královským, - podává. Velectění pánové, naše časopisectvo vytklo v posledních dnech, tak mohu konstatovati, velice přesně tyto okolnosti, na kteréž při udílení tak velké části má se zřetel v království Českém bráti. Není to zajisté dlouhá doba, která nás dělí od rozpočtové debaty, kdy pan generální referent slovy velice vážnými co odborný znalec i doklady ciferními vysvětlil nám finanční stav království Českého.

Vzdor tomu, že jsme pivní dávkou uvalili velké břemeno na veškeré obyvatelstvo království Českého, přece na 75 millionový roční rozpočet nedostává se nám každoročně v rozpočtu 12 mil. korun.

Bude to ještě tvrdý oříšek a velká úloha, nežli vzhledem na úporné se chování vlády podaří se nám najíti pramen, ze kterého bychom tento každoroční nedostatek, tento každoroční deficit alespoň přibližně kryli. Než nechci se šířiti, o rozpočtu, ale vážení členové tohoto slavného sněmu pronášeli již po několik dnů poznámku, že podobáme se hospodáři, který na jedné straně si dluží peníze, aby na druhé straně konal dobro. Konání dobra jest zajisté chvalitebným činem, to nepopírám, a zejména v takovém případě podobné katastrofy. Nicméně však přece jest dlužno konstatovati, že i tyto 4 miliony, kterými na jedné straně země od pomáhá nastalé nouzi bude se země naše museti vypůjčiti v několika dnech u některého bankovního ústavu. Z toho velectění pánové, z těchto fakt přicházíme k tomuto úsudku, a konstatuji s potěšením - že tento úsudek není však jenom úsudkem našeho užšího kruhu, ale úsudkem, který se zmáhá i v širších kruzích, - že bude se musiti aspoň pro budoucnost, velectění pánové, v otázkách udělování takovýchto výnimečných a velkých podpor bráti s největším zřetelem ku předu. Přicházíme k tomu úsudku, že s takovými výjimečnými milionovými dary nebude se dále moci v hospodářství zemském každoročně a pravidelně účtovati, poněvadž bychom museli k zemským přirážkám vedle 55 proc. pravidelných přirážek zemských ještě jiné zvláštní přirážky vypisovati na podobné, nahodilé ohromné výdaje.

Velectění pánové, neračte v tom hledati nepřízeň k žádnému stavu; já se k tomu ještě vrátím: mluvím upřímně, ze srdce jako občan a poplatník království Českého, který si přeje blaho ve veškerých vrstvách národa našeho. Také včera zaslechl jsem slovo, že pry se rolnictvo muselo dožebrávati této podpory, ale myslím, že toto slovo bylo poněkud přece upřílišněné, poněvadž, kde se jedná o tak značný dar, o zasáhnutí tak hluboké do financí zemských, nemáme na to tak příkře se dívat, a tuto opatrnost tak přísně odsuzovat.

Nyní, velectění pánové, budiž mi dovoleno, abych podíval se na to, kterakým způsobem jest tato částka 4 milionů korun rozdělena: Na silnice a cesty 1 mil. korun. To zajisté budeme všichni zástupcové, i měst i venkova, vítati s potěšením, poněvadž tím rozproudí se práce, pokud již se nevykonala, a v některých okresích pokročila a vykonala se práce napřed, což jest skutečně chvalitebné; druhý milion se má věnovat na meliorace pozemků, a kdo viděl pokrok meliorační v sousedních zemích, musí i toto schvalovati, poněvadž meliorační náklad - jsem o tom přesvědčen v několika letech mnohonásobné procento zemi a občanstvu vrátí, a tudíž musím říci, že zásadně proti věnování celé částky ničeho nemáme.

Budiž mi dovoleno, abych upozornil několika slovy na milion K, který jest věnován k zvelebení chovu dobytka a povznesení dobytkářství vůbec v království Českém a též na 500. 000 K, které věnovány jsou na lesnictví, musíme schvalovati; na lesnictví proto, poněvadž stačí poukázati na pusté okolí našeho drahého královského hlavního města Prahy a jest nanejvýše chvalitebno, aby okolí královské Prahy bylo zvelebeno.

Ale pokud se týče onoho zvelebení chovu dobytka v Čechách, prosil bych, aby se tomu věnovala zvláštní péče.

