jeho jmění, bez ohledu na jeho stav a majetek jeho. Ale v 25. roce mužovi nechcete svěřiti lístek hlasovací! (Výborně!)

Jaký dává tím stát průkaz učitelstvu a školství, na které tak obrovský náklad vede obec a toto království?

Zde nejedná se již o pouhý stroj, to nejsou více nástroje velkoprůmyslníka, velkovýrobce - to jsou myslící síly, toť možno říci, armáda občanů a občanek, znamenající část kultury, lid nejen schopný osvěty, nýbrž také kulturou proniklý.

Měl bych ukázati na zvláštní okolnost, velectění pánové, a sice tu: Odkud ve značné části rekrutuje se ta síla, která tvoří tak kulturu v národě a specielně u národa českého ? Měl bych ukázati, odkud pochází značná část spisovatelů nebo umělců. A zajisté, že by třída oněch vyděděnců nestála v řadě poslední, spíše že by zářila jasem slunným.

Ukázalo by se, že to nejsou lidé bez cítění a hlubokého smýšlení, nýbrž že v souhrnu svém tvoří širokou a pevnou základnu mohutné budovy, již jmenujeme, chcete-li, národ, chcete-li, vlast. (Výborně!)

Jsem přesvědčen, že nikdo z Vás nechce lidem těm vzíti naději a důvěru, se kterou přišli, kterou vyslovují na schůzích svých a píšou ve spisech a listech svých, že jim právo hlasovací skutečně náleží.

Jsem přesvědčen, že nechcete vyvolati v nich roztrpčení a tím prohlubovati propast společenskou dále, že nechcete z nich činiti odpůrce své, nepřáteli zákona a nepřáteli společnosti.

Kdož by neznal - a cítí to také ten pracující dělný lid i v nejnižších vrstvách že k tomu třeba vznešenosti ducha, zvláštního a nevšedního odhodlání a vzácného sebezapření, jež jen v neobyčejných okamžicích se zjevuje, kdy genius rtem svým dotkne se skráně národa, zříci se mimoděk a volně práva výhradného?!

Leč uvažte, může-li tento nesrovnalý stav, jak nyní je, potrvati nadále? Privilegia pominula, výsady stavovské pozbyly již přirozeného podkladu k dalšímu trvání.

Bylo správně řečeno, že rodovou přednost nelze chrániti tím způsobem v době, kdy volební právo - a pánové, indigenát a inkolát v tomto království již dávno zanikl - kleslo na tak nízkou cenu, že jest možno, opatřiti si je za cenu, jež rovná se censu 500 K, a kdy takto tedy statky přecházejí i do rukou neurozených.

Ostatně, velectění pánové, zájmy stavovské v dalším zajisté by našly svého zastoupení i bez kurií stavovských. Život společenský a rodinný jest tak pestrý, že nelze roztříditi rody dle stavů ani dle jiné šablony, ba ani dále, jak skutečnost dokazuje, dle národnosti. Ano, velectění pánové, národnost jest ta vzácná vlastnost pro jedince, vlastnost, která činí nás tím, čím jsme, a zde v tomto království roztřiďuje nás na dva kmeny.

Který opravdový vzdělanec by si troufal - troufají si někteří - olupovati člověka o tuto vlastnost, jež činí jedince rázovitým ? Který pravou kulturou prodchnutý občan může násilně zasahovati na národnost druhou nebo jinak překážeti rozvoji v tomto směru, aniž by sám poskvrnil světlo vlastní kultury ? (Tak jest!)

Jak, pánové, nazvati státní správu, tu vládu, která požadavek vytknutý v základních zákonech našich, že každému národu náleží prostředek jeho vzdělání v jeho jazyku a výslovně praví: »Dostaň se toho prostředku každému národu« neplní a pod různými vytáčkami plniti nehodlá !?

Velectění pánové, nechci vzpomínati zde tak různých zjevů bolestných, nechci poukazovat na to, co stalo se právě ve směru tomto kulturním v Inšpruku a nechci poukazovati na to, co bylo v Brně!

