jsou vyzdobeny všemi možnými i nemožnými zařízeními, které jsou přerušeny sály nemocničními a posluchárnami. Korridory jsou úzké. chovají málo vzduchu a mají málo světla.

Dnes, kdy se kladou na moderní ústavy nemocniční tak velké a dokonalé požadavky, myslím, že tento ústav nebude moci obstáti. -

Jest tomu asi 12 let, co vyslán byl z ministerstva inženýr, aby stanovil, zdali na těchto pozemcích takový pavillonový systém by se dal provésti.

Tehdy se ukázalo, že skutečně dá se na těchto pozemcích tento pavillonový systém ve prospěch veškerých klinik provésti. Od té doby nestalo se nic (Slyšte!), a věc odpočívá. Mezitím jsme se pokoušeli o upravení poměrů nemocnice tím způsobem, aby ústav hluchoněmých byl uvolněn, a žádali jsme ministerstvo o koupi ústavu.

Ministerstvo svolilo, že z fondu nemocničního má býti ústav ve prospěch nemocnice zařízen.

Čeho jsme se domáhali při tom? Chtěli jsme, aby na pozemcích tohoto ústavu v zahradě, která jest dosti veliká, byl vystavěn pavillon pro druhou interní kliniku a aby tam byl vystavěn pavillon pro německou chirurgickou kliniku. Tím by se odpomohlo naléhavým potřebám ve všeobecné nemocnici.

Snad se dočkáme nyní, jak Jeho Excellence se vyslovil, v krátké době této úpravy, ale my zajisté musíme na tom státi, že úprava našich klinik českých a také německých není vesměs dokonalá. V této budově centrální, která není ani ozdobou pro Prahu, která také není důstojným ústavem pro království České, která jest anachronismem, není žádné vhodné sídlo pro obě university, v tomto ústavu kliniky existovati nemohou.

Kliniky jednotlivé neměly dokonce sálu, i musili se šéfové kliniky starati, aby se zřídily posluchárny. Těmto klinikám se nedostává dále žádného ambulatoria. Některé kliniky nemají laboratorií, jako na př. oční klinika, dnes v tom pavillonu chirurgickodermatologickém není úprava taková, jak jest důstojno chirurgické moderní kliniky. Zde scházejí asseptické sály, zde scházejí laboratoře, a čekárny jsou nedostatečné. A v těch čekárnách ve staré budově se nahromadí pacientů 20, 30 až 40, i možno si mysliti, na jaký prospěch kliniky to jest!

Gynaekologická klinika trpí mnohými vadami, nemá asseptického sálu, nemá žádné laboratoře a nemá také řádně zařízené ambulance.

To jsou nedostatky, které my klinikové těžce snášeti budeme, nehledě k těm nedostatkům, které trvají proto, poněvadž souvisí se systémem ve staré nemocniční budově.

Tam není místa, každý kout jest využitkován, každý záhyb, nedostává se prostoru pro isolaci nemocných, kteří jsou nepokojní a neklidní, kteří jsou postiženi snad smrdutými výpary a musí býti od ostatních nemocných isolováni. Nám se nedostává potom žádné zvláštní prostory pro přespání ošetřovatelek. V té budově jest nedostatečný prostor ku uschování prádla, ku uschování nádob a vůbec se to děje všecko v nemocnici způsobem, který můžeme nazvati primitivním, a to všecko souvisí s tou starou budovou, ve které se nedá nic korrigovati, nic upravit.

Vezměte, že jsou dnes budovy administrační nedostatečné a též přijímací kanceláře, kde se kupí často 40 až 50 nemocných, a jsou to často nemocní, kteří jsou postiženi i infekčními chorobami. Tam též jest nedostatečná kuchyně, která nemůže vystačiti pro 1000 nemocných. Dále si tam vezměte tu ubohou prádelnu, která jest zařízena stejným způsobem primitivním, jako byla před 30 a 40 lety, kde praní se neděje složitým přístrojem, jak toho vyžaduje moderní doba, nýbrž ručně, čímž se prádlo ničí, tu dovršíte si obraz.

Já tedy také o pojmu nemocnice mám názor jaksi určitý. Jako ústav humanitní musí vynikati veškerým pohodlím. Tyto ústavy mají nemocným jaksi dáti představu, že co se jim poskytuje v nemocnici jest daleko lepší, než co měli doma, tedy nejenom přispění lékařské, nýbrž i vše, co s léčením soustavným souvisí.

