Ich bin noch ein alter Parlamentarier und habe hier mit meinem Freunde Kiemann seit dem Jahre 1878 alles mitgemacht.

Wir bedeuten mit einander schon ein gutes Stück Landtagsgeschichte; ich, mein Freund Kiemann und manche andere Herren von der anderen Seite des hohen Hauses werden sich noch erinnern können, daß in der Zeit, wo die Herren Alt-Čechen hier in den Landtag eingezogen Sind, mit welcher Liebenswürdigkeit der Verstorbene Dr. Rieger entgegenzukommen bestrebt war, wie er uns die nationalen Kurien mit Vetorecht entgegengetragen hat. Heute kann ich es bedauern, daß es nicht angenommen wurde, weil wir gesagt haben, wir Wollen etwas abschließen innerhalb der Einheit des Landes die administrative Abgrenzung des Landes, das wir nicht in die Lust gesprengt hätten.

Im Jahre 1883, wenn ich mich recht erinnere, ist der Brief des verewigten Dr. Rieger an den damals noch in einem Klub vereinigten deutschen Abgeordneten gerichtet worden, in welchem Sie uns das weiße Blatt entgegengehalten haben. Im Jahre 1890 ist dieses weiße Blatt -allerdings nicht mit Willen des Dr. Rieger - von den verschiedenen Parteien des Landtages zerrissen worden. Was uns jetzt geboten wird, das ist nach unserer Ausfassung - trotzdem wir nicht zu den größten Himmelsstürmern gehören - nicht einmal ein Stückchen Brot, das ist für uns ein Stück harter Stein.

Ich habe da nicht das Recht, für jemand anderen zu sprechen, obwohl ich glaube, daß die wenigen letzten Bemerkungen, die ich noch zu machen habe, die Zustimmung auf verschiedenen Seiten finden werden.

Ich glaube daher, daß wir das Wort, welches Dr. Ofner letzthin im Reichsrat ausgesprochen hat, viel früher ausgesprochen und zu betätigen gesucht haben, nämlich endlich Frieden zu machen zwischen uns im Interesse des Reiches und im Interesse des Landes, aber einen dauerhasten, ehrlichen Frieden, der beide Teile vollständig zufriedenstellt.

Wenn dies aber nicht beliebt wird, und aus dem vorliegenden scheint dies hervorzugehen - dann, meine Herren, muß ich schon sagen, ich, als alter Krieger, nicht nur im Parlament, sondern auch im wirklichen Leben, daß wir, solange fein Frieden gemacht wird.

die Bajonette noch immer gepflanzt halten werden. (Lebhafter Beifall und Händeklatschen. )

Oberstlandmarschall: Es haben sich noch zum Worte gemeldet die Herren Abg. Peters und Dr. Herold.

Přihlásili se ještě ke slovu páni poslanci Peters a Dr. Herold.

Ich erlaube mir darauf aufmerksam zu machen, daß der Herr Redner, welcher eben gesprochen hat, die Grenzen einer formalen Debatte meiner Ansicht nach etwas weit gezogen hat, und ersuche daher die Herren, welche noch zum Worte vorgemerkt sind, sich diese Grenzen gefälligst vor Augen zu halten.

Dovoluji si na to upozorniti, že pan řečník, který právě mluvil, hranice, které jsou stanoveny pro formální debatu, považoval poněkud za širší, než se mi zdá. že by byl měl považovati, a žádám proto, aby páni řečníci, kteří jsou ještě přihlášeni, se mezí formální debaty přesně drželi.

Ich erteile nunmehr das Wort dem Herrn Abg. Dr. Reiniger.

Abg. Dr. Reiniger: Ich beabsichtige nicht, die Befürchtungen des Herrn Oberstlandmarschalls zu rechtfertigen, sondern habe lediglich namens der deutschen Volkspartei die Erklärung abzugeben, daß dieselbe für die Zuweisung der Vorlage an die Kommission und auch für den Antrag des Herrn Grafen Buquoy stimmen wird. Meine Partei hat im gegenwärtigen Zeitpunkte keinen Anlaß, zum Meritum der Vorlage Stellung zu nehmen, sondern behält sich die freie Entschließung in dieser Beziehung und zwar sowohl gegenüber der Vorlage in toto, als auch gegenüber den einzelnen Teilen und Bestimmungen derselben für einen späteren Zeitpunkt vor. (Beifall. )

Oberstlandmarschall: Ich erteile das Wort in formaler Beziehung dem Herrn Abg. Peters.