Ale jedno by pánové z německé strany mohli poznati: Tak rádi nám vyčítají, že jsme si vzali od nich kulturu. Věc ta byla již výmluvnými ústy dříve objasněna a vyvrácena.

Němci tvrdí, že jsme se od nich mnohému přiučili.

Ano, bylo již na čase, velectění pánové, že jsme se také jednomu od nich přiučili. Měli by jste, pánové, (obrácen k lavicím německým), jednou míti na paměti, bylo-li to, a je-li to špatné, že jen špatné příklady kazí dobré mravy, že ta slovanská holubičí povaha se dovede již jednou obrátit v sokolí a dravčí, zkrátka že nedáme si sahati na své právo bez odvety, byť by to stálo i obětí vůči vaši brutálnosti a vašemu barbarství, byť by tou obětí byl i mladý život sokolský ! (Slyšte!)

Probůh, pánové jednou měli by si již odvyknouti tomu, a nedělati ze sebe bolestíny a utiskované vždy tam, když se jim jejich zvůle a jejich domýšlivost a panovačné choutky nezdaří, když to nejde podle jejich - zkrátka když nemohou provésti svou.

Velectění pánové! Měl bych ukázati na křiklavé ty nespravedlnosti nynějších volebních řádů, leč opakoval bych, pánové, steré nářky, jež již v letech 60tých - jak bylo v předešlé schůzi již výmluvnými ústy pověděno - Palackým a po té napořád různými povolanými osobami vypočítáváno. Musil bych znovu uvésti nesrovnalosti do nebe volající, které zejména uvedeny byly drem Slavíkem zde v této sněmovně, které jinde byly vypočítávány drem Soukupem a posl. Klofáčem a celou řadou jiných z mladší generace.

Mohl bych uvésti příkladů do omrzelosti; jsou ale známy a mimo to jest je snadno nalézti. Jestliže my hlásíme se o všeobecné právo hlasovací, dovoláváme se nápravy, nechtějíce nijaké nové křivdy, toužíme naopak po tom, aby křivdy tyto byly odstraněny a napraveny. My chceme, aby nikomu tedy také ani národostně nebylo ubližováno, chceme tedy, aby národnosti došly svého plného zastoupení a náležitého uplatnění.

Ovšem, velectění pánové, nesmí se k tomu pohlížeti se stanoviska, jaké zaujímá s německé strany prof. Weber, neb také jak posledně promluvil pan kollega Prade. Velectění pánové s této strany již musí opustiti stanovisko úplně falešné, - domnívajíť se oni, že mají v tomto království aneb dovoleno říci také v tomto soustátí nějakých zvláštních výsad, nějakého osvětového výhražného poslání. (Výkřik: Oni myslí!)

Všichni národové mají ve státě tomto stejné právo dle základních zákonů. (Výkřik: Mají míti!) Mají míti bohužel.

Pan ministrpresident Gautsch jest ovšem náhledu nesprávného a já jsem povděčen p. hraběti Cernínovi, pánu na Vinoři, že převedl říšskou debatu také do sněmovny a umožnil, abychom na tuto věc zde poukázali. Pan ministrpresident Gautsch - uhlazený takto zajisté kavalír - jest znám, že po únavách, po těžkých pracech státních a po starostech, které mu snad způsobeny byly velikou péčí o Terezianisty, utíká se do chrámu umění.

Pan ministrpresident jest zajisté dosti informován o osobách, o věcech i o poměrech zdejších, a přece zdá se, že neví o jednom zařízení, o jedné budově, o chrámu, který jest daleko významnější neb aspoň nemenšího významu, jako chrám umění. Přál bych si, by navštívil pan ministrpresident tento chrám a líbil s sebou vzíti také pana hraběte Coudenhovea, přál bych si, aby právě pan hrabě Coudenhove doprovázel ho, neboť vím, že umí dobře nechci tím říci dobré rap porty - podávati o nás do Vídně. (Výkřik: To je známé!)

