tohoto sněmu nezbývá jiná odpověď než kladná.

Jestliže dovolil jsem si přihlásiti se ke slovu, učinil jsem to ne z toho důvodu, abych upozorňoval na věci samozřejmé, ohledně kterých vyrostla celá ohromná literatura i v češtině dosti bohatá, nýbrž abych dovolil si upozorniti na jisté nedopatření a nedůslednost formální, která objevila se průběhem debaty.

Zejména se strany pana řečníka mně velmi blízkého učiněna byla námitka, že osnova tato nepřihlíží k jinému chudšímu obyvatelstvu, než jen dělnictvu industriálnímu. Tato námitka zajisté pronesena byla nedopatřením, poněvadž § 2. říšského zákona ze dne 8. července 1902 č. 144 ř. z. výslovně o tom mluví, že za dělníky mají býti pokládaný osoby při rolnických, živnostenských nebo jinak na zisk zařízených podnicích a nebo ve veřejných nebo soukromých ústavech; nikoliv tedy jen industriální dělníci. § 3. odstavec 1. jde ještě dále, praví, že úlevy § 1. mají býti přiznány i když část příslušného domu je pronajata nebo bezplatně ponechána nikoliv dělníkům aktivním, nýbrž takovým, kteří se stali neschopnými k svému povoláni nebo jiným osobám beroucím plat nebo zaopatření, jejichž roční důchod nepřevyšuje výměru v §2. stanovenou.

Je patrno, že zákon zde jde dosti daleko jak i pan posl. Peschka konstatoval. Z toho důvodu zákon pozdravoval. Konstatuji to ne z toho důvodu, abych polemisoval s kollegou mi blízkým, nýbrž aby, když právě v této době, kdy konečně po dlouhých obtížích, neboť je známo slavnému sněmu, že přivodění k místu této osnovy vyvolalo značné obtíže mně bylo dovoleno, bych jménem klubu, který otázku tuto fedroval a také vládě vzdal nejupřímnější díky jménem interesovaného dělnictva a interesovavých osob, kterým má se dostati výhod jestliže nám pánové, na tom záleží a takové potíže to činilo, když se jedná o to, že osnova má se státi zákonem, aby byla vzbuzena jistá nálada v obyvatelstvu, aby porozumělo, že je tu skutečně, jak řekl pan řečník liberálního velkostatku, jistá etapa na cestě sociálního vývoje, aby porozumělo, že skutečně šlo zákonodárnému sboru o stálý pokrok.

Nejen o to; jde ještě o to, aby jisté vrstvy autonomní, řekněme obce na jevo daly úplné pochopení pro intence tohoto zákona, aby zejména dohnaly to, co v tomto směru zejména v království Českém a v celém našem soustátí v srovnání s ostatními státy bylo dlouhá a dlouhá léta zanedbáváno. Když by se, pánové, o to jednalo, aby byla nálada vzbuzována, čili, jak řekl pan kollega Hermann, aby byl charakterisován vychovávací vzdělávací ráz zákona, záleží na duchu a důsledcích zákona, které vnukne v tento zákon praxe státní, na tom, v jakém rozsahu obyvatelstvo příslušného autonomního celku zejména obcí dovedou využitkovati výhod tohoto zákona ve prospěch obyvatelstva, jehož interesy zákon říšský chrání. Tu bych se obával, aby v okamžiku, kdy zákon se rodí, nevzbudilo se ve veřejnosti domnění, že jde o zákon mizerný, tak že je škoda, aby sněm se jím vůbec zabýval.

Jakkoliv se přidávám k výtkám zejména kollegy Viškovského o oprávněnosti obou domovních daní činžovní i domovní třídní, přece považuji za nutno, abych upozornil, na to, že jde o to, v obyvatelstvu vyvolati přesvědčení, že jde o věc dobrou, vyvolati přesvědčení v obcích naších, že jejich sociální povinností jest, aby také povinnosti své splnily.

