se nechává stříhat i tenkrát, když jí byl kus masa s kůží vyříznut. Je nyní na čase, když se má prováděti kanalisace řek, abychom se vzmužili a hlásili o svá práva oproti zákonodárným sborům. Musíme se domáhati toho, abychom zvýšili produkci agrární v každém směru, neboť zemědělství obstojí jenom tenkrát v zápase o existenci, bude-li zamezováno stálým povodním a bude-li vůbec pamatováno při úpravě řek na meliorace.

Jak jsem již pravil, že při kanalisování toku vodního třeba dbáti toho, aby nejen obchodu se posloužilo, ale aby dbáno bylo na to, by využití úpravy toku v zájmu odvodnění a povodnění přilehlých území bylo možno. Jest nutno dbáti toho, aby nehledělo se na zájem zemědělský v tom smyslu, aby zde neb onde poměry obdělávání pozemků nebyly zhoršeny, ale třeba dbáti toho, aby poměry vodní na tocích, jež se mají kanalisovati byly veskrze upraveny.

Vedle přímého odvodnění a povodnění přičísti dlužno k úpravám zemědělským zřízení hrází k vůli záchraně pozemků před zátopami. Konstatuji objektivně, že na Vltavě zřízením hrází v dolním toku jejím poměrům zemědělským značně bylo vyhověno, a jest si přáti, aby i v dalších tratích od Kralup výše podobně v zájmu zemědělském projekty byly vybudovány.

Při té příležitosti připomínám, že řeka Ohře v Libochovickém okresu děsných škod záplavami tamnímu zemědělstvu po více let působí, takže naléhavé i brzké upravení tohoto toku slavné sněmovně doporoučím.

Řeka Ohře zaslouží toho plným právem.

Z loňského sucha můžeme čerpati mnoho poučení pro příští dobu.

Provedenou kanalisací budou některé krajiny povltavské velice vysušeny, takže závlaha celých oblastí jeví se velice nutnou, zvláště tam, kde tomu jsou poměry příznivý. Není věru pro zemědělce nic důležitějšího než když využijeme všech moderních zařízení, která se dobře při kanalisaci Vltavy uskutečniti dají.

Jsou to zejména písčité pláně mezi Nelahozevsí a Mělníkem, kamž se budou moci dovážeti tekuté kaly z čistících nádržek pražských, kterých bude moci využitkováno býti k intensivnímu hnojení pozemků, jmenovitě v obcích u břehů ležících. Lze se nadíti, že v krajinách těch se povznese výnosné zelinářství, neboť půda jest tam takřka pro to stvořena!

A nejen to, bude lze zavlažováním povznésti lukařství ovocnictví a zejména chmelařství.

Jmenovitě, Kralupy jsouce na křižovatce mnoha drah a svým projektovaným překladištěm poskytnou komoře ovocnické a obilní ze středních Čech levných prostředků dopravních po regulované Vltavě do ciziny.

Celá řada jiných otázek národohospodářských se nám tu naskýtá! V jiných státech vidíme zářivé příklady.

Jako závěrečný kámen celých těchto podniků považuji využití vodní síly a přeměnu její v energii elektrickou za nutné nejen v zájmů průmyslu ale i zemědělství.

Ježto na mnohých místech přímé vyvádění vody není možno bude třeba vodu zvedati uměle, k čemuž elektřina se nejlépe hodí.

Arciť k tomu cíli bude třeba, aby úřady a podniky ty blahovolně povolovaly odbírání vody k témuž účeli a nekladly potíže v tomto směru.

Zájem lukařství a dobytkářství dnes a v budoucnu vyžaduje zvelebení luk povodňováním.

Projektovaným kanálem laterálním od Vraňan k Hořínu, kdo kanál ukončuje, může býti tato vodní síla využitkována elektricky Jeden elektrotechnický závod navrhuje rozvésti vyrobenou elektřinu do celého šírého okolí k všeobecnému užívání obcemi, k osvětlování, pohonu motorů, dopravě a j. účelům. Dnes možno poháněti motory všechny obráběcí, hospodářské, mlýnské, cukrovarské, cihlářské a jiné stroje. Možno však také zříditi malé úzkokolejné dráhy nákladní a polní, dále elektrické čerpací stanice ku pracem zemědělským, mlácení, řezání, orbě a pak hlavně k povodňování luk a chmelnic.

