právu hlasovacímu, jsme vykonali větší kus seriosní oposice, než tím, kdybychom nebyli propustili celní tarif. O tom není pochyby, že tento návrh náš, který soustředil většinu hlasů v parlamentě, nezmizí z denního pořádku, že s ním musí počítati nejen parlament, nýbrž i vláda.
Při této příležitosti musím ovšem říci také několik slov p. řečníkovi, který zrovna mluvil přede mnou.
Pan posl. Kalina řekl zde - on mne odpustí - s jistým přílišným sebevědomím, že kdyby jeho strana měla tolik mandátů, co my máme, že by dojista požadavek všeobecného, rovného a přímého práva hlasovacího dávno by byl dobyt.
Tak jsem to aspoň slyšel - on mi musí odpustiti - (Posl. Kalina volá: Postup ku předu!), a musím říci, že je v tom trochu sebepřeceňování a že až jeho strana bude tak velká, také ona pozná, že bohužel každá strana, která musí dělati praktickou politiku, která není nic jiného než hledání kompromissu, ovšem komproimssu zdravého a prospěšného národu, že musí sleviti mnoho ze svých nadějí, kterými těšila sama sebe své voliče i národ a že musí prostě vařit s vodou. (Tak jest!)
Tak by to bylo také s ní. A že my jsme zrovna tentokráte vyšli se svým návrhem, že jsme měli iniciativu v této věci, tím, myslím, jsme posloužili myšlence tolik, že aspoň výčitek v této věci nezasluhujeme nižádných. (Výborně!)
Pan posl. Prášek mluvil také mnoho o boji proti sociálním demokratům a velmi si pochvaloval Německo, že v Německu mají kuráž přes agitaci sociální demokracie proti zdražení potravin, přimlouvati se za to, aby tímto zdražením byla chráněna výroba rolnická.
Pan posl. Prášek nemluvil sice nic, co by bylo - abych tak řekl - privilegiem jeho strany. A docela upřímně řeknu, že v tomto ohledu - pokud to znám nejlepší věc napsal prof. Adolf Wagner se svým velkým učitelem úplně souhlasím.
Já bych jen prosil p. kollegu Práška, aby neužíval těchto věcí, které jsou dosti samozřejmé, jako argumentů proti všeobecnému právu hlasovacímu.
Vždyť konečně ti sociální demokraté jsou na základě všeobecného přímého rovného hlasovacího práva v říšském německém sněmu! (Hlas: On řekl, že je vinno to, že sociální demokraté u nás nejsou jako v říši!)
Ať mně pan řečník odpustí na každý způsob, ale přijímá přece, že nevadí, když sociální demokracie je v říšské radě v Německu v tak velké síle, aby se prováděla politika, která - jak on sám přiznává je prospěšná zemědělským zájmům.
Proč se tedy tomu tak bránit u nás, když to je jinde ? (Hlas: U nás není takové sociální demokracie!)
Račte dovoliti, pánové, mají je takovými udělati. Dejte jim takové zastupitelstvo v říšské radě jako mají v německé říšské sněmovně a oni jako každá strana agitační sleví na svém radikalismu a stanou se stranou positivnější, jako sociální demokrati v Německu.
Ghcete-li je míti jinými, nesmíte se proti nim postaviti, jako jste učinili a jak činí strana agrární, která by je nejraději zavřela do klece, kde by měli dělníci jen své zastupitelstvo, jako v nějaké komoře. Dejte jim volnost, aby se mohli uplatniti v soutěži s druhými stranami a nebojte se jich tak.
Není pravda, že většina dělnictva je sociálně demokratická. Není to pravda, prosím, a nebojte se toho, náš lid jest daleko konservativnější než se myslí. Ale jestli Vy vylučujete sociální demokracii ze styku s ostatními, jestliže nezavedete zdravou konkurenci mezi politickými stranami, přispíváte k tomu, aby byla sociální demokracie stále negativnější a stále radikálnější a stavěla se proti všemu, co chcete Vy.
