lidu na něco jiného, aby se zakrylo, že celá partie politická na druhé straně prohrána. (Výborně! Potlesk. )

Tak nepočínají si jen zástupcové lidu, ale tak počínají si také i vlády.

Víme dobře, že když hrabě Taafe, který tolik roků vládl, byl u konce se svým orzumem, došel na všeobecné rovné právo. A pánové, co měl v úmyslu Dr. Körber. když mu bylo nejhůře? Chtěl se zachrániti zavedením rovného, přímého hlasovacího práva a kdyby to byla koruna dovolila, byl by se pokusil toto uvésti ve. skutek. A, pánové, co baron Fejerváry? Když nemůže s koalicí nic svésti, když mu došel všechen dech, chopil se všeobecného, rovného práva hlasovacího. A co to znamená? Že vláda rakouská, byrokratismus, bojuje socialismem proti nacionalismu.

My jako strana nacionálně nejsilnější, my, kteří zastupujeme stav, který má největší zásluhu na vzpružení národa českého, musíme se chrániti toho, bychom přijímali názory vlád, které chtějí nacionalismus potírati socialismem.

Vážení pánové, abych to dokázal, že zde je určitá snaha odvrátiti pozornost a že souvisí podání všeobecného, rovného, přímého hlasovacího práva s politikou, dočtli jsme se v dopise veřejném, který zaslal pan Dr. Kramář panu Dru. Plačkovi a kde praví, že dovedeme jíti samostatně i proti baronu Gautschovi, ukázali jsme svým neodvislým jednáním o všeobecném hlasovacím právu.

Pan Dr. Plaček může býti ubezpečen, že zrovna ne poslední bude míti dalekosáhlejší následky, než nepřipuštění celního tarifu; totiž pan Dr. Kramář klade váhu na tento návrh a praví, že nynějšímu ministerstvu, respektive jeho předsedovi, daleko je nebezpečnější, nežli odpírání vládě celního tarifu.

A teď se táži: Jedno musí býti pravda, když se nám dostává lekcí z různých stran, jednou přes Louny, Tábor a Kutnou Horu a jednou přes Boleslav, za to, že jsme neloyalní, že nemůžeme udržeti souručenství, nýbrž že každé porušíme.

Táži se, byl-li návrh strany svobodomyslné na všeobecné právo hlasovací, podaný na říšské radě, taktickým prostředkem pro poražení vlády Gautschovy. Byl-li, pak bylo povinností, abychom se společně sešli, kde by se nám řekla pravda, že se jedná ne o všeobecné právo, nýbrž o poražení Gautsche, že se to dává jako taktický prostředek, který mu bude nepříjemný.

Na druhé straně vidíme, že Gautsch jest stavěn do lepšího světla oproti Körbrovi. To souvisí s politickými poměry a politikou delegace české s nynější vládou. Pánové, další - bych Lak řekl - příčinou, že všeobecné rovné právo hlasovací dostalo se tak na denní pořádek, jest určitá suggesce, tak určitá - jež velí jíti za daným heslem - která byla v dobách dávných, jest a bude snad vždycky. Toto heslo všeobecného práva hlasovacího v království Českém bylo, sesíleno výrokem ministerského předsedy o chránění německé državy.

A pánové, já se táži, kdo zná ministerského předsedu barona Gautsche, jestliže ho považuje za tak neobratného a neprozřetelného, aby mu to náhodou vyklouzlo, aby skutečně chtěl chrániti tuto državu, a ne, jak Dr. Kramář ve své polemice proti Dru. Plačkovi praví, že nasadil něco ministerskému předsedovi, co jest mu nepříjemným.

Mám dojem, že ministerský předseda ve svém dělání politiky dovedl zpopularisováním hesla, že musí vzíti Němce v ochranu, nasaditi něco českému poselstvu a udělati chaos, ve kterém by mohla vláda loviti. Že by se tak stalo nešikovností, o tom při určité opatrnosti a dovednosti bar. Gautsche nemůže býti řeči.

