Českého vyplněna je snahami o dosažení spravedlivých volebních řádů pro sbory zákonodárné.

I zájem národní, i zřejmý ústavní rozvrat v zemi a ve státě odůvodnily také v období nejnovějším požadavek valné většiny poslanců národa Českého, aby pro zemi i pro stát vybudovány byly nové řády volební na základě všeobecného rovného a přímého práva volebního. Tento požadavek sdílí dnes nepochybná většina národa Českého.

Tak vznikly těžké rozpory mezi přesvědčením velké většiny českého lidu a stanoviskem vlády i německé menšiny země, které se posud na odpor stavěly požadavku všeobecného hlasovacího práva. Tyto rozpory velice byly sesíleny mocnářovým souhlasem k té části vládního programu ministerstva uherského, v níž obsaženo jest všeobecné právo hlasovací pro král. Uherské, a přiostřeny byly úspěchem bezpříkladných bojů za svobodu občanstva v Rusku.

Dělnictvo pražské velkolepou demonstrací při otevření sněmu dokázalo, že dovede klidně a důstojně domáhati se rovnoprávnosti politické, a zrovna tato přímo obdivuhodná jeho disciplinovanost ukládala tím větší povinnost strážcům veřejného pořádku, aby ničím nezavdali příčinu k porušení velkolepého klidu v demonstracích, které obdivem naplnily všechnu veřejnost politickou.

Nikdo nevytýká, že policie pražská učinila v těchto dnech rozsáhlá opatření bezpečnostní. Jest však způsobem věrohodným stvrzeno, že některé oddíly policie nezachovávaly potřebné obezřelosti, povinných ohledů, šetrnosti a taktu při výkonech služebních, že jejich vystupování obecenstvo ještě rozjitřovalo. (Posl. Kalina: Hanba!) Nikde nebylo popíráno, že c. k. policie pražská již v pátek dne 3. listopadu při rozptylování zástupu lidu chovala se hrubě a lid bila. (Posl. Dr. Koldinský: Bohužel! Posl. Anýž: Hanba! Ze zadu!), ačkoli demonstrující občané ani obavy nebudili, že by byli překročili hranice projevů, po řadu let v král. hlavním městě Praze úřady zeměpanskými bez závady trpěných.

Horší události strhly se v sobotu večer, 4. listopadu, v ulici Lazarské. Tam došlo k řeži, o které se dokládá, že ji zahájily oddíly c. k. policie tím, že bez rozvahy jaly se rozháněti lid, celou ulici tak vyplňující, že neměl, kam by byl rychle ustoupil. (Posl. Hrubý: Ve Vídni by tak nedělali! Poslanec Kalina: V Liberci je to obráceně!)

Je nezvratně jisto, že c. k. policie užila sečné zbraně proti duchu platných nařízení, poněvadž nikdo jí neohrožoval, a že beze vši potřeby sekala do lidu.

Svědkové, o jichž hodnověrnosti není příčiny pochybovati, ujišťují, že v této řeži byli četní občané zraněni v týle hlavy, na zádech neb v krajině bederní, čímž za prokázáno sluší pokládati, že c. k. policisté sekali do lidu prchajícího (Posl. Hrubý: To je velké hrdinství policie! Mohl se Křikava na to podívat! Hlas: Bah, on se na to díval!), že tedy počínali si útočně, nikoli obranně. (Hlasy: Tak jest!) Jevištěm hrůzy stal se dne 5. listopadu o poledni pražský Příkop. Nepřehledné řady demonstrujících tudy procházejících neprovedly nic horšího, nežli že daly hlučný hromadný projev své nelibosti nad odporem, ve kterém němečtí poslanci, jichž střediskem je Německý dům pražský, trvají proti požadavku všeobecného, rovného práva hlasovacího. Vzhledem k tomu, co bezprostředně po těchto projevech následovalo, dlužno uvésti na paměť, že projevy zcela podobné činěny byly jindy také před budovami různých politických činitelů českých, a to, bohudík, vůbec bez patrných následků pro jich původce. Jakmile tedy zmíněné projevy nevole a odporu dne 5. listopadu t. r. na Příkopě poblíže »Německého domu« se ozvaly, tasili (Posl. Hrubý: To je zajímavé! Ze zadu stříleli beze vší příčiny! Posl. Březnovský: K vůli jednomu oknu v německém kasině hned tasili šavle!) policejní strážníci, právě v místech těch počtem neobyčejně velkým seřadění, šavle a jali se opět z vlastního podnětu sekati do lidu. Tentokráte lid do krajností vzrušený a attakem c. k. strážníků podnícený, postavil se policejnímu útoku, sečnou zbraní zahájenému, na odpor. Tak způsobeno bylo děsné krveprolití, při kterém c. k. stráž bezpečnostní naprosto překročila i nejzazší čáru svých instrukcí tím, že jala se stříleti z revolverů, jichž uprostřed města použití nesmí.

