že země passivní nejenom hradí své úkoly, nýbrž že touto pospolitostí a finanční solidaritou jsou nuceny, valně přispívati na passivní země ostatní. A tak bychom měli potěšení, že vedle nynější činnosti, kterou stát provozuje v oboru svého rozpočtu za účelem hrazení úkolů státních, jež v rozpočtu jsou obsaženy, bychom platiti museli pak i na ony funkce passivních zemí, které spadají v obor činnosti autonomní.

Nuž, jestliže tato cesta k cíli nepovede, nezbývá než cesta druhá, která spočívá v přiměřené participaci těles samosprávných na veškerých zdrojích berních, a tato participace, pánové, zase může se konstruovat dvojím způsobem: buď se provede rozvržení berních zdrojů mezi stát a zemi, aneb se zavede účastenství kvótové na celkovém výnosu berním, tedy účastenství prostředkem tak zv. údělů.

Zásada údělová chová v sobě četná nebezpečí, vůči ní proneseny byly vážné pochybnosti, a to pochybnosti povahy nejen finanční, nýbrž i pochybnosti rázu politického.

Velectění pánové, račte si věc konkrétně představiti. Kdyby měla býti zavedena soustava, která spočívá v tom, že by stát zůstal na dále výhradným vládcem veškerých zdrojů berních, že by ve Vídni zůstaly na vždy soustředěny, jak jest to dosud, všechny prameny daňové a že by jednotlivým zemím z celkového výnosu »in generali« určitá kvóta byla udělována, pak de facto to nic jiného neznamená, než mediatisaci samostatného hospodářství zemského, nic jiného, než klesnutí zemského hospodářství na dependenci, na exposiluru centrální finanční organisace vídeňské.

Nezapomínejte, že taková mediatisace se tomuto slavnému sněmu již jedenkráte stala; víte, že máme v zemském zřízení § 16, který zaručuje tomuto slavnému sněmu přímé volby do rady říšské, a aniž by byla provedena změna § 16, přišel z Vídně známý zákon z r. 1873, kterým se jednoduše toto právo zničilo a kterým se zavedly volby přímé.

Kdyby tudíž takým neb onakým způsobem stal se systém údělový u nás trvalým útvarem, pak by, rovněž jak stalo se § 16. z. zřízení, annulována byla i ona sporá finanční právomoc, která zemím jest v §22. a 24. zem. zřízení vyhrazena.

To jest jeden moment, ale ještě k jinému dovolte, abych pozornost vaši obrátil. Též v ohledu finančním byla by věc povážlivou. Vše záleželo by na tom, podle jakého klíče by vyměřování údělů bylo předsebráno.

A v té příčině jest zajímavo, jak jednotliví řečníci na věc v anketě únorové se dívali. Když ventilován byl klíč dle populace, zamlouvala se věc pánům z lidnatých, však chudých zemí (Halič), jiní však rozhodně odporovali. Rovněž nenašel u většiny obliby klíč, sestrojený na základě skutečné poplatnosti dotyčných zemí, klíč to jedině spravedlivý. Za to mnohé hlasy se ozývaly pro klíč »dle potřeby«, však tento klíč přec nebyl by než prémií na dostihy ve zvyšování zemských výloh na účet celku.

Místo souladu přišli bychom k obtížím a novým nesnázím, k využitkování zemí aktivních ve prospěch zemí pasivních.

To jsou námitky proti zásadě údělové, však netajím se tím, že jimi látku nepovažuji nikterak za vyčerpanou. Uvádím pouhé črty, ale připouštím, že v některém směru názory mé mohou býti vyvráceny, však nebudou-li vyvráceny, pak jen zpevní se mé přesvědčení, že toliko zásada přiměřeného rozvržení zdrojů berních jest spůsobilou, aby rozřešení problému provedeno bylo účelně a spravedlivě.

Dejme tomu, že bychom se sešli se všemi příslušnými orgány ostatních království a zemí v říšské radě zastoupených a dohodli se na následující konstrukci: Zemím buďtež odkázány reální daně, daň pozemková a obě daně domovní a sice s ponecháním dosavadních zemských přirážek a arci též i ponecháním v platnosti 10 proc. slevy která byla poplatníkům dotyčným berní reformou poskytnuta.

