Čechové říci, že se musíme rozpakovati, aby s naším přivolením znovu bylo jejich právo kodifikováno, když nevyhovuje právu našemu a právu těch, kteří zde dosud nejsou.

Co pak k tomu vůbec bylo potřebí, aby se kurie velkostatkářská dostala do rukou ústavověrných velkostatkářů? Bylo třeba jen zakročení vlády a millionových fondů německých bank a byly provedeny svého času chabrusové volby. A jest to dnes jinak? Když velkostatkářští voličové budou rozděleni ve volební okresy territorialní, a když se bude voliti po krajích, není nikdež psáno, že nepřijdou o tu většinu konservativní, o těch 49 mandátů, aneb ku př. řekněme o 25 mandátů konservativců, které zde jsou; vždyť každé chvíle přechází jiný a jiný velkostatek do rukou německých. Ale pak budete zde míti okamžitě uvědomělou německou většinu, která nebude bráti rukavičkové ohledy na práva tohoto království, jako jsme tomu byli zvykli z dob, kdy zde byla většina česká v době, kdy Němci tu nebyli.

Když zde pouze kurie konservativních velkostatkářů a poslanci čeští seděli, a když ústavověrného velkostatku a Němců zde nebylo, proč se neprovedla celá řada věcí, neřku-li národních a politických, tedy aspoň hospodářských?

Kdyby zde seděla většina německá, ta by zcela, jiným způsobem dovedla využitkovali postavení svého, ale my jsme nedovedli docíliti toho, aby bylo provedeno zemské pojišťování, ač to bylo v rukou českých poslanců a nedovedli jsme to, aby byl zrušen školní plat, ačkoli je to přáním jak dělníka, tak živnostníka, tak intelligenta, a to jsme dělali se samých ohledů, protože si ta kurie toho nepřeje, poněvadž ji to z hospodářských ohledů nebylo milé. Kdy pak přijdeme této kurii s něčím vhod? Budeme-li mluviti s králem, budeme musiti mluviti, jak kurie bude chtíti; budeme-li chtíti uzákoniti hospodářské předlohy, které budou státi obce o 1 procento přirážek více, jsme odkázáni na zvůli kurie; budeme-li chtíti uzákoniti politická práva, která připraví o jednoho poslance tuto kurii, tak tu krátce kurie vyjde ze sněmu; když budeme chtíti zde provésti návrh Kvíčalův, postaví se proti tomu pánové z kurie velkostatkářské.

Co ta kurie pro český národ zde vykonala a jak se zasloužila o práva národa českého a jakou zásluhu pro národ český zde jí můžeme připisovati?

Bylo by to od nás poslanců lidových a lidí pokrokových pravým hříchem, kdybychom se nepřipojili k protestu lidu, který protestuje proti této kurii vůbec a každému zákonu, který by ji nadále zde ponechával.

Dostal jsem celou řadu protestu z řady dělného lidu, který dosud nemůže zde hlasu svého uplatniti, v nichž se praví, že lid přes těch 18 mandátů, pro které chcete zříditi tuto novou kurii, nevezme tuto za žádnou čočovici a své politické právo a svou lidskost a rovnoprávnost občanskou za těchto 18 mandátů neprodá, a my se připojujeme k tomuto protestu.

Pravím, že to jest protest, a že my znova a znova zde budeme opakovati abychom dokumentovali, že jsme přesvědčeni o tom, že každý lidový český poslanec musí si býti vědom toho, že dělníci jedné továrny v Liberci, ať jsou Češi anebo Němci, musí nám býti bližší než všichni velkostatkáři dohromady, neboť ti dělníci tam, ti jsou, kteří poctivě hájí naši národnost; ten dělník, který představuje národ ve své síle a ve své práci, ten obětuje své národnosti vše, ale vy, páni velkostatkáři, své národnosti neobětujete ani jedno své dítě, neboť vychování ani jednoho dítěte není opravdu české, a jestli je vychováno česky, vychová se jenom pro to, aby nanejvýše mohlo se smluviti nebo vyhubovati své podřízené osoby, ale cítění českého, práce české mezi Vámi není.

