obecní, když projevuji souhlas s oprávněnou a spravedlivou žádostí touto.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jest tištěný návrh komise pro záležitosti okresní a obecní v příčině prohlášení okresní nemocnice v Žacléři za všeobecnou nemocnici veřejnou.

Gegenstand der Abstimmung ist der gebruckte Kommissionsantrag.

Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den gedruckten Kommissionsantrag annehmen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist angenommen.

Návrh jest přijat.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru o podporách ve prospěch obyvatelstva v království Českém poškozeného živelními pohromami v letech 1903 a 1904.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht der Budgetkommission, betreffend die Gewährung von Unterstützungen zu Gunsten der durch Elementarkatastrophen betroffenen Bevölkerung im Königreiche Böhmen.

Zpravodajem je pan posl. Dr. Fiedler a vedle něho stanovila komise za korreferenta pana posl. Dra. Schreinera. Dám především slovo p. zpravodaji posl. Dru Fiedlerovi a pak slovo p. spoluzpravodaji posl. Dru Schreinerovi, načež zahájím debatu o této záležitosti.

Bei dem Berichte, welcher jetzt aus der Tagesordnung sich befindet, hat die Kommission als Berichterstatter den Herrn Abg. Dr. Fiedler bestimmt und den Herrn Abg. Dr. Schreiner als Mitberichterstatter.

Ich werde demnach zuerst dem Herrn Berichterstatter Abg. Dr. Fiedler das Wort erteilen und nach ihm dem Herrn Mitberichterstatter Abg. Dr. Schreiner, worauf die Debatte über diese Angelegenheit eingeleitet werden wird.

Dávám slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Fiedler: Sl. sněme! Zpráva, kterou jménem komise rozpočtové slavnému sněmu předkládám, zní velice stručně. Omezilat se jen na to, že podány byly návrhy, o kterých se rozpočtová komise byla usnesla. Nebudiž to zpravodajům vytýkáno, že nepřipojili k těmto návrhům obšírné odůvodnění, jež by dojista tyto návrhy zasluhovaly. Budiž to omluveno tím, že v době, kdy rozpočtová komise o těchto návrzích se usnášela, zdálo se, že dnešním, nejpozději snad zítřejším dnem zasedání tohoto sněmu bude skončeno. Jednalo se nám o to, aby předloha tato mohla býti ve slavném sněmu ještě v čas uskutečněna. Z příčin technických bylo spěcháno, aby tato zpráva mohla býti rozdána tiskem. Tím odůvodněna její stručnost.

Následkem této stručnosti pokládám za svoji povinnost, abych jednotlivé odstavce těchto návrhů blíže odůvodnil. Snad následkem tohoto odůvodnění pominou mnohé pochybnosti, které tu i tam se ozývaly ve příčině jednotlivostí této zprávy.

Po katastrofě krupobitní v r. 1893 radila se komise rozpočtová o způsobu, jakým by se mělo postiženým krajinám přispěti ke zmírnění nouze. Tenkráte vyneseny byly návrhy, které liší se značně od dnešních. Hlavně odchylka spočívá v tom, že rozpočtová komise, ač již tenkrát nebyla valně nakloněna k tomu, aby zemská podpora byla rozdílena individuálně, přece pomýšlela na to, aby rolnictvu v krajinách postižených poskytovány byly přímé, individuální podpory. Za tím účelem vřaděn byl do návrhu rozpočtové komise také odstavec, podle kterého povoleno bylo 11/2 milionů korun k tomu cíli, aby poskytnuty byly obcím a okresům příspěvky ke zúročení neb umoření zápůjček, jež by okresy byly učinily »za účelem zmírnění nouze a rozdělení mezi rolníky«.

Návrhy rozpočtové komise z r. 1893 nedostaly se však na denní pořádek ve sl. sněmu z příčin, které nemusím zde blíže uváděti.

Mezi tím přikvačila v roce 1904 nová katastrofa, známé sucho. V roce 1904 byly sice na sněmu podány iniciativní návrhy, které nesou podpisy posl. Dra Fiedlera, Práška, Dra Pacáka, Kubra, Dra Steidla, Dra Baxy a Kaliny. Návrhy ty zůstaly však nevyřízeny, poněvadž nedošlo k věcnému jednání v těchto síních.