Touto střelbou skolen byl 181etý mladík Josef Hubáček ze Žižkova, stížen byv střelbou revolverovou se strany do hlavy.

Střelbou raněn byl dále vrátný v budově zemského finančního ředitelství Romeo Gabrden (Posl. Kalina: Ten jistě nedělal demonstraci!), který byl pouhým divákem hrůz nedělního poledne. Dále je svědectvím spolehlivým osvědčeno, že c. k. policejní strážník Černušák z Holešovic vypálil dvě rány na tramwayový vůz, stojíci na slepé koleji. (Hlasy: Slyšte! To je hrdinství! Posl. Kratochvíl: To je jen proti českému lidu, proti žádnému Němci se to nedělá!

Abg. Dr. Hackel: Die verdammten Deutschen sind natürlich an allem schuld!

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Prosím, račte zachovati klid.

Sněmovní tajemník Haasz (čte): Jednou z ran těch ohrožen byl řidič vozu a občan, který ve voze se byl ukryl. Ve všeobecné nemocnici leží 20ti1etý posluchač právnické fakulty české Václav Hroch, který opouštěje vůz elektrické dráhy byl zasažen střelbou revorverovou do zadní části krajiny břišní; je tak nebezpečně raněn, že je málo naděje na jeho zachránění. (Posl. Kalina: Ten se pohřbí, že o tom nikdo nebude vědět!)

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní):

Sněmovní tajemník Haasz (čte): Ve všeobecné nemocnici nalézá se v ošetřování ještě značný počet raněných sečnými ranami na hlavě nebo na prstech.

Dále je bezpečně zjištěno, že v neděli 5. listopadu večer oddělení jízdy vjelo na Ferdinandově třídě při ulici Jungmannově do zástupu lidu aniž lid dříve byl vyzván k ústupu nebo ku změně směru své chůze. (Posl. Kalina volá: Nerozumějí česky. Posílá se německé vojsko a zúmyslně se vyvolávají národnostní štvanice.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Prosím, aby byl zachován klid. (Abg. Richter: Bravo, bravo! Posl. Koldinský: Jen volejte bravo! Abg. Richter: Ich habe hier so eine Meinung wie Sie! Posl. Kalina: Těžko klid zachovati. Němečtí vojáci se vysílají aby tloukli české lidi. To je vojsko, které platíme ze svých peněz, vojsko, které musí potom trpěti samo nedostatek, jísti musí na ulici! K vůli tomu zde vojsko není! Páni sedí ve svých kancelářích a oni vyvolávají demonstraci! Zúmyslně ji vyvolávají!)

Sněmovní tajemník Haasz: Jednotlivých případů zranění zbraněmi policejních strážníků je množství veliké, jež snad nikdy nebude číselně spočteno. Kdežto takto policejní stráž se dopouštěla hrubých přehmatů proti politicky demonstrujícímu obecenstvu i proti zcela nesúčastněným osobám, nedovedla poskytnouti náležité ochrany majetku občanstva pražského před pustošením jeho tlupami, které s politickou demonstrací ničeho společného nemajíce, řádily mimo střed města.

