okresech podle oktrojírky připadá jeden poslanec na 63. 215 obyvatel, v německých však již na 57. 326 obyvatel.

Pan dr. Schücker stěžoval si na nespravedlivost volebního řádu proti Němcům a uvedl příklady. Ale, pánové, co máme říkati my, jestliže v městské kurii jsme poškozeni takovým způsobem, který se ani z daleka nerovná tak zvaným křivdám, jež prý na Němcích byly spáchány? Co mají říkati velká města naše jako Kladno s 18. 600 obyvateli, Král. Vinohrady s 52. 483, Žižkov se 60. 089, Nusle s 20. 440, Vršovice s 13. 609 obyvateli, že jsou zařaděny (do okresů venkovských, kdežto naproti tomu, jak bylo částečně na to poukázáno, malá německá města, na příklad Vyšší Brod s 1514 obyvateli, Nové Hrady s 1624 obyvateli, Žandov s 1482 obyvateli v kurii měst byla zařaděna.

Tedy i po této stránce považujeme nynější sněm království Českého za nepravý výraz vůle lidové. Nynější řád nepovažujeme za žádný volební řád, ale za volební zlořád. Nynější volební právo není žádným právem, ale jest bezprávím, které se páše na tisících a millionech lidu českého. Nynější volební soustava není žádnou spravedlivou volební soustavou, ale jest zločinem, který byl spáchán na zásadě ústavního zastoupení.

Sněm království českého v dnešním složení jest zastoupením dle skupin zájmových.

Nebudu se příliš dlouho zabývati Dýní touto otázkou. Při debatě, která, doufáme se rozvine, až komise podá zprávu, a chceme doufati, že zpráva ta podána bude ještě v tomto zasedání, budeme moci podrobněji vejíti v rozbor těchto principů, které vyvolávají naše pochyby a roztrpčení. Jen té kurii velkých statků, která zde zasedá, chci ukázati, jak na Moravě r. 1848 hrabě Egbert Belcredi, pozdější vůdce konservativní šlechty moravské, volal na sněmu: "Zastoupení dle zájmů trhá národ, podobné rozdělení lidu nutno zavrhovati, anať jen jednota vede k cíli. Zastoupením národa dle počtu obyvatelstva zastoupeny jsou všechny zájmy neboť vysílají se poslanci do sněmu ze všech tříd a všeobecné blaho má přednost před nároky soukromými. "

Na témž sněmu byla pak uzákoněna zásada ústavní jako článek 9. zemské ústavy, že na Moravě přestává šlechta se všlemi svými přednostmi.

Zastoupení interesové potíral také již sám dr. Rieger, vůdce konservativní strany české a představitel nejurputnějšího boje proti nespravedlivému volebnímu řádu. On tenkrát pravil: "Kdybychom se měli důkladně držeti slova interes, zájem, mohli bychom přivésti k řeči ještě na sta jiných interesů, které také povšimnutí zasluhují, a konečně je také zájem proletariátu zájmem hodným pozornosti státu, vždyť i proletariát přispívá daní a krvi. "

Takový výrok nebál se učiniti vůdce lidových poslanců českého národa.

Proti tomuto zastoupení zájmovému vyslovil se také jeden se státníků světových, ohledně jehož geniálnosti státnické, myslím, že není pochybnosti, třebas bychom my, pokud se jeho směru týká, měly jiné názory o jeho činnosti, než naší krajané němečtí.

Kníže Bismark, když podána byla předloha říšskému sněmu německému na úpravu volebního řádu, ve smyslu rovného hlasovacího práva, pravil: "Všeobecné hlasovací právo nenechává kmotrovství u voličů přicházeti k platnosti. Co chtějí ti pánové, kteří proti tomu vystupuji ? Co chtějí na jeho místo postaviti s onou rychlostí, již potřebujeme? Snad soustavu tří skupin? Mizernějšího volebního zákona nebylo ve státě nikdy. "

Velectění pánové! Ono zastoupení na sněmu dle interesů opírá se jako o svou hlavní basis o daň. Dnes bylo poukázáno již k tomu, že dnes platíme daň vlastně již všichni. Každý náš malý člověk denním svým životem odvádí státu a dnes i zemi daň ve způsobě dani nepřímé. Bylo zde uvedeno panem zpravodajem zemského výboru o rozpočtu na rok 1903, že se počítá, že zavedená dávka pivní vynese okrouhle ročně 12 millionů korun. Tato dávka skoro napořád přenesena byla na konsumenty ve způsobe zvýšení ceny piva.

