v úhrnném obnosu dvou tisíc dvou set osmnáct korun čtyřiceti haléřů bylo zdaněno.

Při tom klesla osobní daň z příjmu u padesáti tří rolníků na loňský rok úhrnným obnosem jednoho tisíce pět set padesáti pěti korun osmdesáti haléřů předepsaná, v roce letošním na obnos devět set devadesát dvě koruny osmdesát haléřů.

Dvacet devět zemědělců, již berní povinnost loni dvě stě čtyřicet devět korun dvacet haléřů obnášela, bylo pro letošní rok osobní daně z příjmu úplně sproštěno.

U osmnácti zemědělců zůstala povinnost berní pro letošní rok v úhrnném obnosu šesti set osmdesáti dvou korun naproti roku loňskému nezměněna.

Jen u čtrnácti poplatníků, kteří loni na osobní dani z příjmu povinni byli, zapravili obnos tří set padesáti čtyř korun, stoupla jich povinnost berní na letošní rok na obnos pěti set čtyřiceti tří korun šedesáti haléřů.

Zvýšení toto spočívá hlavně na vyšším odhadu příjmu z jiných pramenů a nikoliv z pozemků. U příjmů poslednějších nastalo zvýšení pouze v několika málo případech kde to bylo následkem příliš nízkých odhadů dřívějších právem odůvodněno.

Ze zemědělců na letošní rok zdaněných podali celkem pouze čtyři odvolání proti dotyčnému uložení osobní daně, z příjmu Z poplatníků shora zmíněných, jimž osobni daň z příjmu proti roku předešlému skutečně byla zvýšena, užil pouze jediný zákonem stanoveného práva odvolacího.

Podaná odvolání budou pokud možno v nejbližším zasedání odvolací komise pro království České meritorně rozhodnuta.

Ježto ostatní poplatníci proti předpisu osobní daně z příjmu opravných prostředků neužili a uložení daně, jak nahlédnutím do spisů jednacích zjištěno, i v oněch případech, kde skutečně daň proti roku loňskému zvýšena byla, po provedení předepsaného řízení předsevzato bylo, nelze mi v této příčině ničeho dále zaříditi.

Páni poslanci Filip, Macháček a soudr. vznesli na mne ve schůzi slavného sněmu dne 6. června tohoto roku dotaz ve příčině zřízení střední školy (reálky) v Praze-Libni.

Kladu si za čest na dotaz ten odpověděti, že dle výnosu ministerstva kultu a vyučování ze dne 26. července t. r., číslo 28. 934, jenž s městskou radou královského hlavního města Prahy hned po tom, jakmile sem došel, byl sdělen, pomýšlí se již na to, zříditi postupně úplnou státní reálku s českou řeči vyučovací v Praze-Libni počátkem školního roku 1907 8 a to za jistých podmínek s městskou radou sdělených.

K dotazu, který na mne učinili páni poslanci dr. Fiedler a soudruzi dne 6. června tohoto roku v příčině provádění řízení parifikačního při ukládání daně činžovní, opozděného odepisování činžovní daně z prázdných bytů a vymáhání poplatků z převodu nemovitého majetku, pokládám si za čest odpověděti jak následuje:

Pokud jde o přísné provádění tak zvaného řízení parifikačního při ukládání daně činžovní, neuvádí dotaz žádný určitý případ, ani úřad vyměřovací, pročež nebylo lze vyšetřiti, zda stesky do nepřiměřeného zvyšování činžovní hodnoty bytů vlastníky domů obývaných v tom kterém případě způsobeny byly snad nezachováváním platných zákonných předpisů. Instrukce, toto řízení upravující, ohledně odhadu činžovní hodnoty bytů, vlastníky domů obývaných, stanoví, aby se při opravě přiznaných obnosů, jež ovšem nebývají vždy v náležitém poměru s činžemi bytů pronajatých, se zřetelem k ohledům slušnosti postupovalo.