Jest ovšem pravda, že by postupu tomuto mnohé dalo se vytýkat s hlediště theoretického. Běží přec o to, aby i finance zemské měly svou rozpínavost, která by připouštěla postupný vzrůst příjmů. To jest pravda. Pozemková daň jest nehybná, spíš klesající. Daň domovní jest arci daní vzestupnou, ale jest to daň neracionelní pro svoji obrovskou výšku, které nemá na celém světě příkladu. To jest všecko pravda, pánové, (Hlas: Pozemková daň stoupá dolů), to jest také pravda, a kdyby se nám jednalo o konstrukci ideálně dobrých finančních plánů, pak bychom všichni naznačený postup zamítli. Však o ideální plán tu neběží, nýbrž o to, abychom se dostali z tísně a proto nezbývá, než, abychom mezi dvěma zly volili zlo menší.

Možno to učinit tím spíše, poněvadž vindikování obou realních daní pro země nemusilo by se stát pro věčné časy. Byl by to snad jen dočasný prostředek z nouze, který, jakmile se poměry změní, mohl by býti nahražen úpravou vhodnější.

Nuž k těmto dvěma daním realním bych připojil participaci země na některých daních spotřebních, tedy element elastický, rozpjetí připouštějící. Participaci takovou mám na mysli vzhledem k úpravě státní daně z piva, kterážto úprava visí ve vzduchu a k vůli kteréžto úpravě nám výměra pivní zemské dávky tak skoupě byla vyměřena. Zemská pivní dávka by mohla odpadnouti a zem by participovala na zvýšené státní dani v poměru skutečné svoji poplatností. K tomu přidružila by se participace na rovněž nově upravené státní dani z líhu Jesti známo, že zavedení lihového monopolu nalezá se takřka před dveřmi a z výnosu jeho mohla by zemím taktéž vydatná část býti přiznána. Podobnou participaci bylo by lze uskutečniti i při státní dani dědické, jejíž zavedení jest rovněž na denním pořádku. A k zakončení celé této budovy bylo by vhodno, uvésti do života růženec vlastních daní zemských, záležející z kolkovních poplatků za jisté výkony orgánů samosprávních, jež podléhají dnes kolku státnímu, dále z daní luxusních s vhodným výběrem volených, pak z daně z minerálních vod a t. pod. Vedle toho bylo by též nutno pečovati o pokud možno dosažitelné snížení břemene úrokového z dosavadního dluhu zemského tím, že by se za svolení a za součinnosti státu provedla konverse dnešních zemských dluhů v jednotný dluh prémiový, který by poskytoval možnost, že by úrokové konto i konto amortisační v míře ne příliš veliké ale přece žádoucí se mohlo zredukovati.

Tak si představuji úpravu, kterou bychom finance zemské postaviti mohli na zdravý základ, připouštějící další vývoj bez velkých otřesu a bez nebezpečí nového chronického deficitu (Hlas: Aby se přirážky zemské mohly snížiti!). To by byla pak věc dalšího uvážení.

Leč, chcete-li pro země vindikovati tyto různé zdroje berní, musí celá reforma býti vedena tím způsobem, aby úbytek, který státním financím nadejde odstoupením oněch 2 naznačených realních daní a participací zemí na zvýšeném výnosu daně dědické, pivní a lihové, přiměřeně byl nahražen.

Nutná tato náhrada dala by se docíliti předně dalším vybudováním osobní daně příjmové, v kteréžto příčině bylo by nutno, definitivně se zříci nároku na zemské přirážky k dani této a přiostřiti v dani té stupnici vzestupu.

Jsem přesvědčen, že vybudováním této daně podle vzoru cizozemského je způsobilé, aby dosavadní výnos, který jest sice dosti značný - ba větší než bylo očekáváno - ještě podstatně byl zvýšen.

Druhým pramenem k úhradě zmíněného úbytku ve financích státních bude zvýšení a nové upravení daně lihové. Víte, že se o nové úpravě daně této mluví již delší dobu a jedním z těch, kteří obírají se myšlénkou zavedení lihového monopolu jest právě kol. Dr. Kramář, jenž dotyčným svým názorům při posledním projednávání státního rozpočtu určitý dal výraz.