Otázka bytová, jak známo, vyvinula se u nás přílivem obyvatelstva do měst, stálým hrnutím se z venkova ke středům industrie. Z toho důvodu zajisté vysvítá a sociálně ospravedlněno jest, aby také města v tom směru porozuměla svým povinnostem. Jest velmi zajímavo, že byla to již právě naše Praha, která před 2 roky, myslím, se usnesla zásadně ve sboru obecních starších, aby bylo věnováno 250. 000 K z městské pokladny na stavbu dělnických domků, ale počin ten byl v nějaké komisi pochován.

Pánové, jest zajisté možno jaksi v trojím směru přiblížiti se k tomu, aby ty představy, jak v sociálním a politickém směru představujeme si úpravu otázky bytové, mohly býti splněny anebo k splnění přiblíženy. Jest to možné buď na cestě altruismu na cestě dobročinnosti, na tom poli, které ovšem u nás jenom ve velmi sporých případech bývá praktikováno, a které ve všech zemích Evropy, ať přihlížíme k Anglii neb Francii nebo k Německu, nebo konečně k Švédsku a Norsku, vykazuje, že našlo se vždy tolik dobrodinců, že již před mnoha desítiletími celé milliony byly věnovány; na příklad v Anglii Peabaudy věnoval 5 millionů k tomuto účelu. Ostatně také u nás, ve Vídni, existuje asi millionový fond, jubilejní fond císaře Františka Josefa I., který právě má za účel zřízení dělnických bytů. Druhá cesta byla ta, že sami průmyslníci z části ve svém interesu, z části z toho důvodu, aby získali zájem dělnictva, aby je připoutali ke svému závodu, aby učinili mu názorným, že dělník sám má interes na zdaru závodu, praktikovali tuto myšlenku zařizováním příslušných fondů.

Slavnému sněmu zajisté bude známo, že v Německu to byl přede vším Krupp v Essenu, který vystavěl vzorné dílny v tom směru, že ve svých osadách, při svých závodech věnoval fond přes 5 set tisíc marek, fond, který byl stále rozmnožován, tak že konečně v roce 1901 bylo dostavěno 3659 bytů nákladem 12 millionů marek. Jest známo, že na příklad ve Francii báňská společnost v Blanzy vystavěla pro horníky byty nákladem 1, 400. 000 franků, rovněž tak spolek v Creusot 1870 bytů se 6. 000 obyvateli a podobně.

V Rakousku také některé firmy tak učinily, jest to zejména firma bratří Thonetové, Eichmann a sp., zbrojovka ve Štýru, společnost pro chemickou a metalurgickou výrobu v Ústí a podobně.

Ale po mém soudu hlavní úkol v té příčině měl by právě připadnouti našim městům především z toho důvodu, který jsem před tím uvedl, že vzrůst městský jest v příčinné ovšem neblahé souvislosti s rozvojem této otázky bytové. Tu zejména také vidíme, že náš stát jest tu velice pozadu oproti ostatním státům, že na příklad v roce 1890 v Londýně hrabská rada věnovala velký obnos za tím účelem, že dokonce v Norsku v Christianii vystavěny byly dělnické domky, potom ve Švédsku v Gottenburku; v Německu byl to první Freiburg.

Jest však zajímávo, že podle našeho zákonodárství mohou to býti úrazové pojišťovny, které mohou podporovati slavím těchto dělnických domků, a tu zejména Terstská úrazová pojišťovna vystavěla 22 domů nákladem 700 000 K, a naše pražská úrazovna pomýšlí na stavbu dělnických domků v Ústí nad Labem.

Jestliže uvažujeme o sociálním úkolu obcí v tomto směru, pak přicházejí tu jisté námitky, o kterých ovšem nutno jest uvažovati, poněvadž jsou to námitky, které činily nebo snad činí dosud otázku často nepopulární. Je to zejména také námitka, kterou pronesl řečník přede mnou, totiž námitka značného břemene, které prý způsobuje vzrůst obyvatelstva těchto dělnických kolonií.