Odepisování činžovní daně z prázdných bytů děje se úřadem vyměřovacím dle stávajících předpisů z pravidla po uplynutí každého čtvrtletí, ve kterém oznámené uprázdnění bytu nastalo. Dlužno připomenouti, že zároveň s daní odepisují se také fondovní přirážky a činžovní groš a že majitel domu o všech těchto odpisech současně se vyrozumívá. Doví se tedy o odpisu daně cestou berního úřadu později, než by se stalo, kdyby o daňovém odpisu vyměřovacím úřadem bezprostředně byl vyrozuměn.

Že v uvedeném, zcela výjimečném případě předepsaná lhůta berní správou první v Praze nebyla dodržena, jest ospravedlněno zvláštními okolnostmi:

Dům číslo popisné 812 v VII. části Prahy jest totiž novostavba, do které se nájemníci nastěhovali v únorovém terminu r. 1899, jež však následkem projednání žádosti za osvobození domu od daně poprvé zdaněna byla teprve v roce 1900. Dne 29. května 1899 podal majitel domu oznámení o uprázdnění tří bytů.

Ve skutečnosti doslalo se mu částečné vyřízení a tím i odpisu ohledně dvou bytů již v r. 1900 a sice o předpisu daně za rok 1899 tím způsobem, že dotyčné činže vůbec zdaněny nebyly.

Z třetího bytu uprázdnil se toliko jeden pokoj, pročež před povolením odpisu musilo býti vyšetřeno, zda dřívější jednotný byt rozdělen byl ve dva samostatné byty.

Podáním rekursu proti předpisu daně za tato dvě léta zdrželo se pak vyšetření této okolnosti a opomenutý odpis proveden byl skutečně teprvé v prvním čtvrtletí letošního roku.

Vytknouti sluší, že majitel domu vyřízení onoho oznámení ani ústně se nedomahal.

Způsob vymáhání poplatků z převodu nemovitého majetku v dotaze uvedený neodporuje platným zákonným předpisům, dle nichž zmíněné poplatky bez ohledu na přednostní právo zástavní po uplynutí třicetidenní lhůty po doručení platebního rozkazu a v případě nebezpečí i před uplynutím této lhůty bez odkladu a bezpodmínečně mají se knihovně zajistiti a po uplynutí zákonné třicetidenní lhůty platební vymáhati.

Prodloužení této zákonné lhůty k zapravení poplatků z převodu věcí nemovitých zůstaveno jest volnému uvážení správy finanční, která výhod platebních, pak-li že se strana o ně odůvodněnou žádostí uchází, neodpírá a zejména v těch případech uděluje, jde-li o převody majetku nemovitého mezi blízkými příbuznými neb o posloupnost dědickou.

Připomenouti jest, že funkcionáři úřadů výběrčích za dobytnost nedoplatků osobně ručí, pokud se dle platných předpisů nezachovali.

Všeobecné příkré vymahání poplatků hlavním berním úřadem v Karlině, do něhož si ostatně u představených úřadů dosud stěžováno nebylo, již z toho důvodu nemá místa, ježto nedoplatky za předešlá léta právě v tomto berním okrese velice značný jsou a až do roku tisícého osmistého devadesátého osmého zpět sahají, pocházejíce nejvíce ze smluv kupních neb směnných, při kterých nelze z pravidla mluviti o nedostatku prostředků platebních.

K dotazu pánů posl. Kubra a soudr. ke mně učiněnému v sezení slavného sněmu dne dvacátého devátého května tohoto roku v příčině kolkování žádostí za odpis daně výdělkové pro minulý rok, pokud se týče za povolení lhůt k placení její, dovoluji si odpověděti jak následuje:

Již výnosy finančního ministerstva ze dne sedmnáctého listopadu tisíc osm set devadesát sedm a ze dne pátého května tisíc osm set devadesát osm byly úřady finanční poučeny, že žádosti za snížení neb odepsání daní, zákonem samým přípustné, pak žádosti za povolení lhůt za příčinou pohrom živelních jsou kolku prosty.

Vzdor tomu se přihodilo, že u některých okresních řiditelství finančních, pokud se týče berních úřadů byly předepsány ze žádostí podobných poplatky, které však finančním řiditelstvím zemským, když ho v té příčině došla stížnost, zase odepsány byly.

