U nás kůň pravidelně musí se spokojiti s tím nejhorším, a jest více méně odstrkován, kdežto v zemích cizích věnuje se mu péče největší.

Vážení pánové! Letošního roku byla mi dána příležitost, že mohl jsem shlédnouti chov koní ve Westfalsku, Belgii, Bavorsku, Solnohradsku, a poznal jsem, že u nás ohromně chybujeme, že se chov koní provozuje jen jako chov řádu podřízeného. Nechci se pouštěti do toho, abych rozbíral jednotlivé přednosti chovu koní v jiných krajinách, leč musím poukázati na to, že onen způsob, jak tam se vede, může vésti k takovým výsledkům, kterými ty krajiny se honosí, a náš chov vede k nevýsledkům, které se u nás v chovu koní stále a stále jeví.

Pan kollega Dr. Schreiner zmínil se o jedné věci, která je velmi pozoruhodna, a s politováním musím konstatovati, že ve zprávě zemského výboru samého není dostatečné pozornosti věnováno tak, jak by to věc tak důležitá zasluhovala.

Vážení pánové, u nás pravidelně koně chovají se v uzavřených stájích a provádějí se malou chvíli, a kůň odsouzen jest věčně k zajetí ve stájích, než je zapražen, až se od něho žádá, aby těžce pracoval. Není tomu tak v cizině, kde zařídili sobě velké výběhy, kde to bylo zřízeno tak, že bud každý jednotlivec u svého statku má svůj výběh, aneb, kde to není možno, sráží se celá osada v jeden celek a vypouštějí se hříbata ven, aby se mohla volně pohybovati.

Velevážení pánové, dle zkušeností, které jsem tam nabyl, musím konstatovati, že je to jeden z hlavních prostředků, aby kůň zachován byl v plné síle, aby sesílil, jak má, a dostal ony pružné nohy, které u našich koní v Čechách tak častokráte postrádáme.

Když pozorujeme chov koní v království Českém, vidíme především hlavní moment ten, že u nás nevěnuje se se strany, která usurpuje si stále právo o něm rozhodovati, totiž se strany vlády, naprosto žádné pozornosti.

U nás během nějakých 30 roků pozorujeme stále a stále pokusy v chovu koní. Přijde jeden velitel, který si něco přeje, přijde jiný referent z ministerstva orby a opět si přeje něco jiného, tak že tápáme ve tmách. Bylo, velevážení pánové, hozeno mezi nás heslo, že spasí nás koně teplokrevní; když se docílilo u nás výsledků v chovu koní teplokrevných, pak měli býti remontováni, odváděni k potřebám vojenským. Velectění pánové, jak to u nás s tím remontováním vypadá?

Před 2 lety, jak již se o tom zmínil pan dr. Schreiner, byly vyslány do král. Českého 2 komise, které projely 3 skupiny okresů a daly si svézti koně z dalekého vůkolí a výsledek tohoto nakupování byl, že prohlásili všichni oni páni, že chov českého koňstva naprosto se vojenským účelům nehodí a co minderwertig čili méně cenné odvedli 2 kusy.

Jak, velectění pánové, může se žádati na českém zemědělci, aby věnoval takovou lásku k takovému chovu koní, když na druhé straně nevidí, že námaha jeho bude dostatečně honorována?

U nás, po delší řadu let je touha po zavedení chovu koní rázu chladnokrevného.

Vláda tomu stále zabraňovala, poněvadž prý potřebuje koní teplokrevných, lehčích koní k potřebami vojenským a nemůže se rozehřáti pro velké distrikty koní chladnokrevných a nechtěla svoliti k této přeměně.

Ale, velectění pánové, zde již jsem poukázal, že vláda, když měla konati povinnosti, když žádala, aby chováni byli koně teplokrevní k potřebám vojenským, když měla k tomu sáhnout, prohlásila naše koně za nezpůsobilé. A proč, veleclěni pánové, když měla vláda přijíti a dáti našemu pěstiteli tolik, kolik si za tuto práci zaslouží, tu pravidelně řekla: Já mám pro takové remontní koně 350 zl., t. j. 700 K, jestli tedy chcete dát, dejte, nechcete-li, více nedám, poněvadž dostanu koně z Uher za stejnou cenu, ba i lacinější z Polska?

