vláda rozdělila si obnosy po svém způsobu, a to takovým způsobem, že vzbudil na mnoha místech značné nespokojení, takže tento zpüsob rozdílení podpor více uškodil než prospěl, poněvadž vyvolal nové rozbroje a nešváry mezi obyvatelstvem, které do dnes ještě trvají.

Kdo, pánové, v první řadě tímto děsným krupobitím byl poškozen? Zajisté majitelé pozemků, tedy rolníci, a kdo největší částku z této státní podpory odnesl? Lidé, kteří měli buď nějakou míru v nájmu nebo ve vlastnictví, kteří neživili se z polního hospodářství, nýbrž polní prací, po většině tedy nádenníci; i podruzi, kdežto rolníci, kteří z polního hospodářství čerpají výživu a kterým toto polní hospodářství úplně zničeno bylo, nedostali vůbec nic anebo jen nepatrnou podporu.

Velectění pánové, náš jihočeský rolník jest zvyklý skromnému životu, ale vzdor tomu potřebuje ke krytí nejnutnějších potřeb pro sebe a svou rodinu ročně 500 zlatých. Jestliže však tímto krupobitím tento jediný jeho příjem zničen byl a vláda poskytla mu na podpoře něco kolem 50 zl" uznáte, že i po udělení této podpory náš jihočeský rolník nalézal se v týchž tísnivých poměrech jako před tím.

A jak dopadla úleva pokud se daní týče?

Vláda hned po této katastrofě dala konstatovati rozsah škod a tu orgánové vládní zjistily, že v mnoha a mnoha obcích polní úřada byla úplně zničena, a následkem toho tedy že zničen byl i čistý katastrální výnos. Za těchto okolností čekal důvodně náš lid, že když veškerá polní úroda byla zničena, vláda bude míti s ním aspoň tolik soucitu, že nebude žádati zaplacení daní.

Avšak vzdor tomu, velectění pánové, že jsme i na svém majetku velké ztráty utrpěli, vzdor tomu, že polní úroda naše úplně zničena byla, přece byli jsme nuceni zaplatiti kolem 50 procent pozemkové daně.

A tu se táži, zač a proč jsme byli nuceni daň tuto vůbec platiti, když jsme neměli žádného katastrálního čistého výnosu.

Patrně z pohromy, která nás stihla. Co se mé osoby týče, a pokud sahá moje zkušenost, jíž jsem za dlouhou řadu let nabyl, jsem přesvědčen, že by bylo bývalo lépe, kdyby si vláda nechala podporu celou a nařídila orgánům svým, aby odpisy daní se prováděly ne dle čistého katastrálního výnosu z jednotlivého korce, nýbrž z katastrálního výnosu celého jednotlivého hospodářství.

Jsem přesvědčen, že by tím způsobem ušetřila mnoho práce a také mnoho nepříjemností a rolnictvu se tím více zavděčila nežli celou udělenou podporou.

Ještě jsme se však, pánové, z této pohromy nevzpamatovali a již na nás přikvačila pohroma druhá, která měla pro nás následky daleko horší, nežli pohroma prvá. Krupobití, velectění pánové, stihlo jen jisté okresy v království Českém, tak že v ostatních okresích měli jsme dosti slušnou úrodu a bylo tedy možno při normálních cenách uhraditi nejnutnější potřeby, které krupobitím byly zničeny, buď ze sousedních okresů, neb při snížení dopravného na drahách, i ze vzdálenějších.

Naproti tomu však pohroma suchem nestihla jen některé okresy, nýbrž celé království České, ba celou střední Evropu, a tu nám nebylo možno zaopatřiti si ani za vysoké ceny věci, které jsme k hospodářství nutně potřebovali.

Jarní doba loňská vzbudila v nás naději, že alespoň poněkud z pohromy předešlého roku se zotavíme. Přišel měsíc květen a s ním suchá povětrnost a od polovice tohoto měsíce až do pozdního podzimku nebylo v žádném jihočeském okresu jediného vydatného deště.