Následkem dotazu tohoto uvedlo zemské finanční řiditelství podřízeným finančním úřadům uvedené výnosy a zákonná ustanovení, kterými se zakládaly, opět na pamět a nařídilo, aby se dle nich tito úřadové příště v příčině žádostí za slevu neb odpis, pak za sečkání daně výdělkové následkem sucha z roku minulého, jakož i následkem jiných živelních pohrom přesně zachovali, po případě aby okresní řiditelslví finanční takové poplatky k stížnostem jich došlým hned ve vlastní působnosti odepsala.

Finančnímu okresnímu řidilelství v Praze bylo mimo to ještě nařízeno, aby nestalo-li se tak dosud o poplatku dvou korun předepsaném u hlavního berního úřadu na Smíchově pod číslem seznamu A tři tisíce tři sta devadesát pět tohoto roku, ke kterému se dotaz zvláště vztahuje, ve smyslu shora uvedeném rozhodlo z úřední moci.

Die Herren Abgeordneten Iro und Genossen haben am 30. Mai 1905 in Angelegenheit der Steuereintreibungen im Steuerbezirke Tepl eine an mich gerichtete Interpellation überreicht, welche ich auf Grund der gepflogenen Erhebungen nachstehend zu beantworten die Ehre habe,

Im Laufe der Monate April und Mai I. I. wurden seitens des Steueramtes in Tepl in semtlichen Gemeinden des Steuerbezirkes, somit auch in der Gemeinde Dobravod die hinter den einzelnen Kontribuenten aushastenden Steuerrückstände eingemahnt.

Hiebei wurde aus den durch die Mißernte der Vorjahre herbeigeführten teilweisen Notstand in der Weise Rücksicht genommen, daß sich die exekutive Eintreibung der Steuerrückstände lediglich aus die Durchführung der ersten und wiederholten Einmahnung beschränkt, und daß auch von dieser die Bereits exekutionsfähigen Raten der laufe, den Steuerschuldigkeit ausgeschlossen blieben.

In der exekutiven Einmahnung Von Steuerruckständen allein kann aber eine rucksichtslose Exekutionsführung nicht erblickt werden, dieselbe bietet vielmehr dem exekutionsführenden Amte erst die Gelegenheit, von der Zahlungsfähigkeit der einzelnen Zensiten Kenntnis zu erlangen.

Belangend die in der Interpellation hervorgehobenen Fälle wurde Folgendes erhoben:

Die Besitzer der Wirtschaften Nr. 7 und 33 in Dobravod Josef Mannt und Josef Waltinger haben im Laufe der Jahre neue Häuser gebaut, welche mittels des Objektsveränderuns - Ausweises für den Monat Oktober 1903 als steuerfrei einkatastriert und in Berücksichtigung des Umstandes, daß die alten Gebäude demoliert Werden durften, vom Gemeinde als Konskriptionsamte mit den alten Nummern 7 und 33 bezeichnet Wurden, so daß gegenwärtig die genannten Gebäude doppelt im Hausklassensteuerkataster vorkommen; nämlich einmal als steuerpflichtig und das anderemal als steuerfrei.

Nachdem die genannten Neubauten aus gänzlich unverbauter Area aufgeführt worden und seitens der Besitzer eine Anzeige betreffs der Demolierung der alten Gebäude beziehungsweise Änderung der die Steuerpflicht begründenden Benützunggart nicht rechtzeitig oder vielleicht heute noch nicht überreicht worden waren, winden die alten Häuser Nr. 7 und 33 auch für das Jahr 1904 mit der Hausklassensteuer samt Zuschägen per je 7 K 07 h vorgeschrieben.

Die Vorschreibung der Fondszuschläge zur Idealsteuer für die Neubauten betrug 2 K 75 h für Nr. 7 und 2 K 76 h für Nr. 33.

Vom Gemeindeamte Dobravod, welches die individuelle Einhebung besorgt, und dem die bezüglichen Reparationen im Laufe des Monates Dezember 1904 zugestellt worden sind, wurden nur die letztgenannten Beträge in Abfuhr gebracht.