Mezitím k úlevě nouze mezi rolnictvem těmito pohromami postiženým povolil stát prostředky, a sice roku 1903 sumu 15 millionů a pak ještě dodatečně sumu 15 millionů korun, z nichž připadlo na království České 5-6 mill. korun. V roce 1904 pak povolena byla státní podpora 151/2 mill. korun, z nichž dostala se do Čech částka převyšující o něco 5 mill. korun.

Následkem tohoto stavu věcí nestojí sl sněm již před zásadní otázkou, zda vůbec má býti nějaká nouzová akce na tomto sl. sněmu zahájena, nýbrž před otázkou, jak tato akce má býti podniknuta.

Slavný sněm tím, že připustil již v roce 1903 příslušné návrhy do komise rozpočtové, a tím, že komise rozpočtová připravila je ku projednání ve sl. sněmu určitými návrhy, projevil svoji vůli, že chce přispěti rolnictvu v krajinách postižených. Mimo to při celém jednání o nouzových podporách na říšské radě bylo prohlašováno, že sněm, jakmile bude schopen práce, přispěje dle svých prostředkův k tomu, aby rolnictvu postiženému dostalo se nějaké podpory.

Ale opoždění celé akce, jaké nastalo, mělo velmi značný vliv na celý ráz, jak se tato akce má nyní prováděti. Především co do způsobu, jak má býti v nouzové akci postupováno.

Jestliže v roce 1903 usnesla se rozpočtová komise na tom, aby poskytovány byly podpory, jež by rozdělovány byly přímo mezi rolníky, stalo se to pod bezprostředním dojmem tehdejší katastrofy, ve které bylo naléhavě zapotřebí, aby rolníkům přispěno bylo na pomoc co nejrychleji; od té doby uplynula již dvě léta. Následkem toho není okamžitého přispění již zapotřebí; to se již stalo buď v okresích samých anebo bylo to úkolem státní podpory. Okamžitých podpor tedy není zapotřebí a následkem toho také způsob, který byl v roce 1903 navržen, dnes již nejeví se býti účelným. Proto také odpadá dotyčný odstavec v nynějších návrzích.

Avšak také co do rozsahu nouzové akce způsobil odklad jisté změny. Pro úlevu nouze navržena byla suma 3 1/2 mill. korun. Bylo by bývalo jaksi přirozeno, aby nebyly obě akce slučovány, aby akce pro rok 1903 byla vedena samostatně a k ní aby potom připojila se rovněž samostatně akce nouzová pro rok 1904.

Avšak dnes stojíme v roce 1905. Tu věru bylo by to bývalo neúčelné, kdybychom chtěli najednou prováděti akci nouzovou pro každý rok zcela samostatně. Následkem toho byly obě tyto akce sloučeny a rozpočtová komise podává návrhy, které se týkají podpory postiženým v obou těchto letech.

Vycházejíc z těchto hledisek, řídila se rozpočtová komise těmito zásadami: Především vyloučila ve svých návrzích veškeré individuální podpory. V rozpočtové komisi bylo právě se strany zástupců venkovských obcí s velikým důrazem prohlašováno, že rolnictvo nežádá od země žádných almužen, nýbrž že žádá podpory takové, která by mu přispěla, aby v budoucnosti možné katastrofy byly zabráněny, anebo aby aspoň v budoucnosti mohlo následky velikých katastrof lépe snášeti.

Ostatně nikdo netajil se v rozpočtové komisi, že individuelní podpory nesetkávají se s tím výsledkem, jaký by se od nich mohl očekávati; zkušenost nasvědčuje tomu, že vznikají při tom různé nepřístojnosti, kterým se nedá nijak odpomoci. Jmenovitě nouzové akce, které se provedly v dřívějších dobách, ku př. v roce 1893, poskytly přímo makavých důkazů, k jakým nedůslednostem rozdělování individuální vede. Nouzová podpora zemská má za účel, aby přispěla těm, kteří byli skutečně nouzi postiženi a měřítkem má býti skutečně nouze; ve skutečnosti však při individuálních podporách, které se rozdělují podle jednotlivých okresů, nebéře se za měřítko skutečná nouze, skutečně potřeba, nýbrž pravidelné měřítko jiné, které se s účelem nesrovnává, ku př. výměra pozemků anebo výše daní atd.