Vážení pánové, stále hlásá se v druhé polovici říše, aby prý se polovice uherská od nás úplně emancipovala, a co potřebuje, aby kryla v první řadě ve svých krajinách, a teprve, když to doma dostat nemůže, sáhla ke krajinám sousedním nebo cizím.

Vláda v Gislajtanii jedná docela protichůdně, nehledí na to, že povinností její je chov koní v král. Českém a ve všech ostatních královstvích a zemích této říše podpisovati, nýbrž ona pěstitele prostě odkopne a řekne, že jejich koně nemůže potřebovat. Proč? O tom by se dalo mnoho mluvit a já měl příležitost sám loňského roku seděti při anketě pro remontování koní, kde výslovně bylo panem inspektorem remontního oddělení p. generálem Boltmerem řečeno, že vláda nehodlá na těchto svých stanoviskách, na nichž stojí ničeho měniti, že bude prostě nakupovati v Uhrách a že nebude se nikterak ptáti, je-li to Cislajtanii vhod čili nic.

Na to se jí odpovědělo: Dobrá, když nechcete od nás koní k remontování, nebraňte aspoň tedy, aby lid pěstoval to, co uzná za dobré a za co dostane peníze! (Výborně!)

Nejsem přímo nadšen, aby se po celém království Českém roztahoval chov koní chladnokrevných, poněvadž by to byla konkurence těm krajinám, kde se chladnokrevní koně pěstují, ale tolik musím prohlásiti, že brániti chovu v krajinách, kde jest export a kde lidé peníze dostávají, jest nesmysl.

V této věci, velevážení pánové, musí se státi náprava a jest povinností slavného sněmu, aby pozvedl hlas. Ale velectění pánové, to není tak hrozné s chovem chladnokrevných koní, jak již poukázal Dr. Schreiner. A já poukazuji k tomu, že ve Westfálsku měl jsem příležitost se přesvědčiti, že pruská vláda samotná, o které se stále říká, že potřebuje ke svým vojenským potřebám východopruských koní, nakupuje ve Westfálsku a rýnských provincií koně pro svoji potřebu pro dělostřelectvo a train a tu těší se dobrým výsledkům.

Zde proveden důkaz, že pravdou není, že těžké koně naprosto se nehodí k remontování. To jest však předsudek mínění několika pánů, který koření docela jinde, než v praktických potřebách a dokud vláda nebude míti pochopení, aby také velké koně u nás nakupovala, jest to pro nás poučení: Když nechceš koupiti, nepleť se nám do toho.

Velevážení pánové, při této příležitosti dovolil bych se zmíniti o dvou věcech. Především bych apelloval na zemský výbor a sněm království Českého - nechci činiti určitý návrh, ale prosil bych pan referenta,

aby ve své zprávě buď vzal k mým popudům zřetel anebo jiným způsobem tak učinil - aby bylo poukázáno zemskému výboru království Českého a vládě, aby právě ten moment, který v našem pěstění chovu chybí, totiž výběhy řádně a správně vedené, byly taktéž zřizovány se subvencí zemskou a státní.

Velevážení pánové, již pan Dr. Schreiner se zmínil, že výběhy ty jsou k pěstování naprosto a nevyhnutelně potřebí. Nezařídí-li se tyto, pak do smrti chov u nás nebude státi za nic. Koně budeme míti slabých, lehkých nebo dokonce zkažených nohou.

Velevážení pánové, druhá otázka, na kterou dovoluji si poukázati jest, o které se zpráva zmiňuje, že jest potřeba, aby země přispěla na subvenci na zakupování plemenných matek rázu těžkého, chladno krevného. Neboť není to lehko, aby člověk dostal dobrý material i za dosti vysoký peníz. Měl jsem příležitost prohlédnouti královský pruský hřebčinec ve Wickradtu. Za 8 hřebců zaplatila vláda 40. 000 marek. Jsou to ceny, o kterých nechce se u nás ani zdáti. Jsou to docela jiné poměry, jak tam se nakupuje materiál. Nekupuje se tam od handlířů a obchodníků, nýbrž přímo u velkých pěstitelů, kteří materiál předvedou a vláda si vybere. Ovšem, že na ostatní zbude jen materiál méně cenný, nebo za vysoké ceny k dostání.