Nebudu zde vyličovati, jaký vliv tato suchá povětrnost na vzrůst polní úrody měla, neboť jest to po většině známo, připomenu však stručně, že obilí v našich jihočeských okresích povětšině nedozrálo, nýbrž uschlo; ozimy, které vyhnaly sice na zrno, utrpěly však velké škody rzí a snětí. Otava nám vůbec nenarostla, zelenou píci jsme vůbec neměli, tak že v oné době, kdy krmíváme zelenou pící, byli jsme nuceni sáhnouti k píci suché, jejíž zásoby byly praskrovné, tak že objevil se brzy nedostatek píce; ani brambory, které tvoří hlavní část výživy našeho jihočeského zemědělského lidu se nám neurodily, čehož nejlepším důkazem jest, že na pozemcích, na kterých jiná léta sklízíme 20 až 30 měr brambor, loňského roku jsme sklidili nejvýše 4 míry brambor. Zkrátka pohroma suchem spůsobená sáhá do mnoha millionů, jak zemědělská rada sama vypočetla do 250 millionů v Čechách.

Zajímavo by bylo ještě zvěděti, jaké asi ztráty utrpělo naše rolnictvo při chovu dobytka v těch okresích, ve kterých toto krupobití v r. 1903 řádilo.

Po onom děsném krupobití naše rolnické kruhy z obavy o nedostatek píce odprodaly dobytek a ponechaly si jen ten, který potřebovaly nevyhnutelně k dalšímu hospodaření.

Když na jaře r. 1904 zdálo se, že budeme míti dostatek píce a opětně jsme bez ohledu na vysoké ceny kupovali dobytek, abychom doplnili dřívější svůj slav. Prišla suchá povětrnost a tu přišli jsme k přesvědčení, že bude opět nedostatek píce a týž dobytek, který jsme na jaře za drahé peníze kupovali, museli jsme lacino na podzim prodávati. Zkrátka v posledních asi 20 letech se poměry pro našeho rolníka rok od roku nepříznivěji vytvářely. Příčin tohoto neblahého zjevu jest velmi mnoho. O tom se nebudu ani zmiňovati a uvedu jen z nejhlavnějších příčin, které jsou dle mého přesvědčení totiž, že výrobky hospodářské při uzavírání hospodářských smluv z ohledu na průmysl, vůči cizině nejsou dostatečně chráněny a druhá věc, která nám škodí, jsou nespravedlivé tarify na drahách, při dovážení uherské mouky a uherského obilí do naší země. Oboje znehodnocuje naše obilí, má neblahý vliv na ceny našeho obilí, tak že následkem toho rolníkům příjem rok od roku se zmenšuje a na druhé straně břemena více na ně doléhají, což jest zcela nezdravé a má za následek ten, že rolník ocitl se dnes v tak kritických poměrech. Aby tyto poměry hospodářské nepříznivé byly dovršeny, přišly dvě ony zmíněné katastrofy, které korunovaly bídu našeho rolníka.

Nepřeháním, když tvrdím, že náš rolník jihočeský v těch okresích, kde krupobití řádilo, nalézá se ve velmi kritických poměrech. Avšak tyto pohromy nestihly jen rolníka, ale zasáhly též do jiných stavů citelně, zejména do stavu živnostenského. V malých okresních městech živnostníci odkázány jsou na odběratele a zákazníky venkovské. Když na venkově bída a nouze panuje, tu jest, přirozeno, že lidé tito objednávají a kupují jen to, co nevyhnutelně a nezbytně potřebují. Následek toho jest, že živnostník a řemeslník má řídké výdělky, a jelikož jest bída objednávají zákazníci po většině na úvěr, takže mnohdy při řídkém výdělku hrozí řemeslníku ztráta vlastního majetku. Připomínám-li dále, že následkem těchto dvou katastrof životní potřeby se velmi zdražily, ano některé o 50% až 100% jest přirozeno, že živnostník náš nalézá se ve velice neutěšeném stavu. A kdo má přispěti v první řadě v této kritické době ku pomoci? Zajisté ten, kdo všechna ta léta z tohoto lidu těžil, to jest vláda. V jejím vlastním zájmu jest, aby se starala, aby ty nejdůležitější stavy ve správě státní, to jest stav živnostenský a rolnický, nebyly ve své existenci ohroženy. Jak jsme se přesvědčili, vláda neměla s tím velké starosti a na tu loňskou pohromu, kterou jsme měli, darovala nám ti rnillionů korun, z kterých přišly na jednotlivé okresy tak malé částky, že lid to nepovažoval za podporu, nýbrž za almužnu a nechtíc almužnu bráti, věnovalo to raději na veřejné účely, opravy cest atd. Toto jednání vlády mne nepřekvapilo, poněvadž na něco podobného jsme zvykli. Ale musím říci, že mne co zástupce těchto jihočeských okresů krupobitímn poškozených velmi nemile a trpce překvapila zpráva komise rozpočtové.