Tak věci stojí a nemyslím, že by již nastala doba, kde by se všeobecně mělo rozhodovati o tom a že bychom byli v tom okamžiku s to, abychom na celé čáře tuto otázku řešili. My nemůžeme proto na celé čáře tuto otázku řešiti, poněvadž zde není nikdo a já to opakuji, že zde není nikoho, kdo by otázku všeobecného, přímého hlasovacího práva řešiti chtěl, (Oho!) Proto tato otázka ne na základě našeho odporu, nýbrž na základě neupřímnosti těch, jež pro ni horují, nebude řešena. (Vzrušení v středu. Hlasy: Ohol) Posl. Kubr. Uvidíme skutky. Vaše řeči a oho neplatí!)

Programm naší strany zná všeobecné poměrné právo volební, a my dodnes nemáme příčiny, abychom z tohoto programmatického stanoviska něco slevovali. Nepopírám, že i v našem klubu, i v našem výkonném výboru jsou jedinci, kteří se vřele zastávají všeobecného rovného hlasovacího práva.

A přece vidíte, že náš klub tak krásně soustředěný v takovém smíru, v takovém klidu dovede vystupovati. A proč? Protože u nás není zvláštního odporu proti tomuto lidovému a oprávněnému stanovisku. Avšak naše strana stojí na tomto stanovisku, že dnes nejsme tak daleko, abychom mohli přistoupiti k okamžitému řešení. Oni kolegové, kteří to hájí, mají plnou volnost, aby při svém stanovisku jaké oni mají, setrvali. Tak liberálně my v našem klubu jednáme jako velká většina proti nepatrné menšině. Tak nejedná hned ani sociální demokracie neboť jsem přesvědčen a mohl bych jmenovati případ, kde sociální demokracie, když podnikla boj s podnikatelem a když podařilo se jí stávkou docíliti úspěchu, první podmínkou bylo, když se dohodla s podnikatelem, že musil propustiti X, Y; toho neb onoho z národních socilalistů.

Vidíte, že dělnictvo, sociálně demokratické, když jest ve většině, při moci, není tak lidové, tak demokratické, jak by se zdálo, ba diktuje přímo, aby nepohodlný odpůrce i když není politickým odpůrcem, byl propuštěn z práce v tuto zimní dobu pro dělnictvo tak nepříznivé.

Vážení pánové. Řekl jsem, že i my jsme ideově pro všeobecné, rovné hlasovací právo a že chceme zkoumati vývoj poměrů a podle těch se říditi a posuzovati tuto otázku.

Že jsme my a s námi český venkov dosud nedošli blíže k této otázce, že se nemůžeme dodnes rozehráti pro požadavek sociální demokracie, nejsme tím vinni my, nýbrž jest tím vinna sociální demokracie a její stanovisko, které ona zaujala proti našim hospodářským potřebám. My jsme lichváři s chlebem u této sociální demokracie, my jsme vydřiduchy dělného lidu, my jsme lokaji velkostatkářů a nevím, co ještě všechno jsme. Ptám se každého, kdo zná praktický náš život, ptám se ho, jestli rolník, který dnes prodává žito za 750 zl. a pšenici za 8 zl., jest lichvářem s chlebem, jestli ten rolník, který prodává mléko litr za 5 neb 6 kr., jest lichvářem s mlékem. Toto stanovisko sociální demokracie, které ona zaujímá proti našim nejživotnějším požadavkům a která štve do krajního boje proti nám, štve nejen vrstvy dělnické, nýbrž i konsumentstva proti rolnictvu a straně agrární, jest příčinou, že jejich požadavek rovného práva na venkově jest. tak nesympatickým. Pak se nedivte, když jsem v jedné schůzi pronesl výrok, že mně je milejší v tomto slavném sněmu 70 velkostatkářů než 70 sociálních demokratů.

Velectění pánové! Odůvodním to blíže. Kdyby všecky požadavky sociální demokracie: zkrácení doby pracovní, zvýšení mzdy, všechny požadavky kulturní a sociální schvalovalo těch 70 velkostatkářů na sněmu království Českého, byli jim blízcí a chtěli sociální demokracii v tom podporovati a naopak zástupcové venkova a měst anebo jedni z těchto činitelů se stavěli takovým způsobem bezohledně proti požadavkům dělnictva, pak by se našli i vůdcové pan Dr. Soukup, Tuček, Němec, kteří by řekli, že jim, kteří zásadně jsou proti velkostatkářům, poněvadž však tito stavějí se sympaticky pro jejich požadavky, jest jim milejší těch 70 velkostatkářů než 70 zástupců měst a venkovských obcí. O tom jsem přesvědčen, kdyby velkostatkáři byli pro jejich požadavky, že byli by jim milejší nežli my a nežli Vy.

