o vzniku a osudech tohoto návrhu, nežli byl dán dotaz na podporu v tomto slavném sněmu. My jsme loyalně tento návrh podložili k podpisu všem lidovým stranám českým v této sněmovně a prohlásili jsme, že netrváme na prioritě tohoto návrhu, nýbrž, že se spokojíme a přistoupíme ke každé podobné akci, na které shodnou se všichni čeští lidoví poslanci. Bylo nám dáváno na jevo, že chce se skutečně o tomto návrhu jednati a rozhodnouti, neboť měl býti, jak nám bylo řečeno, předložen společné konferenci všech stran.

Velectění pánové, nevím byl-li návrh tento projednán ve společné poradě českých stran, ale když chcete slyšeti cestu, jakým se návrh náš bral, táži se i já Vás veřejně, proč nepozvali jste do této konference konala-li se vůbec - také ty, kteří Vám dotyčný návrh učinili. Možná, že by jste nás byli přesvědčili, o čemž ovšem dovolím si pochybovat, ale možno jest to. Nedůstojnou formu návrhu našemu vytýkati ne můžete, a myslím, že forma jeho byla naopak mnohem důstojnější, nežli byly mnohé Vaše návrhy na zvolení 24ti členného výboru adresního a p. beze všeho motivování. My, pánové, nechtěli z toho dělati strannickou věc, netrvali jsme na tom, aby náš návrh byl přijat, a samo předsednictvo musilo by doznati, že jsme zastavili čtení tohoto návrhu a řekli, že návrh vezmeme zpět, když se strany české dohodnou. Není tudíž pravda, že jsme nechtěli, aby vedoucí strana podobnou akci podnikla, naopak my dali jí k tomu příležitost a možnost, avšak slyšeni jsme nebyli.

Ovšem, pánové, briskní způsob, jakým tento návrh byl beze všeho odůvodnění a motivace ostatních stran českých pohroben, musil toho nejmírnějšího českého člověka skutečně do duše roztrpčiti.

Pánové, Vy, kteří jste říkali, že chcete mluviti s králem, Vy, pánové, kteří jste říkali ústy svého Dra Julia Grégra v r. 1892 dne 8. května, že tenkráte až budou odklizeny poslední zbytky staročeské strany, až budete míti v ruce samosprávné orgány, pak že ukážete, jak se dobývají porušená práva tohoto království, zaručená tolika přísahami králů a smlouvami s králi uzavřenými, Vy, pánové, jste neměli učiniti toho, abyste návrh, který byl ve sněmu království Českého po mém názoru velice včasným, odepřením té nejprostší podpory zabili, měli jste aspoň ponechati každému jednotlivému českému poslanci samému uvážiti, zdali může se svým svědomím srovnati, aby klidně přešel přes návrh. Na pohřbení bylo ještě času dosti, a limine zamítnouti pokus stran, které praví, že stojí na tomtéž státoprávním základě, pod jehož heslem Vy jste pohrobili zbytky strany staročeské, to nebylo ani včasné se stanoviska české politiky a nebylo to také důstojné pro Vás, ale bylo to ponižující ne pro ty dva nebo tři hlasy, nýbrž ponižující pro celou tuto otázku státoprávní. Což pak ten náš návrh byl tak špatným? Co jsme navrhovali? Jsem přesvědčen a mám smutné zkušenosti, že mnohdy návrhy jsou čteny, aniž by byly poslanci sněmu slyšány a poslouchány. A proto dovolíte, když - myslím, že předsedající pan nejvyšší maršálek zemský nebude nic míti proti tomu, - místo další státoprávní debaty, přečtu ten návrh, který jsem byl podal sněmu i s odůvodněním.

Navrhovali jsme, aby byl zvolen 30 členný výbor z tohoto sněmu, který by se poradil a usnesl na adresse králi.