Obyvatelstva v království Českém je okrouhle šest millionů, i vidíme, že průměrně připadá na jednoho obyvatele v království českém zemská daň dvě koruny.

Kdybychom měli posuzovati poměry rodiny, viděli bychom, že dnes každý otec rodiny bez rozdílu je-li venkovan, anebo živnostník nebo dělník, odvádí ve skutečnosti větší daně, než-li jest census pro volební právo v tomto sněmu.

Ale co jest tento census našeho volebního řádu? Dr. Slavík, když v roce 1898 hájil předlohu návrhu zákona na zavedení všeobecného rovného práva hlasovacího, ukázal tenkrát, co jest ten náš census! Podle volebního řádu do sněmu království Českého jsou voliči všichni ti v obci, kteří tvoří první a druhý sbor a z třetího ti, kteří platí nejméně 8 korun přímých daní. Velectění pánové, jděte a podívejte se do mnohých obcí v království Českém, jest-li skutečně při této volební geometrii dochází ke skutečnému uplatněni i ten základní census 8 korun.

Velectění pánové! Již tenkráte se ukázalo, jak v té které obci ve II. sboru na venkově zařaděni jsou lidé, kteří nemají těch 8 korun censu a kde se ukázalo že jsou voliči občané, kteří platí 1 K 12 h. daně, a jsou voliči do sněmu, poněvadž jsou zařaděni do II. sboru v obci. Pánové, můžeme považovati toto měřítko placení dani za spravedlivé a skutečné měřítko pro právo volební? Velký vůdce amerického národa a bojovník za volnost jeho Jiří Washington velmi drastickými, ale trefnými slovy porážel tuto theorii základu dani pro vyměřování volebního práva. On pravil: "Abych se mohl státi zástupcem lidu, žádá se na mě jmění 30 dolarů. Dobrá! Mám osla této ceny a jsem poslancem, rok na to pojde mi osel a s ním mé jmění a já nemohu déle býti poslancem. Tážu se tedy, kdo jest poslancem já nebo ten osel?"

Ostatně, velectění pánové, kdyby se měly platiti daně z myšlenek, možná, že by ti nejchudší byli největšími poplatníky.

Velectění pánové! Náš největší publicista Karel Havlíček Borovský, jenž hájil zásadu všeobecného rovného práva hlasovacího a ukázal k tomu, jaká křivda páše se na chudém lidu, kterému se nechce dáti volebního práva hlasovacího, pravil: "Záleží chudému méně na jeho dobru, než bohatému? Má tedy bohatý míti všelikých prostředků k vyslovení a provedení svých požadavků a chudý zcela žádných, neb jen zcela nepatrných? Aneb, ví bohatší lépe, co chudého hněte a kterak by se mu nadlehčovati mělo a pomáhati, než tento chudý sám? Hodí se tedy jen bohatší k tomu, aby všeliké potřeby zemské dle svého náhledu a dle své vůle zařídil? Není chudšímu jeho malé jmění, neb jeho malý výdělek tak důležitý, neb ještě důležitější, než bohatšímu jeho velké jmění a velký výdělek? Jest to tedy moudré a pro všeobecnost užitečné, když se všecko řídí jen dle náhledů a vůle bohatšího? Každý, kdo rozumně a nepředpojatě hledí, uznati musí, že právě v tom všeobecném právu hlasovacím leží jediný možný a také neklamný základ svobodné a pokojné vlády. "

Pánové, jsme naprostými, houževnatými stoupenci rovného všeobecného práva hlasovacího. Víme, že bude v tomto slavném sněmu celá řada pánů, kteří jsou proti té rovnosti práva hlasovacího. Především to bude kurie velkostatkářská, která se bude vzpírati tomu, aby bylo něco podobného uzákoněno v království Českém, aby každý jednotlivý její muž byl postaven na roveň onomu muži z lidu.