Pan zpravodaj z části již ve své zprávě vyvrátil a z části i dnes vyvrátil tuto námitku, dovoluji si ale upozorniti, že v žádné osadě nevzrostl počet obyvatelstva v domcích, tedy obyvatelstva, které v obci neplatí přirážky, aby se zároveň nerozmnožil sbor poplatnictva, zejména živnostnictva a obchodnictva.

Stavby nových dělnických kolonií pudí tam celou řadu nových poplatníků, kteří připadají ovšem k dobru obce, nehledě ani k výhodě, že okolnost, že dotyčná nemovitost nemůže býti nikam odnesena, že během 24 let připadne ve prospěch zdanění obce, zajisté mluví pro to, aby se politika obecní neomezovala pouze na dobu dneška, nýbrž přihlížela též k budoucnosti.

Ale kdyby již ani toho nebylo, setkáme se s těmito námitkami velmi často, tak že je nutno o nich vážně uvažovati.

A tu se mně zdá nemožným, abychom hospodářství obecní, zemské a státní posuzovali dle té hospodářské zásady a dle té hospodářské maximy, jako posuzuje se hospodářství soukromníka, ať již se jedná o jednotlivce či společnost výdělkovou.

V hospodářství veřejném nerozhoduje zásada soukromého hospodářství, nerozhoduje zásada ziskuchtivosti a nerozhoduje také princip, který rozhoduje u jednotlivce, že by totiž bylo především nutno stanoviti výdej a teprve potom stanoviti příjem. Obec vytvořena je jako jistý veřejnoprávní celek, který má splniti jisté úkoly, které jednotlivec a rodina sama splniti nemůže, a má-li obec právem existovati, má-li plniti svoje veřejnoprávní povinnosti, musí přirozeně přihlížeti k tomu, aby veškeré potřeby, jaké postupem doby se staly, byly uhraženy.

Není pochybnosti, že potřeba bytová je nejpalčivější otázkou sociální, že je to pařeniště největších nemocí, ale že je to také okolnost, která ukazuje, na jak nízkém niveau u nás sociální řád ohromných mass dělných spočívá. O tom není pochybnosti, že zlepšením otázky bytové zlepší se jedna z nejdůležitějších otázek celé sociální otázky. Z toho ale plyne, jestliže tato potřeba je naléhavá, že je především povinností obce, aby starala se dle svého určení o splnění této tak naléhavé potřeby.

Zdaž u nás je naléhavou tato potřeba ? Račte mně dovoliti, bych dle věcného spisu professora Dra. Horáčka se svolením Jeho Jasnosti nejvyššího maršálka přednesl jen několik velmi stručných dat, jak zejména přelidněnost v Praze a v nejbližších předměstích v dnešní době dle úředních dat se jeví.

Domů s přeplněnými byty, ve kterých na jednu otopenou místnost připadají více než tři obyvatelé, je na př. na Starém městě 425. Zde je dále vypočítáno, kolik osob bydlí v jedné místnosti (číslice ta stoupá od 4 až do 14), tak že je možno, že v Praze, zejména v Josefově v těch domech, které se nyní bourají, obývalo světnice, kde žilo, 10-12 osob pohromadě. A v téže světnici byla šňůrou ohraničena prostora, jíž směly jednotlivé osoby z různých rodin v místnosti používati. (Slyšte!)

Na Starém městě na př. bylo bytů takových, kde jedné místnosti užívalo více než 8 osob, 32, a veliký počet místností, jež obývalo více než 6 osob (129).

V Josefově bylo na př. místností, kde bydlelo více než 6 osob, 91. Celkem bylo v Josefově veškerých takových bytů v r. 1880 23, 7 proc., v roce 1890 tento počet dokonce stoupl na 25 proc.

Ještě horší poměry byly však v Žižkově, tam na př. bylo takových místností, kde bydlelo více než 7 osob, 162, místností, v nichž bydlelo více než 6 osob, 351. Celkové procento v r. 1880 bylo 266 proc. a v r. 1890 25, 1 proc.