Abg. Ing. Peters: Hoher Landtag ! Wenn die alldeutsche Bereinigung ebenfalls für die Zuweisung dieses Reformzwillings an die 27gliedrige Kommission stimmen wird, so möge das nicht so aufgesaßt werden, daß wir in irgendeiner Beziehung mit derselben einverstanden sind, (Abg. Dr. Hackel ruft: Na, in dem Verdachte stehen sie nicht I), nein, wir wünschen nur, daß wir so unsere Bemängelungen in der Kommission und auch bei der zweiten Lesung zur Geltung werden bringen können.

Wir werden also für die Zuweisung stimmen, sind aber grundsätzliche Gegner dieser Vorlage. (Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo ve formálním ohledu panu Dru. Heroldovi.

Poslanec Dr. Herold: Slavný sněme! Dle ustanovení jednacího řádu musí každá vládní předloha přikázána býti komisi.

Pan hrabě Buquoy učinil návrh, aby tyto vládní předlohy přikázány byly již stávající komisi pro zemské zřízení, a my z toho důvodu, že již jsme v tomto slavném sněmu podali návrh na celkovou reformu zemského zřízení, jakož i návrh na celkovou reformu volebního řádu si nemůžeme než přáti, aby tyto předlohy byly téže komisi, která o těchto návrzích bude jednati, poněvadž dotýkají se těchže předmětu, přikázány.

Vůči návrhům samotným není třeba, abychom učinili dnes nějakého zevrubného prohlášení. My zachováme vůči těm projevům, které zde byly učiněny naproti těmto návrhům, úplnou volnost, a budeme návrhy ty zkoumati nejen pokud se týče věcných jejich stránek, nýbrž i pokud se týče politických poměrů, které od té doby, kdy vzaly návrhy ty svůj původ, tak valně a v neprospěch věci samotné se byly změnily. (Tak jest! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více přihlášen ke slovu.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet. Ich erkläre die Debatte für geschlossen und schreite zur Abstimmung.

Prohlašuji, že jest rokování skončeno a přikročíme k hlasování.

Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

Žádám pány, aby ráčili zaujati svá místa.

(Zvoní. ) Předmětem hlasování jest návrh pana poslance hraběte Buquoye, aby vládní předloha byla přikázána komisi, na jejíž zřízení se byl slavný sněm usnesl ve příčině změn zemského zřízení.

Gegenstand der Abstimmung ist der Antrag des Herrn Abg. Grasen Buquoy, die Regierungsvorlage an die Kommission zu Verweisen, welche behufs Abänderung der Wahlordnung eingesetzt ist (läutet).

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage anstimmen, die Hand zu erheben.

Zadám pany, kteří přijímají návrh, by zdvihli ruku.

Návrh je přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Dra. Karla Baxy a soudruhů na všeobecné rovné, přímé právo hlasovací pro volby na sněm království Českého.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abg. Dr. Karl Baxa und Genossen betreffend die Einführung des allgemeinen gleichen direkten Wahlrechtes für die Wahlen in den Landtag des Königreiches Böhmen.

Dávám slovo panu navrhovateli, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Dr. Baxa: Velectění pánové! V předešlém zasedání sněmovním byl podán návrh dra Podlipného na změnu volebního řádu ve smyslu všeobecného rovného a přímého práva hlasovacího a návrh tento byl skutečně také odkázán komisi.

Dnešní můj návrh směřuje rovněž k tomu, aby slavný sněm zabýval se otázkou všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího. Ovšem návrh můj liší se od návrhu dra Podlipného tím, že kdežto návrh dra Podlipného jest návrhem resolučním, návrh můj oproti tomu jest propracován do jednotlivostí a o těchto jednotlivostech hodlám dnes ve své řeči se zmíniti.