Tu musíme ukázati jim, ze ty náhledy, které my zde dnes zastupujeme, vykazují již dějiny politických zápasů lidu Českého.

R. 1848 podalo 4000 Pražanů protest králi proti privilegiím politickým šlechty. Pravili: "Chceme a žádáme, aby na sněm pražský žádných privilegovaných osob aneb stavů nepřicházelo, jen jedině takových, kteří k tomu od národa zvoleni jsou. "

Velectění pánové, Havlíček v programu Národních Novin volal: "Privilegia šlechty, která ostatním stavům škodí a překážejí buďtež zrušena!"

Je známo, že ústavodárný sněm ve Vídni a v Kroměříži byl svolán na základě všeobecného rovného hlasovacího práva. A co se objevilo? Na tomto sněmu nebylo šlechty, měli Slované většinu, zvolili si za předsedu Slovana Dra. Strobacha, pak Dra. Šmolku.

Ovšem šlechta s vojenskou mocí a byrokracií tehdejší nemohla snésti této pravé ústavnosti, tohoto pravého pojmu o ústavě právem lidové přičinili se o to, aby sněm byl rozehnán.

Pánové, Dr. Rieger v r. 1849 v památném článku "Slovana" pravil o české šlechtě:

"Což jste udělali pro tento národ, od něhož žádáte, aby Vám dal privilegie a výhody? Jakým činem zasloužili jste si důvěru jeho aby Vám svěřil řízení osudů svých?" A psal dále, že feudalismus je pochován; "Národ Český vystavěl si roku 1848 v nadějích svých chrám štěstí svého, svobody a budoucnosti své bez hořenního aristokratického poschodí, neb se byl nenaučil považovati šlechtu za živý, činný a života schopný článek těla svého. "

Velectění pánové, již z těchto důvodů musíme státi proti této kurii; leč zkušenost Vás učí, kdyby i nebylo těchto našich stanovisek volebních, že musíme státi proti této kurii, poněvadž jest nejnespolehlivější kurií sněmu království Českého.

Pánové, což se nepamatujete, jak vláda provedla chabrusové volby a přivedla k většině německý velkostatek?

Jak nemáme míti obavy, že nedojde k tomu i dnes, zítra, kdy velké statky koupí v ruce cizí přecházejí.

Vláda zas jen může chtíti a dnes či zítra přejde většina do rukou ústavověrné šlechty. I jiné tu padají okolnosti na váhu. Co říká tomu konservativní velkostatek a historická šlechta, když čte, že jeden z mladého jejího dorostu dnes vystupuje jako kandidát ústavověrného velkostatku.

Stojíme proti této kurii se stanoviska lidskosti, rovnosti, se stanoviska politického i národního.

My nevylučujeme šlechtu a žádného šlechtice jako člověka z práce na roli národní.

Velectění pánové, naopak český národ dovede si vážiti člověka, byť byl šlechticem, jestliže ukáže svým jednáním, svým vystupováním, celým životem, že dovede ceniti onu sílu národního citu, že dovede projeviti lásku k národu.

Z Vašich řad na př. vyšel hrabě Dr. Václav Kounic, který zajisté mohl býti zván skutečným zástupcem lidovým.

Privilegia, pánové, které dnes máte, to nejsou, které Vám pro veky zachovají Vaše postavení, ale dobrá vůle, poctivý úmysl prospěti svému lidu, a skutečná práce ve společném závodění na poli kultury a vzdělanosti může každému z Vás vykázati patřičné místo v národě.

Snad pro Vás, pánové, při otázce rovného práva hlasovacího bude míti cenu co např. Dr. Fanderlík, jeden z vůdců konservativních Čechů na říšké radě volal v roce 1893 při jednání o volební reformě.