Němečtí páni velkostatkáři, (Dr. Schreiner se hlasitě řečníku směje) pane Dr. Schreinere, Vy jste také jeden z oněch velkostatkářů, Vy budete voliti jich také několik ve velkostatkářské kurii, Vám to nevadí, ač jste poslancem páté kurie, abyste se zde nesmál.

Mají ti němečtí lidé na Českobudějovicku hezkého zástupce páté kurie, velkostatkáře, který se směje vývodům řečníka za všeobecné právo hlasovací malého lidu!

Ten budějovický lid, i český i německý, dojista si s Vámi promluví, tu pátou kurii na Budějovicku Vy nedostanete, za to Vám ručím, a kdyby Češi měli udělati největší ústupky, vy ten mandát více nedostanete! (Smích. )

Já to vím, páni, poněvadž poměry ve skutečnosti dobře znám.

(Abgeordneter Ansorge: Ať žije pan Kalina!)

Je to velmi dobré, že pan Ansorge tady někdy nějakou řeč promluví, a docela v českém jazyku! Vidíte, jaký máme dobrý vliv na vychování též německého poslance!

Nechtě mne, pánové, neprovokujte mne, neboť na každé slovo Vaše dovedu dobře odpověděti.

Velectění pánové, rozhodně ohražujeme se proti takové opravě volební, která by nebyla založena na všeobecném rovném právu hlasovacím, poněvadž každá jiná oprava bude se pohybovati zase v mezích kurie velkostatkářské a bude připravovati, jak jste slyšeli, venkov, města a lid vůbec o řádné zastoupení, a, pánové, pravím, jak dělný lid, tak rolník, sedlák jako domkář i živnostník, my všichni mezi sebou spíše se sneseme a spíše přineseme oběti, než by velkostatkář dovedl obětovati jediného mandátu té spravedlnosti lidské a národní! Prohlašuji nepokrytě, že ku všem akcím, které budou provedeny a podniknuty za tím účelem, aby bylo znemožněno, ne-li podání, tedy alespoň projednání takové osnovy volební, která by kodifikovala zločin na nás spáchaný a zločin páchaný nadále na vyděděných vrstvách, přistoupíme, a myslím, že potom také zajde smích i na lavicích německých a že přejdou sardonické úsměvy na lavicích velkostatkářských. Můžeme o tom souditi jakkoliv, tolik vím, že práva lidská vždy dosud ve velikém stylu musela býti zaplacena krví, a buďme si toho, pánové, vědomi, že dnes v Čechách je skutečně odhodlán lid k tomu, že projednání předlohy ponižující všemi prostředky znemožní a že tento lid je odhodlán myšlence svobody, myšlence rovnosti, myšlence práva občanů a práva národů přinésti za oběť i své životy!

Pánové! Argumenty ulice zde nechcete slyšeti, ale v císařském hradě ve Vídni víte, že dobře slyšeli argumenty ulice tenkráte, když Badeni padl. V té době, kdy se myslelo, že Badeni bude nejpevnějším, argumenty ulice povalily toho, kdo vydal paskvil na všeobecné rovné hlasovací právo. Opakování toho již nedopustíme. Povinností nejen dělnictva, nýbrž i každého spravedlivého člověka v národě českém jest, aby se proti každému pokusu takové nové oktrojírky postavil a znemožnil tuto předlohu. Prohlašuji, že třeba nás bylo jen několik, dovedeme vyvolati takové hnutí v národě Českém, že budete viděti, jak těžko se budou projednávati podané předlohy v tomto sněmu království Českého. My jsme v menšině, ale bude se buditi potom svědomí v celé řadě poslanců českých, kteří si budou vynucovati volnost hlasování. Myslím, že žádná strana jako taková se nemůže odhodlati k tomu, aby uzákonila to, co dnes z daleka chce nám vláda hlásati, aby tím vrhla politický postup náš do zadu.

Postavíme se také proti kuriím národnostním, neboť tyto kurie mají - třeba se jim dnes nepřiznávalo - také právo veta. O tom není pochybnosti, že tyto kurie, jak jsou projektovány, vynutí si právo veta, ta německá zejména, a že to má býti jen prvním krokem k postavení se na nakloněnou rovinu, po které bychom se vezli dále, po které bychom dospěli k vetu národnostnímu. K tomu dojití rozhodně nenecháme.