Tuto neúčelnost rozdělování individuálních podpor poznali jsme také právě v poslední době, když rozdělovány byly podpory z prostředků, které stát k tomuto účelu byl věnoval a myslím, že není třeba, abych v tomto slav. sněmu tyto zkušenosti obšírně vyličoval.

Druhá zásada, kterou řídila se rozpočtová komise, byla ta, by dnešní nouzové akci dán byl všeobecnější ráz než nouzovým akcím předchozím. Nejen rolník má z této akce těžiti, nýbrž i širší vrstvy obyvatelstva mají bráti podíl na tom, čeho pomocí prostředků zemských bude lze docíliti. Proto vřaděny byly mezi podniky, jež mají býti podporovány, takové, jež mají účel všeobecnější; uvádím tu především stavbu silnic, komunikací atd. To jsou podniky, které neslouží výhradné zájmům rolnictva, nýbrž i zájmům širších vrstev obyvatelstva i jmenovitě zájmům obchodu a živnostnictva Uvádím dále podniky meliorační, neboť i ty nelze vřaditi mezi podniky, jež by sloužily jednostranně zájmům rolnictva, jmenovité u nás v českých krajinách, kde naše města mají namnoze ještě ráz částečně venkovský, slouží meliorace jednotlivých toků také prospěchu tohoto obyvatelstva.

Dále zařadila rozpočtová komise do podniků, které mají býti podporovány, i taková odvětví, která mají přece jen širší vyznám. - - Uvádím tu výslovně lesnictví; a jestliže by se snad zdálo, že v těchto návrzích jest obsažena jedna položka, která je výlučně rolnickou, položka na podporu chovu dobytka, pak po mém názoru nezdá se tomu býti tak.

Otázka zaopatřování masa pro široké vrstvy konsumentstva pronikla v poslední době v popředí veřejné diskusse. Je jisto, že dnešní naše zemědělství není s to, by vypěstovalo tolik dobytka, kolik by ho náš domácí konsum spotřeboval, a kdyby v tomto odvětví zůstalo zemědělství odkázáno na své vlastní síly, nedosáhneme toho tak snadno, by této naléhavé potřebě bylo vyhověno. Je tudíž třeba nějakých veřejných opatření, aby jedenkráte toto království dosáhlo toho, by svým potřebám v tomto oboru mohlo v plné míře dostáti. A tu toto království musí následovati příkladu jiných států, které právě chov dobytka vydatně podporují; stačí poukáže-li na to, co na př. sousední jednotlivé státy v říši německé činí, aby povznesly chov domácího dobytka a připravily jej na ten stupeň, za jakého by domácí spotřeba mohla býti úplně uhrazena domácí výrobou, jestliže se nám tedy podaří, pomocí zemské podpory zdokonaliti chov dobytka na takový stupeň, by naše rolnictvo bylo s to vyhověti našemu domácímu konsumu, vyhověli jsme tím zájmům nejen rolnictva samého, nýbrž také zájmu všeobecnému.

Ještě v jiném směru chtěla rozpočtová komise učiniti letošní nouzovou akci širší: vřadila totiž do návrhu také jistou sumu, která má býti věnována ve prospěch stavu živnostenského. Rozpočtová komise tu neměla na mysli, by této sumy, půl milionu korun, bylo snad použito k rozdělení mezi jednotlivé živnostníky, kteří by se přihlásili. Takové rozdělení nebylo by ani účelné, ani možné Účelné ne proto, poněvadž suma, která by na jednotlivce vypadla, byla by směšně malichernou a možná ne proto, poněvadž nebylo by referenta v zemském výboru, který by dovedl úkolu tomu dostáti, aniž by se vysadil výtkám nejhoršího druhu. (Tak jest). Proto měla rozpočtová komise na mysli, by tato suma věnována byla nějakému všeobecnému a trvalému účelu stavu živnostenského; a že k tomuto návrhu přistoupila, mělo svůj důvod v tom, že tehda, když za dělnosti sněmu v r. 1903, v živnostenské komisi byla přetřásána otázka živnostenského pojišťování, bylo důtklivě žádáno, aby země, tak jako projevuje svůj zájem na prospěch stavu zemědělského, projevila i vůči živnostenskému stavu svůj zájem tím, že by věnovala nějakou větší sumu jakožto základní fond pro vybudování živnostenského pojišťování.