"Nezarazíme se nikterak ani před všeobecným rovným právem volebním. Dosavadní voličstvo naše již dosti trpí pod privilegiemi nespravedlivé nadvlády, než aby samo rádo neotevřelo dvéře těm, kdož venku stojí".

Proti všeobecnému právu hlasovacímu stojí dnes ještě některé naše střední vrstvy. Jsem, panové, toho přesvědčeni, že všecky ty obavy a strach našich středních vrstev před zavedením všeobecného rovného práva hlasovacího nejsou řádně oddůvodněny. Podívejte se, pánové, na Německo. Tam mají 30 let již všeobecné právo hlasovací a ejhle! páni agrárníci jsou tam dnes na sněmu v říšském jednou z nejmocnějších stran.

U nás bylo vypočteno, že by při zavedení rovného práva hlasovacího dostalo se rovného práva ze samostatně žijících lidí 93 procentům, z celého počtu dělníků, zaměstnanců však pouze 55 procentům. Ale všecken strach našich středních vrstev a vůbec všech těch, kteří mají neodůvodněné obavy před zavedením rovného a všeobecného práva hlasovacího, ustoupiti musí u nás tomu pevnému přesvědčení každého českého člověka, že zavedením jeho jedině může se nám dostati většiny na sněmu a že toto právo může jedině Doraziti onu theorii v uzavřeném území německém, že toto právo hlasovací jedině nám vrátí Moravu, že toto právo hlasovací všeobecné a rovné jedině by bylo schopno k tomu, aby pomohlo Slovanstvu ku většině a rozbití parlamentu nám cizího.

Pánové snad namítnou mi, že při všeobecném právu hlasovacím musili by na př. naši krajané Němci, a na druhé straně zase vůbec jak v české tak i německé národnosti jednotliví stavové a politické strany přijíti zkrátka.

Velectění pánové! Strana radikálněpokroková ve svém programu má všeobecné, rovné právo hlasovací s poměrným zastoupením menším. Řeknete, že není novinkou tato myšlenka a tento návrh v politickém životě českém. Nemáme příčiny, abychom nepotvrdili zde, jak velikým politikem českým byl dr. Karel Sladkovský, který domyslil onen pojem volebního práva a podal národu českému spis o výkladu voleb zástupců národa dle práva a spravedlnosti. Chtěl a též my chceme s jistými změnami spravedlivé, poměrné zastoupení menšin. Tento požadavek jest toho rázu, že, kdyby vážně s ním nebylo počítáno a o něm uvažováno, by musil požadavek tento nutně mnohé pány přiblížiti požadavku všeobecného rovného práva hlasovacího.

Ukážu jenom na cifrách z posledních voleb sněmovních z roku 1901, sestavených na základě zprávy zemského statistického ústavu nám předložené, jak je nespravedlivý nynější volební zlořád oproti minoritám.

V  r. 1891 připadlo v českých okresích na poslance zvoleného celkem 90. 703 hlasů, ale na kandidáty nezvolené 46. 423 hlasů.

V  okresích německých připadlo na poslance zvoleného 55. 648 hlasů, na kandidáty, kteří zvoleni nebyli, připadlo 27. 954 hlasů, tedy abych tak řekl, tisíce a tisíce voličů, projovivších zájem o volbu a vůlí svoji vlastním hlasováním zůstává bez zastoupení a většina bezohledně triumfuje nad menšinou.

Na kandidáty dělnických stran připadlo k. př. 11. 388 hlasů, ale ani jediný z nich tu nezasedá.

Celkem bylo takto v celých Čechách utopeno 85. 765 hlasů podlehnuvších menšin, což jest křivda do nebe volající, uvážíme-li zejména, že ostatními odevzdanými 156. 066 hlasy zvoleno bylo 166 lidových poslanců českých i německých.

