státu, obcí a vůbec morální osoby, nýbrž i v majetku soukromém. V soukromém majetku jsou veřejná práva, jako průchodící domy na Malé Straně a na Starém Městě.

Každý majitel domů takových by se proti tomu ohradil, kdyby se mu řeklo, že mu ten dům nepatří, ale on přes to musí trpěti, že se tam tudy může veřejně choditi. Takových případů bych mohl vyčísti na sta, které dokazují, že veřejný statek náleží soukromým osobám, ale je ve veřejném užívání.

Tyto osoby by se poděkovaly, kdyby jim někdo takové vlastnictví chtěl bráti. Z toho soudím, že to vše nasvědčuje tomu, že skutečně takového zákona jest potřebí, aby veřejný statek zanesen byl do knih pozemkových, jak co do vlastnictví, tak i co do práv věcných.. To vyžaduje též právní jistota právní bezpečnost.

Dokud knihy pozemkové i zápisem řádným ohledně veřejného statku doplněny nebudou, nemůžeme říci, že by pozemkové knihy byly dokonalé úplné a přehledné.

Známo je totiž, že ve smyslu čl. 2* zákona ze dne 5. pros. 1874 č. 92 z. z. veřejný statek nemá býti zapsán do knih, nýbrž vede se v soupisu dle čísel parcelních a sdělávacího způsobu jako přívěsek pozemkových knih.

Soupis takový není jasný nepodléhá přehledu, ani vysvětlení neb poučení o vlastnickém právu neb právech věcných k veřejnému statku, krátce veřejný majetek jest více macešský považován než majetek soukromý, byť i sebe menší.

Řekl jsem a nechci to již opakovati, že na všechno v Rakousku je dost peněz a na takové důležité věci, které se týkají spravedlnosti, peněz není. Ostatně vyžaduje to obecní interes, aby věc ta přijednom uvedena byla do pořádku.

Kdo je v obecním zastupitelstvu, ví, co to dá práce a námahy, když si někdo koupí od obce několik sáhů, co to stojí času a peněz, než se to dostane do knih. Soud naléhá na to, aby zavedl knihovní pořádek; avšak věc ta musí projíti celou řadou instancí. Musí projíti obecní výbor, okresní zastupitelství, okresní hejtmanství, poněvadž je nutno, jak je všeobecně známo, usnesení těchto instancí, než třeba jen pár sáhů toho veřejného statku je povahy veřejného statku sproštěno, a pak teprve se musí sepsati smlouva, a pak ta věc přijde do knih. To trvá nejméně 4 až 5 měsíců, než se taková věc provede, a když okresní zastupitelstvo se zavčas nesejde, může to trvati půl až celý rok a tak několik sáhů těchto stojí tolik peněz, že by si za to ze soukromého majetku koupilo 10krát tolik.

Soudím, že věc tato je jasná, a že vláda, když po čtvrté sněm s plenárním usnesením k ní přijde a na tuto věc důtklivě poukáže, že důvody, že by to dalo moc práce a stálo moc peněz, jsou nicotné, bezvýznamné a plané, konečně vyhoví usnesení slavného sněmu, a předloží nám případný zákon. Navrhuji proto jménem komise pro okresní a obecní záležitosti ku přijeti následující návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

I.   Sněm království Českého setrvá přes náhledy c. k. vlády na svém prohlášeni, že jest v tomto království pilná toho potřeba, aby evidence vlastnických poměrů a. věcných práv při statku veřejnému užívání sloužícím, (§§ 287. a 288. vš. zák. obč. ) byla zjednána a utvrzena řádným zápisem v knihách veřejných.

II.   C. k. vláda se vyzývá, aby k doplnění zákonů o knihách veřejných (zákona ze dne 25. července 1871 č. 95. ř. z., a zákona ze dne 25. července 1871 č. 96, ř. z. ) předložila k ústavnímu projednání osnovu říšsk. zákona platného pro království české, který by stanovoval:

1.   že při knihách pozemkových v království Českém jako zvláštní jich oddělení vedeny mají býti knihy statku veřejného, do kterých zapisovati sluší soukromá práva věcná k veřejnému statku, vyjímajíc právo zástavní;

2.   že zápis soukromých práv k veřejnému statku do knihy veřejného statku má tytéž právní účinky jako zápis soukromých práv k jiným předmětům v knihy pozemkové, s tím však obmezením, že nestane se tím újma obecnému užívání veřejného statku, pokud toto trvá;

3.   že při zařízení knihy veřejného statku má býti jednáno dle určitých předpisů obdobných s předpisy, dle kterých jednáno bylo při zakládám knih pozemkových;

4.   že při převodu jednotlivých předmětů z knihy veřejného statku do knihy pozemkové šetřeno má býti zvláštních předpisů, pojišťujících správním úřadům samosprávním i politickým právo dohlédací, aby obecnému užívání veřejného statku nestala se škoda.