Posl. Rataj: Pak jste se neměli smlouvati o této předloze s vládou.
Posl. Dr. Herold: Tím jste se nejvíce řízli!
Posl. Anýž: Poslanec Prášek se také smlouval.
Nejvyšší maršálek zemský zvoní.
Posl. Kramář (pokračuje): Račte dovoliti, abych přišel k té věci. Především konstatuji, že není úplně pravda, co řekl pan posl. Prášek, že se nikdo k úmluvám nechce hlásiti. Já první jsem v dopisu dělníkům, kteří pořádali schůze, jakých pořádali tolik po Čechách za všeobecné, přímé, tajné hlasovací právo, v Semil ech docela striktně řekl. že jsem pro všeobecné hlasovací právo, ale že se budu držeti toho. co se umluvilo a pro to budu hlasovati.
Odpusťte, nebudu Vás o lom dále ujišťovati, poněvadž se to rozumí mezi slušnými lidmi samo sebou, poněvadž to, co se umluví, čestný člověk také dodrží, (Výborně ! Tak jest!)
Mluviti o těch věcech je těžko, poněvadž jsme se zavázali k mlčenlivosti. Ale přece odpověděti musím. U nás je zvykem, že se říká, že se všechno má dělati veřejně, že nesmí se s ničím dělati tajnůstkářství. Jak se sejde pár lidí, třeba byl pan Prášek mezi nimi, říká se tomu punktace, aby se vzbudil strach v lidu českém, že se kutí něco na jeho záhubu.
Přiznáte přece, že v dnešním politickém životě, kdy žurnalistika - nechci z toho jí dělati výčitku - se chápe každé věci, která kde se objeví, není vůbec možno nic provésti, jestli se to jistou dobu nedrží v tajnosti.
Vždyť při daných poměrech zde na českém sněmu, kdy jednotlivé strany dle nynějšího zemského zřízení mají moc prostým vyjitím zmařiti každé hlasování o volební opravě, každá reální politika musí si říci, že v tomto sněmu žádná volební oprava neprovede se jinak, než vzájemným dorozuměním. A chcete-li s tím dorozumíváním choditi na ulici, budete-li se dorozumívati v novinách, pánové, pak toho raději nechte.
A docela upřímně a otevřeně se přiznám, že jsem v interessu věci, zlepšení volebního řádu našeho, velmi rád se jednání toho súčastnil. Ano, my mezi těmi, kterým jedině jsme zodpovědní, ve svém klubu z jednání toho nedělali jsme žádné tajemství, naopak, docela otevřeně jsme řekli, že jsme pro toto jednání. My ovšem v samém počátku, jako všichni ostatní, loyálně řekli, že se nemůžeme zavázati, že naše strana bude pro to hlasovati, co sjednáno, ale že zavazujeme se jako čestní lidé, že pro to budeme působiti. To jsme učinili. Strana je volna. Této volnosti z německé strany využitkovali tím, že podali docela odlišný návrh než vládní předlohy, návrh, v kterém vyňata otázka všeobecné kurie z celého komplexu.
Také my podali jsme návrh na všeobecné, přímé a rovné právo hlasovací ale neučinilo tak naše předsednictvo, neučinil tak dr. Pacák, jako ve Vídni, aby nemohla se nám vyčítati nejmenší neloyálnost.
Kdybychom pracovali jen pro populárnost, přiznáte, že bylo by to přirozené, aby to učinil předseda. Konstatuji daleko více. Právě v jednání, které jsme ve Vídni měli, jsme docela otevřeně řekli, že, jakmile bude učiněn návrh na všeobecné právo hlasovací, my pro to budeme hlasovati, poněvadž je to v našem programu.