Třetím pramenem bude nová úprava dané pivní. Dříve neb později dojde ke zvýšení dosavadní daně pivní as na alterum tantum výměry dosavadní. Jest nepochybno, že právě tento zřetel - jak jsem již naznačil - byl příčinou, proč nám stát nechtěl povoliti zemskou dávku pivní v obnosu 2-4 korun.

Stane-li se naznačená nová úprava pivní daně skutkem, stoupne příjem státu o celý její dosavadní výnos a tento výnos činí dle rozpočtu na rok běžící 77 milionů korun.

Připočtete-li k tomu i výnos příští, beztoho taktéž již chystané nové státní daně dědické, seznáte, že nebude nesnadno, opatřili státní pokladně důchod, kterým by mezera, vzniklá odstoupením reálních daní zemím, mohla býti vyplněna.

Zbývá, abych krátce dotkl se ještě bolestínů v oboru finančnictví samosprávného: okresů a obcí. I na ty při naznačené re-

konstrukci mohlo by býti pamatováno. Předně uhlehčí se tělesům těmto tím, že po upravení financí zemských bude lze v po době subvencí zemských vydatněji než dosud účely jejich podporovati. Kromě toho bude lze tělesům těmto otevříti i vlastní nové zdroje berní.

Jedním takovým zdrojem mohou býti obecní přirážky ku přiměřeně upravené a zvýšené osobní dani z příjmů, opatření to, které, jak zkušenosti ciziny svědčí jest nejen vhodné, nýbrž i oprávněné.

Kromě toho jest dána aspoň theoreticky možnost zavedení zvláštní obecní daně z platů úřednických, jejichž příjmy jsou dosud všech obecních dávek prosty. Znáte všichni křiklavou nespravedlnost, která v tom spočívá, že veřejným úředníkům stát sic daň ukládá, tedy část služného jim konfiskuje, však na druhé straně úředníky tyto od všech samosprávných přirážek osvobozuje.

Zjev tento zvlášť v městech vede k různým nesrovnalostem, neboť dotyčné osobnosti požívají sic práva volebního, tedy o obecním hospodářství spolurozhodují, k nákladům jeho však přispívati povinni nejsou.

Tak asi ve velkých rysech představuji si rekonstrukci soustavy daňové, k tomu konci provedenou, aby finanční hospodářství státní, zemské, obecní a okresní na zdravější základy než dosud mohlo býti postaveno a volněji než dosud mohlo se vyvíjeti. Od ciferního znázornění plánu toho zatím upouštím Chtěl jsem jen načrtnouti doklad, že problém, o nějž jde, není neproniknutelným obrazem Saiským, nýbrž že problem ten jest při dobré vůli a za vhodného inscenování skutečně řešitelným.

Arciř, pánové, dodávám a tím spěji ke konci, řešení tohoto problému závisí od dvou předpokladů: Prvý spočívá v tom, že jak v hospodářství zemském, tak i hospodářství státním musí zavládnouti systém spořivosti a účelné hospodárnosti, opírající se o spolupůsobení činitelů, v nichž stělesněna jest pravá, skutečná, nefalšovaná ústavnost. To jest prvý předpoklad; druhý záleží ve vzniku takového politického ovzduší, které, byť i snad neznamenalo plné vyřízení všech našich politicko-národních otázek, přece by za současného konání práva a spravedlnosti v oboru nejnaléhavějších potřeb politických poměrů nynějších, vésti mohlo aspoň k jakémusi snesitelnému spolužití.

Tím, pánové, přicházím k myšlence, kterou jsem své skrovné vývody byl započal; je-li pravdou, že finance nejsou ničím, než rubem politiky, pak, pánové, jest i pravdou, že rozluštění otázek finančních nelze inscenovali způsobem jiným, než pokusem o řešení otázek politických.