Táž komise, která roku 1903 navrhla jednomyslně, aby obyvatelstvu, které bylo krupobitím stíženo, byla povolena částka tři a půl millionů korun.

Táž komise podporu tuto v roce 1905 odpírá, ačkoliv poměry v těchto jihočeských okresech se nezlepšily, naopak, tyto poměry následkem loňského sucha se ještě zhoršily.

Bezprostředně po této katastrofě uznávali jste všichni pánové, a panovala tehdy ve sněmu všeobecná nálada, že tomuto lidu se musí pomoci. Ale po uplynutí dvou let zavládla zcela jiná nálada a Vy se domníváte, že čas zhojil tuto ránu, kterou rolnictvo utrpělo.

Velectění pánové! Připomínám jako člověk, který mezi tímto lidem žije, který poměry zná, že se ona rána nezhojila, naopak, že čas tuto ránu ještě více rozjitřil, a to následkem loňské katastrofy.

Pohnutky, které pány k tomuto rozhodnutí vedly, mně aspoň jsou neznámy, ale domnívám se, že nemalý vliv na rozhodnutí komise rozpočtové a měly i na rozhodnutí celého sl. sněmu budou míti veřejné projevy na schůzích, pořádaných právě v těch nejzámožnějších a nejpokročilejších okresích. V okresích těch loňského roku byly četné schůze pořádány, ve kterých se líčily následky sucha a žádáno v ostrých resolucích ostrými slovy za veřejnou pomoc.

Na českém jihu, především v těch okresích, kde v roce 1903 kroupy řádily, však loňského roku bylo nápadně klidno a ticho, a kdo dle těchto veřejných projevů soudil, musil přijíti ku přesvědčení... (Posl. Prášek: Proč jste též nekřičeli?)

My jsme to dělali r. 1903 že se tomu zámožnému rolníku polabskému a rolníku v krajinách zámožných špatně daří, kdežto našemu jihočeskému chudému sedláku se daří dobře, že se nalézá v blahobytu.

Že jsme nevolali loňského roku po pomoci, záleží jedině v povaze našeho jihočeského lidu, v jeho povaze mírné a uzavřené, pak také v těch smutných zkušenostech, kterých jsme nabyli při udělování podpor roku 1903. Náš lid již na veřejné podpory pozbyl naděje a proto se loňského roku docela neozýval.

Připomínám ještě, že odepření této podpory mezi naším jihočeským lidem vyvolalo veliké roztrpčení a veliké zklamání. Lid se domníval, že podpora, když v rozpočtové komisi byla jednomyslně navržena, skutečně, až bude sněm dělný, jak bylo veřejně slibováno, bude dána. Na to se spoléhal lid, dělal výpůjčky, obce stavěly silnice a cesty, aby zaopatřily rolnictvu výdělek.

Dnes, když jste podporu odepřeli a když budeme tuto bráti jen z navržené podpory 4 milionů, které jsou pro celé království určeny, přijde jenom nepatrná částka na jednotlivé obce, a tyto obce se tak octnou ve velmi nepříznivém postavení.

Proto jménem toho těžce zkoušeného lidu žádám, abyste, když již tu podporu jste odepřeli, měli aspoň patřičný zřetel při udělování podpory ze 4 milionů korun na ony okresy, které byly krupobitím v roce 1903 stížený, a činím v tom ohledu dodatečný resoluční návrh:

Zemskému výboru a zemědělské radě se ukládá, aby při udílení podpor z fondů ve prospěch obyvatelstva poškozeného živelními pohromami braly zvláštní zřetel na obyvatelstvo okresů, které v r. 1903 krupobitím a v r. 1904 suchem postiženy byly a podpora aby, pokud možno, udílena byla dle měřítka výše úředně zjištěné škody. (Výborně ! Hlučný souhlas. Řečníku s mnoha stran se gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Krützner.