Nemocní, kteří léčí se v takovémto moderním ústavě, nabývají zajisté také přesvědčení o rozmanitých hygienických opatření a také o přirozené životosprávě a vystupujíce z nemocnice, budou zajisté za takovýchto okolností také nositeli osvěty a vzdělání. (Výborně!)

Nezapomínejme též na to, že i naše kliniky jsou ústavy vzdělávacími a že dnes na ústavy tyto klademe pak jiné měřítko, než před 30 lety v době spektroskopu a plethoskopu. Tehdá professor demonstroval studentům nemocného, a ukazoval jim, že dají se percussí a auskultací dokázati ty a tyto změny, a kliniky stály tehdáž na velké výši vědecké. Však dnes již doby ty pominuly. My stojíme dnes dále. Musíme při svých výzkumech použíti daleko složitějších aparátů a musíme i žáky své vychovávati zcela jinak.

Dnes nestačí již býti přítomnu v posluchárně a naslouchati slovům mistra - dnes je zapotřebí laboratoří vědecky co nejdůkladněji vypravených, neboť vycvičením žáků našich je vycvičení lad oculos, my musíme

každého žáka vésti k tomu, jak má vyšetřovat, jak má o věci a stavu nemoci přemýšlet, on musí tedy samostatně a logicky mysleti a připravovati se pro dráhu budoucí.

Musíme ústavy pojímati se stanoviska jiného. Ony jsou přípravou pro druhou universitu, a nutno tudíž, aby ústavy ty daly našim mladým žákům i našemu dorostu větši příležitosti, aby se mohl vzdělati, zdokonaliti a nastoupiti potom dráhu, která je jednou čeká.

Mé tedy mínění jest, že ty poměry v nemocnicích, ač do jisté míry se již zlepšily, čekají zajisté ještě velké úpravy, a zejména bych prosil, by vysoká vláda vzala v úvahu, zda v té staré budově, která zajisté není ozdobou pro Prahu, nedalo by se snad jiným způsobem čeliti nedostatkům, totiž že by budovy prostě byly snešeny a nahrazeny pavillonovým systémem. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. prof. Dr. Fiedler.

Posl. prof. Fiedler: Slavný sněme! Jestliže rakouský státní občan porovnává zřízení vědeckých institucí v cizině, jmenovitě v Německu, ve Francii a Anglii, se zařízením těchže institucí u nás, je mu věru teskno. A je-li tento státní občan náhodou Čechem nebo jen Slovanem, pak závist, již má, promění se v rozhořčení.

Naše vysoké školství v Rakousku vůbec trpí nedostatečnou výpravou, ale vysoké školství národů neněmeckých trpí ještě v tom směru nevýhodou, že výprava jeho školství je mnohem horší, než výprava školství německého a nad to počet ústavů neněmeckých je mnohem menší, ba někteří národové nemají vysokých škol vůbec.

Není tudíž divu, že otázky týkající se vysokého školství, patří mezi nejbolestnější a nejostnatější otázky, které se v Rakousku vyskytují.

Klasickým toho dokladem bylo jednání rozpočtového výboru na radě říšské během tohoto roku. My znajíce a pociťujíce nedostatky výpravy našeho vysokého školství, sbírali jsme materiál, abychom o nedostatcích těch mluvili na těch místech, které jsou zajisté nejkompetentnější, aby na nich povedena byla pravda, k. k. v rozpočtovém výboru na radě říšské.

Rovněž tak jako my snažili se i zástupcové jiných národů, aby své universitní stesky přivedli tam k řeči.

Ale zákulisní parlamentární diplomacie lekala se následků, které by z toho mohly vzejíti a proto pracovala k tomu, aby vůbec v rozpočtovém výboru na radě říšské nedošlo k tomu, aby vysokoškolské stesky byly pronášeny.

Následkem toho bylo jednání o rozpočtu ministerstva vyučování na radě říšské, pokud jde o vysoké školy vůbec, z jednání rozpočtového výboru vyloučeno, a my se k tomu vůbec ani nedostali a nemohli jsme tudíž své stesky přednášeti. Měl býti zabezpečen klidný průběh jednání na říšské radě a stesky vysokoškolské zdály se těm, kteří obstarávají parlamentární policii na říšské radě, příliš nebezpečnými pro další postup jednaní v tomto sboru.

