tinum, Karolinurn und dem anstoßenden Gebäude des ehemaligen Buquoy'schen Hauses und des Stockhauses untergebracht sind, aufzunehmen und zu ermöglichen, für dieselbe ein würdiges Heim zu schaffen, und noch für die Lokalitäten, weiche für die Seminarien notwendig sind.

In dem Berichte der Schulkommission wurde bereits auf die Notwendigkeit hingewiesen, daß eine deutsche chirurgische Klinik geschaffen werden möge.

Diese Frage hängt zusammen mit der anderen Frage des finanziellen Zustandes des Prager Krankenhausfondes. Es ist ja allgemein bekannt, daß mit den Universitätskliniken die bezüglichen Abteilungen des Krankenhauses verbunden sind, und somit der Krankenhausfond die Verpflichtung hat, zu den Kosten derartiger Bauten mit beizutragen.

Diese Pflicht trifft nicht nur den Unterrichtsetat, sondern wie erwähnt, auch den Krankenhausfond.

Dieser ist aber dermalen in einem wenig befriedigenden Zustande.

Es sind jedoch Verhandlungen, ernste Verhandlungen mit jenen Stellen im Zuge, welche mit den finanziellen Angelegenheiten dieser Fonde zu tun. haben.

Ich hoffe zuversichtlich, daß in absehbarer Zeit die finanziellen Kräfte dieses Fondes die Erfüllung jenes Versuches gestatten werden.

Zunächst aber ist die Sanierung der Unzulänglichkeit der genannten Klinik durch einen Zubau in Aussicht genommen.

Die Regierung wird jene Bauaktion weiterführen, welche sie aus den Sluper Gründen bereits in Angriff genommen hat. Nachdem auf diesen Baugründen das neue deutsche physiologische Institut mit Beginn des Studienjahres 1904/05 seiner Bestimmung übergeben war, wurde daselbst der Bau eines hygienischen Institutes mit angegliederter Lebensmitteluntersuchungsanstalt in Angriff genommen und befindet sich dermalen in Ausführung. Die Regierung hat in ihrem Exposé auch die Aufführung eines Neubaues für das pharmakologisch-pharmakognostische Institut in Aussicht genommen, jenes theoretisch-medizinischen Institutes, dessen jetzige Unterbringungsverhältnisse eine Sanierung dringend erwünscht erscheinen lassen.

Der Bau von Kollegienhäusern für die Prager Universitäten in Prag wird auch die Möglichkeit schaffen, für die Herstellung von entsprechenden Räumen für die gemeinsame Universitätsbibliothek und für Unterbringung des Universitäts-Archives Fürsorge zu tragen, wozu der Bericht der Schulkommission die Anregung gibt.

Die Durchführung dieser Bauten wird gewiß die Verhältnisse an der deutschen Universität in Prag in einer sehr günstigen Weise beeinflußen, und ich begrüße die freundlichen Aussichten, welche sich infolge dieses Regierungsexposés für die deutsche Universität ergeben, sicher in Übereinstimmung mit allen jenen, welche die Geschicke dieser hervorragenbdsten Bildungsstätte deutscher Zunge in diesem Lande am Herzen liegt, mit aufrichtiger Freude.

Ich habe nicht unterlassen wollen, auch von der Stelle, von der ich spreche, darauf hinzuweisen, daß das Ministerium und die Unterrichtsverwaltung bereits im Reichsrate die Abstellung der wichtigsten Übelstände in Aussicht gestellt hat.

Es liegt mir hiebei vollkommen fern, auf die Beschlußfassung des hohen Landtages hinsichtlich der diesem hohen Hause beauftragten Resolution irgendwie einen Einfluß nehmen Zu wollen. (Bravo! Bravo! Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?

Žádá někdo za slovo?

Nachdem niemand das Wort verlangt, erkläre ich die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Schlußwort

Berichterstatter Abg. Hofrat Prof. Dr. Ritter von Jaksch: Ich verzichte darauf.

Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstatter verzichtet auf das Schlußwort.