Že i tu jsou jiné poměry v kurií velkých statků, ukazuje nám zase statistika volební. V kurii té bylo odevzdáno celkem 9715 hlasů a ty připadly všechny na zvolené poslance, tedy nikomu nebylo ukřivděno.

Páni udělali kompromis a dali ústavověrnému velkostatku 21 mandátů a tím zejména nás Čechy postavili před velmi hezké vyhlídky do budoucnosti; oni stali se jazýčkem na váze a Češi i Němci, ale zejména my, pocítili jsme to při sestavovování komisí a při volení počtu zástupců do komisí těchto.

Dnes nám ve skutečnosti diktuje tato kurie, kdyby ale došlo ke spravedlivému rovnému všeobecnému právu hlasovacímu, budeme my, lidoví poslanci, jak Češi tak Němci, děliti se o vládu v zemském parlamentě.

A pakliže by v rovném právu hlasovacím zároveň uplatněna byla zásada parlamentního zastoupení minorit dle zájmů politických stran i národností, nemohlo by nikdy dojíti ke skutečnému znásilnění menšin. Parlament byl by pak také skutečným výrazem vůle lidové a představitelem snah, cítění a proudů v politickém i národním životě.

Ukáži jen k tomu, jak dle nynějšího volebního řádu resp. volební geometrie Schmerlingovy naše české menšiny byly znásilněny v některých okresech.

Poslední volby sněmovní ukázaly nám obrázek mnoha takových znásilněných českých voličů. A co za nimi obyvatelstva v těchto vyděděných okresech našich!

Na př. v okresu Horšovo-Týnském zvítězil kandidát strany německé teprvé při třetí volbě a sice 1808 proti 719 hlasům poslance Schwarze, který byl sčítacím kandidátem českých menšin.

V  okresu Krumlov, Chvalšiny, Planá zvolen Němec 1802 hlasy, na českého kandidáta Špačka připadlo 1019 hlasů.

V  okresích Kašperské Hory, Vimperk, Hartmanice, Nýrsko při druhé volbě zvolen Němec Václav Grössl 1855 hlasy, na mne jako českého sčítacího kandidáta připadly 1174 hlasy.

Neříkám, pánové, že tu a tam nevyskytly se případy, že opět zvoleni čeští kandidáti proti německým sčítacím a že na německé sčítací kandidáty nepřipadlo poměrně také dosti hlasů.

Nejsme vůbec přívrženci znásilňování, ani v ohledu politickém, ani národním. My bychom si skutečně přáli, aby princip zastoupení menšin, pro jehož zpracování sloužiti nám může za pomůcku plným právem ono nesmrtelné dílo Karla Sladkovského, došel k platnosti a aby tím právě byl položen nejlepší a nejspravedlivější základ k poctivému národnímu vyrovnání všech lidových poslanců českých i německých.

Velectění pánové, uzákoněním všeobecného rovného práva hlasovacího s touto výhradou, s poměrným zastoupením menšin, myslím, že bychom se značně přiblížili naším ideálům státoprávním i politickým a vykonali bychom v ohledu kulturním pro svůj lid práci obrovskou.

Po všem, co jsem byl uvedl, musím apelovati na Vás, abyste, uváživše křivdy, které spáchány byly a trvají dosud, neuzavírali srdcí a myslí svých proti onomu spravedlivému požadavku nejen dělníka, nýbrž každého spravedlivého Čecha a každého spravedlivého Němce, proti všeobecnému, rovnému právu hlasovacímu.

Velectění pánové, pan dr. Baxa zde již pravil, že jest lépe dáti tomu lidu hlasovací lístek jako zbraň nežli repetýrku. Já, pánové, volám k vám a pravím: "Dejte bataillonům těmto do rukou hlasovací lístek, zbraň ústavní a nebudete, pánové, ani Čechové, ani Němci, ve svých lidových vrstvách třásti se před bataillony vojska, které jednou mohou býti vedeny proti nám a podruhé proti vám".

Proti požadavku rovného všeobecného práva hlasovacího uvádí se, že není ktomu doba příhodná, aby se děly násilné převraty a poukazuje se na konsekvence takových násilných převratů.