Vůči projevům, které během posledních dnů v a posledního zasedání v tomto slavném sněmu se staly, musím ihned prohlásiti, zejména oproti panu poslanci Práškovi, který při posledním návrhu dra Podlipného mluvil o tom, jako kdyby snad návrh na všeobecné a rovné právo hlasovací nebyl míněn upřímně, že návrh můj abstrahuje a abstrahoval při svém podání ode všech vedlejších politických i národnostních motivů. Naopak návrh můj byl podán v době, kdy všechno to, o čem mluvil ku příkladu pan poslanec Prášek, zejména o uherské krisi, o  argumentech ulice a tak dále, ještě tu nebylo. Neboť návrh můj byl podán hned na začátku tohoto sněmovního období, v roce 1903, ale ovšem tenkrát nepřišel ani do komise, poněvadž v celém sněmu nenalezlo se 20 poslanců, kteří byli by návrh tento podporovali. Teprve loňského roku podařilo se mně, že jsem získal aspoň 20 poslanců, kteří podporovali návrh a tím se stalo, že bylo umožněno první čtení tohoto návrhu.

Já také, velectění pánové, ve svém návrhu co se týče podstaty a zásad vůči volebnímu právu ve smyslu všeobecného a rovného práva hlasovacího abstrahuji ještě dnes ode všech nacionálních a politických okolností. Naopak vycházím z toho prostého a jednoduchého stanoviska, že všeobecné rovné právo hlasovací je pouze důsledkem rovnosti občanské, která v moderních zákonodárstvích téměř všude je již provedena a prohlášena, že všeobecné a rovné právo hlasovací není tedy ničím jiným, než důsledkem toho, co ohledně téměř všech zákonů v moderních zákonodárstvích je prohlášeno. A jestliže máme na paměti, že v samotných státních základních zákonech je prohlášena věta jako hlavní zásada, že všichni občané před zákonem jsou sobě rovni, tedy zajisté nemůžeme pochopiti, proč právě při jednom z nejdůležitějších práv, totiž práv ústavních, mají býti někteří občané, vlastně ne někteří, ale celá ohromná řada občanů z tohoto důležitého práva ústavního vyloučena, anebo proč má býti alespoň část nestavěna na roveň s ostatními.

Velectění pánové, právě vzhledem k tomu, že rovné občanské právo je již dnes majetkem zákonodárství našeho, stojím na stanovisku, že, i když nehledíme k těm ostatním výhodám a důvodům-je přímou nutností, aby ta cesta, která byla nastoupena v moderním zákonodárství, byla nyní s veškerou důsledností prováděna. A to neplatí jen ohledně soukromých a některých veřejných práv, to musí platiti v první řadě i   ohledně toho nejdůležitějšího ústavního práva, totiž ohledně práva volebního.

Velectění pánové, pro mne znamená provedení všeobecného rovného práva hlasovacího kategorický imperativ sociální spravedlnosti, pro mne znamená všeobecné rovné právo hlasovací důsledek celé sociální spravedlnosti, po které voláme, důsledek zásad, které jím prohlášeny v státních základních zákonech, důsledek celého moderního zákonodárství a všech jeho zásad, kterými se dosud bere.

Všeobecné rovné právo hlasovací jest rovněž důsledkem té velké ideje vyrovnávání sociálních protiv, vyrovnávání protiv polických. A my všichni, kteří si přejeme, aby nejen v politickém, ale i v sociálním směru tento důležitý sociologický zákon vyrovnávání těchto ostrých protiv byl proveden, nemůžeme než přičiňovati se, aby i v oboru ústavních práv, na poli volebních práv všichni občané byli si rovni.

Velectění pánové! Námitky, které zde byly zejména během posledních dnů pronešeny proti všeobecnému právu hlasovacímu, nejsou ničím jiným, než ozvěnou všech těch námitek, které ať ve veřejných schůzích, ať v četných debatách, ať v literatuře, ať ve sněmovnách byly během celé řady let pronášeny.

