jeme, a že se buď jak buď s tou reformou nedostaneme blíže leda potud, že se sice otevrou brány tohoto sněmu, ale jestli se mluví o reformě volebního řádu a jestliže si toho přejeme - a to vším právem a jestliže se vytýká našemu řadu volebnímu jeho ohromná nespravedlnost po stránce národnostní i po stránce sociální a všeobecné spravedlnosti - pak nám, pánové, nezbývá nic jiného, než abychom jako poctiví mužové když chceme opravdu tyto nespravedlnosti odstraniti, postaviti se na základ jedině možný a ten jedině možný základ jest tak jednoduchý, bez dlouhého počítání, bez dlouhého hlavy lámání, bez dlouhého škatulkování a bez dlouhého zařaďování atd. jednoduše, pánové, učiníme to, co jsme v zákonodárství již dávno učinili, totiž, že všichni občané jsou si před zákonem rovni, řekněme také i v ohledu volebním jsou si lidé před zákonem všichni rovni a dostaneme prajednoduchou formuli všeobecné přímé rovné právo hlasovací. (Výborně!)

Já jsem v tom směru podal již na sl. sněmu království Českého návrh a sice tento návrh byl zde přečten dne 3. dubna minulého roku, který dopodrobna byl vypracován a který tehdy spočíval na zásadě rovnosti hlasování. Tomuto návrhu bohužel nedostalo na takové podpory, aby mohl přijíti do prvního čtení a já přes vývody p. posl. Jandy, který odůvodnil jaksi krok mladočeské strany, že tenkráte nehlasovala ani v prvním čtení pro přikázání výboru, přes to nemohu ušetřiti stranu svobodomyslnou té výtky a sice z toho důvodu, že třeba sama byla přesvědčena o tom, že návrh ten by nedošel uplatnění, neměla zamezovati, aby o věci této vůbec zde bylo rokováno.

Jest celá řada věcí v zákonodárství, týkajících se politických svobod, národních práv a sociálních práv, o kterých víme, že teprvé dlouhou a dlouhou dobou, velkou namáhavou prací dospějeme k jich uzákonění a uskutečnění, ale to přece nesmí býti pohnutkou k tomu, aby, poněvadž vidíme, že bude potřebí bojů a velkých zápasů za tu kterou myšlenku, pro jediný okamžik o těchto věcech nemělo se mluviti.

Máme tolik stížností, máme tolik důvodů k odstranění křivdy, a jest to po dlouhá léta dlouhá, dlouhá léta marno, jak jsme toho všichni svědky.

A. přece nikdo neřekne, že to by mělo býti důvodem, abychom o těchto věcech nemluvili, abychom se o odstranění těchto křivd nenamáhali. A jestliže někdo jest přesvědčen o tom, že snad myšlenka všeobecného rovného přímého hlasovacího práva v tomto zastaralém shromáždění by nenabyla většiny aneb takového počtu, kterého jest potřebí k uzákonění, to mu nesmí býti výmluvou, aby těm, kteří o tuto otázku se bráti chtějí, kteří v její prospěch chtějí pracovati, zabraňoval v tom a v tomto zápase je nepodporoval.

Já docela upřímně pronáším své mínění o tom, že takové ohromné požadavky, takové ohromné, spravedlivé vymoženosti asi sotva bude možná dosíci od pánů, kteří vůbec ztratili dávno smysl pro spravedlnost a kteří jako beati possidentes ve svých právech se jich drží zuby nehty; já své přesvědčení projevuji v ten smysl, že vás to obyvatelstvo, které toho práva nemá, donutí, a velectění pánové, to donucení se bude museti státi, poněvadž jestliže nemají zákonodárci porozumění pro věc lidu, pro věc tak spravedlivou jako všeobecné rovné právo volební, takoví zbabělci musí býti k tomu přímo donuceni. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Musím upozorniti galerii, by se zdržela každého projevu souhlasu nebo nesouhlasu.

Poslanec Dr. Baxa (pokračuje). Velectění pánové! Můj návrh, pokud se týče volební reformy, spočívá, jak jsem pravil, na zásadě rovnosti práva volebního. Přihlížel jsem úplně k daným poměrům.