Avšak, pánové, takováto domněnka jest chybná. Již náš Havlíček pravil: "Tak jako se nemohla udržet absolucie, kde jeden vládnul nade všemi, jakožto věc nespravedlivá, rovněž tak neudrží se zase vláda, rovněž tak nespravedlivá, kdo vládne malá menšina nad velikou většino a. Jedině tam jest možný trvanlivý pokoj, kde vládne skutečná přirozená většina. Všeobecné hlasovací právo jest jediný platný prostředek proti revolucím".

A onen veliký světový myslitel, chlouba francouzského národa Viktor Hugo, když v letech 1850 mluvil ve sněmovně proti návrhu, kterým mělo býti zrušeno všeobecné právo hlasovací, volal: "Pánové! Vzájemnou nenávist potlačiti, vášeň odzbrojiti, smrtící zbraň z rukou bídy a nouze vyrvati, nespravedlivě utlačovaného povznésti, chorého duchu pojištěním svobodného práva uzdraviti, každému právo k násilím odejmouti a svrchovanost pojistiti, trpícím dráhu ku světla a blahu ukázati, všecko to dovede obecné právo hlasovací; skutek to výtečný ze stanoviska jak sociálního, tak státního, skutek to výtečný se stanoviska mravnosti a ze stanoviska každého jednotlivce".

Než, velectění pánové, myslím, že ve světě vzdělaném a také v našem národě, bylo již dosti prozíravých lidí, kteří ukázali nám tu jedině pravou a spásnou cestu, vedoucí ke skutečnému zachování naší národnosti, ale také ke skutečnému zachování, všech ústavních práv národa.

Velectění pánové, ukazuje se k tomu, že by přišly do sněmovny živly, jejichž úroveň vzdělání není dosti vysoká. Myslím, že my jako spravedliví lidé dnes uznati musíme, že ona obrovská organisace dělnictva vykonala právě ten největší kus práce tím, že snažila se kulturně povznésti zástupy lidí vyděděných ze všech politických práv.

Organisované dělnictvo obou táborů jest dnes jiné než bývalo, a my v kurii venkovské i městské nejednou trpce stěžovali jsme si na to, že mezi námi není konečně tolik lidí, kteří by měli porozumění přinášeti oběti pro své vlastní vzdělání politické jako právě ty vrstvy vyděděné. Já tedy nebojím se toho, jestliže otevřeme okna a pustíme sem onen čerstvý vzduch rozšířeného zastoupení lidového. Podívejte, se, pánové, že jsou ti skuteční praví zastanci politické svobody v oněch nepřehledných davech dělnictva, které v každém okamžiku jsou ochotni za svobodu nejen slovem mluviti a nejen pérem psáti, ale také život nasaditi.

Myslím, že snad podařilo se mně alespoň obnoviti v srdcích mnohých českých poslanců tento původní požadavek, který zejména strana svodomyslná byla napsala na prapor svůj. Její povinností také bude, aby v komisi, které bude odkázán návrh tento a která bude se míti raditi o zásadách, jakými měla by se umožniti oprava volebního řádu, pamatovali na to, kterak právě celá řada lidí z jich středu to byla, která volala po všeobecném právu hlasovacím. Mluvil jsem již o dr. K. Sladkovském, zakladateli strany svodomyslné, ukazuji k tomu, jak váš Ervín Špindler na sjezdu strany svobodomyslné v r. 1874 dotkl se otázky té a jak parlament označil za záležitost tří kast, mezi nimiž má šlechtic rozhodující slovo.

Dovolával se sjezd tehdejší toho, aby v duchu spravedlnosti a rovnosti změněny byly volební řády na základě všeobecného rovného práva hlasovacího. A pánové, váš publicista Karel Tůma opětně volal: "Jen od všeobecného práva všech zachovalých občanů očekávati lze ozdravění našeho života ústavního. " Dr. Eduard Grégr, jeden ze seniorů našeho politického života, rovněž volal po tom, že jako strana liberální musíte se domáhati toho volebního řádu, který spočívá na základě demokratickém a který vrcholí v jediném slově, všeobecné právo hlasovací. Neboť nejde nám na rozum a nemůžeme pochopiti, proč by právo volební právě jen ten občan měl vykonávati, který toliko peníze státní platí a ne také ten, který státu odvádí jinou daň, totiž daň z krve.