Velectění pánové! Kurie mají znamenati skutečně protržení zásad státní nedílnosti našeho území, protržení zásady nedílnosti tohoto království.

Podívejte se, dnes to dosud není zásadou pevnou, ale pomýšlí se na to, že příslušníky těchto kurií budou se stávati buď podle svého osobního přihlášení, anebo pomýšlí se na to, že by se již předem stanovily výslovně okresy německé a okresy české, totiž okresy, jejichž poslanec musil by se bezvýminečně přiznati ke kurii německé a na druhé straně ke kurii české.

To však znamená faktické politické a státní roztržení nedílnosti království Českého.

Tedy jest to nová, ať si o tom myslí kdo chce, co chce, nová punktační předloha, proti níž jste se tak úporně stavěli a myslím, že ani teď nezapomenete té slavné minulosti po smutných zkušenostech, kterých jsme zažili s rozdělenou punktační zemskou školní radou.

Při takovém territorialním přidělení poslanců k jednotlivým kuriím by se mohlo státi, že by se mohl dostati poslanec české národnosti do kurie německé. Vy jste viděli při posledních volbách do zemského sněmu, co hlasů bylo odevzdáno českými menšinami pro kandidáty české ve volebních okresích německých!

Já sám jsem měl příležitost býti takovým sčítacím kandidátem a scházelo mně k většině proti váženému p. kol. Grösslovi, který se velice divil, že se může tolik hlasů dostati jeho protikandidátu v tom »Besitzslandu asi 200 hlasů, abych byl zvolen českým poslancem.

Pomyslete si, že to jsou okresy, ve kterých za celou dobu ústavního života nebylo vůbec českému lidu o politice nic mluveno!

To jsou okresy, které nemohly dáti žádný mandát, (Veselost!) a proto se tam poslanci netlačili, a poněvadž ti lidé neměli peněz na to, aby jezdili do Prahy na sjezdy různých politických stran (Veselost!), proto se tam o politice málo slyšelo.

Během 14 dní dovedli jsme účinnou agitací od muže k muži docíliti toho, že dosáhnuto bylo imposantního počtu hlasů pro českého kandidáta.

Živel český jest tam na postupu, všude jeho vědomí se probouzí a lze očekávati, že během krátké doby při přímých volbách může přijíti k platnosti většina českého obyvatelstva, a mohl by tam býti zvolen český poslanec, který by podle territorialního rozdělení byl již napřed přikázán německé kurii a národnosti.

Představte si tu absurdnost!

Jiný příklad. Říká se, že při národnostním rozdělení město České Budějovice připadne do sféry národnostní kurie německé.

Jak to dlouho bude trvati a bude tam zvolen český poslanec!

Jest to paskvil, hanbou pro tento sněm, pro zemský výbor a pro každého, když nechává sporný mandát nevyřízený a nemá odvahu v čas jej vyřídili.

Proč to?

Platnost mandátu pana Vollgrubera nemohla býti projednána v těch 3 zasedáních, které trvaly dost dlouho, než došlo k německé obstrukci ?

Snad proto, aby nebyli pohněváni Němci ? Jak k lomu přijdou České Budějovice, česká tamnější většina, aby byla znásilňována proto, že jest to libovůle pana Taschka, který se obává o »Besitzstand« nemravný, znemravňující a český lid okrádající? Abg. Vollgruber ruft: Durchlaucht, ich bitte, solche ehrenrührige Reden nicht zu dulden!) Ano »okrádající« a aby český poslanec potom musil býti přikázán německé kurii?

Pánové, můžete si tvrditi, co chcete, jakmile zavadíte o bolavou stránku, kde se cítí, že jest podebranina na tom těle německém, naleznete odzvuk. Na ten »Besitzstand« sahati se Vám nesmí. My se své strany, pánové, žádný »Besitzstand« neuznáváme a prohlašujeme, že považujeme za jediné správné a poctivé vyrovnání, vyrovnání na základě rovného práva národů, na základě rovného práva národa Českého a Německého; že nepovažujeme za žádný národ kurii velkostatkářskou; že považujeme za jediné správné politické vyrovnání na zásadě rovného práva občanů a vyrovnání v říši na základě rovného práva národů a zemí a království, na základě jejich státoprávního a historického postavení. Tím končím. (Ruf: Gott sei Dank!)