Wir werden demnach zur Abstimmung schreiten.

Přejdeme k hlasování.

Předmětem hlasování jsou tištěné návrhy komise; mám za to, že nebude třeba, abych tyto návrhy ještě jednou přečetl.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsanträge. Ich halte es nicht für notwendig, diese Anträge noch einmal zu verlesen.

Ich ersuche jene Herren, welche den Kommissionsantragen anstimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají návrhy komise, by vyzdvihli ruku.

Die Anträge und angenommen.

Návrhy jsou přijaty.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské o zprávě výboru zemského v příčině nedostatku potřebných místností způsobilých pro účely c. k. české university Karlo-Ferdinandovy v Praze.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schulkommission über den Landesausschullbericht, betreffend den Mangel an notwendigen geeigneten Lokalitäten für die k. k böhmische Karl-Ferdinands-Universität.

Zpravodajem jest pan posl. dr. Čelakovský dávám jemu slovo.

Zpravodaj poslanec dr. Čelakovský. Slavný sněme ! Maje podávati zprávu o nedostatku místností university české v Praze, mám za to, že mohu se dovolati znění, jak tištěné zprávy školské komise, která byla již roku 1903 v listopadu slavnému sněmu předložena, tak také zprávy, kterou jsem si dovolil sepsati jménem školské komise, která byla v tomto měsíci rozdána. Byla rozdána o něco později, než-li zpráva o německé universitě, následkem té okolnosti, že zpráva o německé universitě byla pouhým přetisknutím starší zprávy, kdežto moje zpráva měla za úkol, aby nynější novější stav university české vyložila. K tomu sepsání bylo ovšem několik dní zapotřebí.

Mám za to, že úkolem mým jako zpravodaje může býti jen, abych některými dalšími výklady doplnil tyto dvě zprávy, jež páni poslanci mají v ruce tištěné.

Jestliže ve zprávách školské komise, jež se týkají německé university, zástupcové německé university stížnosti pronesli o nedostatečném umístění university německé,jestliže jak jsme také právě byli slyšeli ze strany pána zpravodaje, žaloby byly proneseny na tento stav a zajisté oprávněné žaloby, tedy ovšem slavný sněm ráčí porozuměti, že my zástupcové university české máme tím více příčin, abychom sobě stěžovali na neutěšený, politování hodný, nedůstojný stav, ve kterém se tato naše jediná universita česká nachází. (Tak jest! Výborně!)

Ve zprávě školské komise o universitě německé se čte a vede se stížnost na roztříštěnost a nedostatečnost místností správních, poslucháren a ústavů. Vede se stížnost, že vyjímaje nové budovy ústavní pro některé lékařské a přírodovědecké stolice, jsou místnosti university, co se prostory týče, skutečně ve stavu velmi bědném.

Mluví se o některých místnostech, jež znamenají vážné porušení nejprimitivnějších zásad zdravotních, ale také porušení slušnosti.

Praví se, že pobyt v aule jest pravou trýzní a jiné místnosti správní že jsou hnusné a zdraví nebezpečné, zejména podotýká se, že záchody budí hnus a ohrožují zdraví. Podobným způsobem v této zprávě líčí se stav německé university a jestli že se to děje a jsou to většinou místnosti, které starší univerversita měla, všechno to u zvýšené ještě míře musí se říci o budovách a místnostech, v kterých je umístěna universita česká větším dílem provisorně a to od samého rozdělení naší Karlo-Ferdinandovy university r. 1882.

Když se, pánové, jednalo o rozdělení university pražské na říšské radě r. 1881, když došlo k onomu důležitému, přátelskému dohodnutí mezi zástupci české i německé národnosti na říšské radě, aby rozdělena byla universita pražská na dva velké ústavy vědecké - a já mám příčinu, abych vždy na toto přátelské dohodnutí zvláště položil důraz i připomněl si vždy s radostí, že jsem měl příležitost tohoto dohodnutí se súčastniti - tu tedy, když na říšské radě téhož roku v květnu byloj jednáno o zákonu, který pak 28. února 1882 nabyl platnosti, o rozdělení staré Karlo-Ferdinandovy, tu tedy zvěčnělý ministr Ziemialkowski jménem vlády učinil autoritativní prohlášení, které také bylo ostatně v tehdejší komisi školské proneseno, že totiž vláda povolí české universitě všechno zařízení, které k vědeckému jejímu rozvoji a rozkvětu jsou nutny, aniž by nějak fakulty německé chtěla poškoditi aneb obmeziti.

