nicht nur einen wirklichen Vorteil der Landwirtschaft bringen, sondern, daß sie sich durch die Einhebung von Taxen, die für die einzelnen Untersuchungen gezahlt werden, selbst bezahlt machen und noch einen Überschuß abwerfen.

Ich erinnere biesbezüglich an die großen derartigen Anstalten Deutschlands, wie sie in Halle, Darmstadt und dgl. mehr bestehen.

Nun gehen wir auch bei uns in Böhmen daran, eine solche ähnliche Anstalt ins Leben zu rufen.

Und man wird unwillkürlich fragen, ja, warum geht man denn so spät daran?

Meine Herren! Wir verlangen das schon längst, schon vor Jahren haben wir diese Forderung aufgestellt und schon im Jahre 1873, als eine kaiserliche Entschließung betreffend die Reorganisation der Versuchs-- und Untersuchungsanstalten aus landwirtschaftlicher und forstwirtschaftlicher Basis erlassen wurde, hat Sich der Landeskulturrat mit dieser Frage befaßt. Neuerdings trat diese Frage Scharf hervor, als der jetzige Landeskulturrat geschaffen wurde. Diese Frage wurde nicht nur in den beiden Sektionen, Sondern auch im Zentralkollegium behandelt und es wurde von diesem letzteren Sogar eine Art Enquete abgehalten, in welcher an hervorragende Fachmänner die Frage gestellt wurde, wie Sie sich zur Errichtung und Organisation einer Solchen Anstalt verhalten.

Und da hat Sich nun das Eine ergeben, daß beide Sektionen und das Zentralkollegium Sich vollkommen dafür ausgesprochen haben, daß eine Solche Anstalt - ich betone Anstalt - in Böhmen errichtet werde. Der Unterschieb war nur der, daß das Zentralkollegium in seiner Mehrheit und die czechische Sektion Sich dafür ausgebrochen haben, baß eine solche Anstalt, und zwar eine utraquistische, für das ganze Land errichtet werbe, während die deutsche Sektion die Ansicht vertreten hat, baß zwei solche Anstalten zu errichten wären, welche den einzelnen Sektionen zu unterstellen sind.

Bon Seite der deutschen Sektion wurbe diese Forderung nicht etwa aus purer Eitelkeit, sondern deshalb gestellt, weil Böhmen ein so großes Land ist, baß mit einer Anstalt absolut nicht Genüge geschehen kann.

Wir brauchen zwei Anstalten, weil das

Gebiet für eine Anstalt zu groß ist, dann aber auch aus dem einfachen Grunde, weil wir zwei Sektionen des Landeskulturrates haben und wir mit jeder dieser Anstalten in der Sprache verkehren wollen, welche die Amtssprache ist.

Wir brauchen dieselben aber auch deshalb, weil bei uns leider immer die Sprachenfrage eine große Rolle spielt.

Wir befürchten, daß, wenn nur eine Anstalt bestehen würbe, baß oft nicht die Qualifikation des Bewerbers, des Leiters den Ausschlag geben wurbe, sondern der Ausschlag wurbe dann gegeben dadurch, ob derselbe beider Landessprachen mächtig ist ober nicht.

Meine Herren, wenn eine solche Anstalt errichtet wird, kommt es hauptsächlich auf das große Wissen, auf den Forschungsdrang, auf den Fleiß, auf die Genialität des Betreffenden an.

Wir wären nicht in der Lage, wenn wir eine einzige Anstalt hätten, einen großen deutschen Gelehrten hereinzuberufen, der eine solche Anstalt leiten würbe. Könnten wir, meine Herren, einen Märker ober einen Wagner aus dem deutschen Reiche berufen? Das wäre unmöglich, da er der böhmischen Sprache nicht mächtig ist. (Abg. Kubr ruft: Er wurbe auch nicht gehen!)

Herr Kollege Kubr wirft mir ein, er würbe nicht hergehen. Ja, unter den Verhältnissen, wenn nur eine Anstalt errichtet wird, wird er nicht hergehen, weil er nicht kann.