Odůvodňovatel návrhu pan kolega Heřman Janda sám to prohlásil, že jako tehdy, kdy návrh poprvé odůvodňoval, tak také nyní stojí na stanovisku všeobecného rovného práva hlasovacího.

Pánové, končím a pravím, abychom my Češi jako Slované za svá prohlásili ona slova, jimiž volal manifest slovanského sjezdu z roku 1848: My Slované zavrhujeme a v ošklivosti máme každé panství pouhé síly, stavící se zákonům v bok; zavrhujeme všecka privilegia i nadpráví, jakož i všecky politické rozdíly stavův; žádáme bez výjimky rovnost před zákonem i stejnou míru práv a povinnosti pro každého; kdežkoli mezi miliony i jeden porobek se rodí, tamť neznají pravé svobody ještě. Ano, svoboda, rovnost a bratrství všech ve státu žijících jest jako před tisíciletím, tak i dnes zase heslem naším. Končím! (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si sděliti, že pan poslanec Prade vzdal se slova.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß der Herr Abg. Prade auf das Wort verzichtet hat.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Dr. Pippich, který jest zapsán pro návrh. Dávám mu slovo.

Posl. dr. Pippich: Slavný sněme! Jest jisto, že má-li se řešiti otázka opravy volebního řádu na sněmu království Českého, že nejenom ozve se chladně uvažujícím rozumu nýbrž také v srdci každého z nás všechna ta trpkost, všechen ten útisk, všechno to bezpráví, které tak dlouhá léta bylo nespravedlivým tímto řádem pácháno, a jest zcela pochopitelno, že první ke slovu hlásí se ti, kteří vůbec neměli podle toho volebního řádu žádného práva voličského, že jsou to ti, pro které zde byly promluveny řeči, velice výmluvné, velice vřelé, dovolávající se rovného všeobecného práva hlasovacího, pro tyto stojící dosud mimo sněm a mimo právo občanské, které již podle všeobecných etických zásad rovnosti má každému býti přiznáno.

Tedy se stránky citové i se stránky spravedlnosti nepokrytě řečeno, jak to bylo již akcentováno p. posl. kol. Jandou, jest tento požadavek zcela důvodný, jest mimo to požadavkem zásadním strany naší svobodomyslné a nikdo právem nemůže tvrditi, že strana kdy tuto svou zásadu rovnosti občanské a spravedlnosti porušila nebo opustila, že by odpírala těm kteří třebas neplatí daně přímé, ale kteří jsou poplatnými daněmi spotřebními, kterí musí konati službu vojenskou a musí konati s sebou všelikou společnou práci národní, aby náš kulturní a národní celek byl zdráv a silen a kteří již proto mají tento nárok na všeobecné rovné volební právo, toto právo jejich.

Ale, velectění pánové, hned p. kolega dr. Baxa nám řekl, že Palacký, který prvý jako veliký ideální politik postavil tento nárok všeobecného práva volebního té rovnosti občanské a rovnosti práv, dovolával se a apostrofoval ty, kteří jsou beati possidentes, aby byli spravedlivými a aby upustili od té své državy tolik, by jmi mohli nastoupiti také v tu sféru práva, která osazena jest těmi, kdož dřivé již byli v moci. Také řekl p. dr. Baxa, že najisto dojde ke konfliktům v této věci a že neubývá, aby se překonaly konflikty ty, nežli vyrovnávati sociální protivy. On sice také pravil, jak budou ti, kteří drží se své moci a svého práva donuceni násilně snad, aby právo to pustili. To však nebylo míněno snad tak do opravdy, poněvadž praktická cesta politická nebere se postupem revolucí nějakých, které za naší doby vůbec nemají žádného zdravého rozumu a smyslu; zvlášť když se jedná o věc dobrou a spravedlivou, a o to, aby byl právu takovému průchod zjednán a ne snad, aby bylo násilím proti násilí právo to zdeptáno.