Komise rozpočtová byla si toho vědoma, že těmto oprávněným požadavkům živnostnictva nebude moci slavný sněm odporovati, a že ať již dříve neb později, dojde k tomu, aby nějakým způsobem dán byl základ k živnostenskému pojišťování věnováním určitého fondu. I zdálo se komisi býti vhodnou příležitostí, když jedná se o podporu nouzovou, aby věnována byla jistá suma, která by k tomuto účelu byla určena.

Komise rozpočtová nechtěla ovšem již napřed vnucovati zástupcům stavu živnostenského direktivu, dle které by měli sumy té užíti. Komise rozpočtová spíše pokládala za vhodné, aby příslušné odborné korporace samy poradily se o této otázce a určily, k jakému trvalému účelu by chtěly tento fond věnovati.

Musím však hned napřed říci, že mluví-li komise rozpočtová o stavu živnostenském, pojímala slovo »živnostnictvo« takovým způsobem, jaký jest v zákonodárství obvyklý, že totiž do stavu živnostnického řadí také stav obchodnický (Výborně!)

Třetí zásada, kterou se komise rozpočtová řídila, byla ta, že brán má býti náležitý zřetel na ubohé zemské finance.

Jestliže obě nouzové akce z r. 1903 a 1904 spojeny byly v jedinou akci, spočívá hlavní důvod toho ve stavu zemských financí. Bylo by přirozeno, kdyby povolena byla pro celou nouzovou akci suma mnohem vyšší, nežli jakou komise rozpočtová navrhuje, to jest suma 4 millionů korun; neboť jestliže pro r. 1903 navrženo bylo 3 a půl millionu korun, bylo by snad vhodné a oprávněné, poněvadž loňská sucha způsobila pohromu neméně těžkou, aby pro katastrofy dvou let, r. 1903 a 1904 navržena byla suma, která by se blížila sumě dvojnásobné.

Musí-li však toto království k úhradě schodku z r. 1904 uzavříti zápůjčku sumou 9 millionů korun a k úhradě schodku za r. 1905 zápůjčku sumou 13 millionů korun, pak zajisté ukládáme tomuto království břemeno velice značné, jestliže sumu dluhu rozmnožujeme o další 4 milliony korun, neboť povolíme-li tyto 4 milliony, dosáhne zemský dluh sumy 96 millionů korun, sumy to zajisté do té míry značné, že bude řádný rozpočet těžce tísniti. A proto, abychom pokud možno ulevili zemským financím, dali jsme této nouzové akci formu takovou, která by poskytla zemskému výboru možnost k úsporám v řádném rozpočtu. Téměř pro všecky účely, ke kterým zde věnujeme určité obnosy, musily by v řádných rozpočtech během příštích let zřízeny býti zvláštní položky. Uvádím na př., že stavby silniční stále se rozmnožují a následkem toho není pochyby, že musily by příslušné dotace býti zvýšeny; a zrovna tak má se to s melioracerni a podobně.

Jestliže dnes povolujeme mimořádnou větší sumu najednou, bude to jeviti alespoň ten účinek, že nebude třeba příslušné dotace po jistou dobu - nepravím pro vždy - v zemském rozpočtu zvyšovati. Právě se zřetelem na tuto okolnost bylo v komisi rozpočtové uvažováno, nebylo-li by snad radno, upustiti od celé nouzové akce a vřaditi do jednotlivých položek zemského rozpočtu, které se se týkají účelů, jež mají býti mimořádně podporovány, příslušné zvýšené úvěry.

Úmysl tento však padl a sice z obavy, že v případě, kdybychom dnes zvýšili mimořádným způsobem jednotlivé položky zemského rozpočtu, nebylo by zvýšení toto jen přechodným, nýbrž nabylo by rázu trvalého, tak že bychom obtížili zemský rozpočet na celou řadu let do budoucnosti.