Wenn aber zwei Anstalten errichtet würben, dann wäre es nicht ausgeschlossen, ihn zu berufen, wenn die Stellung auch pekuniär genug glänzend wäre.

Auch diese Herren geben vielleicht manchmal nicht nur auf den Ruf, nicht nur aus wissenschaftlichen Gründen, sondern auch aus materiellen Gründen. Und ich verarge es den Herren auch gar nicht.

Wenn sie etwas ordentliches leisten, sotten sie auch dafür entlohnt werden.

Zwei Anstalten hätten keinen Nachteil, weil ein edler Wettstreit auf wissenschaftlichen Gebiete entstehen würbe, der nur beiden Volksstämmen zu großem Vorteile gereichen würbe.

Ich werbe mich, nicht in diesen großen Streit einlassen, meine Herren, Sie werden natürlich an Ihrern Standpunkte festhalten, um die Einigkeit des Königreiches Böhmen zu dokumentieren, müsse nur eine Versuchsanstalt bestehen.

Wir stehen vom nationalen und vom wirtschaftlichen Standpunkte auf der Forderung, daß wir zwei solche Anstalten brauchen, weil wir zwei Sektionen des Landeskulturrates haben.

Meine Herren, Sie selbst geben dies zu, indem Sie sagen, wir können nicht alles zentralisieren, sondern müssen dezentralisieren, Sie geben dies auch im Berichte selbst zu, indem Sie sagen, wir müssen mehr Stationen errichten und im Schlüsse des Antrages heißt es ja ausdrücklich, der Landesausschuß ist aufzufordern, daß er sich erkläre, wie er sich das Verhältnis der einzelnen Stationen mit der großen Zentralanstalt denkt.

Eine Dezentralisation ist unbedingt notwendig.

Mit einer Anstalt wird man ein Auslangen in diesem großen Lande nicht finden, deshalb braucht man mehrere.

Man wird noch weiter dezentralisieren müssen. Die einzelnen Zweige der Agrikultur verlangen für sich selbständige Anstalten.

Auch sehen wir, daß im benachbarten Deutschland während wir eine allgemeine Untersuchungsanstalt für landwirtschaftliche Zwecke haben, die einzelnen Spezialzweige dort ihre eigenen Anstalten haben.

Ich errinnere an die große milchwirtschaftliche Versuchsanstalt wie sie in Kiel besteht.

Diese kostet das deutsche Reich mehr als wie bei uns der gesamte Aufwand an Barmitteln von Seite des Ministeriums zur Hebung der Milchwirtschaft. Aber die Erfolge sind natürlich nicht ausgeblieben.

Erwägen Sie, meine Herren, was wendet Dänemark, dieses kleine Land aus, um die Milchwirtschaft zu heben. Bei uns werden wir nicht alle diese einzelnen Zweige der Landeskultur, den Pflanzenbau, Tierzucht, die Milchwirtschaft, den Hopfen- und Rübenbau, alle diese einzelnen Zweige der Landwirtschaft werden wir nicht in eine einzige Anstalt hineinkasteln können, sondern wir müssen dezentralisieren und viele solche einzelne Anstalten errichten.

Und daß solche Anstalten immer gedeihen können, dafür ist ein Beweis, daß wir schon zwei solche Stationen in Böhmen haben, in Pilsen und in Leitmeritz, die aber nicht aus öffentlichen Mittel, sondern aus Privatmitteln errichtet worden sind.

Es entspricht dem Bedürfnisse der beiden Volksstämmen, daß sie solche Stationen haben.

Und haben diese beiden Städte sich eine einzige solche Station errichtet, etwa eine utraquistische? Nein. Sondern es wurde eine rein czechische und eine rein deutsche errichtet. Warum? Weil dies unsern Verhältnissen besser entspricht.