Musíme tedy býti povděčen tomu, že nám školský výbor poskytuje příležitost, abychom se dotkli otázek vysokoškolských aspoň na těchto místech.

Ale jsme si vědomi, že toto místo není pravým místem, kde bychom měli se svými stesky přicházeti, neboť nejvyšším správcem vysokého školství v Rakousku není ministr vyučování, nýbrž je jím ministr financí, a toho nemůžeme zde volati k zodpovědnosti za všecko to, co na vývoji našeho školství zavinil.

Jak těžce dotkla se netečnost státu vůči našemu školství, toho dokladem jsou události, jež se na vysokých školách právě v těchto dnech odehrály a dosud odehrávají.

Musím se však o těchto událostech zmíniti, poněvadž dotýkají se události tyto jmenovitě našich českých poslanců.

Vytýkalo se jmenovitě nám českým poslancům, že nestaráme se o vysoké školství, že nemáme prý vůbec žádné politické váhy.

Ano, já přiznávám, že skutečně nevykonali jsme a nemohli jsme vykonati svůj politický vliv jako poslanci takovým způsobem, jak se nám to vyčítá a jak to od nás bylo žádáno.

Ale jestli takové výtky pronášeli mužové vědy, pak žádáme od mužů vědy, aby také zkoumali příčiny. Mezi námi, kteří pracujeme ve vědě, nebývá zvykem, že jen tak ledabyle něco tvrdíme. Jsme zvyklí pro každé své tvrzení, pro každé téměř slovo hledati doklady a zkoumati, jestli to, co se tvrdí, jest správné čili nic.

Pánové kteří činili tyto výtky, nezkoumali, proč naše strana na radě říšské byla bez vlivu.

Ano, byli jsme bez vlivu, poněvadž na první bod svého programu musili jsme postaviti požadavky daleko větší, otázky daleko většího významu, otázky provedení plné rovnoprávnosti našeho národa a provedení této rovnoprávnosti také v oboru vysokého školství, zřízením university na Moravě.

A když potom musili jsme za souhlasu národa sáhnouti k obstrukci, tu jsme si byli vědomi, že právě tímto postupem na radě říšské ztrácíme právo parlamentární kontroly nad vládou. Vláda této okolnosti náležitě využitkovala, škrtala v rozpočtu z požadavků Českých kde mohla, a návrhy sborů professorských byly vládou restringovány takovým způsobem, že z toho vznikla opravdová stagnace ve vývoji našeho vysokého školství. Za to, že za souhlasu celého národa postupovali jsme obstrukčním způsobem za dosažení svých požadavků zásadních, trestala vláda ne nás poslance, nýbrž naše vysoké školy.

Ovšem v řadách poslanců byli tací, kteří si toho byli vědomi, kteří věděli, jak velké a těžké ztráty obstrukční postup na říšské radě nám způsobí a nerozpakovali se o tom mluviti také ve veřejnosti mohu to tvrditi, vždyť patřil jsem také mezi ně - a jmenovitě nás bolelo, že takové ztráty za náš politický postup mají stihnouti naše vysoké školství. Bolelo nás to tím spíše, že zdálo se v r. 1902, že nadchází vývoji vysokého školství doba utěšenější. Když projednáván byl rozpočet vysokých škol v r. 1902 v rozpočtovém výboru, tu panovala svornost mezi zástupci jednotlivých národností, že pro vývoj vysokého školství všeho v Rakousku musí se konečně něco udělati. Český požadavek tlumočil tenkrát výmluvným způsobem posl. Dr. Kramář a při příležitostech některých, při kterých se stýkáme s poslanci německé národnosti, kteří zastupovali své kluby v rozpočtovém výboru, byli jsme svorni v tom, že musí býti volen nějaký mimořádný prostředek, aby konečně odstraněny byly tyto velké vady v rakouském vysokém školství, které se nashromáždily proto, poněvadž během periody téměř 30 ti let v oboru vysokého školství se nedělo to, co se dělat mělo. A tu bylo téměř ovšem neofficielně umluveno, že má sáhnuto býti k tomu starému návrhu Dra Bera z let 90 tých, aby nějakou mimořádnou výpůjčkou opatřeny byly prostředky, které měly sanovati poměry všech universit.