Povím, kde ten chrám jest. Navštívili-li by ho, shledali by zlatými literami napsáno: »Veškeří občané jsou před zákonem sobě rovni«; shledali by v chrámu tom mnoho poučného, zejména že tam není kast, oddělování, nýbrž pospolitost různých lidí, stavů, krojů a jazyků; spatřili by. že tam o roztřiďování padl již starý řád. že nejsou knížata a preláti prvními, nýbrž že dělník, který poctivě pracuje a těžce vychovává své dítě mateřským jazykem, sedí nedaleko ubohého kaplánka, který má na starosti svou milou drahou matičku neb ovdovělou sestru se sirotou robátkem; shledali by tam mnoho a přišli by k tomu přesvědčení, že se nalézají ve chrámu spravedlnosti; snad by pak vzpomněli, že také nynější ústava soustátí Habsburskolotrinského spočívá na základech zákonů, jež neznají ani rodových ani stavovských výsad a privilegií, že zde platiti má: »Justitia fundamentum regnorum«; že spravedlnost tvořiti má základ státu. Vzpomněli by snad, že »Justitia fundamentům regnorum« musila předcházeti, má-li se uplatniti »Viribus unitis«.

A ještě něco málo, velectění pánové, o slovech p. ministerského předsedy. Pravil, že brutálnost číslic jen tak zhola uznati nelze a diktátu jejich že podrobiti se těžko jest. Zajisté zapomněl p. předseda ministerstva, jaký by to mělo význam, kdyby tato slova měla míti platnost a byla pravdivá. Velectění pánové, jsou pravdivá, ale jen pod tou podmínkou, když spočívají na nepoctivém základě a když nejsou správně provedena. Pak ovšem, velectění pánové, číslicím a diktátům podrobiti se nelze. Pak-li číslice tyto mají správný podklad a pak-li správně počet ten proveden jest, pak, pánové, třeba žádati neúprosně, že těmto číslicím podrobiti se nutno, tak jako dvakrát dvě jsou čtyři. Jaký důsledek by to mělo ve škole, kdyby jiným způsobem se mělo počítati. Rozmyslil si p. ministerský předseda, jaké připomenutí dal všem národům mimoněmeckým v tomto soustátí, specielně národu českému v král. Českém. Vzpomenul zajisté a měl vzpomenouti toho, že taková mathematika schmerlingovským způsobem geometricky sestavená naproti národu českému založena jest na půdě nesprávné, není poctivým způsobem provedena; připomenul nám to, co my jsme od let hlásali, že diktátu takových číslic podrobiti se nemůžeme a že musíme na podlomeni těchto číslic stále a stále pracovati. (Výborně!)

Či domníval se pan předseda ministerstva, že číslice české jsou méně cenné než číslice německé? Nezdá se mu, že bychom, velectění pánové, podali smutný důkaz, kdybychom nebyli tomu porozuměli, že vlastně pan ministerský předseda dal tímto políček ve tvář neněmeckým národům. Políček ten se vší rozhodností odmítáme, prohlašujíce, že takovému diktátu se podrobiti nemůžeme. (Výborně!)

A nyní lid má vésti tíhu poměrů a nehlásiti se o práva svá, o právo spolučinnosti na úpravu poměrů těch. Lid zajisté uvědomil si, že tak dlouho se musí hlásiti - a jsem přesvědčen, že tak dlouho bude bušiti na brány, až veleknězi chrámu spravedlnosti vyjdou a též bránu do sněmu lidu otevřou.

Pak doufám, velectění pánové, že vzejde jiný život, taktéž zdravější také v tomto království. Pánové ctění! Mohl bych vlastně skončiti. Po mém názoru veškerý detail náleží do projednání komise.

Ale zbývá mně přece, než ukončím, několik poznámek k vývodům pana poslance Pradeho. Jak jsem podotkl, nepodali jsme určitý, přesně formulovaný návrh, nýbrž jen resoluční návrh ve věci té, ovšem stojící na stanovisku tom, že má býti zavedeno všeobecné, přímé, rovné hlasovací právo, tajným způsobem provedené. My, pánové, také jsme proti každé polovičatosli, poněvadž, jak jsem již dříve vyvodil, z polovičatosti nemůže nic dobrého sejíti. (Výborně !)