Mohlo se právem očekávati, že vyučovací správa ochotně oběma universitám poskytne všechno to, cokoli by se jim k rozkvětu následkem rozdělení university nedostávalo, aby mohly se udržeti na výši vědecké, a zejména že nově zřizované české universitě poskytne všeho toho, aby ona mohla jako universita vystupovati a dále se vyvíjeti.

Šlo-li opravdu o to, vyhověti všestranně uznanému a oprávněnému požadavku šestimillionového národa českého za zřízení vlastní university v hlavním městě království Českého, tedy musilo se předpokládati, že tomuto vysokému učilišti budou poskytnuty potřebné prostředky k dalšímu vývoji a prospívání, a že vyučovací správa neuvalí na sebe podezření, jako by při vyřizování této otázky, při povolení rozdělení university pražské, bylo šlo o ledabylé okamžité vyřízení požadavku politického, nýbrž že jí šlo o ukojení plně oprávněného požadavku kulturního.

Místo splnění těchto slibů, že universita česká obdrží skutečnou takovou výpravu, jak na universitu sluší, čeho jsme se dočkali?

Jsem spravedliv dosti, abych uznal, že za rok nebo dvě léta nemohly se věci přes koleno změniti, ale mohlo se očekávati, aby přiměřené kroky se staly, by poměry, které od začátku přirozeně musily býti velmi trudný, krok za krokem se polepšovaly.

Co se stalo?

Ony již velmi zbědované, nedostatečné místnosti, které společná universita měla, jak v Karolinum, tak v Klementinum i ve všeobecné nemocnici, místnosti, kterých užívaly čtyři fakulty spojené university, byly rozděleny mezi obě nově zřízené university, a sice tím způsobem, jak jest obecně známo, že méně vhodné části jsou přikázány universitě české. (Tak jest, bohužel!)

Teprve na mnohé naléhání a prošení průběhem času přece jen správa vyučovací viděla se nucena některé nezbytně nutné kroky učiniti, aby tomu žalostnému stavu,v jakém se universita nachází, bylo poněkud vyhověno.

Stalo se, že r. 1886 byla zřízena společná budova v Kateřinské ulici pro theoretické ústavy lékařské fakulty, budova v pověstném erárním slohu, kde se dnes tísní 10 i 11 ústavů, jež nemohou rozvinouti náležitě vědeckou činnost a jež do soukromého domu nikdo přijmouti nechtěl.

Proto se nyní velmi těžké žaloby pronášejí (Dr. Kramář: Jedna se chtěla společná!) na nedostatečnost místností pro všecky tyto ústavy. Kromě toho vyučovací správa po dlouholetém vymáhání, stálém dožadování viděla se nucena hlavně nájmem po soukromých domech, po celé Praze namnoze, žádané místnosti zjednati (na mnohých místech jsou místnosti pro soukromé strany ustanovené), za tím účelem, aby alespoň některé ústavy a posluchárny mohly někde vůbec býti umístěny.

Co se medicínské fakulty týká, teprve v novější době stalo se, že uprostřed nemocnice vystavěn byl pavilon pro chirurgickou a dermatologickou kliniku. Ale zase se proti umístění tohoto ústavu, proti vhodnosti této budovy veliké stížnosti pronášejí, že tam není dostatečných místností, které by vyhovovaly netoliko vědeckým, nýbrž i praktickým potřebám.