Ovšem jsme tenkrát neřekli, že ten návrh podáme, a sice proto, že situace politická tenkrát nebyla taková, poněvadž jsme nevěděli, co se na podzim stane a že následkem vývoje věcí stane se všeobecné právo hlasovací něčím, s čím musí počítati každý seriosní politik, který myslí na budoucnost. (Hlas: Argument z ulice!)
Račte odpustiti, pánové, mně se zdá, že argument ulice to nebyl, naopak, bych spíše řekl, že si páni v Pešti vymyslili argument ulice na koalici. Tak věci byly.
Zrovna tak já pro svou osobu docela otevřeně řeknu a myslím, že mohu to říci také ve jménu těch, kteří tohoto jednání se súčastniti, že my ve svém klubu pro to, co se dojednalo, pracovati budeme.
Velectění pánové! Nemyslete, že jest to něco, co jak pan poslanec Kalina řekl, jest proti všeobecnému hlasovacímu právu, anebo náš návrh a mé řeči pro všeobecné hlasovací právo že je proti úmluvám, o nichž mluvím.
Dnes bohužel nemám té naděje, že bychom se domohli všeobecného hlasovacího práva. Kdybychom se ho domohli, vítal bych to; vítal bych to nejenom jako vítězství spravedlnosti, nýbrž i jako počátek nového, lepšího rozvoje tohoto království. (Výborně!).
A tak, když my dnes počítáme s mocenskými poměry v tomto sněmu, když my, protože nemůžeme provésti to, co bychom chtěli a když se budeme musiti spokojiti jenom s volební opravou, jak byla domluvena, pak, pánové, není to závora pro další rozvoj.
Na říšské radě se zavedla také pátá kurie a přece všeobecné volební právo tím nezahynulo, naopak, protože se ukázalo, že pátá kurie neodpovídá nadějím, které se do ní kladly, dnes všeobecné hlasovací právo má tam více přívrženců než dříve. Toho se tedy, pánové, nebojíme.
Račte dovoliti, abych končil. Musím opravdu říci, že jest dosti nebezpečno s panem kolegou Práškem mluviti, poněvadž skoro všechno se dostane potom do sněmu. (Poslanec Zázvorka volá: Pamatujte si to!) Buďte ubezpečen, pane kolego Zázvorko, že my si také mnoho pamatujeme, jen že s tím nechodíme ven, poněvadž ve slušné společnosti se neužívá k veřejnému polemisování soukromého rozhovoru.
Přiznávám, že jsem se takovému způsobu byl velmi podivil, ale konečně když už se o tom pan kollega Prášek zmínil, chci o tom ke konci promluviti. Myslím ono místo jeho řeči, kde pravil, že mám v úmyslu uzavříti kompromis se sociální demokracií proti národním socialistům. Nevím - ke kompromisu jest třeba vždy dvou - jest-li by zrovna sociální demokraté tomu chtěli, ale jedno řeknu a tomu by měl rozuměti také pan poslanec Prášek a strana agrární, kteří svým odlišným stanoviskem, jak praví, také ničemu jinému nechtějí sloužiti nežli prospěchu a zájmu českého lidu.
Kdo se dívá na dnešní rozvoj naší sociální demokracie, musí s jistým uspokojením pozorovati, že také v ní děje se jisté tříbení názorů (Posl. Březnovský volá: Před volbami!) Ty věci jsou daleko hlubší. Strana sociální demokratická ve svém prvním rozvoji a rozmachu negovala všechno: ona negovala stát, negovala společnost jak jest, negovala církev, ona negovala - jak to říkala - buržoastický nacionalismus.
To bylo docela přirozené. Každá strana, která začíná tak jako ona, pokud možná rozšiřuje svá negativní hesla, aby obor její kritiky byl tím větší a aby ona mohla ve všem ukázati se něčím zcela jiným a odlišným od nás.
Ale stará pravda se osvědčila. Krev není vodou. Přece jen naposled i sociální demokraté musili uznati, že v nich koluje česká krev a že ten internacionalism, o kterém se mluví, hodí se na vše jiné, jenom ne na otázky specificky národnostní.