Der als Steuersammler fungierende Gemeinde-Vorsteher von Dobravod ist jedenfalls von der Ansicht ausgegangen, daß die Hausklassensteuer ohne Einleitung eines weiteren Verfahrens gestrichen werden kann.

Den nach Durchführung der zweiten Mahnung beim Steueramte in Tepl erschienenen Besitzern wurde der Sachverhalt entsprechend aufgeklärt und haben dieselben die Einzahlung der eingemahnten Beträge zugesagt, beziehungsweise betreffe Nr. 7 auch tatsächlich geleistet.

In beiden Fällen wurde vom Steuerexekutor keine Gebühr gefordert, derselbe bestand lediglich aus der Fertigung des Einmahnungs-Ausweises.

Die Eheleute Anton und Anna Wenzl erscheinen unter Nr. 3 vorgeschrieben, Anton Wenzl und vier Mitbesitzer unter Grundbuchsbogen Nr. 83 und Anton Wenzl als Alleinbesitzer unter Grundbuchsbogen Nr. 86

Am 9. April 1905 hat das Gemeindeamt Dobravod mittels Tagesverzeichnisses für Anton Wenzl in Nr. 3 einen Betrag von 107 K 51 h abgeführt, wovon ein Betrag von 104 K zur Deckung des Rückstandes aus dem Jahre 1904 verwendet, der Restbetrag Von 3 K 51h auf die Schuldigkeit des Jahres 1905 verrechnet wurde.

Wenn sich der Gemeindevorsteher genau an die in seinen Händen befindliche Repartition gehalten hätte und im Tagesverzeichnisse unter Angabe der Nummer des betreffenden Grundbesitzbogens die aus den Mitbesitz, beziehungsweise Alleinbesitz entfallenden Beträge separet Verzeichnet hätte, so wäre das Steueramt in Tepl nicht in die Lage gekommen, die Partei einmahnen zu lassen.

Eine Pfändung wurde nicht durchgeführt und auch eine Mahngebühr wurde nicht vorgeschrieben.

Schließlich hätte das Steueramt inTepl, wenn es den für Nr. 3 abgeführten Betrag zur Deckung sämtlicher Reste des Allein- und Mitbesitzes verrechnet hätte, wie dies öfters vorkommt, der Vorwurf treffen können, daß es einen für ein bestimmtes Objekt eingezahlten Betrag zur Deckung der Steuern anderer Objekte verwendet hat.

Bei Theresia Korn in Nr. 5 resultierte mit Schluß des Jahres 1904 ein Rückstand an der Grundsteuer Von 7 K 34 h und an der Hausklassensteuer von 1 h. Es war Somit kein Grund vorhanden. Von der Einmahnung, welche wegen beider Rückstände stattfand, Umgang zu nehmen und erscheint die Behauptung, es wäre wegen des Betrages von 1 h die Exekution eingeleitet worden und eine Mahngebühr von 10 h abverlangt worden, nicht zutreffend.

Der im Rückstände Verbliebene Betrag hätte der Partei, bezw. dem Steuersammler bei einer bloßen Vegleichung der Vorschreibung und der Abstattungen sofort auffallen müssen.

Zum letzten, von den Herren Interpellanten geltend gemachten Falle ist Folgendes zu erwähnen:

Johann Brandl wurde vom Betriebe der Musikproduktion seitens der Bezirkshaupt mannschaft Tepl mit der allgemeinen Erwerbsteuer vom Monate Feber 1903 angefangen vorgeschrieben.

Der mit Hinzurechnung der entfallenden Fondszuschläge für das Jahr 1903 vorgeschriebene Betrag lautet aus 5 K 3 h, jener für das Jahr 1904 auf 4 K 67 h. Dieser letztere Betrag wurde am 27. November 1904 entrichtet, während der Betrag von 5 K 3 h im Rückstande verblieb.

Die Einleitung der Exekution war, da es sich int vorliegenden Falle um eine rechtskräftig vorgeschriebene Steuer handelte, gerechtfertigt.

Es wäre aber Sache des Zensiten gewesen, den seinerzeit erhaltenen Zahlungsauftrag im Berufungswege anzufechten.