Při této příležitosti dovoluji si slavné sněmovně ještě stručně podotknouti, jak zemědělství těžce postrádá pedologického prozkoumání půdy nejen z okolí kanalisovanýcn řek, ale i z jiných oblastí.

Jest povinností zemského výboru, aby u zemědělské rady se postaral o rozšíření dosavadní pedologické laboratoře, neboť místnosti v nynější úpravě nejsou důstojné stavu zemědělského v tomto staroslavném království. Ač je u předsednictva dobré vůle dost a u úřednictva píle hojnost, nemůže tato stanice materiál zmoci a nutno bude ústav ten na výši moderní doby rozšířiti. Takových moderních pedologických stanic jest v Německu, ve Švédsku, ba i v zanedbaném Rusku dosti velký počet a ještě jenom připomínám, že již i Japonsko v r. 1883 nechalo některé kraje pedologicky prozkoumati.

Hnojení na venku, zejména u menšího rolníka, děje se jednostranně, tak že je nutno přikročiti v sousedství kanalisovaných řek ku prozkoumání jak chemickému tak fysikálnímu; pak dlužno rozpoznati, jaké jest zvrstvení půdy, jaká ornice a spodina i její propustnost.

Ku konci pronáším následující přání:

»C. k. vládě a zemskému výboru se doporučuje, aby při prováděné kanalisaci Vltavy a Labe bylo hleděno ke zřízení hrází k vůli záchraně pozemků před zátopami, aby i v zájmu zemědělství ony projekty byty vybudovány, které slouží k zavlažení pozemků, aby takto nebyly řešeny důležité otázky o nás bez nás.

Taktéž jest nutno nejen domáhati se rozšíření ústavu pedologického, aby všem žádaným potřebám vyhovoval, nýbrž je nutně zapotřebí, aby byla vodní síla na kanálu laterálním mezi Vraňany a Hořínem elektricky využitkována a to nejen v zájmu obchodu a průmyslu, ale i zemědělství. «

Tím končím. (Výborně!)

Oberstlandmarschall. Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste Kontraredner.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abgeordneten Kutscher.

Abg. Kutscher. Hoher Landtag! Ich möchte schon gebeten haben, daß man sich von mir ja nicht etwa eine fachmännische Behandlung der in Verhandlung stehenden Vorlage versprechen möge, umso weniger als ich ja kein Techniker noch Jurist, sondern nur ein einfacher Landwirt aus einem Dorfe des Elbestrandes bin.

Wir Landbewohner begrüßen es aber mit außerordentlicher Freude, daß sich nun auch die Stadtbewohner nach den Berichten der bekannten Versammlung in Aussig, sowie auch die Vertretung der deutschen Elbestrandstädte gegen die Kanalisierung der Elbe von Leitmeritz abwärts auszusprechen beginnen.

Wir, die Landbewohner, waren schon von jeher gegen eine Kanalisierung.

Ich nehme aber den Stadtbewohnern ihre seinerzeitige Haltung durchaus nicht übel, wenn ich mich an eine Versammlung erinnere, die zu einer Zeit in Aussig abgehalten wurde, wo weder der Vorredner, Herr Dr. Hackel, noch Herr Maresch, noch ich Landtagsabgeordneter waren.

Dazumal war es der Herr Abg. Dr. Ruß, mit noch einem Ingenieur; diese haben in Aussig den Versammelten Interessenten die Geschichte so gut ausgemalt und so schön und wissenschaftlich dargestellt, daß man einfach Feuer und Flamme dafür war, und ein Bürgermeister aus einer benachbarten Stadt, der eigentlich delegiert worden war, sich dagegen auszusprechen, der kam und sagte: "Es ist undenkbar, hier etwas einzuwenden, die Sache ist so gut, daß man gegen die Kanalisierung der Elbe nichts anzuführen hat. "

Meine sehr geehrten Herren, wir haben aber gegen eine Regulierung auch nichts einzuwenden.