Pánové, nechci předbíhati nikterak vládním předlohám, ale ohledně těch námitek, na které poukázal pan poslanec Prade, zejména dokládaje se, že jsme si vzali vzor z říšského sněmu německého, pánové, není tomu tak. Také v jiných státech je zavedeno všeobecné právo hlasovací a mohl by vzíti do rukou pan Prade Majerovy výklady "Das parlamentarische Wahlrecht", a shledal by tam ledacos, co by mu bylo opravilo názory.

Není jediné arkanum "Bundesrat", jest také jiná odpomoc; což nemůže býti zřízena vyšší sněmovna?

Také nebylo šťastně zasaženo do toho, že pan poslanec Prade poukazoval na to, že pak-li měl býti zaveden lidový parlament, účastenství v něm aby bylo neplacené. Nebylo to dosti nobl a není to spravedlivé. Když nyní majetné třídy mohou bráti diety, že by pak lidé, kteří by sem přišli, za to, aby právo své hájili, aby tito zástupcové neměli bráti diety. Názor tento jest ostatně i theorii vyvrácen. Pan poslanec Prade, jak Vy, páni kolegové z říšské rady jste to slyšeli roku 1896, když hájil horlivým, ano přímo krajnostním způsobem všeobecné přímé hlasovací právo (hlasy: Slyšte! To bylo tenkráte!) tedy ještě roku 1896.

Pánové, pochopuje se účel a pochopuje se také příčina. Nechť si to pan poslanec Prade vyrovná se svými soukmenovci. Já jsem pánové, domluvil, a doporučuji návrh svůj k laskavému přijejí (Výborně !) Co se týče formální stránky odporučuji, poněvadž byla zřízena komise ku jednání o změnách zřízení zemského a také o změnách volebního řádu, aby návrh můj byl přikázán této komisi. (Výborně! Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Pan navrhovatel podal formální návrh, by návrh jeho byl přikázán komisi, na které se slav. sněm usnesl v příčině změny zemského řádu.

Žádám především, aby, pánové, kteří tento formální návrh podporují, aby vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Herr Antragsteller hat den Antrag gestellt, daß sein Antrag an die Kommission zu verweisen sei, bereit Einsetzung das Haus zur Abänderung der Landesordnung beschlossen hat.

Dieser Antrag ist hinreichend unterstützt worden.

Přihlásil se ke slovu a sice ve formálním ohledu pan posl. Kubr.

Poslanec Kubr: Vzhledem k důležitosti otázky samotné žádám, aby se hned při prvním čtení rokovalo o zásadách návrhu. Podporuji návrh svůj odkazem na § 42 jednacího řádu.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Kubr navrhuje, aby sl. sněm připustil rokování o zásadách návrhu.

Der Herr Abgeordnete Kubr stellt den formalen Antrag, daß das hohe Haus beschließe, über die Grundsätze des Antrages eine Debatte zuzulassen.

Ich werde diesen Antrag sofort zur Abstimmung bringen.

Žádám pány, kteří přijímají tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Pro tento případ přihlásil se k řeči p. posl. Prášek a sice proti.

Es hat sich in eventum, für den Fall, daß eine meritorische Debatte stattfindet, der Herr Abgeordnete Prášek das Wort erbeten.

Dávám slovo panu poslanci Práškovi.

Poslanec Prásek: Slavný sněme! Otázka všeob. a rovného práva hlasovacího není zajisté novou a není také vynálezem některých z dosavadních aneb snad i minulých politických stran, nýbrž je to velká idea lidstva veškerého a jednotlivých národů, která kotví již sama v přirozenosti lidské po sociálním obrození a rovnosti, které má býti dosaženo stejnými právy a povinnostmi v určité společnosti tedy v určitém státu.

Zvláště český národ, velect. pánové, jako národ vždycky ve svých širokých vrstvách demokratický, stál a stojí dnes v první výzvě boje za všeobecné, rovné, přímé hlasovací právo.