Z tohoto stanoviska věcně se to musí bráti. My nemůžeme snad je přátelstvím oblažovati a sympatisovati s požadavky, poněvadž jsou to strany, které přímo na zničení středního zemědělského stavu a malého rolnictva míří. (Výborně! Tak jest!). Pokud nebude míti naše sociální demokracie pro těžký boj našeho zemědělství porozumění a širší rozhled pro agrární otázky, jako má sociální demokracie Berlínská, pokud sociální demokracie se nepřiučí něco od sociologů jako jsou Volmar, David a pokud bude míti Marxovu theorii na mysli, potud nemůže býti s námi řeči a potud budeme vůdce sociální demokracie potírati na celé čáře všude v každém kroku.

Velectění pánové! Podívejte se na Německo. Když Německo udělalo si tak vysoký celní tarif, jaký svět dosud neviděl, očekávalo se, že nejen průmysl ale zvláště sociální demokracie v Německu vystoupí proti celnímu tarifu a že v říšské radě porazí vládu i tento tarif. Kdo sledoval vývoj věci v parlamentě německém, přesvědčil se, že byly proneseny 2 neb 3 řeči akademického rázu, formální, více méně líčené oposice, aby se neřeklo, že sociálové proti němu nemluvili. Skláníme se před takovou sociální demokracií, která má tak široký rozhled do celé budoucnosti, ona ví, že bez určitého blahobytu, bez určité pevné podstaty rolnického stavu nemůže se domoci nějakých zvláštních úspěchů.

Celá společnost státní by nepokročila jistě ku předu, kdyby zemědělství v Německé říší nebylo posíleno. Tak dovedli pracovati vláda byreaukratismu, velké politické strany i sociální demokracie v době, kdy německý průmysl nalezá se v krisi a kdy celé Německo nalézá se ve finančním krachu.

Když německý průmysl nachází se v krachu, když německé finanční ústavy padají jeden za druhým následkem krachu průmyslného, v té těžké době přichvátá německá vláda a zvláště parlament, aby zdražil potraviny.

Myslíte, pánové, že je to proti tomu průmyslu, myslíte, že německá vláda a parlament nedovedou oceniti ten svůj průmysl, který tak těžce byl zbudován a kterému se podařilo dostoupni takové výše.

To nikdo nebude zajisté mysliti, že to jest nějaké nepřátelství k tomuto průmyslu, že ti dotyční činitelé nevědí, že byla doba, kdy umělým způsobem byl vyhýčkán a dostal se na vrch, že tento průmysl za časů francouzské výstavy, kde smetl rázem první ceny, padl, poněvadž budovy jeho nestály na žulových, pevných základech zemědělského stavu, nýbrž na písku a musil se zbortiti, poněvadž při tom hynulo zemědělství.

Státníci němečtí, parlament i sociální demokracie - budiž jim to ke cti řečeno - vzali za základ budovati blahobyt stran a člověčenstva od půdy zemědělského stavu.

Dokud naše sociální demokracie nedovede se postaviti na to stanovisko, pokud nedovede vycítiti, že skutečně zde jedná se o udržení středního a malého stavu rolnického, dotud, jako pravil jsem, nemůže býti s námi řeči, abychom mohli klidně vedle sebe postupovati (dr. Koldinský: Musíte je nejdříve pustit do parlamentu!) Poslanec Kubr: Proč pak jste je nepustili do městské rady u Vás na Smíchově. Bouřlivá veselost. )

Vážení pánové! Dokud takovým způsobem socialní demokracie půjde, je přirozeno, že my hledáme své spojence tam, kde je nalézáme. Tím. když jsem řekl, že je nám milejší 70 velkostatkářů než sociální demokraté, pokud se tak chovají, není řečeno, že snad jsme nadšeni pro privilegia kurie velkostatkářské. Nijak ne!