Ich muß aber auf einen Punkt zurückkommen, den der Herr Abg. Dr. Hackel besprochen hat, nämlich daß der Hofrat Mrasik bei der technischen Abteilung im Ministerium des Innern in Wien gesagt haben soll, daß erst die Kanalisierung von Praskowitz aufwärts gegen Leitmeritz erfolgen soll, nachdem unterhalb Praskowitz Wasser genug und durchgehends eine 0. 2metrige Tauchtiefe vorhanden ist; das ist, meine Herren, ein Zeichen, daß wir bei den maßgebenden Behörden Leute haben, die von den tatsächlichen Verhältnissen nicht entsprechend unterrichtet sind. Bei uns weiß jedes Schulkind, das in der Elbe badet, daß besonders bei Schreckenstein der niedrigste Wasserstand vorherrscht, weil ein Felsflötz darin ist, dann, wenn das Wasser auf 80 cm unter dem Pegel steht, schon den Schisssverkehr behindert, während sie zwischen Praskowitz und Lichnowitz die Elbe noch ganz gut passirbar ist. Dort ist noch kein Schiff aufgesessen, aber hier, gerade bei Schreckenstein, liegen die Schiffe sehr ost auf.

Es ist daher unbedingt notwendig, daß das Strombett verengert wird, daß nicht mehr die Wasserdämme so gebaut werden wie bisher, wo man gerade an dem Ufer den Damm aufführte, wo kein Wasser mehr ist, sondern man muß das Wasser hübfch zusammentreiben und das Flußbett vertiefen Wasser ist genug in der Elbe Haben wir das Flußbett Vertieft, so werden die Kähne schwerster Ladung, auch die Hamburger Kähne, die durch die Kammerschleuße bei Podbaba nicht durchkönnen, bei uns fahren und unser Passagier-Dampfschifffahrts-Verkehr wird nicht behindert werden, aber eine Schleuße oder derartige Kammern würden nicht nur unserc Frachtenschiffahrt verteuern, wie hier schon ausgeführt wurde, sondern den Passagierverkehr absolut unmöglich machen. Nachdem heute Schon, um Geschäfte rasch abzuwickeln, weniger der Passagier-Dampfer als die Eisenbahn benützt wird, würden es sich die Leute dann umso mehr überlegen, selbst auch die Schönen BergnügungsPartien weniger mehr mit den Dampfern, Sondern nur mehr zu Fuß oder per Zug zu machen, wenn wie Schiffe viele Minuten lang vor den Schleußen liegen muffen. (Abgeordneter Peters ruft: Das ist nicht richtig !)

Ich weiß, auf welchem Standpunkte Sie Stehen, Herr Ingenieur, aber ich weiß auch daß sogar die Dampfschiffahrt nicht dafür ist, daß man in die Elbe Schleußen legt. (Abgeordneter Zuleger ruft: Die sind Hemmschuhe!)

Ich habe es auch der Landesverwaltung und den Tschechen, sowie auch dem Herrn Ingenieur Kaftan durchaus nicht verübelt, welch Letzterer sich um die Sache ja besondere Mühe gegeben hat, wenn sie allesamt heute in der Kanalisierung der Elbe unterhalb Leitmeritz eine Konzession uns Deutschen erblicken. Es ist sehr nobel von Ihnen (Heiterkeit) und ich halte es Ihnen nicht für übel, aber traurig war es bisher, daß sich unsere deutsche Elbebevölkerung und die Interessentenkreise früher dafür und heute noch nicht dagegen aussprechen, trotzdem sich alle darüber im klaren befinden, daß die Elbe nicht kanalisiert und nicht mit Staustufen und dergleichen verbaut, sondern nur reguliert und das Eůbebett vertieft werden muß.

Dabei muß ich auch des Wasserbau-Departementes der k. k. Statthalterei Erwähnung tun, welches den Wünschen und Forderungen unserer Elbstrandgemeinden immer sehr gerne nachzukommen pflegt, zumeist aber die nötigen Mittel nicht besitzt.

Es kommt sehr oft vor, daß die Landbänke, die in der Elbe liegen, zumeist bei Eisgängen zu den Dampfschiff-und Umschlagstellen getragen werden, so daß weder das Anlegen eines Dampfschiffes noch eines Frachtkahnes möglich ist.

