do debaty a proto prohlašuji, že jsme do této síně vstoupili s tím pevným odhodláním, otázku všeobecného rovného hlasovacího práva v tomto sněmu znova rozvinovati. Přítel dr. Baxa i já měli jsme příležitost několikráte tuto otázku hájiti a nemůže se nám činiti výtka, že bychom s tímto požadavkem, který není požadavkem jen sociální demokracie ani jen mladočeské strany, ale požadavkem vůbec národa českého, v němž sociální demokracie má právě tak místo jako strana agrární, mladočeská a vůbec všichni, kteří mluví jazykem českým a k národu se hlásí, že bychom s tímto požadavkem nemyslili to poctivě, my naopak vším úsilím o jeho uskutečnění pracujeme. P. posl. Prášek celou svou řečí a myslím, že nejen on nýbrž i celá řada pánů řečníků před ním považuje otázku zavedení všeobecného hlasovacího práva za kardinální a požadavek jedině sociální demokracie a ze všech řečí, které zde byly proneseny z české a německé strany, skutečně by se zdálo, jako by to byla jediná sociální demokracie, která tento požadavek všeobecného rovného hlasovacího práva vnesla do jednání sborů zákonodárných. Sociální demokracie jest sama tak poctivá doznali to, že již před tím, než byla v Čechách tak důkladně zorganisována jako dnes, byli tu lidé čeští, kteří hlásili se k pokrokové a svobodomyslné straně národa českého, kteří tento požadavek všeobecného hlasovacího práva důrazně navrhovali a se vší vervou svého mládí i svého mužného věku zastávali. Vzpomínám, že to byl i starý Rieger, Brauner, Sladkovský, oba Grégrové, kteří vnášeli do této síně otázku všeobecného hlasovacího práva.

Právě z toho, že skutečně - a to si nezapírejme, - bylo potřeba toho velkého organisovaného vystoupení dělnictva, aby celý sněm byl přinucen o této otázce všeobecného rovného práva hlasovacího mluviti, vidím z toho, jak zcela jinak by věc naše stála, kdyby nebyli čeští poslanci opustili staré krásné tradice. Bylo chybou, že se požadavku toho také jako jednoho z nejdůležitějších nedomáhali..

Pánové, něco pravdy - řekněme to upřímně - jest na tom, že to dnešní zvednutí otázky všeobecného rovného hlasovacího práva největší českou stranou jest důsledkem vystoupení lidu. Pro nás je to zadostiučiněním, neboť musím konstatovati, že k tomu před pěti lety nebylo na straně mladočeské dosti odvahy a dobré vůle, aby její členové zvedli jen ruku pro návrh detailovaně vypracovaný panem Drem. Baxou. Stalo se tak proto, že podavatel ku straně Vaší nenáležel. Byla to chyba s Vaší strany, a dnes právě jednáním svým dokazujete, že požadavek tenkráte byl právě tak oprávněný jako dnes.

Kdybyste byli jednali tenkrát jako dnes, nebylo by docházelo k takovým výčitkám, které dnes na mnohých stranách se považuji za oprávněné. Velectění pánové, prohlašuji a myslím, že za souhlasu všech českých lidových poslanců a snad v souhlase s lepší částí duše pana posl. Práška, že požadavek všeobecného rovného práva hlasovacího jest dnes nejdůležitějším požadavkem politickým celého českého národa, jehož provedení jest s to, aby vrátilo skutečně do našich politických poměrů správnější pořádek tím, že by právo a spravedlnost ve volbě zástupců slavily své vítězství.

Pan poslanec Prášek polemisoval zde se sociální demokracií stále, a dle celého tonu jeho dnešní řeči zdá se mi, že myslí, že jedinou nositelkou idey rovného všeobecného hlasovacího práva je jedině sociální demokracie a že chce všeobecného práva hlasovacího dobýti jen proto, aby zjednala svému třídnímu programu naprostého uskutečnění. Není tomu tak. My všichni, kteří jsme prožili trochu politických bojů, a já jsem poměrně ještě mladý mezi Vámi, všichni víme, že skutečně dnes přicházíme k tomu přesvědčení, že máme-li dobýti někde spravedlivého zastoupení pro české menšiny ve městech smíšených, že máme-li získati pravého zastoupení českého lidu ve sněmu a českého národa ve státě, může se to státi jedině provedením velké poctivé myšlenky, všeobecného rovného hlasování.