Zjednejte tedy, pánové, konajíce právo a spravedlnost, podmínky politického uzdravění poměrů našich, a pak se Vám cesta vedoucí ku rozluštění problémů finančních otevře sama sebou. (Výborně). Tím končím velectění pánové, a odporučuji návrhy komise ke schválení. (Hlučné výborně a hlučný potlesk. ) Zároveň mám čest jménem rozpočtové komise žádati slavný sněm, aby při vyřízení provisoria schváliti ráčil ještě následující resoluci:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Zemskému výboru se ukládá, aby vzhledem ku zprávě podané o zřízení Moderní Galerie království Českého, jejím statutu a dosavadní činností její, jakož i vzhledem k rozpočtové položce kap. 11, tit. 3, § 7. v rozpočtu pro r. 1905 navržené v předpokladu, že zpráva zemského výboru v ohledu tom bude slavným sněmem vzata na vědomí, prozatímně až do řádného vyřízení rozpočtového vše opatřoval, co podle statutu Moderní Galerie a v intenci zřízení jejího ohledně práv i závazků zemského výboru i ohledně potřeb režijních za nutné nebo prospěšné uzná a o tom pak další zprávu podal.

Zemský výbor se zmocňuje, aby v těch případech, kde jest povolena již státní subvence na stavbu budov nebo ku zařízení při školách hospodářských a kde zemský výbor navrhl slavnému sněmu povolení příslušné zemské subvence a kde místní činitelé a stát zaručili úhradu ostatního nákladu, dal kuratoriu svolení, by přikročilo ku provedení stavby nebo dotyčného zařízení.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Die Budgetkommission stellt den Antrag:

1.   Der hohe Landtag wolle beschließen:

Der Landesausschuß wird ermächtigt, in den Fällen, in welchen bereits eine Staatssubvention behufs Baues oder der Einrichtung von landwirtschaftlichen Schulen bewilligt worden ist und in welchen der Landesausschuß dem hohen Landtage die Bewilligung der betreffenden Landessubventionen bereits in Antrag gebracht hat, überdies die örtlichen Faktoren und der Staat die Bedeckung des sonstigen Aufwandes verbürgt haben, den Kuratorien die Bewilligung zu erteilen, damit dieselben zur Ausführung des Baues ober der betreffenden Einrichtung schreiten können.

2.   Der hohe Landtag wolle beschließen:

Dem Landesausschusse wird aufgetragen, derselbe möge mit Bezug auf seine rücklichtlich der Errichtung der Modernen Gallerie des Königreiches Böhmen, ihr Statut und ihre bisherige Tätigkeit erstatteten Bericht, dann mit Bezug auf die für das Jahr 1905 in Antrag gebrachte Budgetpost Kap. 11, Tit. 3, § 7 unter der Voraussetzung, daß der hohe Landtag diesen Bericht des Landesausschusses zur Kenntnis nehmen wird, provisorisch bis zur ordnungsmäßigen Budgeterledigung Alles Vorkehren, was er nach dem Statute der Modernen Gallerie und der Intention ihrer Errichtung rücksichtlich der Rechte und Verpflichtungen des Landesausschusses und rücksichtlich der Regiebedürfnisse der Gallerie als notwendig oder ersprießlich erachtet und derselbe möge hierüber weiteren Bericht erstatten.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu přihlášeni jsou řečníci.

Zu diesem Gegenstande sind zum Worte gemeldet.

Contra: Pp. poslanci

Die Herren Abgeordneten: Dr. Baxa, Iro,

Kalina, Dr. Stránecký.

Pro: Die Herren Abgeordneten:

Pp. poslanci: Dr. Ladislav Dvořák, Bohumil Novák, Dr. Eppinger.

Přichází k řeči první řečník, který se dal zapsati proti návrhu komise.

Dávám slovo panu poslanci Dr. Baxovi.

Poslanec Dr. Baxa: Velectění pánové! Ať se díváme na náš zemský rozpočet s jakéhokoli hlediska, ať vymýšlíme nějaké nové úhrady, ať přemýšlíme vůbec o tom, jakým způsobem by naléhavé a další potřeby naší země daly se krýti, vždy konec konců přijdeme na pramen všeho zla: na naše poměry politické, na poměry odvislosti našeho království od centralistického systému a veškeré ty krásné rady a řeči, které během tolika a tolika let zde byly proneseny, rozplývají se na konec v nivec, poněvadž stojíme před smutným faktem, že čím dále tím více rozvrat v našich politických poměrech se rozšiřuje, vidíme, že způsobem rozvojovým a klidným krise, která dnes dochází skutečně vrcholu, rozřešena asi nebude.