Buďte ujištěni, pánové, že Vám na toto provolání »Gott sei Dank« český lid ještě velmi často poskytne příležitost. Ale, velectění pánové, jest otázkou, jestli potom to bude »Gott sei Dank«.

Možná, že Vy, pánové, kteří dobře víte, že v pevnosti českého národa a jeho zástupců jest jeho síla - kde jinde na všech stranách jsou poměry kolísavé a kde ani vy, drazí pánové, nevíte, jestli nebude potřebí tomu Vilému v říši německé, aby hledal spojenectví s někým jiným než s Rakouskem, možná, že případnou jest otázka, jestli v takových důležitých dobách, nebudete chtíti s českými poslanci promluviti o spravedlivém a rovném vyrovnání. Avšak potom volání toto bude marným!

Končím tím, že jest potřebí, abychom se my, lidoví poslanci obou národností, sešlib proti kurii velkostatkářské, abychom vyhověli přání lidu a postavili tento sněm na tu jedinou správnou zásadu, kterou vyřkli již čeští zástupcové na sněmu Kroměřížském, že všecka moc vychází z lidu! (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Jsem nucen k tomu se vrátiti, že pan poslanec, který právě mluvil, po dvakráte ve své řeči překročil pořádek a sice jednou, kde přivedl posvátnou osobnost Jeho Veličenstva do debaty a po druhé, kdy někomu předhazoval, že krade.

Volám jej, co se týká prvního případu, ku pořádku, a prohlašuji, že ve druhém případě použil slova úplně parlamentárně nepřípustného.

Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Dr. Eppinger.

Abg. Dr. Eppinger: Hoher Landtag! Ich habe die Ehre im Namen sämtlicher deutschen Landtagsabgeordneten jene Erklärungen vorzubringen, welche ich hier abgeben werde und zwar sämtlicher solcher deutschen Landtagsabgeordneten, die gemeinsam in die Obstruktion getreten sind.

Die deutschen Landtagsabgeordneten beabsichtigen nicht der in Verhandlung stehenden Provisoriumsvorlage Schwierigkeiten zu bereiten, sondern werden dafür stimmen, selbstverständlich ohne hiemit etwa dem Landesausschusse ein Vertrauens- oder Mißtrauensvotum zu erteilen, sondern weil sie hierin einzig und allein das Mittel sehen, um die finanzielle Gebahrung des Landes auf jene verfassungsmäßige Grundlage zu bringen, die in der Landesordnung hiefür vorgesehen ist.

Einzig und allein aus diesem Grunde, gerade auch deshalb wird das Provisorium nicht bloß für ein Vierteljahr, sondern wie beantragt, für ein halbes Jahr gewährt. Es wird weiter auch, infoweit das Provisorium eine Ermächtigung des Landesausschusse enthält, jene Geldbeträge, die zur Deckung der rechnungsmäßigen Abgänge erforderlich sind, im Kreditwege aufzubringen, diese Bewilligung eben nur erteilt, um Ordnung in unsere Finanzen zu bringen, um den Landesausschuß nicht zu außerordentlichen Maßregeln zu nötigen, welche immer bloß ausnahmsweise Verfügungen bleiben können.

Allein für die Dauer soll Ordnung in die Finanzgebahrung unter allen Umständen gebracht werden.

Traurig ist es allerdings, daß das Mittel zur Deckung jener Auslagen, welche das Land nach dem Gesetze oder in Konsequenz gefaßter Beschlüße machen muß, in letzter Instanz bloß Schuldenmachen herhalten muß; das ist richtig. Allein die deutschen Abgeordneten verschließen sich nicht der Erkenntnis, daß dies ganz einfach die Konfequenz des jetzt giltigen Rechtszustandes ist, denn das Land hat keine andere Aus wahl, als entweder die Umlagen zu erhöhen oder Kreditoperationen vorzunehmen. Nun handelt es sich aber vorwiegend um den Aufwand für ein bereits zur Gänze verflossenes Jahr und für ein mit 5/12 Teilen bald verflossenes Jahr, so daß andere theoretisch möglichen Auskunstsmittel die Umlagen zu erhöhen, von vornherein ausgeschlossen sind, und so verbleibt nichts anderes als Kreditoperation, so Verderblich dieselbe für die Landesfinanzen ist.