Pravili jsme:

»Protože starobylé státní právo koruny Svatoštěpánské vyvíjí se na základech pragmatické sankce uherskochorvatské z roku 1723. a jejího authentického výkladu ve článku XII. uherských zákonů z r. 1867 a čl. XXX. zákona z r. 1868 o vyrovnání s královstvím Chorvatsko-Slavonsko Dalmatským - ústavně k plné svrchovanosti této koruny, v poslední době zejména: v oboru práva trůnního ve článku XXIV. z r. 1900 o martikulaci deklarace následníkovy; co do své osobnosti mezinárodní v bruselské konvenci z 5. března 1902 v záležitostech styků obchodních a konečně co do ústavní povahy vojenské výsosti královské a samostatnosti uherského vojska v prohlášení předsedy společného ministerstva uhersko-chorvatského, učiněném za souhlasu koruny dne 21. listopadu 1903 ve sněmovně poslanců - blíží se neblahý dualismus se dvojí hegemonií ku konci svému a nastati může doba nové úpravy veřejných poměrů říše, zvláště státoprávně neskonsolidovaného souhrnu tak řečených království a zemí na radě říšské zastoupených.

Radě říšské ve Vídni původem neústavní ani vůbec nepřísluší, aby zasahovala do nového příštího ustavování.

Právo rozhodovati o základních otázkách říše přísluší, jak svědčí příklad pragmatické sankce z r. 1720 co do království Českého - sněmu této země.

V nebytí ústavního sněmu tohoto království vykonává nynější sněm dle patentu císařského ze dne 21. února 1861, jakožto shromáždění volených zástupců obyvatelstva, fakticky, - třeba jen z části - práva, jež jinak pouze ústavnímu sněmu přísluší. Tudíž možno jest tomuto shromážděnému sněmu prohlásiti se - s ohražením práva pravého ústavního zastoupení království - o tom, jakého postavení království České se svými zeměmi si žádá ve svazku této říše, aby srovnávalo se s jeho právem a s ochranou prospěchů jeho národa.

Proto navrhujeme:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Budiž zvolen z plného sněmu 30členný výbor k poradě a vypracování adresy k J. M. králi, v níž by, šetře dobrých práv koruny svatoštěpánské, pronesl se o žádoucím státoprávním postavení koruny svatováclavské naproti koruně svatoštěpánské a ostatním zemím Jeho Veličenstva, bera za základ:

všecky základní zákony, zvláště pak Karlovy zákony ze 7. dubna 1348 a 27. září 1355 o právech a závazcích Moravy a Slezska ke koruně a vzhledem ke svazku s korunou uherskou: korunovační zápisy králů Vladislava ze 16. června 1471, Ludvíka ze 21. března 1509, Ferdinanda z 15. prosince 1526 se zřetelem k české pragmatické sankci ze 16. října 1720 a císařskému reskriptu ke sněmu království Českého ze 12. září 1871 a k usnesení téhož sněmu o státoprávních článcích ze dne 10. října 1871.

Velectění pánové, může býti různý názor o tom, ale ohražuji se proti tomu, aby nám zde bylo řečeno, že nebyla tato forma dosti důstojná. Jestliže někdo formu nedůstojnou dodal tomuto podání, dodali jste ji mu Vy, kteří jste neměli tolik svědomí ke své politické minulosti, abyste pro tento návrh vstali.

Velectění pánové, tím odbývám výtku, kterou nám p. Dr. Dvořák učinil.

Dále nám pan Dr. Dvořák zde řekl, že státoprávní politika není vědou, nýbrž, že jest to souhrn různých okolností; zejména vytýkal, že nejdůležitější okolnosti jsou právě poměry zahraniční. Nuže, po našem soudu jsou zde dnes právě okolnosti a doba k tomu, aby zavzněl hlas z tohoto sněmu, že stojíme na tom svém státoprávním stanovisku. Vláda připravuje - po předběžně učiněném sdělení poslancům českým i německým - osnovy zákonů, kterými se má jednota království a jeho státoprávní individualita znova porušiti.

Vnitropolitické poměry vzhledem ku krisi uherské a poměry dynastické vzhledem ku pokročilému stáří panovníkovu, poměry zahraniční politiky hrozí krisi, se strany uherské přímo vůdcem strany neodvislosti se hlásí, že království České není dobytou zemí, politikové angličtí, francouzští a vůbec zahraniční uvádějí, že otázka česká bude se řešiti v souvislosti s otázkou evropskou, táži se: Není-li nyní k tomu vhodná doba, kdy tedy bude ten moment, kdy budete chtíti mluviti s králem a Evropou?