A tu, velectění pánové, přemýšlí-li člověk o tom, jakým způsobem by se daly naše různé potřeby uhraditi, musí bohužel doznati, že na dlouhou dobu musíme se vzdáti naděje, že bychom k něčemu positivnímu opravdu došli.

A zejména v tomto momentu, kdy my čeští poslanci cítíme, řekl bych, palčivě Líhu celé politické situace, my zejména vůči svému obyvatelstvu, když slyšíme přání jeho, když slyšíme volání po ukojení těch různých potřeb, dnes právě následkem té smutné politické situace musíme si znovu říci docela upřímně, že dnes tu stojíme se svázanýma rukama a že, kdyby potřeby našeho lidu byly sebe nalehavější, následkem těch smutných poměrů politických přivedli jsme to tak daleko, že jsme vlastně již bezmocnými.

Neboť, velectění pánové, co je to všecko platno když slyšíme od toho neb onoho stavu jeho potřeby, když přicházejí sem různé deputace a žádají za to neb ono a my víme, že zasedání sněmu jest na krátko, a že zejména v poslední době nejnalehavější hospodářská potřeba, jaká vůbec může býti, totiž úprava Labe a Vltavy, ačkoliv příslušná předloha jest již hotova a ačkoliv od uskutečnění její závisí blahobyt, ne snad jednoho okresu neb stavu, nýbrž celé řady okresů, ba téměř celé čtvrtiny celého království, jest v nebezpečí, zdali vůbec k projednání dojde, ačkoliv stačilo by jen, aby poslanci zdvihli ruce pro onu kvotu, která na sněm připadá; tu, velectění pánové, jak jest nám, českým poslancům, kteří známe potřeby svého lidu, jenž k nám dnes volá, aby sněm, jak říkáme, tohoto starobylého

království Českého onu mizernou kvótu, vezmeme-li to početné, odhlasoval a přijal, když cítíme, a víme, že na nivách polabských přes milliony ztrácíme ročně následkem povodní a neúrod, když víme, že milliony nám ucházejí následkem toho, že průmysl nemůže se tam rozvinouti, kdežto my jedině proto, že politická situace jest tak bídná, a poněvadž němečtí naši krajané se staví na určité své stanovisko, máme ruce svázány a kdyby tisíckrát a tisíckrát k nám český lid volal a obracel se ke sněmu českému, víme, jestli že Němci pronesou své obstrukční veto, nemůžeme učiniti ani to nejmenší.

Pánové, jest to velice smutný stav a mám za to, že jest dobře, když svému lidu otevřeně řekneme - a my to řekli již tisíckrát - a když si uvědomíme, že prostředky k odstranění krise budou muset býti docela jiné, nežli bohužel jakých česká politika doposud užívala.

Velectění pánové, nepopře nikdo, že smutný a žalostný stav sněmu českého souvisí se smutným a žalostným stavem, resp. s rozvratem, v kterém nalézá se celá monarchie.

Vidíme, velectění pánové, že jak na uherské straně tak i na říšské radě jest obraz týž, a že ani v parlamentě vídeňském nemůžeme přivésti k platnosti žádnou předlohu, jestli-že, ne snad jen čeští poslanci, nýbrž i jen pranepatrná 20ti členná skupina položí své veto. Pánové, můžeme říci, že rozvrat tento dostoupl již tak daleko, že není jediného parlamentu tohoto soustátí, v němž by panovaly ústavní poměry, poněvadž všude postaven jest parlamentarismus na hlavu, že i nejnepatrnější menšina, má-li po ruce dosti obstrukčních prostředků, může zameziti provedení a uskutečnění nejnaléhavějších záležitostí. A nemožno, pánové, při tom zapomenouti, že rozvrat tento dospěl již tak daleko, že naléhavě musí býti pracováno k tomu, aby, ať již jakýmkoliv způsobem nastalo zde nějaké rozuzlení.