Pokud se týče fakulty filosofické, medicinské a theologické, tedy, jak jsem řekl, nájmem větším dílem opatřeny jsou místnosti jedna na Malé Straně, druhá na Smíchově, třetí v Lazarské ulici, jiné ve Veleslavínově ulici, slovem po všech stranách Prahy. (Posl. Dr. Stránecký: To aby měli posluchači volné lístky na tramway!)

Jedině dvě budovy skutečně moderní jsou vystaveny na Slupských pozemcích a sice pro ústav botanický a chemický.

Pokud se týká naší právnické fakulty, o které se zmiňuji nejposledněji, poněvadž mám čest k ní náležeti, tam poměry byly tak žalostné, že konečně došlo k stávce studentů a že následkem toho část místností a sice právě náhodou méně vhodných v té budově, kde byla druhdy Akademie malířská, byla fakultě právnické postoupena a ve zprávě naší možno se dočísti o tom, že jak v staré budově Karolina, tak v Akademii není jediné síně, do které by mohli všichni posluchači jednoho ročníku choditi.

A to jest také všechno, co se pro universitu naší za posledních 23 let stalo, pro universitu, která po universitě Vídeňské čítá největší počet posluchačů, kdežto za posledních právě 23 let stalo se pro mnohé jiné university méně frequentované nepoměrně více. (Dr. Kramář: Štýrský Hradec!)

Při tom, velevážení pánové, třeba uvážiti, jak veliký rozmach vzalo vnitřní ústrojí universit za posledních 20 až 30 let a také ovšem i naší university, tak že ovšem ústrojí to jak intensivně, tak extensivně pořád více a více se rozvinuje. Stalo se tak následkem velikého rozkvětu a ohromného pokroku věd vůbec a následkem nových a nových požadavků, které stát i společnost na vysoké učení právem činí. To už není ta stará Karlo-Ferdinandea, do které jsme ještě my chodívali a kdy ty místnosti tehdy ještě jakž takž stačily, to není ta stará Karlo-Ferdinandea, která podle starých řádů zejména z r. 1855 vychovávala v první řadě církevní a státní zřízence a která toliko ve druhé řadě a v tom byl tehdy veliký pokrok a je to hlavně zásluhou zvěčnělého hraběte Lva Thuna, vychovávala také samostatné intelligenty, advokáty, lékaře a soukromé učence. Dnes, velevážení pánové, o universitě nelze jinak mluviti, než že je to ústav vědecký v první řadě, jehož úkolem jest podporovati všechen veliký pokrok ve všech oborech lidského vědění, dnes to dokazovati jest zajisté zbytečno.

Universita, která by neplnila tento vědecký úkol, odsuzovala by se sama k odumírání, sama sebou by musila zakrněti jako inferiorní ústav. Dnes, velectění pánové, ale kromě toho nové a nové vrstvy společenské dožadují se na universitě toho, aby universita hověla též jejím zájmům. Nové a nové vrstvy přicházejí a obracejí se na ni žádajíce od ní vzdělání, osvícení, světlo, (hlas: Ženy!), žádajíce od ní posílení k boji za existenci, poněvadž uznávají, že vědění jest moc.

Toto hnutí jest ve všem vzdělaném světě rozšířeno, ono jest tak obecné nejenom v naší vlasti, nýbrž všude, že nezůstává nikde státi, ano možno říci - a třeba na to položiti důraz - že ono nezůstává ani státi u bran nejkonservativnější fakulty theologické.

Kdyby duchovní, kteří z ní vycházejí, zabývali se pouze theologií, tu budou těmi nejnešťastnějšími tvory ve společnosti, poněvadž jim bude působiti ve společnosti, které nebudou naprosto rozuměti.

Praktický život žádá od nich, aby byli upřímnými, vzdělanými rádci lidu v jeho zájmech, v jeho potřebách, a z toho nutně plyne, že na universitě samé musí se jim poskytnouti možnost, aby se k tomuto velice důležitému úkolu pro život praktický mohli vzdělati.