My mluvíme v Čechách s králem jen tenkráte, když nám učiní některou návštěvu. Tu všichni rozplýváme se loyálností. A to jest pravý projev roztrpčenosti národa potlačovaného? A jak král mluví s námi? Vyhlašováním stanných práv, hrozícím zastřelením každému, kdo by neposlechl.

To jsou momenty, které mi pronikly hlavou, když jsem viděl dnes odbytí našeho návrhu a slyšel odůvodnění tohoto odbytí.

Panovník, ten sám, máme toho zkušenost, s námi mluví málokdy. Když s námi mluví, tak se nám to libí, ale pak na slova jeho nenásleduje nikdy čin, a když s námi mluví tak, jak skutečně jedná, pak to na svém těle trpce cítíme a krev tekoucí po různých ulicích bude věčně volati, jak to tvrdá a trpká byla odměna císařská za naši loyálnost, za propůjčení lesku a moci, které národ český dodal korunou svou rodu panovnickému. (Výborně!)

Víme, jak s námi mluví panovník a jak mluví činitelé vládní a všichni ti náměstkové. Dnes byla učiněna zmínka o tom, jak v letech devadesátých čisté a poctivé myšlénky o rovnosti národů, o volnosti státní a politické, myšlenky o rovnosti občanské, myšlenky po osvětovém a hospodářském rozvoji toužící, které byly právě vtěleny do pokrokového hnutí let devadesátých, byly v lidech ideálně nadšených, svému přesvědčení všech obětí přinášejících, deptány. Byli voláni katané na mládež, kteří vyvolali u rodičů trpké zděšení, lidé, kteří svým vystupováním ničili budoucnost mladých lidí. Trpce neseme, když vidíme, že mluví-li bývalý korunovační místodržitel a potlačovatel hnutí pokrokového, všichni ho posloucháte, ale když mluví někdo jiný, třeba i Váš některý poslanec menší váhy, řekl bych »deus minorum gentium« nevyslechnete a nevšímáte si ho. Slova hraběte Thuna jakoby to byla spása národa českého! Pak odpusťte, že my máme své názory o tom. Zda-li jednání Vaše odpovídá těm, jež zastupujete, českému lidu, zodpovězte si sami.

Vy jste, pánové, řekli - a je to trpká kritika strany staročeské - že politika staročeská upadala z extrému do extrému.

Velectění pánové, dobře, Vy jste to řekli a vyřiďte si to zase se stranou tou a zařiďte jednání své podle toho. To jest vaše politické právo a povinnost. Ale dovolíte, abychom my také měli mínění, že byly a jsou jisté extrémy i na Vaší straně, kde se upadá též z extrému do extrému.

Říkáte, že nejsme dnes ani osvětově, ani hospodářsky, ani politicky dosti silnými, abychom mohli prováděti s úspěchom velkou státoprávní politiku českou.

Musím zde konstatovati, že takové akcentování těchto všech věcí je zajisté velmi důležitým, ale je účinným zejména tenkráte, když, velectění pánové, všecka ostatní práce, tedy práce mimoparlamentární, také odpovídá tomuto nazírání na vedení politiky. Pro nás, pánové, je to pravda a říkám to zde otevřeně: Pro nás politikou není jen psaní novin, mluvení ve sněmu, dělání politických schůzí a pod. To myslím, že je rozhodnutou věcí u každého rozumného člověka, že politikou jest každý jeho čin a každá jeho sebe menší práce směřující k tomu, aby ve kterémkoli oboru práce celý národ a každý jednotlivec jeho sesílil. Nám lidem z pokrokového mladého hnutí a vůbec lidem z mladých stran, kteří súčastní se činně politického života nemůžete jistě činiti výtky v té příčině, že bychom každé chvíle činem nestarali se o to, aby každý jednotlivec sesiloval osvětově i hospodářsky, a jestli dnes akcentujeme, že musíme ještě sesilovati, nečiníme toho proto, že bychom to za chybu považovali, poněvadž bychom doznávali tím malomoc, která myslím, zde není.