Slyšel jsem včera řeč pana Dra Viškovského, který podotknul sám jako povolaný znalec hospodářství, že se dosud v Čechách v té věci nevykonalo to, co jsme od našich pánů rolníků očekávali.

Víme, že to nezávisí na rolníku, nýbrž na různých okolnostech.

Ale smutné následky toho pociťuje v nejpřednější řadě královská Praha, vůbec obyvatelstvo královské Prahy a všech větších měst v království Českém.

Musím tedy tuto položku zvláště sympaticky vítati, jen bych si přál, aby výsledek nebyl zase jen theoretický a na papíře, nýbrž abychom skutečně viděli, že se v král. Českém učinil pokrok po této stránce Neboť to nutno, velectění pánové, konstatovati, že co se týče výživy obyvatelstva našeho, aprovisace, zásobení našich velikých měst a zejména Prahy, že se skutečně - v tom souhlasím se včerejším panem řečníkem - nestalo v poslední době pranic a takové důležité zájmy velkých vrstev našeho obyvatelstva leží zde úplně ladem.

Bude Vám zajisté známo, že hlavní druhy potravin, zejména chléb, maso a zemčata v Praze tak vysoko stouply, že dnes vážný politik sociální, přítel lidu pracovního, zejména politik, který se nezanáší pouze prázdnými hesly politickými, ale který zná věc od kořene a denně s tou věcí se zabývá, musí skutečně se dnes obírali starostí vážnou, zdali náš pracovní lid v Praze, za mzdu, která se platí, může býti živ.

Mzdy v posledních 50 letech nestouply tak vysokou měrou, aby dělnictvo mohlo o tolik více vydávati.

Ale na druhé straně drahota potravin v Praze sloupla takovou měrou, že se skutečně nalézáme na nejkrajnější hranici, kde našemu dělnému lidu již hrozí skutečná bída a nouze!

A proto v této velice důležité věci prosím, aby oni pánové kteří mají na tyto poměry vliv a kteří do toho mohou platně zasáhnouti, této palčivé záležitosti věnovali péči největší.

My jsme se, velectění pánové, nedávno přesvědčili, že se řeší podobné sociální záležitosti jednostranně. Prohlašuji jako průmyslník sám, že nemám za zlé dělnictvu, když sáhne ku prostředkům obranným, aby své poměry zlepšilo. Já konečně ani stávky nezavrhuji, ale vždy jsem hájil stanovisko, že i ve stávkách má se zachovati jistá míra slušnosti a sociálního a občanského spolužití. Každá strana má využitkovati prostředky, které jí zákon dává na ruku. Ale při nedávné uhelné stávce, co jsme viděli? Viděli jsme, že uhlí bylo zdraženo, ale horníkům v potu tváři pod zemí pracujícím nebyla mzda téměř o nic zvýšena, ale když následkem stávky staré zásoby uhelné se vyprodaly, tyto poměry sociální zůstaly nenapraveny. Dnes následkem nedostatečné aprovisace královské Prahy jsou poměry u nás tak smutné, že se mi nedávno přihodila tato věc. Procházel jsem se po stavbách kanálových podél Vltavy u Kralup, kteréžto stavby každého, kdo se zabývá veřejnými otázkami v největší míře zaujímají a tam kotvil veliký parník, jehož mužstvo byli Němci z Magdeburku a Hamburku. Když jsem se tázal, co vezou, řekli, že různé věci, hlavně maso a vejce do Prahy!

Velevážení pánové, a to bylo až z Magdeburku ! Tak daleko došly poměry. Tak stalo se tyto dny. Možná, že loď tato jest nyní ještě v Karlině. Jest to pro nás, obyvatele města, ať jsme obchodníci nebo úředníci, ať kupci nebo dělníci, smutná okolnost, když toto bohaté království České, tato komora nejenom finanční, ale i přírodní mocnářství Rakouského tak daleko pokleslo, že takové důležité potraviny jako máslo, vejce a jisté druhy obilí musí se z Poznaně drahou přes Magdeburk do Prahy dovážeti.

Velevážení pánové! Dovoluji si upozorniti na ohromné zdražení másla, mouky a to mně nebudiž ve zlé vyčítáno.