Und nun, meine Herren, wollte ich nur erwähnen, daß, wenn "eine solche Anstalt" errichtet wird, eigentlich die Czechen das selbst wollen, daß zwei Anstalten errichtet werden, und es steht dies auch im Berichte. (Hört!)

Wenn Sie ihn lesen, werden Sie finden, daß die Czcchen selbst darauf ausgehen, daß sie eine solche Anstalt für sich selbst haben wollen und darum sollten sie auch uns Deutschen eine solche gönnen.

Die czechische Sektion des Landeskulturrates hat eine Versuchsstation errichtet an der czechischen Technik, auf Seite 2 des Berichtes steht es ausdrücklich und die hohe Regierung hat dieser Untersuchungsstation an der czechischen Technik 2000 Kronen Dotation gegeben und zwar auf 5 Jahre und nach längerer Verhandlung hat auch der Landesausschuß nicht zurückbleiben können und er hat im Jahre 1900 dieser Untersuchungsanstalt der czechischen Sektion ebenfalls eine Dotation vom 2000 Kronen bewilligt und in den Landesvoranschlag eingestellt.

Meine Herren, wenn die czechische Sektion das Recht hat, eine eigene solche Anstalt zu errichten und wenn sie von den maßgebenden Faktoren, von Seiten der Regierung und des Landesausschusses materiell unterstützt wird, ja warum soll man der deutschen Sektion nicht ebenfalls eine solche Wohltat zukommen lassen und warum soll man nicht ebenfalls der deutschen Sektion eine solche Anstalt geben?

Ich bin im großen und ganzen mit den

Schlußanträgen des Herrn Referenten einverstanden bis auf das, daß er nur eine Anstalt beantragt.

In der Landeskulturkommission hat mein Verehrter Freund Dr. Schreiner ein Minoritätsvotum beantragt und gestellt und nur durch ein Versehen hat er vergessen, es dem Berichterstatter zu überreichen.

Es gipfelt in nichts anderem als in dem, daß der hohe Landtag beschließen möge, daß 2 solche Versuchs- und Untersuchungsstationen errichtet werden.

Ich erlaube mir deshalb hier im hohen Landtag diese Anregung zu wiederholen und Stelle Somit den Antrag, der sonst ganz identisch mit dem des Herrn Referenten ist, nur daß 2 solche Versuchsanstalten begründet werden sollen.

Mein Antrag lautet:

,, Der hohe Landtag wolle beschließen; Der Landesausschuß wird beauftragt:

1. den Entwurf eines Statutes, betreffend die Errichtung zweier Versuchs- und Untersuchungsanstalten bei den beiden Sektionen des Landeskulturrates in Prag auszuarbeiten und in der nächsten Session vorzulegen;

2.   zu erwägen, in welcher Weise mit diesen Anstalten die bei den landwirtschaftlichen Schulen bestehenden oder zu errichtennde Stationen in Verbindung gebracht werden könnten.

3.   Wird die k. k. Regierung aufgefordert, wegen materieller Unterstützung dieser gedachten Anstalten zu verhandeln. "

Ich lasse natürlich diesen zweiten Passus des Punktes 3 weg, welcher heißt, daß der Landesausschuß beauftragt wird, die Mitwirkung der bei der böhmischen technischen Schule errichteten Anstalten zu verhandeln.

Wenn die czechische Sektion eine eigene Anstalt erhält, kann sie mit ihr machen, was sie will, ob sie sie an die Technik anschließt, oder an die Universität oder Selbständig errichtet, das ist uns gleichgiltig.

Wir wünschen, daß diesem von allen Landwirten gehegten Wunsche endlich Rechnung getragen wird, daß endlich eine solche Anstalt auch für uns errichtet wird, daß wir eingereiht werden in die Reihe jener Landwirte,

denen die Möglichkeit geboten wird, die Errungenschaften der Wissenschaft für den Landwirt zu verwerten, zum Wohle der Landwirte selbst, zum Wohle des Landes und zum Wohle des Staates.