Vždyť, pánové, sama lidskost, sama láska k bližnímu nutí vzdělance, umělce i boháče, aby sestoupil se své výše níže k těmto doposud vyděděným, k těmto socialně slabým, k těm, jimž se nedostalo ne jich vinou vzdělání a statků pozemských. Hledá se oboustranné určité prostředí, na němž by se všechny tyto vrstvy národa sešly.

V lidové politice, velect. pánové, se tomu říká, sejděme se na půl cestě! Vážení pánové! Jsem přesvědčen, že čím rychleji nejširší vrstvy těch sociálně nejslabších dovedou svým vzděláním, svou organisací, svým všeobecným pokrokem přijíti na tuto půl cesty, tím rychleji budou donuceny a pobídnuty ty tak zv. vrchní vrstvy k tomu vytouženému a ideálnímu prostředí.

Povinností těch vzdělanějších a zámožnějších jest, aby těmto sociálně nejslabším vrstvám byli nápomocni, aby ten obrozovací proces uskutečnil se tempem co možná nejrychlejším.

Doznati však třeba, že při tomto všem snažení všeho lidu určité odchylky nespolečenské rovnosti, pánové, budou vždycky. A nebude to, pánové, vinou t. zv. buržoasie, která této nerovnosti byla příčinou, pánové, bude to vinou řekněme lidskosti určité povahy a určitého charakteru lidstva vůbec.

Nuže, velectění pánové, podívejme se na nejvzdělanějšího dělníka světa, na dělníka anglického, a tam již dnes vidíte, když dělnielvo anglické dosáhlo ideálního prostředí, že mezi tímto dělnictvem tvoří se t. zv. spodní a vrchní vrstvy. Dělník anglický nejen politicky, což bych ostatně pochopil, ale i v odborové organisaci netrpí všechno dělnielvo, vychovává ve svých řadách určitou dělnickou buržoasii. Ve svou organisaci nevezme každého méně vzdělaného dělníka.

Zde jest, pánové, viděti, že právě ty vrstvy sociálně nejslabší, dělnictvo, při určitém pokroku, určité stabilisaci, dělá samo rozdíly ve svých řadách, a najdeme tam vrstvy spodní a vrstvy vrchní. (Hlasy: To je všude!)

Mimo to, velectěný pánové, domoci se vzdělání, majetku atd. přece jen zůstane více méně vždycky zásluhou individuelní za velikou píli, dovednost, pracovitost a šetrnost nejen jedince, ale, pánové, snad celých pokolení, snad celých rodů.

Z tohoto hlediska naše strana nazírá na budoucnost, a proto i my jsme ideově pro všeobecné rovné, přímé, tajné hlasovací právo. - Pravím ideově, a sice proto, poněvadž my jako praktičtí lidé, jako zástupcové širokých vrstev venkovského lidu rolnického a živnostenského, hledíme na poměry jak ve skutečnosti jsou a jak je ve skutečnosti prožíváme. V naší organisaci, v agrární straně, která nijak není revoluční, nýbrž evoluční, hledíme na vývojový pokrok lidstva podle toho, jak daleko ten pokrok postoupil, a dle toho chceme říditi své kroky a podporovati určité věci, jež k této ideové, vytoužené rovnosti směřovati mají.

Či najde se již dnes, pánové, někdo, který by tvrditi chtěl, že tyto kýžené poměry vývojové jsou tak daleko, že jedině to jest příčinou, že otázka všeobecného, přímého, tajného práva hlasovacího přišla na denní pořádek do parlamentu, že přišla do diskusi všech schůzí, že žurnalistika se jí zabývá. Myslíte, že jediné to jest příčinou, že tak daleko ve vývojovém processu jsme dospěli, že poměry ty otázku takto přivodily ? Nikoliv, pánové, mimo staré více méně oprávněné tužby vyděděnců, jsou zde i méně věcné a namnoze choulostivé motivy, které tuto oťázku přivodily do sborů zákonodárných na říšskou radu a do sněmu království Českého.