Z těchto důvodů jest patrno, že tato potřeba je nalehavá a poněvadž jde o ukojení potřeby bytové, a při našem podnebí a poměrech kulturních o ukojení potřeby naprosto nutné potřeby existenční, nikoliv snad potřeby luxusní, nechce o tom pochybovati, že jsou to především obce, které sociálně k tomu jsou povolány, aby chudině nejen dělnictvu, ale všem svým chudým obyvatelům poskytlo pomocnou ruku. Nechce pochybovati, že se nejedná jen o účel filantropický, o čistý altruismus.

Při dnešním rozmachu komunálního úvěru mohly by obce užiti velmi značných obnosů za účelem stavby dělnických domů, a nebyl by to žádný dar, který by se dával chudině, poněvadž z nájemného, které by chudina platila, dal by se kapital zúrokovati a amortisovati.

Dovoluji si tedy při posuzování této otázky na to upozorniti, že nelze při posuzování úkolů obecních mluviti zde o zásadě soukromo-podnikatelské, nýbrž že úkol obce nutno posuzovati se stanoviska zásady veřejno-hospodářské, kde především nutno vyšetřiti úkoly obce, účel, potřeby, konstatovati potřeby nalehavé a podle toho nutno zaříditi příjmy respektive opatřiti si příslušné fondy, aby tyto naléhavé potřeby mohly býti ukojeny.

Z toho plyne, že žádná sociální reforma nemůže býti řešena úspěšně se svého nízkého stanoviska, nýbrž že nutno při tom přihlížeti k mnohým spletitým poměrům zejména finančním.

Jestliže naléháme na to, aby v tomto směru sociální pokrok byl fedrován, pak neuzavírejme se nutnosti, že musíme akcentovati při tom, aby i ostatní stinné stránky této bytové otázky, zejména daně činžovní, zejména otázky financování obcí, a hospodářství obecního provedení pravé spravedlnosti berní v hospodářství obecním byly realisovány tak, aby rozdělení břemene obecního co nejspravedlivěji bylo řešeno.

Mohu tedy jen konstatovati a mohu to konstatovati jako poslanec, který měl čest právě v posledním zasedání slavnému sněmu vznésti ten apel, aby tuto otázku co nejdříve rozřešil, jako poslanec za Louny, kde vyvinula se již celá kolonie dělnická a neváhám zejména slavnému sněmu a příslušné komisi a všem slavným stranám sněmovním vysloviti upřímné díky, že aspoň povedlo se po takových a značných obtížích - tantae molis erat - přivésti to tak daleko, že tento zákon, jak doufám, bude konečně přijat, v druhém čtení.

Jménem tohoto voličstva, které - budiž mi dovoleno, abych tuto zásluhu konstatoval, samo se organisuje, které samo značnou část jmění ztratilo, na 24. 000 K svého jmění, aby zřídilo si zvláštní družstvo, takže dnes jedná se o stavbu 144 přízemních domů s nákladem 864. 000 K a 12 jednopatrových domků, tudíž celkem 156 dělnických domků v ceně 1, 005. 000 K, abych jménem tohoto voličstva, těchto vrstev, které tak hlasitě naléhají na uzákonění této předlohy vzdal slavnému sněmu díky a abych zejména vyslovil to přání, poněvadž nezáleží jen na tom, aby formulovaný zákon byl přijat, ale zejména záleží na tom, jakým způsobem zákon bude prováděn, aby vláda dobře rozuměla intencím tohoto zákona, aby nesestoupila na cesty šikany majitelů domů, pokud by šlo o konstatování jednotlivých výhod, paragrafů říšského zákona a zemského zákona, nýbrž aby zejména vláda v tom směru pilně svou sociálně-politickou povinnost plnila a tento zákon v oboru financování tak prováděla, aby onen velký a velebný účel, ku kterému jest tento zákon zajisté etapou, byl také skutečně dosažen. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více zanesen za řečníka a prohlašuji rokování za skončené.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet und ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Závěrečné slovo má p. zpravodaj posl. Dr. Zimmer.

Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj p. posl. Dr. Zimmer: Slavný sněme! Po tak důkladných, obšírných a význačných řečech považoval bych za přilévání vody do moře, kdybych o této věci široce zmiňovati se a mluviti chtěl. Poukazuji k tomu a nejsem snad neskromným v té věci, když řeknu, že všechny námitky, které byly předneseny, již předem jsem vyvrátil, jak v písemné zprávě, tak i ústně ve svém referátě.

Nevím, jestli jest to pravda, ale tak se domnívám.

Především vzdávám srdečné a upřímné díky mnohým pánům kollegům, kteří tak důkladným způsobem věci té se ujali, že mně mimo to činí snadným, že skutečně obsáhle a široce mluviti nemusím, a že, abych tak řekl, spokojiti se mohu tím,pouze některé poznámky učiniti. Velice se divím, že zejména to byli páni kollegové, kteří nejsou jen zemskými, ale i říšskými poslanci, kteří proti tomuto zákonu mluvili a za doplnění jeho žádali. Divím se jmenovitě panu posl. Glöcknerovi a Schreiterovi, kteří uváděli celou řadu podnětů na změnu zákona, které my měniti nemůžeme.

Můžeme přijati osnovu zákona na základě říšského zákona a nebo jej nepřijmouti, ale nemáme práva pouštěti se do ustanovení říšského zákona, který oni na říšské radě sdělali. Námitky, které zde přednesli, měli přednésti již v říšské radě a tam bude forum, aby dáti mohli podnět k tomu, aby se říšský zákon v tom ohledu polepšil.

My v té věci nemůžeme ničeho učiniti a proto myslím, že námitky rozhodně mohly odpadnouti. Mimo to dovoluji si zmíniti se o následující okolnosti.

Máme zákon z r. 1892; ten zákon se provádí, ten zákon proti zákonu z r. 1902 jest zpátečním a docela mizerným a nevím, proč bychom neměli přijmouti v tom případě něco daleko lepšího, když přijímáme a praktikujeme stavbu domů dělnických již na základech zákona starého z r. 1892.

Dovoluji si ještě připomenouti to, že totiž již v r. 1892 byl to předák naší strany Dr. Julius Gregr, který dal podnět k tomu a mluvil ze srdce o tom, aby zákon ten byl přijat, poněvadž zákon ten z r. 1892 jest zákonem v ohledu sociálním a hospodářském, v ohledu mravním a hygienickém atd., zákonem pro dělnictvo a chudší třídy obyvatelstva velice důležitým.

Jako nepatrný epigon velkého muže Dra. Jul. Gregra považuji si za čest, že mohu tuto předlohu, která proti zákonu z r. 1892 jest výtečným pokrokem, dnes hájiti a mohu dnes doporučiti slavnému zemskému sněmu, aby jako jeden muž tuto předlohu přijal, aby ukázal, že nemluvíme jen o tom, ale že chceme skutečně sociálně špatně postaveným třídám vyjíti vstříc, abychom v příčině té skutečně jim vstříc vyšli. Bylo dobře řečeno, že jest to etapou pro další budoucnost a my klidně a svědomitě můžeme tuto etapu přijmouti a jest na říšských poslancích, aby se postarali o to, aby výhodněji byl změněn říšský zákon, a my pak milerádi zajisté budeme za to povděčni,a bude-1i na nás, zajisté v tom ohledu na zlepšení pracovati budeme.

Proto ještě jednou co nejvřeleji doporučuji, aby předloha tohoto zákona byla přijata.

Co se týče resolučního návrhu, učiněného panem kolegou Viškovským, lituji, že není přítomen.

On mi osobně řekl, že první odstavce své resoluce vezme zpět. Bohužel není zde. Docela klidně může to učiniti, poněvadž resoluční návrh v prvním odstavci je bezvýznamný vzhledem k tomu, že říšský zákon v §§ 2. a 3. resolučnímu návrhu naprosto vyhovuje tak, že by nám vláda prostě odpověděla poukázáním na dotyčné paragrafy.