Jaký strach, pánové, před budoucím lidovým parlamentem? Táži se Vás, co může nastati? Může nastati zhoršení našich sociálních, hospodářských, národních i politických poměrů, kdyby i v této sněmovně vůbec zasedali samí přívrženci socialistických stran ? Táži se, byly by poměry tyto horší než dnes ? Dnes při kuriatním zastoupení vidíme, že břemena jak vrstev lidových, tak vrstev středních rostou, že proti militarismu není pravého boje tak, jak by třeba bylo.

Táži se Vás, pánové, kdyby dnes zde seděli samí zástupci dělnických tříd, nedošlo by v této sněmovně k řešení celé řady otázek, které bohužel zde řešeny nebyly?

Jsem přesvědčen například, že ten požadavek, po kterém vrstvy jak městského tak venkovského lidu, velkého i malého, volají, totiž po zrušení školního platu, po zavedení všeobecného rovného hlasování, v této sněmovně pak jistě by byl uzákoněn.

Ve sněmovně pravých lidových zástupců bez kurie velkostatků, myslím, by bylo bývalo provedeno zřízení zemské pojišťovny, kterého se dnes domáháme, již dávno, neboť bylo by více porozumění pro věc tu mezi lidovými zástupci, než u kurie velkostatkářské, která jest jazýčkem na váze.

Jsem přesvědčen, že, kdyby zde seděli samí lidoví zástupci, dávno by byl již proveden »lex Kvíčala«, ve kterém se praví, že dítě může navštěvovati jen školu svého mateřského jazyka, ale kurie velkostatkářská to byla, která bránila tomuto požadavku, která sama, když se jednalo i o přikázání subvence soukromým školám, nechtěla připustiti zásadu, lidovými českými poslanci hájenou, že subvence mohou dostati jen školy, ve kterých jsou pouze děti, které mají mateřský jazyk stejný s vyučovacím jazykem této školy.

Hleďte, pánové, různé tyto tři kardinální požadavky, kulturní, národní, hospodářský, dávno by byly uzákoněny, po mém soudu, sněmovnou z rovného hlasování vyšlou, v níž nebylo by kurie, která zrovna tyto tři požadavky potírá.

Jsem přesvědčen, velectění pánové, že v otázkách národní a politické spravedlnosti by se národu českému a všemu lidu, který obývá toto království, daleko lépe měřilo, kdyby zde seděli zástupci lidu samého a ne lidé, kteří nemají porozumění pro poměry lidových vrstev, ježto v nich nežijí a sami trud a bídu toho života lidu nepoznali, kteří jsou příliš povzneseni. Ti mají zde dnes svůj sbor velkostatků svěřenských i nesvěřenských, konservativní a ústavověrný velkostatek, ale souhlasně již hlásají, že mají se semknouti v jeden šik, který by zůstával nad stranami a neměl by žádné národnosti. Pravím, že žádný poctivý Čech nemůže se báti a nemá důvodu báti se toho, aby otevřely se síně tohoto sněmu úplně lidovým proudům.

To všechno vychází z předpokladu, že do této sněmovny při všeobecném rovném právu hlasovacím nikdo jiný se nedostane, než zástupci organisovaných dělnických stran ať jsou to již sociální demokraté neb národní socialisté.

Poukazuji však k tomu, že kdybychom dnes zavedli všeobecne rovné hlasování lidové ale i dnes podrželi tu nespravedlivou zásadu absolutní většiny pak i při tomto všeobecném hlasovacím právu páchali bychom novou křivdu.

Proto vyzvedl jsem již v minulé řeči, kterou jsem o všeobecném hlasovacím právu pronesl, ten požadavek, tu vypracovanou již formulku dra Karla Sladkového, o poměrném zastoupení menšin ve sborech repraesentativních.

Velectění pánové! Pan poslanec Prášek jménem strany agrární mluvil zde velmi upřímně a konstatuji, že považuji to za velmi důležitou věc, že upřímnost rozhodně si získává respektu.