Co se ovoce týče, máme v Praze tak smutné poměry, že chudé dítě v Praze nevidí celý rok zdravé jablko nebo hrušku a to jsou poměry přesmutné.

Vím zajisté, že zde nesedí vinníci v tomto slavném shromáždění, nicméně bych žádal, by v representaci naší královské Prahy věnována býti měla po příkladu Vídně této otázce větší pozornost, a že sociální komise v Praze by měla tuto věc vzíti řádně do rukou a zároveň bych při této věci vznesl prosbu i k representantu naší vlády, aby i tato v této záležitosti nějakých energických kroků učinila, aby půl millionu obyvatelstva pražského nebylo tak vydáno na milost i nemilost několika velkokapitalistickým neb velkofinančním veličinám, které tuto aprovisaci ve velkých rysech na sebe strhují a cenu potravin našemu lidu přímo diktují. A v té věci přál bych si co nejdříve platné nápravy.

Dále, velevážení pánové, budiž mi dovoleno, abych obrátil laskavou Vaši pozornost k věci následovní: Jakým způsobem jest nám vynaložiti obnos, který z této akce pomocné v obnosu 500. 000 K byl přikázán k účelům živnostenským? Velectění pánové! Nedá se upříti, že tato částka jest neveliká, ona obnáší pouze jednu osminu věnovaného obnosu, načež ovšem může se odpověděti, že živnostníctvo a kupectvo a stavy průmyslové nebyly direktně těmito pohromami tak stížený jako rolnictvo! To je pravda!

Ale, velevážení pánové, indirektně a jsou zde zástupci stavu kupeckého kteří Vám mohou dokázati, že indirektně bylo stíženo živnostníctvo neméně těžce, poněvadž následkem těchto dvou katastrof obmezil se obchod a průmysl. A tu ovšem, velevážení pánové, nebude snad na škodu, když dovolím si poukázati na to, že pozorujeme, ačkoliv jsme upřímní přátelé našeho rolnictva, již delší dobu jakousi zvláštní a značnou nesrovnalost v rozdílení různých podpor a v rozdílení pravidelného ročního zemského nákladu.

Budiž mi dovoleno poukázati na jisté nesrovnalosti, které jsou v poslední době přímo do oči bijící. Nemíním se tím nikoho dotknouti, ale jako zástupce stavu průmyslového musím to za svou povinnost považovati, abych na to upozornil. Tak stalo se, že v zemském rozpočtu na r. 1901 náklad na zemědělství věnovaný obnáší 2, 661. 000 K, kdežto náklad na průmysl, živnosti, obchody a všechny podobné průmyslové věci čítá dohromady pouze 681. 000 k. v roce 1902

náklad na zemědělství obnášel 3l/2 milionu a na živnosti 650. 000 K, v r. 1903 na zemědělství 4 miliony na obchod a průmysl 676. 000, v r. 1904 na zemědělství 4, 700. 000. na průmyslové zájmy 752. 000 K v roce 1905 na zemědělství 4, 225. 000, kdežto na průmyslové zájmy 775. 000 korun. V těch 4 milionech je také ovšem zahrnuto 13/4 milionu na meliorace, které provádí se, musím to loyalně konstatovati, průmyslovými silami a tudíž z toho také něco připadá pro průmysl, dalších 286. 000 K opět pro hospodářská družstva atd.

Velectění pánové! Račtež mě uvěřiti, jestli jsem několik jen těchto cifer dovolil si zde uvésti, nestalo se to z nějaké animosity a prosím, aby mně to bylo věřeno - vzhledem k předchozím poznámkám předešlých pánů řečníků - musil bych proti tomu protestovati není u nás zástupců měst animosity proti stavu rolnickému! Naopak dovoluji si veřejně prohlásiti, že my zástupcové průmyslu daleci jsme toho, abychom žárlivě bojovali proti váženým zástupcům stavu rolnického.