Že sociální demokrati ve věcech zájmů čistě třídních jsou internacionálními, proti tomu nikdo na světě nemůže a nebude ničeho míti, hlavně proto, poněvadž každý ví, že také kapitál se internacionálně organisuje. Ale v otázkách cti a důstojnosti národa není a nesmí býti lhostejného internacionalismu. A tu musíme vítat, že v sociální demokracii začíná se jeviti hnutí - a přejeme si, aby bylo stále silnější a silnější - že také internacionalism nevylučuje povinností k vlastnímu národu. Tím více musili jsme se diviti, když se to negovalo, poněvadž národ náš není národem, který by jiné utlačoval. My se tím více divili, že sociální demokraté, kteří přece všude mluví proti utiskování práva, zrovna v tom, co cítí český národ, ve vědomí utiskování a nespravedlnosti, nešli s námi za jedno a v jedněch řadách.
Vítám tudíž, že nastává změna a myslím, že změna ta bude pokračovat, ne pro dobrou vůli jednotlivců, nýbrž proto, že strana sociálně demokratická nebude moci jinak. Není možno, aby se dali naprosto pod cizí vedení, aby zapomněli úplně na svou národní důstojnost, poněvadž by proti těm, kteří by tak učinili, povstal nutně elementární odpor z řad vlastního českého dělnictva.
A tu řeknu upřímně: Nemyslím na žádné formální kompromisy, ale jestliže se nám podaří tím, že by dělnictvo vidělo, s jakou upřímností a otevřeností my bojujeme pro práva širokých vrstev lidových, dokázati mu, že není pravda, co nám dříve vyčítali, jako bychom chtěli vylučovati sociální demokraty z národa, naopak, že jen chceme, aby oni se sami nevylučovali z národa, pak jen myslím, že posílí to znamenitě veškeré naše národní posice, že přispěje to k novému prohloubení našeho národního vědomí, že pak bude pravda to, že za to, co my Češi chceme, a co je jenom spravedlivostí a právem, jsme všichni od nejnižšího až do nejvyššího. A jen tak národ vítězí. Tím končím. (Výborně! Potlesk, řečníku se s mnoha stran gratuluje. )
Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více k slovu přihlášen.
Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.
Prohlašuji rokování za skončené.
Ich erkläre die Debatte für geschlossen.
Přeje si pan navrhovatel slovo závěrečné ?
Zpravodaj posl. dr. Podlipný: Vzdávám se slova.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel vzdává se slova. Následkem toho přejdeme k hlasování.
wir übergehen zur Abstimmung.
Předmětem hlasování jest formální návrh, aby návrh, který se nachází na denním pořádku, byl přikázán komisi, ustanovené pro poradu o změně zemského řádu.
Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahin geht, daß der aus der Tagesordnung stehende Antrag an die Kommission verwiesen werde, welcher Die Behandlung der Änderungen der Landesordnung zugewiesen ist.
Žádám pány, kteří přijímají tento formální návrh, aby vyzdvihli ruku.
Ich ersuche die Herren, welche den formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest přijat
Der Antrag ist angenommen.
Jelikož čas valně pokročil, přikročím k ukončení schůze.
Nachdem die Zeit bereits weit vorgeschritten ist, werde ich zum Schlusse der Sitzung schreiten.
(Läutet. ) Ich erlaube mir zunächst mitzuteilen, daß sich Herr Abgeordneter Stein durch einen im Laufe der heutigen Sitzung eingelangten Brief wegen Unwohlseins von der heutigen Sitzung entschuldigt hat.
Dovoluji sobě sděliti, že p. posl. Stein omluvil se pro dnešní schůzi pro churavost psaním, které mně došlo mezi schůzí
Die Herren Abgeordneten Heinzl und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.
Pan posl. Heinzl a soudruzi mně podali návrh.
Ich ersuche denselven zu verlesen.
Žádám, aby tento návrh byl přečten.
Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Antrag der Abgeordneten Josef Heinzl und Genossen betreffend die Veranlassung einer neuerlichen Grundsteuerrevision im Jahre 1910.
Auf Grund des Staatsgrundgesetzes ist die Regierung verpflichtet, von 15 zu 15 Jahren eine Grundsteuerrevision vorzunehmen.
So geschah es auch zufolge der im Jahre 1895 durchgefuhren Grundsteuerrevision, welche dazu dienen sollte, die groben Verstöße und Irrtümer zu ordnen, d. h. diejenigen Grundparzellen, welche in zu hohe Bonitätsklassen eingeschätzt waren, in niedere Bonitätsklassen zurückzuversetzen.
Nachdem aber die Regierung auch so die hiezu berufenen Beamten (Geometer), die Gemeindevorsteher, beziehungsweise Landwirte in der Grundsteuerrevisionsfrage nicht genügend aufgeklärt, beziehungsweise unterstützt hat, so konnte die durchgefuhrte Grundsteuerrevision im Jahre 1895 den Landwirten nicht den gewünschten Erfolg zeitigen, welcher zu Beginn der Revision vonseiten der k. k. Regierung zugesichert wurde.
So z. B. in den Gerichtsbezirken Falkenau, Konigswart und Ellbogen haben nicht 10% der in den genannten Bezirken wohnenden Landwirte ihre tatsächlich zu hoch einklassierten Grundstücke in niedere Bonitätsklassen zurückversetzt bekommen. Und in der weiteren Erwägung, daß die Grundeinschätzung zur Zeit stattgefunden hat, wo die landwirtschaftlichen Produkte um das Doppelte teuerer verkauft wurden, und daß die Arbeitskräfte geradezu um 50% billiger den Landwirten zur Ver-. fügung gestanden sind als gegenwärtig, tritt heute weiters noch der Umstand ein, daß trotz so hoher Arbeitslöhne keine Arbeiter für landwirtschaftliche Arbeiten zu haben sind.
So erscheint es dringend geboten, geradezu höchst notwendig, daß vonseiten der Regierung die Veranlassung getroffen werde, im Jahre 1910 neuerlich eine Grundsteuerrevision anzuordnen und bei der gedachten Revision nicht nur die groben Verstöße und Irrtümer zu regeln, sondern daß den jetzt bestehenden traurigen Verhältnissen der Landwirte entsprechend die ohnedies ungerecht Vorgeschriebene Grundsteuer durchgänglich herabgemindert werde.
Aus den angeführten Gründen stellen die Gefertigten den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen: Die k. k Regierung sei aufzufordern, zu veranlassen, daß im Jahre 1910 wiederum eine neuerliche Grundsteuer-Revision angeordnet werde, und daß sofort vonseiten der Regierung die nötigen Vorarbeiten hiezu getroffen werden wollen.
In formaler Beziehung wird beantragt, diesen Antrag ohne erste Lesung der Landeskulturkommission zuzuweisen.
Prag, am 24. Oktober 1905.
Josef Heinzl und Genossen.
Oberstlandmarschall: Die Herren Abg. Größl und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.
Pan posl. Grössl a soudruzi mi podali návrh.
Landtagsaktuar Dr. Šafarovič (liest): Antrag der Abg. Größl, Dr. Schreiner, und Gen. in Unterstandgangelegenheiten der durch vorzeitigen Schneefall betroffenen und arg geschädigten Gebirgsbewohner des Böhmerwaldes, Landes- und Staatshilfe angedeihen zu lassen.
Hoher Landtag! Der unerwartet früh zeitige ausgiebige Schneefall hat in sämtlichen Bezirken des Böhmerwaldes gerade die ärmsten Bewohner, welche in den höheren Lagen zumeist nur für ihren Lebensunterhalt ihre Felder mit Kartoffeln, Korn und Hafer bebauen, unermeßlichen Schaden angerichtet Die Kartoffel, welche zum weitaus größten Teil ihre ausschließliche Nahrung ist, ist nun vollkommen eingeschneit und ist keine Aussicht vorhanden, selbe im gesunden Zustand zum menschlichen Genuß tauglich einzuheimsen.