Celkově z počínání c. k. policie v bouřných dnech 4. a 5. listopadu toho roku jest prokázáno, že c. k. policie nedovedla splniti první hlavní úkol policejního zřízení vůbec, totiž že neučinila zadost preventivní jeho působnosti a že způsobem nejpřísnějšího odsouzení zasluhujícím překročila meze svých povinností na zakročení zjednání pořádku. (Poslanec Krejčí volá: Místo šavlí jim dát klacky!)

Bylo naprosto nepříslušno se strany vojenské, když vojsko povoláno, že kordony vojenské uzavíraly zbytečně právě nejživější ulice pražské na škodu obchodnictva a živnostnictva v místech těch usedlého. S největším důrazem dlužno protestovati proti opatřením, že do služby na ulicích postaveni byli vojáci a hlavně důstojníci jazyka českého, neznalí nebo dorozumívání s občanstvem stále nutné, jazykem českým odpírající. (Posl. Kalina volá: To je nestydatost. To je zúmyslně děláno. To je drzost. To je zneužívání. Ti vojáci sami chtějí všeobecné hlasovací právo! Tajní policisté chodí na galerii na volnou legitimaci.

Abg. Dr. Maly: Den Kalina soll man zum Ministerpräsidenten machen, oder wenigstens zum Polizeipräsidenten!)

V mimořádných případech, jakých právě rozechvělým jevištěm je král. hlav. město Praha připadá bohužel c. k. policii nejrozsáhlejší volná úvaha, jak prokázáno, mnohem větší a povážlivější, nežli s právy občanstva a úkolem veřejné správy zeměpanské se srovnává.

Podepsaní pak z prokázaných a doložených neblahých činů c. k. policie pražské odvozují úsudek, že c. k. policie pražská dopustila se v posledních dnech překročení své pravomoci a hrubé nešetrnosti vůči občanstvu.

Podepsaní vidouce nebezpečí, jež hrozí právě nevinným, přičinili se, jak nejlépe uznali, o zjednání klidu a pořádku ovšem bez újmy pro politickou myšlenku, která je majetkem a přesvědčením všech spravedlivých a lidově smýšlejících vrstev národa českého.

Na základě všeho, co tuto sdělili, táží se podepsaní Vaší Excellence:

Jest Vaše Excellence vzhledem k vylíčeným a všeobecně známým událostem ochotna zavésti neodkladně přísné vyšetření (Hlasy: To vyšetřování bude vypadat!) ohledně křiklavých nesprávností a hrubých porušeni služebních povinností se strany jednotlivých orgánů c. k. policie, vinníky přísně potrestati, učiniti opatření, aby na příště bylo občanstvo chráněno před takovým zneužíváním moci policejní a aby pražská policie byla v duchu moderním, s náležitým výcvikem v příčině chování se k obecenstvu a chránění osobní svobody zreformována ? (Hlasy. Pryč s Křikavou, to bude nejlepší rozluštění!)

V Praze, dne 7. listopadu 1905.

Dr. Blažek a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Jeho Excellence pan místodržitel si vyžádal slovo.

Seine Exzellenz der Herr Statthalter hat sich das Wort erbeten.

Místodržitel hrabě Coudenhove: Neopomenu na interpelaci, která právě byla podána ve příčině pražských událostí dáti podrobnou odpověď, jakmile šetření o těchto událostech bude ukončeno.

Dnes chci se obmeziti na některé krátké poznámky. Kdo se zájmem sledoval průběh posledních veřejných událostí v Praze, nemůže popírati, že volebnímu hnutí byla popřána co největší svoboda, že úřady ony kruhy, které se teď snaží o rozšíření svých politických práv, žádným způsobem neobmezovaly.