Souhlasím se včerejším panem řečníkem, že staré české přísloví: *Nemá-li rolník, nemá také živnostník* je dodnes pravda, a loyalně dále ještě prohlašuji, že nelze tak děliti stavy ty od sebe. Vždyť oba stavy, jak živnostenský tak rolnický, se v mnohých a mnohých bodech navzájem tak prostupují a, velectění pánové, prohlašuji, že kdo by tyto dva důležité stavy chtěl proti sobě nepřátelsky štvát, spáchal by největší hřích na zájmech našeho národa, spáchal by právě takový hřích, jako když někdo popuzuje stav živnostníčky proti stavu obchodnickému aneb obráceně stav obchodnický proti stavu živnostnickému, jak se bohužel nyní děje.

Nešťastné stavovské děleni přišlo v našem národě již tak daleko, že i tyto dva stavy, živnostníčky a kupecký, proti sobě se staví a vyhledávají sporné programy; myslí, že jsou proti sobě postaveny, jako dva nepřátelské tábory, místo aby se spojily a svornou rukou pracovaly na zvelebení svých zájmů.

Tím, velectění pánové, poněvadž jsem své krédo upřímně přednesl, zajisté mi nebude ve zlé vykládáno, když řeknu, že to včerejší volání, *aby se nešířila propast mezi rolnictvem a průmyslnictvem anebo živnostnictvem*, že nebylo toto volání dosti precisováno. Nevím - správně vzato komu platilo, poněvadž v živnostnictvu se nepřátelské proudy proti našemu důležitému stavu rolnickému nevyskytují a aspoň dosud nebyly uplatňovány. Ale na druhé straně, velectění pánové, nenechá se upříti fakt, že to byli právě páni rolnici, kteří sami nejdříve přikročili k organisaci stavovské na poli politickém.

Prohlašujeme jenom, že jsme daleci nepřátelství, naopak bychom prosili, abyste v takových otázkách, kde jedná se o zvelebení našeho stavu průmyslového, stejně s námi kráčeli. (Souhlas. )

Tedy jak pravím, velectění pánové, my jsme odpůrci všelikého takového třídního stavovského boje, ale nesmíme zavírati oči před následujícím faktem, že v království Českém vykonává se - a ten fakt je stejně důležitý pro rolníky jako pro nás - že v království Českém pozvolna vykonává se převrat sociální, dalekého rozsahu, že již království České dávno přestalo býti zemí výhradně aneb převahou rolnickou. (Slyšte!)

Za dnešní doby, velectění pánové, podle nejnovější statistiky založené na přesných základech úředních je zjištěno, že u zemědělství v království Českém je zaměstnáno 1, 326. 000 dorostlých osob, kdežto u průmyslu, velkoprůmyslu, obchodu a dopravy je zaměstnáno již 1, 166. 000 osob. Tato statistika mluví o dorostlých osobách; kdybychom mluvili o příslušnících toho stavu, bylo by to ještě patrnějším, Sociální politikové obou stavů, jak průmyslového tak rolnického stavu musí tyto dva momenty důležité míti stále na zřeteli, a následkem těchto daných fakt budeme musiti vždy v budoucnosti podobné důležité otázky řešiti.

Co se týče poplatnosti, tím nechci sl. sněm dnes unavovati, poněvadž přišli bychom k cifrám, z nichž by snad ani jedna ani druhá strana valné radosti neměla. Mám je však připraveny, pracuji na nich již po několik let. Resultát však jest ten, že průmyslové obyvatelstvo měst neskonale větší oběti přináší na finančních obětech pro království České, asi snad třikrát tolik než zemědělstvo, a že na druhé straně průmyslové obyvatelstvo - myslím všechno živnostnictvo i měšťanstvo - neskonale méně dostává zpět!

Jak pravím, nechci tím snad zabíhati do nových úvah, které by se zdály úzkoprsými, jen znova dovolím si opakovali, že při příštím řešení podobných národohospodářských záležitostí v království Českém bude nutno, abychom k těmto novodobým faktům přesněji přihlíželi s dobrou vůlí, aby se prospělo oběma stavům, které jsou pro naše království České stejně důležitý.

Nyní bych prosil ještě o chvilenku strpení. Vyskytla se otázka, kterak by se těch 500. 000 korun, které jsou věnovány stavu živnostenskému, účelně rozdělilo.