Ich muß dabei hervorheben, daß eine Vorschrift, wonach der Entsendung des Steuerexekutors eine spezielle Mahnung vorauszugehen hätte, nicht besteht, letztere hat vielmehr durch den Steuerexekutor zu erfolgen, welcher den Mahnzeitel der Partei ausfolgt und sich die Empfangnahme desselben im Rückstandsausweise bestätigen läßt

Was endlich die gestellte Anfrage bezüglich der gewünschten Steuerzufristung in Westböhmen anbelangt, bin ich in der Lage, zu versichern, daß seitens der k. k. Finanzlandesdirektion nicht nur über Gesuche einzelner, durch Elementarereignisse geschädigter Kontribuenten, sondern auch über die von den Gemeindevorstehern namens sämtlicher Ortsinsassen eingebrachten Gesuche Stundungen der rückständigen Grund- und Hausflassensteuer, insoferne diese nicht länger als 3 Jahre im Rückstande aushaftet, bewilligt werden.

In der am 29. Mai l. J. abgehaltenen Sitzung des hohen Landtages haben die Herren Abgeordneten Heinzl und Genossen an mich eine Interpellation gerichtet, in welcher darüber Beschwerde geführt wird, daß die Grundsteuerrückstände in der Gemeinde Neu-Rohlau am 10. Mai 1905 exekutiv eingemahnt worden Sind, obwohl die Behandlungen über die Abschreibung der Grundsteuer für das Jahr 1904 in dieser Gemeinde noch nicht abgeschlossen waren.

Ich beehre mich dem hohen Landtage mitzuteilen, daß die dieser Interpellation zu Grunde liegende Annahme auf einem Irrtume beruht, da der Rückstand an Grundsteuer aus dem Jahre 1904 mit Rücksicht auf die Elementarschäden dieses Jahres überhaupt noch nicht exekutiv eingemahnt worden ist und die am 10. Mai d. J. vorgenommene erste Mahnung Sich tatsächlich auf die bereits fälligen Grundund Erwerbsteuerraten aus dem Jahre 1905 belogen hat.

Na dotaz pány poslanci Janem Bartákem a soudruhy v šesté schůzi toholo zasedání slavnému sněmu v příčině ukládání poplatků z převodu hospodářských nemovitostí ke mně učiněný kladu si za čest toto odpověděti:

Předně: Náhledu v dotazu projevenému, že při převodu usedlostí rolnických platiti se má pouze poplatek z hodnoty usedlosti, tak zvaný imobiliární, nelze přisvědčiti.

Neb zákon ze dne 18. června 1901 říšský zákonník číslo 74 stanoví v paragrafu 1 zcela všeobecně a určitě, že z převodů vlastnictví ku věcem nemovitým platiti se mají poplatky imobiliární bez újmy poplatků,

které z čisté ceny darování aneb z převodu za příčinou smrti vypadají.

Dle tohoto zásadního ustanovení zákonného sluší tedy při darování aneb při převodu nemovitostí mortis causa zapraviti jednak poplatek z čisté ceny daru neb z čisté ceny pozůstalosti ve výměře jednoho až čtyř neb osmi ze sta dle osobního poměru nabyvatele ku dárci neb zůstaviteli tak zvaný poplatek obohacovací - a vedle toho poplatek imobiliární ve výměře, uvedeným paragrafem 1 ustanovené, z ceny nemovitosti.

Paragraf 2 téhož zákona, na který se dotaz odvolává, nemění ničeho na tomto zásadním ustanovení paragrafu 1, nýbrž obsahuje jedině úlevy poplatku imobiliarniho pro určité druhy nemovitostí, blíže a přesně naznačené (hlavně stavení, kterých vlastník zcela neb částečně užívá, pak usedlosti rolnické, zdělávané vlastníkem samým, potažmo jeho rodinou) a osvobozuje převody takových realit do ceny 5000 K nepřevyšující, od poplatku imobiliárního, jest-li nabyvatel ku předchůdci v osobním poměru v paragrafu 1, bod 1. téhož zákona vytčeném.