Die deutschen Abgeordneten Sind in die Verhandlungen eingetreten und sind abgewichen von dem Vorgange, den sie noch in der letzten Session Verfolgt haben.

Ich verrate ja kein Geheimnis. Sie taten dies unter Schwierigkeiten, trotz entgegenstehender Meinung einer sehr ansehnlichen Minderheit und in Ausführung eines mit knapper Majorität gefaßten Beschlusses und haben sich derselben untergeordnet, trotzdem eine Nötigung hiefür nicht vorlag.

Allein es soll damit keineswegs gesagt sein, daß der Kampf überhaupt eingestellt, daß die Obstruktion zur Gänze beseitigt ist, Sondern wir haben zwar das Feuer eingestellt, sind aber in Wehr und Waffen kampfbereit geblieben und sind Gewehr beim Fuß stehend jederzeit bereit, wieder in den Kampf einzutreten.

Ich kann auch an dieser Stelle nur jenen Herren Kollegen aufrichtig Dankwissen, welche ihre eigene Überzeugung der Meinung der Mehrheit untergeordnet haben, damit wir d. Bild der Einigkeit in nationalen Dingen, das die deutschen Landtagsabgeordneten bis dato stets zu bieten in der Lage waren, auch diesmal noch bieten können.

Es war dies nicht so einfach, denn das Abgehen von der Obstruktion, auch das Ansschalten derselben, wie ich noch näher ausführen werde, ist durchaus nicht populär, entspricht durchaus nicht der Stimmung wenigstens weiter Bevölkerungskreise in unserer Wählerschaft. (Sehr richtig. )

Unsere Wählerschaften sind einmal jetzt den Kamps gewöhnt, haben sich in die Lage der Dinge halb und halb hineingesunden, und jene Elemente, die sich öffentlich am besten zur Geltung zu bringen wissen, sind tatsächlich kampflustig und haben mit sehr gemischten Gefühlen die Nachricht von unserem dermaligen Verhalten gelesen.

Allein wir werden dies unserer Wählerschaft gegenüber verantworten und werden uns ganz gewiß dieser Verpflichtung nicht entziehen.

Wir fühlen nicht in uns die Verpflichtung, Stimmungspolitik um jeden Preis zu machen, und derartig undefinierbaren, unbestimmten Gefühlen unter allen Umständen nachzugeben, Sondern wir achten uns verpflichtet, auch Verstandspolitik zu treiben, die Sache von hoher Warte anzuschauen, sie im Zusammenhang mit der Politik des Reiches zu Verfolgen und hiernach unsere Entschließungen zu treffen.

Hier sei konstatiert, daß wir nichts anderes beabsichtigen, als jenem Vorbild nachzukommen, welches die Herren Abgeordneten des tschechischen Volkes uns im Reichrate gegeben haben.

Dieselben haben ja bekanntlich eigentlich bis zur Stunde die Obstruktion nicht eingestellt, sondern sie schalten sie bloß fallweise und für jene Vorlagen aus, welche ihrem Interesse entsprechen und vielleicht auch dem ihrer Wählerschaft.

Geradeso sind auch wir vorzugehen entschlossen und bereit.

Wir werden eben auch fallweise prüfen, was, und zwar nicht bloß unserem, sondern dem beiderseitigen Interesse - weit mir auf ein Einvernehmen rechnen - tatsächlich entspricht, was keine fremden Rechte verletzt und Vielleicht in derfelben Weise weiterhin vorgehen. Ich erklärte schon vorhin, daß Schwierigkeiten bei Beginn der Landtagssessiion vorhanden waren, und ich kann Ihnen genau sagen, was dies verursacht hat.