III. Zemskému výboru se ukládá, aby s ostatními zemským, výbory vyjednával o zavedení souhlasné akce v příčině zápisu veřejného statku v knihy pozemkové.

Landtagssekretär Höhm (liest): Die Kommission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

I. Der Landtag des Königreiches Böhmen beharrt trotz der Anschauung der k. k. Regierung bei Seiner Erklärung, das es in diesem Königreiche ein dringendes Bedürfnis ist, daß die Evidenz der Eigentumsverhältnisse und der dinglichen Rechte bezüglich des dem öffentlichen Gebrauche dienenden Gutes (§§ 287. und 288. a. b. -G. -B. ) durch ordnungsgemäße Eintragung in den öffentlichen Büchern hergestellt und erhalten werde.

II. Die k. k. Regierung Wird aufgefordert zur Ergänzung der Grundbuchsgesetze (des Gesetzes Vom 25. Juli 1871 Nr. 95 R. -G. -Bl. und des Gesetzes vom 25. Juli 1871 Nr. 96 R. -G. -Bl. ) den Entwurf eines für das Königreich Böhmen giltigen Reichsgesetzes zur Verfassungsmäßigen Behandlung vorzulegen, welches bestimmen wurde:

1.   daß bei den Grundbüchern im Königreiche Böhmen als deren besondere Abteilung Bücher für das öffentliche Gut zu fuhren sind, in welchen dingliche Privatrechte bezüglich des öffentlichen Gutes mit Ausschluß des Pfandrechtes einzutragen sind;

2.   daß die grundbücherliche Eintragung Von Privatrechten am öffentlichen Gute dieselbe Rechtswirksamkeit hat, wie die grundbücherliche Eintragung von Privatrechten an anderen Objekten, jedoch mit der Beschränkung, daß hiedurch keine Beeinträchtigung im Gemeindegebrauche des öffentlichen Gutes, solang als derselbe dauert, Verursacht wird;

3.   daß bei der Anlegung des Buches für das öffentliche Gut nach bestimmten Vorschriften u. zw. nach Analogie der bei der Anlegung der neuen Grundbüchern in Anwendung gebrachten Bestimmungen verzugehen ist;

4.   daß bei Übertragung einzelner Objekte aus dem Buche des öffentlichen Gutes in die Grundbücher behufs Hintanhaltung eine Beeinträchtigung im Gemeingebrauche des öffentlichen Gutes besondere Vorschriften zu erlassen sind, durch welche den autonomen und politischen Behörden das Aufsichtsrecht gewahrt wird.

III. Der Landesausschuß wird beauftragt, mit den übrigen Landesausschüssen wegen Einleitung einer gleichen Aktion betreffs der Eintragung des öffentlichen Gutes zu die Grundbücher in Verhandlung zu treten.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásil a sice pro návrh komise p. posl. Dr. Pantůček.

Der Herr Abgeordnete Dr. Pantůček hat sich als pro-Redner eintragen lassen.

Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Pantůček Slavný sněme S Jakkoliv předpokládám, že nebude co do hlavního obsahu resoluce, kterou nám slavná komise pro okresní a obecní záležitosti ku schváleni předkládá, nižádných námitek a že slavný sněm, jako již po třikráte tedy i nyní i po čtvrté v tomto směru se vysloví, přece pokládám za nutné, abych k vývodům pana referenta, jichž úplnou správnost uznávám a s nimiž úplně souhlasím, několik krátkých poznámek připojil.

Nezamýšlím se obírati historií této záležitosti, kterou již několikráte se slavný sněm zabýval, a nechci býti prorokem zlým, abych tvrdil, že snad nebude se slav. sněm záležitostí touto dnes naposledy probírati a že ještě jednou bude nucen k této věci se vrátiti.