Na základě těchto zákonných ustanovení byl poplatek obohacovací z pozůstalosti Anny Kroupové, dne 5. června 1904 v Turkovicích zemřelé, zcela správně vyměřen a rekurs proti tomuto předepsání podaný v poslední instanci ministerstvem financí zamítnut.

Za druhé: Tvrzení v dotaze, že z převodu polovice domku číslo popisné 7 v Kališti v čisté ceně 408 K zaplaceno muselo býti ne méně než 28 K poplatků převodních, spočívá patrně na nesprávné informaci

Neb nahlédnutím do knihy pozemkové bylo zjištěno, že polovice domku toho převedena byla smlouvou trhovou roku 1902 za kupní cenu 150 K z Václava Kyselky na jeho snachu Marií Kyselkovou a zjištěno dále dotyčným aktem berního úřadu v Říčanech, že právě na základě paragrafu 1. a 2. dříve uvedeného zákona nebyl z tohoto převodu předepsán poplatek žádný

Za třetí: V příčině převodu usedlosti číslo popisné šest v Poddubí, který se stal smlouvou trhovou roku devatenáctistého prvního, vytknouti dlužno, že obě smluvní strany měly trvalé bydliště v Praze, pokud se týče na Královských Vinohradech, takže

možnost osobního užívání neb vlastnoručního obhospodařování jejich byla vyloučena a tím také scházely podmínky pro přiznání nižší sazby poplatkové ve smyslu paragrafu druhého tehdy platného císařského nařízeni ze dne šestnáctého srpna tisíc osm set devadesát devět který vyžaduje, aby jak strana prodávajíci, tak i kupující, předmět převodu trvale obývaly neb užívaly, pokud se týče samy, to jest vlastnoručně hospodářsky zdělávaly.

Hledíc ku zmíněne okolnosti zamítlo okresní finanční řiditelství v Praze stížnost strany kupující, proti čemuž dalšího odvolání podáno nebylo.

Tvrzení v dotaze, že po dvojím odvolání dosaženo slevy polovice poplatku na tři ze sta vyměřeného, totiž šedesát šest korun, neodpovídá tudíž skutečnosti, při čemž jen podotýkám, že z oné trhové smlouvy byl předepsán třiprocentový poplatek obnosem tří set korun

Prokázav na případech, v dotaze uvedených, že postup finančních úřadů byl zcela zákonný a tudíž správný, mohu ujistili, že úřady tyto, znajíce úplně jak ustanovení, tak i účel zákona shora uvedeného předpisují poplatky převodní vždycky ve smyslu jeho.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní) Přejdeme k dennímu pořádku

Wir übergehen zur Tagesordnung

Prvním předmětem denního pořádku jest zřízení komise pro záležitosti pojišťování.

Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die Einsetzung der Kommission für Versicherungsangelegenheiten

Žádá v tomto ohledu někdo za slovo ?

Verlangt in dieser Beziehung Jemand das Wort?

Nachdem das nicht der Fall ist, so werde ich dem hohen Hause die Frage vorlegen, ob dasselbe beschließt, die an der vorigen Session tätig gewesene Kommission wieder ins Leben treten zu lassen.

Předložím slavnému sněmu otázku, zdali se na tom usnáší, aby komise, která byla činna v tomto ohledu v minulem zasedání, opět vstoupila v činnost.

Žádám pány, kteří s tímto návrhem souhlasí, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem zustimmen, die Hand zu erheben.

Es ist beschlossen, wie ich mir erlaubt habe auszusprechen.

Bylo usnešeno, jak jsem si dovolil navrhnouti.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance JUDra Jana Podlipného a společníků na změnu řádu volebního pro sněm království Českého na základě všeobecného práva hlasovacího.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abg. JUDr. Johann Podlipný und Genossen betreffend die Abänderung der Landtagswahlordnung für das Königreich Böhmen auf Grundlage des allgemeinen Wahlrechtes.

Dávám slovo panu poslanci Dru Podlipnému, by svůj návrh odůvodnil.

Poslanec Dr. Podlipný: Slavný sněme! Návrh na zavedení všeobecného hlasovacího práva do sněmu království Českého není ani v této slavné sněmovně novým. Již před léty byl učiněn stejný návrh, ovšem tehdy propracovaný do detailů, kdežto my tentokráte podáváme pouze návrh resoluční.