Závěrečný úsudek, který snad v tomto slavném sněmu o nouzové akci, kterou rozpočtová komise navrhuje, zástupci jednotlivých stran a jednotlivých okresů si utvoří, bude se snad různiti.

Slyšel jsem sám již různé hlasy. Jedni kladou důraz na podpory pro stavby komunikační, které prohlašují za nejdůležitější; druzí pokládají za nejdůležitější akci meliorační, jiní zase akci, která směřuje ku povznesení chovu dobytka.

Tyto různé náhledy nasvědčují tomu, že všecky tyto akce jsou stejně důležité nejen pro zemědělství, nýbrž i pro širší vrstvy našeho obyvatelstva.

Rozumí se sebou, že komise rozpočtová nemohla vyhověti všem individuelním názorům a přáním, která byla vyslovena; mnoho-li těchto přání bylo vysloveno, vidíte z těch petic, které zde leží před Vámi na stole referentském.

Komise rozpočtová chtěla, aby značné sumy, kterou tentokráte slavný sněm má povoliti, bylo užito k účelům výroby co nejúčelněji a přála by si jen, aby toho se skutečně dosáhlo.

Jménem komise rozpočtové dovoluji si tudíž činiti návrh, aby slavný sněm návrhy komise, jak zde v tištěné zprávě byly podány, vzal za základ podrobného jednání. (Výborně ! Hlučný souhlas).

Oerstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Minoritätsberichterstatter und ich erteile dem H. Abg. Dr. Schreiner das Wort.

Abg. Dr. Schreiner: Hoher Landtag! Es sei auch mir gestattet, den überzeugenden Worten des Berichterstatters, Herrn Dr. Fiedler, einige Worte von meinem Standpunkte hinzufügen und aus einige Momente dieser Notstandsvorlage aufmerksam zu machen, welche sie als eine ganz besonders wichtige und im Interesse unserer Gesamtbevölkerung dringliche erscheinen lassen.

Auch ich möchte seine Worte wiederholen, in der Richtung, daß wir uns verpflichtet gefühlt haben, eine besondere Kürze des Berichtes walten zu lassen und zwar hauptsächlich aus zwei Gründen.

Einmal darum, um die Berichterstattung dieser Vorlage noch im Laufe dieser kurzen Tagung bewirken zu können, anderenteils aber aus materiellen Gründen.

Denn ich glaube kaum, daß jemand, der Sich mit den Verhältnissen in unserem engeren Vaterlande, wie sie sich im Laufe der letzten Jahre abgespielt haben, einigermaßen vertraut gemacht hat, den Mut haben wird, hervorzutreten mit der Behauptung, daß es keinen Notstand gegeben hat. Und ich würde glauben, daß gerade deswegen der Bericht, Den wir dem hohen Landtage in Namen der Budgetkommission vorzulegen die Ehre hatten, einer ganz besonderen Kürze sich befleißigt hat, weil wir voraussetzen durften, daß die Notwendigkeit der Einleitung einer Notstandsaktion aus Seite des Landes eine vollkommen gerechtfertigte, und ich mochte sagen, eine selbstverständliche ist.

Hohes Haus ! Seither hat ja auch das Reich mit einer verhältnismäßig größeren Summe in die Notstandsaktion eingegriffen, und doch sind noch zahlreiche Schäden, zahlreiche Schmerzen zu heilen, welche mit Den Mitteln, die das Reich für Böhmen bewilligt hat - es waren in diesen Jahren etwas über 5 Millionen - unmöglich geheilt werden tonnten. Der Notstand war eben ein so außerordentlicher, daß es notwendig ist, auch außerordentliche Mittel zur Linderung desselben in Anspruch zu nehmen.

Ich bin einer der letzten und erkläre dies hier ganz offen, daß ich in den fortgesetzten Notstandsaktionen tatsächlich etwas sehe, was wir unmöglich gut heißen können, daß in der Verteilung der einzelnen Notstandsgulden etwas für unsere ganze Bevölkerung demoralisierendes liegt, etwas demoralisierendes aus dem Grunde, weil Sich unsere Bevölkerung, wenn wir sie Jahr für Jahr an größere Notstandsaktionen gewöhnen würben, sagen würde: Ich lasse die Notstände über mich hereinkommen, wie sie Der Herrgott schickt; ich werde schon von Staat und Land entsprechend entschädigt werden.