Sněm království Českého má, jak známo, 234 poslance. Podle mé volební osnovy bylo by královsví České rozděleno na 250 okresů, z nichž každý okres by volil po jednom poslanci. Právo volební přísluší každému svéprávnému občanu, a vyloučeni jsou, jak to je ve všech zákonodárstvích, zejména ti, kteří neumějí čísti aneb psáti, a sice z toho důvodu, poněvadž lidem, kteří v dnešní době nejevili ani tolik snahy, aby se naučili tomu, co jest nejpotřebnějšího k vykonávání občanských povinností, bylo by těžko dávati rozhodnutí o tom, koho mají za svého zástupce voliti. Jinak obmezení zákonného v tomto mém návrhu není a jest provedena do všech důsledků zásada úplné rovnosti práva hlasovacího.

Pokud se týče osob ženských tu jest zajisté velice na čase, aby se otázkou touto prakticky hnulo, a navrhuji ve své osnově, aby všechny osoby ženské svéprávné, jestli že vedou samostatnou živnost nějakou řemeslnou neb hospodářskou, průmyslovou neb obchodní a které dosáhnou určitého stupně vzdělání absolvováním ústavů, volební právo měly. Jest to požadavek tak čistě vyložený a tak čistě spravedlivý, že zajisté proti němu nemůže nikdo nic míti, neboť uvážíme-li, že celá řada ženských osob dovede vésti živnost ať hospodářskou ať řemeslnou, že úplně zdárně dovede vychovati své děti matka neb vdova, která má určité své zkušenosti, pak zajisté nenahlížím, proč by takové osoby, které samy chléb svůj vydělávají a přispívají ku všeobecnému dobru, měly býti z volebního práva vyloučeny. Volební okresy, jak jsem již pravil, rozděleny jsou na 250, a za základ a za jednotku vzal jsem okresy soudní, neboť když jsem přišel k počtu poslanců 250, hleděl jsem k počtu obyvatelstva království Českého. Podle posledního sčítání obyvatelstva království Českého obnáší počet 6, 318. 280 obyv. a dělíme-li toto číslo číslem 250, dostaneme, že by na 1 poslance přišlo as 25. 000 obyvatel. 25. U00 obyvatel odpovídá tak okrouhle lidnatosti jednoho soudního okresu.

Tedy podle soudních okresů by byly zřízeny vlastně volební okresy a v těchto volebních okresech soudních řídil by se počet poslanců dle velikosti, poněvadž máme soudní okresy, které mají přes 50 ba dokonce přes 100 tisíc obyvatel. Okresy ty by měly tolik poslanců, mnoho-1i by poměrně vzhedem k číslu 25. 000 měly míti.

Velectění pánové! Teprve když na základě tohoto jednoduchého počítání porovnáváme dnešní poměry, přicházíme k takovým horrentním nesrovnalostem, že se musíme diviti, že nám již dávno spravedlnost lidu tento volební řád a celou sněmovnu nerozbila, poněvadž se skutečně domnívati musí, že jsme tady slepí a nedovedeme počítati. Uvažme, jak jsou dnes volební okresy rozděleny.

Jsou rozděleny s takovou nespravedlností, že v jednom volebním okrese je 100 až 150 tisíc obyvatel, dokonce volební okres karlínský má přes 280. 000 a smíchovský přes 240. 000, a naopak zase naproti tomu šluknovský a hainšpachský 52. 000. Každý z těchto okresů volebních, které jsem jmenoval, volí však po jednom poslanci. Z toho je viděti, jak je to ohromná nespravedlnost.

Považte, že podle počtu obyvatelstva by na př. volební okres, který zde zastupuje neb zastupovati má pan poslanec Kubr - poněvadž jeho volba dosud není schválena - měl míti vlastně 15 poslanců vzhledem na základní jednotku 25. 000 na jednoho poslance. Volebnímu okresu, který zde zastupuje pan dr. Herold, příslušelo by 12 poslanců vzhledem k základnímu číslu 25. 000 obyvatel. Můj kolínský mandát měli by vzhledem k základnímu číslu 25. 000 obyvatel zastupovati 4 poslanci.