To se nestalo ani potom, když 4, listopadu večer proveden byl bez jakékoliv příčiny organisovaný zločinný útok na policejní úředníky a stráž. Demonstrativním shromážděním v neděli nebyla činěna žádná překážka - proslovení na Václavském náměstí nebyla rušena. Přes to útočeno bylo ke konci demonstrace opětovně dle patrného plánu násilným způsobem na klidné, na straně u zdi stojící policejní oddělení, kteréžto útoky pak s rozhodností a důrazem okolnostmi vyžadovaným byly odmítnuty.

Přímo bouřlivé hnutí, které se k této vážné události pojilo, vyžadovalo použití značné moci, aby učiněna byla přítrž ohrožování a těžkému porušení veřejného pořádku. (Hlasy: Ve Vídni se to neučinilo a tam bylo daleko více demonstrantů! Veliký nepokoj.

Rufe: Sehr richtig, sehr gut, soll man sich vielleicht erschlagen lassen?

Těchto, po případě i jiných prostředků, které vláda po ruce má, použiju s veškerým důrazem, dokud tento cíl nebude dosažen.

Konstatuji ostatně s uspokojením, že včera z vážných stran napomínáno bylo důrazně ke klidu.

Vede-li se stížnost v interpelaci, že policie dopustila se přehmatů, odpovídám na to, že stávající předpisy přesně udávají, jak policie ve službě chovati se má. Zavedené šetření, které přesně bude provedeno, ukáže, zda policie právo své v jednotlivých případech skutečně překročila (Hlas: Ve všech případech!) jak se v interpelaci tvrdí, což zajisté by se neopomenulo stíhati.

Chci jenom ještě podotknouti, že pokládám za svou povinnost - k vůli veřejné autoritě a pořádku - a v zájmu královského hlavního města Prahy (Posl. Hrubý volá: Ubohá Praha!) a obyvatelstva po klidu toužícího - všemožně se vynasnažiti, aby pokoj a řád co nejdříve opět byly zavedeny.

(Lebhafte Rufe: Bravo! Abg. Posselt ruft: Sehr gut!

Abg. Peschka: Die sollen sich erschlagen lassen !

Hlasy: Aby policie jednala, jak jednati má! Výborně! Policejní provokatéry zavříti a bude ihned klid!

Abg. Peschka: Dürfen hier solche Reden fallen? Abg. Dr. Maly: Alle, die mit dabei waren, melden sich. Nepokoj. Unruhe. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Anýž a soudruzi mně podali dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.

Sněmovní aktuár Dr. Šafařovic (čte): Dotaz pana poslance Josefa Anýže a spol. k Jeho Excellenci panu místodržiteli v příčině hromadného konfiskování časopisů a brutálního řádění c. k. stráže bezpečnosti vůči českému studenstvu.

Vaše Excellenci! Neblahé události, jimiž ve dnech právě minulých provázeny byly manifestace českého lidu v Praze pro všeobecné, rovné a přímé právo hlasovací zavinila dle všeobecného přesvědčení pražská policie svou úžasnou neschopností, bezmeznou surovostí, svým provokováním bezbranného lidu.

Svědkové celé řady pouličních výjevů jednomyslně dokazují, že c. k. stráž bezpečnosti v Praze, pěší i jízdní, sama demonstrující lid popuzovala, ze zadu zákeřně jej přepadala, do něho bez příčiny zbraní sekala, ba po něm i z revolverů střílela.

Snahou tiskových orgánů této provokující a lid přepadající policie bylo pak tuto svou hanbu před veřejností zakrýti tím, že dala téměř všechny v Praze vycházející české denní časopisy zabaviti pro zprávy, jež v sobě zahrnovaly fakta o řádění policejních strážníků. Vedle časopisů: Právo lidu, Čas a Národní Politika zabavena byla v pondělí dne 6. listopadu obě vydání časopisu Národní Listy. Časopisy německé, které téhož dne svým neslýchané nízkým způsobem štvaly a českému demonstrujícímu lidu spílaly, zabaveny nebyly.