Ale jednu věc chci, velectění pánové, podotknouti, pokud se týče těchto námitek. Všichni, kteří cokoliv namítají proti uzákonění a provedení všeobecného a rovného práva hlasovacího, nikdy nám nevysvětlí, odkud berou oprávnění, aby právě na tomto poli zákonodárném nechtěli, by rovnost občanská byla provedena; nevysvětlí nám nikdy, proč právě zde na tomto důležitém ústavním poli má občanská nerovnost nadále trvati, nevysvětlí nám nikdy svými důvody, proč zde má nerovnost platiti, když na ostatních polích zákonodárství tato rovnost je již dávno provedena.

Mohu tedy, velectění pánové shrnouti důvody proti všeobecnému rovnému právu hlasovacímu ve dvě kategorie. Jedni jsou proti všeobecnému rovnému hlasovacímu právu z důvodů, řekl bych strannicko-politických a sice proto, poněvadž se obávají, že by přišly jako strana o svou politickou moc. To týká se zejména stran v tomto sněmu zastoupených: velkostatkářské, do jisté míry strany agrární, a ovšem v první a hlavní řadě stran německých, jichž mluvčí pan poslanec Prade příliš jasně naznačil, že jsou proti všeobecnému rovnému právu hlasovacímu hlavně z těch důvodů, že by Němci přišli o řadu mandátů, kteří jsou proti všeobecnému rovnému hlasovacímu právu proto, aby pravda, ta skutečná pravda politických a národních poměrů v království Českém zůstala i nadále zastřena.

Nebudu se dále zmiňovati o vývodech pana poslance Prade, poněvadž velmi důkladným způsobem o tom v předešlém sezení promluvil kol. Kalina.

Ctění pánové ! Druhá kategorie odpůrců jde z toho povšechnějšího, řekl bych velkého sociálního nazírání na celou státní společnost a sice potud, pokud nerovností úpravy volební chce zabrániti, aby nejširší vrstvy nepřišly k rozhodování, nepřišly k skutečnému vlivu na státní a společenské záležitosti.

To je názor těch, kteří chtějí, aby dosavadní třídy společenské a dosavadní držitelé moci politické a státní tu moc mohli stále podržeti v rukou svých, chtějíce nynějšími volebními, nespravedlivými řády a zejména odpíráním rovného práva volebního bránili se proti tomu, aby nenastalo to, co by jinak nastati musilo, totiž, že by ty nejširší vrstvy zajisté uplatnily způsobem důrazným vliv při zákonodárství ohledně celé státní společnosti naší.

A tu bylo také viděti z některých důvodů pánů řečníků, že skutečně příliš jasně naznačili to, o čem právě nyní se zmiňují jenom letmo, poněvadž o tom bylo již v předešlém sezení od některých řečníků mluveno, jen některých námitek se dotknu, které byly předneseny z úst pana poslance hraběte Černína a poslance Práška, kde zejména, pokud se týče vývodů p. hr. Černína, který vytkl nám jaksi, že nemůže se ustanoviti ta hranice, kde vlastně má začít rovnost občanská, pokud se týče volebního práva, a který poukázal k tomu, že všeobecné a rovné právo hlasovací samo ustanovuje jisté meze a sice mínil tím meze ve stáří, určitém pobytu, po určitý čas. Ovšem to je pravda, že při všeobecném, rovném právu hlasovacím jako vůbec při užívání každého práva určité meze musí býti stanoveny, pokud se týče stáří a schopností vykonávání práva, tak jako ku př. při občanském právu musí býti člověk 24 let stár, že musí býti v plném užívání svého rozumu atd. Avšak to jest tak všeobecné a to se týká zrovna toho velkostatkáře jako dělníka, ale to není žádné obmezení, nýbrž to jest vyznačení, týkající se jednohokaždého občana bez rozdílu, ať patří k té či oné společnosti občanské. Byl zejména argument hr. Černína již náležitě odbyt, pokud se týče jeho pochybnosti v příčině vykonávání volebního práva a sice, že by snad zde mohla úplatnost pracovati.

Příslušník strany - o které víme, že v r. 1873 takovým způsobem se ukázala možnost úplatnosti právě ve velkostatkářské kurii ve známém chabrusu - mám za to, že nemá nejmenšího práva, aby mohl vytýkati, že široké massy snad by zneužily volebního práva tím způsobem, že by se dávaly podpláceti.