(Jím se dosud povznesl národ český proti všem politickým činitelům od vlády až k panovníkovi, než vlastní prací na poli osvětovém a hospodářském? Zajisté se strany dynastie, se strany Němců, se strany všech nepřátel našich, stalo se vše možné, aby udušen byl náš osvětový i hospodářský rozvoj. Jestliže stojíme dnes zde silně a vynucujeme si úctu světa na poli osvětové a hospodářské práce, pak je to naší vlastní zásluhou, vnitřní silou tohoto národa a zásluhou zejména také těch širokých vrstev lidových, které tuto práci povznášející vykonávají. Toto akcentování hospodářské politiky v tom momentu, kdy pravíte, že není času na státoprávní politiku, považuji za chybu proto, poněvadž myslím, že vzbuzuje zdání, jako bychom se vzdávali velkých státoprávních cílů, jako bychom byli ochotni za nějakých pár millionů podvoliti se diktátům německým. Jen si vzpomeňme, jak dobře dovedeme na jiných stranách vydávati peníze z našich kapes a sice o mnoho více, než se ku př. jedná v dnešních hospodářských předlohách, které tak těžko jdou na svět v poradě předsedů i jednotlivých komisí. Vzpomeňme si, jak s naším povolením bylo poskytnuto říši obrovských 500 millionů korun na investiční předlohy. To dělalo se v té domněnce, že z toho patřičnou kvótu dostaneme, a Vaši řečníci na schůzi a Vaše orgány samy to doznaly, že jste se trpce zklamali na těchto investičních předlohách. Nezapomínejte, že na těch 500 mil. K království České zajisté zaplatí tak hroznou kvótu, kterou by si bylo upravilo samo ze svých peněz domácích - které bude si musiti vypůjčiti stát na náš účet bez říšské rady všechny poměry takovým způsobem, že by nám říšská rada neměla vůbec co mluviti a stát nemohl nás zdržovati. Vždyť dnes máte obavy, že, i když bude povolen příspěvek na regulaci řek, úpravu Labe, provedení holešovického přístavu, vláda najde nějakou kličku, aby Vám nemusila zákonem povolený příspěvek dáti. Najde tu záminku, a ručím za to, že při vyhovění všem zákonům a předpisům učiní nějakou podmínku, za kterou bude chtíti nějaký politický neb aspoň taktický ústupek se strany české. My hospodářsky jsme slabí, ale povoliti státu jednotlivé úvěry za tím účelem, aby hospodářsky sesilovaly zcela jiné části mocnářství a dáti se státu v roli o několik millionů prosícího se národa, to myslím, že není spásným vystižením principu hospodářského sesilování!

Jsou to jedny peníze, ale u nás nedovedeme to v parlamentech domácích vycítili, jedná-li se o výdaje 3-4 millionů K; tu se nad tím pozastavujeme, ale na říšské radě se milliony povolují z našich kapes.

Upravují-li se zde poměry jakékoliv, žádají-li zde techničtí neb manipulační úředníci zemského výboru aby byly upraveny jich postupní poměry, a jedná-li se o to, že právě v té příčině jsou dnes poměry neudržitelné, proto že výpomocné síly potlačují síly definitivní, což pro správné vykonávání zemské správy nemůže býti s prospěchem, tu nacházejí se všemožné omluvy a odklady se strany zemského výboru.

Na druhé straně, když vláda upravuje na náš účet poměry četníků, pensi vojáků, to jde také z našich kapes, to se nebojíme výloh, ač spotřebují to v Haliči, ve Vídni; vynadají nám, nechají do nás střílet. To jest zase jiná stránka hospodářských výdajů, které my dáváme.

Nelekal bych se ani největších výdajů které si dáváme ze svých kapes, o nichž však rozhodování přináleží nám a nezáleží na milosti vlády.

Dnes se jedná o hospodářskou práci a to o hospodářskou práci nejen na sněmu ale i na říšské radě.

Víte, jak na říšské radě docíleno positivní práce.

Říšská rada nepracovala; a sice politika a taktika českých poslanců na říšské radě znemožňovala plodnou práci říšské rady.

Doma sněm také nepracoval; pohnutky obou obstrukcí byly zcela jiné.