Národní Listy ve zprávě o událostech na Václavském náměstí připomenuly, že se tam shromáždili policisté, kteří sotva že setřeli lidskou krev se šavlí, už opět byli přichystáni na boj, ovšem nerovný s těmi, kdož jen s prázdnýma rukama a jen s nadšením v prsou učinily projevy ve prospěch svých požadavků. A těchto holorukých byla v nepřehledném zástupu dojista většina. V tomto tvrzení shledala policie závadu a Nár. Listy byly zabaveny.

Když Nár. Listy tvrdily, že policisté tasili šavle a útokem hnali na zástup dělníků, kteří tvrdí, že toto zakročení bylo úplně a bez příčiny vyvoláno, a že této stráži velel nervosní policejní inspektor Klaus a že jeho zakročení vyvolalo okamžitou odvetu, byly proto zabaveny.

Závada shledána dokonce i v konstatování pouhých fakt na př. ve zprávě: Starý jeden dělník volal na prchající soudruhy: »Přátelé neztrácejte mysli! Bojujte odhodlaně ! Nebojte se krveprolití! Vraťte se na ně! nebo v prostém vylíčení smrti jinocha, jejž kulka zasáhla do zadní části hlavy. V Havířské ulici proti hračkářskému obchodu Brandejsovu byl trefen ze zadu, když prchal, tedy v okamžiku, když nepůsobil žádné nebezpečí policistům a kdy k použití zbraně nebylo žádného důvodu.

Do jakých extrému zběsilosti - oznamovaly Nár. Listy - zabíhala činnost policejních strážníků, toho dokladem nad jiné zajímavým a pozoruhodným byla scéna, která se odehrála na nároží Smeček a Václavského náměstí. Zde tři policisté vrhli se na jednoho mladíka, který neudělal nic jiného, než že se za nimi ohlédl. »Co ty budeš na nás koukat? Rozkřikl se jeden ze strážníků. A jako na povel všichni tři vrhli se na mladíka a bušili do něho pěstmi a šavlemi, až bylo stydno, na zbabělost tu se dívati. A tu jeden četník, o nichž přece ustálená jde pověst, že jsou ještě říznějšími nežli policie, přiskočil ke strážníkům a zaraziv jejich zvlčilé počínání, pravil: » Takhle se jedná s obecenstvem, které nic nedělá? Vždyť vy sami provokujete! Že se nestydíte !«

Takto odsoudil slušnější četník sám jednání policie a český časopis byl pro zprávu o tom zabaven! Konfiskována byla též poznámka o tom, jak bezhlavým bylo celé vedení stráže, pěší í jízdné, jak každý velitel dělal si na vlastní vrub co chtěl.

V sadech Čelakovského na Král. Vinohradech aranžovala jízdní policie krvavý manévr. Obecenstvo, jež prchalo všemi směry přes trávníky a houštiny směrem k Vinohradům, pronásledováno jsouc vojskem, zaraženo bylo jízdní policií libeňskou, jež vrazila proti němu směrem od Vinohradů s tasenými šavlemi a způsobila děsnou paniku.

Zkrátka všechny zprávy, jimiž se konstatuje, že policie srážky s lidem sama zavinila, že sama provokovala a surově si vedla, propadly konfiskaci.

Zvláštní pozornosti zasluhuje bezmezná brutálnosť, kterou vyniká pražská c. k. stráž bezpečnosti vůči studenstvu.

Jak vedla si jízdní policie vůči studentstvu, které ze schůze své ubíralo se k policejní budově, aby policejnímu řediteli svou žádost prostřednictvím deputace přednesla, přesvědčil se revírní inspektor Rehne, který byl nucen v kritické chvíli zakřiknouti jízdní strážníky, již bezmála surovostí byli by se vůči studentstvu dopustili.