Pánové, pokud se týče argumentu pana posl. Práška, tedy jenom docela krátce, poněvadž o tom také bylo již hovořeno, chci se zmíniti, že jestliže on vykládal o nerovnosti, že nerovnost mezi lidem bude vždy, o   tom se nebudeme příti, že schopnější budou vždy rozhodovati, o tom nemůže býti sporu, ale zajisté nerovnost jest to, jestliže se vůbec některému občanu užívání jeho práva a vykonávání tohoto práva znemožňuje. Pak ovšem nerovnost jest docela jiná, než společenská nerovnost, nežli nerovnost ve schopnosti atd.

Zrovna ze slov p. posl. Práška by vyplývalo z těch předpokladů jeho, že on i  jeho strana měla by dnes být pro všeobecné a rovné právo hlasovací, neboť jestliže on poukázal k tomu evolučnímu momentu a jestliže spoléhal a dovolával se vývoje, mám za to, že nám veškeré události ne snad posledních dob, ale celých desítiletí, daly za pravdu.

Ty massy, když to tak mám nazvati, těch vyděděnou, stojí skutečně na takovém stupni, že opravdu proti ostatním massám, které dnes mají volební právo, si nijak nezadají. Jestliže ne snad dnes, nýbrž od staletí trvá naprostá schopnost vrstev těchto k nabývání majetku, ve příčině vlastnictví se vším ostatním, jestliže schopnost těch vyděděnců z volebního práva jest úplně na roveň postavena, pokud se týče užívání všech jiných práv, jako rodinného, občanského, obchodního a směnečného atd., vrst. vám ostatním, když dnes není mezi jednotlivými občany po zákonu rozdílu a když dnes z těch vyděděnců mohou býti dokonalí zákonodárci - neboť víte, že v páté kurii příslušníci těchto vyděděnců jsou úplně na roveň postaveni ostatním, že z nich jsou právě tak zákonodárci jako z ostatních vrstev - když to všechno tak jest, pak se divím, že dnes jest možno mluviti o tom, že se těmto třídám nedostává určitých schopností a vlastností, že by tyto třídy stály na nižším stanovisku kulturním atd. To dnes všechno odpadá, a naopak stojíme dnes před faktem, že na každém poli, kulturním i hospodářském, všichni ti, kdož dnes volebního práva nemají, jsou nám ne snad na roveň postaveni, nýbrž i se nám skutečně úplně vyrovnají ve vykonávání svého postaveni ať kulturního, ať hospodářského, aneb se nám vyrovnati mohou. Pak nechápu, jak takové argumentace mohou býti vážně v tomto sněmu proti všeobecnému právu hlasovacímu pronášeny.

Vážným důvodem, a řekl bych jediným důvodem, který opravdu dnes činí hráz proti všeobecnému rovnému hlasovacímu právu, jest ten, o kterém jsem se prve zmínil. Jest to odpor těch držitelů dnešní politické moci, kteří jen proto, poněvadž politickou moc svou nad státní společností z rukou dáti nechtějí, staví se proti tomuto požadavku.

Velectění pánové, vidíme tu v nejjasnějším světle sociologický zjev zápasu dvou ideí, totiž idee stávajícího řádu a idee pokroku, jak krásně to vystihl a vylíčil francouzský filosof Comte. Zde zápasí idea všeobecného rovného práva hlasovacího, idea to pokroku s ideou stávajícího řádu. Tato idea pokroku dere se stále ku předu a žádá určitě své. Naproti tomu držitelé a zastanci nynějších ústavních řádů, nynějšího tak zvaného společenského řádu brání se a nechtějí dopustit, aby pokrok, který v této věci přece tak mohutným způsobem dere se ku předu, mohl konečně zvítěziti.

Ale, velectění pánové, zde právě to záleží od moudrosti politika a státníka, aby si zodpověděl otázku, jak dlouho jest možno zabrániti tomu, aby tato idea konečně nezvítězila, jak dlouho možno odpírati požadavku tak širokému, tak velikému, který se stal majetkem veškeré intelligence, který se stal majetkem veškerých dělnických tříd, ba který se stal majetkem ohromné většiny obyvatelstva, více než devíti desetin celé společnosti státní, jak dlouho možno tento pokrok v jeho vývoji zadržeti ?