Podotýkám jen, že pokud mně známo, resoluce, která v prosinci 1886 slavným sněmem byla přijata, stala se východištěm k dosti rozsáhlé akci, podniktuté se strany vlády, aby tato otázka byla příslušnými úřady projednána. Tenkráte vyžádalo si ministerstvo spravedlnosti ode všech sborových soudů království Českého dobro zdání netoliko o meritu této otázky, nýbrž i o podřaděných otázkách, zejména také o tom, jakou cestou a jakým způsobem by se požadavku resoluce a intencím slavným sněmem vysloveným vyhovělo.

Bylo by dosti zajímavé zvěděti, jaké stanovisko tenkráte soudy sborové v dobrozdáních svých zaujali.

Nechci se otázkami těmi obírati, ale konstatuji toliko, že záležitost celá tenkráte utuchla a že dnes po šesti letech se vracíme k ní, abychom příslušné usnesení učinili.

Velectění pánové, mezi resolucí, která tenkráte v r. 1886 byla přijata a resolucí, která se dnes slavnému sněmu předkládá, jest podstatný rozdíl. Není možno do všech detailů se pouštěti, ale podotýkám, že, kdežto resoluce z r. 1886 omezila se na projev všeobecného přání, ve kterém vyslovoval vysoký sněm své přesvědčení, že jest nutno a žádoucno, aby evidence věcných práv ohledně veřejného statku náležitým zápisem ve veřejné knihy byla zjednána a udržena

Resoluce dnes navrhovaná jde mnohem dále a podrobuje řešení svému i takové otázky, které tenkráte zůstaly in suspenso. Připomínám pouze, že tenkrát resoluce se nezmiňovala o tom, do jakého seznamu mají veřejné statky býti zapsány, dnešní resoluce žádá, aby se statky veřejně zanášely do zvláštního oddílu knih pozemkových.

Tenkrát resoluce se zmiňovala o věcných právech, dnešní resoluce se omezuje co do rozsahu a vylučuje práva zástavní ze zápisu; tenkráte resoluce ponechala vládě, aby vhodné prostředky si vyvolila, dnešní resoluce dává jí přesnou direktivu, a žáda, aby se jí osnova přidržela. Dříve, než k obsahu této resoluce přistoupím, budiž mi dovoleno, abych něco všeobecného předeslal.

Po mém soudu nemůže, jak též pan referent odůvodnil, nižádné pochybnosti býti o tom, že okolnost, že veřejný statek dnes v nižádném seznamu veřejném zapsán není, jest vadou, a že nedostatek ten musí býti odstraněn netoliko z důvodů praktických, nýbrž i z úvah čistě právních. Nedostatek se stává čím dále tím více citelný.

Případ jest komplikovanější tím, že doba nová vyvolala nové poměry právní k veřejným statkům.

Připomínám zejména moderní a v nové době vzniklé služebnosti, ku př. právo kladení kabelů elektrických, vedení nad prostorem, právo kladení kolejnic na veřejných silnicích.

Kromě toho působí k tomu také ta okolnost, že knihy pozemkové již více než po 20 let výtečně působí, že poznán jejich význam právní, že každý, kdokoliv jest interessován, o nějaké věcné právo k věci nemovité, o obsahu a existenci jeho, může si zjednati náležité poučení pouhým nahlédnutím do těchto knih.

Všecky tyto stránky postrádáme při statku veřejném, který podle nynějšího zákonodársví nebývá v žádném veřejném seznamu zapsán. Všechny tyto nemovitosti jsou zaneseny toliko v t. zv. seznamu statku veřejného, který neobsahuje nic než příslušné číslo parcely, způsob užívání a určení, jako ku př. silnice, potok, aniž by se zde zapisovala práva věcná, zejména vlastnické, a přece tvrdím, a pan referent tu pověděl, že poměry k statku nemovitému mohou býti mnohem komplikovanější než k soukromému a pouhá logická důslednost by žádala, by veřejný statek byl v nějaký seznam zapsán, ze kterého by se každý o nich poučiti mohl.

Spletitost těchto poměrů spočívá jednak v povaze veřejného statku a vedle toho také v tom, že právě na statku veřejném bývají všechny možné druhy služebností všech možných obsahů, o kterých se nám ani nezdá. Uvedu jen některé případy. Na př. statek veřejný, záležející ve veřejném prostranství, ulice nebo náměstí, může býti ve vlastnictví státu nebo po případě soukromých osob.