Prohlašuji, že se mi takový způsob řeči upřímné naprosto zamlouvá. Jestli dnes prohlašuje se pan poslanec Prášek jménem strany agrární, s podobnou upřímností pan dr. Kramář píše politické své essaye. Dávno toho bylo třeba, abychom konečně přistoupili s takovým upřímným vyznáním politické víry. Pan poslanec Prášek mluvil zde o poměrném zastoupení, tedy o poměrném hlasovacím právu. Co to znamená? To je ten starý požadavek strany staročeské, který ona uváděla o plurálním hlasování o tom, aby podle vzdělanosti, podle hodnosti aneb konečně podle majetku přikázáno bylo voličům poměrně více hlasů než těm, kteří nemají takých praeponderabilií.

Velectění pánové, jak daleko lepší a užitečnější a spravedlivější je zásada poměrného zastoupení, vyjádřená právě v té formulce Dra Karla Sladkovského, která kdyby provedena byla, nepřipustila by žádného znásilnění ani národně ani politicky ani třídně organisovaných stran.

Velectění pánové, mluví se o korrupci, o tom, že kdyby zavedeno bylo všeobecné rovné hlasovací právo, otevřely by se dvéře všeobecné korrupci. Mluvil zde pan poslanec Prade o ní takovým způsobem, ovšem bera zřetel k poměrům na říšské radě a jeho řeč lépe hodila by se na říšskou radu než na tento sněm, že potírá zásadu všeobecného práva hlasovacího. Pan poslanec Prade mluvil takové věci, které jej usvědčují z nepravdy a celou jeho minulost odkrývají v docela jiném světle. A budu míti příležitost, ukázati na znění stenografických protokolů z minulých dob, jak zcela jiné stanovisko zastával zde před šesti lety než dnes. Korrupce volební ale, pánové, nebyla by možná při všeobecném hlasovacím právu, korrupce volební při plurálním právu hlasovacím měla by možná ještě otevřenější dvéře než má dnes. Neboť tolik, pánové, budiž zde otevřeně a upřímně řečeno, takovou disciplinu jakou mají organisované šiky dělnické, takovou silu přesvědčení a vůle, a konečně, pánové, takovou sílu politických charakterů, bohužel shledáme málo kde v politických stranách (Hlas: Sehr richtig!), jak českých tak německých.

Velectění pánové, víme, že korrupce nejen v nespravedlivých volebních řádech sněmovních, ale i na radnicích a podobně jest zahnízděna. Pravím, že při plurálním právu hlasovacím tato korrupce byla by daleko spíše větší než při rovném právu hlasovacím.

Bojíte se, pánové, terrorismu, bojíte se zmajorisování sociální demokracie Nuže. pánové, jak zní ta formulka dra. Karla Sladkovského, která, pánové, leží již 30 lot v jeho spisech uložena a která bohužel dosud nenašla potřebného porozumění a cesty k praktickému zužitkování jak českých tak i německých politiků.

Ur. Karel Sladkovský vycházel ze zásady, že jest naprosto nespravedlivo, aby absolutní většina rozhodovala o útvaru o podobě a celém vzhledu sborů zástupců lidových a pravil, že prý tím, že při absolutní většině zůstává nezastoupena obrovská sila voličů, kteří neodevzdali hlasy pro toho, který dostal většinu, i kdyby měla nejkrásnější volební rovné právo, přece vůle její nepřichází k pravému výrazu ve sboru, kam zástupce volí a že takový sbor byt byl volen na základě nejspravedlivějšího volebního řádu, který nerespektuje také menšiny, nebude moci činiti nárok na to, aby se zval pravým výrazem vůle lidové. Proto dr. Sladkovský uváděl, že jest třeba vložiti do volebního řádu jediný paragraf, který naznačuje, že jest možno docíliti naprostého práva ve volbě zástupců a formule jeho zní:

Ústřední volební úřad, když došly ho veškeré volební spisy. má sčítati veškeré voliče jednoho a téhož celku volebního, kteří skutečně volili a vypočísti, na mnoho-li voličů připadá jeden zástupce, dále pak vyšetřiti. mnoho-li kandidátů a mnoho-li mezi nimi rozličných stran objevilo se při volbě, mnoho-li na každého kandidáta zvláště a mnoho-li na všechny kandidáty každé strany připadá hlasů a voličů i mnoho-li dle toho na každou stranu připadá zástupců. Zvoleni jsou ti:

1.   kteří nepřináležejíce k žádné straně, obdrželi tolik hlasů, na kolik voličů připadá jeden zástuce a

2.    ti z každé strany, kteří do počtu toho, kolik zástupců straně jejich připadá, mají na straně své v řadě po sobě nejvíce hlasů. -

Pánové, to je to arkanum volební spravedlnosti, které bohužel dnes bylo zapomenuto a jsem přesvědčen, že dnes jest velmi mnoho aktivních politiků v Čechách, kteří tyto politické volební arkány, jež by měl každý český volič nazpaměť znáti, neznají. Neboť to je ta nejspravedlivější formule k odstranění národnostních protiv, to je ta nejspravedlivější formule na odstranění znásilnění všech menšin, to je ta nejspravedlivější formule proti znásilnění všech hospodářsky a třídně organisovaných stran. Podle této formule, pánové, všechny strany, které mají poctivý dobrý program všechny strany, které by byly řádně organisovány, by musili míti v takovém oboru své zástupce a pak, pánové, takový sněm by byl pravým a nejspravedlivějším výrazem skutečné lidové vůle.

Pánové, jestliže dnes se má jednati o všeobecném, rovném hlasovacím právu, pak jest, pánové, nutno aby jste měli při tom na zřeteli také formulku tuto, abyste místo všech kuriátních předloh, místo každé páté kurie postavili všichni čeští zástupcové tuto správnou formulku Karla Sladkovského, na základě které můžeme jíti do boje s čistým čelem a s otevřenou tváří proti každému protivníku, který by se dovolával toho, že by snad potom strana jeho neb stav některý, nebo národnosť některá při všeobecném, rovném právu hlasovacím v tomto sněmu nebyla zastoupena.

Pánové, kdyby byla provedena tato formulka, musila by si raziti cestu nejen do parlamentu, ale také do ostatních representativních sborů okresních a obecních, jak ji Sladkovský také sám propracoval a chtěl applikovati i na pražské poměry, na zastoupení v Pražské radnici. (Posl. Březnovský volá: Vašatý ho nazval zrádcem!) Jest-li ho Dr. Vašatý nazval zrádcem, jestliže tenkráte Staročeši z marnivé stranické předpojatosti a Němci sami tenkráte ze šovinismu národního nedovedli formulku spravedlnosti a práva zavésti, jest povinností naší, abychom dali velikému synu našeho národa satisfakci, největšímu to českému demokratu, abychom bez rozdílu formulku tu jako jejině správné řešení zastoupení minoritního zavedli. Jsem přesvědčen, že kdyby se o této formulce mluvilo v našich středních vrstvách, kdyby tato formulka stala se naprosto známou našim kruhům obchodním, živnostenským a našim kruhům selským, že potom tyto kruhy jiným způsobem hleděly by na snahy, které chtějí zbudovati parlament nový na základě rovnosti politické. Jsem přesvědčen, že dnes, pánové, jest nejvýše na čase. abychom my vnesli tento způsob řešení otázky do lidu, abychom s vehemencí veškerou dokazovali mu tuto formulku spravedlnosti naší věci.

Jsem přesvědčen, pánové, že potom budeme moci činiti nárok na to, že jsme upřímnými a poctivými stoupenci všeobecného, rovného práva hlasovacího.