Meine Herren, das hat gewiß eine Berechtigung für sich, aber wir dürfen nicht vergessen, daß unsere Bevölkerung den Kampf mit den Elementen nur dann selbst aufzunehmen in der Lage ist, wenn sie Wirtschaftlich genügend gestärkt ist.

Nicht also Notstandsgelder verteilen sollen wir, sondern solche Einrichtungen treffen, um eine wirtschaftliche Stärkung unserer gesamten Bevölkerung in einer Weise zu erzielen, daß Sie derartig katastrophale Notstände mit Beruhigung und, ohne dem vollständigen Ruin preisgegeben zu sein, über sich ergehen lassen kann !

Darum, meine hochgeehrten Herren, ist auch der Charakter dieser ganzen Notstandsvorlage, wie wir sie vor uns sehen, ein solcher, daß er daraus ausgeht, Einrichtungen zu schaffen, welche unsere gesamte Bevölkerung widerstandsfähiger machen sollen gegen derartige katastrophale wirtschaftliche Notlagen.

Ich verweise darauf, daß die Bestimmung bezüglich der Ergänzung unseres Viehbestand des und der Votierung einer Summe von 1. 000. 000 Kronen von ganz besonderer Bedeutung für die ganze Landwirtschaft und, wie der Herr Berichterstatter Dr. Fiedler richtig hervorgehoben hat, für unsere gesamte Bevölkerung ist.

Denn der die Verhältnisse bei dem Viehhandel und auf dem Fleischmarkte mit Interesse verfolgt, wird bestättigen müssen, daß tatsächlich in unserm engeren Vaterlande infolge der Katastrophen der beiden letzten Jahre eine Veränderung des Viehstandes eingetreten ist, über welche wir uns unmöglich täuschen können. Sie ist umso bedenklicher als selbst bei Darreichung und Bewilligung der größten Mittel es unmöglich sein wird, die Viehbestände, welche durch diese Katastrophen dezimiert worden sind, auch wieder in einer der wirtschaftlichen Bedeutung Böhmens entsprechenden Weise zu ergänzen und auf den alten Stand zu bringen.

In einzelnen Gegenden unseres Vaterlandes, namentlich aber in den Randgebirgen desselben ist die Erscheinung wahrzunehmen, daß bis zu 50% des gesamten Viehstandes um einen unverhältnißmäßig niedrigen Preis dem Fleischer überantwortet werden mußten - ein billiger Preis, der dadurch begründet ist, weil das Aufgebot außerordentlich groß und die Qualität eine außerordentlich geringe gewesen ist.

Den früheren Viehstand wieder zu ergänzen, hoher Landtag, wird es wohl Jahre brauchen und wir dürfen uns nicht einbilden, daß wir mit der Summe von 1, 000. 000 Kronen, die wir unseren Landwirten für die Rindvieh- und Schweinezucht zur Berfüguun stellen, daß wir damit alle Schäden schon heilen und den alten Zustand wiederherzustellen in der Lage sind.

Ich wiederhole also, es ist wirtschaftlich viel besser und viel richtiger, anstatt einen Notstand zu heilen, demselben bei Zeiten vorzubeugen und in dieser Richtung tritt ja an den Landtag des Königreiches Böhmen, der ja hauptsächlich die wirtschaftlichen Interessen des Landes zu betreuen und zu besorgen nach der Landesordnung und nach den Staatsgrundgesetzen verpflichtet ist, die allergrößte Aufgabe heran.

Hiezu aber gehört, meine Herren, namentlich die Förderung unseres heimischen Meliorationswesens.

In dieser Richtung ist viel geschehen, aber viel mehr blieb zu tun noch übrig.

Wenn für die Regelung unserer Wasserverhältnisse in Böhmen Millionen bewilligt worden sind, so kann man heute schon, wenn man die Tätigkeit der Kommission für die Regulierung der heimischen Flüsse versolgt sagen, daß damit das Auslangen nicht gesunden werden kann. Allerdings muß mau hinzufügen, daß derartige Summen stets gerne bewilligt werden, wenn man sieht, daß ganz kolossale Überschreitungen bei anderen Bauten zutagetreten, wie wir dies bei den Alpenbahnen zu sehen Gelegenheit hatten.