Sie wollen den Leuten entgegenkommen, aber immer und immer wieder wird die Klage erhoben: "Wir haben kein Geld, um zu baggern, damit diese Sandbänke gehörig herausgenommen und das Flußbett vertieft werden könne. "

Für diesen Zweck wäre es hoch an der Zeit und notwendig, einen Teil von den beanspruchten Millionen anzuwenden.

Es wäre ferner notwendig den Rest dieser Millionen nicht in der Elbe durch Staustufen und den Aufbau schöner Villen für die Ingenieure und Schleußenwächter zu vergeuden, wobei nicht zu vergessen ist, daß auch die Erhaltung dieser Kanalisierung pro Kilometer 2000 Kronen betragen soll!

Es Wäre viel notwendiger, daß dieses Geld verwendet wird, um uusere Wildbäche, die in die Elbe sließen, gehörig zu verbauen; denn, meine sehr verehrten Herren, unsägliche Schäden werden in diesen unseren Landgemeinden, die an derartigen Wildbächen liegen, von Katastrophe zu Katastrophe angerichtet.

Dabei sind aber die Leute nicht in der Sage sich genossenschaftlich zu organisieren, nach unserem Meliorationsgesetze derartige Berbauungen durchfuhren zu können.

Denn ein solcher kleiner Bauer, bis an den Hals verschuldet, der vielleicht 1 bis 1 1/2 Joch Grund an diesem Wildbache haben mag, kann keinen Aufwand von 40% der Regulie-rungskosten ausbringen und vielleicht einige hundert, ja tausend Kronen diesem Zwecke widmen.

Das geht nicht. Der Mann ist arm, er erleidet lieber den Schaden und trägt geduldig die Not, in die er von Fall zu Fall dann ver-setzt wird, wenn diese Wildbäche anschwellen und aus den Ufern treten. Da möchte ich gebeten haben, daß dieses Geld in kürzester Zeit, so bald wie möglich, zur Regulierung, und zwar unterhalb Aussig, der Biela, des Morawanner und Kleinpriesner Baches, oberhalb Aussig, der Eger, ferner des Pokratitzer und Prischkowitzer Baches verwendet werde das wäre wirklich eine segensreiche Tatigkeit unserer Regierung und Budgetverwaltung. Wir gönnen es dem tschechischen Gebiete, wenn sie sich ihre Moldau reguliert und kanalisiert haben Allerdings kostet es uns vielleicht das meiste, nachdem die Deutschen bekanntlich 60% zu den Landesgiebigkeiten zahlen, aber wir gönnen es ihnen. (Gelächter. )

Lachen sie darüber, wie Sie wollen, Geld nehmen ist immer schöner, wie Geld geben.

Aber das eine wunsche ich, daß auch das Bureau bei der Statthalterei bedacht wird mit gehörigen Dotationen, daß die Wildbäche gehorig reguliert und verbaut werden. Ich Stelle vorläufig noch keinen Antrag.

Nejvyšší maršálek zemský Přichází nyní k řeči příští řečník, který je zapsán pro návrh.

Davam slovo panu poslanci Krejčíkovi.

Poslanec Krejčík. Slavný sněme, jest nam předložena druhá vysoce důležitá předloha o nákladu 18, 600. 000 K, k němuž má přispěti království České obnosem 6, 200000 korun na dodatečné práce při stavbách a regulacích řek na trati z Ústí do Prahy.

Jako člen obchodní a živnostenské komory a maje tu čest zastupovati tuto korporaci v tomto slavném domě, mám za svou povinnost, abych poukázal na jednu věc při teto příležitosti.

Zajiste souhlasíme s panem zpravodajem, který nám v obou exposé které byly tak odbornicky propracovány, a kde byl skutečně podán cely historický vyviň těchto otázek, objasnil celý projekt. Musím s ním souhlasiti z plna i s pany řečníky, kteří se za povolení přimlouvali, nicméně však jest mojí povinnosti, abych poukázal na velkou záležitost, na kterou se při těchto tak eminentně důležitých předlohách opětně a opětně zapomíná. Jest to, velectění pánové, otázka holešovického přístavu.