Plzeňský okres, jednoduchý soudní okres, musilo by zastupovati 6 poslanců. Tak je to i s volebním okresem ústeckým, na který si pan dr. Schücker stěžoval, a je to velká nesrovnalost, že město tak rozkvetlé jako Ústí má stále týž počet poslanců jako Teplice.

Je pravda, že skutečně město Ústí by mělo podle svého počtu obyvatelstva míti již samostatného poslance, zejména když Liberec s menším počtem obyvatelstva má 3 poslance, Písek, Kutná Hora, Rumburk a Cheb mají po jednom poslanci, kdežto město tak rozkvetlé jako je Ústí nevolí samostatně, nýbrž s Teplicemi dohromady jednoho poslance.

Kdybychom to brali podle pana poslance Dr. Schückera, přišli bychom na tolik způsobů nespravedlnosti, že jakmile bychom to chtěli arithmeticky počítati, musila by nás, rozboleti hlava a musili bychom při této práci sešedivěti. Kdybychom chtěli tyto křivdy zvlášť odstraňovati, co by tu bylo zájmů velkých a malých, co by bylo zde zájmů národnostních, zájmů sociálních a zájmů místních. To bychom s tou zákonodárnou prací vůbec nebyli hotovi a kdybychom chtěli i nějakou čtvrtou kurii sem pustiti, pro tyto nejkřiklavější nesprávnosti volebního řádu bychom se ku pravé práci ani nedostali.

Jestliže pan poslanec dr. Schůcker si dnes stěžoval, že jest zde taková nesrovnalost, co bychom my měli říci? Co my jsme se zde naříkali ohledně nespravedlnosti, pokud se týká Vinohrad, Žižkova, Plzně atd.

Jak jsem již pravil, nechci to již opakovati. Zde vidíme, že nejjednodušší a nejprostší prostředek jest ten, aby se skutečně měřilo všem spravedlivě a stejně. Kdo může za to, jestliže jest Čechů více a dostane se jim více poslanců, a kdo může za to, že Němců jest méně a dostanou méně poslanců a kdo může za to, že jest Ústi menší než Liberec a než Šluknov a že podle toho dostane 3 poslance a Šluknov než jednoho?

Zde bude platiti zásada, kterou my jsme navrhovali, podle té osnovy bude se měřiti spravedlivě. Proti takovému spravedlivému měřítku nebude moci nikdo nic namítati. Já jsem v té své volební osnově provedl zásadu volební až do nejposlednější maličkosti a sice vedl mě k tomu ne úmysl, aby se zde, kdykoliv se zde podávají návrhy, neužívalo jen znění: "c. k. vláda se vyzývá nebo "zemskému výboru se ukládá" nebo "budiž zvolena komise" - nýbrž aby se ukázalo: Tak ten návrh vypadá, zde ho máte, prozkoumejte ho a podle toho se k němu zachovejte! Provedl jsem to do nejjemnějších důsledků. Ovšem poznamenávám, že budou se činiti další opravy, zejména co se týče celého způsobu volení.

Nemohu dnes a není to také mým úmyslem, abych prováděl zde do detailů své návrhy v tom ohledu, poněvadž myslím, že se mně k tomu naskytne jinde příležitost a že snad přáni pana dra. Stráneckého, které pronesl jménem naším, bude vyhověno příslušnými vedoucími stranami a poskytne se nám příležitost, aby někdo z naší skupiny poslanců neodvislých mohl zasedati ve výboru a tam zásady své a možná přání mohl uplatniti. Nemíním se o podrobnostech zmiňovati a jen zmíním se o důležitějších věcech jako jest rozdělování okresů a způsob volby.

Co se týče řízení, nesvěřoval bych je státním úřadům, nýbrž provedl bych důsledně zásadu autonomistickou, aby volba řízena byla komisary zemského výboru a nikoliv, jak doposud, komisary jmenovanými vládou.