Vedle toho jest tu užívání každého příslušníka obce a vůbec každého člověka, které odpovídá účelu a určení této věci. Mimo to jsou celé řady různých služebností pod půdou, na půdě i nad půdou pozemků, na př. právo sklepní, které může příslušeti určitému soukromníku, který tu má sklep, právo otvorů, kterým by tam propouštělo se světlo a vzduch, právo chodníku, právo vedení elektrického, právo balkonu, který trčí do vzduchu, právo plynovodu, vodovodu a jiných cum gratia in infinitum.

Nechci všecky tyto vyčítati, poněvadž jsem přesvědčen, že bych všechny možné druhy služebností, které mohou existovati, ani nevyčerpal. Co platí o veřejném prostranství, měrou nemenší platí o jiných statcích veřejných, o veřejných řekách. Co tu všelikých práv může býti ku řece Vltavě: právo ku vybírání písku, rybolovu, sekání ledu, právo převozu, právo braní vody, hnací síly atd. Marně se ptají osoby třetí, kterým záleží na tom, aby věděli, jsou-íi zde nějaká práva, po nějakém seznamu, ze kterého by se mohly o tom poučiti. Marně účastníci sami, kteří mají nějakou zapletenou záležitost řešiti, chtějí míti důkladný dokument v rukou, shánějí se po tom, odkud by tento dokument si opatřili.

Ohledně statku veřejného podobné instituce jako jsou knihy pozemkové, dosud nemáme. Vyžadují tudíž tyto poměry pro svou komplikovanost toho, aby veřejný statek do seznamu uveden byl. Uvedu ještě jeden konkretní praktický případ, kde nedostatek tento jest citelný, když se upravuje regulační čára, když nepatrná částička půl metru pozemku se zastaví a do soukromého vlastnictví má přijíti. Všem pánům, kteří jsou praktickými právníky, avšak také těm pánům, kteří jsou majiteli domu a stavěli, jest zajisté známo, jaká jest to těžkopádná machinace, co jest to za proceduru, než takový maličký kousíček do soukromého vlastnictví může býti převeden a do knih se dostane. Jsem přesvědčen, že ta práce, která s tím je spojena, nestojí v žádném poměru ku ceně pozemku a mnohdy popsaný papír má větší cenu než pozemek samý, který do soukromého vlastnictví přiveden býti má. Trvá to léta, nežli celé to řízeni, předepsané zákonem z roku 1874, může býti uskutečněno. Netoliko tyto praktické důvody našich právníků mluví pro to, aby statky veřejné do knih zapsány byly, ale i úvahy čistě právní, neboť, velectění pánové, základní zásadou, na které spočívá občanský zákon v příčině věcných práv jest, že ve všech zemích, kde stává instituce knih pozemkových, věcná práva k nemovitostem mohou býti založena vkladem do knih pozemkových. Do převedení toho není dle zásad právních právo ono právem veřejným, nýbrž obligačním. Následkem toho nemůže míti síly absolutně působící proti každému třetímu, nýbrž jest právem, které se omezuje na kontrahenty, na smluvníky.

Jak jsem shora vylíčil, jsou veškerá práva, která se k nemovitostem, statek veřejný tvořícím zřizuji, podstaty a rázu takových věcných práv. A to již sama logika žáda, aby účinek těchto práv, jako práv veřejných, náležitým zápisem dle principu občanského zákona byl propůjčen. Není důvodu, aby účinek a význam těchto práv odepíráním zápisu jejich ve knihy pozemkové byl zkracován. Proti zápisu statku veřejného v knihy pozemkové byly ovšem uvedeny rozmanité námitky, jak právnické tak praktické, soudím však, velectění pánové, že všecky tyto námitky právní a praktické při bližší analysi a důkladném rozboru obstáti nemohou.

Nejdůležitější byla však námitka jaksi principielního rázu, založena v tvrzení, že prý statek veřejný jest věc vyloučená z právního obchodu (res extra commercium) a jako taková prý nemůže býti předmětem ani práva vlastnického ani práv věcných.

Že námitka tato není správná, jest již dávno překonaným stanoviskem. Sám občanský zákonník náš v § 286-288, mluvě o statku veřejném, vychází, jak již všeobecně jest uznáno, se stanoviska, že vlastnictví jeho přináleží státu resp. obci v širším slova smyslu t. j. zemí, okresům nebo obcím, a nemůže se zde mluviti o věcech těch jako res extra commercium.