Co se týče dalších dvou bodů resolučních, přimlouvám se za to, aby byly přijaty.

Pan Dr. Viškovský řekl, že je na vládě, má-li dobrou vůli, aby také něco pro zákon ten měnila, aby na stavbu dělnických domků poskytla jisté subvence a nezúročitelné půjčky.

Nezastupuji vládu a nemohu se vysloviti za ni, ale myslím, že je to naším vřelým přáním, aby vláda na říšské radě přišla s návrhem, aby v tom ohledu i vláda ukázala dobrou vůli a nežádala jen na samosprávných korporacích, aby vycházely v tom smyslu dělnictvu vstříc. Ještě jednou co nejvřeleji odporučuji k přijetí osnovu zákona.

Na konci dovoluji si ještě upozorniti na to, že je zde tisková chyba, že zde chybí na počátku zákona slova: »platný pro království České« a mimo to, že v § 1. přichází dvakráte slovo »osvobozený«, tak že to druhé bude moci i s čárkou před ním odpadnouti.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Der Herr Berichterstatter macht aus zwei Druckfehler aufmerksam.

Im Titel des Gesetzes soll es heißen: "Gesetz, wirksam für das Königreich Böhmen. " »Zákon platný pro království Česke, « und im böhmischen Texte soll das zweitemal das Wort »osvobozeny« entfallen.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

Žádám pány, aby ráčili zaujati svá místa.

Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Kommissionsantrage, welche aus einem Gesetzentwurfe und einer Resolution bestehen.

Zu diesen Anträgen hat der Herr Abg. Dr. Píškovský drei Resolutionsanträge beantragt, hat mit oder gegenwärtig erklärt, daß er den ersten dieser drei Resolutionsanträge zurückzieht, wozu er berechtigt ist.

Demnach stehen nur der zweite und dritte Resolutionsantrag, welchen ich bereits zu verlesen mir ertaubt habe, welche ich aber jedenfalls bei der Abstimmung nochmals zur Verlesung bringen werde, in Verhandlung.

Ich beabsichtige, die Abstimmung derart einzuleiten, daß ich zuerst den gedruckten Kommissionsantrag unter Berücksichtigung der vonseite des Herrn Referenten angeführten Druckfehler zur Abstimmung bringe und dann die Resolutionsanträge des Herrn Abg. Dr. Píškovský.

Předmětem hlasování jsou návrhy komise, které sestávají z osnovy zákona a návrhu resolučního, který se týká petic.

K tomuto návrhu podal pan poslanec Dr. Viškovský návrh na tri resoluce; sdělil mně však právě nyní ještě před hlasováním, že z těchto tří resolucí béře první resoluci zpět, tak že by k hlasování přišly toliko resoluční návrhy druhý a třetí.

Mám tedy úmysl zavésti hlasování tím způsobem, že dám hlasovati o tištěném návrhu komise, při čemž se vezme ohled na tiskové chyby, na které byl pan zpravodaj poukázal a pak dám hlasovati o revolučních návrzích p. poslance dr. Víškovského.

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Es ist keine Einwendung erhoben worden und ich werde demnach in dieser Weise vorgehen.

Nebyla činěna námitka a zavedu tedy hlasování naznačeným způsobem.

Dám především hlasovati o tištěných návrzích komise, při čemž se béře ohled na opravy tiskových chyb, které byl naznačil zpravodaj.

Ich bringe zunächst zur Abstimmung die gedruckten Kommissionsanträge unter Berücksichtigung der vom Herrn Berichterstatter erwähnten Druckfehler.

Ich ersuche die Herren, welche diese Anträge annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají tyto návrhy, by vyzdvihli ruku.

Návrhy jsou přijaty.

Die Anträge sind angenommen.