Pravím, že ani filosofie, ani historie, že ani dějiny vzdělanosti, ani přírodní vědy, ani právo a národní hospodářství, ani známost jazyků nemá scházeti v jejich výzbroji pro další život, jestliže chtějí platně svým časem ve společnosti působiti, jak to doba od nich žádá a dokládám, že se dopouštějí neomluvitelného poškození v zájmu církve a společnosti vůbec všichni ti, kdož by theologům v tomto širším vzdělávání se chtěli jakýmkoli způsobem brániti. (Výborně!)

Vizme dále fakultu právnickou, abych ukázal na ni, jak to její ústrojí extensivně tak i intensivně se pořád rozšiřuje. Studijní řád z roku 1893 předepsal pro rakouské fakulty právnické nové předměty, jímž se musí vyučovati a z nichž se zkouší.

Pokrok vědy i potřeby veřejného, zvláště ústavního života učinily nutným, aby se neučilo veřejnému a správnímu právu takovým způsobem, jako my jsme se tomu učili, kde jsme se něčeho o tom dozvěděli ve vědě policejní a ve statistice, a nikde jinde nic, nýbrž aby veřejnému právu, aby správnímu právu a sice jak obecnému tak rakouskému, aby dějinám toho práva, aby finančnímu právu a hospodářské politice věnovala se taková pozornost, jak dnes následkem rozvoje veřejných poměrů ústavních jest nutno a jak to pro každého právníka má důležitost.

Studijní řád tedy již rozmnožil značně materiál, který se musí spracovati při právnickém studiu a učinil zejména již kroky k tomu, aby mohlo do jisté míry v budoucnosti dojíti k jakémusi takovému rozdělení učení právnického, k jakému došlo již v jiných zemích, utvořením zvláštní právnické fakulty a zvláštní fakulty státovědecké. Není možná pochybovati, že tento studijní řád není posledním slovem a jest slyšeti stále a stále volání opět po nových opravách, volání po omezení na příklad některých historických předmětů, vůbec po změně methody, jak by se historie právní přednášela.

Žádá se, aby budoucně obecná historie právní, aby sociologie a tak dále měla většího vlivu jako odůvodnění práva a porozumění právu se stanoviska historického a filosofického, žádá se, by nová důležitá speciální kollegie se zaváděla, zejména také známost cizího zákonodárství se sprostředkovala pomocí právnických fakult, aby bylo viděti, co v cizině vzniklo, jak nové myšlenky v oboru ústavního, tak i v oboru ostatních práv nabývají půdy a aby dle toho také u nás pokrok zákonodárství a správy veřejné stejný krok mohl držeti se zeměmi civilisovanými.

Soudím, že toto volání po opětné opravě našeho řádu studijního nezůstane voláním na poušti. A tu uvidí se zase, jak poroste dále toto ústrojí i této fakulty vnitrně, jak o nové a nové obvody bude rozšířeno. Nejen ale intensivně, i extensivně studium právnické napořád se rozmáhá. Máme dnes řady menších úřadníků ve službě státní, ve službě autonomní, i ve službách soukromých, kteří všichni domáhají se toho, by nabyli jakéhosi minima právnického vzdělání. My cítíme v otázce na příklad úřadníkův autonomních, jak důležitou jest otázka jejich vzdělávání a jsem přesvědčen, že volání těchto kruhů, aby fakulty právnické také jich poměrům vyhověly, dodělá se také svého výsledku a bude míti za následek, že asi tak, jako ve Francii letošního roku se stalo, kde velmi zajímavý zákon byl přijat a nabyl platnosti, dle kterého pro takové notáře, pomocné úředníky obecní a politické zavádí se jak menší právnická studia, tak také zkoušky - že asi podobným způsobem půjde také vývoj u nás, že v tomto ohledu právnická studia budou se musit také přetvořiti a těmto skutečně velmi důležitým zájmům celé společnosti hleděti vyhověti. Ostatně něco podobného máme na našich fakultách zavedeno, tak že to nebude žádná tak velká novota, vždyť máme i na naší právnické fakultě zvláštní přednášky o kontabilitě, o státním účetnictví a velký počet mladých mužů se hlásí do těchto odborů jakožto mimořádní posluchači; jsou také zvláštní zkoušky pro ně. A tak abiturienti tito pak ovšem v menších službách docházejí postavení, mohouce se také na universitě částečně vzdělati.