Abgeordneter Krützner: Hoher Landtag! Wenn ich mich als Pro-Redner in die RednerListe der Notstandsdebatte eintragen ließ, so geschah es allein zu dem Zwecke, um über die Unzulänglichkeit der Staatlichen Notstandsunterstützung einerseits, sowie über die Unzufriedenheit der in Not befindlichen bäuerlichen Wähler meines Wahlbezirkes zu sprechen, sowie über die Art und Weise des getroffenen Modus der Notstandsgelderverteilung meine eigene Anschauung hiemit zum Ausdruck zu bringen.

Sehr geehrte Herren! Der gute Wille der hohen Regierung, sowie der gute Wille der Herren Reichsratsabgeordneten im hohen Hause, den notleidenden Bauern zu helfen, hat in den bäuerlichen notleidenden Kreisen nicht die Anerkennung gefunden, wie man ursprünglich dort angenommen hatte.

Die Art und Weise des getroffenen Modus der Notstandsgelderverteilung hat in den meisten Bezirken unseres Landes mehr Unzufriedenheit als Zufriedenheit geschaffen. (Beifall. )

Meine gestrigen sehr geehrten Herren Vorredner, als Standesgenossen haben, in eingehenber Weise uns sie Meinung ihrer bäuerlichen Wähler in ihren Bewirken bekannt gegeben. Ich wäre heute verpflichtet, dasdelbe zu tun, jedoch liegt es mir fern, das hohe Haus mit dem zu belästigen, was man gestern bereits gehört hat.

Die Klagen unserer Landwirte sind überall in dieser Beziehung dieselben.

Mein sehr geehrter Herr Kollege Trautzl hat gestern das Kind beim richtigen Namen genannt, indem er sagte, man habe in Österreich bisher noch nicht den richtigen Schlüssel gefunden, um eine nach jeder Richtung hin gerechte Notstandsgelderverteilung zur Zufriedenheit aller vornehmen zu können, welche Anschauung auch ich vertrete, und mein lieber Freund und Kollege Kutscher hat in einer äußerst kräftigen, sachlichen, in einer griffig drastischen Weise uns ebenfalls die Meinung seiner Wähler zum Ausdruck gebracht. Der Tenor seiner Ausführungen ging dahin, als er besonders die Steuerabschreibungsverhältnisse in das richtige Licht gestellt und einer gebührenden Kritik unterzogen, daß er zufolge der heurigen Erfahrungen jederzeit Gegner einer individuellen Notstandsverteilung sein müßte, ganz gleich ob dieselbe im Gelde oder Naturalien verabfolgt werden soll und insbesondere dann, wenn der Notstand so große Dimensionen über das ganze Reich angenommen, wie es im Jahre 1904 der Fall war.

Ich Schließe mich daher diesen Ausführungen meines sehr geehrten Freundes und Kollegen voll und ganz an, denn der heurige Modus der Notstandsgelderverteilung hat uns gelehrt, mit welcher Laienarbeit man die Durchführung der Notstandsaktion vollzog, woraus zu ersehen ist, daß eine individuelle Verteilung ob in Geld oder Naturalien, dann, wenn sich der Notstand über das ganze Reich erstreckt, überhaupt feine allgemeine Linderung den notleidenden und unterstützungsbedürftigen Bauern bringen kann.

Die eigentliche Not des Bauernstandes, meine sehr geehrten Herren, wie wir schon aus den gestrigen Ausführungen des bäuerlichen Redners gehört haben, liegt viel tiefer, und man muß auf eine andere Art und Weise kräftigst eingreisen, um den Bauernstand aus seiner tatsächlichen Not zu befreien.

Den Notstands-Berteilungsmodus habe ich als eine Laienarbeit bezeichnet und zwar aus dem Grunde, weil die politische Behörde mit der ganzen Durchführung der Notstandsaktion beauftragt wurde.