Právem řekl p. kol. Dr. Baxa, že musí dojíti k vyrovnávání protiv v ohledu sociálním. Ano, musí dojíti k vyrovnávání protiv, jest to postup zcela přirozený, leží to v ústrojném vývoji celé naší doby a celé moderní ovzduší, ve kterém žijeme, nemůže ani jinak, než vésti k tomu, poněvadž každý to cítí, že takové vyrovnávání sociálních protiv jest nutnou potřebou, aby protivy ještě více se nepřiostřovaly a nezmařily celý život národní a společenský a aby ti, kteří dosud nepožívají rovných práv a pro které máme upřímný cit a vřelost srdce, došli splnění svých snah a svého práva.

Ale takové vyrovnávání protiv vyžaduje - a to jest právě něco, co se musí říci - jistého kompromisování, poněvadž vyrovnávání není jinak možno, než nenáhlým ústrojným vývinem nějakého kompromisu, který znenáhla ale bezpečně a trvale zjednává půdu pro ty, kteří dosud nejsou v plném požitku rovných práv občanských.

Právě proto my tímto postupem praktické politiky se řídíce a jsouce přesvědčeni, že je konečným a vývojovým cílem celého našeho života to, aby byla rovnost občanských práv do posledního důsledku provedena, tvrdíme, že tento postup v této věci nemůže býti překotný a náhlý, nýbrž že musí, jako vše ostatní se vyvíjelo v celém našem ústavním životě postupem doby ústrojně jíti ku předu postupem nenáhlým, chceme-li věci samé prospěti, a nechceme-li ji odstaviti nadobro nechceme-li ji učiniti pouhým projevem agitačním neb demonstračním; míníme-li tedy opravdově, věrně a poctivě touto otázkou se zabývati, musíme vyhledávati cesty, které praktickou reální politiku by vedly k uskutečnění toho, by jedni byli spravedlivými a druzi měli tolik trpělivosti, sebezapření a tolik klidné, rozumné rozvahy, aby pomáhali s sebou k tomu vyrovnání protiv a aby tak společně se dospělo k jisté výslednici mezi těmito proti sobě stojícími tábory, která zjednala by aspoň do jisté míry nápravy.

My dnes jsme neprohlásili nějakou určitou formu. Neřekli jsme ovšem, že chceme, aby dosavadní zřízení sněmu provedením rovného všeobecného hlasovacího práva bylo od základu zvráceno a nemohli jsme to beze všeho říci, poněvadž my, kteří stojíme na půdě práva historického a kteří jsme státoprávníci, musíme míti na zřeteli celý historický podklad našeho sněmu, to co vyrostlo a vyvinulo se jistou spojitostí s dobou minulou, jistým přenesením historických útvarů do doby moderní a přispůsobením útvarů těch této době.

My v tom ohledu jako lidé, stojící na půdě historického práva a jako státoprávníci musíme rozvážně postupovati a uvažovati, je-li možno, abychom to ihned radikálně zreformovali, co je historickým útvarem a je založeno na daných majetkových a společenských poměrech v království našem dosud stávajících.

Snad musí býti vyhledána forma přechodní, a snad i zde bude třeba, jako na říšské radě, přičlenění čtvrté kurie v jaké formě, s jakým počtem mandátů, to ponecháváme úplně volné diskusi.

Přejeme v nejširší míře uplatnění se těch, kteří dnes nemají volebního práva, ale tak, abychom podle reálních poměrů mohli právem naléhati na ty, kdož mají opustiti část půdy ze své dosavadní državy, by spravedlnosti s obou stran se stalo zadost, a abychom tak se domohli praktického výsledku k dílu nápravy. To nám nemůže býti bráno za zlé, také se