Další věc netýká se tak spravedlivého rozdělení okresu jako spíše celkového způsobu volení a rozhodování o platnosti volby. Mám na mysli způsob, jaký dnes se zavedl a vůbec zavládl ve sněmu království Českého v ohledu schvalování voleb. Myslím, že tento způsob musí přestati, ač-li nemá právo voličů vůbec se státi naprosto illusorním.

My známe případ, že v předminulém zasedání z r. 1889 zde seděl poslanec, proti jehož volbě byly podány stížnosti a rekursy; o těchto rekursech vůbec nebylo zde jednáno a ten pan poslanec zde klidně seděl a poslancoval, aniž by byl sněm o něm rozhodnul. Máme zde v poslední době opětně jeden případ - já vidím dotyčného poslance. Zde musíme bráti věc vážně, zde se jedná o právo voličů a právo voličů musíme respektovati a jakmile jen do jisté míry jest pochybno, že voličové nerozhodli tak, jak spočetla volební komise, pak mám za to, že jest povinností sněmu vzhledem k své důstojnosti a k oprávnění svému, aby zde měl opravdu členy řádně zvolené, aby takové věci vyřizoval co nejrychleji a proto, velectění pánové, jak jest to v jiném zákonodárství navrhuji, kdykoliv se zde octne rekurs proti té které volbě, aby zemský výbor byl povinen vyšetřiti věc tak, by do čtyř neděl po ustavení se sněmu podali o ni zprávu, aby pilným způsobem bez prvního čtení návrh takový byl dán do komise, která bude míti materiál z vyšetřováni po ruce; a komise musila by do osmi dnů o tomto rozhodnouti.

Velectění pánové, není to nic jiného než správný důsledek celého ústavního zařízení a zastoupení voličů poslanci a jestliže se nezmiňuji o dalších věcech, činím tak proto, poněvadž není účelem této rozpravy, abych mluvil pouze a jedině o volební předloze, kterou já jsem podal.

Pokud se týče všeobecného volebního práva hlasovacího, nepopírám, že způsobí určitý převrat a Že celá řada takových pořádných, starousedlých pánů bude v jistém zděšení nad tím, že přicházejí k volebnímu právu lidé, kteří ho dosuď neměli.

Neupírám, že v tom budou viděti docela nový pořádek, vlastně nepořádek, že v tom budou viděti určité bezpráví k svým dosavadním právům. Velectění pánové, na to nemůžeme než odpověděti, že pokrok doby toho vyžaduje, i kdyby určitá třída a stav měl přijíti k určité škodě, pokud se týče zastoupení.

Velectění pánové, zde se jedná o všeobecnou spravedlnost a této všeobecné spravedlnosti musí býti učiněno zadost. Se všemi těmi pochybnostmi musili bojovati všichni zastanci všeobecného rovného hlasovacího práva ve všech státech, kde všeobecné rovné právo hlasovací jest zavedeno. Musilo se s tím bojovati ve Francii, Anglii, Itálii, v Německu.

Velectění pánové, myslím, že kdo se podívá na ústavní zřízení těch čtyř států, které jsem jmenoval, nebude moci tvrditi, že by všeobecným právem hlasovacím nastal nějaký společenský rozvrat a převrat.

Naopak, velectění pánové, všeobecné rovné hlasovací právo má onen výtečný důsledek, že bude působiti výchovným způsobem právě na ty nejširší vrstvy, poněvadž se také stanou spolučinitelem v zákonodárství. Tyto široké vrstvy, které cítily od nás jen tlak a tíži břemen, které jsme na ně uvalovali, a jen jako milost musily viděti to, co se stalo v jejich prospěch, stanou se spolupány a spoluzodpovědnými za veškeré zákony, za celé zřízení, které bude potom ve sněmovnách odhlasováno, a velectění pánové, zajisté tyto momenty jsou velmi důležité, proti obavám těch našich starousedlých, starších pánů, kteří se domýšlejí, že jakmile by všeobecné a rovné přímé hlasovací právo přišlo, nastala by nějaká všeobecná potopa, všeobecná deruta.

Veškeré tyto stavy, které dnes politickou moc drží v rukou - mnoho té moci nemají také v rukou - jestliže se domnívají, že aspoň něco mají, a jestliže se bojí, že by i o to přišly, pak jsou právě, jak vidíme z těch příkladu, které jsou v jiných státech, na omylu.