Teilweise ist auch noch Späthafer und sehr vieles Grummet unter der Schneedecke begraben, welches selbstverständlich zu Futter-zwecken unbrauchbar geworben ist.
Da in den letzten zehn Jahren drei vollkommen mißratene Ernten und die andern geringe Mittelernten amtliche Erhebungen sebst Bestätigen, erlauben sich die Gefertigten folgenden Antrag zu stellen:
Der hohe Landtag wolle Beschließen:
Der Landesausschuß und die k. k. Regierung werde ausgesordert, nach gepflogenen amtlichen Erhebungen den armen Gebirgsbewohnern des Böhmerwaldes, eine ausreichende Unterstützung in Form einer landesund Staatsunterstützung zu gewähren.
In formaler Beziehung wird Beantragt, diesen Antrag ohne erste Lesung der Budgetkommission zuzuweisen.
Prag, am 20. Oktober 1904.
Abg. Größl und Genossen.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Prášek a soudruzi mně podali návrh.
Die Herren Abg. Prášek und Gen. haben mir einen Antrag überreicht.
Sněmovní sekretář dr. Haasz (čte): Návrh poslanců Karla Práška, dra. Karla Víškovského a soudruhů stran vydání zákona o venkovských půjčkách k udržení a zřizování rolnických statků střední velikosti.
Slavný sněme království Českého! Sněm království Haličského usnesl se na zákonu, jemuž roku letošního dostalo se Nejvyššího schválení a který jedná o zřizování tak zvaných rentových statků. Zákonem tímto má se dostati majitelům středních statků ve zvláště odůvodněných případech vydatného, levného, nevypověditelného a umořitelného úvěru, začež majitel statku vázán je na statku sídliti a řádně hospodařiti, statek nerozděliti a vůbec pod dozorem rentové komise, která půjčku poskytuje, o zachování a řádný výnos statku pečovati.
Myšlénka, na níž zákon spočívá, je velmi zdravá, neboť s udělením půjčky spojuje se v každém případě péče o zachování statků střední velikosti, kontroluje se řádné použití půjčky, která jen k určitým účelům se poskytuje, kdežto s druhé strany poskytuje se pak půjčka do obnosu mnohem vyššího, než je tomu při půjčkách stávajících zemských ústavů hypotečních.
V úvaze, že střední statky rolnické povážlivou měrou se drobí a mizí, jakkoli význam jejich pro blahobyt venkova a pro udržení stability obyvatelstva a zdravého středního stavu jest nepopiratelný, pokládají podepsaní za žádoucí, aby též v království Českém, otázka podobných opatření pro zachování středního majetku rolnického vzata byla v úvahu a navrhují:
Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, aby vyslechla zemědělskou radu pro království České, uvážil, jakou měrou předpisy Haličského zemského zákona o venkovských statcích pro poměry království Českého by se hodily a aby po případě předložil v té příčině sněmu království Českého předlohu zákona.
Ve formální stránce navrhuje se přidělení návrhu tohoto bez prvého čtení komisi pro záležitosti zemědělské.
V Praze, 23. října 1905.
K. Prášek a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s těmito návrhy dle jednacího řádu.
Ich werde die verlesenen Anträge der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Der Herr Abg. Iro hat mir eine Anfrage an Se. Exzellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Ich ersuche dieselbe zu verlesen.
Landtagsaktuar Dr. Šafařovič (liest): Anfrage der Abg. Karl Iro und Genossen an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter Grafen Coudenhove betreffend das Gerücht von der bevorstehenden Ernennung des tschechischen Landtags- und Reichsratsabgeordneten und Sekretärs der Prager Handels- und Gewerbekammer Dr. Fořt zum Leiter der kommerziellen Sektion im Eisenbahnministerium.