Formulka Karla Sladkovského nekončila při volbách do sněmu nebo do sborů representativních, formulka ta šla ještě dále. On formulku tuto applikoval na veškeré volby, které se i z centra takového representativního sboru provádějí, on formulku tuto provedl do detailu, pro volby zemského výboru, pro volby do komisí, pro volby do řiditelstev, zemských ústavů, krátce pro veškeré volby stavěl formulku poměrného zastoupení minoritního za základ. Tato formulka jest ta, která právě dnes může nám dodávati síly a oprávněnosti, aby nám vzešlo z ní to, co velmi sladkými slovy, se sladkým úsměvem se nám podává a říká se; když si to vezmete dobře a když si to nevezmete také dobře; když to změníte, bude také vláda spokojena se vším, jen když to nepůjde ku kořenu zla a proti těmto parlamentům, které nám, byly vnuceny ústavou a volebními řády, jež nám byly proti naší vůli oktrojovány. Velectění pánové, jakmile pronikne jednou do lidu tato správná zásada, pronikne poctivými politiky každé národnosti, pak, pánové, každé stavění se proti požadavku rovnoprávného zastoupení lidu ve sborech representativních bylo by skutečně zločinem proti lidovým právům.

Ukázal jsem jen krátce k tomu, jak dnes je na čase, bychom vrátili se ke starým tradicím. Učinil jsem to, byt bych dnes i nenáležel do lůna strany, které náležel Karel Sladkovský, učinil jsem tak beze vší stranické předpojatosti proto, poněvadž vzejde-li kde co dobrého, ať v kterékoli straně, povinnosti poctivého muže, každého zástupce lidového jest, aby poctivě vypracovanou věc také přijal, střízlivě zkoumal, a po případě jí i k vítěztví pomohl, kdyby sám politickým odpůrcem byl jejího původu.

Nebude dnes nesprávným, když poukáži k tomu, že pan posl. Prade, který zde minule mluvil a který provedl pravý útok na zásadu všeobecného, rovného hlasování, v řeči své postavil se v naprostý odpor sám proti svému lepšímu přesvědčení z let 1896 a 1899. Pan posl. Prade ve své poslední řeči mluvil proti všeobecnému, rovnému právu hlasovacímu a proti návrhu, který zde byl podán na zdemokratisování volebního řádu zemského a bral pro všecko za základ cifry a statistiku, které se hodí pro říšskou radu. Pronesl řeč, která se zabývala říšskou radou, která však nemá podstaty a základu pro tento sněm. On nepokrytě pravil, že je také stoupencem právě takového silného centrálního parlamentu a vytýkal sociální demokracii, že by se měla postaviti proti všem zemským sněmům a proti veškerému zautonomisování správy. Nuže, zde na zemském sněmu mluvil pan posl. Prade proti všeobecnému hlasovacímu právu na říšskou radu, slyšme však, jak mluvil na říšské radě před devíti a šesti lety.

Mám zde stenografický protokol z roku 1896 a dle tohoto protokolu právě posl. Prade tenkrát, když se jednalo o vládní předloze na změnu volebního řádu za ministerského předsedy Badena, tedy o V. kurii, doslovně pronesl následující slova. Myslím, že snad není příčin, abych nemohl přečísti, co pan posl. Prade dle stenografických protokolů tehdy říkal. On pravil:

»Tato sněmovna není již dávno žádným zastupitelstvem lidu, poněvadž jsme sem voleni a vysíláni jen jednou třetinou synů našeho národa. A přece tu mají býti řešeny velké otázky státoprávní, politické, národostní a zejména sociální, aniž by byli slyšeni ti, jichž se hlavně dotýkají, totiž pracující třídy našeho národa.

Tato sociální práce reformní musí však postupovati zcela jiným způsobem a zcela jiným tempem. My jsme ještě nezavedli ani pojišťování lidu pro případ stáří a neschopnosti ku práci, jaké provedlo Německo již dávno. My se nestaráme pranic o bytovou otázku dělnictva a také ne o výchovu dětí těchto dělníků. Tisíce dětí roste dnes u nás bez dohledu a abych tak řekl, zrovna na ulicích. My jsme nevykonali také pranic pro úpravu doby pracovní.

Avšak jsem přesvědčen, že při rostoucí sociální nespokojenosti, jež zachvacuje stejnou měrou všechny třídy a vrstvy, musí býti takováto práce sociální reformy prováděna velmi rychle, velmi vážně a velmi důkladně, poněvadž sociální revoluci zdola lze zadržeti pouze sociální revolucí shora.

Tento způsob řešení otázky sociální může však provést jedině parlament, zvolený na základě všeobecného a rovného hlasovacího práva.