A odpusťte mi, velectění pánové, a skutečně je mi to velice lito, že kdykoliv strana naše musí zasáhnouti do vážných důležitých otázek, nemůže se obejíti bez určité polemiky, bez osvětlení stávajících poměrů, jak ve skutečnosti se jeví. Pánové, my jsme povinni tím více, poněvadž v této době, kdy všeobecné rovné hlasovací právo přišlo do parlamentů, většina české žurnalistiky poukazuje na stranu agrární jako na nějaký vyvrhel společnosti lidské. Pánové, vy slyšíte z mnohých úst, že jsme jediní, kteří nedovedou pochopiti ten pokrok, kterým se říká, že nedovedeme pochopiti ten veliký dosah myšlénky o všeobecném rovném právu hlasovacím, vážení pánové a já budu nucen na to poukázali, zda skuteční* zde byly ty motivy lidskosti, ty motivy českosti řekl bych i demokratismu.

Nikoliv, váženi pánové! Volební oprava zamýšlená Fejervarym v Uhrách a domnělé nebo skutečné překážky ministerského předsedy barona Gautsche byly, abych tak řekl prvním signálem ku diskusi o všeobecném, přímém a rovném právu hlasovacím.

Vážení pánové, my víme, že se tak stalo na základě usnesení sjezdu sociální demokracie, kde slibovali ministerskému předsedovi baronu Gautschovi hroznou pomstu, že takovým způsobem urazil statisíce vyděděnou, že rakouský ministrpresident opřel se návrhu uherského ministerského předsedy na všeobecné, rovné právo hlasovací.

Vážení pánové, celá rakouská veřejnost, ba i cizozemsko, hleděli vstříc dnu zahájení říšské rady, kdy se očekávalo, že skutečně vehementní silou vyděděnci dovedou rázem strhnouti barona Gautsche z křesla ministerského. Byli jsme však překvapeni, a odpusťte když to otevřeně řeknu, jaký dojem jsme měli.

My jme neviděli ani naplněnou galerii, my jsme viděli mimo několik výkřiků, špatně a nešikovně sehranou komedii; vzdor tomu, že ministrpresident Gautsch měl dosti kuráže, říci poslancům své mínění.

Jinak se zachovala sociální demokracie za součinnosti křesťanských sociálů, když českému národu se mělo vrátiti -kus jeho práva, když se mu mělo dostati opravy, ze které by vzešlo kus práva jazykového. Tu sociální demokracie vídeňská to byla, která šla před vídeňský hrad a způsobila pád Badeniho, která pomáhala, aby národu českému největší urážka, jaká se mu kdy za ústavní éry stala, byla způsobena. Policajti tehda roznášeli listy, že Badeni padl atd.

Když jsme se nyní podívali na tuto špatně sehranou komedii, tu, pánové, nebyla žádná chuť, žádná nálada z naší strany abychom tu věc objektivně a seriosně na říšské radě posuzovali a brali. (Poslanec Březnovský volá: Poslanec Pernersdorfer sám nehlasoval!)

Vážení pánové, jest zde další důvod, který rozproudil zvláště v království Českém tento živel pro všeobecné, přímé a rovné právo hlasovací a to je vládní předloha o opravě volebního řádu a zemského zřízení na změnu království Českého.

Vážení pánové, já zmíním se později o charakteru této vládní předlohy, ale nyní jen z povšechného stanoviska nemohu dobře pochopiti a nemohu dobře to srovnati, jak jest to možné, aby zástupcové obou kmenů v tomto království po týdny a měsíce smlouvali se na volební opravě a změně zřízení pro království České a nyní proti tomuto svému návrhu, proti původnímu dílu dovedli v první řadě na říšské radě podati návrh na všeobecné rovné právo hlasovací a dovedli takový návrh na všeobecné rovné právo hlasovací podati také na, sněmu království Českého.

Pan doktor Podlipný řekl ve své řeči: »jsme proti každé polovičatosti ve volební opravě. «

Vážení pánové, jedno nebo druhé není seriosní, není věcné. Buď strana svobodomyslná - a oni mně odpustí tu upřímnost - jest upřímně pro všeobecné rovné přímé právo hlasovací (hlas: To jest již po deset let!) a pak nemohla dělati tuto příštipkářskou předlohu. (Výkřiky)

Prosím, já o tom již budu mluviti a doznávám, že jsem také z počátku spolupůsobil. Prosím ale, nedělám tu komedii se všeobecným hlasovacím právem!