Víme, že obstrukce poslanců českých na říšské radě nebyla v souvislosti s vypuknutím obstrukce německé na sněmu našem. Souvislosti a spojitosti dodalo právě obstrukci na zemském sněmu vystupování a posuzování obstrukce sněmovní. Neměli jsme ani říšskou radu ani sněm plodný. Říšská rada nepracovala.

A co znamená říšská rada? Říšská rada znamená pro vládu, pro dvůr, pro celou zahraniční politiku vládní, pro Němce, všechno, kdežto sněm neznamená pro vládu nic, a myslím, že se nemýlím, když pravím, že i pro vyšší činitele neznamená sněm nic. Uvolnila se cesta k práci pro říšskou radu, umožnilo se provedení celé řady různých úkolů My jsme považovali upuštění od obstrukce a vydání této zbraně z rukou za pochybené v tomto okamžiku, my jsme toho netajili a řekli jsme své důvody aby pánové to věděli, vždyť máme své orgány, které slouží nám k odůvodnění našich názorů i když sněm nezasedá, tam mohli jste si to přečísti.

Říšská rada začala pracovati. Cena za upuštění od obstrukce mělo býti upuštění od obstrukce na straně německé na zemském sněmu. Ovšem v té příčině jste se, velectění pánové, velice trpce sklamali.

A tu, posuzujeme-li celý ten dvojí postup jedné strany ve Vídni a druhé strany na zemském sněmu, vidíme kolísavost politiky a taktiky české na říšské radě.

Mluvme si upřímně. Politika, jak řekl p. Dr. Dvořák, jest výslednicí různých sil a okolností. Politika pevná a důsledná však musí býti výslednicí pevného cíle a musí se jeviti vždy pevným vystupováním a provedením toho, co jsme jednou řekli.

Ale pakliže čeští politikové už tu velkou státoprávní otázku, otázku vyrovnání státoprávního s národem českým, konec konců nechali stranou a zaměnili otázkou jazykovou a přenesli těžisko do ní a řekli, že musí se nám dáti zadostiučinění za 17. říjen r. 1899, pak, pánové, pakliže se to jednou pronese a řekne, musí se to dovésti a vydržeti až do konce a zůstati na tom, co bylo jednou jako cena vysazeno.

Jestliže politika polom ten veliký zločin ze dne 17. října zapomněla, a když těch 26 požadavků za Badeniho se scvrklo na 2 malé požadavky, totiž na požadavek osvětový, universitu, a požadavek vnitřní úřední řeči, tak se na tom mělo trvati a mělo se toho docíliti.

Ale když se na jedné straně hrozí a dává vládě každou chvíli jiný termín, dejme tomu od 17. října do té a do té doby, pak do velikonoc a potom do rak. -uherského vyrovnání, a ani jediného z těchto termínů ku provedení hrozeb daných nepoužijete na říšské radě, pak ovšem myslím, že je zcela správným názor, který byl vysloven na schůzi klubu národní strany staročeské, který viděl chybu politiky Vaší právě v této kolísavosti. Jestli něco je s to, aby připravilo o vážnost a respekt politické vedení českého národa, myslím, že jest to, že se kladou terminy a vyslovují hrozby a že se nesplňují a nedodržují Proto je potřebí, abyste se vyvarovali těchto extrémů a národu více žádných terminů nedávali, abyste zůstali při té opportunní politice a nám dovolili zase, abychom se postavili na stanovisko politiky státoprávně radikální a pokrokové a zaříditi dle toho své vystupování naproti stranám druhým.

Velectění pánové! Říšská rada skutečně pracovati začala a tu politikové čeští v té své české dobrotivosti a dobromyslnosti, která vždycky vychází z toho, že Čech když něco slíbí, skutečně to také splní, ačkoliv jsme se sami tolikráte sklamali, ve slibech Němců, vlády panovníka, zastavili obstrukci na říšské radě v tom předpokladu, že bude míti toto zastavení přirozeně za následek zastavení obstrukce na českém sněmu. Páni Němci však byli chytřejší, vypálili rybník Mladočechům, a všem těm, kteří obstrukci na říšské radě byli zastavili. Páni Němci neopustili obstrukci, oni pokračují v té obstrukci a přímo diktují na sněmu, co se projedná a co se neprojedná.