Das waren jene Ausflüsse deutschfeindlicher Gesinnung, die gerade in letzter Zeit zutage traten und die uns zur Einbringung jener Interpellationen Veranlagten, welche in der ersten Sitzung tatsächlich überreicht wurden.

Hochgeehrte Herren von der tschechischen Seite ! Wenn Sie ein Nebeneinanderleben und ein Mitarbeiten mit uns wollen, so ist es tatsächlich Ihre Sache, die Wiederkehr solcher Vorkommnisse zu vermeiden, Vorsorge zu treffen, daß dies nicht geschehe, denn unter dem Eindrucke solcher Aeußerungen ist natürlich die Stimmung für ein Nebeneinanderleben und für ein ruhiges Vertragen nicht gegeben.

Ich bin nicht berufen und auch nicht ermächtigt, eine Mahnung an Sie zu stellen, ich konstatiere damit nur eine Tatsache, mit der Sie selbst in Zukunft zu rechnen haben.

Ich erwähnte schon vorhin, Rücksichten höherer Art insbesondere auf die Reichspolitik waren wohl in erster Linie für unser Verhalten maßgebend. Wir Scheuten aufrichtig eine Verantwortung, daß wir zur Lahmlegung der Widerstandskraft des Reiches beitragen in einem Momente, wo es tatsächlich gilt, alle Kräfte zusammenzufassen, um gegen die jenseitige Reichshälfte Stellung zu nehmen. (BravoRufe. )

Das war der wahre Hauptgrund unserer geänderten Haltung hier.

Hochgeehrte Herren von der tschechischen Seite! Sie haben es in der Hand, uns zu desavouieren, uns bloßzustellen. Sie können Sie haben ja auch keine Verpflichtung übernommen - auch mit der Obstruktion im Reichsrate neuerlich einsetzen Sie geben uns dadurch tatsächlich dem Vorwurfe preis: Ihr Vertrauensseligen, die Ihr aus der Geschichte nichts gelernt habet, hier gebet Ihr auf einmal ruhig nach und im Reichsrate stoßet Ihr auf einander als nationale Gegner.

Sie haben es allerdings in der Hand; ob Sie es tun werden, mag Sache Ihrer eigenen Entschließungen sein - aber einen Umstand erwarten Sie selbst nicht anders. Wenn dieser Fall eintritt, so ist von der Arbeitsfähigkeit des böhmischen Landtages in Zukunft nicht zu reden und wenn vielleicht in unseren eigenen Reihen das Bedenken wach wurde, das Einstellen oder Ausschalten der Obstruktion heißt eine scharfe Waffe aus der Hand geben, die nie wieder Volle Schärfe findet, so wäre dies ein Fall, wo die Einigkeit bei uns aber im Handumdrehen geradezu mit eklatanter Präzision wiederhergestellt wäre. Auch hier wiederhole ich, es ist nicht mein Beruf, zu mahnen oder zu ersuchen, sondern nur Tatsachen vorzuhalten Schließlich komme ich noch zu einem Umstande. Sie wissen sehr genau, daß es schon lange unser Streben ist, eine Besserung unserer rechtlichen Stellung im Lande herbeizuführen.

Daß unsere Vertretung in den Landesbanken und in den Landesanstalten geradezu unserer unwürdig ist, daß Wir in Vielen Dingen geradezu auf die Gnade und auf das Entgegenkommen billig denkender Elemente unter den Mitgliedern des Landtages angewiesen sind, eine Tatsache deren Richtigkeit Sie selbst wiederholt anerkannt heben. Daß wir auf Besserung dessen bedacht sind, können auch Sie uns bei vorurteilsfreier Prüfung nicht übel nehmen. Ebenso daß wir auf gesetzlichen Schutz gegen eine mögliche Vergewaltigung in jenen Punkten, die eine rechtliche Grundlage für unsere Existenz im Lande bilden, bedacht sind. Wir sehen in dieser Richtung Regierungsvorlagen entgegen und ich spreche hiebei meine persönliche Anschauung aus, ich zweifle nicht daran, daß solche Regierungsvorlagen an den Landtag gelangen werden.

Da die endgiltige Durchberatung solcher Vorlagen in dieser kurzen Session offenbar unmöglich ist, so halte ich es von untergeordneter Bedeutung, ob solche schon jetzt oder in einiger Zeit in den Landtag gelangen.