V  neděli o 1/28. hodině večer stál hlouček akademiků před kolejí Arnošta z Pardubic. Když Voršilskou ulicí přihnala se tryskem četa dragounů, uchýlili se studenti do budovy. Za nimi přihnalo se tam sedm policistů, každý v jedné ruce revolver, v druhé vytasenou šavli. Za hrozného řevu sekali kolem sebe jako zběsilí. Jeden policista vnikl do jídelny a řval z plna hrdla: »My vám dáme! Nikoho z té lumpárny nepustíme! Probodneme vás!« Podobný výjev udal se v budově českoslovanské obchodní akademie.

Tam v pondělí dne 6. t. m. před druhou hodinou odpolední vnikli policisté, pronásledovali studentstvo s tasenou zbraní v rukou až do prvního patra, ba některé posluchače i zranili. Teprve po zakročení professorů byla zuřivost policistů poněkud schlazena.

Registrujíce tyto události ze dnů právě minulých, tážeme se:

1.   Jest Vaše Excellence ochotna působiti k tomu, by ve věcech tiskových rozhodováno bylo dle platného zákona a nikoliv libovůlí policie?

2.   Hodlá Vaše Excellence učiniti opatření, aby surovosti policejních strážníků vůči obecenstvu, najmě proti českému studentstvu se neopakovaly ?

3.   Zdali a jak pohnati hodlá Vaše Excellence k zodpovědnosti ony orgány c. k. stráže bezpečnosti, kteří v minulých dnech na českém lidu v Praze tak těžce se provinili '?

V  Praze, dne 7. listopadu 1905.

Josef Anýž a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Byly mně odevzdány tři interpelace od pana poslance Kaliny a jedna od pana posl. Dra. Ročka a soudruhů, ve kterých se Jeho Excellence pan místodržitel interpelluje stran konfiskace některých článků.

Dám tyto interpelace přečísti; musím však prohlásiti, že zachovávám po celou dobu mého předsedání zásadu, že konfiskované články samé nedávám ve schůzi sněmovní přečísti, poněvadž se tím podporuje obcházení zákonitých předpisů, které připisují soudům právo rozhodnouti, zda konfiskace byla správná čili nic.

Žádám, by tyto dotazy byly čteny s vynecháním konfiskovaných článků. (Hluk. Odpor. Posl. Kalina volá: Žádám o slovo k jednacímu řádu!)

Sněmovní sekretář Dr. Haasz (čte): Dotaz poslance Antonína Kaliny a soudruhů k Jeho Excellenci panu místodržiteli král. Českého hraběti Coudenhovovi v Praze. V »Samostatnosti« ze dne 4. listopadu t. r. zabaven byl pražskou policií článek: »Munificence císařova«, ve kterémž shledáno závadným místo následující:

(Následuje text závadného místa. )

Jak vidno i z tohoto místa, pojednává článek pouze o otázce vlastnictví ke královskému hradu pražskému a k jeho příslušenství, a obhajuje vlastnická práva království koruny české k této nádherné stavitelské památce a spolu královskému sídlu, a to zcela ještě ve smyslu usnesení tohoto slavného sněmu ze dne 25. července 1903, kterýmž bylo zemskému výboru uloženo, »aby prozkoumal právní stav českých komorních či korunních statkův a aby vlastnická práva království Českého k těmto statkům provedl a zemskému sněmu o výsledcích zkoumání k dalšímu projednání v nejbližším zasedání předložil«.

Podepsaní táží se:

Jest Vaší Excellenci známa tato konfiskace a co hodláte učiniti, aby literární rozbírání otázky vlastnictví ke královskému hradu pražskému, na kterém celá veřejnost tohoto království má svrchovaný zájem, nebylo takovýmito zámyslnými policejními prostředky pro příště znemožňováno?

Zda nebyl snad vídeňským c. k. nejvyšším hofmistrovským úřadem dán státním úřadům příkaz, aby potlačovaly hlasy veřejnosti, směřující k navrácení vlastnického práva ke královskému hradu pražskému jeho pravému vlastníku, království koruny české ?

V  Praze, dne 7. listopadu 1905.

Ant. Kalina a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kalina žádal mne o slovo, by mohl ohlásiti protest, avšak dříve dám ještě přečísti druhou jeho interpellaci.