Meine Herren! Von einer politischen Behörde, ober besser gesagt, von einem politischen Beamten, wenn derselbe nicht zugleich ein Bauernsohn ist, kann man es durchaus nicht verlangen, daß dieser Beamte die Not und das Elend, in welchem sich der Bauer derzeit befindet, genau kennen soll.

Man kann von ihm auch nicht verlangen, daß, wenn er beauftragt wird, wie im vorliegenden Falle, eine Notstandsaktion für uns durchzuführen, daß er diese Arbeit richtig und uns zu Gunsten durchführen kann.

Über höheren Auftrag ist die politische Behörde auf die Bildflache der Notstandsaktion geworfen worden, und der politische Beamte erscheint hier nicht als Fachmann, Sondern als Laie und hat auch als solcher, wie wir heuer in Erfahrung gebracht, gehandelt.

Ich will der politischen Behörde in dieser Beziehung durchaus keinen Vorwurf machen, da ich Schon von vorneweg betont habe, daß dieselbe nicht berufen ist, selbständig eine Solche Notstandsaktion durchzuführen.

Bor einigen Tagen habe ich mit Seiner Exzellenz dem Herrn Statthalter über die Unzulänglichkeit des Verteilungsmodus privat gesprochen.

Ich bin vollkommen überzeugt und bezweifle nicht im geringsten, daß Seine Exzellenz gewiß mit gutem Willen und gutem Glauben den tatsächlich Notleidenden, zu helfen gehandelt hat zur Durchführungsarbeit der Notstandsgelderverteilung verlangte er in den einzelnen Bezirken die Einsetzung von Notstandskomitees.

Durch die Einsetzung der Bezirks-Notstandskomitees glaubte er eine gerechte Verteilung zu erzielen.

Die Notstands-Komitees haben sich jedoch nicht überall bewährt, insbesondere dort nicht, wo das Notstands-Bezirks-Komitee wohl aus maßgebenden Bezirksgrößen, nicht aber aus notleidenden Bauern zusammengesetzt war, die kein besonderes Interesse an der Abhilfe der großen Not des Bauern besaßen. Beifall. (Ruf: Sehr richtig !) und nachdem man mit dem Gelde welches in den einzelnen Bezirken zur Notstandsverteilung gelaugte, nicht allen gestellten Forderungen entsprechen konnte, so war es auch dem arbeitenden Bezirks-Komitee nicht möglich, den Forderungen aller Landwirte in dieser Beziehung gerecht zu werden.

Übrigens konnten diese Bezirks-NotstandsKomitees auch nicht eigenmächtig handeln, denn die Herren Statthaltereiräte und Bezirkshauptleute als Vorsitzende der Bezirkskomitees sorgten schon dafür, daß Strikt nach dem Erlasse, der Statthalterei vorgegangen werden muste.

Zufolge dieses Erlasses war eine Unterstützung der wirklich in Not stehenden und in Schulden befindlichen Bauern eigentlich ganz ausgeschlossen und zwar aus folgendem Grunde: Der auf die einzelnen Bezirke entfallende Betrag wurde zufolge des Statthaltereierlasses in 4 Klassen geteilt. Diejenigen Grundbesitzer bis zu l 1/2 Joch wurden mit 100%, die Besitzer (bis zu 3 Joch mit 90%, bis 5 Joch mit. 70% bis 10 Joch mit 50% subventioniert.

In äußerst berücksichtigungswürdigen Fällen Sollte es erst möglich gemacht werden, auch einem Bauern, der über 10 Joch hat, zu beteilen, doch war damit ein solcher gemeint, der total verschuldet vor dem Bankerott steht und nicht mehr kreditfähig ist, oder ein solcher, der eine große Familie zu ernähren hat und auch Krankheitsfälle in derselben zu verzeichnen hatte.

Meine sehr geehrten Herren, obwohl man sich hier bemühte ganz gerecht vorzugehen und obwohl man dem kleinen bedürftigen Landwirten in erster Linie helfen wollte, so ist auf diese Weise die Geldunterstützung unrichtig zur Anwendung gelangt.