Řekl bych, že při všech těchto debatách, že při vší snaze po zavedení všeob. rovného práva hlasovacího a odsuzování kuriatního systému, který je zde v zastoupení kurie, je nejbolavějším a největším bezprávím kurie velkostatkářů. O tom není pochyby. (Výborně!) Jest to bezpráví, poněvadž se zde na několik jedinců volí jeden poslanec, poněvadž toto právo dnes nezakládá se na nějakém historickém podkladě, poněvadž tyto statky, v zemských deskách zanesené, může si kupovati dnes ten, ondy jiný. Byly kdysi v rukou šlechty a starých rodů, ale dnes jsou v rukou obchodníků, kteří to mění za domy, některý z toho udělal i své letní sídlo, a ti všichni dohromady nemají zvláštní interes na zemědělství.

Dokud my, pánové, nedovedeme uskutečniti - co máme v programu - poměrné hlasovací právo, kde by se přihlíželo k poplatnosti, k vzdělání atd., pokud to nedokážeme, aspoň budeme se snažiti a činíme tím apell na pány na těchto lavicích, aby se snažili aspoň zlidověti tuto kurii a to by bylo dosaženo, kdyby se zrušily desky zemské.

Pak by měl právo volební každý, který platí 500 K. reelní daně, tato kurie by byla mnohem lidovější, a nemohlo by se vyčítati, že zde zastupuje několik jedinců.

Dovedu si vážiti mnohých z těchto pánů na této straně, vážím si toho stavu zemědělského, té staré české šlechty a nechci zde mluviti o zásluhách jejich z historie známých, o zásluhách jejich odborných, kde byla jaksi průkopníkem odborného vzdělání a sice v moderním hospodařeni.

Velectění pánové, to jsou zásluhy našeho velkostatku již z prvopočátku. Ale já vím, že jsou zde pánové na této straně, kteří dnes takovým způsobem houževnatým nelpějí na těch svých právech. Ovšem dle mého názoru nejsem povolán tlumočiti jejich náhledy. (Hlas: To je pravda!)

Myslím, že jako my nemůžeme se rozehřáti následkem jednání a chování sociální demokracie pro rovné právo hlasovací, že pánové i na této straně nemohou se odhodlati, aby sami svých privilegií, které rozhodně nesnášejí se s duchem doby se vzdali; jsem přesvědčen, že mnohý z těch pánů sám těžko vstává, aby se přihlásil ke slovu a hájil tu neb onu věc. Vidíme to na zamlklosti jejich na říšské radě, vidíme to na zamlklosti jejich na sněmu království Českého, vidíme to všichni na jejich passivitě. Proč ? Sami neradi vstanou, aby hájili věc týkající se širokých vrstev a mas lidových, poněvadž cítí tu svou slabost a menší oprávněnost. Jsou tam bystré hlavy, které dovedly by se i při všeobecném hlasovacím právu také uplatniti a vystupovati se stejnou silou a měli by zajisté jinou gloriolu pro své vystoupeni, pro svou práci a své funkce. (Výborně !)

Vážení pánové, tím, že jsem stanovisko proti velkostatkářské kurii docela upřímně a bezohledně objasnil, nezříkáme se snad pod nějakým tlakem další činnosti velkostatku a českou naši šlechtou. 0 naopak, pánové. My ať při těchto neb snad i jiných volebných řádech voláme je i na dále ku společné práci a žádáme podporu při těžkých našich bojích, když máme tolik odpůrců. Pravil jsem, že za těchto řádů voláme k součinnosti a nyní dodávám, že na rozvalinách těchto řádů podáváme ruku všem, kteří jsou tak svědomití a uznalí, aby dopřáli odměnu nejen jedněm, ale, i druhým t. j. rolnictvu za jeho těžkou úmornou práci. (Výborně. )

Pánové, snad by někdo soudil dle toho, když jsem byl okolnostmi přinucen mluviti proti všeobecnému a rovnému hlasovacímu právu a udal jsem důvody, že snad chceme zabraňovati dělnictvu přístup do sněmu král. Českého. Naopak, pánové, my jako dobří Čechové a státoprávníci, my bychom se toho báli, aby všeobecné, rovné hlasovací právo bylo zavedeno do říšské rady a nebylo zavedeno do sněmu zemského. Nesmíme nikdy připustiti, abychom upoutali pozornost a zájem dělnictva jedině k Vídni a vídeňskému centrálnímu parlamentu, nýbrž musíme naše dělnictvo jako důležitou součást národa připoutati k této zemi, když otevřeme jim brány tohoto sněmu, aby zde s námi šli, pracovali za lepší budoucnost českého národa, vlasti české, lidu českého vůbec. (Hlas: To se dá slyšet!)