Ich empfehle die Annahme meines Antrages. (Lebhafter Beifall).

Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Peschka stellt nachstehende Anträge:

Zum alin. I. beantragt derselbe den folgenden Wortlaut:

"Der Landesausschuß wird beaufragt:

I.   Den Entwurf eines Statutes, betreffend die Errichtung zweier Versuchs- und Untersuchungsanstalten bei den beiden Sektionen des Landeskulturrates in Prag auszuarbeiten und in der nächsten Session vorzulegen. "

Zum alin. II. Stellt Herr Abgeordneter Peschka den Antrag, er möge lauten:

II.   Zu erwägen, in welcher Weise mit diesen Anstalten die bei landwirtschaftlischen Schulen bestehenden oder zu errichtenden Stationen in Verbindung gebracht werden könnten. "

Ich ersuche die Herren, welche die Anträge des Herrn Abgeordneten Peschka unterstützen, die Hand zu erheben.

Sie sind hinreichend unterstützt.

K slovu přihlásil se pan posl. Heřman Janda.

Dávám jemu slovo.

Posl. Heřman Janda: Slavný sněme! Mám za svou povinnost především prohlásiti, že budu hlasovati já i moji političtí přátelé pro návrh, který nám podává zemědělská komise, a který nám právě přednesl p. zpravodaj. Že jsem se přihlásil ke slovu, je vinna jednak řeč, kterou měl přede mnou místopředseda německého odboru zemědělské rady p. posl. Pesehka. na druhé straně skutečně i to, že konečně dnes jaksi při jubilejní slavnosti tohoto návrhu na zřízení výzkumného ústavu si můžeme říci, že se staráme zde v tomto království českém o všechny možné věci, že se hádáme zde často o různé záležitosti, ale zapomínáme na takové důležité věci, jako je výzkumný ústav, a zatím nám utíkají miliony nehospodářským způsobem ze země, protože takového výzkumného ústavu nemáme.

Velectění pánové, mám za svou povinnost opraviti tvrzeni p. posl. Peschky, a sice v tom způsobu, že snad již před 30 léty jednalo se o této záležitosti, ba že záležitost ta je staršího data; již ve staré vlastenecko hospodářské společnosti jednalo se o zřízení výzkumného ústavu Již v předešlém století v r. 1867 a 1868 jednalo se o této věcí, kdežto dnes r. 1905 na sněmu království Českého jednáme a zemskému výboru se ukládá, aby do příštího zasedání připravil osnovu zákona, kterým se zřizuje nový výzkumný ústav pro království České.

Velectění pánové! Kdybychom počítali ty škody, které nám vzešly v průběhu posledních 35 a 36 let, co se o této záležitosti jedná, myslím, že by dělalo větší sumu než celý zemský dluh království Českého to, oč království České bylo ochuzeno, poněvadž se používá nesprávným způsobem všelijakých věcí, každý jich používá z mody, ku př. umělá hnojiva; mnohý dával je do polí nevěda proč, jiný dával tam taková, která tam nepatřila. Řekněme si to, jest to tak jako s kouřením u mladých mužů, kteří si myslí, že když kouří, jsou muži; dělá se to z furiantství.

Rovněž i naši hospodáři kupují podobně umělá hnojiva - musíte odpustiti, že to tak řeknu - poněvadž je to modou, poněvadž by se řeklo, že není pokročilým hospodářem, kdo nekupuje umělá hnojiva, a on noví proč hnojiva umělá kupuje, a jestli toho půda jeho vyžaduje. Každého roku se vyhází na sta peněz, aniž by z toho byl užitek.

Tomu se má zabrániti takovým výzkumným ústavem. Lituji velice, že se něco podobného již nestalo. Že zemský výbor a my neměli jsme tolik energie, abychom zřídily podobný ústav již před 30 léty, než přišly do toho jazykové otázky, nežli se myslilo, že mikrob, který narostl na české půdě má zvláštní obcovací řeč a mikrob vyrostlý na německé půdě má německou obcovací řeč, že se musí na to docela jiným způsobem pohlížeti, že mikrob německý, který narostl u Žatce, by musil míti německý certifikát, a který narostl u Prahy musel by míti český certifikát.