Moudrost každého politika a státníka přímo vyžaduje, aby si tuto otázku zodpověděl. A tu, jestliže přihlédneme k bližším okolnostem poznáme, že celý vývoj společnosti tak zvaných vyděděnců mluví už takovým způsobem, že není možno, aby rozumný a moudrý politik mohl říci, že ještě nepřišel čas, aby těmto vyděděným třídám mohlo býti volební právo uděleno. Neboť v době sociálního rozvoje tak velikého jako je dnes, v době hospodářského rozvratu ohromné síly, jak jsme viděli a stále vidíme v různých státech - opětně poukazuji k velkému příkladu, k velkému procesu, který se děje na Rusi, kde ne revoluce, zbraně, ale kde dnes revoluce práce ukazuje na to, jak to hnutí lidové je silné, že jest silnější než státní moc, byť byla ozbrojena až po zuby zbraní, - vidíme, co dnes znamená síla a moc organisovaného lidu, který dosud těch práv nemá, jako ostatní. To všechno, zejména sociální vývoj, ta spletitost našich sociálních poměrů, kde dnes v celé řadě otázek, byť by nezasedali zástupci dělnictva v zákonodárných sborech bývají přece bráni na radu, kde se hlasu jejich poslouchá, kde se žádá přímo rada jejich, ano, kde ti, kteří tak rádi by upírali právo jejich, jsou přímo donuceni a sice v zájmu stávajícího pořádku státního, aby se se zástupci mass těchto radili, kde všechno to jest, zda pak nechápeme, jak by se mohl najíti státník, který hledí do budoucnosti, jemuž musí záležeti na klidném rozvoji vývoje dnešní společnosti státní, jak by mohl po tom všem, co dnes vidí, odpírati, aby to, co vlastně skutkem jest zde, stalo se také zákonem, totiž, aby když massy lidu, které v jiných věcech rozhodují a sice velmi účinným a platným způsobem, neměly práva rozhodovati také v zákonodárném sboru.

Uznává se, že není možno zadržeti, aby se dostalo těm, kteří práva volebního nemají, tohoto práva. Tedy proti všeobecnosti práva volebního se dnes nenamítá z celé sněmovny ničeho. My ale, pánové, stojíme na zásadě rovnosti. Zásada rovnosti vylučuje naprosto jakékoliv kuriatní zřízení. A zásada rovnosti všeobecného práva hlasovacího vyžaduje přímo, aby tato rovnost zejména nebyla porušována tak zvanou volební geometrií.

Dovolím si jen kratince promluviti o tom prvním, totiž že rovné volební právo naprosto vylučuje každé kuriatní zřízení. Ovšem omezím se na to nejstručnější, poněvadž proti kurii velkostatkářské bylo tolik proneseno, a zajisté vývody zcela správnými, a musil bych opakovati to, co celá řada řečníků i z řad konservativních proti existenci velkostatkářské kurie pronesla.

Jenom shrnu, že kurie velkostatkářská není oprávněna ani censem, neboť víme, že census, na kterém se zakládá, u jiných povolání nezakládá právo voliti ve velkostatkářské kurii. Je celá řada průmyslníků a obchodníků, kteří daleko více platí daní a nemají práva, aby volili ve velkostatkářské kurii. Ani historičnost to neodůvodňuje, a sice proto, poněvadž dávno do řady těch tak zvaných šlechticů se dostali občanští živlové. Krátce a dobře, existence kurie velkostatkářské nemůže býti odůvodňována dnes ničím.

Ale i kurie městská je kurií velice privilegovanou oproti kurii venkovské. Neboť nezapomínejte, že počet voličů městských obnáší 115. 006 a počet voličů venkovských 340. 000. Kdybychom měli hleděti ke spravedlnosti, k té správné geometrii volební, musilo by zde zasedati, vzhledem k tomu, že je zde vedle 79 poslanců venkovských pouze asi 40 poslanců městských, anebo, jestli je zde 72 poslanců městských, musilo by, kdybychom chtěli spravedlivě jednati, být zde dvakráte tolik poslanců venkovských.