Přes to, co jsem uvedl, prohlašuji, že jsme my, zástupci stavu průmyslového, povděční i za těch 500. 000 korun, poněvadž jsme přesvědčeni, že při dobrém rozřešení této otázky nechá se mnoho užitečného i tím poříditi. Jsem přesvědčen, až my, stav průmyslový, budeme tak organisováni jako Vy, až budeme míti takovou průmyslovou radu pro království České, tak znamenitě vybudovanou jako Vaše zemědělská rada, která se tak horlivě starati bude o zájmy naše, jako se stará Vaše zemědělská rada o Vás, jsem přesvědčen, že i české průmyslnictvo učiní další pokroky.

Nyní vyskytla se otázka, jak upotřebiti toho půl millionu korun. V té věci různily se názory i mezi zástupci průmyslu a obchodu. Někteří pánové navrhovali, aby se obnos rozdělil přímo mezi poškozené, ale páni, kteří jsou znalci poměrů na venkově, vědí. že tíže by bylo zjistiti škodu u obchodníka než u rolníka, kterému byla úroda na poli zničena, což bylo viditelno a dá se vyšetřiti. Byly hlasy, které se přimlouvaly za to, aby družstvům výrobním a nákupním byly rozdělovány subvence. Než i to naráží na překážky, poněvadž tato družstva jsou namnoze teprve v prvopočátečním vývinu a následkem toho se neví, jakého výsledku by se docílilo. Jsou také hlasy pro to, aby se zakládaly malé řemeslnické a živnostenské záložny. Každý takový experiment začátečný již zpředu jest téměř nemožný a nevděčným úkolem, aby se podporovalo něco, co ještě neexistuje a co nalézá se ještě v zárodku.

Dále byly tu názory některých pánů, aby se touto sumou sesílil bonifikační fond. Musím prohlásiti, že tento názor se mně skutečně zamlouvá, poněvadž by se sesílil sumou 500. 000 K pro budoucnost. To neznamená ovšem nikterak, že bychom tím chtěli zakládati již bonifikační fond, to by nebylo dostatečno a v této věci vyhrazujeme si další kroky do budoucna.

Vyskytl se také návrh váženého pana Dra Nitsche, který chtěl, aby tento obnos byl věnován pokračovacím průmyslným školám. Musím konstatovati, že i tento návrh jest nám sympatickým, poněvadž v oboru školství nechá se každý kapitál vždycky dobře zužitkovati, jest dobře uložen a nese dobré ovoce. Ale po uvážení různých těchto názorů převládlo mínění, že by tato částka měla býti odkázána k účelům produktivním a všeobecně užitečným, aby bylo vyvarováno snad řevnivosti na některých stranách, z některých krajů a různých obcí, nebo některých jednotlivců, že ze zemských peněz těšili se větší nebo menší podpoře a opět slyšeli bychom stesky, že se snad některým nestalo po právu.

A tu, velectění pánové, ovšem sama naskýtá se otázka, že jest potřebí, aby byl zde jakýsi orgán, který by se staral a zabýval touto otázkou, kterak tuto částku půl milionu korun co nejúčelněji ve prospěch živnostnictva využitkovati a obrátiti. V návrhu samém veleváženého pana referenta již byla navržena cesta, kterou se máme bráti, když navrhnul, že zemský výbor měl by v té věci bráti v poradu zástupce živnostenských korporací a obchodních a živnostenských komor.

Ale, pánové, podobná organizace vlastně a zemského výboru v království Českém již stává. Jest to naše zemská komise živnostenská, která ovšem pro různé nepříznivé okolnosti a snad také i nedostatečný, aspoň po tu dobu, nedostatečný statut neměl, příležitost rozvinouti plné svoji činnost. Avšak jsme zajisté přesvědčeni, že tato korporace v budoucnosti vyplní také svůj úkol, jako jej plni haličská zemská rada živnostenská. Kloníme se k tomu náhledu, že zemská komise živnostenská pri zemském výboru jest nejpovolanější korporací, která by se touto otázkou mohla zabývati a následkem toho po úřadě s pány zástupci a naším klubem, dovoluji si Vám předložiti následovný dodatek zprávy a prosím Jeho Jasnost, p. Nejvyššího maršálka, abych směl přečísti jeho zněni:

Předposlední odstavec této zprávy komise rozpočtové o podporách - z částky 4 milionu na škody živelní alinea 1. budiž doplněn těmito slovy: »Při tom nechť zemský výbor uváží, zdali by nebylo účelno, aby ze členů zemské komise živnostenské, stávající při zemském výboru zřízen byl »pomocný komitét živnostenský«, jehož úkolem by bylo, aby podpory 500. 000 korun sněmem na naléhavé potřeby živnostnictva a obchodnictva povolené, bylo účelným způsobem užito. « Tím končím. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Krejčik činí návrh:

»Předposlední odstavec al. 1. budiž doplněn těmito slovy:

»Při tom nechť zemský výbor uváží, zda-li by nebylo účelno, aby ze členů zemské komise živnostenské, stávající při zemském výboru, zřízen byl »Pomocný komitét živnostenský«, jehož úkolem by bylo, aby podpory 500. 000 korun sněmem na naléhavé potřeby živnostnictva a obchodnictva povolené, bylo účelným způsobem užito«.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Es würde nunmehr der Herr Abgeordnete Schreiter zum Worte gelangen; derselbe hat sich aber aus der Rednerliste Streichen lassen. Nachdem nunmehr ein Redner kontra gesprochen hat, erteile ich Das Wort dem nächsten für Die Anträge eingetragenen Redner, es ist dies der Herr Abgeordnete Ansorge.

Der Herr Abgeordnete Ansorge hat das Wort.

Abg. Ansorge: Als Mitglied der deutschen Agrarpartei habe ich es als meine Pflicht erachtet, mich pro eintragen zu lassen. Allerdings mit sehr gemischten Gefühlen, einerseits freudig erregt dadurch, daß die Regierung sich endlich bequemt hat, den Landwirten Gehör zu schenken und nach den nötigen Mitteln zu greifen, um unseren Notstand etwas zu lindern, andererseits aber nicht gar zu sehr erfreut über die Art und Weise der Durchführung dieser Notstandsaktion, wenn ich berücksichtige, daß der zweite Teil dieses Staates, das Königreich Ungarn, schon vor längerer Zeit alle Futtermittel aufzukaufen begann, um seinen Landwirten helfend zur Seite zu Stehen, während man bei uns über diesen Punkt noch still und kühl nachdachte, ohne sich zu rühren.

Es wird nämlich hier mit zweierlei Maß gemessen. Ich muß mit Genugtuung betonen, daß endlich wir, die deutsche Agrarpartei, den Moment für gekommen erachteten, daß auch einmal unser Recht in den gesetzgebenden Körperschaften zur Geltung komme.

Wir haben daher diesen Moment freudig begrüßt, um unseren Wünschen auch bei der Notstandsvorlage mehr Nachdruck geben zu können, obwohl wir es nicht vermeiden konnten, daß einige Berufspolitiker ihre großen Kanonen losgehen ließen, welche aber nur rauchloses Pulver verschossen.

Wir deutsche Agrarier wünschen, daß diesen verlotterten Zuständen, die sich in dieser Volksvertretung im Punkte der gegenseitigen Anfeindung eingeschlichen haben, auf lange Zeit ein Ende bereitet werden möge.

Wir wünschen im Interesse des deutschen und des tschechischen Volkes Frieden und zwar einen Frieden, der es zuläßt, daß jene vielen Vorlagen, die schon Jahrzehnte lang brach liegen, endlich einmal durchgeführt werden, daß dieser politische Radau auf beiden Seiten auf ein Minimum abgeschwächt werde und daß man dem Volke endlich einmal Brod verschaffe. (Sehr gut!)

Meine sehr geehrten Herren! Ich will etwas Eigentümliches erwähnen. Als im vorigen Jahre diese große Dürre ihren Einzug bei uns hielt, als 18 Wochen lang kein Tropfen Regen vom Himmel fiel, da ist in meinen Wahlbezirken, in den Bezirken Politz an der Mettau und Weckelsdorf am 19. April des Jahres 1904 ein Wolkenbruch niedergegangen, der auf lange Jahre die schönsten und ausgedehnten Fluren seines Mutterbodens beraubt hat.

Was hier noch übrig geblieben war, wurde durch eine 18 wochentliche regenslose Zeit vernichtet.