My budeme proto v jakékoli formě, aby byly otevřeny brány sněmu buď na základě všeobecné kurie anebo jako kurie zvláštní, která by dávala právo jedině vyděděncům, aby volili své zástupce.

Ale táži se sociální demokracie, když praví, než takové nedochůdče raději nic, když stojí na stanovisku ryc nebo nic, táži se, chce-li toto ryc nebo nic Pánové, vzdor tomu, že přejeme dělnictvu zastoupení ve sněmu, že chceme aby brány sněmu dělnictvu byly otevřeny, přes to se proti nám takovým způsobem vystupuje. Je to první etapa a budou zde státi zástupcové mas, aby hájili zde další pokrok a když uzná veškeré lidstvo, veškeří zástupcové v tomto parlamentu, nebo ve všech parlamentech, že přiblížila se doba, kdy máme co dělati s činitelem takovým, který to zaslouží, že skutečně pokrok se utvářil tak, že jsme se dostali na to ideální nivo, na to prostředí ideální, kdy můžeme se sejíti se stejnými právy a povinnostmi, pak, pánové, otevřeme brány docela dokořán.

Pravil jsem se stejnými právy a povinnostmi, pánové, když my agrárníci měli bychom se vysloviti pro všeobecné, rovné právo hlasovací, musíme říci, napřed revise berní, napřed revise poplatků. Neboť, pánové, to není dobře možná, aby ve sněmu království Českého v okresích, obcích, všude bylo rovné právo hlasovací. Aby totiž jedni měli tu čest poroučeti a druzí tu čest platiti.

Páriové, tak daleko věc nikdy nedojde. Zrušte daně pozemkové, živnostenské, domovní, všechny reální daně a zaveďte daně konsumní, aby všichni nejen stejně platili pro obec a okres, pak začneme mluviti o tom, nemáme-li připustiti všeobecné hlasovací právo do všech korporací.

Rozdíly majetkové mají svůj výraz v osobní dani z příjmů, v té věci bychom pro to byli, kdyby progresivnost její byla ještě vyšší. (Velmi dobře!)

Vážení pánové, zmínil jsem se, že chceme dopřáti dělnictvu, aby mělo zastoupení v tomto sboru.

Vládní předloha mluví o 36 mandátech všeobecné kurie voličské. Tato reforma jak jste byli viděli, narazila na odpor a sice nejenom na odpor nejširších vrstev lidu, nýbrž také na odpor svobodomyslných poslanců německých všech stran jak tam sedí, vzdor tomu, že tato předloha zakládá se na úmluvách punktačních poslanců českých i německých. (Slyšte!)

Vážení pánové! Snad by mi mohl někdo vylýkati nějakou zpronevěru, že povídám něco, co do dneska bylo tajností. Pánové, považuji to za svou povinnost, jako poctivý zástupce svého lidu, poněvadž to, co jsem konal za kulisami, mám odvahu tu, hájiti veřejně a budu hájiti před voličstvem nebo i ve svém klubu. Není to viděti u ostatních, zvláště německých stran.

Dovolte, abych v té věci dělal vládě Gautschově obhájce ex offo, abych řekl, že vlastně vládní návrh, který vláda podala, jest návrhem vypracovaným od obou kmenů tohoto lidu, od českých i německých poslanců tohoto sněmu.

Poněvadž však žádná strana nechtěla ho podati a aby se zdálo že jest nestranný, bylo usneseno, aby ho podala vláda. (Slyšte!) Celý tento návrh jest vytvořen ve zvláštních komisích punktačních a vysloven k němu souhlas se strany německé, se sírany české a se strany velkostatkářské. (Slyšle!) Zde se připravuje elaborát pro komise, chce se dáti určité zastoupení dělnictvu, dělo se smlouvání, aby se to projednalo rychle na sněmu království Českého a nyní se podávají návrhy na všeobecné hlasovací právo a pak se k tomu dílku nechce nikdo znáti, všichni ho opouštějí a nechtějí ho hájiti a mimo místodržitele království Českého nenajde se člověk, který by řekl, to jest přece naše práce, naše dítě. (Slyšte!)