Vidíte tedy, že i kurie městská spočívá na nespravedlivém volebním řádu, poněvadž 115. 000 voličů městských má totéž právo, voliti skoro tolik poslanců do sněmu, jako 340. 000 voličů venkovských.

Velectění pánové, račte mi prominouti, jestli nebudu zde mluviti o tom, zda dnes voličové městští jsou na roveň postaveni ve svém vzdělání s venkovskými voliči, anebo zda intelligence venkovského poslance je o něco menší než poslance městského. Vidíte jasně, že velkostatkářská kurie ve svých privilegiích je nesprávná, ale že i kurie městská u porovnání s venkovskou nestojí na správném podkladě.

Když, velectění pánové, slyším, že má býti zřízena nějaká nová kurie IV., které se má dáti 36 mandátů, vidím, že má se konstruovati opětně další, daleko křiklavější nespravedlnost, že nejen nebudou se vyrovnávati nespravedlnosti, které dosud jsou, poněvadž stávající kurie mají zůstati, nýbrž ještě nová nespravedlnost k tomu přijde.

Kdo dnes po volání české delegace od r. 1861 po odstranění nespravedlivého volebního řádu mohl by se odvážiti, aby k této nespravedlnosti, která je mezi námi, jednotlivými kuriemi, přidal nespravedlnost novou?

Neboť, pánové, jestliže mám na zřeteli, že volí kurie městská 72 poslanců, musila by dle toho voliti nová kurie těch vyděděnců na 700 poslanců, poněvadž všech voličů, resp. občanů, kteří jsou v požívání občanských práv, tedy zletilých, je v Čechách na 1, 400. 000!

115. 000 voličů je v městské, 340. 000 ve venkovské kurii, 560 voličů má velkostatkářská kurie, a téměř 1 milion občanů svéprávných je dnes vůbec z volebního práva do sněmu království Českého vyloučeno!

Ten 1 milion má dostati dnes všeho všudy 86 mandátův!

Ať to počítáme jakkoli, ať uvažujeme důvody jakékoliv, dojdeme k výsledku, že nedovedeme si srovnati obyčejnou arithmetikou rozumu, abychom jednomu milionu voličů dali 36 mandátů a aby 340. 000 ponechalo si svých 72, které již mají.

A vůbec co pak ta IV., či jak jsme ji zvyklí zváti, V. kurie, co pak to je? Přece si musíme říci, že to je hotová fraška pro ty massy lidu, když do V. kurie má se směstnat 1 milion, kteří dosud nevolili, ti se mají mlátit mezi sebou navzájem, aby se mohli na těch 36 mandátech shodnout!

Hleďte, jak se dnes vytvořuje pojem úkolu poslance! Vždyť zástupcové V. kurie jsou právě v tom postaveni, že vlastně nemohou vyhověti tomu, co se od voličstva žádá.

Dnes, kdy poslanec není jen zástupcem celého národa, nýbrž - a vidíme v tom hospodářský rozvoj - stává se speciálně zástupcem svého okresu volebního, přirozeně musí vejíti ve styk s občanstvem, musí znáti poměry ve svém volebním okrese. A řekněte mi, jak je to možno poslanci V. kurie, aby dovedl vejíti v ten důvěrný a nutný styk se svým voličstvem, jako je to možno nám v městech, kteří zastupujem 1, 2 neb 4 města? To je hotová nemožnost! Když uvážíme, že jednotlivý mandát V. kurie, jak je to v říšské radě, dnes zastupuje 300. 000 lidí, ano jako v Haliči 500. 000, že, zahrnuje v sobě 200, 300 i 600 obcí, řekněte jaká síla by to musila býti zde, a zda jeto vůbec myslitelno, aby takový poslanec vešel ve styk se svým voličstvem a řádně se informoval.