Bude vám, panové, zajisté známo, že tento podnik nalézá se již po celých 14 let na programu tohoto slavného sněmu, ale, bohužel, musím konstatovati, že po těchto plných 14 let otázka tato nehnula se s místa. Jsem přesvědčen, pánové, kdyby jednalo se o  tak velice důležitý přistav někde jinde a nebylo to zrovna v té ubohé pastorce Praze, že by tato, tak eminentně důležitá záležitost, která je stejně důležitá pro český i  německý průmysl, stejně významnou pro průmysl jako pro zemědělství naše, již dávno byla by rozřešena, a nebyly by připuštěny, takové odklady.

Velectění pánové! Na doklad svých slov, že jedná se o otázku, která se týká stejně obou národností, dovolím si uvésti, že tyto dny byly představeny Jeho Jasnosti panu nejvyššímu maršálku dvě deputace, jedna českých průmyslníků z Prahy, najmě z Holešovic, druhá německých průmyslníků z Prahy VII. kteréžto obě naléhaly na konečné definitivní rozřešení této palčivé otázky. Zde je tudíž důkaz, že se nejedná nam snad o to, abychom chtěli protěžovati něco, co se týká zájmu čistě pražského, zde jest podán důkaz, že se jedná o zájem skutečně všeobecný.

Ale, kterak to vypadá, pánové, v holešovickém přístavu? Nechci opakovati staré stesky a více méně dobré či špatné vtipy, které o tomto přístavu kolují již po mnoho let, ale jisto je, že otázka tohoto přístavu pomalu se vyvíjí na evropský skandál.

Račte si představiti, když navštíví Prahu cizinci, naleznou v průvodčích knihách poznámky, že v Praze, ve čtvrti holešovické, nalézá se přístav Nechci to ani doličovati, že tito cizinci, Angličané, Belgičané, Francouzi, Nizozemci, kteří mají ve vodních otázkách tak velké zkušenosti, jsou na vodě jako doma, přijdou se podívati do Holešovic na tento přístav. Račte si představiti jejich překvapeni a ustrnutí nad tím, co se všecko v Praze může jmenovati přístavem!

Jest pravda, že máme jakési menší přístavy v Karlině a v Libni, avšak, velectění pánové, pro rozvoj průmyslu a obchodu v království Českém musí se poříditi dílo větší, důkladnější, potřebě z plna odpovídající.

A poněvadž již tento přístav zde stojí a zároveň jest již ve větších rozměrech založen, bylo by hříchem, jestliže pro menší obnos, kterého je potřebí ku dokončení a který jest praeliminován na 2, 400. 000 korun, z nichž země polovičku hradí, jestliže k této poměrně malé sumě - uvážíme-li, druhé velké sumy, ve kterých se pohybují zmíněné dvě předlohy, které máme na denním pořádku, by ještě dále zřízení přístavu toho se odkládalo. Další odklady byly by přímo neomluvitelný.

V posledních dnech sdělilo se nám, že páni z německého tábora udělili junctim mezi regulací Ohře a mezi vystrojením přístavu holešovického. Věru nevím, co by v těchto věcech bylo přímo spolu souvislého, ale myslím, že nechybím, když si dovolím jménem českého obchodnictva a průmyslnictva prohlásiti, že my nikdy ničeho nebudeme namítati, když se bude regulovati Ohře, ale zároveň bychom také žádali, by takové životní zájmy král. hl. města Prahy nebyly dále zanedbávány, a prosím tedy příslušné orgány, jak slavný výbor zemský tak i orgány vládní, jakož i váženého pana zpravodaje p. inž. Kaftana, by tuto otázku měli stále na zřeteli. Neboť jisto jest, že, jako každá dráha, byť byla to i dráha sebe pobočnější - potřebuje k provozování svému nádraží, tak také vodní dráhy potřebují nutně, mají-li zkvétati a se rozvinouti, dostatečného a moderně zařízeného přístavu i překladiště.

Na druhé straně hrozí okolnost, že soustavným tím odkládáním a nepovolováním dostatečných prostředků dospěli jsme již tak daleko, že podnikatelství technická, která provádějí ony práce regulační a kanalisační, jsou, jak nám v poslední době sděleno, téměř vyčerpána, tak že musila již přikročiti ke propuštění zdatných sil inženýrských a vycvičeného již technického personálu; jedním kollegou pak byl jsem také na to upozorněn, že dochází již také dokonce ku propuštění vycvičeného dělnictva. To jsou poměry tak smutné, že žádný přítel pracujícího lidu nemohl by jich před veřejností odůvodniti, poněvadž, když má slavný sněm a naše země česká často milliony na nahodilé potřeby, které nejsou tak přímo naléhavé, myslím, že potřebným nákladem na věci a záležitosti tak velkolepé, o nichž jedná se po celé desetiletí, nemělo by se ustavičně odkládati.