Da habe ich es denn doch als meine selbstverständliche Pflicht angesehen, daß ich mich der allgemeinen Rotstandsaktion angeschlossen und meine Wahlbezirke Politz an der Mettau, Weckelsdorf und Braunau in die allgemeine Notstandsaktion einbezogen habe, und daß ich berechtigt war, die Staatshilfe für meine Wähler zu fordern.

Da ist folgendes geschehen.

Zuerst haben wir eine Bettelprozession zu Seiner Exzellenz dem Herrn Statthalter veranstaltet, und zu Seiner Exzellenz dem Herrn Dr. v. Körber, der uns mit einem Essiggesicht empfangen hat, vielleicht schon in der Vorahnung des vorzeitigen Endes seiner politischen Laufbahn. Und nach erst langem Hinund Herreden wurde unsere Gegend dem Notstandsgebiet einverleibt, aber auf gar nicht lange Zeit.

In jenen Monaten August, September und Oktober 1904, als in den Bezirken Braunau und Weckelsdorf 100 Kilogramm Heu 12 K kosteten, fand es die hohe Regierung dieses Landes für notwendig, den Bezirk Braunau aus dem Notstandsgebiete auszuscheiden.

(Hört !)

Es war das eine Ungerechtigkeit, die hier anzunageln, ich mich verpflichtet fühle. Und was ist weiter in dem Bezirke Weckelsdorf geschehen ?

Ich weiß, viele von den Herren werden gewiß die Naturschönheiten der Weckelsdorfer Felsen schon in Augenschein genommen haben. Da werden Sie gefunden haben, daß das Volk in diesem gelben Sande wühlen muß, der aber nichts emporkommen läßt, als einige wertlose Kartoffeln und etwas Hafer, daß dort das elendste Dasein und die schlechteste Existenz für die Menschen vorhanden ist und daß diese Leute im Vorjahre nicht einmal mähen konnten, infolge dessen nichts zu essen hatten und ihr Vieh gewöhnlich vorzeitig auf die Schlachtbank schicken mußten. Und was hat dieser Bezirk von der hohen Regierung bekommen ? 20. 000 Kronen mit der Aufforderung, davon eine 12 Kilometer lange -Bezirksstraße, zum Teile Kunststraße, über das Gebirge zu bauen.

Ein Bezirk, welcher nur eine elende Steuerkraft von 67. 000 Kronen aufbringt, der durch aufgezwungene Bauten dermalen in Notlage sich befindet, in einem Schuldenstande von 400. 000 Kronen!

Es ist dies geradezu, als wenn man jemandem Geld auf Gift geben würde, damit er sich selbst wirtschaftlich selbstmordet.

Wenn dieser Bezirk eine 12 Kilometer lange Straße zu seiner Verbindung mit Eipel durchführen muß, mit diesen 10. 000 fl., sage 20. 000 Kronen, so ist dies eine unmögliche Sache, das kommt mir vor wie das Gegacker bei der Henne, wenn sie gelegt hat.

Kronen sind keine großen Werteinheiten, wie wir solche früher hatten, dieser Bezirk muß heute unbedingt wenigstens 100. 000 Kronen neue Schulden machen, wenn er die Straße ausbaut, es ist dies also keine Gabe, wie sie ein armer Bezirk, und zwar ist dies einer der ärmsten, fordern dürfte. Ich mache noch aufmerksam, daß dieser Bezirk früher mit dem Bezirke Politz an der Mettau zusammen einen Bezirksgerichtssprengel dargestellt hat.

Man hatte dort vor 10 Jahren angefangen, Straßen zu bauen und ist den schwierigen Projekten ausgewichen.

Seither wurde der Bezirk Weckelsdorf vom Bezirke Politz abgetrennt und zu einem selbständigen Bezirke gemacht.

Dieser Bezirk steht nun da mit 60 Kilometer ungebauten Straßen, welche Saumpfaden gleichen und muß sich nun an den Straßen verbluten.

Meine Herren! Nachdem die Vorjährige Dürre einen unermeßlichen Schaden uns Verursacht hatte, haben wir selbstverständlich wieder Bittgänge zu seiner Exzellenz dem Herrn Statthalter veranstaltet und nach vielen Bitten eine Gnadengabe von 7000 Kronen für den Bezirk Braunau erbettelt.