Resoluční návrhy p. posl. dr. Viškovského znějí následovně:

1.   Zemskému výboru se ukládá, aby uvažoval o možném zdanění pozemkové renty při parcelách stavebních ve prospěch obcí, jehož výnos by výhradně byl určen ku řešení otázky bytové se strany obcí.

2.   C. k. vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila na základě výsledků enquety o domovní dani návrh zákona na úpravu daně domovní zejména se zřetelem na nutné úlevy pro byty malé. «

Die Resolutionsanträge, welche Herr Dr. Víškovský beantragt hat, lauten nachstehends:

1.   "Der Landesausschuß wird beauftragt, die eventuelle Besteuerung der Grundrente bei Bauparzellen zu Gunsten der Gemeinden, deren Erträgnis ausschließlich zur Regelung der Wohnungsfrage seitens der Gemeinden bestimmt wäre, in Erwägung zu ziehen. "

2.   "Die k. k. Regierung wird aufgefordert, auf Grund der Ergebnisse der Enquete über die Gebäudebesteuerung ehestens den Entwurf eines Gesetzes, betreffend die Regelung der Gebäudesteuer, namentlich unter Berücksichtigung der notwendigen Erleichterungen für kleine Wohnungen einzubringen. "

Žádám pány, kteří přijímají tyto návrhy by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Anträge annehmen, die Hand zu erheben.

Sie sind angenommen.

Jsou přijaty. Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise školské a rozpočtové o zprávě výboru zemského ve příčině remunerací za vyučování náboženství, jež na školách národních obstarává duchovní správa.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Schul- und der Budgetkommission über den Landesausschußbericht betreffend die Remunerationen für den Religionsunterricht an den allgemeinen Volksschulen.

Upozorňuji na to, že tato zpráva, byla podána dvěma komisemi, školskou a komisí rozpočtovou a že pan zpravodaj komise rozpočtové splnomocnil p. zpravodaje komise školské, aby zastupoval zprávu za obě komise.

Ich erlaube mir darauf aufmerksam zu machen, daß der in Behandlung stehende Gegenstand zwei Kommissionen zugewiesen war, daß die beiden Kommissionen identische Anträge gestellt haben, welche gegenwärtig in Verhandlung stehen und daß der Herr Berichterstatter der Budgetkommission den Berichterstatter der Schulkommission ermächtigt hat, namens beider Kommissionen den Bericht zu erstatten und die Vorlage zu Vertreten.

Dávám slovo p. posl. dr. Sedlákovi co zpravodaji.

Zpravodaj posl. prelát dr. Sedlák: Slavný sněme! Mám čest zastávati zde věc, na jejíž příznivé vyřízení duchovenstvo české i německé národnosti stejně toužebně čeká. Hájiti mám zde usnesení komise školské a souhlasně s ním usnesení komise rozpočtové, jímžto má napravena býti nesrovnalost, kterou duchovní správcové již dlouho těžce nesou.

Jde o remuneraci za vyučování náboženství hlavně ve školách přespolních a to v nejnižších třídách škol těch a v třídách pobočních.

Zevrubné vysvětlení o věci té dává zpráva komise školské. Zpráva ta předložena sl. sněmu a nalezá se v rukou velectěných pánů poslanců.

Dle říšského zákona z r. 1872 a z r. 1888, hlavně pak minist. naříz. z 21. června 1870 povinna je duchovní správa vyučovati náboženství ve třech nejnižších třídách obecných škol bezplatně a obdrží remuneraci za vyučování náboženské teprve ve třídách vyšších, od čtvrté třídy počínajíc.

Ale od té doby, co ustanovení toto bylo vydáno, změnily se poměry školství měrou netušenou. V letech 70tých byly namnoze školy jen jedno-, dvou- a trojtřídní a většinou jen v místech farních; v těch mohla duchovní správa náboženství bez značných obtíží bezplatně vyučovati. Ale při nynějším neobyčejném rozvoji školství jsou farnosti, v nichž téměř v každé přifařené vesnici jest škola o jedné, dvou i více třídách, ano v mnohých farnostech jsou v místě samém dvě troj- i vícetřídní školy anebo četné parallelky nejnižších tříd.