Tato cesta povede dále také k tomu, že právnické fakulty budou musiti rozšiřovati stále více a více svoji působnosť. A což nyní říci, když mluvím o fakultě filosofické a medicinské?

I tam vidíme, kterak fakulty na nové a nové obory rozšiřují svojí činnosť a kterak nové a nové vrstvy společenské se hlásí, by mohly býti účastny vyššího vzdělání, jehož fakulty tyto poskytují. Možno míti o tom úsudek jakýkoli, ale faktum samotné nelze popírati, nelze přehlédnouti. Na obou fakultách následkem velkého pokroku vědy, kde jednotlivec sebe pilnější není více s to přehlédnouti výsledky svého oboru, nabývají speciální studie velkého významu, rozmnožuje se tím počet kollegií a disciplin a nové kruhy společenské usilují také o to, aby jak jsem byl řekl - připuštěny byly k účasti na studiu v té či oné formě. Připomínám jen učitelstvo národních našich škol, které samo sobě zřídilo kursy zvláštní na filosofické fakultě a platí si je. Připomínám značný počet abiturientek dívčích gymnasií a liceí, které navštěvují taktéž tyto fakulty, připomínám poměr technik k universitám, kterážto otázka souvisí s otázkou jednotné školy střední a přispěje zajisté k tomu, že tyto otázky nezůstanou státi tak, jak jsou dnes, že asi v mnohém ohledu stane se posunutí takové, že možná dojdeme i ku zřizování nových fakult.

Vždyť jest dnes, jak jsem také uvedl, snaha po zřízení dvou fakult na právnické fakultě všeobecná.

Co se týká filosofické fakulty, bude v Praze tato fakulta již místně rozdělena, tak že přírodní vědy budou na Slupech, a ostatní přijdou do zvláštní budovy na Rejdiště.

Jak daleko tedy budeme míti ke zvláštní úpravě obou fakult, jak to je provedeno v jiných zemích, kde jsou rozdělené fakulty mathematicko-přírodovědecké a filologickohistorické ?

Rovněž jest vidno, jak rozmnožuje se působnost university podobnými zřízeními, jakými jsou universitní extense atd.

Zkrátka, nové a nové obory, nové a nové kruhy společenské jsou to, které nutí, aby ústrojí universitní nezůstalo v zastaralém svém způsobu, nýbrž aby se čím dále, tím více rozvíjelo a na nové a nové obory svou působnost obracelo.

Nejsem nijak v pochybnosti o tom, že v tom velkém vývoji, který prodělává evropská společnost, jsme dnes v tomto ohledu na pouhých začátcích, že všechno to povede ještě k další evoluci, a že nemůže dnes nikdo ani říci, jakým způsobem a vlivem, jakými novými potřebami další vývoj universitního studia bude se bráti.

Následkem toho rozvoje, následkem obecného hnutí po vyšším vzdělání, a následkem velkého snad až přílišného vývoje středního školství stalo se, že návštěva našich universit proti dřívějšku nesmírně stoupla.

Jak vysvítá z Lehmayerova spisu: »Verwaltung der österreichischen Hochschulen« a ze seznamů universitních studovalo na universitě Pražské v r.. 1867 - kdy jsem byl právníkem - 1400 posluchačů a dnes, r. 1904 studuje na české universitě 3708, na německé 1480, celkem tedy 5188 studentů proti počtu 1400 v r. 1867. Zvláště na některých fakultách světských zmnohonásobnil se počet posluchačů.

V r. 1867 bylo na společné tehdá právnické fakultě 492 posluchačů, a v jednom ročníku bylo nás kolem 100 a pro nás 100 posluchačů odbývali tehdy na př. přednášky z římského práva tři slovutní učenci, a my museli se do jich přednášek děliti na oddělení, byli to slavný Brinz, Esmarch a Czyhlarz. Tito tři slavní romanisté přednášeli tehdáž pro 100 studentů!