Wenn man angenommen hat, daß der Grundbesitzer, welcher 1 1/2 Joch besitzt, oder daß der Grundbesitzer, welcher 3 Joch besitzt, auch schon ein Bauer ist, so ist man auf dem Holzwege. Dieser Grundbesitzer wurde jedoch mit 100 oder 90 Perzent Subventioniert. Derjenige Grundbesitzer, welcher 3 oder 5 Joch hat, ist auch noch kein Bauer, weil er nicht von dem Stückchen Grund allein leben kann, er muß sein Brot anderweitig verdienen, ist entweder Gewerbetreibender ober etwas anderes.

Bei einem Grundbesitz mit 10 Joch hört die Subventionierung bei 50% auf, das ist gerade derjenige, bei dem man mit der Unterstützung erst anfangen sollte; das ist der sogenannte Weine Kühenbauer, der mit Weib und Kind seine Wirtschaft bebaut. Ein solcher hat nicht Zeit in eine Fabrik zu gehen oder ein Gewerbe auszuüben.

Gerade diese waren unterstützungsbedürftig, nachdem durch die Dürre ihre ganze Ernte vernichtet wurde und selbe feine anderen Einnahmsquellen haben, als das, was ihnen die Wirtschaft bietet und bei diesem Landwirt, meine Herren, hat man mit der Unterstützung aufgehört!

Nun frage ich, meine Herren, wie steht es mit dem Miittelständer, mit dem Bauer, welcher über 10 Joch Feld hat, der sich zur Bearbeitung seiner Wirtschaft Dienstboten halten muß? Wie steht es mit jenen Bauern, welche periodenweise fluktuierende landwirtschaftliche Taglöhner aufnehmen müssen und denselben hohe Löhne bezahlen? Diese sind bei der Notstandsverteilung nicht berücksichtigt worden, und haben jetzt die große Ehre, daß ihnen auch noch die Personal-Einkommensteuer vorgeschrieben wird, trotz des schlechten Jahres 1904 und trotz der schlechten Aussichten für das Jahr 1905.

Diese am meisten belasteten Bauern sind überhaupt bei der Verteilung leer ausgegangen.

Meine Herren! Auf diese Weise ist es selbstverständlich, daß solch eine Verteilung nur Unzufriedenheit schafft. Den Schlüssel oder die Grundlage der Notstandstaxierung bildet die Steuerabschreibung. Nun, meine Herren, diejenigen Gemeindevorsteher und Mitglieder der Steuerkommissionen, welche gesetzeskundig sind, werden es verstehen, eine entsprechende Abschreibung zu bekommen und sind vor den gesetzesunkundigen im Vorteil - der größere Teil der durch Elementarereignisse Geschädigten traut sich nicht einmal eine ihm zustehende Abschreibung zu verlangen.

Bei Kommissionen, welche hinausgeschickt werden, werden die Beamten der Steuerbehörden schon mit Rücksicht auf ihr Avancement nicht gegen das Interesse des Fiskus handeln und es wird ihnen nicht einfallen, den Bauern die entsprechenden Aufklärungen, welche ihnen nützlich sein konnten, zu geben und das ist die Ursache, warum eine Gemeinde gegenüber der andern so wie auch ein Bezirk dem andern gegenüber im Vorteil ist.

Gewisse Bezirke waren sogar aus der Notstandsaktion ganz und gar ausgeschlossen, und ich selbst mußte mich bemühen, den D. Gabler Bezirk hinein zu bekommen, der noch nachträglich 7000 Kronen bekommen hat, welcher gewiß in keinem Verhältnisse steht zu den Nachbarbezirken, die mit 70, 30 und 18. 000 Kronen subventioniert wurden.

Ich habe mit Seiner Exzellenz dem Herrn

Statthalter darüber gesprochen, und er war der Ansicht, daß diefe Verteilung doch eine gute Verteilung war und hat daraus hingewiesen, daß er sogar aus einigen Bezirken Dankschreiben bekommen hat. Es freut mich, daß auch einer meiner Reichsratswahlbezirke mit in diesen Bezirken inbegriffen war. Die Zufriedenheit eines Bezirkes kann nicht maßgebend sein aus alle anderen Bezirke Böhmens.

Der große Teil der Bezirke ist unzufrieden, weil der mittelständige Bauer überhaupt keine Untertzützung bekommen hat.