Sogar der Inhalt der Regierungsvorlage dürste in den Hintergrund treten davor, wofür sich beide Teile einigen und was sie zum Inhalte einer deratigen Vorlage machen.

Bon vornherein kann ich erklären: Eine grundsätzlich ablehnende Haltung gegenüber diesen Vorschlägen, gegenüber der Möglichkeit einer Verständigung auf dieser Grundlage oder eine Ablehnung der wesentlichen Punkte, die darin enthalten sein müssen, wenn anders die Vorlage ihren wahren Zweck von vorne herein nicht Verfehlen sollte, müßten wir eben auch, um es so zu sagen, als casus belli ansehen und es bliebe eben nichts anderes übrig als in die alte Kampfesposition uns zurückzuziehen.

Ich wiederhole noch einmal: Wir haben das Feuer bloß eingestellt, wir sind aber zum Kampfe, wenn es sein muß, unter allen Umständen bereit.

Seine Durchlaucht, der Herr Oberstlandmarschall, hat in der Obmännerkonferenz sehr richtig einen Vergleich gebraucht, daß der Landtag gegenwärtig vollkommen einem schwer kranken Patienten oder richtiger einem im Anfangsstadium der Rekonvaleszenz begriffenen Kranken gleiche, mit welchem man sehr vorsichtig umgehen muß.

Hochgeehrte Herren von der tschechischen

Seite! Sie haben es tatsächlich in der Hand.

Ist der gute Wille vorhanden, ist ein Entgegenkommen hier, ein Verständnis für unsere berechtigten Wünsche und der Wille ihnen gerecht zu werden, vorhanden, so ist der sehr wohl mögliche, auch voraussichtliche Gang der Ereignisse der, daß wir auch in Hinkunft zusammen arbeiten werden, vielleicht wenigstens am Anfang strammgeschäftlich auf Wirtschaftlicher Unterlage unter genauem Abwägung von mein und dein, was in gleichem Maße unseren wie ihren Interessen entspricht.

Wird aber dieses Einvernehmen gestört, sehen wir irgendwo eine Absicht der Vergewaltigung oder Übervorteilung, so ist selbstverständlich alle Stimmung verdorben und wir stehen aus demselben Standpunkte, auf dem wir noch vor kurzem gestanden sind.

Meine Herren! Wollen Sie dies gefälligst beherzigen. Es liegt dies ganz in Ihrer Hand. Kommt eine Möglichkeit des Nebeneinanderlebens zustande, sind wir gewiß feine Gegner. Wird uns aber die Notwendigkeit des Kampfes ausgezwungen, so scheuen wir denselben nicht. Wir brauchen denselben auch nicht zu scheuen! Unser Volk ist, Gott sei es geklagt, den Kampf gewohnt, und heute wie Stets, mutig und tapfer und würde das Wiederaufleben des Kampfes, die Kampfesstellung nur vollständig billigen.

Dies bitte zur Kenntnis zu nehmen und hiemit schließe ich. (Lebhafte Beifallrufe).

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Fořt: Slavný sněme! Dosavadní proti všemu zvyku poměrně krátká rozpočtová debata nezadává mi celkem mnoho podnětu, abych v doslovu svém na jednotlivosti a průběh její obšírnějšími důvody reagoval. Zejména pokud se týče skromných vývodů mých finančně politických neslyšel jsem v průběhu debaty žádných proti nim pronesených námitek, tak že v té příčině moje odpověď stává se úplně bezpředmětnou. Lví podíl v rokování dnešním nesli páni z mladších stran českých, kteří ve valné části svých vývodů obrátili se ostrými útoky proti straně, ku které mám čest náležeti.

Račte, pánové, přijati ujištění, že by bylo pro nás a zejména pro mou skrovnou osobu velmi lákavo, abych na nesčetné ony útoky způsobem přiměřeným vhodnou dal odpověď. Jestliže tak pánové ale v celku učiniti nehodlám tak prosím, abyste přijali ujištění, že se tak nikterak neděje z obavy před zápasy a případnými rekriminacemi.