Lituji, že se to nedá dnes již tak řešiti, neboť ať přijde cokoli, musíme míti hned dva druhy, jeden musí býti český a druhý německý (Abg. Nowak: Jawohl!) Pan lékárník Nowak řekl zde: "Jawohl" - to se rozumí, ale já myslím, pánové, že my při tom přijdeme dolů, že vyházíme z kapes, když se hádáme o to, jak to uděláme.

Pánové, odpusťte mně. Podívejme se do sousedních zemí! My si říkáme pokročilé rolnictvo v království Českém, Češi i Němci, ale ono pokročilé rolnictvo v království Českém nemá tolik síly, aby si zřídilo podobné ústavy jako má to méně pokročilé rolnictvo ve Švédsku a pokročilé rolnictvo v Dánsku.

Kdož se podívá ve Švédsku na ohromné pedologické ústavy, které tam mají, musí žasnouti nad tím, jakým způsobem se tam pracuje, a pamatuji se na přednášku, kterou měl pan inspektor zemských hospodářských škol, Sitenský, o této záležitosti v zemědělské radě, kde ukázal na práce pedologické, které byly provedeny ve Švédsku a Dánsku. U nás vidíme, že v zemědělské radě není místo pedologické 10 let obsazeno. To jsou takové věci, které musejí někdy na rozum nám přijíti a my si musíme říci: Proč tu jsme?

My se usneseme tady na různých věcech, na všem možném, ale jen dosti malý odpor, který se zvedne, způsobí, že se neudělá nic.

Pánové! Když pan kollega Peschka mluvil o tom, že máme málo hospodářských škol, tu přiznávám, že s tím nesouhlasím. Máme hospodářských škol dosti, ale málo hospodářských sil, které by na těchto školách přednášely a vychovávaly řádné hospodáře.

My máme, pánové, hospodářské školy, ale nejsou navštěvovány, máme absolventy hospodářských škol, kteří se věnují všemu jinému, než hospodářskému povolání.

My, velectění pánové, od té doby, co střední hospodářské školy dostaly rávo jednoroční služby vojenské, vidíme, že jest to vlastně praeparanda pro pány reservní lieutenanty, že tam chodí lidé, kteří vidouce, že nemohou jinam, chodí do hospodářských škol těchto, aby dosáhli práva jednoroční služby vojenské, a vezmete-li statistiku, uvidíte, že máme ze všech 30 absolventů sotva 1/3. kteří se vracejí na zděděné statky zpět. Jest to velká chyba!

My máme velké náklady a malé prospěchy. Já, pánové, dávám vinu našemu rolnictvu. Jsme tím vinni sami. U nás se pohlíží na sedlačinu jako na řemeslo a obchod a považujeme to za nižší povolání, myslíme, že když jest někdo sebe méně placeným pánem, že jest něco více než hospodář aneb samostatný obchodník.

Následkem toho se stane, že ve všech oborech býváme slabší, poněvadž jiní lidé to naplní, a vidíme to zejména u našich nepřátel.

U nás dá hospodář děti na studie, ale na hospodářskou školu málo kdo jde. Dá syna tam, když to na gymnasium a na reálce nejde. Málo kdy je to hoch, kterému studie šly a kteří ji navštěvují, navštěvují ji pro jednoroční dobrovolnické právo.

A pánové, co nám chybí?

Nám chybí nižší ústavy výzkumné, které však nemohou býti takové, jaké si představuje p. kolega Peschka. Představuji si, že nestačí jeden výzkumný ústav, že jich musí být více, ale musí býti jeden hlavní výzkumný ústav tam, kde jsou vysoké školy. To nejde, aby nějaký výzkumný ústav byl tam, kde není vysoká škola. Takové malé ústavy mohou býti na venkově, ale přece jakési fluidum a všechen podnět musí vycházeti od takového hlavního centrálního ústavu.