Pánové, každý krejcar z těch peněz, které budeme moci povoliti z milosti Němců, bude znova zaplacen přecpanému a nasycenému německému žaludku; neboť o tom není pochybnosti, že na těch regulacích a melioracích a nouzových akcích a rozpočtu, pakli že jej dnes probíráte, jsou interessováni podílem, který podle mého názoru by dostoupil, ano překročoval tu uměle skonstruovanou německou poplatnost Wieserovu.

Sněm nepracuje, jsme nuceni říditi se dle toho, co Němci nám dají. Totiž nejsme nuceni; ale většina říká o nás: »Co pak taková menšina zde vůbec může dělat, « a jest pravda, ale Vy sami z české strany se přičiňujete, aby taková menšina nemohla ve sněmu ničeho dělati Nedocílíme ovšem sněmovní pracovitosti a nevyvoláme propuknutí obstrukce, ač i sami mladočeští poslanci ve svém nitru si netají, že by bylo žádoucno, aby tento ponižující poměr, v jakém stojí sněmovna a celý český národ proti Němcům a vládě, vzal náhle nějaký konec a vyvolal nutně nějaké rychlé a náhlé rozhodnutí. Abg. Nowak: Misericordia!)

Na to »Misericordia« odpovídám, že my máme také »Sursum corda« pane poslance Nowaku a že cítíme se dosti silnými, abychom předrželi také choutky německé, a že vydržíme také zápas, který vedou proti nám.

Vidíme tedy, že ani vláda se nepostarala - ač to delegaci české slibovala o   to, aby Němci obstrukci zastavili; a oni ji také nezastavili.

Dnes vidíme, že za touto obstrukci německou která vznikla z tak nemravného původu, ve chvíli, kdy jsme zde chtěli zrušiti tu největší korrupci volební v obcích, která tíží, jak jsme slyšeli i z úst německých poslanců samotných, jak české tak i  německé občany, ve chvíli, kdy jsme chtěli odstraniti korrupci, která zejména mnohým vládcům v obcích je příhanou a vpáleným znamením Kainovým na čele - že za touto obstrukci, která vznikla na základě nemravném, stála a jí pomáhala právě ta »politicky mravná« kurie velkostatkářská, která tvoří rozhodčího mezi námi, v tom okamžiku, kdy vypukla obstrukce jedině pro budějovickou předlohu, kterou mělo býti pomoženo budějovické většině k tomu, co jí po právu patřilo, kterou měl býti učiněn konec panství různých veličin nejen v městech českých, nýbrž i v německých. Ta obstrukce byla docela jiná než ta, která na říšské radě povstala.

Ale Němci poznali jedenkráte svoji sílu, což jim přirozeně nemůžeme vykládati ve zlé a ukázali nám, jak slabým je vnucený jednací řád i s tím jmenovaným zemským maršálkem proti uvědomělé a pevné minoritě v tomto sněmu.

Ale Němci mají přece obavy a vláda také, aby nebyli vehnáni do úzkých a nebyli poučeni o tom, že princip majority, která šetří zároveň a konečně také kodifikuje práva minority, žádá, když stojí na stanovisku rovného práva národů, aby se skutečně pracovalo.

A tu vidíme, že připravuje se na nás po mém názoru, řekl bych uzákonění, kodifikace takové německé obstrukce v jiném vydání, připravují se na nás předlohy nové, předloha kuriátní s předlohou volební.

Vláda - o tom není více pochyby připravuje pro zemský sněm předlohu o opravě volebního řádu v nerozlučném spojení se změnou zemského zřízení ve smyslu kodifikace volebních kurií národnostních.

A tyto dvě věci, které, třeba se to jakkoliv popíralo, se připravují, o jich zásadách, myslím, že i poslanci jednotlivých stran vyrozuměni byli; tyto předlohy podle toho, pokud my můžeme z různých denních listů souditi, mají posíliti stanovisko zvůle německé, která zde dnes, čím dále tím více se uplatňuje.