Stanovisko toto obhájil zejména náš známý badatel a právník prof. Dr. Randa, který ve svém znamenitém spisu o vlastnictví dovolává se na doklad svého náhledu čl. 552 zříz. zemského z r. 1500 a F. 37 § 1. Práv městských, jakož i návrhu občanského zákonníka, který v §§ 7 a 8 I. výslovně uvádí:

"Sachen, welche der Gemeinde gehören, stehen im zweifachen Verhältnisse, einige davon.... dienen zum Gebrauch eines jeden Mitgliedes und heißen Gemeindegut.

Andere..... sind Gemeindevermögen",

jakož i § 74. obecního řádu ze dne 17. března 1849, který praví:,, Da das Gemeindegut Eigentum der Gemeinde ist... "

atd. Z těchto citátů jest nade vši pochybnost jasno, že uznání vlastnictví k věcem obecného užívání sloužícím, není rakouskému právu cizím a že nelze tudíž za to míti, že by věci tyto dle rakouského práva byly věci vůbec z právního obsahu vyloučené.

Naopak nutno souhlasiti s názorem prof. dra. Randy, který spatřuje v určení věcí těchto sloužiti k obecnému užívání jen obmezení práva vlastnického, které nevylučuje, nýbrž jen sužuje možnost s věcí dle libovůle nakládati a ji sciziti.

Je-li však k věcem těmto možno právo vlastnické, které přece je vrcholem právní moci osoby ku věci, je tím spíše možno právo obsahu užšího, právo, které jen částečné užívání neb nakládání s věcí připouští.

Že i možnost existence takovýchto práv věcných k veřejnému statku není občanskému právu rakouskému neznámou, vyplývá jasně z § 20. zákona ze dne 25. červenec 1871 č. 96 ř. z, který dopouští, aby při doplňování knih pozemkových zápisem pozemku dosud k veřejnému statku patřícího, upustilo se od řízení upravovacího jinak předepsaného, když, jak se praví, "jest z okolností všeobecně známých nebo hodnověrně prokázaných patrno, Že k pozemku do knihy pozemkové nově zapisovanému, jenž doposud byl statkem veřejným nepřináležejí osobám třetím nijaká práva věcná. "

Zákon tedy sám předpokládá možnost existence práv soukromých k statku veřejnému a tím naprosto poráží náhled, že by statek veřejný jako res extra commercium předmětem nijakých práv soukromých býti nemohl.

Ovšem mohou tato práva osob třetích jen potud vykonávána býti, pokud to určení věcí těchto dopouští, t. j. pokud tím veřejné jich užíváni není obmezováno. To také i resoluce nám navržená zvláště v odst.. II. čl. 2. vytýká.

Ze stručných mých poznámek jest patrno, že námitky, které jaksi z principielních důvodů proti požadavku slavného sněmu byly pronášeny, jsou naprosto neodůvodněny a nepodstatný.

Rovněž i námitky, které z důvodů utilitárních a úvah oportuních proti provedeni resoluce z r. 1886 byly činěny, nelze za rozhodné uznati.

Nemohu zde všemi podrobnostmi se obírati, však přece dvou alespoň chci se dotknouti pochybnosti, jež vyslovovány byly ohledně účelnosti i vhodnosti domáhaného zápisu veřejného statku do knih pozemkových.

Jedna čerpána byla z úvahy, že prý doplnění knih pozemkových v naznačeném směru jest velmi obtížné, že šetření o právních poměrech k veřejnému statku píchne prý, abych se tak vyjádřil, do vosího hnízda všech těch sporných otázek a vyvolá rozepře nekonečné.

Velectění pánové! Námitka tato jsem sám také soudním úředníkem - zní mi přece jen jako obava úředníků před prací, která by jim byla způsobena, kdyby statek veřejný byl do knih pozemkových zapisován Že pro strany a účastníky argument obtíží úředního šetření neplatí, nepadá na váhu.

Stranám i všem účastníkům může býti jen vítáno, když otázky sporné, které nad nimi visí jako mračno, z kteréhož každý okamžik rozpoutati se může bouře všelikých sporů, se vyřídí a jasno pro budoucnost se zjedná.

A třeba i toto vyjasnění in concreto vyžadovalo zahájení a provedení rozepře, může to býti stranám vítanějším, než když nyní každou chvíli stojí před touto nesnázi a když nemohou, nemajíce rozhodnutí právoplatného, ani svůj právní poměr náležitě posouditi.