Tyto potíže jsou tu a musí se překonati. Kdyby se takových skrupulí obávali ve francouzské revoluci, nebyli by získali nikdy třetímu stavu ona práva, kterých mu dobyli, kdyby v roce 1848 se byli nerolníci obírali takovými skrupulemi a počítali s takovými obavami, do dnes by nemohl býti stav selský od břemen, které na něm byly, osvobozen.

Upřímně řečeno, nebojíme se těch, nazývám to výslovně tím hrozným slovem batalionů vyděděnců, které sem mají přijíti s volebním lístkem. Zbraň do ruky se nebojíte jim dáti, tu jim dáváte do rukou tím, že jest zavedena všeobecná branná povinnost, ale volební lístek, tam, kde by se jednalo o to uspořádání poměrů celé státní společnosti, bojíte se jim dáti do ruky. Zbraň přece proti dotyčným, kteří mají takový strach o ty své vymoženosti a své moci, jest zajisté daleko větším prostředkem ku odstranění těch vašich práv, nadpráv a mocí, nežli jest volební lístek. Ale jak pravím: Tu všeobecnou brannou povinnost, tu se nebáli jim zákonodárci dáti, ale volební lístek dáti jim do ruky, toho se bojí. To, velectění pánové, víme, a netajíme se tím také, že přijde ke konfliktům třídním, stavovským atd. Ale pánové, co pak dnes nežijeme v době těch největších zápasů stavovských, zájmů stavovských atd? Co pak dnes celá společnost není rozdělena na tolik přerůzných táborů, které mezi sebou zápasí o vítězství?

Ale pánové, to právě jest cílem rozumné politiky, aby z těch různých zájmů dovedla najíti takové východisko, které by odpovídalo prospěchu všeobecnosti. A to jest také povinností každého zákonodárce a každého rozumného politika, aby v tomto směru pracoval a čím více, pánové, tady bude těch zástupců z těch různých stran, čím více všeobecné a rovné, přímé hlasovací právo více vynese sem těch zájmů, tím právě ta zamotanost našich společenských a sociálních poměrů najde spíše svého rozřešení, poněvadž zde se bude museti přistoupiti při každé vážné věci, kde se určitá mínění sráží, totiž ku vyrovnání různých protiv, a tak jako v každém ohledu pracuje se ku vyrovnávání protiv ve správě národní a politické, tak budeme museti pracovati ku vyrovnávání protiv ve směru sociálním, a tato práce ku vyrovnávání protiv ve směru sociálním bude daleko usnadněna, když budeme zde míti ty všechny, jichž se to týče. A bude daleko snadnější než jest teď, kde jim brány této sněmovny jsou naprosto zavřeny a kdy rozhodujeme, aniž bychom měli často vědomí o jejich stížnostech a přáních, a aniž bychom je vyslechli. Ze strany pana dr. Schůckra bylo zde na to poukazováno, že by on, respektive jeho strana nemohla přistoupiti k žádnému takovému řešení volební předlohy, které by znamenalo seslabení německého živlu zde. Ale, panové, jak jsem již pravil, s tím se bude museti každý u nás smířiti. Kdo za to může - a pan dr. Schücker jistě ne - že Němci jsou zde v menšině a Češi ve většině.

Právě tím všeobecným rovným právem vyhovíme tomu úkazu společenskéma a národnímu, že ukážeme, kterak zejménu po stránce národnostní se strany německé ohromné lži se vysílají do světa, pokud se týče existence našeho českého živlu v jejich tak zvaném smíšeném anebo dokonce, jak oni říkají,, uzavřeném území. To všeobecné rovné a přímé hlasovací právo pro nás Čechy by znamenalo, že bychom ukázali, že není pravdou, že v tom území jsou menšiny, nýbrž že by se nám podařilo ukázati jenom tím prostým sčítáním voličských hlasů, že celá řada okresů, o kterých dnes do světa rozhlašují, že jsou německé, jsou rozhodně většinou české, a jak jsem pravil, nic bychom se toho nesměli báti a tuto pravdu nesmíme před Němci skrývati; a musí si toho býti vědomi, že k tomu spějeme, proto, poněvadž se jedná o to, aby pravda přišla ven, aby požadavku spravedlnosti bylo zadost učiněno, aby lež, která se mluví o uzavřeném území, konečně byla jednou vyvrácena, poněvadž s tím, pánové, víte, že se počítá v zákonodárství, s tím se počítá dnes při řešení jazykové otázky, při řešení otázky jazykového poměru Němců k Čechům.