A právě, poněvadž to není možno, vidíme, že volby v V. kurii z větší části nechci se nikoho dotýkati a vyjímám ty, jichž se to netýče - dějí a díti se budou pod určitými hesly jednou zvučnými, jednou správnými, jednou nesprávnými i divokými a že není možno, aby kandidát, který se uchází o mandát, aby poslanec, který v páté kurii velký okres zastupuje, mohl s určitými věcmi ke svým voličům přijíti, naopak, tu zůstane vždy taková všeobecnost nebo lépe řečeno polovičatost, vláda pouhých hesel. Kdo tím potom trpí, než masy samy a když ty tím trpí, trpí tím celý ostatní společenský celek. Musíme se nejprve přičiňovati o  to, aby volební okresy byly pokud možno nejmenší, aby skutečně byl možný styk poslance, jak je dnes umožněno některým málo poslancům, kteří zastupují jedno, dvě, tři až čtyři města. A zejména musíme se přičinovati, aby občanstvo samo důkladně mohlo si rozhodovati o svých kandidátech, což, pánové, přece jen při ohromnosti páté kurie není naprosto možno. Potom konec konců více méně vyhrává náhoda nebo kompromisování a tu mají výhodu městské okresy do jisté míry i venkovské - ačkoliv i  tyto jsou také dosti rozšířeny a rozsáhlý. Musí nastati změna vtom ohledu a budete-li konstruovati čtvrtou kurii, pak nehledíte k tomu, že je to opravdu urážkou toho celého milionu občanů, kteří doposavad volebního práva nemají, směstnáte-li je tam, aby volili 36 poslanců. Vzhledem k technickým obtížím a k tomu, co jsem řekl, mám za to, že něco podobného jest nemožno, a opravdu nezbývá, než ohlížeti se po tom, by okresy byly rovnoměrně vyměřeny. Ovšem musí veškeré přehrady, které jsou, totiž kurie, zmizeti.

Řekl jsem, velectění pánové, že předpokládám při rovnosti práva druhou věc, že totiž volební geometrie nesmí býti na závadu. Pánové, jen docela krátce ukazuji na známý příklad, abych nemusil celou řadu případů uváděti, že okres šluknovský, který má 52. 000 obyvatel, má jednoho zástupce, okres pak smíchovský s 240000 obyvateli, který zastupuje pan poslanec Kubr, také jednoho a okres karlínský s 280000 obyvately, který zastupuje Dr. Herold, má také jednoho poslance. Pánové, 52. 000 jednoho poslance a 280. 000 jednoho poslance, to je přece jen něco do očí bijícího. I v novém vládním návrhu když stopujeme rozděleni okresů, vidíme, že volební geometrie je na prospěch Němců, ani v jednom případě Cechů. Když městu Liberci dávají se tři poslanci a městům jako jsou: Plzeň, Vinohrady, Žižkov, také tři poslanci, tu vidíme na první pohled, že tu pracuje stará volební geometrie starých Schmerlingových řádů a zase v neprospěch české národnosti. Tedy volební geometrie musí zmizeti a já ve svém návrhu, který jsem zde podal na všeobecné rovné právo hlasovací právě jsem hleděl k tomu, aby počet poslanců byl stejnoměrně rozdělen.

Podle návrhu, který zde předkládám, má míti sněm český 250 poslanců a sice, pánové, počet 250 poslanců není nahodilý, naopak, ten počet je vypočten aritmeticky. Obyvatelstva v království Českém je asi 6, 320. 000 a jestliže dělíme tento počet 250, dostaneme číslo 25000 a počet 25. 000 obyvatel odpovídá průměrnému počtu jednotlivého soudního okresu u nás.

Ve svém návrhu jsem vzal za základ soudní okresy. Každý soudní okres bude voliti po jednom poslanci. Ovšem jsou také soudní okresy, které mají 14 tisíc, dokonce 13 až i jen 9 tisíc a jiné pak, které mají 48 tisíc nebo dokonce 52 tisíc obyvatelů. Podle toho ovšem budou dva okresy voliti dohromady anebo zase velké okresy, které máji 52 tisíc obyvatel, budou voliti 2 poslance. Jenom několik málo měst, jichž obyvatelstvo odpovídá základnímu počtu 25 tisíc volí ovšem samostatně poslance, po případě tedy města, která mají více než 50 tisíc obyvatel nebo okolo 50 tisíc obyvatel a tak dále volí po dvou, po případě třech poslancích, což zejména jest u Plzně, Žižkova, Vinohrad a zejména též u jednotlivých měst královského hlavního města Prahy.