Když budeme chtíti chov upraviti, musíme žádati, aby vláda konala svou povinnost a dostatečnými subvencemi podporovala chov koní. A tu, velevážení pánové, opětně zůstávají proudy dva. A sice právě v pásmu rázu chladnokrevného je to chov, který především protěžuje Ardenské, Belgické koně a na druhé straně opětně, aby byli zaváděni noričtí a pinzgavští hřebci.

Byla by příležitost vyhověti oběma směrům, jak chovu koně rázu belgického, prostředně těžkého, dostatečně chladnokrevného, tak chovu koní pinzgavských rázu těžšího. Ovšem že toto pěstování koní musí se díti podle dobře promyšleného plánu, neboť jak dnes se to provádí, prakticky to k ničemu nemůže vésti. Dnes v některých krajinách, kde mají koně, kteří nesnesou křížení s těžkými hřebci, žádají těžké hřebce. U nás v té věci musí přijíti program, musí se to prováděti systematicky, musí se učiniti pevné okresy, které budou míti koně rázu chladnokrevného a ty okresy ostatní měly by koně rázu lehčího.

Ještě o jedné věci bych se zmínil, abych směl appellovatí na zástupce zemědělství v král. zemském výboru na Jeho Osvícenost hraběte Schönborna. Při příležitosti návštěvy našeho hřebčince v Lambachu dověděli jsme se o velmi praktickém zařízení, kterým se dá mnoho a mnoho škod při pěstování a chování koní odstraniti.

Vážení pánové, u nás mnoho trpí koně tím, že bývají špatně kováni. Ovšem v poslední době byla zavedena povinná škola podkovářská, ale nevědělo se dostatečně to, co by se dělati mělo. Jak jinak, pánové, mají zaopatřenu tuto záležitost v krajinách, kdo se hřebci soustřeďují v jedné stanici, jako v Lambachu a kde veškeré země jako: Tyrolsko, Solnohradsko, Horní a Dolní Rakousy uzavírají s hřebčincem se státním depôt v Lambachu smlouvy, kde žádají, by každá země měla možnost 8 mi až 10 ti stipendií po 120 korunách ku praktickému vycvičení kovářů na místě samotném. Tam ze 120ti korun a snad po případě tu a tam ze subvence, kterou dostane co tak zvaný cestovní paušál, jsou posláni na čtyřměsíční kurs kováři, kteří se zabývají jen podkovárstvím. To musí býti nejméně tříletí tovaryši a vycvičují se tam prakticky v pracích samotných při vydržování v samotném depotu nebo hřebčínci. Dostanou tam nejen přístřeší, nýbrž dostanou tam stravu, materiál a všecko potřebné k tomu, aby mohli 4 měsíce tam vydržeti, po případě prospívati.

Při konečné zkoušce dostanou vysvědčení, které je opravňuje k tomu, aby mohli podkovářskou praxi provozovati a pro typické podkovářství, které potřebují na kování všelijakých chybných kopyt, mohou si zhotoviti z cizího materiálu věci a odvézti je domů na vzor.

To bych appelloval na pana hraběte Schönborna, aby i této otázce věnoval pozornost a aby takováto stipendia mohla býti v království Českém zařízena.

Velevážení pánové, zde máme takovéto hřebčince tři, i mohlo by se to dobře provésti a myslím, že by to bylo nejen v prospěchu zemědělském, pokud se týče chování koní, nýbrž i prospěchu živnosti podkovářské, že by se dostatečně a dobře zdokonalila.