Mluvilo se tenkráte o sumě velmi značné, o sumě 20, 000. 000 dokonce i 30 mil. ne korun, nýbrž zlatých. Bohužel rok 1902 byl koncem dělnosti parlamentní a my byli jsme vzhledem odporu vlády proti našemu požadavku nuceni uchopiti se obstrukce a tak i tyto myšlénky byly zmařeny.

Dnes přišla vláda s předlohou, kterou chce věnovati na university 25 mil. K. Suma tato jest již proto nedostatečná, poněvadž v dřívějších dobách uznáváno bylo, že bude třeba na sanování poměrů universitních sumy daleko vyšší, mluvilo se dříve o sumě 20 až 30 mil. zl.

Tak jest zjevno, že suma 25 mil. K nemůže dostačiti. To je jisto také, jak poznáváme z plánů, kterým vláda věnováním této sumy byla doprovodila. Celá řada universitních požadavků nenachází v tomto vládním programu svého splnění. Nechci mluviti o požadavcích, které vytkli pánové, přede mnou mluvící, ale chci se zmíniti o některých, o kterých se zde dosud nikdo nezmínil. Připomínám důstojnou a naléhavě nutnou výpravu české vysoké školy technické v Praze.

Pánové, místnosti této vysoké školy jsou naprosto nedostatečné vzdor tomu, že vystavěn byl fysikální ústav, vzdor tomu, že vláda slíbila a pojala do programu první periody vystavěti chemický ústav, vzdor tomu ještě nevyhověla požadavku, který tato vysoká škola jest klásti oprávněna se zřetelem na nedostatečné místnosti.

Jest to skutečně nepřirozený poměr, že vysoká škola technická má vedle hlavní budovy opětně místnosti po čtyřech po městě roztroušených budovách.

Kdyby, pánové, země král. Českého nebyla v roce 1874 odevzdala státu novou budovu na Karlově náměstí, stát věru by byl od té doby pro tuto vysokou školu nic neučinil. Hned r. 1875 a 1876 bylo uznáno, že tato budova nestačí, že jest třeba stavebních opatření, věc vlékla se od r. 1876 až do nynější doby mezi vládou a sborem professorským vysoké školy technické aniž by se dospělo k určitému rozřešení. Nájem místnosti obnáší 65. 000 K. Kdybychom obnos kapitalisovali obdrželi bychom obnos 1 1/2 millionu K. Za tyto peníze by již vláda opatřila nové místnosti a měla by tu výhodu pro sebe, že by jí ty místnosti patřily, kdežto dnes platí nájem s těchto místností aniž by měla naději, že jí připadnou.

Zdá se mi, že v té věci jest třeba, aby vláda urychlila tempo; vždyť technické ústavy jsou ústavy, ze kterých vycházejí mužové věnující své schopnosti a síly produktivní práci, ku zvelebení blahobytu národa, k němuž náležejí.

Jest naléhavou povinností vlády, aby se starala o důkladné vyzbrojení těchto ústavů.

Při této příležitosti chci se dotknouti ještě jediné věci a jest to povinností, kterou mi káže humanita.

Týká se to vybudování poliklinického ústavu českého. Kdo jedenkráte navštívil ústav tento, řekne, že zařízení takového ústavu jest - pravím to vědomě bez přepínání, evropským škandálem. (Hlas: Již Gautsch to nazval evropským skandálem!)

Místnosti jsou v budově staré, stěny jsou oprýskané. Ale místnosti ty nemají ani světla ani vzduchu ani vody. Jsou tam sice tři vodovody, tři místnosti, kde lze opatřiti vodu, ale jestliže se otevře kohoutek na některém vodovodu, neteče voda jinde.

Račte prominouti, že mluvím také o záchodu. V místnostech, kde schází se na 200 lidí, kde zaměstnáni jsou profesoři, kde studují posluchači lékařství, jest jediný záchod, a ten jest umístěn ještě takovým způsobem, že se to příčí přímo slušnosti.

Jednotlivé místnosti nemají vůbec dostatečného světla, nejsou dostatečně velké, ba jsou místnosti, které nemají vůbec žádného světla, jako ku příkladu kabinet, ve kterém umístěna jest klinika ušní; to jest komora bez oken, má nepřímé světlo z chodby, která jest rovněž nepřímo osvětlována, atd. atd.

Nechci zabíhati do detailů. Každý z pánů může se tam jíti podívat a přednosta kliniky a páni, kteří jsou odsouzeni prováděti tam léčení, vás rádi provedou těmito místnostmi.