Spie Wasserstraßen-Borlage ist im Landtage im Taumel der Begeisterung für die Wasserstraßen votiert worden und schon kommt allenthalber die große Ernüchterung, und es ist ein eigentümliches Zeichen der Zeit gewesen, daß, als vor einigen Wochen im Reichsrate der Dringlichkeitsantrag wegen sofortiger Durchführung ver Wasserstraßen und Herstellung der Kanäle eingebracht wurbe, nicht ein einziger Redner sich gesunden hat, der meritorisch wenigstens für diese Anträge die von sozial-demokratischer Seite eingebracht wurden, eingetreten ist.

Ich sage das Eine, diesem Taumel ist Schon die große Ernüchterung gefolgt, ich darf wohl hinzufügen, daß ich in Bezug auf die Kanalisierung unserer heimischen Flüsse die Meinungen maßgebender Kreise geteilt fand; wie ich nämlich aus dem unteren Teile der Elbe gehört habe, keine so günstige mehr ist für die Kanalisierung als vor einigen Jahren, zur Zeit, da der Landtag die bezügliche Vorlage votiert hat.

Man kommt eben nach und nach immer mehr zu der Überzeugung, daß es richtiger ist, daß man das Pferd beim Kopfe zäumt und daß man vor Allem die überaus notwendigen Arbeiten in den Quellgebieten unserer heimi-schen Flüsse durchführt, bevor man an die Regulierung der Hauptrezipienten unseres Landes geht, zumal ja erwogen werden muß, daß auch mit einem kleinen Teile der Mittel, welche für die Kanalisierung der Flüsse in Aussicht genommen sind, auf diesem Gebiete viel Großes erreicht werden kann, und daß die großen Mittel vielleicht dann nicht mehr notwendig sein werden.

Hohes Haus! Der Reichsrat hat, wie ich bereits erwähnt habe, einen größeren Betrag für den Notstand des Jahres 1904 zur Verfügung gestellt.

Bon diesem Betrage ist ein Teilbetrag von 5 1/2 Millionen Kronen dem Königreiche Böhmen überwiesen worden.

Es sind in Bezug auf die Verteilung dieser Beträge vielfach Klagen laut geworden, die ja, ich gebe das gerne zu, mitunter auch begründet waren.

Im großen Ganzen muß aber von dieser Stelle aus ausgesprochen werden, daß unser Landeschef, Seine Exzellenz der Herr Statthalter, bemüht gewesen ist, allen gerechten Anforderungen in dieser Richtung möglichst zu entsprechen.

Ich kann nur darauf hinweisen, daß feiner derjenigen Bezirke, welche sich an den Herrn Statthalter gewendet haben, ungehört von dort geschieden ist, und daß man redlich bemuht war, mit Hilfe der verhältnismäßig geringen Mittel allen diesfälligen Anforderungen nachzukommen.

Meine Herren! Naturgemäß konnte es nicht möglich sein, alle Vorgekommenen Schäden in vollkommener Richtung und in entsprechender Weise zu heilen, aber was geschehen konnte, ist geschehen und gerade unsere Vorlage, welche ich heute zu vertreten die Ehre habe, wird die Möglichkeit geben, in jenen Fällen, wo die Unterstützung der Bezirke zur Herstellung von Straßen mit Rucksicht auf die Mittel des Staates nicht möglich war,

diesem Wunsche zu entsprechen, und es wird dem Landesausschusse möglich sein, dort helfend und ausgleichend einzugreifen, wo es der Staat zu tun mangels der nötigen Mittel unterlassen hat.

Meine Herren! Es ist von Seite des Herrn Berichterstatters Dr. Fiedler mit Recht aus einen Punkt aufmerksam gemacht worden, den wir auch von deutscher Seite hervorheben mochten.

Man hat darauf hingewiesen, daß es nicht recht ist, wenn man der Landwirtschaft speziell einen so großen Beitrag zur Verfügung Stellt und daß man dabei die übrigen Stände eigentlich doch nicht gebührend bedacht hat.