Vážení pánové! Pan Dr. Schreiner zmínil se zde o premírování plemenných klisen; tu musím žalovati na zemský výbor království Českého, že tomu přání, které již tolikráte bylo vysloveno, aby totiž země věnovala, po případě i vláda, dostatečnou subvenci na premírování klisen, nebylo vyhověno. Zemský výbor na tuto každou stanici věnuje 50 korun. Vláda naproti tomu věnuje 60 až 80 desetikorun tedy 600 až 800 korun na stejný účel.

Zemský výbor prostřednictvím zemědělské rady dává stříbrné medaile, které, velectění pánové, v dnešní době nemají, abych tak řekl, tu přitažlivost, jak si to zemský výbor v té věci představuje, a já bych v té věci appelloval na přísedícího zemského výboru pana hraběte Schönborna, aby se uvažovalo, jakým způsobem by se i v této otázce měla zjednati náprava. Neboť, velectění pánové, bude-li nejenom se strany vlády, nýbrž i se strany země tak macešsky se chováno ku pěstování koní v království Českém, tu nepřijdeme ku žádnému prospěchu, nýbrž chov ten bude upadati a přijdeme ku hrozným výsledkům. U nás jest potřebí nápravy nejen se strany státu, nýbrž i země, za kterou se vřele přimlouvám. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že se přihlásil jako řečník pro návrh komise pan posl. princ Ferdinand Lobkovic.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß Abg. Prinz Lobkowitz sich als Proredner hat eintragen lassen.

Nunmehr gelangt zum Worte der nächste gegen die Anträge eingetragener Redner, Ab geordneter Größl.

Ich erteile dem Herrn Abg. Größl das Wort Abg. Grössl: Hoher Landtag! Ich begrüße den Augenblick, wo endlich nach 3ll2 Jahren unser im Ausschusse gestellter Antrag vor den Sandtag gelangt ist.

Meine Herren! Unsere ganze Pferdezucht liegt arg darnieder. Es liegt darin kein System.

Wenn man andere Länder betrachtet, und beispielsweise; wie schon die Herren Kollegen Schreiner und Kubr darauf hingewiesen haben, nach Bayern hinüberschaut, - man braucht nur nach Unterbaden zu sehen wie ist dort alles organisiert!

Bei uns gibt es gar feine Pferdezucht. Es ist dies höchstens eine Pferdehäutung. Was könnte nicht alles aus der Pferdezucht herausgeschlagen werden, das unsere Landwirtschaft so notwendig braucht. Wie hat sich doch die Rindviehzucht seit einer kurzen Reihe von Jahren gehoben, weil sie in ausgezeichnete Hände gelangt ist. Es haben sich ihrer die Korporationen angenommen, um endlich den Landwirten unter die Arme zu greifen. Bei der Pferdezucht aber ist gar nichts geschehen.

Ich habe schon vor Jahren bedauert, daß der Landeskulturrat wenigstens bei der bäuerlichen Pferdezucht - ich bin ja zufrieden, wenn man die Militärpferde den Soldaten überläßt, - in Bezug auf den kaltblütigen Stand nicht soviel dreinzureden hat, wie bei der Rindviehzucht und es ist auch bewiesen worden, daß die Rindviehzucht nicht nur das dreifache, sondern das zehnfache einträgt als seinerzeit. Was trägt uns die Pferdezucht? Wir wissen kaum, wo wir hingehören. Die Bauern wissen nicht, was sie züchten sollen. Von Deutschland und insbesondere von Bayern, die unsere besten Abnehmer sind, werden schwere Schläge verlangt. Es war immer zugewiesen zum kaltblütigen Schlage die Strecke längs der Franz Josefs-Bahn von Gmünd bis Eger herauf.

Jetzt aber haben sich über die FranzJosefsbahn hinaus schon etliche gemeldet, welche auch kaltblütige Pferde züchten wollen. Ich bedauere sehr, daß in dieser Hinsicht nicht genossenschaftlich gearbeitet wird. Der einzelne Landwirt kann hier nichts machen und ich bedauere, daß auch das Referat so wenig sagt. Das Referat sagt einfach: der Bauer kann diese schweren Schläge züchten, muß sie aber so und so lange, 7 Jahre halten. Er wird gewissermaßen gehemmt. Ich bin damit einverstanden, wenn Pferdezüchter irgendwo heute gute Pferde ankaufen, diese längere Zeit halten müssen und sie dann wieder im Inlande verkaufen. Bisher wurden immer die besseren Stücke verkauft, weil man ja mehr Geld dafür erzielt. Dies wird auch in Zukunft so sein, das wird sich nicht hemmen lassen.