Was die Steuerabschreibung anbelangt, meine Herren, so habe ich erst vor kurzem noch Beschwerden bekommen aus meinem Wahlbezirke, daß dieselbe noch nicht einmal zur Gänze durchgeführt ist. (Zwischenruf: Sehr richtig! Sie ist noch nicht hinausgelangt, aber gepfändet haben sie schon!)

Bitte, meine Herren, nachdem die Notstandsverteilung vor kurzem Stattgefunden und nachdem vor kurzem noch Beschwerden eingelaufen sind, daß die Abschreibung noch nicht durchgeführt fei, so ist es selbstverständlich, daß diese notleidenden Gemeinden gar nicht mit in diese Notstandsverteilung einbezogen werden konnten. Mit unrechtem Maße ist man bei dieser Notstandsverteilung vorgegangen.

Was die Verteilung des Saatgutes, sowie der Futterartikel anbelangt, so war dieselbe eine viel zu verspätete Aktion. (Zwischenrufe: Eine unglückliche!)

Eine unglückliche ganz gewiß! Als wir im vorigen Jahre 1904 zufolge der Dürre in Notstand geraten waren, so haben wir uns die Unterstützung Von Seite des Staates ganz anders gedacht. Wir wollten es Verhindern, daß unsere armen Bauern nicht gezwungen sein sollten, ihren Viehstand zu reduzieren, was daß größte Unglück des Landwirtes bedeutet, und gestern haben wir von einem Herren, der nicht Landwirt ist, dieselbe Aeußrung gehört, welcher sogar aus volkswirtschaftlichen Gründen erklärt hat, für die in der Vorlage diesbezüglich enthaltenen Dotation zu stimmen, um den Viehstand wieder auf den Stand zu bringen, auf dem er früher war.

Von den im Reichsrat bewilligten 15 1/2 Millionen Kronen wurden 21/2 Mill. Kronen dem Ackerbauministerium überwiesen zum Ankauf Von Futterartikeln, und Von diesem Futterartikel-Ankauf hat der Keine Landwirt nicht viel gehabt, obwohl der Staat uns die Futterartikel nicht geschenkt, jedoch diese Artikel frachtfrei gemacht hatte, was ich dankbarst anerkenne, so hat der kleine Landwirt tatsächlich nichts davon, weil es eben nur den Vereinen und Gemeinden möglich war, diese Futterartikel waggonweise zu beziehen.

Der arme Landwirt hat kein Geld, um sich Futterartikel zu kaufen und konnte von der ihm gewährten Begünstigung nicht einmal Gebrauch machen.

Und wer hatte den Vorteil davon?

Solche Besitzer, die derart gut situiert waren, um sich waggonsweise die Waare zu kaufen.

Ich will durchaus nicht jemanden kompromittieren, aber bezüglich eines Geschäftes möchte ich sie aufmerksam machen, welches in meinem Wahlbezirke Lobositz stattgefunden hat.

In diesem Bezirke bestehen zwei landwirtschaftliche Vereine, ein Bauernverein und ein Verein größerer Besitzer. Der letztere hat sich die Delkuchenlieferung zu Nutze gemacht, es wurden einige Waggons von einzelnen Mitgliedern dieses Vereines gekauft - und diesen reichen Mitgliedern ist die Begünstigung der Preißermäßigung, sowie Frachtfreiheit zu Gute gefallen - so ein Millionär hat bei einem Waggon 160 fl. Nutzen, Notstandsunterstützung gehabt.

Der eigentliche notleidende Bauer, für welchen die ganze Aktion eingesetzt wurde, ist bei dieser ganzen Verteilung leer ausgegangen.

Was die Vorlage selbst anbelangt, so begrüße ich dieselbe auf das freudigste, insbesondere wünsche ich und fordere, daß bei der Verteilung, im Falle daß die Vorlage bewilligt wird, die schon lange vorliegenden Notstandsgesuche aus meinen Wahlbezirken nach jeder Richtung hin berücksichtigt werden mögen, insbesondere die Gesuche, bezüglich der Herstellung von Bezirks- und Gemeindestraßen, ferner der Meliorationsunternehmungen und Wasserleitungen.