Pánové, když se řekne, že bychom nemohli dostati žádnou takovou sílu, že by nám sem nešly, prosím, byste vzali na vědomí, že nejsme v tom tak malichernými.

Řekl jsem to za svou osobu. Řekl to tehdáž zpravodaj hrabě Clam-Martinic, že kdyby profesor Märker byl šel za řiditele našeho výzkumného ústavu utrakvistického, že bychom se s tím spokojili a nic bychom proti tomu neměli, kdybychom sem takovou sílu dostali. (Tak jest!)

My bychom se také o to postarali, aby se někdo našel, který by tyto jeho učenosti také česky přeložil, a aby český národ také z toho něco měl.

Ale, pánové, řekněme si tu pravdu. My přece musíme státi na tom, aby už jednou ústav byl a jestli pořád říkáme, že jeden ústav nestačí, přicházíme k tomu že nemáme žádného. Přimlouvám se za to, abychom ještě jedenkráte se vzepřeli a prosím, aby zemský výbor v této věci měl také již tu statečnost, aby nehleděl stále, co se říká levo, co se říká v pravo a jedenkráte císařským řezem rozťal ten gordický uzel, aby takový výzkumný ústav byl zřízen. Ráčíte se, velectění pánové pamatovati na to, a nevím, v jakém poměru stojí ústavácký velkostatek k pánům poslancům německého lidu, ale soudě dle poměrů, které byly dnes ráno, jsem o tom pevně přesvědčen, že pánové jdou ruku v ruce. Ale při jednánáni, které se vedlo o výzkumném ústavu tenkráte nešli všichni pánové ruku v ruce. Pamatuji se dobře na to a myslím, jestli pan kolega Peschka byl tenkráte přítomen v ústředním sboru zemědělské rady, že tehdáž páni Němci s tehdejším předsedou německého odboru posl. Pfeifrem oznámili: "Poněvadž nejsou přijaty naše návrhy, prohlašujeme, že se více tohoto jednání nesúčastníme", a opustili zasedací síň ústředního sboru. Pan baron Aehrenthal, který byl místopředsedou zemědělské rady, však neopustil zasedací síň a jednání dalšího se súčastnil a zemědělská rada, respektive ústřední výbor její, tehdejšího času celý statut tohoto výzkumného ústavu zemskému výboru předložil.

Pánové, osud jeho byl prazvláštní. Řeklo se, ještě by to narazilo na odpor, začalo se mluviti o tom a onom, konečně se sešla jistá anketa zemského výboru, které se súčastnili oba předsedové odboru zemědělské rady a zpravodaj rozpočtové komise, jakož i ovšem svolavatel této schůze přísedící zemského výboru p. hrabě Vojtěch Schönborn. Pánové, tam jednalo se také o oné výzkumné stanici, která jest zřízena při české technice a která jest jaksi majetkem českého odboru.

Jestliže se dnes vytýkalo, že jaksi český odbor rady zemědělské ve věci té jest před německým odborem, a že jest jaksi více fedrován a podporován se strany zemského výboru, mám za svou povinnost zde veřejně prohlásiti, že vyplacení této subvence se stalo úplně za souhlasu předsedy německého odboru pana Dr. Schreinera a že my jsme navzájem řekli, že bude-li něco podobného pro německou sekci zřízeno na německé technice že proti tomu ničeho nemáme.

Nemůžeme ovšem za to, že není na německé technice žádná síla a že následkem toho se podobný ústav nemůže zříditi, poněvadž fakticky neexistuje tam síla, která by se tomu věnovala s takovou pílí, obětavostí a s takovou pílí a obětavosti řídila ústav jako na české technice pan prof. Stoklasa. Mám za svou povinnost zde poděkovati panu spravodaji a zemědělské komisi, že v rámci této učinil určitý návrh a prosím slavný sněm, aby tyto návrhy přijal, jakož i zemský výbor, aby konečně v záležitosti této energicky zakročil, abychom to, čeho si již přejeme po 40 let, jednou učiněno bylo a stalo se skutkem. (Výborně ! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si slavnému sněmu oznámiti, že se k tomuto odstavci ještě přihlásili řečnici a sice pp. posl. Ronz, Kubr a hr. Vojtěch Schönborn.