Ovšem toto rozuzlení musí býti ve shodě se všemi poměry našimi a musí zejména odpovídati právům a spravedlnosti.

Pánové, přece dobře víme, že jestliže v našem soustátí došlo to tak daleko, že dnes celý parlamentarismus obrácen byl vlastně vniveč a jestliže dnes veškeré ústavní poměry jsou nadobro rozvráceny, jest to jen důsledek celé centralistické soustavy, a že jest to následek dřívějších ústavních chyb, za které dnes pykáme a budeme pykati lak dlouho, dokud nenastane nějaká pronikavá změna. A, jestliže se snad dnes hledají tu a tam nějaké prostředky a jestliže snad z německé strany pronášejí se přání a jestliže vláda přichází s nějakými medikamenty na odstranění této krise, tu, pánové, podle pravdy musíme si říci, že to, co se proponuje pro nejbližší dobu, jest nedostatečné a na druhé straně tak přímo stojící zase proti našemu programu, proti našim snahám, že z české strany je záhodno, aby se ihned při první příležitosti o tom promluvilo.

Pánové, známe proposice, jichž obsah dokonale nevíme, ale hlavní rysy jsou známy.

Pánové, to týče se v přední řadě návrhu na změnu volebního řádu. Pokud se týče reformy volebního řádu, tu snad není jediného člověka v našem království, který by neuznal, že volební řád jest tak zastaralý, že jest nejvyšší potřeba, aby se něco stalo. Vždyť nynější volební řád, který jak známo z r. 1861. pochází, již rok potom ukázal se býti nedostatečným české většině, že na tomto sněmu byl to František Palacký, který měl tenkráte velkou řeč proti stávajícímu volebnímu řádu, který si stěžoval na nedostatky a nesprávnosti, zejména proti české většině

A tak mezi tím se to nahromadilo, mezi tím přišlo obyvatelstvo k vědomí, že nejenom nespravedlnost po stránce národní, nýbrž i po stránce sociální se nahromadila a že jest potřebí nejen po stránce národní ale též sociální spravedlnosti tento parlament domácí, totiž sněm království Českého, zreformovati. Velectění pánové, bohužel že to, co se má reformovati, vlastně reformou nebude, nýbrž to zůstane vlastně při starém, neboť pak bude státi volební řád náš na stanovisku kurií, ať se, velectění pánové, jmenují ty kurie velkostatkářská, kurie městská, kurie venkovská či konečně pátá kurie, potud tento volební řád bude stejně nespravedlivým. A my se svého stanoviska jsme měli příležitost, abychom s veškerým důrazem poukázali k tomu, že jedině možná oprava volebního řádu - nejen snad v jiných parlamentech, tedy na říšské radě, nýbrž též pro náš sněm království Českého - jest pouze a jedině na základě občanské rovnosti. Občanská rovnost jest u nás již ústavou a všemi zákony ať občanskými, ať trestními a obchodními uvedena v život a jedině právě na nejdůležitějším poli politického života vidíme, že tato občanská rovnost stále provedena není, totiž na poli volebního práva. Tam totiž pro sbory, kde vlastně národové mají rozhodovati, rovnost občanského práva provedena není. Je dnes, když máme přistoupiti k reformě - kladu na to důraz reformě - volebního zákona zajisté docela přirozeno, že se musíme jako zákonodárci říditi přece proudem doby, že se musíme říditi potřebami doby, potřebami obyvatelstva, že to musí býti dílo, které má opravdu odpovídati dnešním poměrům, že proti poměrům se nemá žádný zákon nový uváděti v platnost, který by nevyhovoval potřebám a poměrům obyvatelstva a tu, velectění pánové, zajisté, jestliže mluvím o rovnosti se stanoviska rovnosti občanské, doznáte všichni, že tato rovnost občanská jest provedena všude a tu přijdeme docela prostě k tomu závěru, že jestliže se chce vážně mluviti o rovnosti občanské v životě veřejném, tato rovnost občanská se musí přivésti k platnosti na poli volebního řádu a že tedy požadavek všeobecného rovného práva hlasovacího jest jen důsledkem té rovnosti občanské, která uznává se již téměř i ve všech odvětvích veřejného i soukromého našeho života.