Budiž mně dovoleno, abych při této příležitosti několika stručnými slovy poukázal na jinou ještě důležitou stránku těchto podniků. Kdyby z Vás, velectění pánové, někdo projel vltavským údolím na trati mezi obvodem města Prahy a Kralupy, shledal by, že práce ony blíží se již svému dokončení. Shledal by dále s potěšením, že pusté stráně, nalézající se podél toku Vltavy, jsou dnes již po obou stranách systematicky osázeny a zalesněny, Či, jak lesníci říkají, lesní kulturou opatřeny. Musím s potěšením konstatovati, že bylo mně sděleno s kompetentní strany, že to bylo zásluhou a iniciativou Jeho Excellence pana místodržitele království Českého, který vida tento smutný stav pobřeží vltavského, postaral se, by patřičná subvence 20. 000 korun do rozpočtu byla vložena, aby této trudné a dlouholeté kalamitě bylo konečně odpomoženo.

Je sice pravda, že loňské nebývalé sucho tuto kulturu poškodilo, ale doufáme, a zdá se již býti zajištěno, že během několika příštích let může se toto okolí král. hlav. města Prahy zaskvěti opět v bujné lesní zeleni, po níž tak dlouho byli jsme toužili. Je to stejně důležité, jako u jiných velkých měst! Poukazuji jen na Vídeň, kde zásluhou starosty dra. Luegra v poslední době bylo zalesněno 4500 ha půdy na výběžcích vídeňského lesa, v okolí »Hohe Warte«, a tato zalesněná plocha táhne se na 30 km zdélí.

Obávám se, že na systematické zalesnění smutného okolí města Prahy budeme snad ještě dlouho čekati, a těší mne, že osázením břehů vltavských byl již šťastný počátek učiněn.

Budiž mně dovoleno ještě jaksi letmo jen poukázati na jinou, rovněž potěšitelnou událost, která se přihodila při příležitosti řešení otázek vodních drah v Čechách a na Moravě.

Byla vypsána mezinárodní soutěž na zdvihadla lodní pro kanalisaci vodních drah u Přerova.

Velectění pánové, ačkoliv této světové soutěže účastnilo se asi 50 cizozemských továren a cizozemských velkozávodů, musíme přece s potěšením konstatovati, že vítězství a palmu v tomto konkursu odneslo průmyslnictvo v království Českém! Zejména byli to čeští a němečtí inženýři, kteří jsou činni v pražských strojnických továrnách.

Velectění pánové, v Čechách máme zejména v poslední době vůbec zvyk, že často, snad nadbytečně vyhledáváme věci, které nás rozdvojují, avšak mně se zdá, že bychom měli spíše vyhledávati takové otázky, které obě národnosti sbližují a spojují.

Musím s radostí konstatovati, že každý občan tohoto království zajisté s potěšením uvítal, že obě národnosti k tak zdárné práci podaly si vzájemně, společně ruce. Jeden z pánů předřečníků zmínil se také o tom, že dá se vodní síla i dále zužitkovati, až budou naše řeky regulovány, ve prospěch hospodářství i našeho průmyslu. To jest pravda, a dovoluji si při této příležitosti upozorniti na znamenitou přednášku p. ing. Křižíka, který v té věci před krátkou dobou rozvinul v tomto směru celý program pro budoucnost.

Výstava, která se před několika nedělemi odbývala v Obchodní a živnostenské komoře pražské, kde tyto projekty na kanalisování a regulování řek a zejména na ona zdvihadla, o nichž jsem se již byl zmínil, byly vystaveny, ukázala nám nejlépe, co všechno dobrého a užitečného můžeme ještě od regulací řek našich očekávati pro náš průmysl a naše zemědělství, a souhlasím v té příčině úplně s panem referentem posl. Kaftanem.