Es haben sich noch Redner zu diesem Gegenstande gemeldet und zwar die Herren Abgeordneten Ronz, Kubr und Graf Adalbert Schönborn.

Dávám slovo panu poslanci Ronzovi.

Posl. Ronz: Velelectění pánové ! Důležitost výzkumné stanice pro zemědělství je tak jasnou, že není potřebí, bych ještě o té se rozhovořil. Avšak chci tak učiniti v zájmu mlynářského průmyslu, zajisté dosti důležitého odvětví výrobného.

Velectění pánové! Je zajisté všem známo, jak těžký, krutý boj a zápas o svou existenci v posledních letech vede průmysl mlynářský proti mocné soutěži jednak šťastně položené uherské polovičce říše, jednak fedrované vládou jak v ohledu tarifním, tak v ohledu zákonodárství sociálním i v jiných a jiných ohledech, tak že je nucen napjati veškerých svých sil aby existenci svoji obhájil a učinil snesitelnější.

V první řadě musí počíti také u sebe sám, musí též vykonati, co by mohlo jakost výrobků domácích povznésti, by v ohledu tona soutěž s výrobky cizími, hlavně uherskými, s čákou na výsledek podniknouti mohl. Základní podmínkou dobrého tovaru je dobrá surovina, odpovídající přáním a i také vkusu konsumentstva.

Velectění pánové! Posud jsme my mlynáři byli odkázáni docela jen na empirické posouzení toho druhu obilí, které nám bylo od pánů zemědělců k semletí dodáno neb ku koupí nabízeno.

Pánové, já jsem mohl posouditi, že mouka, vyrobená z toho a toho druhu pšenice vyhovuje zájmům konsumentů, nebo že jim nevyhovuje, avšak proč tomu tak jest, nemohl jsem jako laik rozpoznati.

Je vám známo, že určité množství a barva lepku je potřebno, by těsto a pečivo vyrobené z mouky také vyhovovalo oprávněným požadavkům konsumentstva.

Mnoho-li tohoto lepku má býti v zrně obilním, jaké barvy má tento lepek býti, to vše jsou otázky, které jen věda může nám náležitě zodpověděti, a na základě těchto nezvratných a široce prováděných výzkumů přijdeme konečně k tomu, že i páni zemědělci se přikloní k pěstování takových druhů obilí, které vyhovují jich tužbám nejen co do výnosnosti, nýbrž zároveň i svými vlastnostmi mlynáři, pekaři i konsumentů.

My čítáme snad 50, ba snad 100 druhů pšenice, jichž jména jsou jedno krásnější druhého, máme tu sherifku, standhopku atd., ale největší část těchto pšenic tak krásně označených je tak podřízené jakosti pro mlynáře a konsumenta, že skutečně, pak-li by nemělo býti upuštěno od pěstování takových druhů, mlynářstvo české nebude moci zápasiti a konkurovati s mlýny uherskými, které semílají pšenice v každém ohledu a všech směrech vyhovující.

Myslím, že by znamenalo nositi dříví do lesa, kdybych se chtěl šíře u věci té pozastavovati a musím ze stanoviska průmyslu mlynářského vřele se přimlouvati za to, aby tato výzkumná stanice a sice bohatě nadaná stanice byla co nejdříve zřízena a aby naše výzkumnictví jakož i náš průmysl hospodářský byl konečně postaven na základ vědecký.