Pánové, o co vlastně se jedná? Němci nepopírají, že předloha kuriatní má býti cenou pro ně, a dávají celé politické akci zdání, jakoby reforma volební měla býti zase ekvivalentem za to českému národu a zejména všem vrstvám lidovým, které dosud z positivní účasti na tomto sněmu jsou vyloučeny. Nuže, podívejme se, zdali vůbec předlohy ty nejsou s to, aby a limine byly námi odmítnuty. Pravím, pánové, že takové předlohy ty již dnes, třebas jen byly ohlášeny, a třebas jen vláda ostychavě činí tím námluvy, ty jsou naprosto nepřijatelný, a že my, byt nás zde bylo málo dovedeme rozpoutati v daném okamžiku proti nim takový boj, že jsem přesvědčen, nebude odvahy na straně české, aby tyto předlohy, jimiž se má privilegované postavení jak kurií tak i národnosti německé v tomto sněmu uzákoniti, byly uzákoněny.

Velectění pánové, Němcům podle předlohy volební má zajistiti se ne sice majorita formální v tomto sněmu, ale minorita, která najde vždy ochrany v té kurii, která zachovanou zůstane. Podle předlohy volební, která má býti uspokojením onoho velkého volání po vyhovění spravedlivým občanským a lidovým požadavkům, má zůstati kurie velkostatkářská úplně nedotčenou. Z nedotknutelnosti této kurie právě vycházejí všecky ostatní politické plány vlády a také Němců. Jest to ponižující, pánové, že, když po čtyřiceti letech má se přistoupiti k nějaké změně nuceného, nespravedlivého a naši národnost tak urážejícího a poškozujícího volebního řádu, má se to státi takovým způsobem, že podmínkou každé volební reformy má býti, aby kurie velkostatkářská podržela 70 mandátů a neztratila ani jednoho mandátu. Nemá totiž počet poslanců sněmu dle oné zamýšlené předlohy obnášeti více než 280 poslanců, aby vždy jedna čtvrtina zůstala v rukou kurie velkostatkářské, která tím by vždy znemožniti mohla kvalifikovanou většinu pro každou další změnu volebních řádů v lidovém smyslu. To znamená, pánové, že Vy onen řád, který tolik politiků před Vámi, který jste i Vy, pánové, potírali a proti kterému dnes, myslím, jednolitě celý národ český, a doufám také i pracující lid německý rozhodně stojí, chcete nyní znova potvrditi a uzákoniti.

Tím by po celá desetiletí znemožněna byla každá moderní volební oprava, která by vyhovovala našim právům a vyhovovala také právům pracujícího lidu a právům středních vrstev národa, a to jest to, co nás musí všechny vésti k tomu nejvášnivějšímu boji proti této předloze volební; neboť jakým právem jest zde tato kurie velkostatkářská? V čem jest oprávnění její, aby 500 a několik voličů vysílalo 70 poslanců, kteří, odpusťte, pánové, snad s výminkou těch velkostatkářů občanských a s malou výminkou některých členů šlechty vůbec, pro snahy českého národa nemají porozumnění? Celou tou předlohou se má poskytnouti možnost, aby těch 21 mandátů ústavověrného velkostatku tomuto velkostatku bylo zajištěno, aby nebyli odkázáni na milost kollegů konservativců. Kurie má zůstati a rozhodovati o všem, co v tomto sněmě se stane a má býti jazýčkem na váze a rozhodčím mezi českou národností na jedné a německou národností na druhé straně. Kurii té znovu přiznává se tolik poslanců, že to neodpovídá ani jejich početnosti a poplatnosti a tím méně principu rovných občanských práv.