Das ist ein Vorwurf, meine Herren, den man der Vorlage macht, der nicht gerechtfertigt ist.

Wenn Sie die Güte haben werden, die einzelnen Punkte der Vorlage zu prüfen, so werden Sie sehen, daß lediglich Punkt 3 und 4 derjenige ist, der hauptsächlich die Interessen der Landwirtschaft zu fördern bestimmt ist.

Es heißt bort, daß eine Million zur Hebung der Rindvieh- und Schweine-Zucht zur Verfügung gestellt werbe.

Was die Rindvieh-Zucht anbelangt, so ist es nicht nur im Interesse der heimischen Landwirtschaft, sondern unserer gesamten Bevölkerung gelegen, daß wir dieselbe auf eine solche Stufe bringen, um den Gesamtbedarf der Bevölkerung an Fleisch decken zu können, damit wir nicht weiterhin gezwungen sind, uns ein Vieh sehr zweifelhafter Herkunft, wie es das ungarische, serbische und russische Vieh ist, zur Deckung des heimischen Fleischbedarfes hereinkommen zu lassen und es ist nur gerecht, daß man die Landwirtschaft vor dem vollständigen Ruine bewahrt im Vergleiche und im Wechselverhältnisse mit dem gesamten Gewerbestände.

Meine hochgeehrten Herren 1 Wer die Verhältnisse auf dem flachen Lande einigermaßen kennt, wird sich sagen müssen, daß es ungerecht ist, wenn man sich manchmal bemüht, einen künstlichen Gegensatz zwischen dem Kleingewerbe und der Landwirtschaft zu konstruiren. Ein solcher Gegensatz besteht absolut nicht. Beide Bevölkerungsschichten sind mehr ober weniger auf einander angewiesen und hier gilt der alte Spruch: "Hat der Bauer das Geld, hat es die ganze Welt. "

In dem Augenblicke, wo die Kaufkraft des Bauernstandes, des kleinen Landwirtes, untergraben wird, ist er nicht mehr in der Lage, den Gewerbestand entsprechend zu beschäftigen und der Gewerbestand ist ja in dieser Richtung auf den großen Stand der Landwirte angewiesen und nur im Wechselverkehre mit ihm kann er sein Heil finden und nur im steten wirtschaftlichen Wechselverkehr mit ihm ist es möglich, auch das Gewerbe ordentlich weiterzubetreiben.

Vollkommen Stimme ich mit den Ausführungen des Herrn Berichterstatters überein, daß wir keine individuelle Verteilung wünschen, ein Umstand, der bereits bei der Verteilung der Staatsgelder auch in Erscheinung getreten ist, wobei die verschiedenen Kommissionen sich auch mehr oder weniger darauf beschränkt haben, allgemeine Zwecke so viel als möglich zu fördern.

Meine Herren! Ich beschränke mich auf diese wenigen Momente, die ich Vorgebracht habe.

Ich hoffe, daß die Vorlage keine größere Anfechtung erfahren wird, und ich hoffe auch, daß niemand in Verkennung der tatsächlichen Verhältnisse, wie sie in Böhmen in den letzten zwei Jahren geherrscht haben, daß Vorhandensein eines allgemeinen Notstandes leugnen wird.

Sollte dies aber der Fall sein, so behalte ich mir vor, bei dem Schlußworte durch eine Reihe von Berichten und durch eine Reihe von tatsächlichen Umständen nachzuweisen, daß dasjenige, was wir vom Lande zur Linderung des Notstandes fordern, wirklich vollkommen gerecht, zweckentsprechend und begründet ist. (Bravo !)

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu jsou zaneseni řečníci:

Zu diesem Gegenstände sind als Redner eingetragen:

Contra: páni poslanci - die Herren Abgeordneten: Jan Dvořák, Kasper, Trautzl, Vojta, Josef Krejčík, Maresh, Niklfeld, Kalina, Březnovský, Ansorge, Dr. Stranecký.

Pro: Die Herren Abgeordneten - páni poslanci: Dr. Nitsche, Dr. Viškovský, Kutscher, Peschka, Schreiter, Krützner, Blahovec, Krejčí, Němec, Kratochvíl.