My jsme skutečně pod tlakem této velké úřední lži, tohoto sčítání lidu, a zejména té lži, jakoby český živel byl v různých okresích v menšině, nebo jako by tam, kde jest skutečně v menšině, nebyl vůbec.

Pak bychom teprve dokázali Němcům, že i tam, kde si myslí, že okresy jsou opravdu Čechům uzavřeny, že tomu tak není, a pak i v té věci by nabyla vrchu pravda a spravedlnost.

A po stránce státoprávní, na které nám zajisté všem velice záleží, čí je to větší starost než nás Čechů, abychom se přičinili o to, aby všeobecné, rovné a přímé hlasovací právo bylo zavedeno do sněmu království Českého?

Nám musí na tom záležeti, aby interesy lidu obracely se k domácímu parlamentu, nám musí záležeti na tom, aby úmysl vlády a odpůrců našeho státního práva, který směřuje k tomu, aby veškeré interesy lidu se vázaly právě s ústředním parlamentem, byl odvrácen a aby lid český viděl, že má zde zastupitelstvo, které je oprávněným zastupitelstvem lidovým, že je zde zastupitelstvo, ke kterému může a musí míti důvěra, poněvadž jsou tam zastoupeny veškeré vrstvy a poněvadž toto zastupitelstvo odpovídá naprosté spravedlnosti

V tom směru je přímo naší povinností, abychom vyrazili tu zbraň odpůrců našich, kterou proti nám mají pořád v ruce a kterou bohužel skutečně proti nám dosti se zdarem působí.

Tedy i po této stránce, nejen po stránce všeobecné spravedlnosti, nýbrž specielně po stránce národnostní i státoprávní je povinností naší, bychom se přičinili, aby všeobecné rovné a přímé hlasovací právo bylo zavedeno do sněmu.

Velectění pánové, když mluvil Palacký, roku 1861 o reformě volebního řádu, narazil na to, že beati possidentes nemilují, aby se zkoumaly titule, resp oprávněni jejich, ale pravil: "Přijde však na to, zda-li beati possidentes jsou též "bona fide", jsou-li si vědomi, že to právo, co mají, jest skutečně dobrým jejich právem, a pravil: "míním, že, když o tom nabudou pravého objasnění, budou dosti spravedliví, aby též druhým popřáli jich práva. "

Velevážení pánové, to snad můžeme říci, že není jediného českého poslance, který by řekl, že nynější volební řád je spravedlivý. To můžeme tvrditi s naprostou jistotou.

Nuže, pánové, appeluji na slova našeho velkého Palackého: Jestliže již jednou to vědomi je u českých poslanců, že volební řády jsou nespravedlivý, pak jest plně jich povinností, aby se přičinili, aby tato nespravedlivost byla odstraněna.

Ale pak, pánové, pravím tolik, že nemůžeme dopustiti, aby se nespravedlivé řády, určitá nespravedlnost odstraňovala, ale, aby řada jiných nespravedlností také v tomto zreformovaném volebním řádu zůstala.

Proto mám za to, že kdybychom se postarali o částečnou pouze reformu, že dílo to bude zase špatné a nedokonalé a že bychom musili býti zase donuceni veřejným míněním a těmi bataillony vyděděnců, abychom přistoupili v nejbližší době k tomu, abychom ono dílo skutečně učinili naprosto spravedlivým.

A proto, jestliže jste opravdu přesvědčeni o tom, že nynější řády jsou nespravedlivé a že jest potřeba reformy, pak zajisté jest úplně na místě, že Vás žádáme, když již se činí reforma, aby se učinila do veškerých důsledků.