Pánové, tu by mne mohla stihnouti námitka, že jsem také byl v těch konferencích. Já loyalně ho doznávám, já se loyalně k tomu dítěti hlásím. (Výborně!) Loyalně budu to dítě hájiti v našem klubu, v určitých zásadách, jak jsem je přijal. Budu hájiti před svým voličstvem tento elaborát, pokud jest dobrý a vyhovuje našim požadavkům, které jsme na tom místě kladli. Byl jsem pozván do této komise, šel jsem tam, radil jsem se se svými kollegy, mám-li tam jíti a oni řekli, že jest potřeba, abychom v čas a v zárodku tak důležitou věc pozorovali a po případě zabránili, co by nesloužilo českému národu, aby se nestalo nic, co by nebylo k prospěchu zemi naší, našeho venkova. Dovolte, velevážení pánové, když již jsem při těchto návrzích vládních, abych se zmínil o stanovisku, které jsem zaujal.

Když jednalo se o utvoření národnostních kurií, hájil jsem jak v soukromých rozmluvách se členy strany národně svobodomyslné, tak i ve společných konferencích stanovisko, jestliže by skutečně utvoření těchto kurií a dání v nich práva německým krajanům naším z království Českého, aby totiž se jim dalo v této kurii zákonitě to, co jim dosud dáváme dobrovolně, totiž přiměřený počet zástupců zemského výboru, zemských ústavů, komisí atd., jestliže by mělo sloužiti za základ jakéhosi slušnějšího spolužití, t. j., že by naši krajané němečtí ničeho nenamítali, aby se konečně upravila také otázka jazyková a aby v otázce sestátnění drah stal se krok ku předu, jakož aby moravská universita stala se konečně skutkem a to že by bylo vrcholem všeho - tu docela loyalně přiznávám, že jsem řekl panu předsedovi klubu a ostatním pánům, že jsem ochoten hájiti v našem klubu a že budu také s tím souhlasiti, aby kurie ty utvořeny byly, když by to bylo třeba a smírné spolužití by se tím umožnilo, ale pod tou podmínkou, když český národ ve svém království a domovině bude míti v zemském výboru a ve všech ústavech a komisích atd. naprosto pevnou a řekněme bojovnou většinu.

Nechci jíti do detailů, aniž šířiti se o tom, máme-li v předlohách takovou většinu zabezpečenu, chci mluviti jen o tom, co jsem hájil, a mohu říci, že také obhájil, a hájili to také k mé žádosti pánové se strany svobodomyslné, aby uvnitř této nacionální kurie neděly se volby jednotné, kde by většina kurie měst a průmyslových míst mohla majorisovati venkov a s veškerou vehemencí zasadil jsem se o to, by uvnitř těchto kurií bylo voleno zvláště za venkov a zvláště za města. A toho jsem také docílil, neboť se to do předlohy vložilo.

Přikročím k opravě volebního řádu. Když se jednalo o opravě volebního řádu viděl jsem jen tak z hrubých rysů, že se jedná o silné rozmnožení mandátů městských a o slabé, nepatrné jen rozmnožení mandátů venkovských. Tu ovšem doznají mi oni pánové loyalně, že jsem řekl, že by se posunul dosavadní poměr silně na stranu měst, a k tomu že bych po mém názoru za svoji osobu dal souhlas a že bych to pak v klubu hájil jenom tehda, kdyby se dalo radě zemědělské 15 mandátů jako obchodní komoře, totiž dle našeho klíce 10 mandátů českému odboru a 5 mandátů německému. Jsem přesvědčen, že tato otázka bude také se strany německých agrárníků hájena a prohlašuji Vám již napřed dnes, že přes tuto otázku nepřejdete k dennímu pořádku, aniž byste ji rozluštili.

Dovolte, abych ukázal na několik čísel. Dle starého volebního řádu připadá ve městech 72 mandátů na 1, 457. 182 obyvatel a 37 mil. K daní, tedy 1 mandát na 20. 000 hlav a dle poplatnosti na 520. 000 K. Ve volební třídě venkovských obcí připadalo by dle starého volebního řádu 79 mandátů na 4, 800. 000 obyvatel. Tedy 1 mandát na 60. 000 obyv. Na přímých daních okrouhle 40 mil. K, tedy jeden mandát na 218. 000 K.