In der letzten Zeit ist in der Deffentlichkeit wiederholt das Gerücht aufgetaucht, daß der derzeitige Sekretär der Prager Handelsund Gewerbekammer und jungtschechische Reichsrats- und Landtagsabgeordnete Dr. Fořt zum Leiter der kommerziellen Sektion im Eisenbahn-Ministerium ausersehen sei.
Da dem Chef der kommerziellen Sektion im Eifenbahnministeriun die Führung der Aufsicht über das Tarifwesen (Einstellung
der Tarife, Gewährung von Tarisnachlässen, Refaktion u. s. w. ) nicht allein der k. k. österreichischen Staatsbahnen, sondern auch der österr. Privatbahnen obliegt, mithin dem Wirkungskreise desselben in Bezug auf die Wirtschaftspolitik des Staates als auch in volkswirtschaftlicher Hinsicht weitgehendste Bedeutung zukommt, und gerade die Deutschen in Böhmen, die in weit höherem Prozentsatze als die Tschechen im Handel- und in der Industrie des Landes vertreten erscheinen, und daher deren Interesse an der Besetzung dieses Postens ein ganz bedeutender ist, muß gegen die Betrauung eines tschechischen Parteimannes von so ausgesprochener politischer Stellung mit der Führung der erwähnten wichtigen Agenden im Eisenbahnministerium seitens der Vertreter der deutschen Interessen kreise ganz entschiedenst und nachdrücklichst Einspruch erhoben werden.
Ganz abgesehen von der politischen Seite dieser Besetzungsfrage würden durch eine derartige Berufung auch verdienstvolle Beamte des Eisenbahn-Ministeriums, pflichttreue Beamte ohne jede politische Färbung und Parteistellung, welche mit Rücksicht aus ihre langjährigen Erfahrungen und ihr gründliches fachmännisches Wissen zur unparteiischen Leitung der kommerziellen Sektion vorzüglich qualifiziert erscheinen z. B. Ministerialrat Dr. Viktor Röll, Vorstand des Departements 16, präteriert werden, welcher Vorgang nie und nimmer die Billigung aller gerecht denkenden finden kann.
Die Gefertigten sehen sich daher veranlaßt, an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter die Anfrage zu richten:
Ist Seine Exzellenz geneigt, bei der k. k. Regierung in Wien noch vor Schluß der derzeitigen Landtagstagung dahin vorstellig zu werden, daß keinesfalls die Berufung des vorhergenannten tschechischen Parteimannes zum Leiter der kommerziellen Sektion des Eisenbahn-Ministeriums erfolgt?
Prag, am 24. Oktober 1905.
Abg. Iro und Genossen.
Oberstlandmarschall: Die Herren Abg. Dr. Maly und Genossen haben mir eine Anfrage an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Anfrage der Abgeordneten Dr. Malý), Dr. Eppinger und Genossen an Seine Exzellenz den Herrn Statthalter in Böhmen.
Bereits in der letzten Landtagssession wurde seitens der Unterzeichneten eine Anfrage an Seine Exzellenz den Herrn k. k. Statthalter in Böhmen in Angelegenheit der gesetzwidrigen Zustände bei dem Betriebe der elektrischen Straßenbahnen in Prag gerichtet.
Diese Anfrage fand leine Beantwortung, die in der Anfrage gerügten, gesetzwidrigen Zustände aber bestehen in unvermindertem Maße sort.
Die Unterzeichneten sind daher genötigt, die beim Betriebe der elektrischen Straßenbahnen bestehenden, dem Gesetze geradezu Hohn sprechenden Zuständen neuerlich zum Gegenstand einer Anfrage an die Regierung zu machen und erwarten dieselben mit aller Bestimmtheit, daß die hohe Regierung die Gründe für ihr Verhalten in Angelegenheit des Betriebes der Präger elektrischen Straßenbahnen unverzüglich bekannt gibt, und im Falle dieselben ihr Verhalten, das sie nach der Anficht der Gefertigten zum Mitschuldigen der Präger Stadtgemeinde als der Eigentümerin und Betriebsführerin der Präger elektrischen Straßenbahnen macht, nicht ausreichend zu rechtfertigen vermag, die Abstellung der in dieser Anfrage gerügten Gesetzwidrigkeiten ungesäumt veranlassen werde.