Jeho Excellence pan místodržitel nám slíbil, že jest v proudu otázka, aby tato klinika byla jinam přenešena. Vítali bychom to, kdyby se věc ta vzala rázně do rukou, ale mně se zdá, že to nebude tak hned, neboť smlouva nájemní jest taková, že když se nevypoví v čas, tuším v srpnu, obnovuje se na další rok znova. Mně se zdá, že smlouva nebyla v srpnu vypovězena, a bude tudíž snad ještě celý rok polyklinika v těchto místnostech umístěna.

To jest ústav, který má léčiti chudé, kteří sami nemohou si platiti speciality. Mně se zdá, že jest to požadavek humanitní, aby místo, které má sloužiti takovému humanitnímu účelu pro takové vrstvy obyvatelstva, bylo ve stavu přiměřeném. Stát jest nejvyšším zdravotním orgánem a koná dozor zdravotní mnohdy dosti přísně, ovšem ne tam, kde jde o místnosti jím užívané nebo vystavěné. (Souhlas. ) Kdyby stát chtěl konati nad těmito místnostmi polykliniky dozorčí své právo, již dávno by musily býti zavřeny.

Ovšem místnosti tyto trvale nestačí, nýbrž bude třeba vystavěti novou budovu, jelikož není vůbec možno, aby do soukromých domů chodili lidé nemocní a tam byli léčeni ambulantně.

Tu jest třeba zvláštních místností v budově universitní a než dospěje se k tomu, aby polyklinice věnována bylazvlášní účelně zařízená budova, jest třeba, aby byly najaty místnosti nové. Tyto poměry jsou takové, že nemohou déle trvati fa právě proto jest třeba, aby přednosta kliniky byl zmocněn opatřiti nové místnosti, a že třeba, aby mu povolena byla přiměřená suma peněz. Za 3000 zl. nelze opatřiti tolik místností a takových, jak právě tento ústav toho potřebuje.

Pánové, když byli jsme nuceni na říšské radě provozovati obstrukci, tu nám bylo ze všech stran řečeno: Zanechte obstrukce, jakmile od ní ustanete, bude lze vašim požadavkům vyhověti, jmenovitě co se týče otázky výpravy existujících našich vysokých škol bylo nám vždy říkáno, to jest otázka, která se nebude setkávati se žádnými překážkami. My jsme zanechali na nějaký čas obstrukční postup na říšské radě, ale, jak se zdá, tyto vysokoškolské otázky nejdou tak ku předu, jak nám bylo slíbeno. Jestli že záleží státu na tom, aby konečně, jednou nastaly klidné poměry, musí v našich vitálních potřebách nám přijíti vstříc a v otázce vysokého školství má příležitost k tomu nad jiné výhodnou. (Výborně! Hlučný souhlas a potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan posl. Dr. Podlipný.

Dovoluji si sděliti, že se ještě dal zapsati pro návrh komise dvoř. rada p. rytíř Jaksch.

Es gelangt nunmehr der Herr Abgeord. Dr. Podlipný zum Worte und ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich noch der Herr Abg. Dr. Jaksch, u. zw. für die Anträge zum Worte gemeldet hat.

Dávám slovo panu Dr. Podlipnému.

Poslanec Dr. Podlipný: Slavný sněme! Jest nápadno, že po slovutných řečnících vysokého učení pražského v otázce eminentně tak odborné přichází ke slovu poslanec mimo tento kruh. Povím hned proč. Jedná se v celé věci také o hledání místa a stavby našich učelišť. V té příčině zajisté poslanec pražský má plno příčin uchopiti se slova. Avšak, pánové, než přistoupím k věci, na kterou chci poukázati, budiž mi dovoleno jedno.

Zřídka kdy bylo posluchačům vysokého učení pražského, jak universitního tak technického slyšet tak vřelá a tak upřímná slova professorů, jaká dnes byli jsme šťastni slyšeti, a která způsobem vřelým a opravdovým ujímala se vysokého učení, a to zajisté na každého učinilo nejlepší dojem. Jestliže také v rozhořčení mluvili dotyční pánové, jest to svědectvím, že poměry na vysokém učení co do stavebních poměrů, co do rozlohy místností jsou vadné, strašné, a že volají po dlouhou dobu po nápravě. Zde jest jedno, že toto volání, jak referent, vysocectěný pan

professor Čelakovský, byl výmluvně dokázal, pořád a pořád zůstává hlasem volajícího na poušti.