Dnes však r. 1904 studuje na české fakultě právnické 1901 posluchač a na německé 722, dohromady 2623 posluchačů, neboli pětkrát tolik jako r. 1867.

Na společné fakultě filosofické r. 1867 bylo 369 posluchačů zapsáno; kdežto r. 1904 bylo zapsáno na české fakultě filosofické 1241 posluchač a na německé 436, tedy dohromady 1677 posluchačů, neboli čtyrykrát tolik jako r. 1867. A ten počet pořád stoupá.

Přes to vše, že tento počet posluchačstva takovým způsobem nápadně stoupnul, třikrát, čtyřikrát, ano zpateronásobil se, místnosti, které jsou k disposici fakultě právnické a filosofické, v tomto poměru se nerozšířily; jest to pořád jen Karolinum nebo Klementinum, na nejvýš čtyři lokality v Akademii malířské a ovšem ony ústavy, které jsou na Slupech a v soukromých domech, jichž se užívá tak, že beze všeho přehánění se může tvrditi, že dnes valná část posluchačů jest přímo nucena přednášky nenavštěvovati. Když v některé třídě střední neb obecné školy stoupne počet posluchačů tak, že přesahuje předepsaný počet - ve střední škole 50, na obecné škole 80 - úřady školské ihned nařizují, že musí býti zřízena nová třída, že musí býti opatřena nová místnost, že musí byti nový učitel atd. Ale u nás, pánové, máme místnosti, do kterých se vejde jenom sotva 150 posluchačů; největší naše místnost č. 4. v Karolinu pojme sotva 200 posluchačů a přece máme na druhé straně jediné professory pro obligatní předměty, kteří mají posluchačů přes 400 a všichni tito posluchači zvláště prvního a druhého ročníku práv jsou povinni navštěvovati jich přednášky. Nikdo nemůže si o tom učiniti ani představu, jak věci se mají, když na počátku školního roku všichni tito posluchači se sejdou; to není žádné kollegium, to jest jednoduchý tábor lidu, kde professor potě se, nucen je seděti maje všude kolem sebe posluchače, tak že musí v nejtrudnějším stavu přednášeti; při tom není nikde místa, kam by si posluchači mohli dáti svrchníky neb zimníky a studenti jsou nuceni ve svrchnících státi a zdraví při tom dávati v šanc.

Poměry tak jsou křiklavé, že jest ku podivu, že věci ty mohou u nás potrvati tak dlouho.

Rovněž tak nedostatečně jsou opatřeny jiné universitní místnosti, jak správní tak učebny. Naše posluchárny, síně promoční a a zkušební, naše sborovny, kliniky, laboratoře, ústavní kabinety, semináře a knihovny, naše sbírky vědecké, chodby, schody a záchody jsou v takovém stavu, že o tom by se mohla psát tlustá kniha a tato tlustá kniha by zajisté nijak neukazovala k tomu, že náš stát má tu snahu, aby zůstal kulturním státem.

Jsou ovšem státníci u nás, kteří na podobné stesky odpovídají, že prý oni také studovali a sice in abstinentia a také dostudovali a že dokonce i vysokých míst úřednických dosáhli. Ale, pánové, já myslím, že mně jako učiteli bude dovoleno, abych se podobnými lehkomyslnými názory mnoho nezabýval. (Výborně !)

Každý ví z vlastní zkušenosti, jaký vliv na celý směr jeho vzdělání mělo živé slovo vynikajícího učitele, živé slovo, které nemůže býti nahrazeno snad nějakou mrtvou písmenou učebné knihy, tím méně nějakými explikacemi litografovanými, ve kterých se to hemží mnohými chybami. Ve velkém počtu předmětů a cvičení universitních, kde autopsie a manuelní zručnost valně padá na váhu - jako na lékařské fakultě - pilné navštěvování kollegií jest nezbytnou podmínkou každého odborného vzdělání a uvaluje na sebe velikou zodpovědnost každý, kdo posluchačům lékařství nedává možnost, aby se netoliko theoreticky, nýbrž i hlavně prakticky ve svém oboru mohli řádně vzdělati.