Tehdejší návrh podán byl poslancem náležejícím ke straně, ku které i já mám čest náležeti, a to v době, kdy ještě v tomto slavném sněmu zdá se mi, nebylo jiných českých lidových stran. Národní strana svobodomyslná, to jest strana mladočeská měla hned od svého prvopočátku všeobecné právo hlasovací ve svém programu (Tak jest!) a hlásila se k němu důsledně i tehdá, když nebylo zrovna příjemno hlásiti se k programu lomu, neboť pro toto všeobecné hlasovací právo byly činěny na ni útoky se strany konservativní z důvodů ovšem historismu a historického vývoje sněmu království Českého. (Výborně!)

Přiznati musím, že i tehdá vystoupili členové se strany konservativní, kteří přiznávali všeobecné právo hlasovací, respektive právo hlasovati také třídám daní neplatícím.

Upozorňuji, že to byl dr. Mattuš, který ve svém spisku: »Několik otázek o českém státním právě« výslovně přiznává toto právo pracujícímu lidu. Strana naše od prvního počátku - jak pravím - pak napořád podržela všeobecné právo hlasovací v programu svém a vytkla toho zejména v provoláních svých r. 1889, na to jasně a zřetelně roku 1891.

Čelní stoupenci strany naší hlásili se k němu vždy otevřeně a bojovali zaň. Připomínám jen, že to je starý bojovník, náš kollega Dr. Grégr, Karel Tůma, zvěčnělý můj přítel Barák a v první řadě Dr. Sladkovský, který postoupil i dále, chtěje rozšíření práva hlasovacího míti tím způsobem, aby také proporcionelně provedeno bylo zastoupení menšin.

Avšak nezůstalo, velectění pánové, pouze při programech, článcích novinářských, nýbrž také bylo zasaženo v parlamentě ve prospěch všeobecného práva hlasovacího. Bylo to roku 1893, kdy poslanec strany mladočeské na říšské radě, Dr. Slavík, podal návrh, který později r. 1896 byl odůvodněn. Já tu hned připomínám, že tehdy přihodilo se něco zajímavého, co snad slavnou sněmovnu bude interessovati a nač později v průběhu řeči dovolím si poukázati.

Na to roku 1896 týž poslanec Dr. Slavík zde na sněmu podal návrh, jak jsem se již dříve zmínil, podrobně propracovaný, a odůvodnil ho roku 1898. Osud návrhu toho je s dostatek znám.

V nejnovější době byl to poslanec Dr. Kramář, který učinil návrh říšské radě na pilný návrh na zavedení všeobecného práva hlasovacího a dne 5. t. m. obhajoval návrh svůj řečí zajisté velice významnou, ano možno i říci mistrnou.

Strana naše byla tedy, pánové, jak vidno, první politickou stranou v tomto království, která pro všeobecné právo hlasovací pracovala. Na tom nemění zajisté ničeho, velectění pánové, že jednotliví pánové měli a mají podnes snad různé názory, pokud se týče přímosti aneb rovného zastoupení neb poměrného zastoupení vhodnosti a případnosti návrhu toho pro sněm království Českého z důvodů, jak jsem již dříve naznačil, zejména vzhledem k historickému vývinu tohoto sněmu království Českého.

Proč to vše, velectění pánové, uvádím ? Uvádím to proto, abych ukázal na prvenství věci té strany naší, abych ukázal na důslednost a vytrvalost, zejména ale proto, aby byla zjevná opravdovost a upřímnost, pánové, hájení práva tohoto na straně mladočeské. (Výborně!)

Dnes, kdy poměry pozvedají opětně otázku tuto do popředí, jest přirozeno, že strana mladočeská hlásí se o prvenství také zde na sněmu král. Českého v otázce této.

Nejsou to, velectění pánové, snad ohledy efemerního rázu aneb dokonce ohledy nízkého řádu jak se nadhazuje a nám vytýká, snad strach, pánové, před ulicí? Pánové, myslím, že mohu docela otevřeně říci, že nemáme příčiny strachovati se před ulicí, ale víme, že vlády rakouské se ulice ve Vídni lekají, že kruhy vídeňské mají strach před ulicí. (Výborně!)