A dle nového volebního řádu, který se navrhuje, bere se venkovským obcím 54 českých a 32 německých, resp. smíšených měst, které mají dohromady 440. 000 obyv. a mají poplatnosti 6 mil. K.

Má pak volební třída měst podle dnešního volebního řádu 92 mandáty, které připadají na 1, 897. 000 obyvatelů a 40 milionů daní.

Připadá tedy jeden mandát na 20. 629 obyvatelů a berní poplatnost 475. 000 K

Ve volební třídě venkovských obcí jest dle nového řádu 84 proti 79 dřívějším, kteří připadají na 4, 365. 000 obyvatel a na 35 milionů K daní.

Připadá tedy jeden venkovský mandát, a to je ta velká křivda, na 51. 450 obyv. a na 422000 K daní.

Jeví se tedy přímo křiklavý poměr co do množství mandátů, co do počtu obyvatel, což ovšem je podivné právě v té době, když se mluví právě o všeobecném rovném hlasovacím právu, a přece je pravdou tento číselný poměr, kde s ohledem na daně, jež zastupuje jeden poslanec městský, připadá jen 0. 88% poslanců venkovských, však z ohledu na počet obyvatel máme právo na jednoho městského poslance, na 2 1/2 poslance venkovského, totiž měli bychom jich míti 210 podle počtu obyvatel na místě 84.

Když bych připočetl obchodní komory počtem 15 k dobru měst, byl by ten poměr daleko horší.

Dovolte mi nyní, abych tyto číslice zrekapituloval, poněvadž jsou zajímavý.

Města mají dle starého volebního řádu 72 poslance, a s těmi l5 z obchodních komor 87.

Dle návrhu vládního mají zástupci měst s obchodními komorami, 107 t. j. tedy o 20 mandátů více než posavad.

Naproti tomu mají obce venkovské nyní 79 mandátů, dle návrhu vládního 84 poslance, tedy by přibylo 5 mandátů, čím se dosavadní poměr značně v náš neprospěch zhoršuje a sice o 15 mandátů, o které žádáme.

Proto hned na první pohled jsem hájil stanovisko, že bychom museli dostati náhradu, a to by bylo v mandátech zemědělské rady.

Pánové, řeklo se mi od jednoho vynikajícího politika, že tento požadavek mandátů pro zemědělskou radu jest nemoderní, zpátečnický.

Na to mám jednu odpověď: »Začněte modernisovat u sebe, zřekněte se 15 mandátů pro obchodní komory, a my zřekneme se požadavku našeho na 15 mandátů pro zemědělskou radu. * (Výborně!) Ale říkati někomu, že je něco nemoderní a to své nemoderní chtíti udržet, to pro nás neplatí. (Hlasy: Buďte tedy pro rovné hlasovací právo, a bude Vám pomoženo!). Ano, Vy chcete všeobecné neupřímně, my chceme poměrné upřímně.

Uvedu ještě několik křiklavých případů. Tak na příklad Plzeň má dostati na 67. 000 obyvatel a 1, 746. 000 K daní tři poslance, Vinohrady mají dostati dva poslance na 51. 000 obyvatel 1, 734. 000 daní, Liberec dokonce tri poslance 33. 000 obyvatel, totiž jeden poslanec na 11 000 obyvatel proti 51. 000, jenž připadne na venkovského zástupce. Tyto cifry přece mluví samy. A my, pánové, vidíme z toho, že jsme nejbližší těm vyděděncům, že jsme nejbližší českému dělnictvu, my agrární strana, kteří volají po všeobecném právu a kdyby ho nám pánové, neznemožnili svým nepřátelstvím proti hospodářským požadavkům našim, myslím, že na českém venkově by se našlo mnoho hlasů, které by nás tlačili pro všeobecné rovné právo. A to upřímně, poněvadž, pánové, my jsme jim nejbližší a jest to viděti z těchto cifer, jak protěžována jsou velkoměsta proti nám vzdor tomu, že jejich postavení poskytují pohodlí společenské a sociální a také vzdělávací jest daleko snažší

Považte, jak český venkov stojí proti městům v nevýhodě, jak těžké má postavení, zejména co se týče vzdělání, jak těžko je dávat dorost venkovský vzdělávati ve velkoměstech, kde společenský život jinak vypadá, než náš trudný venkov, kde máme úděl jen od rána do tmy večerní pracovati na našich lánech, kdy vidíme, že komunikační prostředky ve městech skýtají velké výhody, kde jsou pošty, telegrafy, kdežto vidíme na příklad, že za zaslání telegramu do některého místa na venkově musí se zaplatiti 1 zl. 10 kr. cestovného.