Jsme proto proti rozčlánkování poslanců na různé kurie.

Nechť rozhodne u každého poslance vůle lidu, nechť rozhoduje jeho schopnost, ale nechť nerozhoduje to, aby pro malý počet voličů byl určitý počet poslanců a zejména, velectění pánové, taková do nebe volající nespravedlnost, že pro těch stávajících dnes 520-535 velkostatkářských voličů má býti kurie opět o 70ti poslancích, kdežto pro t. zv. všeobecnou kurii má býti 18 aneb třeba 36 poslanců, tudíž dvakrát méně nežli pro tak nepatrný počet voličstva v kurii velkostatkářské.

Již z toho vidíme, jaké ohromné nespravedlnosti bychom se dopustili v tom, okamžiku, jakmile bychom k takové volební opravě přivolili a proto s veškerým důrazem prohlašujeme zde, že spatřujeme volební reformu jedině v tom, jestliže bude státi na základě občanské rovnosti, jestliže bude vyhovovati národní i sociální spravedlosti, a tím základem jest jenom všeobecné rovné a přímé právo hlasovací.

Jedná se podle proposic vládních také o změnu jinou v tomto sněmu a sice o tak zv. kurie volební, pokud se týče voleb do zemského výboru atd. Řeknu docela upřímně, že obsah této předlohy podrobně neznám, a není mi tedy možno, abych ji blíže kritisoval. Ale vím tolik, že německá strana požaduje, aby na místě voleb z dnešních kurií na sněmu, totiž velkostatkářské a městské a venkovské, byly zřízeny Jiné dvě kurie, totiž kurie národnostní, česká a německá.

Velectění pánové, jest to velmi zajímavo, že Němci jsou to, kteří první s takovým důrazem naléhají na změnu, pokud se týče kurií v tomto směru, a jest také zajímavo to, že na to naléhání vláda skutečně přistoupila. České poselstvo zajisté během těch let, co volá po reformě volebního řádu a vůbec po reformě celého zřízení zemského, na tuto nespravedlivost poukazovalo často.

Ale zajímavo jest, že teprv, když Němcům se začal tento pořádek nelíbit, vláda přichází ochotně jim vstříc a pojednou chce dosavadní způsob kurií ve sněmu měniti. Pravím, že jest to zajímavo, a sice proto, poněvadž se ukazuje, jak dnes vlastní dílo Němců - které bylo přec nastrojeno Schmerlingem a vládami videňskými vůbec jen proti nám - proti nám více nefunguje, a jak hledají stále nových cest, nových prostředků, aby uplatnili ten vliv, který by zde vlastně již dávno podle početní své síly provozovati neměli. Jest zajímavo, že dnes v té kurii městské, která byla vlastně Schmerlingem míněna jako nezdolná hradba pro němectví, při níž volební řád sestaven tak, že se myslilo, že na věčné časy Němci mají zajištěnu většinu, během doby vývoje a rozvoje českého národa, beze všeho přičinění vlády, beze vší změny volebního řádu, anižby vláda hnula prstem na prospěch Čechů, Čechové přes veškeré zdání tehdejších tvůrců volebních řádů dostali většinu a ovšem tuto většinu podle rozumu a politické spravedlnosti přivádějí k platnosti. Ale není to jen v této kurií a jen v tomto případě. Vidíme velmi zajímavé úkazy v našem veřejném životě, že Němcům pojednou z těch nejdůležitějších jejich zákonů, na které kladli tolik váhy, že pomocí jich dovedli stále nás kulturně i hmotně tlačiti, - uvádím státní základní zákon § XIX. a celou řadu jiných zákonů, - počíná býti úzko, že vidí, že český kmen během 30 let příliš kulturně se vzmohl, že jsou marný zákonné a nezákonné závory proti našemu rozvoji. Najednou vidíme, že Němci proti svým vlastním volebním řádům zvedají odpor a že, ježto zákony ty nejsou jim více na prospěch, přejí si nové, ovšem též nezákonné a protizákonné závory.