Také i pro soudy by bylo výhodnějším jednou práci, spojené s doplněním knih pozemkových se podrobiti i otázky při tom naskýtající jednou pro vždy na dobro rozřešiti, než státi při každém kroku, který veřejného statku i jeho právních poměrů se týká, před nerozřešeným problémem, k němuž jako otázce prejudicielní musí zaujati stanovisko.

Druhá pochybnost, že totiž nesnadno bude rozřešiti otázku, kterému úřadu nebo soudu svěřiti jest právomoc tabulární ohledně oněch veřejných statků, které tvoříce fysickou jednotku, dotýkají se více soudu, jako na př. silnice a řeky, jest po přesvědčení mém jen podřízeného významu, jsouc otázkou jen podrobného provedení, která nemůže v nižádném směru vyvrátiti oprávněnost postulátu komisi okresní a obecní hájeného.

Ježto postulát tento jest jen rekapitulací dřívějších usnesení zemského sněmu, přimlouvám se v celku za přijetí návrhu komise pro okresní a obecní náležitosti nám dnes předloženého, avšak dovolil bych si v jednotlivosti dva malé opravné návrhy podati.

První dotýká se otázky kompetence zákonodárné.

Dle § 11. zák. zákl. v zastoupení říšském jsou vyhraženy zákonodárství říšskému jen ony předměty, které v tomto Článku taksativně jsou vypočteny.

Mezi předměty těmi nenacházejí se doplnění a úprava knih pozemkových, jež následkem toho dle § 12. téhož zákona v kompetenci zákonodárství zemského spadá.

Stanovisko toto bylo také doposud zachováno. Dokladem toho jsou zákony o zřízení, opravě a doplnění knih pozemkových z let 1873, 1874 a 1881 a nejnovější pro Tyroly z roku 1897, jež vesměs jako zákony zemské k místu přišly.

Co se království Českého týká, jest to zejména zemský zákon ze dne 5. prosince 1874 č. 92 z. z, který se předmětem tímto obírá.

Také v otázce nás dnes zaměstnávající jde v první řadě jen o doplnění knih pozemkových pojetím v ně oněch nemovitostí, které dosud jen ve zvláštním seznamu při knihách pozemkových uvedeném byly v patrnosti drženy, jde tedy o předmět, který nade vší pochybnost v obor zákonodárství zemského náleží.

Kompetence říšská mohla by jen potud i jen tehdy nastati, kdyby v řešení otázek těch šlo o doplnění nebo modifikaci předpisu materielního práva civilního, zejména práva knihovního nebo o změnu předpisu o příslušnosti soudní; v otázce však hlavní, ke které se nese intence navržené resoluce, mohla by říšská rada státi se příslušnou jen tehdáž, kdyby zemský sněm sám ji dle § 12. zák. ust. k tomu delegoval.

Pochybuji velice, že by chtěla slavná komise pro okresní a obecní záležitosti, žádajíc předlohu zákona říšského tuto delegaci vysloviti a vzdáti se práv, jež slavnému sněmu náležejí.

Spíše předpokládám, že slovo zákon říšský jest jen lapsus calami, který opravuji návrhem, aby místo slova "říšského" v úvodu odst. II. položeno bylo slovo "zemského" a aby po slovech "pro království České" vložena byla slova "pokud třeba i zákona říšského" a kojím se nadějí, že k tomuto návrhu i velectěný pan zpravodaj se připojí.

Druhý můj návrh dotýká se otázky, jaká práva věcná k statku veřejnému mají býti předmětem zápisu do knih pozemkových, že to především mohou býti všecky služebnosti, ať jsou obsahu jakéhokoli, jest zajisté nepochybné a nechci se o tom šířiti. - Však pochybnější jest otázka ohledně práva zástavního.

Návrh komise pro okresní a obecní záležitosti vylučuje právo zástavní z oněch práv, které při zápisu statku veřejného do knihy veřejné v patrnost mají býti uvedena. Ve směru tomto nemohu s návrhem oním projeviti souhlas. Jsou-li vůbec věcná práva k veřejnému statku právně přípustna, není zajisté theoreticky správno jedno z těch práv z toho vylučovati.