Zde jest to zdarma. A my na to připlácíme. Za to se má dostati městům o 15 mandátů více, než dosud proti nám.

Toho nikdy nepřipustíme, a to jsem hájil v této konferenci, kde jsem byl súčastněn, to jsem hájil jako předseda zemědělské rady na sjezdě delegátů, a to jsem hájil na našem sjezdu.

Já, pánové, loyalně první snad, na kterém by s ohledem na méně početnou stranu mnoho nezáleželo, musil jsem se ujmouti vládního návrhu, nikdo se nechtěl k němu hlásit, a já dovoluji si tvrditi, že v tomto návrhu přece něco dobrého jest.

Buď jste vykonali dílo dobré, a bylo Vaší povinností s celou svou váhou zaň se postaviti, ne z ohledů agitačních a jiných podávati návrhy na všeobecné rovné hlasovací právo, čím vlastně tuto předlohu maříte. Anebo to dílo je špatné, a pak se ptáme, jak mohli jste s ním souhlasiti a při něm spolupůsobiti. Jedno neb druhé je pravda.

My zástupcové českého venkova budeme míti vždy tolik odvahy, abychom hájili v parlamentě to, co hájíme veřejně před celým národem, poněvadž nám jest na mysli dobro našeho lidu a českého národa jako celku.

Vážení pánové, řekl jsem při počátku své řeči, že velmi nerad musím přikročiti k osvětlení určitých věcí a že velmi těžko se k tomu odhodlávám. Mohu říci upřímně, že jsem byl připraven ty ukázky v takové formě podati, která by na žádné straně nemohla urazit, která by nikde nemohla roz trpčit Co jsme viděli? První náběh - když jsem učinil první nevinné osvětlení, viděli jsme ihned výkřiky rozčilení na této straně.

Pánové, vy dovedete vyprovokovat člověka sebe klidnějšího, že musí proti Vám vystoupiti. Neb Len, kdo v právu je, ten se nikdy nerozčiluje, ten dovede snésti a vyčkati pravou dobu.

Za to, co jsem zde řekl, ručím, opakuji to, že jsem pro to, aby nejširším vrstvám lidu otevřeny byly brány tohoto parlamentu, ať ve formě všeobecné kurie, ať ve formě zvláštní kurie. Třeba se zde učinil návrh na všeobecné rovné právo hlasovací - návrh Dra. Podlipného - nechceme býti ti, kterým by mohlo býti vytýkáno, že jsme zamezili a znemožnili, aby o návrhu tom nebo onom této komisi bylo jednáno. Je třeba, aby bylo jednáno rychle.

Prohlašuji, že budeme vzdor našemu stanovisku, které jsem objasnil, hlasovati pro přikázání návrhu Dra. Podlipného komisi. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přihlásili se ještě řečníci a sice pro návrh pp. poslanci Kalina a p. Dr. Kramář.

Die Herren Abgeordneten Kalina und Dr. Kramář haben sich noch in die Rednerliste für den Antrag eintragen lassen.

Přichází nyní k řeči pan posl. Kalina. Dávám jemu slovo.

Posl. Kalina: Slavný sněme! Debatou dnešní donucen jsem, abych ujal se také slova při projednávání návrhu na zavedení všeobecného rovného přímého hlasovacího práva. A nepopírám, že to byl vážený pan řečník přede mnou, který přímo mne nutí, abych postavil se v jisté části na odpor jeho vývodům.

P. posl. Prášek snad jen v rychlosti řeči své prohlásil zde, že není pravda, že jest zde ve sněmu někdo, kdo by to myslil poctivě s otázkou všeobecného rovného hlasovacího práva a řekl, že dnes nikdo nechce v tomto domě poctivě tuto otázku řešiti. Slovo »nikdo« jest přece jen trochu silné