To nejsou, pánové, žádné žerty. Když mají z fakulty medicinské vycházeti lékaři, kteří mají léčiti, musí se něčemu pořádnému naučiti a míti ktomu příležitost, aby mohli přijíti aspoň k pytvě mrtvoly a vůbec aby našli místo, kde by se řádně vzdělali. Pouštěti takové kandidáty, kteří neměli příležitost se osobně vzdělávati, jest věcí svědomí.

Proto jest pochopitelno, když věci tak se mají, že jak akademický senát, tak i sbory profesorské, tak i posluchačstvo university od let se dovolávají nápravy, a věru nelze se diviti tomu, když při tom přichází k rozhorleným projevům, ano k rozvášněným protestům a nejméně po mém soudu mohou se tomu diviti ti, kdo mají podílu na tom takým neb onakým způsobem, že tento neutěšený a nedůstojný stav naší university trvá.

Možno naši universitu přirovnati k Prokrustovu loži, možno o ní říci, že je oděvem z let pacholeckých a to pořádně záplatovaným, který má nositi vzrostlý muž, jsa k tomu nucen nevlídnými rodiči.

Akademický senát naší university již roku 1889 ba i v následujících letech, zejména roku 1901 předložil i tištěná promemoria vysokým úřadům, ve kterých vyložil do podrobná, že žádná universita v Rakousku není tak chudobně vypravena, jako universita česká a žádal, aby »v čase co možná nejbližším byla universita z nynějšího velice politování hodného, částečně přímo zahanbujícího stavu uvedena na ten stupeň, který jí právem náleží jako jediné universitě českého národa«. Ale všechno jest marné. U nás všecky otázky kulturní stávají se otázkami politickými. (Hlas: Tak jest, bohužel!)

Když pak stížnosti po léta pronášené úplně legálním způsobem na nedostatečnost, prozatímnost a roztříštěnost universitních místností, zůstaly větším dílem bezvýslednými; - co se stalo, jsem ve zprávě dopodrobna všechno vyložil - tu odhodlali se rektoři obou vysokých škol našich v roce 1903 zajisté k velice nápadnému a v jiných státech neobvyklému kroku, aby se obrátili sami k slavnému sněmu, aby on přimluvil se při vyučovací správě, aby těmto nesnesitelným poměrům konečně byl učiněn konec a aby zavedena byla náprava. Školská komise z vlastní iniciativy se věci horlivě ujala, podavši roku 1903 zprávu sl. sněmu a ukázala při tom, což s potěšením jest mi znamenati, vzácnou jednomyslnost všech svých členů, tak že přece možno z toho si vzíti důkaz, že kde jde o důležité kulturní otázky jako jest tato, všichni vzdělaní mužové této země budou vždy spolu státi za jedno. (Výborně!)

Komise došla pak k tomu přesvědčení, ku kterému i také ohledně německé university byla nucena dojíti a trvá na tomto přesvědčení, že lze zde dosíci definitivní pomoci jedině novými stavbami, co se týče právnické a filosofické university novou stavbou kolejního domu v assanaci, jakož i rychlým vystavením ústavu fysikálního jakož i dvou dalších projektovaných ústavů na Slupi a co se týče lékařské fakulty, že nestačí toliko, jak jsme slyšeli z úst pana zástupce vládního p. místodržitele, že se projektuje pouze nepatrná přístavba ke stávajícím budovám v ulici Kateřinské.

O této přístavbě mluví také exposé ministerské z října letošního roku a proto komise vyslovila přesvědčení, že nezbytně nutná jeví se potřeba, aby pro oba ústavy theoretické, jak pro anatomicko-pathologický tak i pro hygienický ústav, zřidily se samostatné budovy.

Rovněž co se týče oborů praktických, dospěla komise školská ktomu přesvědčení, které zde také tlumočeno předešlým panem zpravodajem, který jednal o německé universitě.