Já, pánové, mám za to, že jedině možným důsledkem k odstranění těch nespravedlivostí jest, jestliže zřídíme volební řád takový, který bude státi na všeobecném, rovném, přímém právu hlasovacím. (Výborně!Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Ke slovu přichází nyní pan poslanec Kalina.

Poslanec Kalina: Slavný sněme! Jak slavnému sněmu zajisté známo jest, jednáme dnes o reformě volebního řádu, na jehož sestaveni nemělo zastupitelstvo národa českého naprosto žádného vlivu.

Musíme si býti vědomi toho, že dosud platný volební řád i s tím jednacím řádem dnes platným byl nám oktroyován, že byl nám vnucen, že byl bez vyslechnutí zastupitelstva lidového českého národa předepsán způsob jeho zastoupení v parlamentním sboru.

Velectění páriové, poslanci čeští, vedeni Palackým, Riegrem a Braunerem, když vstupovali po vydání únorové ústavy do tohoto sněmu království českého, činili tak jen s ohražením, že nepovažují tyto volební řády za spravedlivé, že tyto volební řády jsou křivdou a bezprávím, které spácháno bylo na národu českém a že nejsou splněním toho, co byl panovník národu českému v diplomu říjnovém slíbil. Vstupovali sem poslanci ti s ohražením, v němž pravili: "Žádáme rovné právo všem!"

Od té doby několikráte zabýval se již sněm reformou volebního řádu a já jsem dosti upřímným, abych s poctivým přesvědčením řekl, že myslím, že sněm království českého v časech minulých s reformou volebního řádu to myslil upřímněji, nežli se to s ní myslí v letech posledních. Neboť, velectění pánové, podívejte se, jakým rázným způsobem hleděla se delegace česká domoci změny volebního řádu, jak ku př. v letech 1866; znova byl zde podáván návrh, aby byla zvolena komise, která by zkoumala, jaké křivdy a nesrovnalosti obsahuje oktrojovaný volební řád. Pánové, komise přišla potom před sněm s návrhem, aby byla podána adresa přímo panovníku, který oktrojoval tento volební řád národu českému, aby mu ukázala, že nebylo to splněním toho, co bylo slíbeno a že nestalo se národu českému po právo. My nejnověji vstoupili jsme do tohoto sněmu jako zástupci mladé strany radikálně-pokrokové s ohražením státoprávním. Že oktrojovaný řád volební a řád jednací nepovažujeme za právo, že neuznáváme toto zastupitelstvo v nynějším složení za spravedlivý a pravý výraz vůle království Českého a že sem vstupujeme jen proto, abychom při každé příležitosti proti těmto nespravedlivostem protestovali a vší silou, vší energií hleděli přivésti k pádu tuto oktrojírku; abychom při každé příležitosti poukazovali ke křivdám, které na nás páchány byly.

Slavný sněme! Mám-li mluviti o opravě volebního řádu, pak nemohu sdíleti stanovisko některých řečníků přede mnou, kteří pravili, že čísla nemají se více uváděti, že by to bylo zbytečné a že cifry jsou stále stejné.

Pravím, že příklad jest nejlepším řečníkem a že cifra vždycky bude příkladem a pro nás znamením a měřítkem, jakým způsobem nám bylo přiměřeno práv i jako národu i jako straně i jako člověku.

Cifry, které byly v minulých zasedáních uváděny na odůvodněni nutné změny volebního řádu, se postupem času změnily. Byla nám předložena zpráva zemského statistického úřadu království Českého o výsledku voleb sněmovních v r. 1901.

Tato zpráva jest velice zajímavou a jest velice poučnou v té příčině a podává nám obraz toho opětně znova, jakým způsobem byli jsme znehodnoceni v této své vlastni domovině. Byl znehodnocen lid vůbec, jak český tak německý a zejména jsme byli znehodnoceni, byli jsme pokořeni my Češi.

Poměr počtu občanského obyvatelstva k počtu voličů a počtu poslanců při posledních volbách v r. 1901 měl se způsobem následujícím: V r. 1895 bylo všeho obyvatelstva v království Českém 5, 808. 272, z tohoto bylo voličů 446. 020 čili 7.6 proc., tedy na 1 voliče připadlo tenkráte 13.2 proc. obyvatel a na 1 poslance pak při úhrnném počtu volených 236 poslanců připadlo 24. 613 obyvatel.