Sněmovní aktuár Dr. Šafařovič (čte): Dotaz poslanců Kaliny a soudruhů k Jeho Excelenci panu místodržiteli.

V  denníku »Čas« v čísle 306, ze dne 6. listopadu 1905 zabaveny byly statě týkající se demonstrací pro všeobecné, rovné právo hlasovací a sice.

(Následují zabavené texty. )

Statě tyto obsahují vesměs fakta zaručená.

Zabavením jich potlačuje se násilně projev oposičních citů a poněvadž současně zabaveny byly i jiné denníky české, táží se podepsaní.

Jest Vaší Excellenci známa tato konfiskace a co hodláte učiniti, aby takovýmto jednáním nebyly potlačovány hlasy listů, líčící věci jinak, než strannické zprávy policejní?

V  Praze, dne 7. listopadu 1905.

Ant. Kalina a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám nyní slovo panu poslanci Kalinovi, aby promluvil k jednacímu řádu.

Poslanec Kalina: Jednací řád sněmu království Českého, třeba byl unikem mezi jednacími řády všech parlamentů na světě, přece nedává nikomu právo prováděti diskrecionální moc nad interpellacemi a prováděti tak konfiskaci po druhé !

To nikde v jednacím řádu nestojí, že nejvyšší maršálek má právo konfiskovati interpellace!

Zde v jednacím řádu stojí v § 73. »Podané interpellace přečtou se hned.. « Pánové, zač bychom to stáli, kdybychom neměli pomoci časopisu, který nereferuje, jak si policie přeje! (Hluk. )

Co píše policie, to se pouští bez závady do světa, ale jiný, kdo lži policie vyvrací a uvádí fakta, ten nesmí mluviti. (Výkřiky. )

Proto ohlašuji protest, který v příští schůzi odevzdám.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kalina ohlašuje protest, který dle jednacího řádu mně má býti odevzdán.

Dám nyní přečísti interpellaci p. posl. Dr. Ročka a soudruhů.

Sněmovní tajemník Dr. Haasz (čte): Interpellace posl. Dr. Františka Ročka a soudr. na Jeho Excellenci p. místodržitele král. Českého.

Dnešní »Právo Lidu« bylo konfiskováno pro následující úvahu:

(Následuje inkrimovaný článek. )

Podepsaní táží se z důvodu toho, že v tomto zabaveném článku obsaženy jsou skutečnosti v Praze se sběhlé a že hledí se nalézti příčina jich a vina na nich, aby se opakování jich zamezilo:

Jest Vaše Excellence ochotna učiniti opatření, aby orgány tiskové zprávy o skutečných událostech v Praze a kritiku jich bezdůvodně nezabavovaly ?

V Praze, 6. listopadu 1905.

Dr. Roček a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Dr. Roček mne požádal za slovo k ohlášení protestu.

Poslanec Dr. Roček: Ohlašuji ve smyslu § 74, jednacího řádu protest, ježto odepření čtení konfiskovaných článků odporuje dle mého náhledu článku 73., vedle něhož mají se čísti celé interpellace a nejsou žádné části vyňaty, odporuje dále článku 15. jednacího řádu, který stanoví práva nejvyššího maršálka zemského, jemuž není uděleno právo na interpellacích něco měniti nebo škrtati, aneb je obmezovati.

Ohlašuji proto protest, a v příští schůzi podám jej písemně.

Nejvyšií maršálek zemský: Pan poslanec Dr. Roček ohlásil mi protest, a očekávám, že mně bude předložen písemně.

Páni poslanci Dr. Baxa, Maštálka a soudruzi podali mně interpellaci na Jeho Excellenci pana místodržitele.

Der Herr Abgeordnete Dr. Baxa, Maštalka und Genossen haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn (Statthalter überreicht.