Pánové ctění! Jak velký a mohutný obraz nastínil pan referent, jaký obsáhlý program očekává vysoké učení pražské! To můžete nahlédnouti, jaké vlastně budovy pro toto učení mají býti zřízeny. Pánové, ohlédneme-li se na druhé řečníky, kteří zejména také z jiné stránky vysvětlovali, tu zdá se mi, že hlas Pražana v této věci má býti a může býti slyšen.

Praha zajisté, pánové, co se týče umísťování vysokého školství, učinila bez ohledu, zda-li se jedná o národnost českou neb německou, co v jejich silách bylo.

Ona to dokázala již své doby, když se jednalo o obecné a měšťanské školství.

Že takovým způsobem měřila národu německému, nejspíše nás opravňuje, že můžeme podnes volati: Chcete-li skutečně rozuměti spravedlnosti a rovnoprávnosti, pak pohlédněte na pražské školství a zachovejte se k těm menšinám v Liberci a všude jinde tak, jako Praha k vám zde! (Výborně!)

Pánové! Přirozeno tedy bylo, že v otázce universitní hleděla Praha přáním, pokud byla pronášena se strany senátu universitního neb i se strany vlády, vyhověti.

Mám za to, že nesprávným způsobem řeší se otázka právnické fakulty, která také mně nejblíže stojí.

Pravilo se dnes velmi trefně - a dobře je informován slovutný pan professor Dr. Rieger, který praví:

»V listopadu r. 1904 byla dána odpověď od obce, avšak od té doby vláda neučinila ničeho« - a projevil pochybnost, že o plánech na stavbu možno mluviti do dnes a že tedy ono tříletí vlastně je úplně problematické a že k víře nepodobno, že by v tomto tříletí potřebám university bylo vyhověno.

Pánové! To dodává mi odvahy, abych poukázal k jedné věci.

První myšlenky bývají, pánové, z pravidla dobré, ne-li nejlepší.

A tu první myšlenka v senátě universitním byla, když jednalo se o zřízení nových budov pro fakulty, zejména právnickou, aby fakulta právnická byla zbudována na místech vedle starého Karolina, na místech, která přiléhají historickým místům nejblíže, tedy v těch místech, která historií jsou posvěcena a která každému, historii českou znajícímu člověku jsou tak blízko k srdci, že nemůže se s nimi rozloučiti.

Pánové, co bylo překážkou, že tehdy návrh nebyl uskutečněn?

Tehdy ovšem žádalo se, aby na tomto jediném místě byly vybudovány vlastně obě fakulty.

Pánové, kdo zná rozlohu a rozsah oněch budov i místností, musí pochopiti, když návrh stavební byl předložen, že přirozeně fakulta právnická, děkanát i sbor professorský musili s rozhořčením odmítnouti to, aby místnosti české fakulty právnické byly zastrčeny do dvorních křídel tak, že nebylo by dostatečného světla a vzduchu.

Nyní bylo rozhodnuto právě o německé universitě. Mám za to, že velice trefně bylo poukázáno na ono místo v bloku IV. v Mikulášské třídě, kde nyní má býti německá universita vystavěna, kam také má býti přeložena německá fakulta právnická.

Pak ale, pánové, zbývá celý komplex domů vedle Karolina, je to t. zv. Štockhaus, až Bouquojovu domu, jehož zadní cípy jdou až do Celetné ulice.

Mezi oněmi výběžky do Celetné ulice je soukromý dům, který by zajisté za nepatrnou cenu mohl býti získán.

Avšak té části od Celetné ulice by ani nebylo třeba, když by se jednalo o umístění jediného ústavu, t. j. o fakultu právnickou, vyzdobenou vším tím, čeho potřebuje podle moderních způsobů i podle toho rozvoje, na který slovutný pan Čelakovský poukázal.

Zajisté že by tam mohl býti děkanát, všechny úřady, zkušebné místnosti i veškeré posluchárny. Pánové, jestli se poukazuje nám, kteří klademe na historickou stránku velkou váhu, že i v tom směru bude vyhověno a sice tím, že velká aula a dotyčné ústřední úřady mají zůstati ve staré budově, jež má býti zachována i s původním dvorem, to není zachování vlastní university; tu není zachována kontinuita české