Was man mit 7000 K eigentlich Gutes ober Böses zu stiften vermag, das können sie sich selbst vorstellen.

Ich glaube, daß man weder nach der einen noch nach der anderen Seite nicht viel ausrichten kann. Da war dort auch die traurige Erscheinung wahrzunehmen, daß nach den erhobenen Ziffern der Schade im Braunauer Bezirke nicht ganz aus eine Million Kronen beziffert wurde und daß die Hilfe 7000 K ausmachte! Und welche Schwierigkeiten machte die hohe Regierung in der Einteilung dieser 7000 K!

Die Post allein hat mit den diesbezüglichen Schriftstücken fortwährend zu tun, sendet sie fortwährend von Prag nach Braunau und wieder retour. Sollte man einem jeden soviel geben, als er unbedingt benötigt, so müßten bei dem Bezirksgerichte um zwei Adjunkten mehr sein und die Arreste Vergrößert werden. Wir haben die Absicht gehabt, nachdem der Viehstand total dezimiert ist, nachdem sämtliche Ökonomen an dem Bezirksversicherungsvereine partizipieren, diese paar Groschen zu diesem Verein zuzuwenden, allein das erlaubt die hohe Regierung nicht, weil das Langsamvoran, weil der alte Zopf in Österreich nicht verschwinden mag. Weiters ist ein Notstandskomitee errichtet worden, ohne den landwirtschaftlichen Verein, seinen Obmann oder den Obmann der Ein- und Verfaufsgenossenschaft oder mich als Abgeordneten zuzuziehen, und man hat sich hiebei, wie gewöhnlich an den Bezirksausschuß gehalten.

Nun, meine Herren, wenn das Haus arbeitsfähig bleibt, wird sich vielleicht Gelegenheit finden, ein Gesetz zu schaffen, welches die Wahlen in die Bezirksvertretung der heutigen Zeit konform regelt.

Der Bezirk Braunau befindet sich in der unangenehmen Lage, daß der Bauer keinen Vertreter in dem Bezirksausschusse hat. (Rufe: Hört, hört!)

Ich will niemandem nahe treten, aber ich bin sicher, daß wenn man den Obmann eines Bezirkes nach den bestehenden Verhältnissen fragt, derselbe eine andere Auskunft gibt, als wie etwa ein kleines armes Bäuerlein. Wenn nun der betreffende Bezirksausschuß an die Regierung berichten würde, daß es bei uns keinen Notstand gibt, und wenn auch vielleicht ein paar Handelsleute aus unserem Bezirke sagen wurden, unser Bezirk war jederzeit an Deutsch land angewiesen und in diesem Bezirke strotzt es von Heu, Stroh und Haser, da brauchte die Regierung bei weitem noch nicht so schneidig zu sein und alsbald diesen Ausführungen einiger Herren Gehör zu schenken, sondern sie hätte uns, die berufenen Vertreter der Bauern, fragen sollen, wie dem eigentlich sei.

Was war mittlerweile geschehen? Wir hatten eine ganze Menge Waggons Heu aus den Alpenländern bezogen, von denen die Tragfähigkeit eines halben Waggons kaum ausgenützt war. Es war ein förmliches Kartell zwischen den Eisenbahnen und den Heulieferanten sichtbar.

Es kam ein Waggon, die Hälfte war verfault!

Gegenwärtig ruht er im Lagerhaus der landwirtschaftlichen Genossenschaft in Braunau. Der halbe Waggon Heu ist so verfault, daß ihn niemand abnehmen mochte.

Meine Herren, die Besteller, die schon längst auf dieses Futter warteten, konnten nicht abwarten, bis dieser Mist hereinkam. Sie mußten trachten, daß sie für teueres Geld Futter von anderwärts bekamen.

Das sind traurige Zustände, und ich konnte mir nicht vorenthalten, dieselben hier öffentlich anzunageln.

Wenn man vielleicht glauben möchte, die politische Behörde hätte dabei die Hände im Spiele, so sage ich ganz einfach: "Nein!"

Ganz gewiß wollen die Herren Beamten ihr Möglichstes tun, um Gerechtigkeit walten zu lassen, aber gestatten Sie!

Wie wollen Sie von einem einseitig fachmännisch gebildeten Beamten verlangen,