(Posl. Koldinský: To není žádná komedie ! To bylo v našem původním programu. Račte mluviti seriosně! Hluk. )

Nejvyšší maršálek zemský: (Zvoní. ) Prosím, aby pan řečník nebyl vyrušován!

Posl. Prášek (pokračuje): Buďte jenom trpěliví! Pánové, je-li v této volební reformě, kterou nám předložila vláda, buď pro český nebo pro německý kmen, nebo pro oba tylo kmeny a celé království České nějaká výhoda, pak tomuto dílu podrážela se napřed půda, pak toto dílo znemožněno tím, že se zde podávaly agilační návrhy pro všeobecné hlasovací právo. (Posl. dr. Zimmer: To není žádná agitace!)

Na říšské radě pan dr. Kramář promluvil řeč, kterou jsem poslouchal s upřímností a třeba byl jiného názoru musil jsem doznati, že má pro své zásady dosti pádné a věcné argumenty. (Posl. dr. Koldinský: No tak vida !) Ale velectěný pan dr. Kramář ve své řeči - a já to považuji za svědomité od něho jako politika - pravil, že by se musily při všeobecném rovném hlasovacím právu do říšské rady, dělati určité rozdíly, sice, že by se Polákům a jiným nesmělo dáti tolik mandátů, co by jim dle počtu obyvatelstva patřilo.

Nejlepší přátelé dra. Kramáře tehdá v klubu řekli: »Dnes byl by měl náš dr. Kramař jednu z nejšťastnějších svých řečí, kdyby se byl vyhnul detailům. «

Z toho je viděti, že všeobecné rovné hlasovací právo pro říšskou radu i z hospodářskýcn ohledů není dobře možno. Dr. Kramář jako seriosní politik dobře to vycítil a již napřed ohradil se proti tomu, aby bylo podle počtu obyvatelstva zřizováno zastupitelstvo na rišské radě měly, poněvadž se bal, že by pasivní země v teto říšské radě měly ohromnou většinu i na dále by nás používaly jako zdroje příjmů, tak, že bychom musili na pasivní země a jejich potřeby platiti daleko ještě více, než platíme doposud.

Pan dr. Kramář to vycítil sám a já mu to nezazlivám (Posl. Anýž volá: Ten je asi rád!), nýbrž mu připisuji k dobru, že byl tak seriosní.

Dle mého názoru pan dr. Kramář odporoval v řeči své také svému státoprávnímu přesvědčení. Neboť říšská rada není místem, kde bychom my měli mluvit o všeobecném rovném hlasovacím právu. Se stanoviska státoprávního musíme trvati na tom, že máme právo upravovati volební řád jenom do sněmu království Českého, který by byl teprve povolán k vysílání svých delegáta do Vídně. Za centralisace všeobecné přímé a rovné hlasovací právo do Vídně dle mého názoru je nemožností a nebylo by ku prospěchu jednotlivým národům a zvláště ne národu Českému. (Posl. dr. Koldinský: Proto Vy Jste na sněmu proti !).

Mluvím o věci pouze se stanoviska státoprávního ohražení.

(Posl. Kubr: Nebudeme dělat žádné maškary a budeme mluviti pravdu! Posl.

Dr. Zimmer: Vždyť není masopust! Posl. Kubr: S Vaší strany se dělá masopust! Musíte také slyšet trpkou pravdu, když se Vám řekne!)

Přejdu ještě k některým momentům! Vy svými poznámkami dovedete jen vyprovokovati, aby byl člověk agressivnějším, (poslanec Dr. Zimmer: Toho se nebojíme!) i když si byl uložil tu největší reservu. Že celá věc přišla do tohoto stadia, ukazuje, že se nacházíme více méně před volbami. (Hlas: To se rozumí!) Jest to, pánové, jen volební manévr! (Hlasy: S vaší strany! My to nepotřebujeme! My vás známe!)