Der Antrag bezüglich des Zuschusses von 15. 000 K ist wohl etwas, aber verhältnismäßig sehr wenig. Denn ich, als Obmann der Pferdezuchtgenossenschaft, habe jetzt drei Herren zum Ankaufe nach Belgien entsendet, welche mir gestern leider nur auf einer Karte mitteilen, daß sie kaum in Belgien junge Pferde ankaufen würden, denn es werden per Stück 1500-2000 Francs verlangt.

Wenn schon einzelne Stücke 1500-2000 Francs kosten, was sind 15000 Kronen, die alle Pferdezüchter zusammen bekommen?

Mir wäre lieber gewesen, wenn momentan im Anfange größere Subventionen ausgefolgt werden würden.

Meine Herren! Der Herr Abg. Kubr hat vorhin auch gesprochen von Hufbeschlag.

Leider wird durch diesen Hufbeschlag, welcher noch nicht überall eingebürgert ist, viel Pferdematerial ruiniert. Das soll alles Hand in Hand gehen: Auslaufplätze, Hufbeschlag, Temperatur im Stall, Fütterung u. s. w. Und es wäre notwendig, wenn man wirklich ansängt, Pferde zu züchten, daß jemand bestellt werde, welcher - den Namen "Inspektor" will man, wie der Herr Präsident sagt, nicht haben - als praktischer Pferdezüchter Anleitungen geben und die Aufsicht haben sollte. Dieser soll hinaus gehen zu den Pferdezüchtern und sagen: Der Stall paßt nicht. Mit wenigen Kosten kann so etwas geschehen.

Das trägt dazu Bei, ein ordentliches Pferdematerial herzustellen. Es wäre auch gut, wenn diese Hufschmiede, nicht Kurse abhalten würden, sondern es sotten Wanderhufschmiede in jede Ortschaft, wo Pferdezucht besteht, reisen und sowohl den Schmieden als auch den Bauern Anleitungen geben. Es ist in anderen Ländern ebenso. Die Tierärzte sind dort die Berater nicht nur der Pferdezüchter, sondern überhaupt landwirtschaftliche Berater weil sie eben etwas Verstehen, während dies bei uns nicht der Fall ist. Bei uns sind die Tierärzte große Herren.

Ich begrüße es, daß wenigstens jetzt der Anfang zur Verbesserung der Pferdezucht gemacht wird, und ich hoffe, daß wir mit der Pferdezucht derartig große Fortschritte erzielen werden wie wir sie bisher bei der Rindviehzucht gemacht haben. Damit schließe ich. (Lebhafter Beifall!)

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu nyní přichází pan poslanec princ Ferdinand Lobkowicz.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Ferdinand princ Lobkowicz: Slavný sněme! Otázka, o které nyní jednáme, nalézá se již dlouho na denním pořádku zemědělské rady a všech korporací hospodářských, zejména v těch krajinách, kde se koňstvo pěstuje.

Proto rozumí se samo sebou a je to vysvětlitelno, když o tom se jedná na Českém sněmu, že větší řada řečníků se v této záležitosti chopí slova.

V celku se všech stran vlastně byly tytéž věci uvedeny a souhlasím také s vývody, mohl bych říci, skoro všech řečníků.

Cítím se však přece nucena v několika detailech jisté úpravy zde uvésti.

Jedná se zde o dlouhotrvající boj mezi dvěma směry, mezi směrem chladnokrevným, který je zastáván hospodáři, a mezi směrem teplokrevným, který vně bývá zastáván vládou.