A v těch všech školách, v těch všech třídách, nechť je jich sebe více, má duchovní správa vyučovati náboženství zcela bezplatně. Ano stalo se také, že v místě farním byla na př. škola sedmitřídní, při níž duchovní správa obdržela remuneraci za čtyři vyšší třídy. Ale když pak ještě třída přibyla, škola rozdělena na dvě školy čtyřtřídní, duchovní správě uloženo vyučovati ve třech nižších třídách obou škol bezplatně a remunerace dána pouze za dvě třídy vyšší. Tedy práce přibylo a - remunerace ubylo. (Hlasy: Zcela správně! To se stalo zrovna u nás! U nás také!)

K takovýmto nesrovnalostem vede zastaralé ono ustanovení. To volá po nápravě, Když stanoveno, že ve 3 třídách má duchovní správa bez odměny náboženství vyučovati, nemyslil zajisté zákonodárce, že povinnost ta stejně zůstati má, i když by tříd těch bylo třeba 12, 20, 30 a i více.

Velectění pánové! To nemohlo býti v intencích zákona, neboť to vede ku křiklavým nesrovnalostem. (Hlasy: Zcela správně!)

Ale nicméně a přes to vše plní duchovenstvo loyálně svou povinnost a byť i s největšími obtížemi, které právě pro ono veliké množství škol a tříd školních v četných farnostech vznikly.

Pochopitelno, že se duchovenstvo naše konečně domáhá nápravy u věci té, jako se jí domáhal klerus i v jiných zemích.

Oprávněnost nároků těch uznána byla od sněmu slezského již r. 1901, loni pak i sněm moravský povolil duchovním správcům remuneraci za nadpočetné hodiny vyučování náboženského.

A podobně stalo se loni i na sněmu dolno- rakouském.

Podotýkám výslovně, když se jednalo o věci té na sněmu moravském, že se ujal slova sám ndp. kníže-arcibiskup František Sales. Bauer a že remunerace za náboženské vyučování bez všeliké debaty jednomyslně byla povolena.

A byli to zajisté vážní činitelé, kteří na sněmu slezském, moravském i dolno-rakouském záležitostí tou v komisích se obírali, o ní uvažovali a se o ní usnášeli. Ale dospěli k posudku, že remunerace ta jest oprávněná a spravedlivá a že káže cit pro spravedlnost, by povolena byla.

Slavný sněme! Také duchovní správcové v království našem dovolávají se blahovůle slavného sněmu a žádají, aby jim remunerace za vyučování náboženské v hodinách počet šesti hodin týdenních převyšujících povolena byla.

Tlumočím zde vroucí žádost duchovenstva a doufám, že oslyšena nebude. Zajisté platí i zde slova: Hodenť jest dělník mzdy své. Snad smím i prozraditi, že Jeho Eminence nejdůstojnější náš Arcipastýř, když jsem mu před jeho odjezdem do Říma o věci té referoval, se takto vyjádřil:

Uznávám úplnou oprávněnost žádané této remunerace a pokládám příznivé vyřízení věci té za tolik naléhavé, že bych sám, kdyby mi jen možno bylo, do sněmovní schůze se dostavil a pro věc tu mluvil. Tato slova Jeho Eminence byla mi tím mocnější pobídkou, abych, co jen na mně bylo, všechny potřebné kroky učinil, jimiž bych povolení remunerace, o níž jde, v tomto slavném sněmu docílil.

Ze srdce rád přimlouval bych se za to, aby remunerace ta povolena byla v té výši, jak jí duchovenstvo žádá, totiž ročně 55 K za jednu týdenní - nadpočetnou - hodinu vyučovací. Podotýkám, že v Dolních Rakousích povolena remunerace 70 K za hodinu a na školách mimo Vídeň 60 K.

Mimochodem upozorňuji, že do tištěné zprávy v českém textu se tiskovým omylem vloudilo 60 hal. místo 60 Kor. Ale sám dobře