Nikoliv na všechno toto kritické útočení, jež proti nám bylo vedeno, nalezli bychom případné slovo k odpovědi.

Ale, velectění pánové, vůči tomu, co jsme dnes, zejména z úst řečníka p. Kaliny a kolegy Dra Baxy slyšeli, vůči tomu prochvívá aspoň mne cit povinnosti, kterému několika krátkými slovy dám výraz.

Mám za to, že smysl pro povinnosti národní ukládá nám takovou míru sebezapření vlasteneckého, abychom před tváří této sl. sněmovny domácí své strannické zápasy a boje nerozpřádali. Velectění pánové, kdybychom totéž činili, co se činí se strany našich mladších kolegů, pak by ke gaudiu našich národních a politických odpůrců v tomto slavném sněmu rozvinul se turnaj oněch neveselých poměrů, jež vrcholí v naší národní roztříštěnosti, a jest to jediný pocit povinnosti, jest to smysl pro vlastenecké sebezapření, který nám ukládá, abychom účet, jejž s dotyčnými pány máme vyrovnati, vyrovnali tam, kam patří, na schůzích politických a nikoliv v tomto slavném sněmu. (Souhlas. )

Jestliže od tohoto svého úmyslu učiním některé krátké odchylky, učiním tak způsobem co nejstručnějším.

Bylo nám zejména vytýkáno a bude bezpochyby také ve veřejnosti proti nám využito, že jsme odepřeli souhlasu ku podání známého návrhu o věcech státoprávních. Račte býti ujištěni a víte všichni, že v té vážné otázce, o kterou tu běží, všichni poctiví Čechové jsou za jedno (Tak jest!) My všichni víme, že toto království má nezadatelný nárok na vlastní svou bytnost státní, my všichni víme, že národ český, dokud bude v něm poslední krůpěj krve kolovati, tohoto nároku nikdy se nevzdá a vzdáti ani nemůže. Ale my, jakožto strana vědomá si své zodpovědnosti, musíme vyhraditi si právo taktického rozhodování o cestách a prostředcích, kterými chceme k tomuto konečnému cíli národních svých snah dospěti. A jestliže pánové považují za takticky správné dnes se svým návrhem vycházeti na veřejnost, musí alespoň spravedlivě nám přiznati právo, abychom tuto taktickou otázku podrobili zralé úvaze, a dospějeme-li ku přesvědčení, že tu neběží o skutečné fedrování našich snah a že se tím nepřiblížíme ku konečnému cíli, nýbrž že tu jde o záměry a podměty jiné pak se nám nikdy nezazlí, když na takový taktickostrannický krok ihned nepřistoupíme.

Pokud se týče řečníků se strany německé, tož chci dvěma jen slovy reagovati na protest, který jsme slyšeli z úst pana poslance Ira v příčině platnosti jazyka českého v krajině Chebské. Dovolím si v té příčině jen několik historických skutečností uvésti slavnému sněmu na paměť. Nezapomínejme, že byla doba, kdy i krajina chebská náležela k državě plemene slovanského, že byla doba, kde tato regia Slavorum ve století IX. obydlena byla plemenem slovanským. Arciť, jako mnohé jiné oblasti slovanské, stala se i tato krajina postupem století předmětem usilovné kolonisace německé a byla z valné části poněmčena.

Jest dále nezvratnou skutečností, že i tato krajina za Jana Lucemburského jako zástava přivtělena byla ke koruně Česká, ale jest také skutečností, že država Chebská, resp. obvod chebský stal se po bitvě bělohorské účastným všech těch útrap, které stihly toto staroslavné království.

Stavové Chebští to byli, kteří první připojili se ke hnutí a ruchu stavů českých, byli první, kteří uznali panovníkem Bedřicha Falckého a oni to byli také, kteří, když po bitvě bělohorské vydáním obnoveného zřízení zemského samobytnost království Českého vzala v podstatné míře za své následky toho museli přejmouti, a faktum jest, že obnovené zřízení zemské, které teprve tehdáž jazyku německému dávalo totéž právo, jemuž se těšila dříve jenom řeč česká, též i v krajině chebské stalo se platným zákonem Rovněž to jest usporno, že i pragmatická sankce byla i chebským