Sněmovní aktuár Šafařovič (čte): Dotaz poslance Dra. Karla Baxy, Maštálky a soudruhů k Jeho Excellenci panu hraběti Karlu Coudenhoveovi, c. k. místodržiteli pro království České, za odstranění vad v sešlé budově okresního soudu v Chlumci n. C, která hrozí sesutím.

V Chlumci nad Cidlinou, v okresním městě, ležícím v obvodu okresního hejtmanství Novobydžovského, umístěn jest c. k. okresní soud v budově, která náleží fideikomisnímu panství Chlumec-Kratonohy, jehož držitelem jest nyní hr. Zdeněk Kinský.

Budova ta byla propůjčena účelům soudu při zřízení okresního soudu v Chlumci velkostatkem Chlumeckým proti tomu, že erár udržovati bude budovu v dobrém stavu na svůj naklad.

Budova okresního soudu v Chlumci jest budovou neobyčejně schátralou a opravy její stály už tak veliké výlohy, že by za ně krásná nová budova byla mohla dávno býti postavena.

Roku loňského uznáno, že třeba přeložiti kryt střechy, což také provedeno. Střecha ta jest sedlovou. Letošního roku seznáno, že krovy budovy okresního soudu jsou úplně prohnilými a že nutno poříditi krovy nové.

Sotva že však s velkým nákladem nové krovy postaveny byly, tu následkem tíže nového dřeva počaly se bortiti stropy budovy v prvém poschodí. Úplnému sborcení stropů předešlo se tím, že v největší rychlosti podepřeny byly silnými dřevěnými trámy.

Na půdě budovy okresního soudu shledalo se po odkrytí podlahy, že stropní trámy jsou úplně prohnilými a setlelými tak, že když do nich holí se uhodí, jest to tak, jako by se uhodilo do mechu.

Následkem toho musily býti tyto stropní trámy podchyceny lany a lana ta přivázána byla ke krovu. Učiněná ochranná opatření jsou však jen prozatímní a nemohou pokládána býti za dostatečná. To vidno z toho, že v posledních dnech počaly se jeviti povážlivé trhliny i na zdích a na stropech v přízemí, tak že tyto stropy přízemní musily býti podepřeny.

Jestli náprava má se státi jen tím, že pořízeny budou v budově okresního soudu v Chlumci n. Cidl. nové stropy, tu dle úsudku stavitelských znalců následkem nové tíhy začnou se rozestupovati stěny, a tak na budově okresního soudu v Chlumci dokumentovat se bude nový kuriosní postup stavění, od střechy k základům.

A do takové schátralé, každým okamžikem sborcením hrozící budovy, nuceno jest choditi obyvatelstvo okresu, úředníci, advokáti, kteří vydávají život svůj v šanc.

Věznice okresního soudu v Chlumci jest pravým příkladem středověkých žalářů.

Cely jsou úplně tmavými, vlhkými a plny dlouholeté nečistoty, jež i při vzorné péči přednosty soudu nedá se odstraniti.

Věznice ta je zdraví lidskému nejvýše nebezpečnou, a nyní při schátralém stavu budovy ohrožen i život uvězněných občanů. Nebezpečí pro život těch, kteří do budovy okresního soudu nuceni jsou vejíti, jest eminentním, ale vláda vůči tomuto kritickému stavu nedělá nic.

Stav budovy okresního soudu v Chlumci, jest dle všeobecného úsudku znalců takovým, že nezbývá nic jiného, než soud okamžitě do bezpečných prozatímních místností přestěhovati a k stavbě nové budovy okresního soudu v Chlumci ihned přikročiti.

Podepsaní táží se Vaší Excellence, je-li Jí tento kritický stav budovy okresního soudu v Chlumci znám a je-li ochotna uvědomiti o tomto kritickém stavu c. k. vládu a upozorniti ji na to, že k odvrácení velikého neštěstí, jež zde životům lidským hrozí a za něž stát by byl zodpověděn, stavba nové budovy c k. okresního soudu v Chlumci ihned je nutnou.

Dr. Baxa, Maštálka a soudruzi.