Mně to připadá, jako kdyby nynější Němci v Čechách utíkali a schovávali se za nové závory, aby se uchránili před potopou, která se na ně valí.

Řekl jsem to již jednou na tomto slavném sněmu, že pokud se týče volného závodění obou národů, Němci jakoby ztratili pojednou mysl proti nám, když vidí, že ve volné konkurenci i za nynějších zákonů které jsou proti nám namířeny a stále se proti nám praktikují, nemohou zvítěziti, že pojednou opouštějí cestu šlechetné a odporučení hodné konkurrence kulturní a hospodářské, a utíkají a hledají nové cesty v nových zákonech a nařízeních.

Toto rozdělení země, ať je to rozdělení zemského výboru, aneb rozdělení na národní kurie, není nic jiného, nežli asekurace pro ně, poněvadž nedovedou na poli volné hospodášské a kulturní soutěže s námi konkurovati.

Když někdo vidí, chvála Bohu, náš rozvoj národní, kdo může zabezpečiti jim, jestli chtějí dnes kurie národnostní, že ona města, ve kterých dnes ještě mají své poslance, jako Budějovice, Duchcovsko, Mostecko, jim zůstanou, jak oni sami mohou zabezpečiti se, když vidí a cítí, že následkem neschopnosti v konkurenci se jim půda pod nohami ztrácí a že bude jich vliv čím dále tím více se oslabovati?

To jest pravda a nedá se zapírati. Pochopujeme křik toho tonoucího, který vidí, jak to umělé němectví u nás v Čechách padá a klesá.

Ono klesá i tam, kde si myslili, že jest to přímo zákonem zabráněno.

Ve Vídni, kde se domnívali, že dovedou vliv českého života nadobro utisknouti, vidíme, že přes všecko pronásledování se napočetlo přes 107. 000 lidí, kteří se hlásí k českému jazyku.

Před těmito fakty nikterak se nezavíráme, ale nesmí si Němci mysliti, že na druhé straně budeme snad takovými, abychom proti samým sobě nějaké zákony si dávali, abychom proti samým sobě k nějakým určitým institucím přivolovali, abychom sami sebe ještě vázali, přes to, že již dosti jsme vázáni těmito institucemi platnými, proto že jsme doposud instituce, které proti nám zřízeny byly, povaliti nemohli.

Když člověk pozoruje na příklad při vstupu Němců sem jejich vystupování v některých věcech, které v pravém slova smyslu jsou takovými malichernostmi, že by si jich člověk skoro ani nevšiml, jaký rámus dělají, řekne: »A toto Němectvo v Čechách nemá nic důležitějšího, než aby zabývalo se takovými věcmi, o jakých jedná známá interpellace ohledně domnělého nařízení městské rady v příčine českých firem a podobně?

Velectění pánové, když se člověk na to zcela klidně dívá, co zde bylo předneseno se strany německé, musí se diviti, že se našel muž, který z této věci mohl udělali takovou cause célèbre.

Vždyť jak známo, tato věc měla býti dokonce překážkou odstranění obstrukce. Co bychom my měli říkati? Všimněte si, co se děje v Chebu, v Mostě, Duchcově a ve Vídni. Což je tam možno, aby si tam někdo vyvěsil českou tabulku? Víte, že netrpěli v Chebu ani české živnostníky, že v r. 1897-98 se postarali o to, aby šmahem všichni čeští živnostníci odtamtud byli vypuzeni a že vůbec všude, kam fysická moc Němectva sáhá, děje se tento vyhlazovací proces.

Bylo by to zajímavo - ale dnes je k tomu krátká doba - kdyby sem člověk přinesl německé noviny, ať ku př. »Brüxer Zeitung« neb jiné, kde člověk stále čte vyhlašování vojny proti všemu, co je českého: Nepřijímejte Čechy do práce, do služby, nedávejte zakázky tomu neb onomu! Tento vyhlazovací boj se děje stále. Co jsme měli my, čeští poslanci, na tuto stálou vyzývavost činiti? Co znamená ochodní tabulka? Kdyby Němci měli zažíti to, co my zažijeme ve