Prosil bych tedy, slavný sněme, aby bylo k tomu se všech stran přihlíženo a všemi faktory, kteří se touto záležitostí obírají, pomáháno, aby alespoň do příštího podzimního zasedání byly nám předloženy detailní rozpočty na vystrojení holešovického přístavu, a poněvadž obnosy k tomu potřebné byly, jak jsem se zmínil, již praeliminovány, doufám, že nenarazíme v této věci na žádný již odpor! To tím méně, jelikož tyto práce, a to nejen regulace, nýbrž i vystavění holešovického přístavu, sloužiti budou oběma národnostem a stejnou měrou prospějí jak zemědělství, tak i průmyslu.

Z těchto důvodů vřele doporučuji předloženou nám zprávu rozpočtové komise, a prosím za laskavé její přijetí. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste gegen die Anträge eingetragene Redner.

Ich erteile dem Herrn Abgeordneten Dr. Schreiner das Wort.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag ! Die sehr geehrten Mitglieder des hohen Landtages werden mir gewiß nicht verübeln, wenn ich im Verlaufe der heutigen Debatte eine gewisse Befriedigung empfinde und eine Satisfaktion in der Richtung ausspreche, daß ich heute im Kreise der Herren Mitglieder des hohen Landtages eine ganze Reihe von Herren gesunden habe, die mit einem gewissen Bedenken und Kopsschütteln unsere ganze große Kanalisations- und Wasserstraßenaktion verfolgten, und daß heute die Stimmung in diesem Kreise eine wesentlich andere geworden ist, als es vor vier Jahren im Reichsrate der Fall war, wie wir ungezählte Millionen für Wasserstraßen und Kanäle bewilligten, Millionen, für welche eine positive, eine technische Unterlage kaum vorhanden war, als deren Grundlage lediglich ein Bericht von zwei bis drei Seiten gegolten hat

Damals war es außerordentlich schwierig, und man hat förmlich den Boykot unter den ganzen Kollegen befürchten müssen, wenn man den Mut gehabt hat, gegen die prinzipiellen Grundsätze der Wasserstraßen-Vorlage aufzutreten, und ich, der in bescheidener Weise an der Berbesferung dieser Vorlage mit einer Reihe Von Abänderungsanträgen tätig war, stieß dabei auf die größten Schwierigkeiten.

Dieselben galten damals hauptsächlich den Interessen der Landwirtschaft, die ich aus vollster Überzeugung und pflichtgemäß zu vertreten hatte.

Nun, meine Herren, heute stehen wir vor der Erledigung einer Vorlage, die sich als Konsequenz eines, ich glaube vor neun Jahren im hohen Landtag nahezu einstimmig gefaßten Beschlusses darstellt. Allerdings haben wir damals unter dem Eindrucke der Ausführungen des sehr geehrten Herrn Berichterstatters und auf Grund des Vorliegenden technischen, allerdings auch nicht vollkommen ausführlichen und ausgearbeiteten Projektes beraten und beschlossen. Wir standen damals auf Grund der sehr überzeugenden Ausführungen des Herrn Berichterstatters, der auch heute in überzeugender Weise seine Anträge vertritt, vor der Frage, ob wir diese Summe für die ganze Regulierung der Moldau und Elbe, bezw. Kanalisierung bis nach Aussig bewilligen sollen, und es ist wirklich eigentümlich und teilweise auch vom Herrn Abgeordneten der Stadt Aussig bereits aufgeklärt worden, warum während dieser gangen Zeit die interessierten Kreise in der Elbegegend Von Melnik abwärts sich gegen die weitere Kanalisierung nicht ausgesprochen haben.

Wir, hochverehrte Herren, die wir diesen Verhältnissen ferne Stehen, Die wir mit denselben nicht so eingehend vertraut sind, die wir die Vorteile, welche die Kanalisierung diesen Gegenden zu bringen berufen gewesen wäre, nicht abzuwägen in der Lage waren, uns dürfen sie es nicht Verübeln, wenn wir nicht in der Lage waren, dagegen aufzutreten, aber die Mitglieder der Kommission, wie der Herr Kollege ganz richtig bemerkte, hätten die Sachlage besser überblicken und bereits der Fortsetzung dieser Kanalisierungsaktion Vorbeugen sollen, soferne dieselbe mit den Wünschen und Bedürfnissen des Teiles der Bevölkerung in den betreffenden Gegenden nicht in Einklang waren. (Abg. Peters ruft: Sie sind selbst Mitglied!) Ich bitte vielmals um Entschuldigung. Ich bin Mitglied der Kommission für Flußregulierungen. Der Herr Kollege Peters wird gestatten, daß ein kleiner Unterschied besteht zwischen der Kommission für Kanalisierung und jener für Flußregulierungen. Ich habe nie Gelegenheit, in der Kanalisierungskommission zu Sprechen.