Ale, velectění pánové, není to jenom zvláštnost zdejší, tentýž boj bojuje se i na jiných místech a v jiných zemích. Měl jsem příležitost před několika lety cestovati po Francii a tam při jisté hospodářské příležitosti byla nám předvedena celá řada krásných, těžkých hřebců v soukromém majetku se nacházejích. Ptal jsem se, jak je to možno, že se to soukromému majiteli vyplácí, vydržovati celou řadu takových hřebců, kdežto přece vláda dává erární hřebce. A tu bylo mi skoro doslovně odpověděno: Erární hřebci jsou příliš slabí; tam hledí se jen na vojenské potřeby a ne na hospodáře.

To jsem uvedl proto, abych dokázal, že to není jen zvláštností zdejší, že tento rozpor ovládá i na jiných městech a všade.

Avšak zde můžeme říci, že co se týče této otázky, nestojí se již dnes na takovém stanovisku a to dovoluji si zejména oproti vývodům pana Dra Schreinera zde říci, že dnes poněkud věci stojí jinak. Já jsem měl příležitost jednou v delegaci o té samé věci se vysloviti a řekl jsem při tom, aby nám dávala vláda takové hřebce, jaké si hospodáři přejí a po nichž by hříbata dobře odprodávali, aneb když dává jen lehčí hřebce pro vojenské potřeby schopné, aby též kupovala remonty. Buďto, anebo ! Jedno bez druhého znamená zkázu dotyčného hospodaření. Na to mně bylo nejen soukromě, ale i úředně sděleno - zemědělská rada to doslala výslovně intimováno - že vláda na remonty v království Českém nereflektuje, jelikož remonty takové dostává jednak lepší, jednak laciněji odjinud.

Pánové, já jsem tenkrát v delegaci řekl - a na tom stanovisku stojím ještě dnes - že jest to chybou, že se v Čechách neremontuje.

Ovšem jednotlivý hospodář bude pro okamžik rád, že se mu nenutí druh nebo nějaká race, že se jemu nechává poněkud volnější ruka.

Ale, pánové, v zájmu státu to není. Já stojím na tom stanovisku, že zejména dnes, jak i pan poslanec Kubr na to poukázal, vzhledem k poměrům k Uhrám musíme hleděti vychovávat to, co potřebujeme. Potřeby vojenských koní musíme krýti, jelikož v Čechách v čas mobilisace 2 sbory vojenské musí se zásobovati koňmi, dlužno se v čas míru o to postarati, bychom koně tu měli. Tyto koně však se musí též kupovat, když zde budou a musí se řádně zaplatit, jinak by hospodář z toho nic neměl. Poukazuji na to, že to stanovisko, dnes v té příkrosti již nestává, že by vláda stála na tom, aby jenom takové koně se vychovávali, které by vojenským potřebám sloužili. To nyní již není.

Bylo také na to poukázáno, že před několika lety následkem žádosti zemědělské rady byla sem poslána komise, která by kupovala vojenské koně. Ovšem, tehdy stalo se veliké nedorozumění a následek tohoto nedorozumění byl ten - jak p. posl. Kubr vypravoval - že na 4 místech koupila jednoho neb 2 koně. A proč? Když přišla komise, řekla, že má úkol pouze kupovati takové koně, jež by se hodili pro důstojníky - Offizierspferde.

To však dříve nebylo vyhlášeno; rolníci to nevěděli, že se budou kupovati jen Offizierspferde a předváděli koně, o kterých mysleli, že by se jinak účelům vojenským hodili. Tehda to dělalo zlou krev. Měl jsem příležitost v ministerstvu ty pány o tom informovat, že to na všechny strany trapně působilo. Doufám, že se něco podobného opakovati nebude, neboť by to znechutilo celý chov koní.

Dnes ale dovoluji si sděliti, že naše akce v koňském komitétu zemědělské rady tím směrem jde, aby vláda se k lomu přiměla, aby v Čechách také kupovala remonty a sice - jak na to bylo poukázáno nejen lehké ale i těžší, hodící se pro dělo střelectvo a vozatajstvo.

V celku tedy, co se týče návrhu na denním pořádku se nalézajícího, dovoluji si sděliti, že budu hlasovati pro návrh komise, jakož i pro dodatečný návrh p. posl. Dra Schreinera, jelikož tento návrh jde zcela týmž směrem jako zpráva.