Budeme proto hlasovati v první řadě pro všeobecné a rovné právo hlasovací a teprve v druhé řadě pro tuto předlohu (všeobecnou třídu voličskou), poněvadž ji považujeme za přechod ke všeobecnému, rovnému a přímému právu hlasovacímu.

My máme v Rakousku dle mého přesvědčení nejzpátečnější system volební mezi všemi kulturními státy v Evropě. «

Dále dokazoval řečník statisticky nespravedlivost zastoupení kurie velkostatkářské, nespravedlivost oproti zastoupení venkovskému, městskému i lidovému a pravil dále: Podobné poměry nemohou a nesmí déle trvati a nový parlament bude se musit podle přirozeného stavu věci nezbytně hned v prvé řadě zabývat otázkou volební reformy, aby konečně se změnou celého základu dnešního volebního systemu do tohoto zavedl princip spravedlnosti.

Všeobecné rovné a přímé hlasovací právo neznamená také žádné omezení občanských a politických svobod, nýbrž naopak jejich rozšíření.

Nejdůležitějším právem občanským jest právo volby, a to chceme dáti všem vrstvám společnosti.

Parlament zbudovaný na základě všeobecného a rovného práva hlasovacího nestrpí poměrů, jež dnes v Rakousku panují, on bezpodmínečně zavede úplnou svobodu tisku a mínění, on konečně odstraní objeklivní řízení, jež není známo v celém kulturním světě, ani v Rusku, on upevní svobodu spolčovací a shromážďovací, takže celý život parlamentární bude se moci dále vyvíjeti, byt tu a tam bouřlivěji, ale vždy povznášen vyšším životem duševním a mravním. «

Tak mluvil vážený pan poslanec Prade ještě v roce 1896 a ptám se Vás, mohl-li mluviti pro zásadu všeobecného rovného práva hlasovacího tenkrát někdo nadšeněji než p. posl. Prade, který pravil, že po zavedení všeobecného a rovného práva hlasovacího, bude parlament povznesen k vyššímu životu duševnímu a mravnímu!

Dnes bohužel týž p. posl. Prade vrhl zde nejen sociální demokracii, ale i všemu lidu pracujícímu, všemu lidu českému i německému, který dosud nemá volební právo, ve tvář urážku, když tyto vrstvy nazval nedostatečně schopnými, aby mohly vykonati právo. Pan posl. Prade před 9 lety se toho nebál, aby obrozen byl centrální parlament, ale dnes se bojí, že by nastala vláda a majorisování nevzdělaných mas.

(Posl. Prade: Dieser Landtag ist nur eine bessere Bezirksvertretung!)

Posl. Kalina (pokračuje: ) Pan poslanec Trude o otázce všeobecného rovného práva hlasovacího mohl právem mluviti jen se stanoviska říšské rady, ale co zde povídá pro říšskou radu, má platnost i pro zemský sněm, a jestliže se chce z toho vykrucovati, jako by to jen platilo pro říšskou radu, pak je to pro nás Čechy příkazem a povinností, abychom zavedli všeobecné rovné právo hlasovací v první řadě a na prvním místě na český sněm.

Vám nezáleží, pánové, na zlidovění tohoto sněmu, Vy byste chtěli, aby se stal nějakým okresním zastupitelstvem, který by nějaký místodržitel mohl rozpustiti.

Ale to musíte připustili, že zásada parlamentního a repraesentativního zastoupení zůstává přece vždycky stejná, a jestli-že se nazývá majorisováním nevzdělaných mass provedení všeobecného rovného práva hlasovacího na radě říšské, pak to platí stejně i pro český sněm.

Pan poslanec Prade řekl dále ještě něco jiného.

Bojí se znásilnění a přehlasování lidových vrstev německého národa. A co řekl tenkráte ? On pravil:

»Ale není potřeba tvrditi, že potom všechen německý lid bude trpěti, že bude ohrožen ve své politické nebo národní državě a zastaven ve svém kulturním, mravním a materielním vývoji. Budou-íi jen ti jeho zástupci, kteří tu budou - a ti budou dosti silni a mocni, aby při každé příležitosti, zejména vůči přehmatům vlády, zastali se se vší rozhodností práv celého národa. «

Velectění pánové, to hlásal pan poslanec Prade, který pravil také, že z národních ohledů pro všeobecné rovné hlasovací právo jako svobodomyslný a národně smýšlející zástupce svého národa mohl se vysloviti.