Jsem náhodou zasvěcen do plánů jednoho z prvních politiků národní strany svobodomyslné, který chce pro příští volby udělati kompromis s pražskýn i sociálními demokraty, (Slyšte!) a to proto, aby se zbavil nepříjemných jim národních sociálů ve Vídni a následkem toho doufá, když by z království Českého bylo vysláno několik sociálních demokratů, že by vstoupili do klubu sociálnědemokratického na radě říšské, kde by se s jejich vlivem počítalo, a že by tím vlivem také podporovali českou politiku. (Hlasy: Kdo pak to je?)

Já žádnému velkému politiku nemám za zlé žádné kombinace. (Hlasy: Kdo je to ? Jmenovat!) Když si to přejete, já Vám to řeknu. Je to pan Dr. Kramář. Já mu to nemám za zlé, nemám žádnému politiku za zlé, že jde za svým cílem železně a bezohledně i proti mínění některých korporací, neb i většiny národa.

Ale ptám se, je-li to politika moudrá, a dá-li se docíliti touto taktikou nějakého příměří a přátelství na straně těchto, o jichž přízeň se ucházíte. Četli jsme v »Právu Lidu« po návrhu na říšské radě na všeobecné hlasovací právo článek »Pozor na podvodníky« totiž na Mladočechy. (Odpor. ) Ale jest z toho přece viděti, že se to hodí na Mladočechy, račte si to přečísti!

Na druhé straně, pánové, před vystoupením sociální demokracie, před její demonstrací v pražských ulicích, před tou se skláním. Věřte, že taková demonstrace klidná a tichá, takový klid desetitisíců nabádá i člověka, který i nesouhlasí s požadavky této massy, k přemýšlení, a skutečně demonstrace ta byla tak věcná, že posunula aspoň poněkud do předu otázku jejich práva.

Kdyby strana sociálně demokratická, která tak intensivním způsobem vedla boj za všeobecné hlasovací právo, jednala vždy tak, jako při nynějších demonstracích pouličních, věřte, že by byla mnohem dále.

Ale terror této sociálně demokratické strany, kterým vystupuje proti jednotlivým stranám, proti jednotlivým poslancům, je s to, aby toto snažení jejich pro všeobecné hlasovací právo učinila všude nesympatickým. Vždyť oni nabádají k insultaci poslanců, vždyť oni radí, aby ten či onen poslanec byl přepaden ! (Poslanec Březnovský volá: »To je pravda, to se mi stalo dvakráte !)

Posl. Prášek (pokračuje): A to nám, pánové, odpusťte, když my poslanci máme kus občanského charakteru, a když máme povinnost oproti svému voličstvu vždyť zastupujeme také tisíce voličstva - a že nechceme ztratiti k sobě samým úctu, že máme také dávku občanské a mužné statečnosti. (Výborně!)

Jestliže něco překáží a vadí, aby všechny vrstvy českého lidu nadchly se pro všeobecné hlasovací právo, mám za to, že je to ten zvláštní terror a zvláštní intensita, s jakou sociální demokraté toho se domáhají.

Když přijdeme mezi náš venkovský lid a ptáme se, co o tom soudí, odpovídají nám: »No, víte, já se s tím mnoho nezabývám, ale zdá se mi, kdyby to všeobecné hlasovací právo bylo něco tak pěkného, takovou ideou spravedlivou, něco tak dokonalého, že by se toho sociální demokracie s takovou vehemencí nedomahala. Ještě další důvod! Ti pánové dělají veselé tváře, přejí si, abych jim dával důkazy o tom. že to není tak s tím všeobecným právem míněno. Já jsem přesvědčen a nikdo mi to nevymluví a bývalo to vždy zvykem velkých politiků, když se jim dílo nezdařilo, když se rozkotalo, pozvedli nějakou velmi populární otázku, aby zakryli na druhé straně svůj neúspěch politický, aby zakryli to, co by jim před českým národem (Výborně!) škodilo, aby tu pozornost obrátili na novou velkou ideu, která, když jest dobře sfruktifikována, přizpůsobena, dokáže se na nějaký týden, na nějaký čas, že obrátili pozornost