Ostatně lze docela právnicky skonstruovati případ, že zástavní právo k veřejnému statku jest zřízeno. Jako lze na př. zastaviti fideikomis, ačkoliv prodej jeho podstaty jest nemožným, poněvadž mu vadí nároky na posloupnost čekatelův, tak lze si mysliti i zastavení oněch věcí, jichž prodej i určení jejich, jako věcí veřejnému užívání zůstavených, v cestě stojí. Zástavní právo toto bylo lze tak jako při fideikomisi vykonávati, zpeněžením užíváni, které vlastníku přísluší. Vzpomeňme jen, že na př. i velké řeky jsou statkem veřejným, který vlastníku četné užitky, rybolov, právo převozní, plavba vorů, dobývání písku, ledu atd. přinášejí. Proč by nemohl býti tento statek dán v zástavu a proč by nemohl věřitel z užitku toho statku hledati své uspokojení. Podobně se to má v příčině veřejných parků, z nichž vlastníku, z pravidla obci, připadají všecky užitky i plody, které park poskytuje. Je-1i však právně fakticky možno zástavní právo, k věci veřejnému užívání sloužící zříditi, nedá se zajisté odporoučeti při eventuelní úpravě knih, v nichž veřejný statek zapsán býti má, tuto možnost vylučovati.

Pro toto vyloučení práva zástavního byly sice uváděny důvody oportuní, zejména prý nesnáz spojená s tím, kdyžby při oddělení každé částice musilo býti zaváděno řízení upravené zákonem ze dne 6. února 1869.

Však, velectění pánové, námitka tato zajisté na váhu nepadne, uváží-li se, že odepis dílců přihází se z pravidla jen při veřejných prostranstvích, že na prostranství veřejná sotva v praksi zástavní právo se zřídí, tak že případ takový málo bude praktickým.

Ostatně i kdyby ojediněle tu a tam případ tento se naskytl, jest řízení vyzývací, jaké zákon z r. 1869 normuje, dojista mnohem jednodušší a snažší než dosavadní řízení, jaké odepsáni každé parcely od pozemků v seznamu veřejného statku zapsaného v zápětí má a odpadá tudíž i tento praktický důvod pro vylučování práva zástavního.

Poněvadž konečně mám za to, že detailní provedení této otázky přenecháno býti musí žádané akci vládní, navrhuji, aby každé obmezování volnosti této akce bylo odstraněno a proto aby z návrhu komise v odst. II. č. 1. slova "vyjímajíc právo zástavní" byla vypuštěna. (Výborně ! Hlučný souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, by návrhy, které p. řečník podal, byly mi odevzdány.

Činím dotaz na podporu stran návrhů, které panem poslancem Dr. Pantůčkem byly podány.

Týž navrhuje předně, "aby v odstavci II. úvodu navržené resoluce místo slov: "Předložila k ústavnímu projednání osnovu říšského zákona platného pro království České" položena byla slova: "předložila k ústavnímu projednáni osnovu zemského a pokud třeba i říšského zákona platného pro království České".

Prosím pány, kteří tento návrh podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Za druhé navrhuje pan poslanec Dr. Pantůček, aby z odstavce II., číslo 1. slova konečná "vyjímajíc právo zástavní" byla vypuštěna.

Podotýkám, že asi v této formě návrh nebude moci býti odhlasován, že však při hlasování vezmu na tento návrh tím způsobem ohled, že dám o těchto slovech hlasovati zvláště.

Žádám pány, kteří v tomto smyslu podporují návrh pana poslance Dra. Pantůčka, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporován.

Ich habe die Anträge des Herrn Dr. Pantůček zur Unterstützungsfrage gebracht.

Sie sind beide hinreichend unterstützt worden, ich werde dieselben demnach jetzt zur Übersetzung übergeben.

Žádá ještě někdo za slovo.

Verlangt noch jemand das Wort?

Ježto nikdo více za slovo nežádá, prohlašuji jednání za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Zimmer: Slavný sněme! Vřelé díky vzdávám jménem komise a jménem věci samé panu dr. Pantůčkovi, že osobně jako tak znamenitý právník věci se ujal a tím dokumentoval nejlépe, že návrh komise slavnému sněmu předložený, jest skutečně návrhem vážným a důvodným a tím také dal na jevo, že vláda jest povinna, aby konečně již jednou na usnesení sněmu v této příčině vzala náležitý zřetel. Vývody jeho ne jen správným, ale také výmluvným způsobem přednesené, najdou myslím ohlas a rozhodně vyslyšení.