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abgeordnete Peschka das Wort erbeten.

Ich erteile ihm dasselbe.

Abg. Peschka: Hoher Landtag! Ich habe eigentlich nicht die Absicht gehabt, in die Debatte einzugreifen, weil ich als Mitglied der Landeskulturkommission ohnehin für de An träge, die uns vom Herrn Referenten cmpfohlen worden, Stimmen werde.

Nicht minder werde ich den Anregungen, welche vom Herrn Kollegen Dr. Schreiner gegeben worden sind, zustimmen. Wenn ich mich aber doch zum Worte gemeldet habe, so geschieht dies aus dem einfachen Grunde, um mich darüber auszusprechen, daß man nicht eigentlich hier den Boden findet, um die gange Pferdezucht zu heben, Sondern um zu betonen, daß wir hauptsächlich das Ministerium veranlassen sollten, alle nötigen Schritte zu unternehmen, um uns mit gutem Hengsten» Material zu versehen.

Es wurde vom Herrn Abgeordneten Dr. Schreiner angegeben, wieviel Hengste bei uns in Böhmen Stehen. Die Zahl ist nicht bedeutend. Denn im ganzen Kronlande sind ja nur 150 Hengste oder einige wenige mehr in den Stationen eingestellt. Außerdem haben wir noch einige Hengste, die sich in Privatpflege befinden, ich meine Privathengste, die lizenziert sind. Das ist aber für unser Kronland biel zu wenig; wir brauchten eine größere Anzahl und zwar guter Dualität und bester Dualität: bessere Hengste.

Es ist zu bedauern, daß unser Hengstenmaterial zu den schlechtesten von allen Kronländern zählt. Wenn Sie die Depots durchgehen, dann finden Sie Hengste mit allen möglichen Fehlern. Abgesehen davon, daß viele von diesen Hengsten schon sehr alte Herren sind (Heiterkeit!), welche schon den Ruhestand Verdienen würden, sind viele außerdem noch mit den größten Fehlern behaftet.

Die Fehler entstehen entweder im Lause der Zeit, aber teilweise werden die Hengste sogar schon mit Fehlern gekauft. Fehlerhaftes Material Sollte man nicht kaufen. Es ist Vorgekommen (Ruf: Im Vorjahre!), daß teuere, englische Hengste um viele tausend Gulden angekauft bürden, und daß es sich bald nach dem Ankauf herausgestellt hat, daß sie mit Monats oder Mondblindheit behaftet sind, so daß sie zur Zucht nicht Verwendet werden können.

Man würde wenigstens ein Drittel aller Hengste ausmustern müssen, um Solche Fehler auszumerzen, aber dazu gehören bedeutende Mittel und dazu bequemt sich das Ackerbauministerium nicht, obwohl ich anerkennen muß, daß man jetzt endlich in Wien daran geht, eine Scharfe Reorganisation des ganzen Hengste wefens anzubahnen.

Im vorigen Jahre wurden in Mähren, ich glaube, 47 Hengste Oldenburger Rasse angeschaft und im Staats-Hengstendepot Göding eingestellt Bon diesen wurden nach Böhmen 5 oder 6 abgegeben.

Wenn man in Mähren, wo auch das Material Sehr Schlecht ist, 30 oder 40 Hengste ankauft, so sollte man das doch auch in Böhmen machen.

Ich Sagte, daß es Oldenburger waren, welche nach Mähren kamen, obwohl dort auch die Zucht des kaltblütigen Schlages vor-herrscht.

Einige Gegenden haben sich für das warmblütige Pferd ausgesprochen unter der Boraussetzung, daß sie schwere warmblütige Pferde bekommen.

Nach Mähren hat man darum Dlden burger Pferde gegeben. Bei uns in Böhmen sind aber auch solche Umstände in vielen Gegenden möglich.

Die Pferdezüchter würden warmblütige Pferde sehr gerne züchten, wenn sie nur schwere, warmblütige Pferde bekämen und sie würden auch für Oldenburger eingenommen sein.