U pana posl. Prade nastává tedy vývoj. Ale pan posl. Prade již po třech letech mluvil o všeobecném hlasovacím právu znovu, a sice ve schůzi říšské rady dne 31. ledna 1899, když se projednával návrh Grossův na zrušení čl. 14. Pan posl. Prade tehdy pravil: »My potíráme vliv feudální šlechty všemi možnými prostředky. My chceme tyranství a vládychtivost těchto 54 šlechtických rodin poraziti a zničiti, kteří více poslanců na sněmu v Čechách mají, než všechen německý lid. Chceme zničiti toto hrozné tyranství. Ono zničeno by bylo tím dnem, kterého by první poslanec na základě všeobecného hlasovacího práva do této sněmovny vkročil, kdybyste vy - a tu pan posl. Prade činil výčitku Mladočechům, kterou žádný nebyl činil - kdybyste Vy, Mladočeši, všechny své tradice, svůj vlastní lid nebyli zapřeli a se do vítězného vozu hraběte Badeniho a Thuna a toho celého polského a čistého feudálního a stanczického hospodářství zapřáhli.

Jest to přímo věrolomná politika, kterou zde provozujete.

Pan poslanec Prade tenkrát nemluvil jen sám ze svého přesvědčení, ale ve stenografickém protokolu je zapsáno, že provázena byla tato slova živým a trvalým souhlasem a potleskem na levici a že se volá na levici »tak jest«.

Nuže, pánové, jest to zajímavé, že dnes po 6 letech pan posl. Prade přichází k docela jinému názoru Bylo by hříchem, kdybychom v této sněmovně, kde máme k tomu možnost, neprotestovali proti tomu, jak naši páni poslanci posuzují ve své řeči všechny ty, kteří dosud jsou vyloučeni z této sněmovny. Pánové, co jest to za vzdělanost vůbec? co jest to vzdělanost politická, co jest to majetek a sice duševní a mravní? Jest ještě vzdělancem ten člověk, jemuž bylo možno, aby vystudoval všechny školy a domohl se diplomu doktorského, jest vzdělancem ten, jemuž bylo osudem dáno, aby mohl vyčerpati všechny prameny vědy a mravního a duševního sesílení? My víme, že je celá řada vzdělanců, kteří mají mnoho duševního fondu, ale jsem o tom přesvědčen, že bychom mnohdy některého dělníka nedali za vzdělance, kteří si nechávají fond ten jen pro sebe, ale nemají porozumění pro zužitkování téhož ku prospěchu potřeb lidu samotného. Jest mnoho pokrytectví, které se provozuje se vzdělaností: náboženství, politika.

My víme, že zrovna tak se u nás chodí s náboženstvím a praví se: »To jsou neznabozi, kteří nic nevěří« a přece víme, že mnohdy jsou to lidé, kteří se třeba nezpovídají a nepřijímají a přece vedou mravnější život, nežli ti, kteří by Kristu každý den samou zbožností nohy ukousali.

Pan posl. Prade myslí, že jsou lidé, kteří chtějí zastoupení proto, aby brali diety a nebyli by schopni přinésti oběti tomuto zastoupení. Jest to naprosto mylná domněnka.

My víme, že právě dělníci jsou lidé poctiví a ideální, kteří dovedou svému přesvědčení oběti přinésti na svém majetku a existenci, že jsou to právě li dělníci, kteří i krví svou provedli ty sociální a národní velké revoluce i ve prospěch právě také německého národa. Proto odmítám jménem českého lidu a myslím, že i německý lid jest v tom za jedno s námi, tu urážku a protestuji předem proti takovémuto nařknutí, jako by naše vrstvy nebyly dosti vzdělanými a jako by měl zavládnouti terrorismus nevzdělaných mass.