Kurie velkostatkářská dnes jest absurdností v moderních poměrech. Tato absurdnost nejlépe z toho jest patrná, když čtete ku příkladu o volbách v té kurii -- není to dávno, jsou lomu dva dny - že 25 hlasy přítomných voličů a 25 plnými mocemi byl zvolen poslanec v kurii konservativní allodialního velkostatku (Hlas 5 poslanců!), ano, poněvadž se volí v jednom sboru tolik poslanců, kolik jich právě voleno býti má, ale těch 25 hlasů a 25 plných moci representuje podstatu jednoho poslaneckého mandátu. Ve fideikomisním velkostatku přijde volební komise - i ona se těžko sežene 5 pánů, kteří přijdou, přinesou 5 plných mocí a zvolí jednoho poslance! To je zas argument pro ulici! Voláme po tom, že nejsme zde dosti zastoupeni a nemáme všichni stejné odvahy se zde postaviti proti této volební nespravedlnosti, která jest paskvilem na názor o volebním zastoupení. Když člověk pováží, že proti volání po všeobecném rovném právu hlasovacím naproti oprávněnému hlasu lidu, který volá po zastoupení v této sněmovně, nemáme nic k odpovědi než to - že argumenty ulic na nás nepůsobí!

A my bychom měli přistoupiti k tomu, abychom uznali velkostatkářské volení privilejemí, které nejsou opřeny ani o čistě osobní vlastnosti ani o kvalifikaci poslanců; ty privileje jsou pro mnohé důležitější, než argumenty těch lidských práv a práce millionů lidí, kteří mají na to nárok a vědí, že za to zaplatí na nepřímých daních více než takový velkostatkář a celá kurie a celý velkostatkářský stav v celém mocnářství. Nejsou naše poměry v pořádku, a jest naší povinností, třeba jsme byli v menšině, prohlásiti, že do vyčerpání sil povedeme zápas proti tomu, aby toto bezpráví se mělo znova uzákoniti; a považuji to i za nekavalírské se strany té kurie, že těm lidovým proudům, které jim pomáhají udržovati a rozmnožovati jejich bohatství, nepovolují to, co jim po právu patří. Dáváte císařovi, co jest císařovo, vojsku obětujete i své občanské postavení, cítíte se býti stále vojáky, protože si to císař přeje, vojsku dovedete přinésti oběti největší, ale pracujícímu lidu na vašich statcích a v průmyslových závodech, tomu právo dáti považujete za nespravedlivo. Vy se ohražujete, že kurie velkostatkářská jest zde plnoměrně oprávněna, a že nemůžete ničeho sleviti; tato kurie ničeho nesleví, ano, mám dojem, že ta kurie sama, kdybychom my tu volební předlohu neporazili, ji porazí sama ještě, aby konečně ani těch 18 lidí se sem nedostalo, poněvadž takových 18 lidí poslaných pracujícím lidem jest těmto pánům nemilejší než všichni ostatní poslanci.

Ale proč máme ten privilej držeti? My ho nemůžeme držeti také proto, poněvadž znamená podržení privileje této velkostatkářské kurie ve způsobu, jak proveden býti má, i potvrzení privileje německé národnosti, neboť 21 poslanců této kurie zůstane vždy německých, těch 21 velkostatkářů ústavověrných jest vždy Němců, a zkuste to, ať se jedná o sebe menší taktický postup německých poslanců, tož ústavověrní velkostatkáři vždy. když ne otevřeně, tedy tajně dají potřebný sukkurs lidovým německým poslancům, aby tito mohli provésti, co chtějí. Na druhé straně zůstane 40 mandátů konservativních velkostatkářů a Vy víte, že tato kurie nemůže se nazývati kurii národní, že jest to kurie, která jest internacionální v tomto sněmu, a u nás zůstane pak jazýčkem na váze a bude rozhodovati mezi národnostmi zde zasedajícími.

I z nacionalního stanoviska nemůžeme připustiti, aby opětně byla uzákoněna výtečnou prozíravou oktrojírkou nalíčená na nás past, aby i na dále měli rozhodovati o našich politických, občanských a národních právech velkostatkaři a aby také rozdovali o nacionalních sporech zde, když žádnou nacionální stranou ve skutečnosti nejsou.

Velectění pánové! Podle zpráv v listech mají býti rozděleni poslanci tak, že by bylo 131 poslanců českých, tedy pouze 45, 69 proc., 107 poslanců německých, tedy 37, 27 proc., konservativních velkostatkářů 49 čili 17 proc. Tedy zůstanou, jak viděti z toho vždy oni činitelem naprosto rozhodujícím, a povážíte-li, jak nespolehlivým živlem jest celá ta kurie, na jakých nespolehlivých základech její právo jest založeno, musíme