Wenn ich mich zum Worte gemeldet habe, so habe ich es hauptsächlich deshalb getan, um nicht allein für Kaltblut meine Stimme zu erheben, sondern auch für das warmblütige Pferd mich einzusetzen.

Dort, wo das kaltblütige Pferd hingehört, soll man kaltblütig züchten, dort, wo es nicht hingehört, soll man warmblütig züchten. Man soll die Natur nicht brechen, sondern man soll der Natur ihren freien Lauf lassen.

Wir müssen auch warmblütige Pferde züchten, wenn wir verlangen, daß das Militärärar seinen Remontenbedarf bei uns deckt.

Wir müssen warmblütige Pferde züchten, aber naturgemäß nur dort, wo das warmblütige Pferd hingehört.

Wenn wir jedoch warmblütig züchten sollen, so ist dazu auch etwas anderes erforderlich. Das Militärärar muß uns die Remonten so bezahlen, daß wir dabei existieren können, aber nicht so, wie es bisher der Fall ist, daß man uns nämlich für vierjährige Remonten 300 fl. bietet, während wir diesen Preis für kaltblütige Fohlen schon mit zwei oder drei Jahren bekommen.

Wir werden doch nicht, als gute Patrioten, nur deshalb warmblütig züchten, damit das Militärärar billige Reitpferde bekomme. (Heiterkeit. )

Leider besteht bei uns der Zug, daß das ganze Pferdematerial für das Heer aus Ungarn gebeckt werden muß.

Es ist nachweisbar, daß 80% des Bedarfes dort die Deckung findet, während 20% in Galizien gedeckt werden.

Von diesen 20% besteht aber die Hälfte aus ungarischen und 5% aus russischen Pferden, so daß eigentlich aus Österreich nur 5 bis 6% genommen werden. (Rufe: Hört!)

Ich verlange, meine Herren, daß wir endlich einmal ein gutes, wirklich brauchbares, und verwendbares Hengstmaterial bekommen.

Das ist die erste Grundbedingung für eine gute Pferdezucht, daß man dort, wo man warmblütig züchtet, die Möglichkeit gibt, daß die Militärpferde auch von dort bezogen werden und ferner, daß man für die Militärpferde den entsprechenden Preis bezahlt.

Meine Herren, wenn wir der gebührenden Preis bekommen und die Pferdezucht rentabler wird, dann wird der Landwirt selbst züchten. Der Landwirt weiß, was er tut, er weiß, was ihm einen Ertrag bringt, aber wenn uns die Militärpferde, die wir züchten, keinen Ertrag bringen, dann können Sie sich, meine Herren, auf den Kopf stellen und wir werden niemals Militärpferde züchten.

Wir müßen dies jedoch in eigenem Interesse tun, denn in aller Munde schwebt ja: "Trennung von Ungarn", es ertönt von allen Seiten der Ruf:,, Los von Ungarn!"

Wenn wir uns aber von Ungarn losreißen, dann mäßen wir auch dafür forgen, daß wir die nötigen Pferde haben, wenn wir einmal ausmarschieren sollten (Abg. Kasper ruft: Ausreiten!) und wir müssen deshalb solche Pferde züchten, die dann verwendbar sind. Das Militär muß uns aber diese Pferde ordentlich bezahlen, das ist die Grundbedingung. (Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Po skončené debatě sobě vyžádal pan přísedící zemského výboru Vojtěch hrabě Schönborn, co referent v této záležitosti, slovo.

Es hat sich das Wort nach Schluß der Debatte der Referent des Landesauschusses, der Herr Landesausschußbeisitzer Graf Adalbert Schönborn erbeten.

Dávám slovo panu přísedícímu zemského výboru hraběti Vojtěchu Schönbornovi.

Landesausschuß-Beisitzer Graf Adalbert Schönborn: Hoher Landtag ! Nachdem in dieser Debatte eine ganze Reihe von Fachmännern gesprochen hat, von Männern, welche auf dem Gebiete der Pferdezucht eigene Erfahrungen gesammelt haben, so fällt es mir etwas schwer, auch selbst noch mit meinem Scherflein zu der Debatte beizutragen.

Ich bitte daher zu entschuldigen, wenn