Ich begrüße die Punkte 3 und 4 aus das freudigste, bezüglich Gewährung von 1 1/2 Millionen Kronen zur Förderung der Viehzucht, des Flachsbaus und für sonstige landeskulturelle Zwecke, insbesondere jedoch begrüsse ich auch den Punkt 5 der Vorlage, mit welchem auch des armen Gewerbestandes gedacht wird, der tatsächlich durch unseren Schaden, den wir durch die Elementarkatastrophen erlitten haben, stark geschädigt wurde; (Sehr richtig!) es freut mich, daß man auch an diesen Stand gedacht und ihn hier mitberücksichtigt. Ich erkläre, für diese Vorlage zu stimmen. (Lebhafter Beifall!)

Oberstlandmarschall: Bevor wir in der Verhandlung weiter fortschreiten, werde ich bezüglich eines Antrages, welchen mir der Herr Abg. Vojta schon früher überreicht hat, die Unterstützungsfrage Stellen.

Nežli budeme pokračovati v jednání, učiním dotaz na podporu návrhu, který mně byl podán panem poslancem Vojtou. Návrh tento zní:

Jako dodatek rezoluční po odstavci 5. na straně 3. zprávy rozpočtové komise číslo tisku CXVI. budiž vřaděno:

»Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru a zemědělské radě se ukládá, aby při udílení podpor z fondů ve prospěch obyvatelstva poškozeného živelními pohromami braly zvláštního zřetele na obyvatelstvo okresů, které v roce 1903 krupobitím a v roce 1904 suchem postiženy byly a podpora aby, pokud možno, udílena byla dle měřítka výše úředně zjištěné škody.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh tento není dostatečně podporován.

(Rufe: Was ist denn? Wir haben nicht gehört!)

Ich bitte, der Antrag wird in der Sprache Verlesen, in der er gestellt ist und erst, wenn er genügend unterstützt Wird, dann wird er übersetzt, so ist die Vorschrift der Geschäftsordnung.

Učiním však dotaz na podporu ještě jednou. Prosím pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh není dostatečně podporován.

Der Antrag ist nicht hinreichend unterstützt.

Dále dovoluji sobě sděliti, že pan posl. Ansorge dal se vyškrtnouti ze seznamu řečníků proti návrhu a dal se zapsati jako poslední řečník pro návrh komise a dále vyměnil si své místo s panem posl. Peschkou, takže pan posl. Ansorge jest nyní na onom místě, kde dříve byl pan posl. Peschka pro návrhy.

Ich erlaube mir ferner mitzuteilen, daß der Herr Abg. Ansorge sich in der Liste der Kontra-Redner hat streichen lassen und als letzter Pro Redner eingetragen worden ist und dann einen Stellentausch mit Herrn Abg. Proschka vorgenommen hat, so daß Herr Abg. Peschka als letzter Pro-Redner eingetragen wurde und Herr Abg. Ansorge an Stelle des Herrn Abg. Peschka in der Rednerliste steht.

Vorher hat sich noch Herr Abg. Stahl pro eintragen lassen.

Pan posl. Stahl dal se ještě dříve zapsati jako řečník pro návrh.

Přichází nyní k řeči p. posl. Krejčík dávám jemu slovo.

Poslanec Krejčík: Slavný sněme! Po úřadě s ostatními pány zástupci a kolegy svými z oboru obchodu a průmyslu dovolím si vytknouti několika slovy v této důležité záležitosti také naše stanovisko.

Zajisté souhlasím již s předešlým panem řečníkem, že nebude mezi námi nikoho, kdo by podceňoval lidumilný a dalekosáhlý význam podpory 4 mil. Korun, které naše království věnuje poškozenému obyvatelstvu.

Mohu říci, velectění pánové, že byl jsem sám předloni očitým svědkem této katastrofy, když v Čerčanském okolí během snad jediné hodiny veškerá bující a krásná úroda a veškeré role i luka proměněna byla v pustou poušť. Proto, jak pravím, s ohledů lidumilných zajisté že všichni souhlasíme s tímto krokem, který jest ku zvelebě našeho rolnictva a našeho obyvatelstva v poškozených krajinách vůbec učiněn.

Avšak, velectění pánové, nemůže se nám zajisté zazlívati, jestliže při tak velkém daru povšimneme si také několika slovy oněch okolností, za jakých se tento královský dar - a já neváhám nazvati tento dar