Lid jest dnes schopen uchopiti se vesla rozhodování ve sněmu a jest k tomu oprávněn tím spíše, poněvadž i jeho strany stojí na principu poměrného zastoupení menšim při všeobecném rovném hlasování. - Jsem přesvědčen, že při lakovém jeho provedení nebude tu parlament znásilnění, nýbrž parlament skutečných spravedlivých pracovníků.

Mluví se, pánové, tolik o vzdělanosti a mravnosti v politice. Co jest vzdělanost a politická mravnost v Rakousku? Viděli jsme, že seděli na stolcích ministerských presidentů za nejvzdělanější sebe považující lidé ku př. Körber, který se honosil a vychvalován byl, že jest jedním z nejpokročilejších státníků, modernista, a my Češi jsme poznali tu vzdělanost a pokrokovost toho člověka na svém těle v ohledu národním a politickém, tu vzdělanost, která prý chce mravně a duševně povznésti život, poznali jsme právě na osudu těch českých menšin a těch dělníků, kterým se berou děti a zabraňuje, aby mohli dáti děti své svým jazykem rodným vzdělati. Pak se praví, že náš lid není vychován.

Pan posl. Prade to sám pravil v roce 1899 a 1806, že dosud páchala se křivda na tom lidu, že se mu nepřála možnost, aby se řádně vzdělal. Jestli to však půjde tak v parlamentech, jako to jde dosud, pak se náprava nestane, neboť dnešní systém vychovávací a vzdělávací jest systémem plutokratickým, který nedává možnosti všem lidovým nemajetným vrstvám, aby mohly vy užitkovati dle své chuti a vůle všech pramenů vědy a umění. Pravím, že po této stránce kulturní a duševní dělnictvo má plný nárok na to, aby mohlo samo rozhodovati o systému výchovy, aby se všechno školství znárodnilo, zlidovělo, aby veškeré školy jemu byly přístupny.

A jestli někde jest touha po politickém vzdělání, jestli někde jest touha po vyšším duševním vzdělání, všichni, kdož jíte žili mezi lidem naším, musíte doznali, že jest to v obrovském procentu právě v dělnickém lidu, a lid ten i své politické organisaci a svému politickému přesvědčení přináší největší oběti. Jest to právě ten malý dělný lid, který ze své mizerné dělnické mzdy poměrně nejvíce věnuje na své vzdělání, na svůj tisk na své knihy. Vždyť ten dělnický lid dáváme tak často za vzor každému stavu. On nám ukazuje mnohdy, jakým způsobem se máme starati o výchovu sebe, o výchovu dorostu v ohledu národním, politickém a sociálním.

V této sněmovně padlo již několik slov, že se nebojíme terrorismu ulice. Terronsmu, myslím, nebojí se žádný poctivý člověk, který to s tím, co hlásá, poctivě myslí, a který má porozumění pro hlas doby, poněvadž upřímný a přímý politik vynucuje si respekt i u politického protivníka. Ale musíme si říci, že všechno to volání po rovném hlasovacím právu v této síni přece dnes vyvolává dojem, že opravdu [většina jest na faktickém ústupu před massami lidu, který tak vážně a klidně ale s takovým tempem dunivým domáhá se zastoupení ve sboru parlamentním. Lid si vynutil respekt. - Nezapírejme si to. Sněm dnes v celé řadě výroků řečníků stojí pod tlakem mocně projevené lidové vůle. I velkostatkářští poslanci stáli zaraženi pod dojmem tak mocné a ukázněně projevené lidové vůle v den zahájení nynějšího zasedání.

Při tom pravím, že myslím, že ty massy, které byly na ulici, nebyly jen massy strany socialně-demokratické, nýbrž, že tam stály také massy českého nesorganisovaného lidu, že za nimi stála a s nimi cítila stejně celá řada intelligentů vyděděných z politických práv. Všecky ty pracující vrstvy dobře vycítily již a vědí, že jedinou správnou cestou k nápravě našich politických poměrů jest svrhnuli nespravedlivého volebního řádu a provedení všeobecného rovného hlasovacího práva.

Když jsem zde mluvil před třemi roky a znovu zase v květnu letošního roku o této právě zásadě, bylo na mne z lavic českých