Die Unterzeichneten Schicken voraus, daß die Präger elektrischen Straßenbahnen unter das Gesetz vom 31. Dezember 1894 Nr. 2 ex 1895 fallen.
Im Artikel XVII dieses Gesetzes ist die Wahrung der sicherheitspolizeilichen Rücksichten und der Schutz der Interessen vor Beschädigungen infolge des Betriebes ausdrücklich der Staatlichen Einflußnahme vorbehalten.
In den Kundmachungen des k. k. Eisenbahnministeriums Vom 12. Jänner 1897 Nr. 36 und 37 R. -G. -Bl., mit denen der Hauptstadt Prag die Konzessionen zum Betriebe von elektrischen Kleinbahnen erteilt Wurden, sind die Konzessionäre ausdrücklich und zwar bei sonstiger Entziehung der Konzession verpflichtet, sich beim Betriebe dieser Kleinbahnen nach den Konzessionsbedingungen und den diesfalls bestehenden, sowie den
künftig zu erlassenden Gesetzen und Verordnungen, sowie endlich nach den Anordnungen des k. k. Eisenbahnministeriums und der sonst berufenen Behörden zu verhalten.
Nach den bevorstehenden Vorschriften, von denen hier nur beispielsweise auf die Handelsministerialverordnung vom 6. Feber 1897 Z. 3385 verwiesen wird, Sind die Eisenbahnen verpflichtet, in gemischtsprachigen Gegenden sowohl in den Kundmachungen aller Art, als auch im direkten Verkehre mit dem Publikum die in Frage kommenden Landessprachen anzuwenden.
Die bezogene Verordnung des k. k. Handelsministeriums ordnet bezüglich der Warnungstafeln und der sonstigen auf die Sicherheit des Publikums bezugnehmenden Kundmachungen ausdrücklich und imperativ an:
"Der Text auf den Warnungstafeln ist außer in deutscher Sprache nach Bedarf auch in den betreffenden anderen Landessprachen zu gehen. "
Die Regierung hat sohin in ihren, derzeit noch in Geltung stehenden Verordnungen bei den Betrieben der Kleinbahnen den Gebrauch der deutschen Sprache ausnahmslos, jenen der übrigen Landessprachen nach Bedarf Vorgeschrieben.
Bezüglich der Prager elektrischen Straßenbahnen ist weiters zu berücksichtigen, daß die Stadtgemeinde Prag als Konzessionärin dieser Bahnen Rechtsnachfolgern der früheren Tramwaygesellschaft ist, welche nach der Konzessionsurkunde und der Betriebsordnung zur zweisprachigen Verkehrsführung verpflichtet war, ferner daß Prag die Hauptstadt eines zweisprachigen Landes ist, in welchem die Deutschen 2/5 der Bevölkerung ausmachen und mindestens die Hälfte der gesamten direkten Steuern tragen, daß in Prag selbst Deutsche in einer Sehr beträchtlichen Zahl wohnen, welche zur Deckung der Bedürfnisse der Gemeinde einen weitaus höheren Beitrag leisten, als dem auf Deutsche entfallenden Bevölkerungsprozente entspricht.
Die Deutschen der Provinz, welche vielfach genötigt sind, Prag als den Sitz der höchsten Staats- und Landesbehörden und den Sitz der obersten Unterrichtsanstalten aufzusuchen, haben ebenso wie die deutschen Bewohner dieser Stadt ein unzweifelhaftes Recht darauf, daß in allen nicht rein privatrecht-