Nun kann ich, meine hochverehrten Herren, heute nur Sagen, daß diese Enuntiation gerade aus der Mitte jener Kreise gekommen ist, welche Seinerzeit, als es Sich um jene großartige, weltbewegende Volkswirtschaftliche Vorlage im Reichsrate gehandelt hat, in der entschiedensten Weise für die Durchführung sämtlicher, überaus teueren Kanalbauten eingetreten ist.

Dem großen Rausche, der großen Begeisterung ist allenthalben eine große Entnüchterung gefolgt. Wir sehen, daß hier, wo verhältnismäßig kleine Beträge aus dem Spiele sind, wo eine verhältnismäßig kleine Abgabe für die Beförderung der Massengüter in Aussicht genommen ist, sich aus den Reihen derjenigen Männer, die die Interessen dieser Kreise berufsmäßig hier zu vertreten anwesend sind, solche gewichtige Bedenken gegen eine Kanalisierung einer ganz kleinen Flußstrecke erheben, und mit Recht. Das war dasjenige, was wir im Reichsrate damals in eingehender Weise hervorgehoben haben namens der landwirtschaftlichen Gesamtinteressenten, namentlich aber vom Standpunkte der Holz- und Floßinteressenten. Diejenigen Aktionen, die seitens der Vertreter der landeskulturellen Körperschaften in dieser Richtung erhoben worden sind, waren alle vollkommen begründet.

Man hat an der Hand der Kosten, welche für die Remorguage der Flüsse zu zahlen Sind, ausgerechnet, daß jeder Festmeter Holz bis zur Landesgrenze mindestens 2-3 K erhöhte Fracht erfordert. Leider hat die Erfahrung bei den verschiedenen einzelnen Stauwerken uns Recht gegeben, daß die Art und Weise der Zusammenstellung der Flöße eine wesentlich andere Sein wird als bisher, daß sie jetzt unter den geänderten Verhältnissen, namentlich wesentlich verteuert und auch verschlechtem wird. Man hat auf die Gefahren hingewiesen, welche diesen zahlreichen Flöße, welche die Kanäle und Schleußen passieren, dadurch drohen müssen, daß ein großer Teil derselben ganz in der großen Strömung zerschellt. Diese Bedenken, die wir damals ausgesprochen haben, sind leider vollkommen eingetreten.

Wenn auch der Herr Berichterstatter in Seinem Berichte heute hervorhebt, daß man durch die Erfahrungen, welche man bei Kletzan gemacht hat, in Bezug auf die Durchführung der übrigen Flußschleußen gewisse Lehren gezogenhat, so möchte ich doch mit Rücksicht daraus, was wir bei der Kletzaner Schleuße gesehen haben, mein Bedenken aus dem Grunde aussprechen, weil ich Gelegenheit hatte, mit Technikern zu sprechen, die mir gesagt haben, daß bei einer Anlegung von Schleußen eine einwandfreie Passage der Flöße nahezu vollkommen ausgeschlossen ist.

Sie werden es wohl begreiflich finden, daß ich von meinem Standpunkte aus, das Bestreben die Kanalisierung unseres Hauptflußes auf dasjenige Maß zu reduzieren, in welchem es mit Rücksicht auf die Wasserverhältnisse unbedingt geschehen muß, und wo sie schon geschehen ist, wo wir also eine Remedur zu schaffen nicht mehr in der Lage sind, also gegen jede weitere Kanalisierung über dieses Maß hinaus energisch Stellung zu nehmen, mit herzlicher Freude begrüße.

Mein Antrag wäre vielleicht weiter gegangen, aber ich will nicht über den Wunsch des Herrn Abgeordneten Dr. Hacket, der den Abänderungsantrag gestellt hat, hinausgehen, in der Hoffnung und Überzeugung, daß die