Jsme přirozeně vedeni jako politická strana, že nastala příhodná doba uplatnění toho, co strana po léta již hlásala se také k tomu veřejně znala a právo to také hájila.

Pánové, my stáli a stojíme podnes na stanovisku tom, že ve státě, ve kterém jest zavedena všeobecná branná povinnost, že ve státě, ve kterém jest předepsána všeobecná návštěva školy, ve kterém veškerý lid platí nepřímé, totiž potravní daně, ve státě, v němž prohlášeno jest základními zákony, že veškeré občanstvo jest před zákonem sobě rovno, jsme přesvědčeni, že ve státě takovém, pánové, se nedá mysliti řízení státních záležitostí, správa věcí veřejných bez součinnosti veškerého občanstva, bez zastupitelského sboru zvoleného od veškerého lidu.

Může se, pánové, souditi o parlamentarismu a o parlamentech jakkoliv, zejména po těch různých parlamentních výstřelcích a zjevech, které se nejen ve vídeňském parlamentě ale i v jiných parlamentech objevují, i u jiných národů. Leč ze všeho toho vyvozovati, velectění pánové, přežilosť parlamentu, myslím, není správné, neboť zůstává vždy jedno, že uvědomělý národ, že osvícený lid nemůže býti, velectění pánové, absolutismem spravován a pakli byl absolutismus zaveden, že nemůže na dlouho potrvati.

Ostatně jest všeobecně známo, velectění pánové, že absolutismus, který pláštěm parlamentarismu jest daleko horši, nežli absolutismus zřejmý.

Jakmile však uznáváme, velectění pánové, vratkosť absolutismu, jsme přirozeně vedeni k tomu, že součinnost v řízení státních záležitostí, má-li trvale přenešena býti na jistý počet osob vedle vlády stojících, tyto pouze ze všeobecné vůle národa vzejíti a z veškerenstva lidu pocházeti mohou a mají.

Ve zlidovění parlamentu spočívá zajisté jeho obrození. Nehleďte, pánové, na umělé ono vočkování abych tak řekl, v nynějším parlamentě vídeňském a nesuďte dle abnormálních poměrů tamějších. Z nesprávně stvořených těles přištipkováním, správkováním nelze utvořiti těleso ladné a zdravé tak, pánové, jako každá adaptace na budově, jež v základě byla pochybena jen daleko ještě horší nestvůru tvoří. Skutečným zlidověním parlamentu přijde nový lid, osvěží se zajisté i sociální poměry a obrodí se zajisté i život společenský i v tomto království. Jsou to tedy, pánové, důvody společenské a politické, které nás vedou k tomu, abychom hlásili se opětně k všeobecnému právu volebnímu a o provedení jeho se zasadili. (Výborně!)

Pánové, kdo viděl semknuté ty němé řady odhodlaných zraků, ocelových rukou, řady, jak nazvaly se samy, vyděděnců, any kráčí krokem pevným a dunivým, opustivše vyhaslé krby strádajících rodin ku sněmovně, by hlásily se o právo své, kdo byl přítomen schůzím, ve kterých klidně avšak rozhodně ukazuje lid na křivdy nynějších volebních řádů a dovolává se odpomoci a žádá si součinnost, pánové, kdo to viděl, zdaž mohl zdrželi se obdivu organisace, kázně a uvědomělosti!? (Tak jest!)

V tom, pánové, je síla, v tom, pánové, je vědomí práva, v tom, pánové, vítězství také nové školy. (Výborně!)

Dnes spíše než kdy jindy je možno tvrditi: lid má odůvodněný nárok na právo hlasovací, tomuto lidu patří nejen ručnice pro případ nebezpečí k obraně vlasti a krále, nýbrž také v dobách klidných hlasovací lístek pro sbor zákonodárný; ano, dím zajisté, i vstup do sboru toho. Ejhle, stát dává v 21. roku jinochu ručnici, bez ohledu na jeho původ, na jeho rod, bez ohledu na