Co se týče otázky, zdali má býti zřízen ústav takový jediný nebo více, zdá se mi, velectění pánové, že vždycky lepší jest nepřítelem dobrého. Když zřízen bude jeden ustav velký, vyhoví prozatím požadavkům celého království. Dojista nikdo z nás nebude tomu odporovat - jestliže finance zemské tomu dovolí - aby ústavů takových bylo zřízeno více, ale ne na úkor výzbroje a dokonalosti zařízení.

Proto se vřele přimlouvám za přijetí návrhu komise. (Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu se přihlásil pan posl. Kubr.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Kubr: Slavný sněme! Nehodlal jsem původně do debaty zasáhnouti, poněvadž jsem měl za to, že věc, která byla přednesena panem referentem, jest tak samozřejmou, že nerozpoutá ani nejmenší diverse v tomto slavném sněmu.

Ale spíše bych řekl, že byl jsem k tomu donucen náhledy velectěného pana kol. Peschky, který staví se - ač ne direktně - proti zprávě tím, že žádá decentralisaci této stanice, tohoto ústavu, že žádá rozdělení v ústavy dva.

Vším právem pan kol. Peschka stěžoval si na to, že výzkumnictví a pokusnictví v království Českém a v celém Rakousku jest popelkou a zanedbáno a že již po 20 roků o té o instituci se mluví a píše, ale k uskutečnění se nikdy nepřichází.

Velectění pánové, mám za to, když slova, která slyšeli jsme od pana referenta, zvážíme se slovy pana kol. Peschky a pana kol. Heřmana Jandy, že slova tato stále a stále musí nás přiváděti na tu myšlenku, že jsme přece jenom chybovali, když se o té věci jednalo na sněmu království Českého ne tak, jak by bylo si přáti.

Pan kol. Peschka zmiňuje se o tom, že sousední Německo má 32 ústavů takových. Já v Rakousku znám jen jeden takový, totiž Vídeňský ústav a přece na druhé straně mám za to, že i těm nejlépe kultivovaným krajinám německým vyrovná se království České. Stále a stále naříkáme, avšak nedostáváme ničeho.

Velevážení pánové, že zemědělci naši nebyli tím vinni, že by byli tento požadavek neakceptovali dosti silně, to oba dva páni řečnici potvrdili. Jak obě dvě sekce tak i ústřední sbor rady zemědělské a ještě dříve stará vlastenecká hospodářská společnost o těchto akcích mnoho a mnoho papíru popsala a potiskla, ale skoro vždycky marně.

Dnes teprve, ve XX. století dochází k tomu, že se má státi něco, co již dříve mělo býti.

V jedné věci nerozumím panu kol. Peschkovi, proč totiž tak silně horuje o rozdělení obou dvou ústavů podle národností. Velevážení pánové, buďme si v té věci upřímni; nač to pan posl. Peschka zakrývá, že potřebuje decentralisace proto, poněvadž territorium království Českého jest tak veliké, že by se nedalo vše v jednom ústavu spojiti. Nechť to pan posl. Peschka řekne zcela otevřeně: Němci nesouhlasí s ústavem jedním, poněvadž chtějí míti nadvládu ve svém německém ústavě a z milosti také nám popřávají nadvládu v ústavě českém. Ale toto stanovisko jest nejnesprávnější, jaké se kdy tvrditi mohlo.

Celý svět ví, že věda jest přece internacionální, že jest společnou všem národům a že všichni národové z vědomostí a zkušeností jeden od druhého čerpají buď překlady nebo dozvídáním se od učenců svých. Velevážení pánové, pokud mne se týká, vždycky vyslovil bych se pro ústav veliký, pro ústav společný, krerý by obsáhl království celé. Proč? K tomu mne vedou docela prostičká přesvědčení a důkazy, že se vždy takovému ústavu lépe daří.

Pan kolega Peschka podotkl, že v mnohých případech osvědčila se decentralisace a rozdělení dle národností, poukazuje na zemědělskou radu a na zemskou školní radu, ale na to odpovím mu: Pane kolego, odpusťte, nepracuje se v zemské a hypoteční bance právě tak