Tento poměr v r. 1901 již opět se změnil v neprospěch zastoupení lidového, neboť v r. 1901 bylo obyvatelstva 6, 277. 793, voličů 537. 562, čili 8. 56 proc.

Zdálo by se tedy, že změnil se tento poměr zastoupeni ve prospěch lidového zastoupení. Tomu však není tak, - vidíme sice, že na 1 voliče připadlo v r. 1901 11.86% obyvatel, ale na 1 poslance 26. 600 obyvatel, tedy o 2000 obyvatel více než při volbách předcházejících.

Tak ovšem by vypadaly poměry, kdyby přihlíželo se skutečně k počtu obyvatelstva, kdyby se přihlíželo k hlavám. Při dnešním nespravedlivém volebním řádu ovšem věc vypadá zcela jinak. Oktrojírkou dostali jsme kurie. Přihlížíme-li k seskupení a složení jednotlivých kurií na zem. sněmu, vidíme následující poměr: V obcích venkovských připadlo na 1 poslance 4195 voličů, v r. 1901 4981 voličů, v r. 1895 1 poslanec zastupoval 57. 726 obyvatel, v r. 1901 ale již 60. 843 obyvatel.

V  městech v r. 1895 na 1 poslance připadlo 1592 voličů a 17. 837 obyvatel, v r. 1901 ale již 2000 voličů a 20. 418 obyvatel.

V  obchodních komorách na 1 poslance v r. 1895 připadlo 12.5 voličů, v r. 1901 11.8 voličů a ve velkých statcích na

1 poslance v r. 1895 připadlo 6.29 voliče, v r. 1901 6.31 voliče a sice ve svěřenském velkostatku připadl 1 poslanec již na 2.80 voličů, ve velkostatku nesvěřenském pak 730 voličů. - Srovnejte nyní poměr zastoupení jednotlivých kurií.

Vidíte, že okrouhle 3 voličové ve statků svěřenském a 7 ve statku nesvěřenském rovnají se 2. 000 voličů zastupujícím 20. 428 obyvatelů městských, ale rovnají se 4. 901 voličům zastupujícím 60. 803 obyvatelů venkovských.

Tu přece nedá se mluviti o spravedlnosti zastoupeni lidového, vláda v tomto sněmu vycházející z takového zastoupení nedá se zváti žádnou vládou ústavní ve smyslu nefalšované a pravé ústavnosti, která má býti výrazem vůle lidu

Velectění pánové, převedeme-li tyto cifry, vidíme, že jeden velkostatkář ne. svěřenský má 333 krát větší právo než jeden volič městský, 710krát větší právo než jeden volič venkovský a že jeden velkostatkář svěřenský má 660krát větší právo než jeden volič městský a 1660krát větší než jeden volič venkovský. 16 poslanců svěřenského velkostatku zastupuje 46 voličů a 54 poslanci nesvěřenského velkostatku zastupují 396, dohromady tedy zastupuje 70 velkostatkářů 442 voličů. Naproti tomu zastupuje 72 poslanců městských 144 028 voličů, representujících 1, 470. 802 obyvatelů a 79 poslanců venkovských zastupuje 393. 537 voličů, representujících 4, 806. 587 lidí v král. Českém.

Tyto cifry mluví! Již z toho vidíte, že nemůžeme uznati tento sněm království Českého za pravý výraz vůle lidu a českého národa.

Ale není zde jenom těchto křivd. Víte, že tou okrojírkou LasserovskoSchmeilingovskou na nás provedli a také onou pověstnou volební geometrii v rozděleni okresů volebních a dále ustanovením o možnosti změn oktrojovaného řádu volebního pouze kvalifikovanou většinou dvou třetin za přítomnosti tři čtvrtin všech poslanců, tu nejtěžší křivdu politickou i národní a nám takřka zavřeli pro budoucnost českého národa výhled na lepší časy.

Vizme tu volební geometrii Schmerlingovu. V českých venkovských volebních